Railleuse (torpilleur français La), appartenant à la classe L'Adroit (qui compte 14 sister-ships dont L'Adroit, Le Mars, Le Fortuné, La Palme, Le Boulonnais, Brestois, Basque, Bordelais, Forbin, Fougueux, Frondeur, Alcyon et Tornade), a été conçu selon les plans de l'ingénieur général Antoine Jean-Amédée Lhomme, puis construit par les Anciens Chantiers Dubigeon à Nantes où il fut mis sur cale le 1er août 1925, lancé le 9 septembre 1926 et admis au service actif le 20 avril 1928. Mesurant 107,2 mètres de long, 9,8 mètres de large avec un tirant d'eau de 3,5 m, il affichait un tonnage standard de 1 378 tonnes (environ 2 000 tonnes à pleine charge) et était propulsé par deux turbines à engrenages Zoelly alimentées par trois chaudières Du Temple à mazout, développant 33 000 chevaux pour une vitesse maximale de 33 nœuds. Son armement initial — composé de 4 canons de 130 mm modèle 1924, 2 canons antiaériens de 37 mm, de 2 affûts triples de tubes lance-torpilles de 550 mm et de grenades anti-sous-marines — a évolué à la fin des années 1930 par l'ajout de mitrailleuses de 13,2 mm pour renforcer sa défense antiaérienne. Son équipage en temps de guerre comptait jusqu'à 162 hommes (dont 9 officiers) placés sous les ordres de capitaines successifs comme le capitaine de frégate Charles de la Forest Divonne lors de son admission en service, le capitaine de corvette Fournier durant ses campagnes d'avant-guerre, et enfin le capitaine de frégate Jean Hourcade qui en assumait le commandement lors de sa perte. Au titre de ses faits d'armes majeurs, le navire s'est illustré en escortant les cendres du maréchal Lyautey à Marseille en 1935, puis en assurant des missions de contrôle naval international au large du Maroc et de l'Afrique du Nord (1936) dans le cadre de la guerre d'Espagne avant d'escorter des convois alliés dès septembre 1939. Sa carrière s'est brisée net le 23 mars 1940 dans le port de Casablanca lors d'une catastrophe dont la commission d'enquête officielle, ordonnée par l'Amiral d'Harcourt, a formellement attribué la cause au déclenchement accidentel et intempestif du système de lancement de l'une de ses propres torpilles de 550 mm ; l'arme s'est armée automatiquement à sa sortie du tube et sa détonation immédiate (environ 300 kg de charge militaire) a provoqué une réaction en chaîne dévastatrice qui a coupé le navire en deux, tuant sur le coup 28 marins et révélant une faille de sécurité critique sur les détendeurs des tubes français qui causera un drame identique un mois plus tard sur le Maillé-Brezé à Greenock. Railleuse (französischer Torpedoboot La), zur Klasse L'Adroit gehörend (die 14 Schwesterschiffe umfasst: L'Adroit, Le Mars, Le Fortuné, La Palme, Le Boulonnais, Brestois, Basque, Bordelais, Forbin, Fougueux, Frondeur, Alcyon und Tornade), wurde nach den Plänen von Generalingenieur Antoine Jean-Amédée Lhomme entworfen und dann von den Anciens Chantiers Dubigeon in Nantes gebaut, wo es am 1. August 1925 auf Kiel gelegt, am 9. September 1926 vom Stapel gelassen und am 20. April 1928 in den aktiven Dienst gestellt wurde. Es maß 107,2 Meter Länge, 9,8 Meter Breite bei 3,5 Metern Tiefgang und hatte eine Standardverdrängung von 1 378 Tonnen (etwa 2 000 Tonnen bei voller Beladung) und wurde von zwei Zoelly-Getriebeturbinen angetrieben, die von drei Du-Temple-Ölkesseln gespeist wurden, und entwickelte 33 000 PS für eine Höchstgeschwindigkeit von 33 Knoten. Seine ursprüngliche Bewaffnung – bestehend aus 4 Kanonen von 130 mm Modell 1924, 2 Flugabwehrkanonen von 37 mm, 2 Drillingssätzen von 550-mm-Torpedorohren und Wasserbomben – wurde in den späten 1930er Jahren durch den Einbau von 13,2-mm-Maschinengewehren zur Verstärkung der Flugabwehr erweitert. Seine Kriegsbesatzung zählte bis zu 162 Mann (darunter 9 Offiziere) unter dem Kommando aufeinanderfolgender Kapitäne wie Fregattenkapitän Charles de la Forest Divonne bei seiner Indienststellung, Korvettenkapitän Fournier während seiner Vorkriegsfeldzüge und schließlich Fregattenkapitän Jean Hourcade, der das Kommando bei seinem Verlust innehatte. Zu seinen wichtigsten