Place de Saint-Malo, 4 000 m au nord-est de la vieille ville. 25 m/alt. L’occupation de la position de la pointe de la Varde permettait de battre le passage de la fosse aux Normands, fosse profonde permettant l’approche d’escadres ennemies. Dès 1694, Vauban y aurait fait établir un fort ; d’autres sources indiquent que ce n’est qu’en 1734 que quelques pièces d’artilleries sont installées derrière un parapet, et qu’il faut attendre 1748 pour avoir une véritable construction défensive sur les ruines de l’ancien fort d’Arboulé. Ce fort, de peu d’emprise, appuie son front de tête à l’à-pic naturel de la falaise et son front de terre comprend deux bastions séparés par une courtine. Son entrée actuelle se trouve dans son flanc sud, mais initialement, elle s’ouvrait perpendiculairement à la mer, entre les deux bastions. En l’an II de la République, le fort fut armé de 4 canons de 48, le plus fort calibre alors disponible. Il semble bien que les choses restèrent en l’état jusqu’en 1890. Probablement simultanément avec la décision de fortifier Cézembre, on établit à l’extérieur du fort, sur la pointe proprement dite, six paires de plates-formes ainsi que trois paires de niches à munitions, pour accueillir six canons de 95 mm sur affûts de campagne. Le nombre prévu semblait pourtant être de huit, mais le plan en notre possession et le constat in situ n’en indiquent que six. Le casernement du fort, bâtiment non à l’épreuve, reprit du service et le magasin à poudre situé dans le bastion nord fut réduit aux dimensions de 7 x 4 m par l’aménagement d’un sas d’entrée, sas comprenant un créneau à lampe de 40 x 40 cm, identique à celui repéré dans le corps de garde modèle 1846 du mamelon oriental de Cézembre. Dans les années qui suivirent, entre les deux plates-formes les plus au nord, on aménagea un petit poste de commande à ciel ouvert. En 1898, une source nous indique que le nombre de pièces fut porté à 14, mais rien ne confirme cela sur le terrain. Une source nous indique qu’il fut démilitarisé en 1900, mais cela nous semble prématuré, surtout aussi peu de temps après l’affaire de Fachoda. Le fort de la Varde fut un peu remodelé par les Allemands durant la seconde guerre, mais l’essentiel des dégâts que l’on peut y constater aujourd’hui (06/2007) est consécutif à des exercices français des années 1950 et 1960. Ainsi, le casernement, ayant survécu aux bombardements, n’est-il plus aujourd’hui. Le magasin à poudre peut-être gagné par une brèche dans le flanc du bastion nord et, sur la pointe même, les plates-formes et niches sont bien visibles. Le fort est en principe non accessible mais la clôture a perdu tout son pouvoir dissuasif. Les installations de la pointe en revanche peuvent être parcourues librement. Parfois désigné comme fort d’Arboulé ou encore de la pointe Lavarde.

Festung von Saint-Malo, 4 000 m nordöstlich der Altstadt. 25 M/ü M. Die Besetzung der Stellung an der Pointe de la Varde ermöglichte die Bestreichung der Passage der Fosse aux Normands, einer tiefen Rinne, die die Annäherung feindlicher Geschwader erlaubte. Bereits 1694 soll Vauban dort ein Fort errichtet haben lassen; andere Quellen geben an, dass erst 1734 einige Geschütze hinter einer Brustwehr aufgestellt wurden und dass man bis 1748 warten musste, um einen echten Verteidigungsbau auf den Ruinen des alten Forts d’Arboulé zu erhalten. Dieses Fort, von geringer Ausdehnung, stützt seine Stirnfront auf den natürlichen Steilhang der Klippe und seine Landfront umfasst zwei Bollwerke, die durch eine Kurtine getrennt sind. Sein heutiger Eingang befindet sich in seiner Südflanke, aber ursprünglich öffnete er sich senkrecht zum Meer, zwischen den beiden Bollwerken. Im Jahr II der Republik war das Fort mit 4 Kanonen von 48, dem damals stärksten verfügbaren Kaliber, bewaffnet. Es scheint, dass die Dinge bis 1890 unverändert blieben. Wahrscheinlich gleichzeitig mit der Entscheidung, Cézembre zu befestigen, wurden außerhalb des Forts, auf der eigentlichen Landspitze, sechs Paare von Plattformen sowie drei Paare Munitionsnischen errichtet, um sechs Kanonen von 95 mm auf Feldlafetten aufzunehmen. Die geplante Anzahl schien jedoch acht zu sein, aber der uns vorliegende Plan und die Beobachtung vor Ort weisen nur auf sechs hin. Die Unterkunft des Forts, ein nicht bombensicherer Bau, wurde wieder in Dienst genommen und das im nördlichen Bollwerk gelegene Pulvermagazin wurde durch den Einbau einer Eingangsschleuse auf die Maße von 7 x 4 m verkleinert; diese Schleuse enthielt eine Lampennische von 40 x 40 cm, identisch mit derjenigen, die im Wachthaus Modell 1846 des östlichen Hügels von Cézembre festgestellt wurde. In den folgenden Jahren wurde zwischen den beiden nördlichsten Plattformen ein kleiner offener Kommandoposten eingerichtet. 