Conçu à la suite du programme naval de 1900 comme un dérivé direct de la classe Léon Gambetta, a été mis sur cale le 1er juin 1904 à l'Arsenal de Lorient, mis à flot le 31 août 1905, armé pour essais en mai 1908 et admis officiellement au service actif le 10 décembre 1908. Affichant des dimensions massives de 148 à 149 mètres de longueur, 21,40 mètres de largeur au maître-bau et 8,20 à 8,40 mètres de tirant d'eau, ce puissant bâtiment déplaçait un tonnage normal de 12 550 à 12 750 tonnes (jusqu'à près de 13 000 t à pleine charge) et était mû par trois hélices développant 29 000 chevaux pour une vitesse de 22,5 nœuds. Son armement d'origine se composait de 4 canons de 194 mm modèle 1902 répartis en deux tourelles doubles axiales (à l'avant et à l'arrière), de 12 canons de 164 mm disposés sur les flancs en tourelles et casemates, de 24 canons à tir rapide de 47 mm pour la défense rapprochée, et de 5 tubes lance-torpilles (dont deux sous-marins). L'équipage réglementaire à bord oscillait en moyenne entre 772 et 825 hommes (dont 22 officiers). Servant régulièrement de navire-amiral, il porta le pavillon de plusieurs amiraux de renom (dont le contre-amiral Charlier en 1916) et fut dirigé par d'éminents commandants, à l'instar du Capitaine de vaisseau Devin lors de sa mémorable campagne d'Asie en 1927-1928. Au registre de ses hauts faits historiques, le Jules Michelet effectua une première mission de représentation aux Antilles en 1912-1913 avant de s'illustrer activement durant la Première Guerre mondiale au sein de la 1ère division légère, participant de front au rigoureux blocus du canal d'Otrante et de l'Adriatique, puis assurant avec brio la délicate opération d'évacuation de l'armée serbe à Corfou au début de l'année 1916. Déployé après l'armistice en mer Noire pour participer au débarquement des forces françaises à Odessa, il fut momentanément placé en réserve en 1920 avant de reprendre le large en 1922 pour devenir le navire-amiral des Forces Navales d'Extrême-Orient (FNEO), multipliant les escales diplomatiques stratégiques de Shanghai à Yokohama. Devenu obsolète à la fin de la décennie, le navire fut définitivement replacé en réserve en mars 1929, désarmé en 1931, avant de connaître un destin final de navire-cible : il fut coulé lors d'un exercice de tir par le sous-marin Thetis en 1931. Entworfen nach dem Flottenprogramm von 1900 als direkte Ableitung der Léon-Gambetta-Klasse, wurde am 1. Juni 1904 in der Marinewerft von Lorient auf Kiel gelegt, am 31. August 1905 vom Stapel gelassen, im Mai 1908 für Erprobungen bewaffnet und offiziell am 10. Dezember 1908 in den aktiven Dienst gestellt. Mit massiven Abmessungen von 148 bis 149 Metern Länge, 21,40 Metern Breite und 8,20 bis 8,40 Metern Tiefgang verdrängte dieses mächtige Schiff eine normale Verdrängung von 12 550 bis 12 750 Tonnen (bis zu fast 13 000 t bei voller Beladung) und wurde von drei Propellern angetrieben, die 29 000 PS für eine Geschwindigkeit von 22,5 Knoten entwickelten. Seine ursprüngliche Bewaffnung bestand aus 4 Kanonen von 194 mm Modell 1902, verteilt auf zwei axiale Doppeltürme (vorn und hinten), 12 Kanonen von 164 mm in Türmen und Kasematten auf den Flanken, 24 Schnellfeuerkanonen von 47 mm für die Nahverteidigung und 5 Torpedorohren (davon zwei Unterwasser). Die reguläre Besatzung an Bord schwankte durchschnittlich zwischen 772 und 825 Mann (darunter 22 Offiziere). Das regelmäßig als Flaggschiff dienende Schiff trug die Flagge mehrerer bedeutender Admirale (darunter Konteradmiral Charlier im Jahr 1916) und wurde von bedeutenden Kommandanten geführt, wie Kapitän zur See Devin während seines denkwürdigen Asien-Feldzugs 1927-1928. In seiner historischen Bilanz unternahm die Jules Michelet 1912-1913 eine erste Repräsentationsmission