Fortifications belges de la deuxième guerre mondiale, position fortifiée de Liège, première ligne de résistance, abri de l'intervalle Margarins-Neufchâteau. MN 18 (poste d'observation) du fort d’Aubin-Neufchâteau se situe au sommet de la colline dominant Saint-Jean-Sart au lieu-dit Knuppelstock à 248 m d’altitude. Il surveillait le secteur d’Aubel à Julémont. L’ouvrage est composé du sas d’entrée, du puits de la cloche pour fusil-mitrailleur et d’une chambre de repos. L’extérieur est en bon état et aménagé avec une table d’orientation donnant une signification au paysage. L’enceinte de l’ouvrage a été recréée par l’implantation de nouveaux piquets. Les quatre coins sont délimités par les quatre bornes DN (Défense Nationale). L’entrée en cave est ouverte jusqu’au niveau de la porte P2. Il est possible d’avoir accès en demandant l’autorisation et la clef à une personne faisant partie du comité local (sur rendez-vous). L’intérieur est en bon état et complet. Le châssis soutenant la tête de câbles est présent ainsi que le câble téléphonique. L’accès à la cloche est accessible mais dangereux. Une partie des échelons sont pliés ou absents. Les bouchons obturateurs des créneaux de la cloche sont presque tous présents. Les dégâts occasionnés à la cloche ont été faits après la prise du poste d'observation.
Extrait du Journal de campagne du fort d'Aubin-Neufchâteau
Belgische Festungen aus dem Zweiten Weltkrieg, verstärkte Stellung Lüttich, erste Widerstandslinie, Unterstand des Intervalls Margarins-Neufchâteau. MN 18 (Beobachtungsposten) des Forts Aubin-Neufchâteau befindet sich auf dem Gipfel des Hügels, der Saint-Jean-Sart überragt, am Ort Knuppelstock auf 248 m Höhe. Er überwachte den Sektor von Aubel bis Julémont. Die Anlage besteht aus der Eingangsschleuse, dem Schacht der MG-Glocke und einem Ruheraum. Der Außenzustand ist gut und mit einer Orientierungstafel ausgestattet, die der Landschaft Bedeutung verleiht. Der Einzäunung der Anlage wurde durch das Setzen neuer Pfähle neu errichtet. Die vier Ecken sind durch die vier DN-Steine (Nationale Verteidigung) markiert. Der Kellereingang ist bis auf Höhe der Tür P2 geöffnet. Der Zugang ist möglich, indem man die Erlaubnis und den Schlüssel bei einer Person des lokalen Komitees anfordert (nach Vereinbarung). Das Innere ist in gutem Zustand und vollständig. Der Rahmen, der den Kabelkopf trägt, ist vorhanden sowie das Telefonkabel. Der Zugang zur Glocke ist möglich aber gefährlich. Ein Teil der Sprossen ist verbogen oder fehlt. Die Verschlussstopfen der Schießscharten der Glocke sind fast alle vorhanden. Die an der Glocke verursachten Schäden wurden nach der Einnahme des Beobachtungspostens verursacht.
Auszug aus dem Kriegstagebuch des Forts Aubin-Neufchâteau
Belgische fortificaties uit de Tweede Wereldoorlog, versterkte stelling Luik, eerste weerstandslijn, schuilkelder van het interval Margarins-Neufchâteau. MN 18 (observatiepost) van het fort Aubin-Neufchâteau bevindt zich op de top van de heuvel die uitkijkt over Saint-Jean-Sart, op de plaats genaamd Knuppelstock op 248 m hoogte. Hij hield toezicht op de sector van Aubel tot Julémont. Het werk bestaat uit de toegangsluis, de schacht van de mitrailleurkoepel en een rustlokaal. De buitenstaat is goed en ingericht met een oriëntatietafel die betekenis geeft aan het landschap. De omheining van het werk is opnieuw aangelegd door het plaatsen van nieuwe palen. De vier hoeken worden afgebakend door de vier DN-palen (Nationale Verdediging). De kelderingang is open tot op het niveau van de deur P2. Toegang is mogelijk door toestemming en de sleutel aan te vragen bij een persoon die deel uitmaakt van het lokale comité (op afspraak). Het interieur is in goede staat en compleet. Het frame dat de kabelkop ondersteunt is aanwezig evenals de telefoonkabel. De toegang tot de koepel is mogelijk maar gevaarlijk. Een deel van de sporten is gebogen of afwezig. De afsluitstoppen van de schietgaten van de koepel zijn bijna allemaal aanwezig. De aan de koepel toegebrachte schade werd veroorzaakt na de inname van de observatiepost.
