PFL, sud-ouest de la ville, 1888-1892. 185 m/alt. 1 coupole de 2 x 15 cm, 2 coupoles de 1 x 21 cm, 2 coupoles de 2 x 12 cm, 4 tourelles de 1 x 5,7 cm, 1 phare cuirassé, 8 canons de 5,7 cm pour le flanquement. Grand fort quadrangulaire à courtine étroite à la gorge. Trapèze irrégulier dont la base est brisée en chevron. S'est rendu, selon les sources, ½ ou 1 heure avant Hollogne le 16 août 1914. Dernier fort de la place à avoir été réarmé durant l'entre-deux-guerres. Occupé par un cercle de tir et une association de sauvegarde qui l'ouvre au public. Beau petit musée. Faisant également partie de la P.F.L. IV et situé à 9 250 m au sud-ouest de Liège, le fort de Flémalle est un grand fort trapézoïdal. Il fut construit suivant les projets du Général Brialmont de 1888 à 1891. Il se situe entre la Meuse et le petit fort de Hollogne, et fait face au grand fort triangulaire de Boncelles. Le fort domine la vallée de la Meuse et a vue sur Souxhon depuis ses 180 m/alt. La mission de Flémalle était de barrer la vallée de la Meuse et d'aider ses forts voisins de Hollogne et de Boncelles. Le fort de Flémalle est un grand fort trapèze. Son armement se situe sur un massif central élevé, entouré d'un fossé large de 12 m et profond de 5 m, avec une longueur d'environ 250 m par côté. Les fossés sont défendus par des casemates bétonnées (CII, III et à l'entrée). Et autour des fossés, on voit encore le glacis et une partie des réseaux barbelés. Sur les glacis se trouvaient la caserne de temps de paix (en bois et ardoises) et la tour d'aération du fort. Les postes de combat et la tour d'air sont reliés ensemble par des puits et des galeries profondément enterrés. Par des reconnaissances aériennes, il était possible à l'ennemi de connaître les postes de combat et leurs directions de tir, mais l'ennemi ne pouvait rien savoir de la place exacte des souterrains, des soutes à munitions. Ces souterrains ont été construits à une profondeur moyenne de 22 m et sont invisibles de l'extérieur. Placé à l'extérieur de l'ouvrage principal, la tour d'aération du fort peut observer les alentours et déceler une attaque ennemie grâce à ses 6 créneaux d'observation et tir au FM. La tour servait également comme entrée-sortie de guerre, pour la relève de la garnison, les patrouilles et le réapprovisionnement. Malheureusement, parce que le fort était presque encerclé le 15 mai 1940, aucune relève ne vint. L'armée de campagne qui devait occuper les intervalles des forts s'était retirée sur ordre du Quartier Général de la Position Fortifiée de Liège. Construit selon les plans et les ordres du Général Brialmont, de 1888 à 1891. Construction en béton prévue pour résister à des obus de 22 cm. Réarmement et modernisation du fort dans l'entre-deux-guerres vers 1928. Plan du fort de forme trapézoïdale avec des fossés secs. (Voir ci-dessous). Il avait pour mission en 1914, par son artillerie, d'appuyer l'action des troupes de campagne présentes dans les intervalles entre le fort et ceux de Boncelles et de Hollogne, d'interdire l'accès à Liège par la route de la vallée de la Meuse, d'empêcher l'utilisation du chemin de fer Liège-Huy-Namur. En 1940 ses missions étaient identiques à celles de 1914 : par ses feux, d'appuyer les forts et les bunkers des PFL II, III et IV, d'observer au profit du III CA, d'abriter le Colonel Modard, Commandant de la Position Fortifiée de Liège en mai 1940. Sa force motrice en 1914 consistait en 1 chaudière à vapeur de Naeyer type locomotive de + 20 CV, d'une machine à vapeur monocylindre double effet avec volant entraînant une dynamo Schuckaert 76 v 140 A continu de ca. 11 kW et d'un accumulateur hydraulique pour le mouvement de la coupole éclipsable du projecteur cuirassé. En 1940, sa force motrice était constituée de 2 moteurs Carels diesel à 3 cylindres verticaux, de 130 CV, couplés chacun à un alternateur triphasé ACEC de 120 kVa, 315 A. Les deux moteurs produisent une tension de 220/380 v.

