Le bastion du Roi (bastion 63) de la citadelle de Verdun, adossé à la courtine reliant le bastion de la Reine, constitue l’un des points névralgiques de la défense sud de la place. Ses aménagements, profondément remaniés à la veille de la Première Guerre mondiale, témoignent de l’adaptation des fortifications anciennes aux exigences du feu moderne. En 1916, les galeries de flanquement furent percées pour recevoir cinq postes de mitrailleuses bétonnés installés dans d’anciennes embrasures, tandis qu’une salle intérieure comportait deux rangées de latrines militaires, témoignant d’une occupation prolongée. Un autre poste de tir, creusé dans la voûte même de la galerie, permettait de battre les fossés adjacents. Ces ouvrages complétaient la défense du bastion de la Reine voisin, dont les angles formaient un secteur particulièrement exposé. La structure, en maçonnerie de calcaire soigneusement appareillée, fut consolidée par des injections de béton au cours de 1916. Des traces de peinture et de graffitis militaires subsistent encore sur certaines parois. Le bastion du Roi illustre à la perfection la transformation des bastions classiques en points d’appui intégrés au dispositif défensif du camp retranché de Verdun, combinant architecture du XVIIᵉ siècle et ingénierie moderne du XIXᵉ.

Der Bastion du Roi (Bastion 63) der Zitadelle von Verdun, an die Kurtine zur Bastion der Königin anschließend, bildete einen der zentralen Punkte der südlichen Verteidigungslinie. Seine tiefgreifenden Umbauten kurz vor dem Ersten Weltkrieg zeigen deutlich, wie alte Festungswerke an die Anforderungen moderner Waffen angepasst wurden. Im Jahr 1916 wurden die Flankengänge durchbrochen, um fünf betonierte MG-Stände in ehemaligen Schießscharten unterzubringen. Im Inneren befand sich ein Raum mit zwei Reihen militärischer Latrinen, was auf eine dauerhafte Nutzung hinweist. Ein weiterer Schießposten wurde direkt in das Gewölbe eingelassen, um die Gräben zu bestreichen. Das sorgfältig bearbeitete Kalksteinmauerwerk wurde 1916 durch Betonverstärkungen gesichert. Reste von Farbanstrichen und Soldatengraffiti sind noch heute sichtbar. Der Bastion du Roi ist ein hervorragendes Beispiel für die Umwandlung klassischer Bastionen in integrierte Stützpunkte des Festungslagers Verdun, in denen sich Architektur des 17. und Ingenieurkunst des 19. Jahrhunderts vereinen.

De bastion du Roi (bastion 63) van de citadel van Verdun vormt, samen met de bastion van de Koningin, een sleutelelement in de zuidelijke verdediging van de vesting. De aanpassingen die kort vóór de Eerste Wereldoorlog werden uitgevoerd, tonen duidelijk de overgang van klassieke bastions naar versterkte steunpunten. In 1916 werden in de flankeergalerijen openingen gemaakt voor vijf betonnen mitrailleurposten, ingebouwd in oude schietgaten. Een binnenruimte bevatte twee rijen latrines, wat wijst op langdurige bezetting. Een extra schietpunt, in de gewelven uitgehouwen, liet toe de grachten te bestrijken. De kalkstenen muren werden in 1916 met beton versterkt, en op de wanden zijn nog sporen van militaire opschriften te zien. De bastion du Roi illustreert de evolutie van 17de-eeuwse bastionarchitectuur tot een integraal steunpunt binnen het versterkte kamp van Verdun, aangepast aan de eisen van moderne oorlogsvoering.

The Bastion du Roi (Bastion 63) of Verdun’s citadel, adjoining the curtain wall to the Bastion de la Reine, formed one of the key positions in the fortress’s southern defensive sector. Extensively modified before World War I, it illustrates the adaptation of early-modern fortifications to the demands of modern artillery. In 1916, the flanking galleries were pierced to house five concrete machine-gun posts set into former embrasures. Inside, a chamber contained two rows of latrines, suggesting prolonged occupation. Another firing post, cut through the vaulted ceiling of a gallery, provided enfilade fire along the ditches. The limestone masonry was reinforced with concrete during the same year. Faint traces of paint and soldiers’ graffiti are still visible. The Bastion du Roi stands as a prime example of a converted bastion strongpoint, merging 17th-century architecture with 19th-century engineering within the entrenched camp of Verdun.

Bastion du Roi (bastion 63) verdunské citadely, přiléhající ke kurtině směrem k bastionu Královny, tvořil klíčový bod jižní obrany pevnosti. Jeho přestavby z období těsně před první světovou válkou dokládají, jak se starší fortifikační stavby přizpůsobovaly modernímu boji. Roku 1916 byly flankovací galerie proráženy a vzniklo pět betonových stanovišť kulometů ve starých střílnách. Vnitřní místnost obsahovala dvě řady latrín, což svědčí o trvalé přítomnosti posádky. Další palebné stanoviště bylo vyraženo přímo do klenby, aby umožňovalo křížovou palbu do příkopů. Vápencové zdivo bylo v roce 1916 zpevněno betonem. Na stěnách se dosud zachovaly stopy nátěrů a vojenských nápisů. Bastion du Roi je typickým příkladem přeměny klasického bastionu na integrovaný obranný bod v rámci opevněného tábora Verdun, spojujícího architekturu 17. století s ženijní technikou století devatenáctého.