Entre 1874 et 1914, le département du Val-de-Marne concentre une part importante de la seconde ceinture du système Séré de Rivières, destinée à verrouiller l’est et le sud-est de Paris, zones d’invasions traditionnelles. On y trouve le fort de Nogent-sur-Marne, le fort de Sucy-en-Brie, le fort de Villiers-sur-Marne, celui de Champigny et le fort de Villeneuve-Saint-Georges, appuyés par le fort d’Ablon, l’ouvrage de Villeneuve-le-Roi, la redoute des Hautes-Bruyères, ainsi que les batteries de Limeil et de Château-Gaillard. Ces positions, construites en maçonnerie puis partiellement renforcées au béton à la fin du XIXᵉ siècle, contrôlaient les vallées de la Seine et de la Marne, les routes de Brie et les lignes ferroviaires stratégiques. Leur mission était d’empêcher une percée par l’est, en croisant leurs feux pour ralentir et disloquer l’ennemi. Le Val-de-Marne forme ainsi un véritable bastion oriental, essentiel à la protection de la capitale.

Zwischen 1874 und 1914 beherbergte das Département Val-de-Marne einen bedeutenden Teil des zweiten Rings des Séré-de-Rivières-Systems, der den Osten und Südosten von Paris – traditionelle Einfallsachsen – absichern sollte. Dazu gehörten das Fort de Nogent-sur-Marne, das Fort de Sucy-en-Brie, das Fort de Villiers-sur-Marne, das Fort de Champigny und das Fort de Villeneuve-Saint-Georges, unterstützt vom Fort d’Ablon, dem Werk von Villeneuve-le-Roi, der Redoute des Hautes-Bruyères sowie den Batterien von Limeil und Château-Gaillard. Diese in Mauerwerk errichteten und später teilweise mit Beton verstärkten Anlagen überwachten die Täler von Seine und Marne, die Straßen nach Brie und wichtige Eisenbahnlinien. Ihre Aufgabe war es, einen Durchbruch aus dem Osten zu verhindern, indem sie überlappendes Feuer führten, um den Feind zu verzögern und zu zersplittern. Das Val-de-Marne bildete so ein wahrhaftiges östliches Bollwerk im Schutzsystem der Hauptstadt.

Tussen 1874 en 1914 concentreerde het departement Val-de-Marne een belangrijk deel van de tweede gordel van het Séré de Rivières-systeem, bedoeld om het oosten en zuidoosten van Parijs – traditionele invasieroutes – af te sluiten. Hier bevonden zich het fort van Nogent-sur-Marne, het fort van Sucy-en-Brie, het fort van Villiers-sur-Marne, het fort van Champigny en het fort van Villeneuve-Saint-Georges, ondersteund door het fort van Ablon, het werk van Villeneuve-le-Roi, de redoute des Hautes-Bruyères, en de batterijen van Limeil en Château-Gaillard. Deze werken, in metselwerk gebouwd en aan het einde van de 19e eeuw deels met beton versterkt, controleerden de valleien van de Seine en de Marne, de wegen van de Brie en strategische spoorlijnen. Hun taak was een doorbraak vanuit het oosten te verhinderen door kruisend vuur te geven om de vijand te vertragen en uiteen te drijven. Zo vormde Val-de-Marne een waar oostelijk bolwerk ter bescherming van de hoofdstad.

Between 1874 and 1914, the department of Val-de-Marne concentrated a large share of the second ring of the Séré de Rivières system, designed to block the east and southeast approaches to Paris, traditional invasion routes. Among its works were the fort of Nogent-sur-Marne, the fort of Sucy-en-Brie, the fort of Villiers-sur-Marne, the fort of Champigny, and the fort of Villeneuve-Saint-Georges, supported by the fort of Ablon, the work at Villeneuve-le-Roi, the redoubt of Hautes-Bruyères, and the batteries of Limeil and Château-Gaillard. Built in masonry and later partially reinforced with concrete, these fortifications controlled the valleys of the Seine and Marne, the roads of Brie, and strategic railway lines. Their mission was to prevent a breakthrough from the east, using overlapping fields of fire to slow and disrupt the enemy. Val-de-Marne thus stood as a true eastern bastion, essential to the defense of the capital.

V letech 1874–1914 soustřeďoval departement Val-de-Marne významnou část druhého pařížského prstence systému Séré de Rivières, určeného k uzavření východních a jihovýchodních přístupů k Paříži – tradičních invazních směrů. Patřily sem fort Nogent-sur-Marne, fort Sucy-en-Brie, fort Villiers-sur-Marne, fort Champigny a fort Villeneuve-Saint-Georges, podporované fortem Ablon, dílem ve Villeneuve-le-Roi, redutou Hautes-Bruyères a bateriemi v Limeil a Château-Gaillard. Tato díla, původně postavená z kamenného zdiva a na konci 19. století částečně zesílená betonem, kontrolovala údolí Seiny a Marny, silnice do Brie a strategické železniční tratě. Jejich úkolem bylo zabránit průlomu z východu, vést křížovou palbu a tím zpomalit a rozdělit nepřítele. Val-de-Marne se tak stal skutečnou východní baštou, klíčovou pro obranu hlavního města.