Le dispositif défensif de l’île de La Réunion se caractérise par une présence militaire très limitée, sans développement d’un système de fortifications côtières comparable à ceux des grands ports stratégiques. Durant la période considérée, l’île ne fait pas l’objet d’un réseau structuré de batteries permanentes, sa défense reposant principalement sur des mesures de surveillance, de police maritime et de protection des installations portuaires essentielles. La configuration géographique, l’éloignement des grands axes de confrontation et l’absence de menaces navales immédiates expliquent ce choix d’un dispositif réduit. La Réunion s’inscrit ainsi dans une logique défensive légère, destinée avant tout à l’affirmation de la souveraineté et au contrôle local du littoral plutôt qu’à la conduite d’opérations militaires côtières.

Das Verteidigungssystem der Insel La Réunion zeichnet sich durch eine sehr begrenzte militärische Präsenz aus, ohne den Aufbau eines strukturierten Küstenbefestigungssystems wie in bedeutenden strategischen Häfen. Im betrachteten Zeitraum entstand kein Netz permanenter Batterien; die Sicherung beruhte vor allem auf Überwachungsmaßnahmen, maritimer Ordnung und dem Schutz wesentlicher Hafenanlagen. Die geografische Lage, die große Entfernung zu möglichen Konflikträumen und das Fehlen unmittelbarer maritimer Bedrohungen erklären diese reduzierte Ausgestaltung. La Réunion folgt damit einem leichten Verteidigungskonzept, das primär der Wahrung der Souveränität und der lokalen Küstenkontrolle dient.

Het defensieve stelsel van het eiland La Réunion wordt gekenmerkt door een zeer beperkte militaire aanwezigheid, zonder de uitbouw van een gestructureerd kustverdedigingssysteem zoals bij grote strategische havens. In de beschouwde periode werd geen netwerk van permanente batterijen aangelegd; de verdediging steunde hoofdzakelijk op toezicht, maritieme ordehandhaving en de bescherming van essentiële havenvoorzieningen. De geografische ligging, de grote afstand tot potentiële conflictzones en het ontbreken van directe maritieme dreigingen verklaren deze sobere opzet. La Réunion past daarmee in een licht defensiemodel, gericht op soevereiniteitsbevestiging en lokale kustcontrole.

The defensive arrangements of the island of La Réunion are marked by a very limited military presence, without the development of a structured coastal fortification system comparable to those of major strategic ports. During the period concerned, no network of permanent batteries was established, with defence relying mainly on surveillance, maritime policing, and the protection of essential port facilities. Geographic isolation, distance from major theatres of conflict, and the absence of immediate naval threats account for this restrained approach. La Réunion thus follows a light defensive model, focused primarily on asserting sovereignty and maintaining local coastal control rather than conducting coastal military operations.

Obranné uspořádání ostrova La Réunion se vyznačuje velmi omezenou vojenskou přítomností a absencí strukturovaného systému pobřežních opevnění, jaký existoval u významných strategických přístavů. V daném období zde nevznikla síť stálých baterií a obrana spočívala především v dohledu, námořní policejní činnosti a ochraně základních přístavních zařízení. Zeměpisná poloha, vzdálenost od hlavních válečných oblastí a neexistence bezprostředních námořních hrozeb vysvětlují tuto omezenou koncepci. La Réunion se tak řadí k lehkému obrannému modelu zaměřenému na uplatnění suverenity a místní kontrolu pobřeží.