Uittreksel uit het velddagboek van het fort Aubin-Neufchâteau
Belgian fortifications from the Second World War, fortified position of Liège, first line of resistance, shelter of the Margarins-Neufchâteau interval. MN 18 (observation post) of Fort Aubin-Neufchâteau is located at the top of the hill overlooking Saint-Jean-Sart at the place called Knuppelstock at 248 m altitude. It monitored the sector from Aubel to Julémont. The structure consists of the entrance airlock, the shaft of the machine gun cupola and a rest room. The exterior is in good condition and equipped with an orientation table giving meaning to the landscape. The enclosure of the structure has been recreated by the installation of new posts. The four corners are marked by the four DN boundary stones (National Defence). The cellar entrance is open up to the level of the door P2. Access is possible by requesting permission and the key from a person belonging to the local committee (by appointment). The interior is in good condition and complete. The frame supporting the cable head is present as well as the telephone cable. Access to the cupola is possible but dangerous. Some of the rungs are bent or missing. The sealing plugs of the cupola's embrasures are almost all present. The damage caused to the cupola was done after the capture of the observation post.
Extract from the campaign journal of Fort Aubin-Neufchâteau
Belgické opevnění z druhé světové války, opevněná pozice Lutych, první linie odporu, bunkr intervalu Margarins-Neufchâteau. MN 18 (pozorovatelna) pevnosti Aubin-Neufchâteau se nachází na vrcholu kopce vyvýšeného nad Saint-Jean-Sart na místě zvaném Knuppelstock ve výšce 248 m. Sledovala sektor od Aubel po Julémont. Objekt se skládá ze vstupní přechodové komory, šachty kulometné kopule a odpočinkové místnosti. Exteriér je v dobrém stavu a vybaven orientační tabulí, která dává krajině význam. Ohrazení objektu bylo obnoveno instalací nových kolíků. Čtyři rohy jsou vyznačeny čtyřmi hraničníky DN (Národní obrana). Vstup do sklepa je otevřen až na úroveň dveří P2. Přístup je možný po požádání o povolení a klíč u osoby patřící do místního výboru (po domluvě). Interiér je v dobrém stavu a kompletní. Rám nesoucí kabelovou hlavu je přítomen stejně jako telefonní kabel. Přístup ke kopuli je možný, ale nebezpečný. Část příček je ohnuta nebo chybí. Uzávěrové zátky střílen kopule jsou téměř všechny přítomny. Poškození způsobené na kopuli bylo provedeno po obsazení pozorovatelny.
Výňatek z válečného deníku pevnosti Aubin-Neufchâteau
Remarquons que l'abri MN 18 était tombé dès le 10 mai, vers minuit, mais les Allemands négligèrent sans doute d'y couper les fils téléphoniques. L'abri était occupé par le Maréchal des logis Aimé Paschal, le Brigadier Peters, et 3 soldats.
Vers 10 heures, Aimé Paschal prend l'initiative d'envoyer un de ses soldats, avec un fermier disposant d'une moto, jusqu'à Aubel, afin de se renseigner sur l'ennemi. Les deux hommes vont jusqu'aux lisières Nord d'Aubel et rentrent vers 11 heures, sans avoir vu les Allemands. Mais un peu plus tard, une auto militaire allemande ayant pris le chemin d'Aubel-ValDieu, remonte par Saint-Jean-Sart et passe sur le chemin à 800 m à l'Est du PO. "Le FM a tiré ; l'auto s'est arrêtée un instant; nous ne l'avons plus revue", écrit le Maréchal des logis Paschal. Dans la matinée, le poste observe et règle un tir du fort de Barchon sur St-Jean-Sart.
