Place de Reims, nord de la ville, 1875-1877. 126 m/alt. Annexe orientale du fort de Brimont. 98 hommes et 5 pièces. Dénommée batterie Baste. Petit pentagone pour la description duquel nous ne pouvons nous baser que sur des plans dont l’interprétation, surtout au niveau de la gorge, reste sujette à caution. Il semble en effet que le fossé de gorge ait été situé plus bas que les autres. Depuis l’entrée en capitale, une galerie d’escarpe filait droit vers le saillant I, traversait la racine du front I-II pour aller desservir un coffre de contrescarpe enfilant la gorge. Les différents plans que nous avons pu consulter n’indiquent aucun escalier ce qui nous contraint à évoquer l’hypothèse d’un fossé en surcreusement par rapport au reste du périmètre. La gorge est longée de très près, en fait sa contrescarpe était coiffée par la route de Neufchâtel à Reims. Le solde du périmètre comporte fossé avec escarpe et contrescarpe revêtues et caponnières (deux simples aux saillants II et IV et une double au saillant III) pour feux de mousqueterie. L’entrée s’ouvrait au fond d’une étroite courtine défendue par un seul coffre latéral, desservi au passage par la galerie d’escarpe dont question plus haut. Le fronton de cette entrée possédait deux cartouches : le premier indiquant « Batterie du Cran » surmonté du second avec le seul chronogramme « 1876 ». Au-delà des deux corps de garde, une galerie donnait à gauche sur le puits, à droite sur une citerne. Donnaient aussi dans le tunnel du porche d’entrée, directement après la galerie du puits, deux chambrées. La galerie en capitale traversait la rue du rempart par un passage enraciné sur lequel donnaient des latrines, et s’en allait desservir la caponnière double. Deux autres traverses enracinées se trouvaient en arrière des saillants II et IV abritant les gaines menant aux ailerons. Ces deux traverses enracinées étaient prolongées côté massif central par des magasins aux projectiles pour celle du saillant II et à poudre (contenance 3.000 kg à peine) pour celle du saillant IV. Les ailerons possédaient tous deux une excroissance vers l’arrière, en fait une galerie flanquante d’escarpe dont la présence s’explique par l’étroitesse du local défensif enfilant le fossé. Le centre des fronts II-III et III-IV comprenait aussi une traverse-abri. Durant la première guerre mondiale, l’état-major allemand y a occupé un observatoire qui existe d’ailleurs encore. Aujourd’hui (02/2008), outre cet observatoire, il demeure de beaux vestiges de cette batterie qui, pourtant, eut à subir de sévères bombardements. S’il convient de la parcourir en hiver à cause de la végétation, la rue du rempart et ses trois passages enracinés est encore là, tout comme l’aileron de gauche lequel porte une plaque témoignant qu’ici, en août 1944, trois Français tombèrent sous les balles de la Gestapo. La galerie en capitale et une partie du casernement sont visibles, mais la gorge est totalement rasée, tout comme l’autre aileron et la caponnière de tête sont réduits à l’état de moignons. Les Allemands ont creusé des souterrains, aujourd’hui effondrés.