in die Antillen, bevor sie sich im Ersten Weltkrieg in der 1. Leichten Division aktiv hervortat, an der strengen Blockade des Otranto-Kanals und der Adria unmittelbar teilnahm und dann 1916 die heikle Evakuierungsoperation der serbischen Armee nach Korfu glänzend durchführte. Nach dem Waffenstillstand in das Schwarze Meer entsandt, um an der Landung der französischen Streitkräfte in Odessa teilzunehmen, wurde sie 1920 vorübergehend in Reserve gestellt, bevor sie 1922 wieder auslief, um das Flaggschiff der Fernost-Seestreitkräfte (FNEO) zu werden und dabei strategische diplomatische Anläufe von Shanghai bis Yokohama zu vervielfachen. Zu Ende des Jahrzehnts veraltet, wurde das Schiff im März 1929 endgültig wieder in Reserve gestellt, 1931 außer Dienst gestellt, bevor es ein endgültiges Schicksal als Zielschiff erfuhr: Es wurde 1931 bei einer Schießübung von dem U-Boot Thetis versenkt. Ontworpen na het marineprogramma van 1900 als een directe afgeleide van de Léon Gambetta-klasse, werd op 1 juni 1904 op de helling gezet in de Marinewerf van Lorient, te water gelaten op 31 augustus 1905, bewapend voor proeven in mei 1908 en officieel in actieve dienst gesteld op 10 december 1908. Met massieve afmetingen van 148 tot 149 meter lengte, 21,40 meter breedte en 8,20 tot 8,40 meter diepgang, verplaatste dit krachtige schip een normale waterverplaatsing van 12 550 tot 12 750 ton (tot bijna 13 000 t bij volle belading) en werd aangedreven door drie schroeven die 29 000 pk ontwikkelden voor een snelheid van 22,5 knopen. Zijn oorspronkelijke bewapening bestond uit 4 kanonnen van 194 mm model 1902 verdeeld over twee axiale dubbele torens (voor en achter), 12 kanonnen van 164 mm geplaatst op de flanken in torens en kazematten, 24 snelvuurkanonnen van 47 mm voor de nabijverdediging, en 5 torpedobuizen (waarvan twee onderwater). De reguliere bemanning aan boord schommelde gemiddeld tussen 772 en 825 man (waaronder 22 officieren). Het schip, dat regelmatig als vlaggenschip diende, voerde de vlag van verschillende vooraanstaande admiraals (waaronder schout-bij-nacht Charlier in 1916) en werd geleid door vooraanstaande commandanten, zoals kapitein-ter-zee Devin tijdens zijn gedenkwaardige Aziatische campagne in 1927-1928. In de geschiedenisboekjes ondernam de Jules Michelet in 1912-1913 een eerste representatiemissie naar de Antillen, voordat ze zich tijdens de Eerste Wereldoorlog actief onderscheidde binnen de 1e Lichte Divisie, rechtstreeks deelnemend aan de strenge blokkade van het Kanaal van Otranto en de Adriatische Zee, en vervolgens in 1916 met brio de delicate evacuatieoperatie van het Servische leger naar Korfoe uitvoerde. Na de wapenstilstand naar de Zwarte Zee gestuurd om deel te nemen aan de landing van de Franse troepen in Odessa, werd ze in 1920 tijdelijk in reserve geplaatst, alvorens in 1922 weer uit te varen om het vlaggenschip te worden van de Verre Oosten Zeestrijdkrachten (FNEO), waarbij ze strategische diplomatieke tussenstops maakte van Shanghai tot Yokohama. Verouderd aan het einde van het decennium, werd het schip in maart 1929 definitief weer in reserve geplaatst, in 1931 ontwapend, alvorens een uiteindelijk lot als doelschip te ondergaan: het werd in 1931 tijdens een schietoefening door de onderzeeër Thetis tot zinken gebracht. Designed following the 1900 naval program as a direct derivative of the Léon Gambetta class, was laid down on June 1, 1904 at the Lorient Arsenal, launched on August 31, 1905, armed for trials in May 1908 and officially commissioned into active service on December 10, 1908. With massive dimensions of 148 to 149 meters in length, 21.40 meters in beam and 8.20 to 8.40 meters in draught, this powerful ship displaced a normal tonnage of 12,550 to 12,750 tons (up to nearly 13,000 