État 2001

Le fort a été vidé de ses équipements par les Allemands et par un ferrailleur dans les années ’60, si bien que le fort ne possède plus d'équipement du tout. Après guerre, le fort est resté à l'abandon et était ouvert à tous. Ensuite, un club de tir est venu s'y installer dans le fossé de gauche et quelques locaux du fort. Vers 1990, le Bourgmestre André Cools a permis à une association de s'occuper des visites. L'intérieur du fort est éclairé, et après la visite, il est possible d'aller se réchauffer dans la cafeteria. L'association du fort a restauré plusieurs grandes salles et les utilise comme salles de réunion, chauffées, et certaines comme musée. La tour d'air laisse voir de l'extérieur les coups des obus allemands lors de l'assaut du 16 mai 1940. Il faut voir la tour d'air de l'extérieur et l'entrée d'escarpe avec les dégâts de bombes.

VSL, südwestlich der Stadt, 1888-1892. 185 M/ü. M. 1 Kuppel 2 x 15 cm, 2 Kuppeln 1 x 21 cm, 2 Kuppeln 2 x 12 cm, 4 kleine Kuppeln 1 x 5,7 cm, 1 gepanzerter Suchscheinwerfer, 8 Kanonen 5,7 cm zur Flankierung. Großes viereckiges Fort mit schmaler Kurtine an der Kehle. Unregelmäßiges Trapez, dessen Basis im Winkel gebrochen ist. Ergab sich, je nach Quelle, eine halbe oder eine Stunde vor Hollogne am 16. August 1914. Letztes Fort des Platzes, das zwischen den Kriegen wiederbewaffnet wurde. Von einem Schießclub und einem Erhaltungsverein genutzt, der es der Öffentlichkeit zugänglich macht. Schönes kleines Museum. Ebenfalls Teil der VSL IV und 9.250 m südwestlich von Lüttich gelegen, ist das Fort Flémalle ein großes trapezförmiges Fort. Es wurde nach den Plänen von General Brialmont von 1888 bis 1891 erbaut. Es liegt zwischen der Maas und dem kleinen Fort Hollogne und ist dem großen dreieckigen Fort Boncelles zugewandt. Das Fort beherrscht das Maastal und hat von seinen 180 M/ü. M. Blick auf Souxhon. Die Aufgabe von Flémalle war es, das Maastal zu sperren und seinen Nachbarforts Hollogne und Boncelles zu helfen. Das Fort Flémalle ist ein großes Trapezfort. Seine Bewaffnung befindet sich auf einem erhöhten Zentralmassiv, umgeben von einem 12 m breiten und 5 m tiefen Graben mit einer Seitenlänge von etwa 250 m. Die Gräben werden durch betonierte Kasematten (CII, III und am Eingang) verteidigt. Um die Gräben herum sieht man noch das Glacis und einen Teil der Drahthindernisse. Auf dem Glacis befanden sich die Friedenskaserne (aus Holz und Schiefer) und der Belüftungsturm des Forts. Die Kampfstände und der Luftturm sind durch tief vergrabene Schächte und Galerien miteinander verbunden. Durch Luftaufklärung konnte der Feind die Kampfstände und ihre Feuerrichtungen erkennen, aber er konnte nichts über die genaue Lage der unterirdischen Gänge und Munitionslager erfahren. Diese unterirdischen Gänge wurden in einer durchschnittlichen Tiefe von 22 m angelegt und sind von außen unsichtbar. Außerhalb des Hauptwerks gelegen, kann der Belüftungsturm des Forts die Umgebung beobachten und einen feindlichen Angriff dank seiner 6 Beobachtungsschießscharten und MG-Feuer erkennen. Der Turm diente auch als Kriegsein- und -ausgang für die Ablösung der Garnison, Patrouillen und Nachschub. Leider, weil das Fort am 15. Mai 1940 fast eingekesselt war, kam keine Ablösung. Die Feldarmee, die die Intervalle der Forts besetzen sollte, hatte sich auf Befehl des Hauptquartiers der Befestigten Stellung Lüttich zurückgezogen. Erbaut nach den Plänen und Anordnungen von General Brialmont von 1888 bis 1891. Betonbau, ausgelegt für den Widerstand gegen 22-cm-Granaten. Wiederbewaffnung und Modernisierung des Forts zwischen den Kriegen um 1928. Grundriss des Forts in Trapezform mit Trockengräben. (Siehe unten). Seine Aufgabe war es 1914, mit seiner Artillerie die Aktion der Feldtruppen in den Intervallen zwischen dem Fort und denen von Boncelles und Hollogne zu unterstützen, den Zugang nach Lüttich über die Straße des Maastals zu sperren und die Nutzung der Eisenbahn Lüttich-Huy-Namur zu verhindern. 1940 waren seine Aufgaben identisch mit denen von 1914: mit seinem Feuer die Forts und Bunker der VSL II, III und IV zu unterstützen, zugunsten des III CA zu beobachten, Oberst Modard, dem Kommandanten der Befestigten Stellung Lüttich im Mai 1940, Unterkunft zu bieten. Seine Antriebskraft bestand 1914 aus 1 Naeyer-Dampfkessel (Lokomotivtyp) mit + 20 PS, einer einfach wirkenden Einzylinder-Dampfmaschine mit Schwungrad, die eine Schuckaert-Gleichstromdynamo 76 V 140 A, ca. 11 kW, und einen Hydraulikspeicher für die Bewegung der versenkbaren Kuppel des gepanzerten Scheinwerfers antrieb. 1940 bestand seine Antriebskraft aus 2 Carels-Dieselmotoren mit 3 vertikalen Zylindern, 130 PS, jeweils gekoppelt mit einem ACEC-Drehstromgenerator 120 kVa, 315 A. Die beiden Motoren erzeugen eine Spannung von 220/380 V.

