Comme les 11 autres forts de Liège, le fort de Fléron fut construit à partir de 1888, c'est-à-dire après l'apparition des obus-torpilles en 1885. Cette innovation technique rendit nécessaire l'emploi du béton et des cuirassements. Les forts étaient conçus en béton simple, non armé. Ce béton pouvait résister aux obus des mortiers de 21 et 22 cm qui étaient les plus gros calibres connus à l'époque. Afin de réduire le nombre d'organes de flanquement, on va choisir pour le tracé du fort de Fléron la figure la plus simple, le triangle. Quatre des 12 forts de Liège ont cependant un tracé quadrangulaire. Ces forts sont ceux de Flémalle, Pontisse, Chaudfontaine et Embourg. La forme du fort est généralement tributaire de la configuration et du relief du terrain où il doit être implanté. Fléron est donc un grand fort triangulaire. Les coupoles des pièces à action lointaine sont disposées dans un massif central en béton simple. Cette réunion des coupoles dans un même bloc à quelques mètres les unes des autres était une solution fort économique mais très favorable à l'artillerie adverse qui, une fois son tir réglé, pouvait atteindre toutes les coupoles par le simple effet de la dispersion des obus autour de l'objectif visé. À chaque saillant se trouvent les coupoles des pièces à action rapprochée. Au fort de Fléron, il n'y a pas d'observatoire. Les vues sont donc sacrifiées. Pour la nuit, l'éclairage du terrain est assuré par un phare cuirassé occupant le sommet du massif central. Les locaux d'importance vitale comme le commandement, la salle des machines et les bureaux de tir sont sous le massif central. Les logements sont constitués par des locaux bétonnés réunis à l'escarpe du front de gorge. Les annexes du casernement (cuisines, communs, latrines) se trouvent à la contrescarpe de ce même front de gorge. On communique de l'escarpe à la contrescarpe par le fossé à ciel ouvert. Une coupure dans le glacis (rampe) permet l'accès de et vers l'extérieur de l'ouvrage. Au pied de cette rampe se trouve un fossé rempli d'eau recouvert par un pont roulant et protégé par une forte grille à deux battants. Les transmissions avec l'extérieur se font par lignes téléphoniques aériennes ou enterrées à faible profondeur, qui relient le fort au commandement de la place fortifiée de Liège. Rien n'assure la dissimulation aux observations de l'ennemi. Il y a lieu de noter la faiblesse des systèmes de ventilation qui rendent impossible l'évacuation des fumées et des gaz viciés.

Wie die anderen 11 Lütticher Forts wurde auch das Fort Fléron ab 1888 erbaut, das heißt nach dem Aufkommen der Torpedogranaten im Jahr 1885. Diese technische Neuerung machte die Verwendung von Beton und Panzerungen notwendig. Die Forts waren aus einfachem, unbewehrtem Beton konzipiert. Dieser Beton konnte den Granaten der 21- und 22-cm-Mörser widerstehen, die damals die größten bekannten Kaliber waren. Um die Anzahl der Flankierungsorgane zu verringern, wählte man für den Grundriss des Forts Fléron die einfachste Figur, das Dreieck. Vier der 12 Lütticher Forts haben jedoch einen viereckigen Grundriss. Diese Forts sind Flémalle, Pontisse, Chaudfontaine und Embourg. Die Form des Forts ist im Allgemeinen von der Konfiguration und dem Relief des Geländes abhängig, auf dem es errichtet werden soll. Fléron ist also ein großes dreieckiges Fort. Die Kuppeln der Geschütze für die Fernwirkung sind in einem zentralen Massiv aus einfachem Beton angeordnet. Diese Zusammenfassung der Kuppeln in einem einzigen Block in wenigen Metern Abstand voneinander war eine sehr wirtschaftliche Lösung, aber sehr vorteilhaft für die feindliche Artillerie, die nach eingestelltem Feuer alle Kuppeln allein durch die Streuung der Granaten um das anvisierte Ziel herum erreichen konnte. An jedem Saillant befinden sich die Kuppeln der Geschütze für die Nahwirkung. Im Fort Fléron gibt es keine Beobachtungsstelle. Die Sicht wird also geopfert. Für die Nacht wird die Ausleuchtung des Geländes durch einen gepanzerten Suchscheinwerfer gewährleistet, der die Spitze des zentralen Massivs einnimmt. Die Räume von vitaler Bedeutung wie die Kommandostelle, der Maschinenraum und die Feuerleitstände befinden sich unter dem zentralen Massiv. Die Unterkünfte bestehen aus betonierten Räumen, die an der Eskarpe der Kehlfront vereint sind. Die Kasernenanbauten (Küchen, Gemeinschaftsräume, Latrinen) befinden sich an der Kontreskarpe derselben Kehlfront. Die Verbindung von der Eskarpe zur Kontreskarpe erfolgt über den offenen Graben. Ein Einschnitt im Glacis (Rampe) ermöglicht den Zugang von und nach außen. Am Fuß dieser Rampe befindet sich ein mit Wasser gefüllter Graben, der von einer Rollbrücke überspannt und von einem starken zweiflügeligen Gitter geschützt wird. Die Übertragungen mit dem Äußeren erfolgen über oberirdische oder flach vergrabene Telefonleitungen, die das Fort mit dem Kommando des befestigten Platzes Lüttich verbinden. Nichts gewährleistet die Verbergung vor den Beobachtungen des Feindes. Die Schwäche der Lüftungssysteme ist zu bemerken, die die Abführung von Rauch und verbrauchten Gasen unmöglich macht.

