Cap Saint-Jacques. Cet ouvrage, pilier de la défense terrestre du cap Saint-Jacques en 1914, est doté d’une tourelle à éclipse DF 1905, armée de deux canons de 75 R, la seule installée outremer, et d’un observatoire cuirassé. Il est assez semblable aux ouvrages intermédiaires de Verdun, avec escarpe en terre coulante, et fossé sec franchi par un pont dormant. Il est protégé par une grille défensive. L’entrée est incluse dans une caponnière, flanquant la gorge, elle-même percée de créneaux de fusillade. La tourelle porte le numéro 57. L’ouvrage, construit à l’altitude de cinq mètres, est en outre armé de six mitrailleuses de 8 mm, placées dans des retranchements extérieurs. Il est toujours en service en 1939, et même jusque dans les années 1950. De nos jours, surmonté d’un mirador, datant des guerres de la seconde partie du 20e siècle, il est enclos dans l’enceinte de la base aérienne de Vungtau. La tourelle est toujours en place. Pour éviter l’« effet de four » dans la chambre de tir, son toit était protégé du soleil par une épaisse couche de liège, maintenue en place par un voile de béton armé fixé à une armature métallique. Ce dispositif est toujours en place. Le cuirassement et le bloc tourelle sont pratiquement vides. Presque tout ce qui pouvait être démonté l’a été, sauf le balancier et, bizarrement, une plaque « éclipse ». On peut voir que le système d’évacuation des gaz et fumée a été muni d’un moteur, certainement entre les deux guerres mondiales. La partie caserne de l’ouvrage est en très mauvais état. L’avenir de l’ouvrage est incertain, car la base aérienne dans laquelle il est enceint gêne désormais l’essor de la ville, et il est question de la déplacer pour faire place à de nouvelles constructions. Dieses Werk, eine Säule der Landverteidigung von Cap Saint-Jacques im Jahr 1914, ist mit einem Versenkpanzerturm DF 1905 ausgestattet, der mit zwei 75-mm-R-Kanonen bewaffnet ist, dem einzigen in Übersee installierten, sowie mit einem gepanzerten Beobachtungsposten. Es ist den Zwischenwerken von Verdun recht ähnlich, mit fließender Erd-Eskarpe und einem trockenen Graben, der von einer festen Brücke überquert wird. Es ist durch ein Verteidigungsgitter geschützt. Der Eingang befindet sich in einer Kaponniere, die die Kehle flankiert, die selbst mit Gewehrscharten durchbrochen ist. Der Turm trägt die Nummer 57. Das Werk, auf einer Höhe von fünf Metern erbaut, ist außerdem mit sechs 8-mm-Maschinengewehren bewaffnet, die in äußeren Verschanzungen aufgestellt sind. Es ist 1939 und sogar bis in die 1950er Jahre noch in Dienst. Heutzutage, überragt von einem Beobachtungsstand aus der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts, ist es innerhalb des Geländes des Luftwaffenstützpunkts von Vungtau eingeschlossen. Der Turm ist noch vorhanden. Um den „Ofeneffekt“ in der Feuerkammer zu vermeiden, war sein Dach durch eine dicke Korkschicht vor der Sonne geschützt, die von einer an einer Metallkonstruktion befestigten Stahlbetonhülle gehalten wurde. Diese Vorrichtung ist noch vorhanden. Die Panzerung und der Turmblock sind praktisch leer. Fast alles, was demontiert werden konnte, wurde entfernt, außer dem Balancier und, seltsamerweise, einer „Eclipse“-Platte. Man kann sehen, dass das Gas- und Rauchabzugsystem mit einem Motor ausgestattet wurde, sicherlich zwischen den beiden Weltkriegen. Der Kasernenteil des Werks ist in sehr schlechtem Zustand. Die Zukunft des Werks ist ungewiss, da der Luftwaffenstützpunkt, in den es eingeschlossen ist, nun die Entwicklung der Stadt behindert, und es wird erwogen, ihn zu verlegen, um Platz für neue Bauten zu schaffen. Dit werk, een pijler van de landverdediging van Kaap Saint-Jacques in 1914, is uitgerust met een verzonken geschutskoepel DF 1905, bewapend met twee 75 R-kanonnen, de enige die overzee zijn geïnstalleerd, en een gepantserde observatiepost. Het lijkt vrij veel op de tussenwerken van Verdun, met een glooiende aardescarpe en een droge gracht die wordt overspannen door een vaste brug. Het wordt beschermd door een verdedigingsrooster. De ingang is opgenomen in een kaponnière, die de keel flankeert, die zelf is doorboord met geweerschietgaten. De koepel draagt nummer 57. Het werk, gebouwd op een hoogte van vijf meter, is bovendien bewapend met zes 8 mm-mitrailleurs, geplaatst