Place de Lille, sud-est de la ville, 1879-1883. 51 m alt. Dénommé fort Bouvines. Peu d'informations ont été trouvées sur ce fort. Il affecte la forme d’un trapèze aux fossés irrégulier. Il est plus ramassé sur lui-même que les autres forts trapézoïdaux de la place. Son entrée est située au fond d’une courtine plus profonde que large. Cette étroite courtine constitue le centre d’une autre, plus large, dont les coffres latéraux, par leurs tirs croisés, assuraient la défense du fossé de gorge. Les autres fossés étaient flanqués par un aileron au saillant II et une caponnière double au saillant III. Ici point de casernement donnant sur la gorge, le fond de la grande courtine est occupé par une galerie de fusillade communiquant avec les coffres. Ces coffres pouvaient être rejoints en droite ligne depuis le rez-de-chaussée du couloir de circulation arrière des locaux bordant l’ouest de la cour centrale. Préciser "rez-de-chaussée" n’est pas inutile. En effet, sur l’unique plan en notre possession, les locaux tournant le dos à la gorge, sont désignés "caserne de gorge". Cette caserne comprend un sous-sol, un rez-de-chaussée et un premier étage. Ce cas de figure est rarissime. Le sous-sol est quasiment exclusivement composé de magasins ; le rez-de-chaussée comprend le logement du commandant, mais aussi les cuisines, la manutention, et divers magasins. L’étage était dévolu aux logements des officiers et sous-officiers, on y trouvait également la salle de visite, la tisanerie, l’infirmerie. Le tunnel prolongeant le porche de l’entrée occupe la travée centrale du rez-de-chaussée de cette caserne qui comprend donc sept travées sur trois niveaux. Face à elle, se dressent les deux niveaux (0 et +1) des sept travées du casernement de la troupe. Les locaux de ce casernement sont sensiblement plus profonds que ceux dont il vient d’être question. Au rez-de-chaussée, le couloir de circulation arrière des chambrées de la troupe se prolonge vers les fronts latéraux en longeant nombre de magasins destinés au service de l’artillerie. Ces deux prolongements débouchent dans l’unique passage enraciné des fronts latéraux. Ces passages abritent aussi l’accès à un magasin à poudre. Celui de gauche est inséré entre une traverse-abri et la gaine d’accès à l’aileron. Celui de droite l’est entre deux traverses-abris, en raison de la plus grande longueur du flanc droit, soit le front III-IV. La rue du rempart dessert onze traverses-abris. Deux servent de passage vers les bonnettes d’infanterie coupant les gaines d’accès aux caponnières. Deux autres, en arrière du front de tête, sont enracinées. Les sept autres, dont quatre en arrière du front de tête, sont du modèle 1879. Nous savons qu’en 1891 le fort n'était déjà plus armé que de 2 canons de 155, 4 de 7 et 10 pièces de flanquement. Ce fort est aujourd’hui (08/2008) une propriété privée et nous avons manqué de temps, ou plutôt nous nous y sommes pris trop tard, pour tâcher de contacter le propriétaire. Néanmoins, nous avons été informés que c’est une société de chasse qui occupe les lieux. L’entrée de gorge est encore visible, mais les fossés sont remblayés, tout comme la cour centrale totalement comblée. La caserne de gorge est en partie en partie utilisée. Il reste sur le flanc droit une partie de la rue du rempart avec quelques traverses abris et ce, jusqu’au centre environ. Toute cette zone est réputée jonchée d’obus… Sur les glacis, à proximité des saillants I et IV, une traverse-abri de chacune des batteries annexes semble subsister.