1898 gibt eine Quelle an, dass die Anzahl der Geschütze auf 14 erhöht wurde, aber nichts vor Ort bestätigt dies. Eine Quelle gibt an, dass es 1900 entmilitarisiert wurde, was uns jedoch verfrüht erscheint, besonders so kurz nach der Fachoda-Affäre. Das Fort de la Varde wurde von den Deutschen während des Zweiten Weltkriegs etwas umgestaltet, aber der größte Teil der heute (06/2007) feststellbaren Schäden geht auf französische Übungen in den 1950er und 1960er Jahren zurück. So ist die Unterkunft, die die Bombardierungen überstanden hatte, heute nicht mehr vorhanden. Das Pulvermagazin ist vielleicht durch eine Bresche in der Flanke des nördlichen Bollwerks zugänglich und auf der Landspitze selbst sind die Plattformen und Nischen gut sichtbar. Das Fort ist grundsätzlich nicht zugänglich, aber der Zaun hat seine abschreckende Wirkung völlig verloren. Die Anlagen auf der Landspitze können dagegen frei begangen werden. Manchmal als Fort d’Arboulé oder auch als Pointe Lavarde bezeichnet.

Vesting van Saint-Malo, 4 000 m ten noordoosten van de oude stad. 25 m boven zeeniveau. De bezetting van de positie op de Pointe de la Varde maakte het mogelijk het vaarwater van de Fosse aux Normands te bestrijken, een diepe geul die de nadering van vijandelijke eskaders mogelijk maakte. Vanaf 1694 zou Vauban er een fort hebben laten bouwen; andere bronnen geven aan dat pas in 1734 enkele stukken geschut achter een borstwering werden geplaatst en dat men tot 1748 moest wachten om een echte defensieve constructie te krijgen op de ruïnes van het oude Fort d’Arboulé. Dit fort, van beperkte omvang, steunt zijn voorhoofd op de natuurlijke steile wand van de klif en zijn landfront omvat twee bolwerken gescheiden door een courtine. Zijn huidige ingang bevindt zich in zijn zuidflank, maar oorspronkelijk opende hij loodrecht op de zee, tussen de twee bolwerken. In het jaar II van de Republiek was het fort bewapend met 4 kanonnen van 48, het zwaarste toen beschikbare kaliber. Het lijkt erop dat de zaken ongewijzigd bleven tot 1890. Waarschijnlijk gelijktijdig met het besluit om Cézembre te versterken, werden buiten het fort, op de eigenlijke punt, zes paar platforms en drie paar munitienissen aangelegd, om zes kanonnen van 95 mm op veldaffuiten te herbergen. Het voorziene aantal leek echter acht te zijn, maar het plan in ons bezit en de vaststelling ter plaatse wijzen slechts op zes. Het kwartier van het fort, een niet-bombestendig gebouw, werd weer in gebruik genomen en het kruitmagazijn in het noordelijke bolwerk werd teruggebracht tot de afmetingen van 7 x 4 m door de inrichting van een toegangsluis, een sluis met een lampnis van 40 x 40 cm, identiek aan die geconstateerd in het wachtlokaal model 1846 van de oostelijke heuvel van Cézembre. In de daaropvolgende jaren werd tussen de twee meest noordelijke platforms een kleine open commandopost ingericht. In 1898 geeft een bron aan dat het aantal stukken op 14 werd gebracht, maar niets ter plaatse bevestigt dit. Een bron geeft aan dat het in 1900 gedemilitariseerd werd, maar dat lijkt ons voorbarig, vooral zo kort na de Fachoda-affaire. Het Fort de la Varde werd tijdens de Tweede Wereldoorlog enigszins verbouwd door de Duitsers, maar het merendeel van de schade die men er vandaag (06/2007) kan vaststellen, is het gevolg van Franse oefeningen in de jaren 1950 en 1960. Zo is het kwartier, dat de bombardementen had overleefd, vandaag niet meer aanwezig. Het kruitmagazijn is misschien toegankelijk via een bres in de flank van het noordelijke bolwerk en op de punt zelf zijn de platforms en nissen goed zichtbaar. Het fort is in principe niet toegankelijk maar de omheining heeft zijn afschrikwekkende kracht volledig verloren. De installaties op de punt kunnen daarentegen vrij worden betreden. Soms aangeduid als Fort d’Arboulé of ook als Pointe Lavarde.

