Autour de la citadelle de Verdun s’étend un ensemble d’ouvrages extérieurs d’une rare complexité, témoins des multiples phases de renforcement subies entre 1874 et 1914. L’échauguette du bastion du Roi, en surplomb du fossé, marque le dernier poste de guet d’un système de surveillance désormais relayé par les guérites blindées modernes. À proximité, le passage voûté dit du Cornichon, conduit au fronton de l’écoute n° 4 dont le cartouche porte encore l’inscription « Manutention », rappelant l’ancienne fonction logistique du secteur. Plus au sud, les écoutes n° 3, 2 et 1 jalonnent la périphérie avec leurs tranchées maçonnées à deux escarpes et leurs galeries profondes, instruments d’une défense souterraine perfectionnée. La courtine 72-74, proche de la porte Mortier, montre encore ses créneaux d’escarpe percés dans la maçonnerie du fossé pour le tir rasant. Les batardeaux coiffés de leur « Dame », dispositifs de fermeture hydraulique, encadraient les ouvrages de défense rapprochée. Les coffres de courtine, massifs blocs bétonnés abritant les feux de flanquement, alternent avec des demi-lunes et tenailles héritées de la fortification bastionnée, parfois reprises au béton armé à la veille du conflit. À proximité de la porte Neuve subsiste le corps de garde, simple bâtiment mais essentiel au contrôle des accès. L’ensemble, bien que partiellement arasé, demeure un exceptionnel témoin de la transition entre architecture bastionnée et fortification cuirassée du système Séré de Rivières.

Rund um die Zitadelle von Verdun erstreckt sich ein Komplex äußerer Werke von seltener Dichte, der die Verstärkungsphasen zwischen 1874 und 1914 anschaulich dokumentiert. Die Wachtturm-Echauguette des Bastions des Roi überragt den Graben und markiert den letzten Beobachtungsposten eines Systems, das später durch gepanzerte Wachstände ersetzt wurde. In der Nähe führt der gewölbte Durchgang des sogenannten „Cornichon“ zum Giebel der Horchgalerie Nr. 4 mit der Kartusche „Manutention“, Hinweis auf die einstige Versorgungseinrichtung. Südlich davon folgen die Horchposten Nr. 3, 2 und 1 mit ihren gemauerten, doppelt angeschrägten Laufgräben und tiefen Stollen, wesentliche Elemente der unterirdischen Verteidigung. Die Kurtine 72-74 bei der Porte Mortier zeigt noch ihre in den Graben geschnittenen Schießscharten für Flankenfeuer. Die mit ihren „Damen“ gekrönten Schütze (Batardeaux) sperrten die Grabenabschnitte ab, während die massiven Kurtinenkoffer mit betonierten Kasematten das Flankenfeuer ermöglichten. Halbmonden und Tenaillen aus der bastionierten Epoche ergänzen das Ensemble. Nahe dem Porte-Neuve steht noch das Wachgebäude zur Zugangskontrolle. Diese Außenanlagen bezeugen die Übergangszeit zwischen Bastions- und Séré-de-Rivières-System.

Rond de citadel van Verdun liggen talrijke buitenwerken die de opeenvolgende versterkingsfasen tussen 1874 en 1914 weerspiegelen. De wachttoren van het Bastion du Roi steekt boven de gracht uit en vormt het laatste observatiepunt van een ouder verdedigingssysteem. De gewelfde doorgang “Cornichon” leidt naar het fronton van luistergang nr. 4 met het opschrift “Manutention”, verwijzend naar de vroegere bevoorradingsfunctie. Verder bevinden zich de luisterposten nr. 3, 2 en 1 met hun gemetselde dubbele taluds en diepe gangen. In de courtine 72-74, bij de Porte Mortier, zijn de schietgaten nog zichtbaar. De batardeaux met hun “Dame” sloten de watergangen af, terwijl de courtinekoffers en de halve manen en tenaillevormen de overgang markeren van bastionaire naar moderne vestingbouw. Dicht bij de la Porte Neuve staat nog het wachtgebouw dat de toegang controleerde. Het geheel vormt een uitzonderlijk getuigenis van de evolutie van bastionaire naar gepantserde fortificatie in het systeem van Séré de Rivières.

Around Verdun’s citadel extends a dense network of outer works illustrating the defensive transformations carried out between 1874 and 1914. The watch-turret of the Bastion du Roi overlooks the ditch, once the last observation point before the age of armoured sentry-posts. The vaulted passage called “Cornichon” leads to the pediment of Listening Post No. 4, bearing the cartouche “Manutention,” a reminder of the area’s supply role. Listening Posts No. 3, 2 and 1 follow, with masonry trenches of double escarpment and deep galleries forming part of Verdun’s subterranean defence. Near Porte Mortier, the curtain 72-74 still shows its loopholes cut in the scarp. The sluice-batardeaux and their “Dame” controlled the floodgates, while the massive curtain coffers and demi-lunes illustrate the hybrid character of the outer line. Close to la Porte Neuve stands the former guard-house, essential for controlling access. The surviving works bear witness to the shift from bastioned to armoured fortification under the Séré de Rivières system.

Okolí citadely ve Verdunu tvoří soubor vnějších opevnění výjimečné složitosti, dokumentující posilování mezi roky 1874 a 1914. Strážní věž – échauguette – na baště du Roi přečnívá příkop a představuje poslední pozorovací stanoviště staršího systému. Klenutý průchod „Cornichon“ vede k průčelí poslechové chodby č. 4 s nápisem „Manutention“, připomínajícím původní zásobovací funkci. Dále se nacházejí poslechové chodby č. 3, 2 a 1 s zděnými dvojitými svahy a hlubokými galeriemi. Kurtina 72-74 u brány Mortier má dodnes střílny v kamenném svahu příkopu. Vodní uzávěry (batardeaux) s „Dámami“ uzavíraly příkopy, zatímco kasematy v kurtinách, půlměsíce a tenaillové tvary spojují bastionové a moderní opevnění. U Porte Neuve stojí stará strážnice zajišťující vstup. Soubor zůstává pozoruhodným dokladem přechodu od bastionového systému k pancéřované pevnostní architektuře Séré de Rivières