Festung von Lille, Südosten der Stadt, 1879-1883. 51 m ü. M. Benannt Fort Bouvines. Wenige Informationen wurden über dieses Fort gefunden. Es hat die Form eines Trapezes mit unregelmäßigen Gräben. Es ist kompakter als die anderen trapezförmigen Forts des Platzes. Sein Eingang befindet sich am Ende einer Kurtine, die tiefer als breit ist. Diese schmale Kurtine bildet das Zentrum einer anderen, breiteren, deren seitliche Kasematten durch ihre Kreuzfeuer die Verteidigung des Kehlgrabens sicherstellten. Die anderen Gräben wurden durch eine Flanke am Saillant II und eine Doppelkaponniere am Saillant III flankiert. Hier gibt es keine Unterkunft an der Kehle, der Grund der großen Kurtine ist von einem Schützengang besetzt, der mit den Kasematten verbunden ist. Diese Kasematten konnten geradlinig vom Erdgeschoss des hinteren Verkehrsganges der Räume erreicht werden, die den Westen des Zentralhofs säumen. "Erdgeschoss" zu präzisieren ist nicht unnötig. Tatsächlich sind auf dem einzigen uns vorliegenden Plan die Räume, die der Kehle den Rücken zukehren, als "Kehlkaserne" bezeichnet. Diese Kaserne umfasst einen Keller, ein Erdgeschoss und eine erste Etage. Dieser Fall ist äußerst selten. Der Keller besteht fast ausschließlich aus Magazinen; das Erdgeschoss umfasst die Unterkunft des Kommandanten, aber auch die Küchen, die Handhabung und verschiedene Magazine. Die Etage war den Unterkünften der Offiziere und Unteroffiziere gewidmet, man fand dort auch den Besprechungsraum, die Teestube, die Krankenstation. Der Tunnel, der die Eingangshalle verlängert, nimmt das zentrale Joch des Erdgeschosses dieser Kaserne ein, die also sieben Joche auf drei Ebenen umfasst. Ihr gegenüber erheben sich die zwei Ebenen (0 und +1) der sieben Joche der Truppenunterkunft. Die Räume dieser Unterkunft sind merklich tiefer als die soeben erwähnten. Im Erdgeschoss verlängert sich der hintere Verkehrsgang der Truppenstuben entlang der Seitenfronten und passiert dabei eine Anzahl von Magazinen, die für den Artilleriedienst bestimmt sind. Diese zwei Verlängerungen münden in den einzigen verwurzelten Durchgang der Seitenfronten. Diese Durchgänge beherbergen auch den Zugang zu einem Pulvermagazin. Der linke ist zwischen einer Traverse-Unterstand und dem Zugangsschacht zur Flanke eingefügt. Der rechte ist es zwischen zwei Traversen-Unterständen, aufgrund der größeren Länge der rechten Flanke, also der Front III-IV. Die Wallstraße erschließt elf Traversen-Unterstände. Zwei dienen als Durchgang zu den Infanterie-Bonnetten, die die Zugangsschächte zu den Kaponnieren durchschneiden. Zwei andere, hinter der Kopfseite, sind verwurzelt. Die sieben anderen, davon vier hinter der Kopfseite, sind vom Modell 1879. Wir wissen, dass das Fort 1891 bereits nur noch mit 2 Kanonen 155, 4 von 7 und 10 Flankierungsgeschützen bewaffnet war. Dieses Fort ist heute (08/2008) in Privatbesitz und uns fehlte die Zeit, oder vielmehr wir haben es zu spät versucht, den Eigentümer zu kontaktieren. Nichtsdestotrotz wurden wir informiert, dass eine Jagdgesellschaft den Ort nutzt. Der Kehleingang ist noch sichtbar, aber die Gräben sind verfüllt, ebenso wie der Zentralhof vollständig aufgefüllt ist. Die Kehlkaserne ist teilweise teilweise genutzt. Auf der rechten Flanke bleibt ein Teil der Wallstraße mit einigen Traversen-Unterständen erhalten, und das bis etwa zur Mitte. Diese ganze Zone ist bekannt dafür, mit Granaten übersät zu sein… Auf den Glacis, in der Nähe der Saillanten I und IV, scheint je eine Traverse-Unterstand jeder der Nebenbatterien zu bestehen.

