Le bunker dit CPRA (Centre Provincial de Renseignement et d'Alerte) implanté au niveau de la courtine 4-5 de la citadelle de Liège constitue, selon les sources documentaires et le relevé des fortifications locales, l'un des nœuds nodaux du dispositif de commandement et de transmission construit pour la défense provinciale dans l'entre-deux-guerres et aménagé ensuite pendant et après la Seconde Guerre mondiale ; destiné à centraliser les liaisons entre les Centres Tactiques de Front (CTF) et les services provinciaux, ce poste souterrain/semisouterrain se présente sous la forme d'ouvrages en béton aux formes arrondies bien visibles aujourd'hui dans le parc de la Citadelle, organisés autour de travées de locaux techniques et de salles de veille radio et téléphonique, reliés par gaines et passages aux voies de circulation supérieures et, selon les témoignages et relevés cartographiques, à la voirie militaire prévue pour la manutention des matériels et l'acheminement des véhicules légers ; la chronologie communément retenue — décision de programme à partir de 1937 pour l'ensemble des CPRA provinciaux — place la réalisation de ces postes dans la dernière phase d'effort de fortification belge avant la campagne de mai 1940, même si le calendrier exact des travaux sur la courtine 4-5 varie d'un document à l'autre et que l'achèvement fut parfois freiné par la conjoncture internationale ; sur le plan fonctionnel, le CPRA servait à la fois de poste de renseignement, de central téléphonique d'alerte et de relais logistique pour la coordination des feux et des transmissions entre ouvrages avancés et autorités provinciales, d'où l'importance d'une architecture interne favorisant la redondance énergétique, la ventilation protégée et la dissémination des faisceaux radio ; l'état présent de l'ouvrage — accessible visuellement dans le parc mais fermé au public sauf visites exceptionnelles — montre des modifications postérieures : rénovation des têtes d'accès, modification après-guerre de la tour d'admission d'air munie de filtres NBCR (décontamination) et des renforcements en béton qui soulignent l'adaptation continue du site à la menace moderne ; enfin, si la CPRA de Liège est la plus signalée en repérages récents, des CPRA analogues furent programmés pour les autres provinces et certains observateurs en dressent la liste partielle (CPRA provinciaux connectés aux CTF (centraux téléphoniques) locaux), mais beaucoup de ces bunkers restent partiellement documentés et inachevés — la bibliographie en ligne et la cartographie patrimoniale locale fournissent des points d'entrée pour approfondir chaque cas.

Der sogenannte CPRA-Bunker (Provinziales Nachrichten- und Alarmzentrum), der auf der Kurtine 4-5 der Zitadelle von Lüttich errichtet wurde, stellt laut dokumentarischen Quellen und der Aufnahme der lokalen Befestigungen einen der Knotenpunkte des für die Provinzverteidigung in der Zwischenkriegszeit errichteten und danach während und nach dem Zweiten Weltkrieg ausgebauten Kommando- und Übermittlungsdispositivs dar; bestimmt zur Zentralisierung der Verbindungen zwischen den Fronttaktischen Zentren (CTF) und den Provinzdiensten, präsentiert sich diese unterirdische/halbunterirdische Stellung in Form von Betonwerken mit abgerundeten Formen, die heute im Park der Zitadelle gut sichtbar sind, organisiert um Trakten von technischen Räumen und Überwachungsräumen für Funk und Telefon, verbunden durch Kanäle und Durchgänge zu den oberen Verkehrswegen und, laut Zeugnissen und kartografischen Aufnahmen, zur militärischen Straße vorgesehen für die Materialhandhabung und den Transport leichter Fahrzeuge; die gemeinhin akzeptierte Chronologie — Programmabschluss ab 1937 für alle provinziellen CPRA — platziert die Realisierung dieser Stellungen in der letzten Phase der belgischen Befestigungsanstrengungen vor der Kampagne im Mai 1940, auch wenn der genaue Zeitplan der Arbeiten auf der Kurtine 4-5 von Dokument zu Dokument variiert und die Fertigstellung manchmal durch die internationale Konjunktur gebremst wurde; funktional diente der CPRA gleichzeitig als Nachrichtenposten, Telefonalarmzentrale und logistische Relaisstation für die Koordination von Feuer und Übermittlungen zwischen vorgeschobenen Werken und Provinzbehörden, daher die Bedeutung einer internen Architektur, die energetische Redundanz, geschützte Belüftung und die Streuung von Funkstrahlen begünstigt; der gegenwärtige Zustand des Werks — im Park sichtbar zugänglich, aber für die Öffentlichkeit geschlossen außer bei außergewöhnlichen Besuchen — zeigt spätere Modifikationen: Renovierung der Zugangsköpfe, Nachkriegsmodifikation des mit NBCR-Filtern (Dekontamination) ausgestatteten Lufteinlassturms und Betonverstärkungen, die die kontinuierliche Anpassung der Stätte an die moderne Bedrohung unterstreichen; schließlich, wenn der CPRA von Lüttich in jüngsten Erkundungen am häufigsten gemeldet wird, wurden analoge CPRA für die anderen Provinzen geplant und einige Beobachter stellen die teilweise Liste auf (provinzielle CPRA, verbunden mit lokalen CTF (Telefonzentralen)), aber viele dieser Bunker bleiben teilweise dokumentiert und unvollendet — die Online-Bibliographie und die lokale Kulturerbekartographie bieten Einstiegspunkte zur Vertiefung jedes Falls.