Festung Reims, nördlich der Stadt, 1875–1877. 126 m ü. M. Östlicher Anbau des Forts Brimont. 98 Mann und 5 Geschütze. Die sogenannte Baste-Batterie. Ein kleines Fünfeck, für dessen Beschreibung wir uns nur auf Pläne stützen können, deren Interpretation, insbesondere in Bezug auf die Höhe der Schlucht, fragwürdig bleibt. Tatsächlich scheint der Graben der Schlucht tiefer gelegen zu sein als die anderen. Vom Eingang zum Kapitell verlief eine Steilwandgalerie geradewegs auf den Frontvorsprung I zu, kreuzte den Fuß der Front I-II und diente einer Kontereskarpe, die die Schlucht flankierte. Auf den verschiedenen Plänen, die wir einsehen konnten, ist keine Treppe zu sehen, was uns zu der Annahme zwingt, dass der Graben im Vergleich zum Rest des Umfangs zu tief war. Die Schlucht ist sehr eng begrenzt; ihre Kontereskarpe wurde tatsächlich von der Straße von Neufchâtel nach Reims bedeckt. Der restliche Umfang umfasst einen Graben mit einer befestigten Böschung und Kontereskarpe sowie Kaponnieren (zwei einfache an den Frontvorsprüngen II und IV und eine doppelte an Frontvorsprung III) für Musketenfeuer. Der Eingang öffnete sich am Ende einer schmalen Kurtine, die durch eine einzelne seitliche Kassette geschützt war und durch den Durchgang durch die oben erwähnte Böschungsgalerie bedient wurde. Der Giebel dieses Eingangs trug zwei Kartuschen: die erste mit der Aufschrift „Batterie du Cran“, über der zweiten mit dem einzelnen Chronogramm „1876“. Hinter den beiden Wachhäusern führte eine Galerie links zum Brunnen, rechts zu einer Zisterne. Direkt hinter der Brunnengalerie mündeten zwei Kasernen in den Tunnel des Eingangsportals. Die Kaponniere kreuzte die Wallstraße durch einen gewurzelten Gang, zu dem Latrinen führten, und diente anschließend der Doppelkaponniere. Zwei weitere gewurzelte Traversen befanden sich hinter den Frontvorsprüngen II und IV und beherbergten die zu den Querrudern führenden Schächte. Diese beiden Wurzeltraversen wurden auf der Seite des Mittelmassivs durch Magazin für Geschosse (für Frontlinie II) und für Pulver (Fassungsvermögen knapp 3.000 kg) für Frontlinie IV erweitert. Die Querruder hatten beide einen rückwärtigen Vorsprung, eigentlich eine Galerie, die die Böschung flankierte. Deren Vorhandensein erklärt sich durch die Enge der Verteidigungsanlagen, die den Graben flankierten. In der Mitte der Fronten II-III und III-IV befand sich auch eine Schutztraverse. Während des Ersten Weltkriegs hatte der deutsche Generalstab dort einen Beobachtungsposten, der noch heute existiert. Heute (02/2008) sind neben diesem Beobachtungsposten noch schöne Überreste dieser Batterie erhalten, die jedoch schweren Bombardierungen ausgesetzt war. Obwohl man sie wegen der Vegetation am besten im Winter begehen kann, sind die Wallstraße und ihre drei Wurzelgänge noch vorhanden, ebenso wie der linke Flügel, an dem eine Gedenktafel erinnert, die daran erinnert, dass hier im August 1944 drei Franzosen den Kugeln der Gestapo zum Opfer fielen. Die Galerie in der Hauptstadt und ein Teil der Kaserne sind noch sichtbar, doch die Schlucht ist völlig zerstört, ebenso wie der andere Flügel und die Hauptkaponniere nur noch Stümpfe sind. Die Deutschen gruben unterirdische Gänge, die inzwischen eingestürzt sind.

