Le casernement au niveau intermédiaire de la citadelle de Verdun, réalisé en 1914 selon les plans de 1912, se situe à mi-hauteur entre les casemates sud et la surface. Bétonné et partiellement enterré, il devait abriter le gouverneur de la place ainsi que son état-major. L’accès se fait par un escalier à vis de 90 marches, en briques rouges avec inclusions de briques blanches formant des croix de Lorraine à chaque demi-tournant. Le bâtiment comprend également une chaudière de marque La Gauloise, des serpentins pour la circulation de l’eau chaude et une pompe, garantissant un confort minimal pour les officiers. La disposition intérieure privilégie la sécurité : chaque local est isolé par des murs épais et des couloirs protégés, et l’ensemble est relié aux galeries souterraines profondes de la citadelle. Le casernement intermédiaire illustre l’évolution des installations logistiques souterraines au début du XXᵉ siècle, combinant sécurité, fonctionnalité et confort relatif dans un environnement fortement défensif. L’ensemble reste aujourd’hui partiellement accessible et constitue un rare exemple de construction souterraine complète pour l’état-major dans un camp retranché français.

Das Kasernengebäude auf mittlerer Ebene der Zitadelle von Verdun, nach den Plänen von 1912 gebaut und 1914 fertiggestellt, liegt zwischen den südlichen Kasematten und der Oberfläche. Teilweise unterirdisch und aus Beton, sollte es den Gouverneur der Festung sowie seinen Stab beherbergen. Der Zugang erfolgt über eine wendeltreppenartige Anlage mit 90 Stufen aus roten Ziegeln, unterbrochen von weißen Ziegelkreuzen der Lorraine bei jeder halben Umdrehung. Das Gebäude verfügt über einen Kessel der Marke La Gauloise, Warmwasserleitungen und eine Pumpe, die den Offizieren minimale Versorgung bieten. Die Innenanordnung betont Sicherheit: jede Kammer ist durch dicke Wände und geschützte Gänge isoliert, und das Gebäude ist an die tiefen unterirdischen Galerien der Zitadelle angebunden. Dieses Kasernengebäude illustriert die Entwicklung der unterirdischen Logistikbauten zu Beginn des 20. Jahrhunderts, die Schutz, Funktionalität und relativen Komfort in einem stark befestigten Umfeld vereint. Heute ist es teilweise zugänglich und ein seltenes Beispiel für ein vollständig unterirdisches Hauptquartier in einem französischen retranchierten Lager.

Het kazernegebouw op tussenhoogte van de citadel van Verdun, gebouwd volgens plannen van 1912 en voltooid in 1914, ligt tussen de zuidelijke kazematten en het maaiveld. Beton- en deels ondergronds, diende het als verblijf voor de gouverneur en zijn staf. Toegang via een wenteltrap van 90 treden in rode baksteen, met witte bakstenen in Lorraine-kruispatroon bij elke halve draai. Het gebouw bevat ook een ketel van La Gauloise, warmwaterleidingen en een pomp voor minimaal comfort van de officieren. De binnenindeling legt de nadruk op veiligheid: elke ruimte is geïsoleerd door dikke muren en beschermde gangen, en het geheel is verbonden met de diepe ondergrondse galerijen van de citadel. Dit tussenliggende kazernegebouw toont de evolutie van ondergrondse logistieke voorzieningen aan het begin van de 20e eeuw, die bescherming, functionaliteit en relatief comfort combineert. Vandaag deels toegankelijk, is het een zeldzaam voorbeeld van een volledig ondergronds stafkwartier in een Frans versterkt kamp.

The intermediate-level barracks of Verdun’s citadel, constructed in 1914 based on 1912 plans, lies between the southern casemates and the surface. Partly underground and made of concrete, it was designed to house the governor and his staff. Access is via a 90-step spiral staircase of red bricks, with white brick inlays forming Lorraine crosses at each half-turn. The building also contains a La Gauloise boiler, hot-water coils, and a pump, providing minimal comfort for officers. The internal layout emphasizes security: each room is separated by thick walls and protected corridors, and the structure connects to the citadel’s deep underground galleries. The intermediate barracks illustrate the evolution of underground logistical facilities in the early 20th century, combining protection, functionality, and relative comfort within a heavily fortified environment. Partially accessible today, it remains a rare example of a fully underground command barracks in a French entrenched camp.

Kasárna na střední úrovni verdunské citadely, postavená v roce 1914 podle plánů z roku 1912, se nachází mezi jižními kasematami a povrchem. Betonová a částečně podzemní stavba měla sloužit jako sídlo guvernéra a jeho štábu. Přístup je zajištěn točitým schodištěm se 90 schody z červených cihel, s vložkami bílých cihel ve tvaru křížů Lotrinska při každém půlotočení. Budova obsahuje také kotel La Gauloise, hadice pro cirkulaci teplé vody a čerpadlo, poskytující důstojníkům základní komfort. Vnitřní dispozice klade důraz na bezpečnost: každá místnost je oddělena silnými zdmi a chráněnými chodbami a stavba je propojena s hlubokými podzemními galeriemi citadely. Tato kasárna ilustrují vývoj podzemních logistických zařízení počátku 20. století, kombinující ochranu, funkčnost a relativní komfort. Dnes částečně přístupná, představuje vzácný příklad plně podzemního velitelství ve francouzském obranném táboře.