Zustand 2001

Das Fort wurde von den Deutschen und einem Schrotthändler in den 60er Jahren seiner Ausrüstung beraubt, so dass das Fort überhaupt keine Ausrüstung mehr besitzt. Nach dem Krieg lag das Fort verlassen da und war für jedermann offen. Dann ließ sich ein Schießclub im linken Graben und in einigen Räumen des Forts nieder. Um 1990 ermöglichte Bürgermeister André Cools einem Verein, sich um die Führungen zu kümmern. Das Innere des Forts ist beleuchtet, und nach der Führung kann man sich in der Cafeteria aufwärmen. Der Fortverein hat mehrere große Säle restauriert und nutzt sie als beheizte Versammlungsräume, einige als Museum. Der Luftturm zeigt von außen die Einschläge deutscher Granaten während des Angriffs am 16. Mai 1940. Man muss den Luftturm von außen und den Eskarpenzugang mit den Bombenschäden sehen.

VSL, zuidwest van de stad, 1888-1892. 185 m/TAW. 1 koepel 2 x 15 cm, 2 koepels 1 x 21 cm, 2 koepels 2 x 12 cm, 4 torentjes 1 x 5,7 cm, 1 gepantserde zoeklicht, 8 kanonnen 5,7 cm voor flankering. Groot vierhoekig fort met smalle courtine aan de keel. Onregelmatig trapezium waarvan de basis gebroken is in een chevron. Gaf zich, volgens bronnen, een half uur of een uur voor Hollogne over op 16 augustus 1914. Laatste fort van de plaats dat herbewapend werd tussen de wereldoorlogen. Bezet door een schietclub en een behoudsvereniging die het openstelt voor publiek. Mooi klein museum. Ook deel uitmakend van de VSL IV en gelegen op 9.250 m ten zuidwesten van Luik, is het fort Flémalle een groot trapeziumvormig fort. Het werd gebouwd volgens de plannen van Generaal Brialmont van 1888 tot 1891. Het ligt tussen de Maas en het kleine fort Hollogne, en kijkt uit op het grote driehoekige fort Boncelles. Het fort domineert de Maasvallei en heeft uitzicht op Souxhon vanaf zijn 180 m/TAW. De missie van Flémalle was de Maasvallei af te sluiten en zijn buurforten Hollogne en Boncelles te helpen. Het fort Flémalle is een groot trapezevormig fort. Zijn bewapening bevindt zich op een verhoogde centrale massief, omgeven door een gracht van 12 m breed en 5 m diep, met een lengte van ongeveer 250 m per zijde. De grachten worden verdedigd door betonnen kazematten (CII, III en aan de ingang). En rond de grachten ziet men nog het glacis en een deel van de prikkeldraadversperringen. Op de glacis bevonden zich de vredeskazerne (in hout en leien) en de ventilatietoren van het fort. De gevechtsposten en de luchttoren zijn met elkaar verbonden door diep begraven schachten en galerijen. Door luchtverkenning kon de vijand de gevechtsposten en hun vuurrichtingen kennen, maar de vijand kon niets weten over de exacte plaats van de ondergrondse gangen, de munitieopslagplaatsen. Deze ondergrondse gangen werden gebouwd op een gemiddelde diepte van 22 m en zijn van buitenaf onzichtbaar. Geplaatst