Net als de andere 11 Luikse forten werd het fort Fléron gebouwd vanaf 1888, dat wil zeggen na het verschijnen van de torpedogranaten in 1885. Deze technische innovatie maakte het gebruik van beton en pantseringen noodzakelijk. De forten waren ontworpen in gewoon, ongewapend beton. Dit beton kon weerstaan aan de granaten van de 21 en 22 cm mortieren, die de grootste bekende kalibers waren in die tijd. Om het aantal flankeringsorganen te verminderen, koos men voor de aanleg van het fort Fléron de eenvoudigste figuur, de driehoek. Vier van de 12 Luikse forten hebben echter een vierhoekige aanleg. Deze forten zijn die van Flémalle, Pontisse, Chaudfontaine en Embourg. De vorm van het fort is over het algemeen afhankelijk van de configuratie en het reliëf van het terrein waar het moet worden aangelegd. Fléron is dus een groot driehoekig fort. De koepels van de stukken voor verre werking zijn aangebracht in een centrale massief van gewoon beton. Deze vereniging van de koepels in eenzelfde blok op enkele meters van elkaar was een zeer economische oplossing maar zeer gunstig voor de vijandelijke artillerie die, eenmaal haar vuur geregeld, alle koepels kon bereiken door het simpele effect van de spreiding van de granaten rond het beoogde doel. Aan elke saillant bevinden zich de koepels van de stukken voor nabije werking. In het fort Fléron is er geen observatorium. Het uitzicht wordt dus opgeofferd. Voor de nacht wordt de verlichting van het terrein verzekerd door een gepantserde zoeklicht die de top van de centrale massief inneemt. De ruimten van vitaal belang zoals de commandopost, de machinekamer en de vuurleidingsposten bevinden zich onder de centrale massief. De verblijven bestaan uit betonnen lokalen verenigd aan de escarpe van het keelfront. De bijgebouwen van de kazerne (keukens, gemeenschappelijke ruimten, latrines) bevinden zich aan de contrescarpe van ditzelfde keelfront. Men communiceert van de escarpe naar de contrescarpe via de open gracht. Een insnijding in het glacis (helling) maakt de toegang van en naar buiten mogelijk. Aan de voet van deze helling bevindt zich een met water gevulde gracht, overdekt door een rolburg en beschermd door een sterk tweevleugelig hek. De verbindingen met buiten gebeuren via bovengrondse of ondiep begraven telefoonlijnen, die het fort verbinden met het commando van de versterkte plaats Luik. Niets verzekert de verberging voor de observaties van de vijand. Er is reden om de zwakte van de ventilatiesystemen op te merken, die de afvoer van rook en vervuilde gassen onmogelijk maken.