Dans l'après-midi, à 17:23 d'après le Journal de Campagne du fort, une patrouille allemande tire à la mitrailleuse sur l'abri. "Vers 19 heures", écrit Paschal, "J'ai entendu des cris dans la direction du Nord. Je me suis porté jusqu'aux abords de la borne 7 de la grande route des Trois Cheminées (N 608 Visé-Aubel aujourd'hui) et j'ai vu une batterie allemande qui prenait position à 400 m environ au Nord-Est de la borne 7. Je suis revenu à l'abri et ai prévenu le fort, qui a exécuté un tir percutant et tiré quelques obus fusants. De l'abri, je n'ai vu que les obus fusants. Un peu après, nous avons eu l'impression que cette batterie s'était avancée vers le fort. Nous sommes sortis à trois pour nous rendre compte mais arrivés à 6 ou 800 m au Nord de l'abri, des Allemands ont tiré sur nous. Nous sommes rentrés à l'abri et j'ai téléphoné au fort pour dire que nous étions attaqués. Le fort a tiré aux abords de l'abri et tout est rentré dans le calme.
Paschal continue : "Vers 23 h 00, j'ai voulu téléphoner au fort ; celui-ci ne répondait plus, et vers minuit, j'ai quitté l'abri avec mon équipe. Je n'ai jamais pensé que j'aurais pu rejoindre le fort ; je le croyais cerné. Nous n'avions pas de mot de passe pour y rentrer. Nous sommes allés à l'abbaye de ValDieu, et de là vers Liège. Nous avons continué notre marche vers l'Ouest, et à Mons, j'ai rejoint la garnison de réserve du RFL (Régiment de Forteresse de Liège)".
Le Journal de Campagne du fort mentionne simplement : "23 h 20 : MN 18 ne répond plus". Ajoutons qu'avant de quitter MN 18, Paschal et son équipe avaient enlevé les culasses des deux FM et détruit l'appareil téléphonique. Ils emportèrent avec eux le dossier de l'abri.
Bemerken wir, dass der Unterstand MN 18 bereits am 10. Mai gegen Mitternacht gefallen war, aber die Deutschen versäumten wahrscheinlich, die Telefonleitungen zu durchtrennen. Der Unterstand war durch den Wachtmeister Aimé Paschal, den Brigadier Peters und 3 Soldaten besetzt.
Gegen 10 Uhr ergreift Aimé Paschal die Initiative, einen seiner Soldaten mit einem Bauern, der ein Motorrad besitzt, nach Aubel zu schicken, um sich über den Feind zu erkundigen. Die beiden Männer gehen bis an den Nordrand von Aubel und kehren gegen 11 Uhr zurück, ohne Deutsche gesehen zu haben. Aber etwas später fährt ein deutscher Militärwagen, der die Straße nach Aubel-ValDieu genommen hat, über Saint-Jean-Sart zurück und passiert einen Weg 800 m östlich der Feldstellung. "Das MG feuerte; der Wagen hielt einen Augenblick an; wir haben ihn nicht mehr gesehen", schreibt Wachtmeister Paschal. Am Morgen beobachtet der Posten und lenkt einen Schuss des Forts Barchon auf St-Jean-Sart.
Am Nachmittag, laut dem Kriegstagebuch des Forts um 17:23 Uhr, beschießt eine deutsche Patrouille den Unterstand mit Maschinengewehrfeuer. "Gegen 19 Uhr", schreibt Paschal, "hörte ich Schreie aus Richtung Norden. Ich begab mich bis in die Nähe des Grenzsteins 7 der großen Straße 'Trois Cheminées' (heute N 608 Visé-Aubel) und sah eine deutsche Batterie, die sich etwa 400 m nordöstlich von Grenzstein 7 in Stellung brachte. Ich kehrte zum Unterstand zurück und warnte das Fort, das einen Aufschlagzug feuerte und einige Doppelzünder-Granaten abgab. Vom Unterstand aus sah ich nur die Doppelzünder. Kurz danach hatten wir den Eindruck, dass diese Batterie sich dem Fort genähert hatte. Wir gingen zu dritt hinaus, um uns zu vergewissern, aber als wir 6-800 m nördlich des Unterstands ankamen, schossen Deutsche auf uns. Wir kehrten zum Unterstand zurück und ich rief im Fort an, um zu melden, dass wir angegriffen wurden. Das Fort schoss in der Nähe des Unterstands und alles beruhigte sich wieder.
Paschal fährt fort: "Gegen 23:00 Uhr wollte ich im Fort anrufen; es antwortete nicht mehr, und gegen Mitternacht verließ ich den Unterstand mit meinem Team. Ich dachte nie, dass ich das Fort hätte erreichen können; ich glaubte, es sei eingekesselt. Wir hatten kein Passwort, um hineinzugelangen. Wir gingen zur Abtei ValDieu und von dort nach Lüttich. Wir setzten unseren Marsch nach Westen fort, und in Mons stieß ich zur Reservegarnison des RFL (Festungsregiment Lüttich)".