buiten het hoofdwerk, kan de ventilatietoren van het fort de omgeving observeren en een vijandelijke aanval ontdekken dankzij zijn 6 observatieschietgaten en vuur met mitrailleur. De toren diende ook als in- en uitgang voor oorlog, voor de aflossing van de garnizoen, patrouilles en bevoorrading. Helaas, omdat het fort op 15 mei 1940 bijna omsingeld was, kwam er geen aflossing. Het veldleger dat de intervallen van de forten moest bezetten, had zich teruggetrokken op bevel van het Hoofdkwartier van de Versterkte Stelling Luik. Gebouwd volgens de plannen en bevelen van Generaal Brialmont, van 1888 tot 1891. Betonconstructie ontworpen om weerstand te bieden aan granaten van 22 cm. Herbewapening en modernisering van het fort tussen de wereldoorlogen rond 1928. Plattegrond van het fort in trapeziumvorm met droge grachten. (Zie hieronder). Het had in 1914 de taak, met zijn artillerie, de actie van de veldtroepen in de intervallen tussen het fort en die van Boncelles en Hollogne te ondersteunen, de toegang tot Luik via de weg van de Maasvallei te beletten, het gebruik van de spoorlijn Luik-Huy-Namen te verhinderen. In 1940 waren zijn taken identiek aan die van 1914: door zijn vuur de forten en bunkers van de VSL II, III en IV te ondersteunen, te observeren ten behoeve van het III CA, onderdak te bieden aan Kolonel Modard, Commandant van de Versterkte Stelling Luik in mei 1940. Zijn krachtbron bestond in 1914 uit 1 Naeyer-stoomketel van het locomotieftype van + 20 pk, een enkelcilinder dubbelwerkende stoommachine met vliegwiel die een Schuckaert-gelijkstroomdynamo 76 V 140 A continu van ca. 11 kW aandreef, en een hydraulische accumulator voor de beweging van de verschietbare koepel van de gepantserde zoeklicht. In 1940 bestond zijn krachtbron uit 2 Carels-dieselmotoren met 3 verticale cilinders, 130 pk, elk gekoppeld aan een ACEC-driefasige alternator van 120 kVa, 315 A. De beide motoren produceren een spanning van 220/380 V.

Toestand 2001

Het fort is in de jaren '60 door de Duitsers en een schroothandelaar van zijn uitrusting ontdaan, zodat het fort helemaal geen uitrusting meer bezit. Na de oorlog lag het fort er verlaten bij en stond het voor iedereen open. Vervolgens vestigde een schietclub zich in de linkergracht en enkele lokalen van het fort. Rond 1990 stelde Burgemeester André Cools een vereniging in staat zich met de rondleidingen bezig te houden. Het interieur van het fort is verlicht, en na de rondleiding kan men zich warmen in de cafeteria. De fortvereniging heeft verschillende grote zalen gerestaureerd en gebruikt ze als verwarmde vergaderzalen, sommige als museum. De luchttoren laat van buiten de inslagen van Duitse granaten zien tijdens de bestorming van 16 mei 1940. Men moet de luchttoren van buiten zien en de escarp ingang met de bominslagen.