Vesting van Lille, zuidoosten van de stad, 1879-1883. 51 m hoogte. Genoemd fort Bouvines. Weinig informatie is gevonden over dit fort. Het heeft de vorm van een trapezium met onregelmatige grachten. Het is meer samengebald dan de andere trapeziumvormige forten van de vesting. Zijn ingang is gelegen aan het einde van een courtine die dieper dan breed is. Deze smalle courtine vormt het centrum van een andere, bredere, waarvan de laterale kazematten, door hun kruisvuur, de verdediging van de keelgracht verzekerden. De andere grachten werden geflankeerd door een vleugel aan saillant II en een dubbele caponnière aan saillant III. Hier geen kazerne uitkomend op de keel, de bodem van de grote courtine is bezet door een geweergalerij communicerend met de kazematten. Deze kazematten konden in rechte lijn worden bereikt vanaf het gelijkvloers van de achterste circulatiegang van de lokalen die het westen van de centrale binnenplaats omzomen. "Gelijkvloers" specificeren is niet nutteloos. Inderdaad, op het enige plan in ons bezit, zijn de lokalen die de keel de rug toekeren, aangeduid als "keelkazerne". Deze kazerne omvat een kelder, een gelijkvloers en een eerste verdieping. Dit geval is uiterst zeldzaam. De kelder is quasi uitsluitend samengesteld uit magazijnen; het gelijkvloers omvat het logement van de commandant, maar ook de keukens, de manutentie, en diverse magazijnen. De verdieping was bestemd voor de logementen van de officieren en onderofficieren, men vond er ook de inspectiezaal, de theeplaats, de ziekenboeg. De tunnel die de ingangsportiek verlengt, bezet de centrale travee van het gelijkvloers van deze kazerne die dus zeven traveeën op drie niveaus omvat. Ertegenover, verrijzen de twee niveaus (0 en +1) van de zeven traveeën van de troepenkazerne. De lokalen van deze kazerne zijn gevoelig dieper dan deze waar zojuist over gesproken. Op het gelijkvloers, verlengt de achterste circulatiegang van de troopenslaapzalen zich naar de zijfronten langs een aantal magazijnen bestemd voor de artilleriedienst. Deze twee verlengingen monden uit in de unieke verankerde doorgang van de zijfronten. Deze doorgangen herbergen ook de toegang tot een kruitmagazijn. Die van links is ingevoegd tussen een traverse-schuilplaats en de toegangsslee naar de vleugel. Die van rechts is het tussen twee traversen-schuilplaatsen, vanwege de grotere lengte van de rechterflank, zijnde front III-IV. De wallstraat bedient elf traversen-schuilplaatsen. Twee dienen als doorgang naar de infanterie-bonnetten die de toegangssleuven naar de caponnières doorsnijden. Twee andere, achter de frontkop, zijn verankerd. De zeven andere, waarvan vier achter de frontkop, zijn van het model 1879. We weten dat in 1891 het fort reeds slechts bewapend was met 2 kanonnen van 155, 4 van 7 en 10 flankeringsstukken. Dit fort is vandaag (08/2008) een privé-eigendom en we hebben tijd tekort gekomen, of liever we hebben het te laat aangepakt, om te proberen de eigenaar te contacteren. Niettemin, we zijn geïnformeerd dat een jachtvereniging de plaatsen bezet. De keelingang is nog zichtbaar, maar de grachten zijn opgevuld, evenals de centrale binnenplaats volledig is opgevuld. De keelkazerne is deels deels in gebruik. Op de rechterflank blijft een deel van de wallstraat met enkele traversen-schuilplaatsen over, en dit tot ongeveer het midden. Deze hele zone is bekend bezaaid te zijn met granaten… Op de glacis, in de nabijheid van de saillanten I en IV, schijnt een traverse-schuilplaats van elk van de bijbatterijen te blijven bestaan.

Fortress of Lille, south-east of the town, 1879-1883. 51 m altitude. Named fort Bouvines. Few pieces of information have been found about this fort. It takes the shape of a trapezoid with irregular ditches. It is more compact than the other trapezoidal forts of the fortress. Its entrance is situated at the end of a curtain wall that is deeper than it is wide. This narrow curtain wall forms the centre of another, wider one, whose lateral casemates, by their crossfire, ensured the defence of the gorge ditch. The other ditches were flanked by a wing at salient II and a double caponier at salient III. Here, no barracks facing the gorge, the bottom of the large curtain wall is occupied by a firing gallery communicating with the casemates. These casemates could be reached in a straight line from the ground floor of the rear circulation corridor of the rooms lining the west of the central courtyard. Specifying "ground floor" is not useless. Indeed, on the sole plan in our possession, the rooms turning their back to the gorge are designated "gorge barracks". This barracks includes a basement, a ground floor and a first floor. This case is extremely rare. The basement is almost exclusively composed of magazines; the ground floor includes the commanding officer's quarters, but also the kitchens, the handling area, and various stores. The floor was devoted to the quarters of officers and non-commissioned officers, one also found there the inspection room, the tea room, the infirmary. The tunnel extending the entrance porch occupies the central bay of the ground floor of this barracks which thus comprises seven bays on three levels. Facing it, stand the two levels (0 and +1) of the seven bays of the troops' barracks. The rooms of this barracks are noticeably deeper than those just discussed. On the ground floor, the rear circulation corridor of the troops' quarters extends towards the lateral fronts, passing by a number of magazines intended for the artillery service. These two extensions emerge into the single rooted passage of the lateral fronts. These passages also house the access to a powder magazine. The one on the left is inserted between a traverse-shelter and the access shaft to the wing. The one on the right is between two traverse-shelters, due to the greater length of the right flank, i.e. front III-IV. The rampart street serves eleven traverse-shelters. Two serve as a passage to the infantry bonnets cutting the access shafts to the caponiers. Two others, behind the head front, are rooted. The seven others, four of which behind the head front, are of the model 1879. We know that in 1891 the fort was already only armed with 2 guns of 155, 4 of 7 and 10 flanking pieces. This fort is today (08/2008) a private property and we lacked time, or rather we went about it too late, to try to contact the owner. Nevertheless, we were informed that a hunting society occupies the premises. The gorge entrance is still visible, but the ditches are filled in, as is the central courtyard completely filled. The gorge barracks is partly partly used. On the right flank, a part of the rampart street remains with some traverse shelters and this, up to about the centre. This entire zone is reputed to be littered with shells… On the glacis, near salients I and IV, a traverse-shelter from each of the annex batteries seems to subsist.