Das Kriegstagebuch des Forts vermerkt schlicht: "23:20 Uhr: MN 18 antwortet nicht mehr". Fügen wir hinzu, dass Paschal und sein Team vor dem Verlassen von MN 18 die Verschlüsse der beiden MGs entfernt und das Telefongerät zerstört hatten. Sie nahmen die Unterlagen des Unterstands mit.
Merken we op dat de schuilkelder MN 18 al op 10 mei, rond middernacht, was gevallen, maar de Duitsers vergaten wellicht de telefoondraden door te snijden. De schuilkelder werd bezet door de Wachtmeester Aimé Paschal, de Brigadier Peters en 3 soldaten.
Rond 10 uur neemt Aimé Paschal het initiatief om een van zijn soldaten, met een boer die over een motor beschikt, naar Aubel te sturen om zich over de vijand te informeren. De twee mannen gaan tot aan de noordrand van Aubel en keren rond 11 uur terug, zonder Duitsers te hebben gezien. Maar iets later, een Duitse militaire auto die de weg naar Aubel-ValDieu had genomen, komt via Saint-Jean-Sart terug en passeert op een weg 800 m ten oosten van de veldstelling. "Het MG vuerde; de auto stopte even; we hebben hem niet meer gezien", schrijft Wachtmeester Paschal. In de ochtend observeert de post en richt een schot van het fort van Barchon op St-Jean-Sart.
In de namiddag, om 17:23 volgens het Velddagboek van het fort, vuurt een Duitse patrouille met machinegeweer op de schuilkelder. "Rond 19 uur", schrijft Paschal, "hoorde ik geschreeuw in de richting van het noorden. Ik begaf me tot in de nabijheid van grenspaal 7 van de grote weg 'Trois Cheminées' (nu N 608 Visé-Aubel) en zag een Duitse batterij die zich op ongeveer 400 m ten noordoosten van grenspaal 7 opstelde. Ik keerde terug naar de schuilkelder en waarschuwde het fort, dat een schot met contactontsteking uitvoerde en enkele granaten met dubbele ontsteking afvuurde. Vanuit de schuilkelder zag ik alleen de granaten met dubbele ontsteking. Kort daarna hadden we de indruk dat deze batterij zich naar het fort had verplaatst. We gingen met drie naar buiten om ons te vergewissen maar toen we op 6 à 800 m ten noorden van de schuilkelder aankwamen, schoten Duitsers op ons. We keerden terug naar de schuilkelder en ik belde het fort om te zeggen dat we werden aangevallen. Het fort vuurde in de nabijheid van de schuilkelder en alles werd weer rustig.
Paschal vervolgt: "Rond 23:00 uur wilde ik het fort bellen; het antwoordde niet meer, en rond middernacht verliet ik de schuilkelder met mijn team. Ik heb nooit gedacht dat ik het fort had kunnen bereiken; ik dacht dat het omsingeld was. We hadden geen wachtwoord om binnen te gaan. We gingen naar de abdij van ValDieu, en vandaar naar Luik. We zetten onze mars naar het westen voort, en in Mons voegde ik me bij de reservegarnizoen van het RFL (Vestingregiment Luik)".
Het Velddagboek van het fort vermeldt eenvoudig: "23:20 uur: MN 18 antwoordt niet meer". Voegen we eraan toe dat Paschal en zijn team voor het verlaten van MN 18 de sluitstukken van de twee MG's hadden verwijderd en het telefoontoestel hadden vernield. Zij namen het dossier van de schuilkelder mee.
Note that shelter MN 18 had fallen as early as May 10th, around midnight, but the Germans probably neglected to cut its telephone wires. The shelter was occupied by Sergeant Aimé Paschal, Corporal Peters, and 3 soldiers.
Around 10 a.m., Aimé Paschal takes the initiative to send one of his soldiers, with a farmer who has a motorcycle, to Aubel, in order to gather information on the enemy. The two men go as far as the northern outskirts of Aubel and return around 11 a.m., without having seen any Germans. But a little later, a German military car having taken the road to Aubel-ValDieu, comes back up via Saint-Jean-Sart and passes on a road 800 m east of the field position. "The LMG fired; the car stopped for a moment; we did not see it again," writes Sergeant Paschal. In the morning, the post observes and directs fire from Fort Barchon onto St-Jean-Sart.