De zogenaamde CPRA-bunker (Provinciaal Informatie- en Alarmcentrum) geplaatst op niveau van de courtine 4-5 van de citadel van Luik vormt, volgens de documentaire bronnen en de opname van de lokale vestingwerken, een van de knooppunten van het commando- en transmissiedispositief gebouwd voor de provinciale verdediging in het interbellum en daarna ingericht tijdens en na de Tweede Wereldoorlog; bestemd om de verbindingen tussen de Fronttactische Centra (CTF) en de provinciale diensten te centraliseren, presenteert deze ondergrondse/semi-ondergrondse post zich in de vorm van betonwerken met afgeronde vormen die vandaag goed zichtbaar zijn in het park van de Citadel, georganiseerd rond traveeën van technische lokalen en radiotelefonische wachtzalen, verbonden door kanalen en doorgangen naar de bovenliggende circulatiewegen en, volgens getuigenissen en cartografische opnames, naar de militaire wegen voorzien voor de hantering van materialen en het vervoer van lichte voertuigen; de algemeen aanvaarde chronologie — programma beslissing vanaf 1937 voor alle provinciale CPRA — plaatst de realisatie van deze posten in de laatste fase van Belgische vestingbouwinspanningen voor de campagne van mei 1940, ook al varieert de exacte planning van de werken op courtine 4-5 van document tot document en werd de voltooiing soms afgeremd door de internationale conjunctuur; functioneel diende de CPRA tegelijk als informatiepost, telefoonalarmcentrale en logistiek relais voor de coördinatie van vuur en transmissies tussen vooruitgeschoven werken en provinciale autoriteiten, vandaar het belang van een interne architectuur die energetische redundantie, beschermde ventilatie en de verspreiding van radiostralen bevordert; de huidige staat van het werk — visueel toegankelijk in het park maar gesloten voor het publiek behalve bij uitzonderlijke bezoeken — toont latere wijzigingen: renovatie van de toegangskoppen, naoorlogse wijziging van de luchtaanvoertoren uitgerust met NBCR-filters (decontaminatie) en betonversterkingen die de voortdurende aanpassing van de site aan de moderne dreiging benadrukken; tenslotte, als de CPRA van Luik het meest gemeld wordt in recente verkenningen, werden analoge CPRA geprogrammeerd voor de andere provincies en stellen sommige waarnemers de gedeeltelijke lijst op (provinciale CPRA verbonden met lokale CTF (telefooncentrales)), maar veel van deze bunkers blijven gedeeltelijk gedocumenteerd en onvoltooid — de online bibliografie en de lokale erfgoedkartografie bieden ingangspunten om elk geval te verdiepen.

The so-called CPRA bunker (Provincial Information and Alert Center) located at the curtain wall 4-5 of the citadel of Liège constitutes, according to documentary sources and the survey of local fortifications, one of the nodal points of the command and transmission system built for provincial defense in the interwar period and then fitted out during and after the Second World War; intended to centralize links between the Front Tactical Centers (CTF) and provincial services, this underground/semi-underground post presents itself in the form of concrete works with rounded shapes clearly visible today in the Citadel park, organized around bays of technical premises and radio and telephone watch rooms, connected by ducts and passages to the upper circulation routes and, according to testimonies and cartographic surveys, to the military road planned for material handling and the routing of light vehicles; the commonly accepted chronology — program decision from 1937 for all provincial CPRAs — places the realization of these posts in the last phase of Belgian fortification effort before the campaign of May 1940, even though the exact schedule of work on curtain wall 4-5 varies from document to document and completion was sometimes slowed by the international situation; functionally, the CPRA served both as an intelligence post, telephone alert center and logistical relay for the coordination of fire and transmissions between advanced works and provincial authorities, hence the importance of an internal architecture favoring energy redundancy, protected ventilation and the dissemination of radio beams; the present state of the work — visually accessible in the park but closed to the public except for exceptional visits — shows later modifications: renovation of access heads, post-war modification of the air intake tower equipped with NBCR (decontamination) filters and concrete reinforcements that underline the continuous adaptation of the site to the modern threat; finally, if the CPRA of Liège is the most reported in recent surveys, analogous CPRAs were planned for other provinces and some observers draw up the partial list (provincial CPRAs connected to local CTFs (telephone exchanges)), but many of these bunkers remain partially documented and unfinished — the online bibliography and local heritage cartography provide entry points to deepen each case.