Pevnost Lille, jihovýchodně od města, 1879-1883. 51 m nadmořské výšky. Pojmenována pevnost Bouvines. Bylo nalezeno málo informací o této pevnosti. Má tvar lichoběžníku s nepravidelnými příkopy. Je více stísněná než ostatní lichoběžníkové pevnosti místa. Její vchod se nachází na konci kurtiny, která je hlubší než široká. Tato úzká kurtina tvoří střed jiné, širší, jejíž boční kasematy zajišťovaly křížovou palbou obranu šíjového příkopu. Ostatní příkopy byly flankovány křídlem u výběžku II a dvojitou kaponiérou u výběžku III. Zde žádná kasárna obrácená k šíji, dno velké kurtiny je obsazeno střeleckou chodbou spojující se s kasematami. Tyto kasematy bylo možné dosáhnout přímo z přízemí zadního oběhového chodníku míst lemujících západ centrálního nádvoří. Upozornit na "přízemí" není zbytečné. Skutečně, na jediném plánu, který máme, jsou místa obrácená zády k šíji označena jako "šíjová kasárna". Tato kasárna zahrnují suterén, přízemí a první patro. Tento případ je velmi vzácný. Suterén je téměř výhradně složen ze skladů; přízemí zahrnuje ubytování velitele, ale také kuchyně, manipulační prostor a různé sklady. Patro bylo věnováno ubytování důstojníků a poddůstojníků, nacházela se tam také prohlídková místnost, čajovna, ošetřovna. Tunel prodlužující vstupní bránu zaujímá centrální pole přízemí těchto kasáren, které tedy zahrnují sedm polí na třech úrovních. Oproti nim stojí dvě úrovně (0 a +1) sedmi polí kasáren pro mužstvo. Místnosti těchto kasáren jsou znatelně hlubší než ty právě zmíněné. V přízemí se zadní oběhový chodník ubikací mužstva prodlužuje k bočním frontám a míjí řadu skladů určených pro dělostřeleckou službu. Tato dvě prodloužení ústí do jediného zakotveného průchodu bočních front. Tyto průchody také ukrývají přístup k prachovému skladu. Ten vlevo je vložen mezi traversu-úkryt a přístupovou šachtu ke křídlu. Ten vpravo je mezi dvěma traversami-úkryty, z důvodu větší délky pravého křídla, tedy fronty III-IV. Ulice pod hradbami obsluhuje jedenáct travers-úkrytů. Dvě slouží jako průchod k pěchotním cimbuřím protínajícím přístupové šachty ke kaponiérám. Další dvě, za čelní stranou, jsou zakotveny. Sedm dalších, z nichž čtyři za čelní stranou, jsou modelu 1879. Víme, že v roce 1891 byla pevnost již vyzbrojena pouze 2 děly 155, 4 ze 7 a 10 flankovacími kusy. Tato pevnost je dnes (08/2008) soukromým vlastnictvím a nám chyběl čas, nebo spíše jsme na to šli příliš pozdě, abychom se pokusili kontaktovat vlastníka. Nicméně jsme byli informováni, že prostory obsadila lovecká společnost. Šíjový vchod je stále viditelný, ale příkopy jsou zásypy, stejně jako centrální nádvoří je zcela zasypáno. Šíjová kasárna jsou částečně částečně využívána. Na pravém křídle zůstává část ulice pod hradbami s několika traversami-úkryty, a to až přibližně do středu. Celá tato zóna je proslulá tím, že je poseta granáty… Na glacisech, v blízkosti výběžků I a IV, se zdá, že přetrvává jedna traversa-úkryt z každé z přidružených baterií.