FPL, southwest of the city, 1888-1892. 185 m/asl. 1 cupola 2 x 15 cm, 2 cupolas 1 x 21 cm, 2 cupolas 2 x 12 cm, 4 turrets 1 x 5.7 cm, 1 armored searchlight, 8 cannons 5.7 cm for flanking. Large quadrangular fort with narrow curtain wall at the gorge. Irregular trapezoid whose base is broken in a chevron. Surrendered, according to sources, ½ or 1 hour before Hollogne on 16 August 1914. Last fort of the place to be rearmed during the interwar period. Occupied by a shooting club and a preservation association which opens it to the public. Nice little museum. Also part of the F.P.L. IV and located 9,250 m southwest of Liège, Fort Flémalle is a large trapezoidal fort. It was built according to the plans of General Brialmont from 1888 to 1891. It is situated between the Meuse and the small fort of Hollogne, and faces the large triangular fort of Boncelles. The fort dominates the Meuse valley and has a view of Souxhon from its 180 m/asl. Flémalle's mission was to block the Meuse valley and assist its neighboring forts of Hollogne and Boncelles. Fort Flémalle is a large trapezoid fort. Its armament is located on a raised central massif, surrounded by a ditch 12 m wide and 5 m deep, with a length of about 250 m per side. The ditches are defended by concrete casemates (CII, III and at the entrance). And around the ditches, the glacis and part of the barbed wire entanglements can still be seen. On the glacis were the peacetime barracks (wood and slate) and the fort's ventilation tower. The combat posts and the air tower are connected by deeply buried shafts and galleries. Through aerial reconnaissance, the enemy could know the combat posts and their firing directions, but the enemy could know nothing about the exact location of the underground passages, the ammunition magazines. These underground passages were built at an average depth of 22 m and are invisible from the outside. Placed outside the main work, the fort's ventilation tower can observe the surroundings and detect an enemy attack thanks to its 6 observation embrasures and machine gun fire. The tower also served as a wartime entrance-exit, for the relief of the garrison, patrols and resupply. Unfortunately, because the fort was almost encircled on 15 May 1940, no relief came. The field army which was to occupy the intervals of the forts had withdrawn by order of the Headquarters of the Fortified Position of Liège. Built according to the plans and orders of General Brialmont, from 1888 to 1891. Concrete construction designed to withstand 22 cm shells. Rearmament and modernization of the fort in the interwar period around 1928. Plan of the fort in trapezoidal shape with dry ditches. (See below). Its mission in 1914 was, by its artillery, to support the action of the field troops present in the intervals between the fort and those of Boncelles and Hollogne, to deny access to Liège via the Meuse valley road, to prevent the use of the Liège-Huy-Namur railway. In 1940 its missions were identical to those of 1914: by its fire, to support the forts and bunkers of the FPL II, III and IV, to observe on behalf of the III CA, to shelter Colonel Modard, Commander of the Fortified Position of Liège in May 1940. Its motive power in 1914 consisted of 1 Naeyer steam boiler of locomotive type of + 20 HP, a single-cylinder double-acting steam engine with flywheel driving a Schuckaert DC dynamo 76 V 140 A continuous of approx. 11 kW and a hydraulic accumulator for the movement of the disappearing cupola of the armored searchlight. In 1940, its motive power consisted of 2 Carels diesel engines with 3 vertical cylinders, 130 HP, each coupled to a three-phase ACEC alternator of 120 kVA, 315 A. The two engines produce a voltage of 220/380 V.

State 2001

The fort was stripped of its equipment by the Germans and by a scrap dealer in the '60s, so that the fort no longer has any equipment at all. After the war, the fort was abandoned and was open to all. Then a shooting club came to settle in the left ditch and some premises of the fort. Around 1990, Mayor André Cools allowed an association to take care of the visits. The interior of the fort is lit, and after the visit, it is possible to warm up in the cafeteria. The fort association has restored several large rooms and uses them as heated meeting rooms, and some as a museum. The air tower shows from the outside the hits of German shells during the assault of 16 May 1940. One must see the air tower from the outside and the escarp entrance with the bomb damage.

