Entre 1874 et 1914, dans le cadre du système Séré de Rivières, la défense française se modernise face aux menaces venues de la mer du Nord. En Seine-Maritime, seuls Dieppe et Le Havre bénéficient d’aménagements notables. Au Havre, port stratégique contrôlant l’embouchure de la Seine et donc l’accès direct vers Paris, les anciennes batteries côtières sont renforcées et adaptées à l’artillerie moderne, capables de surveiller et de dissuader toute escadre ennemie. À Dieppe, station balnéaire mais aussi point de débarquement potentiel, les positions défensives sont maintenues et mises à jour pour répondre aux progrès techniques, notamment en matière de canons à tir rapide. Contrairement aux places fortes de l’Est, il ne s’agit pas ici de vastes enceintes bastionnées, mais plutôt de fortifications ponctuelles et pragmatiques, conçues pour protéger les côtes et sécuriser les voies maritimes. Ces modestes ouvrages rappellent aujourd’hui combien la Manche constituait une frontière à défendre autant qu’à surveiller.

Zwischen 1874 und 1914 modernisierte Frankreich im Rahmen des Séré-de-Rivières-Systems seine Verteidigung gegen Bedrohungen aus der Nordsee. Im Département Seine-Maritime erhielten nur Dieppe und Le Havre nennenswerte Befestigungen. In Le Havre, einem strategischen Hafen an der Seine-Mündung und somit Zugangstor nach Paris, wurden alte Küstenbatterien verstärkt und an moderne Artillerie angepasst, um feindliche Geschwader wirksam überwachen und abschrecken zu können. In Dieppe, Badeort, aber auch mögliches Landungstor, blieben Verteidigungspositionen erhalten und wurden modernisiert, insbesondere mit schnellfeuernden Geschützen. Anders als in den großen Festungen des Ostens handelte es sich hier nicht um ausgedehnte Bastionen, sondern um punktuelle und zweckmäßige Befestigungen, deren Aufgabe der Schutz der Küste und die Sicherung der Seewege war. Diese bescheidenen Anlagen erinnern heute daran, dass auch der Ärmelkanal eine Grenze war, die es zu verteidigen und zu überwachen galt.

Tussen 1874 en 1914 moderniseerde Frankrijk, in het kader van het Séré de Rivières-systeem, zijn verdediging tegen dreigingen vanuit de Noordzee. In het departement Seine-Maritime kregen alleen Dieppe en Le Havre duidelijke aanpassingen. In Le Havre, de strategische haven die de monding van de Seine en dus de toegang tot Parijs bewaakte, werden oude kustbatterijen versterkt en aangepast aan moderne artillerie, geschikt om vijandelijke eskaders te controleren en af te schrikken. In Dieppe, badplaats maar tegelijk een mogelijke landingsplaats, werden de verdedigingswerken behouden en gemoderniseerd, vooral met snelvuurkanonnen. In tegenstelling tot de imposante vestingwerken in het oosten ging het hier niet om grootschalige omwallingen, maar om gerichte en praktische versterkingen, ontworpen om de kust te beschermen en de zeeroutes veilig te stellen. Deze bescheiden werken herinneren er vandaag aan dat ook Het Kanaal een grens was die verdedigd en bewaakt moest worden.

Between 1874 and 1914, under the Séré de Rivières system, France modernized its defenses against threats from the North Sea. In the department of Seine-Maritime, only Dieppe and Le Havre saw significant works. At Le Havre, a strategic port controlling the mouth of the Seine and thus direct access to Paris, old coastal batteries were reinforced and upgraded for modern artillery, able to monitor and deter enemy fleets. In Dieppe, a seaside resort but also a potential landing point, defensive positions were maintained and updated, notably with quick-firing guns. Unlike the monumental fortresses of eastern France, these were not vast bastioned complexes but rather localized and pragmatic fortifications, designed to protect the coastline and secure maritime routes. Today, these modest remains remind us that the English Channel was regarded not only as an opening to the world but also as a frontier that needed constant defense.

V letech 1874–1914 modernizovala Francie v rámci systému Séré de Rivières svou obranu proti hrozbám ze Severního moře. V departementu Seine-Maritime se významnější opevnění objevilo pouze v Dieppe a Le Havru. V Le Havru, strategickém přístavu kontrolujícím ústí Seiny a tím i přístup do Paříže, byly staré pobřežní baterie zesíleny a přizpůsobeny modernímu dělostřelectvu, schopnému sledovat a odrazovat nepřátelská loďstva. V Dieppe, které bylo nejen lázeňským městem, ale i možným místem vylodění, byly obranné pozice zachovány a modernizovány, zejména pomocí rychlopalných kanónů. Na rozdíl od monumentálních pevností na východě Francie nešlo o rozsáhlé bastionové soustavy, nýbrž o cílená a praktická opevnění, jejichž úkolem byla ochrana pobřeží a zajištění námořních cest. Tyto skromné stavby dnes připomínají, že Lamanšský průliv byl vnímán nejen jako spojení se světem, ale i jako hranice, kterou bylo třeba bránit a střežit.