Waffentaten zählt, dass es 1935 die Asche von Marschall Lyautey nach Marseille geleitete, dann 1936 internationale Marinekontrollmissionen vor Marokko und Nordafrika im Rahmen des Spanischen Bürgerkriegs durchführte und ab September 1939 alliierte Konvois begleitete. Seine Karriere endete abrupt am 23. März 1940 im Hafen von Casablanca bei einer Katastrophe, deren Ursache die offizielle Untersuchungskommission unter Admiral d'Harcourt eindeutig auf die versehentliche und unzeitgemäße Auslösung des Startsystems einer seiner eigenen 550-mm-Torpedos zurückführte; die Waffe schärfte sich beim Verlassen des Rohres automatisch und ihre sofortige Detonation (etwa 300 kg Sprengladung) löste eine verheerende Kettenreaktion aus, die das Schiff in zwei Teile riss, 28 Seeleute sofort tötete und ein kritisches Sicherheitsleck an den Druckminderventilen der französischen Rohre aufdeckte, das einen Monat später auf der Maillé-Brezé bei Greenock eine identische Tragödie verursachen sollte. Railleuse (Franse torpedoboot La), behorend tot de L'Adroit-klasse (die 14 zusterschepen omvat: L'Adroit, Le Mars, Le Fortuné, La Palme, Le Boulonnais, Brestois, Basque, Bordelais, Forbin, Fougueux, Frondeur, Alcyon en Tornade), werd ontworpen volgens de plannen van generaal-ingenieur Antoine Jean-Amédée Lhomme en vervolgens gebouwd door de Anciens Chantiers Dubigeon in Nantes, waar het op 1 augustus 1925 op de helling werd gezet, op 9 september 1926 te water werd gelaten en op 20 april 1928 in actieve dienst werd gesteld. Het mat 107,2 meter lengte, 9,8 meter breedte met een diepgang van 3,5 meter, had een standaardwaterverplaatsing van 1 378 ton (ongeveer 2 000 ton bij volle belading) en werd aangedreven door twee Zoelly-tandemturbines gevoed door drie Du Temple-olieketels, die 33 000 pk ontwikkelden voor een topsnelheid van 33 knopen. De oorspronkelijke bewapening – bestaande uit 4 kanonnen van 130 mm model 1924, 2 luchtafweerkanonnen van 37 mm, 2 drievoudige sets van 550 mm-torpedobuizen en dieptebommen – werd in de late jaren 1930 uitgebreid met 13,2 mm-mitrailleurs om de luchtafweer te versterken. De oorlogsbezetting telde tot 162 man (waaronder 9 officieren) onder het bevel van opeenvolgende kapiteins zoals fregatkapitein Charles de la Forest Divonne bij zijn indienststelling, korvetkapitein Fournier tijdens zijn vooroorlogse campagnes, en ten slotte fregatkapitein Jean Hourcade die het bevel voerde bij zijn verlies. Tot zijn belangrijkste wapenfeiten behoort het escorteren van de as van maarschalk Lyautey naar Marseille in 1935, het uitvoeren van internationale marinecontrolemissies voor de kust van Marokko en Noord-Afrika (1936) in het kader van de Spaanse Burgeroorlog, en vanaf september 1939 het escorteren van geallieerde konvooien. Zijn carrière eindigde abrupt op 23 maart 1940 in de haven van Casablanca tijdens een ramp waarvan de officiële onderzoekscommissie, bevolen door Admiral d'Harcourt, de oorzaak formeel toeschreef aan het accidentele en voortijdig ontstekingsmechanisme van een van zijn eigen 550 mm-torpedo's; het wapen werd automatisch scherp bij het verlaten van de buis en de onmiddellijke detonatie (ongeveer 300 kg springlading) veroorzaakte een verwoestende kettingreactie die het schip in tweeën brak, 28 matrozen onmiddellijk doodde en een kritiek veiligheidslek aan de drukminderingsventielen van de Franse buizen aan het licht bracht, dat een maand later een identiek drama op de Maillé-Brezé bij Greenock zou veroorzaken. Railleuse (French torpedo boat La), belonging to the L'Adroit class (which includes 14 sister-ships: L'Adroit, Le Mars, Le Fortuné, La Palme, Le Boulonnais, Brestois, Basque, Bordelais, Forbin, Fougueux, Frondeur, Alcyon and Tornade), was designed according to the plans of Chief Engineer Antoine Jean-Amédée Lhomme, then built by the Anciens Chantiers Dubigeon in Nantes, where it was laid down on August 1, 1925, launched on September 9, 1926 and commissioned into active service on April 20, 1928. Measuring 107.2 meters in length, 9.8 meters in beam with a draught of 3.5 meters, it had a standard