t at full load) and was driven by three propellers developing 29,000 horsepower for a speed of 22.5 knots. Its original armament consisted of 4 194 mm model 1902 guns distributed in two axial twin turrets (forward and aft), 12 164 mm guns disposed on the flanks in turrets and casemates, 24 quick-firing 47 mm guns for close defense, and 5 torpedo tubes (including two underwater). The regulation crew on board averaged between 772 and 825 men (including 22 officers). Regularly serving as a flagship, it flew the flag of several renowned admirals (including Rear Admiral Charlier in 1916) and was commanded by eminent commanders, such as Captain Devin during his memorable Asian campaign in 1927-1928. In terms of historical deeds, the Jules Michelet carried out a first representation mission to the West Indies in 1912-1913 before actively distinguishing itself during the First World War within the 1st Light Division, directly participating in the rigorous blockade of the Otranto Strait and the Adriatic, and then brilliantly carrying out the delicate evacuation operation of the Serbian army to Corfu in early 1916. Deployed after the armistice to the Black Sea to participate in the landing of French forces at Odessa, it was temporarily placed in reserve in 1920 before putting to sea again in 1922 to become the flagship of the Far Eastern Naval Forces (FNEO), multiplying strategic diplomatic stopovers from Shanghai to Yokohama. Having become obsolete at the end of the decade, the ship was definitively placed back in reserve in March 1929, decommissioned in 1931, before experiencing a final fate as a target ship: it was sunk during a firing exercise by the submarine Thetis in 1931. Navržen po námořním programu z roku 1900 jako přímá odvozenina třídy Léon Gambetta, byl 1. června 1904 položen na kýl v loděnici v Lorientu, spuštěn na vodu 31. srpna 1905, vyzbrojen pro zkoušky v květnu 1908 a oficiálně zařazen do aktivní služby 10. prosince 1908. S mohutnými rozměry 148 až 149 metrů délky, 21,40 metrů šířky a 8,20 až 8,40 metrů ponoru vytlačovala tato mocná loď normální výtlak 12 550 až 12 750 tun (až téměř 13 000 t při plném zatížení) a byla poháněna třemi šrouby o výkonu 29 000 koní pro rychlost 22,5 uzlů. Její původní výzbroj se skládala ze 4 kanónů ráže 194 mm model 1902 rozmístěných ve dvou osových dvoudělových věžích (na přídi a na zádi), 12 kanónů ráže 164 mm umístěných na bocích ve věžích a kasematách, 24 rychlopalných kanónů ráže 47 mm pro obranu na blízko a 5 torpédometů (z toho dva podvodní). Pravidelná posádka na palubě se pohybovala v průměru mezi 772 a 825 muži (včetně 22 důstojníků). Pravidelně sloužící jako vlajková loď nesla vlajku několika renomovaných admirálů (včetně kontradmirála Charliera v roce 1916) a byla vedena významnými veliteli, jako byl kapitán lodi Devin během své památné asijské kampaně v letech 1927-1928. V oblasti svých historických činů uskutečnila Jules Michelet v letech 1912-1913 první reprezentační misi do Západní Indie, než se aktivně vyznamenala během první světové války v rámci 1. lehké divize, přímo se účastnila přísné blokády Otrantského průlivu a Jaderského moře a poté v roce 1916 bravurně provedla delikátní evakuační operaci srbské armády na Korfu. Po příměří nasazena v Černém moři k účasti na vylodění francouzských sil v Oděse, byla v roce 1920 dočasně umístěna do zálohy, než v roce 1922 opět vyplula, aby se stala vlajkovou lodí Dálnovýchodních námořních sil (FNEO), přičemž uskutečnila strategické diplomatické zastávky od Šanghaje po Jokohamu. Zastaralá na konci desetiletí byla loď v březnu 1929 definitivně umístěna do zálohy, v roce 1931 vyřazena ze služby, než potkala konečný osud cvičné lodi: byla potopena během cvičné střelby ponorkou Thetis v roce 1931. © JPu 11/07/2026