Entre 1874 et 1914, la Seine-et-Marne joue un rôle périphérique mais stratégique dans le dispositif Séré de Rivières, conçu pour protéger Paris. Situé à l’est de la capitale, ce département constitue une zone de passage historique des invasions. On n’y construit pas de grandes places fortes comparables à celles de l’Est, mais plusieurs forts de la seconde ceinture parisienne s’élèvent à ses marges, comme le fort de Vaujours ou celui de Chelles, destinés à verrouiller les accès ferroviaires et routiers venant de l’est et du nord-est. Ces ouvrages, souvent enterrés et adaptés à l’artillerie moderne, complètent la barrière défensive autour de la capitale. La Seine-et-Marne devient ainsi un territoire tampon, où l’objectif est moins de soutenir un siège que de retarder et canaliser un envahisseur, le temps que Paris et son armée puissent organiser la riposte.

Zwischen 1874 und 1914 spielte die Seine-et-Marne im Rahmen des Séré-de-Rivières-Systems eine periphere, aber strategische Rolle beim Schutz von Paris. Dieses östlich der Hauptstadt gelegene Département war traditionell ein Durchzugsgebiet für Invasionen. Hier entstanden zwar keine gewaltigen Festungen wie im Osten Frankreichs, doch mehrere Forts des äußeren Pariser Rings lagen am Rand des Gebiets, etwa das Fort de Vaujours oder das von Chelles, die den Zugang über Eisenbahn- und Straßenachsen aus Osten und Nordosten sperren sollten. Diese meist teilweise unterirdischen und für moderne Artillerie ausgelegten Werke ergänzten den Verteidigungsgürtel der Hauptstadt. Die Seine-et-Marne wurde so zu einem Pufferraum, dessen Ziel weniger im Ausharren einer Belagerung lag, sondern vielmehr darin, einen Angreifer aufzuhalten und zu kanalisieren, bis Paris und seine Armee zur Gegenwehr bereitstanden.

Tussen 1874 en 1914 vervulde de Seine-et-Marne binnen het Séré de Rivières-systeem een perifere maar strategische functie voor de bescherming van Parijs. Het departement, ten oosten van de hoofdstad gelegen, vormde van oudsher een doortochtzone voor invasies. Er verrezen geen grote vestingsteden zoals in het oosten van Frankrijk, maar wel enkele forten van de tweede Parijse gordel, zoals het fort van Vaujours en dat van Chelles, die de spoor- en wegtoegangen uit het oosten en noordoosten moesten afsluiten. Deze werken, vaak gedeeltelijk ondergronds en aangepast aan moderne artillerie, vulden de verdedigingsbarrière rond de hoofdstad aan. Zo werd de Seine-et-Marne een buffergebied, bedoeld niet om een langdurig beleg uit te houden, maar om een vijand te vertragen en te kanaliseren totdat Parijs en zijn leger de tegenaanval konden organiseren.

Between 1874 and 1914, Seine-et-Marne played a peripheral yet strategic role within the Séré de Rivières system designed to protect Paris. Located east of the capital, this department has historically been a corridor for invasions. No massive fortresses like those in eastern France were built here, but several forts of the second Parisian ring stood at its edge, such as the fort of Vaujours and that of Chelles, meant to lock down rail and road approaches from the east and northeast. These works, often partly underground and adapted for modern artillery, reinforced the defensive barrier surrounding Paris. Seine-et-Marne thus became a buffer territory, whose purpose was less to endure a siege than to delay and channel an invader, giving Paris and its army time to organize a counteroffensive.

V letech 1874–1914 měla Seine-et-Marne v rámci systému Séré de Rivières periferní, ale strategickou úlohu při ochraně Paříže. Toto území, ležící východně od hlavního města, bylo historicky trasou invazí. Nevznikly zde sice monumentální pevnosti jako na východě Francie, ale na okraji departementu stála řada fortů druhého pařížského prstence, například fort Vaujours nebo Chelles, určené k zablokování železničních a silničních přístupů z východu a severovýchodu. Tato díla, často částečně podzemní a přizpůsobená modernímu dělostřelectvu, doplňovala obrannou bariéru kolem hlavního města. Seine-et-Marne se tak stala nárazníkovým územím, jehož smyslem nebylo vydržet dlouhé obléhání, ale zadržet a usměrnit nepřítele, dokud se Paříž a její armáda nepřipraví k protiútoku.