La caserne Beaurepaire, adossée au flanc ouest de la citadelle de Verdun, constitue l’un des rares bâtiments de surface restés pratiquement intacts depuis la fin du XIXᵉ siècle. Conçue pour héberger une partie du personnel de la place et des détachements d’artillerie, elle fut intégrée au dispositif défensif du camp retranché lors de sa réorganisation à partir de 1887. Ses vastes chambrées voûtées, son double couloir de circulation et ses caves semi-enterrées assurent une bonne protection contre les tirs indirects. Durant la Grande Guerre, l’édifice abrita notamment des services administratifs et un poste d’infirmerie, installé dans un bâtiment annexe construit sur le même plan robuste : murs massifs, ventilation naturelle par soupiraux, et aménagements spécifiques pour la désinfection et la chirurgie de campagne. Une fresque murale, redécouverte dans le sas d’entrée ouest, représente le champ de bataille de 1916, témoignant du vécu des occupants. Ces structures, à la fois austères et remarquablement proportionnées, illustrent la double vocation de la citadelle : forteresse militaire et ville-caserne. Elles comptent aujourd’hui parmi les témoins les mieux conservés de la vie quotidienne dans les fortifications du système Séré de Rivières.

Die Kaserne Beaurepaire, an der Westseite der Zitadelle von Verdun gelegen, gehört zu den wenigen oberirdischen Gebäuden, die seit dem späten 19. Jahrhundert fast unverändert geblieben sind. Sie diente zur Unterbringung von Artillerieabteilungen und Personal des Festungs-Lagers und wurde ab 1887 vollständig in das Verteidigungssystem integriert. Ihre gewölbten Schlafräume, die doppelten Flure und halbeingetieften Keller boten Schutz vor indirektem Feuer. Im Ersten Weltkrieg befanden sich hier Verwaltungsstellen und ein Lazarett, untergebracht in einem Nebengebäude mit massiven Mauern, natürlicher Belüftung und Bereichen für Desinfektion und Feldchirurgie. Im westlichen Eingangsbereich wurde eine Wandmalerei aus dem Jahr 1916 wiederentdeckt, die das Schlachtfeld darstellt – ein seltenes Zeugnis der damaligen Soldaten. Diese robusten, aber harmonischen Bauten verkörpern die Doppelnatur der Zitadelle als militärische Festung und Garnisonsstadt und gehören zu den am besten erhaltenen Beispielen der Alltagsarchitektur des Séré-de-Rivières-Systems.

De kazerne Beaurepaire, aan de westzijde van de citadel van Verdun, is een van de weinige bovengrondse gebouwen die sinds het einde van de 19e eeuw vrijwel ongewijzigd zijn gebleven. Ze werd gebouwd om artillerie-detachementen en garnizoenspersoneel te huisvesten en werd vanaf 1887 geïntegreerd in het verdedigingssysteem van het versterkte kamp. De ruime gewelfde slaapzalen, dubbele gangen en halfondergrondse kelders boden goede bescherming tegen artillerievuur. Tijdens de Eerste Wereldoorlog werd er ook een militair hospitaal ingericht in een bijgebouw, met dikke muren, natuurlijke ventilatie en voorzieningen voor ontsmetting en veldchirurgie. Een muurschildering, ontdekt in de westelijke ingang, toont het slagveld van 1916 en herinnert aan de mannen die hier dienden. Deze sobere maar goed ontworpen gebouwen tonen de dubbele rol van de citadel als fort en garnizoensstad, en vormen vandaag een zeldzaam bewaard voorbeeld van de militaire architectuur uit de tijd van Séré de Rivières.

The Beaurepaire Barracks, on the western side of Verdun’s citadel, is one of the few above-ground structures that has survived almost intact since the late 19th century. Built to house artillery detachments and fortress personnel, it was incorporated into the entrenched camp’s defensive organization after 1887. Its vaulted dormitories, twin corridors, and semi-buried cellars provided protection from indirect shellfire. During the First World War, it hosted administrative offices and a field infirmary, located in an annex of similar design, with massive walls, natural ventilation, and spaces adapted for disinfection and surgery. A mural discovered in the western entrance hall depicts the 1916 battlefield — a rare witness to the garrison’s wartime life. These solid yet elegant constructions perfectly embody the dual purpose of the citadel: both a defensive fortress and a garrison city, and remain among the best-preserved examples of everyday military architecture from the Séré de Rivières system.

Kasárna Beaurepaire, na západní straně verdunské citadely, patří k málu nadzemních staveb, které zůstaly téměř neporušené od konce 19. století. Byla určena pro ubytování dělostřeleckých jednotek a posádky a po roce 1887 byla začleněna do obranného systému opevněného tábora. Klenuté ubikace, dvojité chodby a částečně zapuštěné sklepy poskytovaly dobrou ochranu proti nepřímé palbě. Během první světové války zde sídlily administrativní služby a polní ošetřovna, umístěná v přístavbě s masivními zdmi, přirozeným větráním a prostory pro dezinfekci a chirurgii. Na západním vstupu byla objevena nástěnná malba zobrazující bojiště roku 1916, cenný doklad o životě vojáků v obležení. Tyto strohé, ale vyvážené stavby dokonale ilustrují dvojí poslání citadely – pevnost i posádkové město – a představují jedny z nejlépe zachovaných objektů systému Séré de Rivières.