in externe verschansingen. Het is in 1939 en zelfs tot in de jaren 1950 nog in dienst. Tegenwoordig, bekroond met een uitkijkpost uit de tweede helft van de 20e eeuw, is het omsloten binnen de omheining van de luchtmachtbasis van Vungtau. De koepel is nog aanwezig. Om het „oveneffect“ in de vuurkamer te voorkomen, was het dak tegen de zon beschermd door een dikke laag kurk, op zijn plaats gehouden door een gewapendbetonnen sluier die aan een metalen frame was bevestigd. Deze voorziening is nog aanwezig. De pantsering en het koepelblok zijn praktisch leeg. Bijna alles wat gedemonteerd kon worden, is verwijderd, behalve de balans en, vreemd genoeg, een „eclipse“-plaat. Men kan zien dat het gas- en rookafvoersysteem is voorzien van een motor, zeker tussen de twee wereldoorlogen. Het kazernedeel van het werk is in zeer slechte staat. De toekomst van het werk is onzeker, omdat de luchtmachtbasis waarin het is omsloten nu de ontwikkeling van de stad hindert, en er wordt overwogen deze te verplaatsen om plaats te maken voor nieuwe gebouwen. This work, a pillar of the land defence of Cap Saint-Jacques in 1914, is equipped with a disappearing turret DF 1905, armed with two 75 R guns, the only one installed overseas, and an armoured observation post. It is quite similar to the intermediate works of Verdun, with a sliding earth escarp, and a dry ditch crossed by a fixed bridge. It is protected by a defensive grid. The entrance is included in a caponier, flanking the gorge, itself pierced with rifle slits. The turret bears number 57. The work, built at an altitude of five metres, is furthermore armed with six 8 mm machine guns, placed in external entrenchments. It is still in service in 1939, and even until the 1950s. Nowadays, surmounted by a watchtower, dating from the wars of the second half of the 20th century, it is enclosed within the grounds of the Vungtau air base. The turret is still in place. To avoid the “oven effect” in the firing chamber, its roof was protected from the sun by a thick layer of cork, held in place by a reinforced concrete veil attached to a metal frame. This device is still in place. The armour and the turret block are practically empty. Almost everything that could be dismantled has been removed, except the balance weight and, oddly enough, an “eclipse” plate. One can see that the gas and smoke evacuation system was fitted with a motor, certainly between the two world wars. The barracks part of the work is in very poor condition. The future of the work is uncertain, because the air base in which it is enclosed now hinders the development of the town, and it is being considered for relocation to make way for new construction. Toto dílo, pilíř pozemní obrany mysu Saint-Jacques v roce 1914, je vybaveno zasunovací věží DF 1905, vyzbrojenou dvěma 75mm děly R, jedinou instalovanou v zámoří, a pancéřovou pozorovatelnou. Je velmi podobné mezilehlým dílům u Verdunu, s tekutou zemní eskarpou a suchým příkopem překlenutým pevným mostem. Je chráněno obrannou mříží. Vchod je součástí kaponiéry, flankující týl, který je sám prostřelen střílnami pro pušky. Věž nese číslo 57. Dílo, postavené v nadmořské výšce pěti metrů, je dále vyzbrojeno šesti 8mm kulomety umístěnými ve vnějších opevněních. Je stále v provozu v roce 1939, a dokonce až do 50. let 20. století. V současné době, převýšeno strážní věží z dob válek druhé poloviny 20. století, je uzavřeno v areálu letecké základny Vungtau. Věž je stále na místě. Aby se zabránilo „pecnímu efektu“ v palebné komoře, byla její střecha chráněna před sluncem silnou vrstvou korku, drženou na místě železobetonovým závojem připevněným ke kovové konstrukci. Toto zařízení je stále na místě. Pancéřování a věžový blok jsou prakticky prázdné. Téměř vše, co bylo možné demontovat, bylo odstraněno, kromě vyvažovacího zařízení a kupodivu desky s nápisem „eclipse“. Je vidět, že systém odvodu plynů a kouře byl vybaven motorem, jistě mezi dvěma světovými válkami. Kasárenská část díla je ve velmi špatném stavu. Budoucnost díla je nejistá, protože letecká základna, ve které je uzavřeno, nyní brání rozvoji města a uvažuje se o jejím přemístění, aby se uvolnilo místo pro novou zástavbu. © JJM 03/05/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Front de terre, défense du littoral et phare