Vesting Reims, ten noorden van de stad, 1875-1877. 126 m/hoogte. Oostelijke aanbouw van het fort van Brimont. 98 manschappen en 5 kanonnen. De batterij Baste genoemd. Een kleine vijfhoek voor de beschrijving waarvan we alleen kunnen vertrouwen op plattegronden waarvan de interpretatie, vooral ter hoogte van de kloof, twijfelachtig blijft. Het lijkt er inderdaad op dat de kloofgracht lager lag dan de andere. Vanaf de ingang van het kapiteel liep een steile galerij rechtstreeks naar saillant I, kruiste de wortel van front I-II om een contrescarp-cassette te bedienen die de kloof omsloot. De verschillende plattegronden die we konden raadplegen, duiden niet op een trap, wat ons dwingt de hypothese te poneren van een gracht die te ver uitgediept was in vergelijking met de rest van de omtrek. De kloof wordt zeer nauw begrensd; in feite werd de contrescarp afgedekt door de weg van Neufchâtel naar Reims. De rest van de omtrek omvat een gracht met een beklede steile helling en een contrescarp en caponnières (twee enkele bij saillanten II en IV en een dubbele bij saillant III) voor musketvuur. De ingang opende aan het einde van een smalle gordijnmuur, verdedigd door een enkele laterale kist, die bediend werd door de doorgang door de bovengenoemde steile galerij. Het fronton van deze ingang had twee cartouches: de eerste met de aanduiding "Batterie du Cran" en daarboven de tweede met het enkele chronogram "1876". Voorbij de twee wachthuisjes opende zich links een galerij naar de waterput en rechts naar een waterreservoir. Ook op de tunnel van het ingangsportiek, direct na de galerij bij de waterput, bevonden zich twee barakken. De kapiteelgalerij kruiste de walstraat via een gewortelde gang waarop latrines uitkwamen en liep verder naar de dubbele caponnière. Twee andere gewortelde traversen bevonden zich achter saillanten II en IV, waarin de leidingen naar de rolroeren waren ondergebracht. Deze twee gewortelde traversen werden aan de kant van het centrale massief uitgebreid met magazijnen voor projectielen voor die van saillant II en voor kruit (capaciteit amper 3000 kg) voor die van saillant IV. De rolroeren hadden beide een naar achteren uitstekende galerij, in feite een galerij die de helling flankeerde, waarvan de aanwezigheid verklaard wordt door de smalheid van de verdedigingswerken die de gracht omsloten. Het centrum van de fronten II-III en III-IV omvatte ook een schuiltravers. Tijdens de Eerste Wereldoorlog bezette de Duitse generale staf er een observatiepost, die nog steeds bestaat. Tegenwoordig (02/2008) zijn er naast deze observatiepost nog prachtige resten van deze batterij te vinden, die echter zware bombardementen heeft moeten doorstaan. Hoewel het vanwege de begroeiing het beste is om er in de winter over te lopen, zijn de walstraat en zijn drie gewortelde gangen er nog steeds, evenals de linkervleugel, die een plaquette draagt die getuigt dat hier in augustus 1944 drie Fransen sneuvelden onder de kogels van de Gestapo. De galerij in het kapiteel en een deel van de kazerne zijn zichtbaar, maar de kloof is volledig met de grond gelijk gemaakt, net zoals de andere vleugel en de hoofdcaponnière tot stompen zijn gereduceerd. De Duitsers groeven ondergrondse gangen, die inmiddels zijn ingestort.

Fortress Reims, north of the city, 1875-1877. 126 m/alt. Eastern annex of the Brimont fort. 98 men and 5 guns. Called the Baste battery. A small pentagon for the description of which we can only rely on plans whose interpretation, especially at the level of the gorge, remains questionable. It seems in fact that the gorge ditch was located lower than the others. From the entrance to the capital, a scarp gallery ran straight towards salient I, crossed the root of front I-II to serve a counterscarp coffer enfilading the gorge. The various plans that we were able to consult do not indicate any staircase, which forces us to raise the hypothesis of a ditch over-deepened compared to the rest of the perimeter. The gorge is bordered very closely; in fact, its counterscarp was capped by the road from Neufchâtel to Reims. The remainder of the perimeter includes a ditch with a reveted scarp and counterscarp and caponiers (two single ones at salients II and IV and a double one at salient III) for musketry fire. The entrance opened at the end of a narrow curtain wall defended by a single lateral coffer, served by the passage through the scarp gallery mentioned above. The pediment of this entrance had two cartouches: the first indicating "Batterie du Cran" surmounted by the second with the single chronogram "1876". Beyond the two guardhouses, a gallery opened on the left onto the well, on the right onto a cistern. Also opened into the tunnel of the entrance porch, directly after the well gallery, were two barracks. The capital gallery crossed the rampart street by a rooted passage onto which latrines opened, and went on to serve the double caponier. Two other rooted traverses were located behind salients II and IV, housing the ducts leading to the ailerons. These two rooted traverses were extended on the central massif side by magazines for projectiles for that of salient II and for powder (capacity barely 3,000 kg) for that of salient IV. The ailerons both had a rearward projection, in fact a gallery flanking the escarpment, the presence of which is explained by the narrowness of the defensive premises enfilading the ditch. The center of fronts II-III and III-IV also included a shelter traverse. During the First World War, the German general staff occupied an observation post there, which still exists. Today (02/2008), in addition to this observation post, there remain beautiful remains of this battery, which, however, had to endure severe bombardments. Although it is best to walk it in winter due to the vegetation, the rampart street and its three rooted passages are still there, as is the left wing, which bears a plaque testifying that here, in August 1944, three Frenchmen fell under the bullets of the Gestapo. The gallery in the capital and part of the barracks are visible, but the gorge is completely razed, just as the other wing and the head caponier are reduced to stumps. The Germans dug underground passages, which have now collapsed.

