Le front Ouest de la citadelle de Verdun, dominé par le bastion 66, représente un ensemble d’une grande homogénéité, à la fois hérité de Vauban et profondément remanié par les ingénieurs du Génie à la fin du XIXᵉ siècle. Ce secteur, tourné vers la vallée de la Meuse et la route de Bar-le-Duc, fut renforcé dès 1878 par des abris de fusiliers et un magasin à poudre voûté, protégé par un épais massif de terre. L’intérieur du bastion 66 abrite plusieurs locaux maçonnés à double parement, utilisés tour à tour comme dépôt de munitions, atelier ou logement d’alerte. Une galerie transversale relie les flancs du bastion, tandis qu’une poterne donne accès au fossé par un escalier en chicane. En 1916, des postes de mitrailleuses bétonnés furent installés dans d’anciennes embrasures, appuyés par des créneaux de fusillade taillés dans la contrescarpe. L’ensemble, demeuré structurellement intact, illustre la transformation progressive de la fortification bastionnée en défense enterrée, où chaque mètre carré fut adapté à la guerre moderne tout en conservant le tracé de Vauban.

Die Westfront der Zitadelle von Verdun mit dem Bastion 66 bildet ein harmonisches Ganzes, das auf Vauban zurückgeht und Ende des 19. Jahrhunderts vom Genie-Korps tiefgreifend umgestaltet wurde. Dieser Abschnitt, der sich zur Maas und zur Straße nach Bar-le-Duc öffnet, wurde ab 1878 mit Schützenunterständen und einem gewölbten Pulvermagazin verstärkt, das durch eine dicke Erdschicht geschützt war. Im Inneren des Bastions 66 befinden sich gemauerte Doppelräume, die als Munitionslager, Werkstatt oder Bereitschaftsunterkunft dienten. Eine Quergalerie verbindet die Flanken, während eine Poterne über eine Wendeltreppe in den Graben führt. 1916 wurden betonierte MG-Stände in alte Schießscharten eingebaut und durch Gewehrscharten in der Kontereskarpe ergänzt. Der insgesamt weitgehend unversehrte Komplex zeigt eindrucksvoll den Übergang von der bastionierten Befestigung zur unterirdischen Verteidigung – ein Werk, das die Linien Vaubans bewahrt und zugleich der modernen Kriegführung angepasst wurde.

Het westfront van de citadel van Verdun, gedomineerd door het bastion 66, vormt een bijzonder samenhangend geheel, afkomstig uit de tijd van Vauban maar grondig herzien door genieofficieren aan het einde van de 19de eeuw. Deze sector, gericht op de Maasvallei en de weg naar Bar-le-Duc, werd vanaf 1878 versterkt met schuilplaatsen voor fuseliers en een gewelfd kruitmagazijn onder een dikke aarden dekking. Binnen in bastion 66 bevinden zich dubbelwandige gemetselde lokalen, gebruikt als munitiedepot, werkplaats of wachtverblijf. Een dwarsgalerij verbindt de flanken en een poterne geeft via een trap toegang tot de gracht. In 1916 werden betonnen mitrailleurposten aangebracht in oude schietopeningen, aangevuld met schietgaten in de contrescarp. Het geheel, grotendeels ongeschonden, toont de overgang van bastionverdediging naar ondergrondse fortificatie en illustreert hoe Vaubans lijnen werden aangepast aan de moderne oorlogvoering.

The western front of Verdun’s citadel, dominated by Bastion 66, forms a remarkably coherent defensive ensemble, rooted in Vauban’s design and thoroughly modernized by military engineers at the end of the 19th century. Facing the Meuse valley and the Bar-le-Duc road, it was strengthened after 1878 with riflemen’s shelters and a vaulted powder magazine shielded by an earth embankment. Inside Bastion 66 are double-masonry chambers, successively used as ammunition depots, workshops, or alert quarters. A transverse gallery links the flanks, and a poterne with a winding stair leads to the ditch. In 1916, concrete machine-gun posts were inserted into old embrasures, supported by rifle loopholes cut in the counterscarp. Largely preserved, the bastion perfectly illustrates the transition from classical bastioned defense to underground fortification, where Vauban’s geometry meets the requirements of modern warfare.

Západní fronta verdunské citadely s bastionem 66 tvoří mimořádně jednotný celek, vycházející z Vaubanova původního návrhu, který byl koncem 19. století výrazně přestavěn vojenskými inženýry. Tento úsek, obrácený k údolí Mázy a silnici na Bar-le-Duc, byl od roku 1878 posílen úkryty pro střelce a klenutým skladem střelného prachu, chráněným silnou vrstvou zeminy. V interiéru bastionu 66 se nachází zděné dvojité prostory, které sloužily jako muniční sklad, dílna nebo ubytování posádky. Příčná galerie spojuje obě čelní stěny a poterna se schodištěm v záhybu ústí do příkopu. V roce 1916 byly do starých střílen vloženy betonové kulometné stanoviště doplněné o střelecké otvory ve vnější zdi. Tento převážně zachovalý komplex názorně ukazuje přechod od bastionového systému k podzemní obraně a dokládá, jak byly Vaubanovy linie přizpůsobeny moderní válce.