Fortress of Saint-Malo, 4,000 m northeast of the old town. 25 m above sea level. The occupation of the position at Pointe de la Varde allowed for the sweeping of the passage of the Fosse aux Normands, a deep channel enabling the approach of enemy squadrons. As early as 1694, Vauban is said to have had a fort built there; other sources indicate that it was not until 1734 that a few artillery pieces were installed behind a parapet, and that one had to wait until 1748 to have a true defensive construction on the ruins of the old Fort d’Arboulé. This fort, of limited extent, rests its head front on the natural cliff face and its land front comprises two bastions separated by a curtain wall. Its current entrance is in its southern flank, but originally it opened perpendicular to the sea, between the two bastions. In Year II of the Republic, the fort was armed with 4 guns of 48, the strongest caliber then available. It seems that things remained unchanged until 1890. Probably simultaneously with the decision to fortify Cézembre, six pairs of platforms as well as three pairs of ammunition niches were established outside the fort, on the point proper, to accommodate six guns of 95 mm on field mounts. The planned number, however, seemed to be eight, but the plan in our possession and on-site observation indicate only six. The fort's quarters, a non-bombproof building, were put back into service and the powder magazine located in the northern bastion was reduced to dimensions of 7 x 4 m by the installation of an entrance airlock, an airlock containing a lamp embrasure of 40 x 40 cm, identical to the one noted in the guardhouse model 1846 of the eastern hillock of Cézembre. In the following years, a small open command post was set up between the two northernmost platforms. In 1898, a source indicates that the number of pieces was increased to 14, but nothing on site confirms this. A source indicates that it was demilitarized in 1900, but this seems premature to us, especially so shortly after the Fashoda Incident. Fort de la Varde was somewhat remodeled by the Germans during the Second World War, but most of the damage that can be observed today (06/2007) is the result of French exercises in the 1950s and 1960s. Thus, the quarters, having survived the bombings, are no longer present today. The powder magazine may be accessible through a breach in the flank of the northern bastion and, on the point itself, the platforms and niches are clearly visible. The fort is in principle not accessible but the fence has lost all its deterrent power. The installations on the point, on the other hand, can be freely accessed. Sometimes designated as Fort d’Arboulé or also as Pointe Lavarde.

Pevnost Saint-Malo, 4 000 m severovýchodně od starého města. 25 m/n.m. Obsazení postavení na mysu Varde umožňovalo postřelovat průchod Fosse aux Normands, hluboké strouhy umožňující přístup nepřátelských eskader. Již v roce 1694 zde údajně nechal Vauban postavit fort; jiné prameny uvádějí, že až v roce 1734 bylo za parapetem umístěno několik dělostřeleckých kusů a že bylo třeba počkat až do roku 1748, aby na ruinách starého fortu d'Arboulé vznikla skutečná obranná stavba. Tento fort, malého rozsahu, opírá své čelní fronto o přirozený sráz útesu a jeho zemní fronta zahrnuje dva bastiony oddělené kurtinou. Jeho současný vchod se nachází v jižní flankě, ale původně se otevíral kolmo k moři, mezi dvěma bastiony. Ve druhém roce Republiky byl fort vyzbrojen 4 děly ráže 48, nejsilnější tehdy dostupnou ráží. Zdá se, že věci zůstaly nezměněny až do roku 1890. Pravděpodobně současně s rozhodnutím opevnit Cézembre bylo vně fortu, na samotném mysu, zřízeno šest párů plošin a tři páry munčních výklenků, aby pojmuly šest děl ráže 95 mm na polních lafetách. Plánovaný počet se však zdál být osm, ale plán v našem držení a zjištění in situ ukazují pouze na šest. Ubikace fortu, neodolávající budova, byla znovu uvedena do služby a prachárna umístěná v severním bastionu byla zmenšena na rozměry 7 x 4 m zřízením vstupní přechodové komory, komory obsahující světlík o rozměrech 40 x 40 cm, totožný s tím zjištěným ve strážnici modelu 1846 na východním pahorku Cézembre. V následujících letech byl mezi dvěma nejsevernějšími plošinami zřízen malý otevřený velitelský stanoviště. V roce 1898 jeden zdroj uvádí, že počet kusů byl zvýšen na 14, ale nic v terénu to nepotvrzuje. Jeden zdroj uvádí, že byl demilitarizován v roce 1900, ale to se nám zdá předčasné, zvláště tak krátce po fashodské krizi. Fort de la Varde byl během druhé světové války Němci poněkud přestavěn, ale podstatná část škod, které lze dnes (06/2007) zjistit, je důsledkem francouzských cvičení v 50. a 60. letech 20. století. Ubikace, která přežila bombardování, tak dnes již není. K prachárně lze možná vstoupit průlomem ve flankě severního bastionu a na samotném mysu jsou plošiny a výklenky dobře viditelné. Fort je v zásadě nepřístupný, ale plot zcela ztratil svou odstrašující moc. Instalace na mysu mohou být naopak volně procházeny. Někdy označován jako Fort d’Arboulé nebo také jako Pointe Lavarde.