Les fortifications françaises d’Amérique, concentrées principalement dans les Antilles françaises, s’inscrivent dans le dispositif défensif mis en place entre 1874 et 1914 pour la protection des possessions coloniales. Implantées en Martinique, en Guadeloupe et dans leurs dépendances, elles visent prioritairement à sécuriser les ports, les rades et les points d’appui navals essentiels au contrôle des voies maritimes caribéennes. Batteries côtières, postes d’observation et ouvrages de circonstance sont adaptés à un environnement insulaire marqué par des contraintes topographiques et climatiques spécifiques. Moins développées que les systèmes métropolitains, ces défenses appliquent néanmoins les principes du système Séré de Rivières de manière pragmatique, afin de dissuader les incursions navales et de garantir la permanence de la souveraineté française dans la région.

Die französischen Befestigungen in Amerika konzentrieren sich überwiegend auf die Französischen Antillen und sind Teil des zwischen 1874 und 1914 errichteten kolonialen Verteidigungssystems. In Martinique, Guadeloupe und ihren Nebeninseln angelegt, dienten sie vor allem der Sicherung von Häfen, Reeden und wichtigen Marinestützpunkten zur Kontrolle der karibischen Seewege. Küstenbatterien, Beobachtungsposten und provisorische Anlagen wurden an die besonderen topografischen und klimatischen Bedingungen der Inseln angepasst. Obwohl weniger umfangreich als die Befestigungen im Mutterland, zeigen diese Anlagen eine pragmatische Anwendung der Grundsätze des Systems Séré de Rivières mit dem Ziel, feindliche Seestreitkräfte abzuschrecken und die französische Präsenz in der Region zu sichern.

De Franse fortificaties in Amerika zijn hoofdzakelijk geconcentreerd in de Franse Antillen en maken deel uit van het koloniale verdedigingssysteem dat tussen 1874 en 1914 werd opgebouwd. Aangelegd op Martinique, Guadeloupe en hun afhankelijke eilanden, waren zij in de eerste plaats bedoeld om havens, redeplaatsen en maritieme steunpunten te beveiligen die van belang waren voor de controle van de Caribische zeeroutes. Kustbatterijen, observatieposten en tijdelijke werken werden aangepast aan de specifieke topografische en klimatologische omstandigheden van het eilandsysteem. Hoewel beperkter van omvang dan in het moederland, weerspiegelen deze verdedigingswerken een pragmatische toepassing van het Séré de Rivières-stelsel ter handhaving van de Franse soevereiniteit in het gebied.

French fortifications in the Americas were primarily concentrated in the French Antilles and formed part of the colonial defence system established between 1874 and 1914. Built in Martinique, Guadeloupe, and their dependencies, they were mainly intended to secure ports, anchorages, and naval support points essential to controlling Caribbean sea lanes. Coastal batteries, observation posts, and improvised works were adapted to the specific topographical and climatic conditions of the islands. Although less extensive than metropolitan defences, these installations reflect a pragmatic application of the principles of the Séré de Rivières system, aimed at deterring naval incursions and maintaining French sovereignty in the region.

Francouzská opevnění v Americe byla soustředěna především ve Francouzských Antilách a tvořila součást koloniálního obranného systému budovaného v letech 1874–1914. Na Martiniku, Guadeloupu a jejich závislých územích sloužila především k ochraně přístavů, kotvišť a námořních opěrných bodů důležitých pro kontrolu karibských námořních tras. Pobřežní baterie, pozorovací stanoviště a provizorní objekty byly přizpůsobeny specifickým topografickým a klimatickým podmínkám ostrovního prostředí. Ačkoli byly méně rozsáhlé než fortifikace v metropoli, dokládají pragmatické uplatnění zásad systému Séré de Rivières k zajištění francouzské suverenity v oblasti.