displacement of 1,378 tons (about 2,000 tons at full load) and was propelled by two Zoelly geared turbines fed by three Du Temple oil-fired boilers, developing 33,000 horsepower for a maximum speed of 33 knots. Its initial armament — comprising 4 130 mm model 1924 guns, 2 37 mm anti-aircraft guns, 2 triple mounts of 550 mm torpedo tubes and depth charges — was enhanced in the late 1930s by the addition of 13.2 mm machine guns to strengthen its anti-aircraft defense. Its wartime crew numbered up to 162 men (including 9 officers) under the command of successive captains such as Frigate Captain Charles de la Forest Divonne upon its commissioning, Lieutenant Commander Fournier during its pre-war campaigns, and finally Frigate Captain Jean Hourcade who commanded it at the time of its loss. Among its major feats, the ship distinguished itself by escorting the ashes of Marshal Lyautey to Marseille in 1935, then carrying out international naval control missions off Morocco and North Africa (1936) as part of the Spanish Civil War before escorting Allied convoys from September 1939. Its career ended abruptly on March 23, 1940 in the port of Casablanca during a disaster whose official board of inquiry, ordered by Admiral d'Harcourt, formally attributed the cause to the accidental and untimely triggering of the launching system of one of its own 550 mm torpedoes; the weapon automatically armed itself upon exiting the tube and its immediate detonation (approximately 300 kg of explosive charge) caused a devastating chain reaction that cut the ship in two, killing 28 sailors instantly and revealing a critical safety flaw in the French tube pressure reducers that would cause an identical tragedy a month later on the Maillé-Brezé at Greenock. Railleuse (francouzský torpédoborec La), patřící do třídy L'Adroit (která zahrnuje 14 sesterských lodí: L'Adroit, Le Mars, Le Fortuné, La Palme, Le Boulonnais, Brestois, Basque, Bordelais, Forbin, Fougueux, Frondeur, Alcyon a Tornade), byl navržen podle plánů generálního inženýra Antoina Jean-Amédée Lhommeho a poté postaven loděnicemi Anciens Chantiers Dubigeon v Nantes, kde byl 1. srpna 1925 položen na kýl, 9. září 1926 spuštěn na vodu a 20. dubna 1928 zařazen do aktivní služby. Měřil 107,2 metrů délky, 9,8 metrů šířky s ponorem 3,5 metru, měl standardní výtlak 1 378 tun (přibližně 2 000 tun při plném zatížení) a byl poháněn dvěma Zoellyho převodovými turbínami napájenými třemi olejovými kotli Du Temple, vyvíjejícími 33 000 koní pro maximální rychlost 33 uzlů. Jeho počáteční výzbroj – sestávající ze 4 kanónů ráže 130 mm model 1924, 2 protiletadlových kanónů ráže 37 mm, 2 trojitých systémů 550mm torpédometů a hlubinných pum – byla na konci 30. let rozšířena o 13,2mm kulomety pro posílení protiletadlové obrany. Jeho válečná posádka čítala až 162 mužů (včetně 9 důstojníků) pod velením postupných kapitánů, jako byl fregatní kapitán Charles de la Forest Divonne při jeho zařazení do služby, korvetní kapitán Fournier během jeho předválečných tažení, a nakonec fregatní kapitán Jean Hourcade, který velel v době jeho ztráty. Mezi jeho hlavní činy patří doprovod popela maršála Lyauteyho do Marseille v roce 1935, provádění mezinárodních námořních kontrolních misí u pobřeží Maroka a severní Afriky (1936) v rámci španělské občanské války a od září 1939 doprovod spojeneckých konvojů. Jeho kariéra skončila 23. března 1940 v přístavu Casablanca při katastrofě, jejíž příčinu oficiální vyšetřovací komise, jmenovaná admirálem d'Harcourtem, formálně připsala náhodnému a předčasnému spuštění odpalovacího systému jednoho z jeho vlastních 550mm torpéd; zbraň se automaticky napálila při opuštění tubusu a její okamžitá detonace (přibližně 300 kg výbušniny) vyvolala ničivou řetězovou reakci, která loď roztrhla na dvě části, okamžitě zabila 28 námořníků a odhalila kritickou bezpečnostní trhlinu na redukčních ventilech francouzských tubusů, která o měsíc později způsobí identickou tragédii na Maillé-Brezé v Greenocku. © JPu 07/07/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Maroc, Railleuse (batterie La)