In the afternoon, at 17:23 according to the fort's Campaign Journal, a German patrol fires with a machine gun at the shelter. "Around 7 p.m.," writes Paschal, "I heard shouts from the direction of the North. I went as far as the vicinity of milestone 7 on the main 'Trois Cheminées' road (today N 608 Visé-Aubel) and saw a German battery taking up position about 400 m northeast of milestone 7. I returned to the shelter and warned the fort, which executed an impact-fused fire and fired some time-fused shells. From the shelter, I only saw the time-fused shells. A little later, we had the impression that this battery had advanced toward the fort. We went out in a group of three to see but upon reaching a point 6 or 800 m north of the shelter, Germans fired on us. We returned to the shelter and I telephoned the fort to say we were under attack. The fort fired near the shelter and everything returned to calm.
Paschal continues: "Around 11:00 p.m., I wanted to telephone the fort; it no longer answered, and around midnight, I left the shelter with my team. I never thought I could have reached the fort; I believed it was surrounded. We had no password to enter it. We went to ValDieu Abbey, and from there toward Liège. We continued our march westward, and at Mons, I rejoined the reserve garrison of the RFL (Liège Fortress Regiment)".
The fort's Campaign Journal simply notes: "23:20: MN 18 no longer responds". Let us add that before leaving MN 18, Paschal and his team had removed the breechblocks of the two LMGs and destroyed the telephone apparatus. They took with them the shelter's file.
Poznamenejme, že úkryt MN 18 padl již 10. května kolem půlnoci, ale Němci pravděpodobně opomenuli přerušit telefonní vedení. Úkryt byl obsazen četařem Aimé Paschalem, desátníkem Petersem a 3 vojáky.
Kolem 10. hodiny Aimé Paschal zaujme iniciativu a pošle jednoho ze svých vojáků s farmářem, který má motocykl, do Aubelu, aby získali informace o nepříteli. Oba muži dojdou až k severnímu okraji Aubelu a vrátí se kolem 11. hodiny, aniž by spatřili Němce. Ale o něco později, německý vojenský automobil, který jel směrem na Aubel-ValDieu, se vrací přes Saint-Jean-Sart a projíždí po cestě 800 m východně od polního postavení. "Lehký kulomet střílel; auto se na chvíli zastavilo; už jsme ho neviděli," píše četař Paschal. Dopoledne pozorovatelna pozoruje a řídí palbu z fortu Barchon na St-Jean-Sart.
Odpoledne v 17:23 podle polního deníku fortu střílí německá hlídka na úkryt z kulometu. "Kolem 19. hodiny," píše Paschal, "jsem slyšel křik ze směru severu. Vydal jsem se k okraji silnice u mezníku 7 na hlavní silnici 'Trois Cheminées' (dnes N 608 Visé-Aubel) a viděl jsem německou baterii, která se rozmísťovala asi 400 m severovýchodně od mezníku 7. Vrátil jsem se do úkrytu a varoval fort, který provedl palbu s nárazovými zapalovači a vystřelil několik granátů s dvojím zapalovačem. Z úkrytu jsem viděl jen granáty s dvojím zapalovačem. Krátce nato jsme měli dojem, že se tato baterie přiblížila k fortu. Vyšli jsme ve třech, abychom se přesvědčili, ale když jsme dorazili 6 nebo 800 m severně od úkrytu, Němci po nás stříleli. Vrátili jsme se do úkrytu a telefonoval jsem do fortu, že jsme napadeni. Fort střílel v blízkosti úkrytu a vše se uklidnilo.
Paschal pokračuje: "Kolem 23:00 jsem chtěl telefonovat do fortu; ten už neodpovídal, a kolem půlnoci jsem opustil úkryt se svým týmem. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl dostat k fortu; myslel jsem, že je obklíčen. Neměli jsme heslo, abychom se dostali dovnitř. Šli jsme do opatství ValDieu a odtud do Lutychu. Pokračovali jsme v pochodu na západ a v Mons jsem se připojil k záložní posádce RFL (Pevnostní pluk Lutych)".
Polní deník fortu jednoduše uvádí: "23:20: MN 18 již neodpovídá". Dodejme, že před opuštěním MN 18 Paschal a jeho tým odstranili závěry ze dvou lehkých kulometů a zničili telefonní přístroj. Vzali s sebou spis úkrytu.
Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Intervalle Margarins-Neufchâteau
