Place de Besançon, est-nord-est de la ville, 1878. 598 m/alt. Située environ 300 m au nord-est du fort (par rapport au centre du front III-IV de ce dernier), elle domine une carrière ouverte pour la construction du fort. Elle comprend deux plates-formes d’artillerie séparées par une traverse-abri, le tout donnant sur une cour avec un petit mur en guise de parados. Depuis les plates-formes de tir, partent deux parapets d’infanterie prolongeant la batterie latéralement. En 1937-39, la batterie fut quelque peu aménagée. Dans le sol de la traverse-abri, on creusa un escalier prolongé par une galerie (aujourd’hui (10/2006) extrêmement dangereuse) allant desservir un petit blockhaus bétonné donnant dans la falaise de la carrière. La même traverse est coiffée par un observatoire bétonné et, à proximité, plusieurs trous maçonnés trop étroits ou, à tout le moins, peu profonds et peu pratiques pour être des trous de fusiliers et dont conséquemment la raison d’être précise nous échappe, peuvent être repérés dans le sous-bois. La batterie est d’accès libre, mais pas son souterrain lequel est barré par une grille. Ce qui marque le visiteur n’est pas tant cette batterie remaniée, mais c’est le trajet en sous-bois pour la rejoindre. En effet, le sol est totalement recouvert de pierres rendant la marche pénible. Ces pierres proviennent de l’explosion, le 16 septembre 1906, du magasin à poudre du fort. Parfois appelée « Batterie de la Carrière ».

Festung Besançon, ostnordöstlich der Stadt, 1878. 598 m ü. M. Liegt etwa 300 m nordöstlich des Forts (bezogen auf die Mitte seiner Front III-IV) und überblickt einen für den Bau des Forts angelegten Steinbruch. Es besteht aus zwei durch einen Schutzweg getrennten Artillerieplattformen, die alle auf einen Hof mit einer kleinen Mauer als Parados hinausgehen. Von den Feuerplattformen aus verlängern zwei Infanteriebrüstungen die Batterie seitlich. 1937–1939 wurde die Batterie etwas umgebaut. In den Boden des Schutzwegs wurde eine Treppe gegraben, die durch einen (heute (10/2006) äußerst gefährlichen) Gang verlängert wurde, der zu einem kleinen Betonblockhaus mit Blick auf die Klippe des Steinbruchs führte. Auf derselben Traverse befindet sich ein Beobachtungsposten aus Beton. In der Nähe sind im Unterholz mehrere gemauerte Löcher zu erkennen, die zu eng oder zumindest zu flach und unpraktisch sind, um als Schützengräben zu dienen, und deren genauer Zweck uns daher entgeht. Die Batterie ist frei zugänglich, nicht jedoch ihr unterirdischer Gang, der durch ein Tor versperrt ist. Was den Besucher beeindruckt, ist nicht so sehr diese umgebaute Batterie, sondern der Weg durch das Unterholz, der zu ihr führt. Tatsächlich ist der Boden vollständig mit Steinen bedeckt, die das Gehen erschweren. Diese Steine stammen von der Explosion des Pulvermagazins des Forts am 16. September 1906. Manchmal auch „Batterie des Steinbruchs“ genannt.

Vesting Besançon, oostnoordoost van de stad, 1878. 598 m/hoogte. Gelegen op ongeveer 300 m ten noordoosten van het fort (ten opzichte van het midden van de III-IV frontlinie ervan), kijkt het uit over een steengroeve die geopend werd voor de bouw van het fort. Het bestaat uit twee artillerieplatforms, gescheiden door een traverse van de schuilplaats, die samen uitkijken op een binnenplaats met een muurtje als parados. Vanaf de schietplatforms breiden twee infanterieparapets de batterij zijdelings uit. In 1937-1939 werd de batterij enigszins aangepast. In de vloer van de traverse van de schuilplaats werd een trap uitgegraven, verlengd met een galerij (tegenwoordig (10/2006) zeer gevaarlijk) die dienst zou doen als een kleine betonnen bunker met uitzicht op de klif van de steengroeve. Bovenop dezelfde traverse staat een betonnen observatiepost en vlakbij zijn in het struikgewas verschillende gemetselde gaten te zien die te smal of op zijn minst ondiep en onpraktisch zijn om als schietgaten te dienen en waarvan de precieze functie ons daarom ontgaat. De batterij is vrij toegankelijk, maar niet de ondergrondse gang, die geblokkeerd is door een poort. Wat de bezoeker opvalt, is niet zozeer deze verbouwde batterij, maar het pad door het struikgewas om er te komen. De grond is namelijk volledig bedekt met stenen, wat het lopen bemoeilijkt. Deze stenen zijn afkomstig van de explosie van het kruitmagazijn van het fort op 16 september 1906. Soms ook wel "Batterij van de Steengroeve" genoemd.

Fortress Besançon, east-northeast of the city, 1878. 598 m/alt. Located about 300 m northeast of the fort (in relation to the center of the latter's III-IV front), it overlooks a quarry opened for the construction of the fort. It comprises two artillery platforms separated by a shelter traverse, the whole overlooking a courtyard with a small wall as a parados. From the firing platforms, two infantry parapets extend the battery laterally. In 1937-39, the battery was somewhat modified. In the floor of the shelter traverse, a staircase was dug, extended by a gallery (today (10/2006) extremely dangerous) going to serve a small concrete blockhouse overlooking the cliff of the quarry. The same traverse is topped by a concrete observation post and, nearby, several masonry holes that are too narrow or, at the very least, shallow and impractical to be rifle pits and whose precise purpose therefore escapes us, can be spotted in the undergrowth. The battery is freely accessible, but not its underground passage, which is blocked by a gate. What strikes the visitor is not so much this remodeled battery, but it is the path through the undergrowth to reach it. Indeed, the ground is completely covered with stones making walking difficult. These stones come from the explosion, on September 16, 1906, of the fort's powder magazine. Sometimes called "Battery of the Quarry".

Pevnost Besançon, východoseverovýchodně od města, 1878. 598 m n. m. Nachází se asi 300 m severovýchodně od pevnosti (ve vztahu ke středu její III.-IV. fronty) a má výhled na lom otevřený pro stavbu pevnosti. Skládá se ze dvou dělostřeleckých plošin oddělených příčníkem, celá s výhledem na nádvoří s malou zdí jako parade. Z palebných plošin baterii do stran prodlužují dva pěchotní parapety. V letech 1937-39 byla baterie poněkud upravena. V podlaze příčníku bylo vykopáno schodiště, rozšířené o galerii (dnes (10/2006) extrémně nebezpečnou), která bude sloužit malému betonovému srubu s výhledem na útes lomu. Na stejném příčníku se nachází betonové pozorovací stanoviště a poblíž lze v podrostu spatřit několik zděných otvorů, které jsou příliš úzké, nebo přinejmenším mělké a nepraktické na to, aby se jednalo o střelecké zákopy, a jejichž přesný účel nám proto uniká. Baterie je volně přístupná, nikoli však její podzemní chodba, která je blokována branou. Návštěvníka nezaujme ani tak tato přestavěná baterie, ale spíše cesta podrostem, která vede k ní. Země je skutečně zcela pokryta kameny, které ztěžují chůzi. Tyto kameny pocházejí z exploze prachárny pevnosti, k níž došlo 16. září 1906. Někdy se jí říká „Baterie lomu“.