Takzvaný bunkr CPRA (Provinciální informační a výstražné centrum) umístěný na úrovni kurtiny 4-5 citadely Lutych představuje, podle dokumentárních pramenů a průzkumu místního opevnění, jeden z uzlových bodů velitelského a přenosového zařízení postaveného pro provinční obranu v meziválečném období a následně zařízeného během a po druhé světové válce; určený ke centralizaci spojení mezi frontovými taktickými centry (CTF) a provinčními službami, tato podzemní/polo-podzemní stanice se prezentuje ve formě betonových děl s zaoblenými tvary dnes dobře viditelnými v parku Citadely, organizovaných kolem traktů technických místností a místností radiotelefonické služby, propojených kanály a průchody k horním oběhovým trasám a podle svědectví a kartografických průzkumů k vojenské komunikaci určené pro manipulaci s materiálem a přesun lehkých vozidel; běžně přijímaná chronologie — rozhodnutí o programu od roku 1937 pro všechny provinční CPRA — umisťuje realizaci těchto stanic do poslední fáze belgického opevňovacího úsilí před kampaní v květnu 1940, i když přesný harmonogram prací na kurtině 4-5 se liší od dokumentu k dokumentu a dokončení bylo někdy zpomaleno mezinárodní konjunkturou; funkčně sloužil CPRA zároveň jako zpravodajská stanice, telefonní výstražné centrum a logistická přenosová stanice pro koordinaci palby a přenosů mezi pokročilými díly a provinčními úřady, proto důležitost vnitřní architektury podporující energetickou redundanci, chráněné větrání a rozptyl rádiových paprsků; současný stav díla — vizuálně přístupný v parku, ale pro veřejnost uzavřený kromě výjimečných návštěv — ukazuje pozdější úpravy: renovace přístupových hlav, poválečná úprava věže pro přívod vzduchu vybavené filtry NBCR (dekontaminace) a betonové výztuhy, které podtrhují nepřetržité přizpůsobování lokality moderní hrozbě; konečně, pokud je CPRA Lutychu nejčastěji hlášen v nedávných průzkumech, analogické CPRA byly plánovány pro ostatní provincie a někteří pozorovatelé sestavují částečný seznam (provinční CPRA připojené k místním CTF (telefonním ústřednám)), ale mnoho těchto bunkrů zůstává částečně zdokumentovaných a nedokončených — online bibliografie a místní mapování dědictví poskytují vstupní body pro prohloubení každého případu.

En mai 1999, j'y étais allé avec Marcel, précisément au moment où la Protection Civile avait terminé de l'évacuer. Ils avaient encore les clefs et nous avons pu en profiter. Désolé pour la qualité des photos, je n'avais qu'un petit pocket avec angle réduit et très peu lumineux.

Im Mai 1999 war ich mit Marcel dorthin gegangen, genau in dem Moment, als der Zivilschutz die Evakuierung beendet hatte. Sie hatten noch die Schlüssel und wir konnten davon profitieren. Entschuldigung für die Qualität der Fotos, ich hatte nur eine kleine Pocketkamera mit engem Winkel und sehr wenig Licht.

In mei 1999 was ik er met Marcel naartoe gegaan, precies op het moment dat de Civiele Bescherming klaar was met de evacuatie. Ze hadden nog de sleutels en we konden ervan profiteren. Sorry voor de kwaliteit van de foto's, ik had alleen een kleine pocketcamera met kleine hoek en erg weinig licht.

In May 1999, I went there with Marcel, precisely at the moment when Civil Protection had finished evacuating it. They still had the keys and we were able to take advantage of it. Sorry for the quality of the photos, I only had a small pocket camera with narrow angle and very little light.

V květnu 1999 jsem tam šel s Marcelem, právě ve chvíli, kdy Civilní obrana dokončila evakuaci. Stále měli klíče a my jsme toho mohli využít. Omlouvám se za kvalitu fotek, měl jsem jen malou kapslovou kameru s úzkým úhlem a velmi málo světla.