Like the other 11 Liège forts, Fort Fléron was built from 1888 onwards, that is after the appearance of torpedo shells in 1885. This technical innovation made the use of concrete and armor plating necessary. The forts were designed in simple, unreinforced concrete. This concrete could withstand shells from 21 and 22 cm mortars, which were the largest known calibers at the time. In order to reduce the number of flanking organs, the simplest shape, the triangle, was chosen for the layout of Fort Fléron. Four of the 12 Liège forts, however, have a quadrangular layout. These forts are those of Flémalle, Pontisse, Chaudfontaine and Embourg. The shape of the fort is generally dependent on the configuration and relief of the terrain where it is to be built. Fléron is therefore a large triangular fort. The cupolas of the long-range guns are arranged in a central massif of simple concrete. This grouping of the cupolas in the same block a few meters apart was a very economical solution but highly favorable to the enemy artillery which, once its fire was adjusted, could reach all the cupolas by the simple effect of the dispersion of shells around the targeted objective. At each salient are the cupolas of the short-range guns. At Fort Fléron, there is no observatory. Views are therefore sacrificed. For night, the lighting of the terrain is provided by an armored searchlight occupying the top of the central massif. The rooms of vital importance such as command, the engine room and the fire control rooms are under the central massif. The quarters consist of concrete rooms joined to the escarp of the gorge front. The barracks annexes (kitchens, common areas, latrines) are located on the counterscarp of this same gorge front. Communication from the escarp to the counterscarp is via the open ditch. A cut in the glacis (ramp) allows access to and from the outside of the work. At the foot of this ramp is a water-filled ditch covered by a rolling bridge and protected by a strong double-leaf gate. Transmissions with the outside are via overhead or shallow-buried telephone lines, which connect the fort to the command of the fortified place of Liège. Nothing ensures concealment from enemy observations. The weakness of the ventilation systems should be noted, which makes the evacuation of smoke and vitiated gases impossible.

Stejně jako ostatních 11 lutyšských pevností byl i fort Fléron postaven od roku 1888, tedy po objevení se torpédových granátů v roce 1885. Tato technická inovace si vynutila použití betonu a pancéřování. Pevnosti byly navrženy z prostého, nevyztuženého betonu. Tento beton odolával granátům z minometů ráže 21 a 22 cm, což byla v té době největší známá ráže. Aby se snížil počet flankovacích orgánů, byla pro půdorys pevnosti Fléron zvolena nejjednodušší figura, trojúhelník. Čtyři z 12 lutyšských pevností mají nicméně čtyřúhelníkový půdorys. Těmito pevnostmi jsou Flémalle, Pontisse, Chaudfontaine a Embourg. Tvar pevnosti je obecně závislý na konfiguraci a reliéfu terénu, kde má být založena. Fléron je tedy velká trojúhelníková pevnost. Kopule děl pro dálkovou palbu jsou umístěny v centrálním masivu z prostého betonu. Toto soustředění kopulí do jednoho bloku několik metrů od sebe bylo velmi ekonomické řešení, ale velmi výhodné pro nepřátelské dělostřelectvo, které po nastřelení mohlo zasáhnout všechny kopule prostým účinkem rozptylu granátů kolem zamýšleného cíle. U každého salientu se nacházejí kopule děl pro blízkou palbu. V pevnosti Fléron není žádná pozorovatelna. Výhledy jsou tedy obětovány. Pro noc je osvětlení terénu zajištěno pancéřovým světlometem umístěným na vrcholu centrálního masivu. Prostory životně důležité, jako je velení, strojovna a palebná stanoviště, jsou pod centrálním masivem. Ubytování tvoří betonové místnosti sdružené u eskarpy krčního frontu. Přístavby kasáren (kuchyně, společné prostory, latríny) se nacházejí na kontreskarpě téhož krčního frontu. Z eskarpy na kontreskarpu se komunikuje otevřeným příkopem. Průsek v glacis (rampa) umožňuje přístup zvenčí a ven z objektu. U paty této rampy se nachází příkop naplněný vodou, překrytý otočným mostem a chráněný silnou dvoukřídlou mříží. Spojení s vnějškem je zajištěno nadzemními nebo mělce zakopanými telefonními linkami, které spojují pevnost s velením opevněného místa Lutych. Nic nezajišťuje utajení před pozorováním nepřítelem. Je třeba poznamenat slabost ventilačních systémů, která znemožňuje odvod kouře a znečištěných plynů.

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Chaudfontaine (fort de), Flémalle (fort de), Embourg (fort d'), Pontisse (fort de)