Les magasins souterrains de Verdun constituent l’épine dorsale logistique du camp retranché. Creusés entre 16 et 20 mètres sous la surface, ils accueillent poudres, projectiles, obus et cartouches, dans des salles voûtées et isolées, avec des allées centrales permettant une circulation sûre. Ces magasins sont reliés aux casernements souterrains, dont le plus célèbre est le casernement intermédiaire, conçu pour abriter le gouverneur et son état-major, intégrant chaudières, circulation d’eau chaude, escaliers à vis en briques rouges ornées de croix de Lorraine et passages protégés vers les galeries. L’ensemble forme le réseau de galeries Guinot, plus de 7 km de corridors creusés entre 1890 et 1893, dont certaines étaient destinées à l’acheminement rapide des munitions vers les bastions et les batteries, d’autres servant d’abris pour les troupes. Ces galeries souterraines constituent le plus vaste complexe militaire pré-Première Guerre français, associant sécurité, rapidité de mouvement et protection contre les tirs ennemis. L’architecture respecte les principes Séré de Rivières : voûtes solides, remblai épais, isolation des stocks et ventilation contrôlée, garantissant à la fois fonctionnalité, sécurité et conservation des munitions. Aujourd’hui, seule une infime partie est accessible, mais elle illustre parfaitement la sophistication logistique et défensive de la citadelle à la fin du XIXᵉ siècle.

Die unterirdischen Magazine von Verdun bilden die logistische Rückgrat des retranchierten Lagers. Sie liegen 16 bis 20 Meter unter der Oberfläche und lagern Pulver, Geschosse, Granaten und Patronen in gewölbten, isolierten Räumen mit zentralen Gängen für sichere Bewegungen. Diese Magazine sind mit den unterirdischen Kasernen verbunden, darunter das berühmte mittlere Kasernengebäude für den Gouverneur und seinen Stab, ausgestattet mit Kesseln, Warmwasserleitungen, Wendeltreppen aus roten Ziegeln mit Lorraine-Kreuzen und geschützten Zugängen zu den Galerien. Zusammen bilden sie das Netzwerk der Guinot-Galerien, über 7 km Korridore, die zwischen 1890 und 1893 gegraben wurden, teils für den schnellen Munitionstransport zu Bastionen und Batterien, teils als Truppenschutz. Dieses unterirdische System ist der größte französische militärische Komplex vor dem Ersten Weltkrieg, der Sicherheit, schnelle Bewegungen und Schutz vor feindlichem Feuer verbindet. Die Architektur folgt den Séré-de-Rivières-Prinzipien: stabile Gewölbe, dicke Erdaufschüttung, Lagerisolation und kontrollierte Belüftung, für Funktionalität, Sicherheit und Munitionserhalt. Heute ist nur ein kleiner Teil zugänglich, zeigt aber die logistische Raffinesse der Zitadelle Ende des 19. Jahrhunderts

De ondergrondse magazijnen van Verdun vormen de logistieke ruggengraat van het retrancheringskamp. Ze liggen 16 tot 20 meter onder de grond en bevatten buskruit, granaten, munitie en patronen in gewelfde, geïsoleerde zalen met centrale gangen voor veilige doorgang. Deze magazijnen zijn verbonden met de ondergrondse kazernes, waaronder het beroemde tussenliggende kazernegebouw voor de gouverneur en zijn staf, met ketels, warmwaterleidingen, wenteltrappen van rode baksteen met Lorraine-kruisen en beschermde toegang tot de galerijen. Samen vormen ze het netwerk van de Guinot-galerijen, meer dan 7 km aan gangen gegraven tussen 1890 en 1893, deels voor snelle bevoorrading van bastions en batterijen, deels als schuilplaatsen voor troepen. Dit ondergrondse complex is het grootste Franse militaire systeem vóór de Eerste Wereldoorlog, dat veiligheid, snelheid en bescherming tegen vijandelijk vuur combineert. De architectuur volgt de principes van Séré de Rivières: stevige gewelven, dikke aarden dekking, isolatie van opslag en gecontroleerde ventilatie, voor functionaliteit, veiligheid en behoud van munitie. Slechts een klein deel is vandaag toegankelijk, maar toont de logistieke verfijning van de citadel eind 19e eeuw.

The underground magazines of Verdun form the logistical backbone of the entrenched camp. Excavated 16–20 metres below ground, they store powder, shells, cartridges, and projectiles in vaulted, isolated chambers with central aisles for safe movement. These magazines are connected to underground barracks, notably the intermediate-level barracks for the governor and his staff, featuring boilers, hot-water circuits, red brick spiral staircases with Lorraine crosses, and protected passages to the galleries. Together they form the Guinot galleries, over 7 km of corridors dug between 1890 and 1893, some for rapid transport of munitions to bastions and batteries, others serving as troop shelters. This underground system is the largest pre-WWI French military complex, combining safety, rapid movement, and protection from enemy fire. Architecture follows Séré de Rivières principles: strong vaults, thick earth cover, isolated storage, and controlled ventilation, ensuring functionality, security, and preservation of munitions. Only a small part is accessible today, yet it perfectly illustrates the logistical sophistication of the citadel in the late 19th century.

Podzemní sklady Verdunské citadely tvoří logistický páteřní systém obranného tábora. Vyhloubeny 16–20 metrů pod zemí, uchovávají prach, granáty, náboje a projektily ve klenutých izolovaných místnostech s centrálními chodbami pro bezpečný pohyb. Tyto sklady jsou propojeny s podzemními kasárnami, včetně slavného středního kasárenského objektu pro guvernéra a jeho štáb, s kotli, oběhovými teplovodními systémy, točitými schodišti z červených cihel s lotrinskými kříži a chráněnými průchody do galerií. Společně tvoří Guinotovy galerie, více než 7 km chodeb vyhloubených mezi lety 1890–1893, některé pro rychlý transport munice k bastionům a bateriím, jiné sloužily jako úkryty pro vojáky. Tento podzemní komplex je největším francouzským vojenským systémem před první světovou válkou, kombinujícím bezpečnost, rychlý pohyb a ochranu před palbou nepřítele. Architektura dodržuje principy Séré de Rivières: pevné klenby, silná zemní krytina, izolace zásob a kontrolovaná ventilace, zajišťující funkčnost, bezpečnost a uchování munice. Dnes je přístupná jen malá část, ale dokonale ukazuje logistickou vyspělost citadely koncem 19. století.