OPL, jihozápadně od města, 1888-1892. 185 m/n. m. 1 kopule 2 x 15 cm, 2 kopule 1 x 21 cm, 2 kopule 2 x 12 cm, 4 věžičky 1 x 5,7 cm, 1 pancéřový světlomet, 8 kanónů 5,7 cm pro flankování. Velká čtyřúhelníková pevnost s úzkou kurtinou v krku. Nepravidelný lichoběžník, jehož základna je zalomená. Vzdala se, podle zdrojů, půl hodiny nebo hodinu před Hollogne 16. srpna 1914. Poslední pevnost místa, která byla znovu vyzbrojena v meziválečném období. Obsazena střeleckým kroužkem a sdružením pro ochranu, které ji zpřístupňuje veřejnosti. Pěkné malé muzeum. Rovněž součást OPL IV a nachází se 9 250 m jihozápadně od Lutychu, pevnost Flémalle je velká lichoběžníková pevnost. Byla postavena podle plánů generála Brialmonta v letech 1888 až 1891. Leží mezi Mázou a malou pevností Hollogne a čelí velké trojúhelníkové pevnosti Boncelles. Pevnost dominuje údolí Mázy a má výhled na Souxhon ze svých 180 m/n. m. Úkolem Flémalle bylo uzavřít údolí Mázy a pomáhat svým sousedním pevnostem Hollogne a Boncelles. Pevnost Flémalle je velká lichoběžníková pevnost. Její výzbroj je umístěna na vyvýšeném centrálním masivu, obklopeném příkopem širokým 12 m a hlubokým 5 m, s délkou asi 250 m na stranu. Příkopy jsou bráněny betonovými kasematami (CII, III a u vchodu). A kolem příkopů je stále vidět glacis a část překážek z ostnatého drátu. Na glacis se nacházely mírová kasárna (dřevo a břidlice) a ventilační věž pevnosti. Bojová stanoviště a vzdušná věž jsou propojeny hluboko zasypanými šachtami a galeriemi. Leteckým průzkumem mohl nepřítel znát bojová stanoviště a jejich směry palby, ale nemohl vědět nic o přesném umístění podzemních chodeb, muničních skladů. Tyto podzemní chodby byly postaveny v průměrné hloubce 22 m a jsou zvenčí neviditelné. Umístěna vně hlavního objektu, ventilační věž pevnosti může pozorovat okolí a odhalit nepřátelský útok díky svým 6 pozorovacím střílnám a palbě z kulometu. Věž také sloužila jako válečný vchod a východ pro střídání posádky, hlídky a zásobování. Bohužel, protože byla pevnost 15. května 1940 téměř obklíčena, nepřišlo žádné střídání. Polní armáda, která měla obsadit intervaly pevností, se stáhla na rozkaz Hlavního stanu Opevněné pozice Lutych. Postavena podle plánů a rozkazů generála Brialmonta v letech 1888 až 1891. Betonová stavba navržená tak, aby odolala granátům ráže 22 cm. Znovuvyzbrojení a modernizace pevnosti v meziválečném období kolem roku 1928. Půdorys pevnosti ve tvaru lichoběžníku se suchými příkopy. (Viz níže). Jejím úkolem v roce 1914 bylo svým dělostřelectvem podporovat akci polních jednotek v prostorech mezi pevností a pevnostmi Boncelles a Hollogne, znemožnit přístup k Lutychu po silnici v údolí Mázy, zabránit využití železnice Lutych-Huy-Namur. V roce 1940 byly její úkoly totožné s úkoly z roku 1914: svou palbou podporovat pevnosti a bunkry OPL II, III a IV, pozorovat ve prospěch III. armádního sboru, poskytnout úkryt plukovníku Modardovi, veliteli Opevněné pozice Lutych v květnu 1940. Její hnací síla v roce 1914 sestávala z 1 parního kotle Naeyer lokomotivního typu o výkonu + 20 k, jednoho jedno válcového dvojčinného parního stroje se setrvačníkem pohánějícího stejnosměrnou dynamo Schuckaert 76 V 140 A trvale o výkonu cca 11 kW a hydraulického akumulátoru pro pohyb výsuvné kopule pancéřového světlometu. V roce 1940 se její hnací síla skládala ze 2 dieselových motorů Carels se 3 vertikálními válci, 130 k, každý spojený s třífázovým alternátorem ACEC 120 kVa, 315 A. Oba motory produkují napětí 220/380 V.

Stav 2001

Pevnost byla v 60. letech zbavena svého vybavení Němci a železářem, takže pevnost již nemá vůbec žádné vybavení. Po válce byla pevnost opuštěna a byla přístupná všem. Poté se v levém příkopu a v některých místnostech pevnosti usadil střelecký klub. Kolem roku 1990 umožnil starosta André Cools sdružení, aby se staralo o prohlídky. Interiér pevnosti je osvětlen a po prohlídce je možné se ohřát v kavárně. Sdružení pevnosti obnovilo několik velkých sálů a využívá je jako vytápěné zasedací místnosti, některé jako muzeum. Vzdušná věž zvenčí ukazuje zásahy německých granátů při útoku 16. května 1940. Je třeba vidět vzdušnou věž zvenčí a eskarpový vchod s poškozením bombami.

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Description du fort de Fléron