Pevnost Reims, severně od města, 1875-1877. 126 m n. m. Východní přístavba pevnosti Brimont. 98 mužů a 5 děl. Nazývaná baterie Baste. Malý pětiúhelník, pro jehož popis se můžeme spolehnout pouze na plány, jejichž interpretace, zejména na úrovni rokle, zůstává sporná. Zdá se, že příkop rokle se ve skutečnosti nacházel níže než ostatní. Od vchodu do hlavního města vedla galerie srázu přímo k výběžku I, křížila kořen fronty I-II a sloužila jako protisráz obklopující rokli. Různé plány, které jsme měli možnost nahlédnout, nenaznačují žádné schodiště, což nás nutí k hypotéze o příliš prohloubeném příkopu ve srovnání se zbytkem obvodu. Rokle je ohraničena velmi těsně; její protisráz byl ve skutečnosti zakončen silnicí z Neufchâtelu do Remeše. Zbývající část obvodu zahrnuje příkop s obloženou hradbou a protihradbou a kaponiéry (dvě jednoduché u výběžků II a IV a dvojitá u výběžku III) pro palbu z mušket. Vchod se otevíral na konci úzké obvodové zdi chráněné jedinou boční kazetou, kterou sloužil průchod přes výše zmíněný galerii hradby. Štít tohoto vchodu měl dvě kartuše: první s nápisem „Batterie du Cran“, zakončená druhou s jednoduchým chronogramem „1876“. Za dvěma strážnicemi se vlevo otevírala galerie do studny a vpravo do cisterny. Do tunelu vstupní verandy, přímo za galerií studny, se také otevírala dvoje kasárna. Hlavní galerie křižovala hradební ulici kořenovou chodbou, do které ústily latríny, a dále sloužila dvojité kaponiéře. Za výběžky II a IV se nacházely další dva kořenové traverzy, v nichž byly umístěny kanály vedoucí k křidélkům. Tyto dva zakořeněné traverzy byly na střední straně masivu rozšířeny zásobníky pro projektily pro salient II a pro prach (s kapacitou sotva 3 000 kg) pro salient IV. Obě křidélka měla zadní výčnělek, ve skutečnosti galerii lemující sráz, jejíž přítomnost se vysvětluje úzkostí obranných prostor obklopujících příkop. Střed front II-III a III-IV zahrnoval také krytý traverz. Během první světové války zde německý generální štáb obsazoval pozorovací stanoviště, které existuje dodnes. Dnes (02/2008) se kromě tohoto pozorovacího stanoviště dochovaly krásné pozůstatky této baterie, která však musela snášet těžké bombardování. Ačkoli je v zimě kvůli vegetaci nejlepší se po ní projít, stále zde stojí hradební ulice a její tři zakořeněné chodby, stejně jako levé křídlo, na kterém je pamětní deska svědčící o tom, že zde v srpnu 1944 padli tři Francouzi pod kulkami gestapa. Galerie v hlavním městě a část kasáren jsou viditelné, ale rokle je zcela srovnána se zemí, stejně jako druhé křídlo a hlavní kaponiér jsou zredukovány na pařezy. Němci vykopali podzemní chodby, které se nyní zřítily.