Département 51 (Marne). Plusieurs projets ont existé jadis pour fortifier Reims, tel celui de 1845 qui prévoyait une citadelle pentagonale et bastionnée accolée aux faubourgs ouest, reliée à une enceinte qui eût été devancée au nord-ouest par une couronne dite "de Cérès" et au sud-ouest par une autre dite "de la Housse". Rien de tout cela ne fut réalisé, Reims dut attendre le dernier quart du XIXe siècle avant d’être protégée. Sa position géographique en fit d’emblée une place de seconde ligne qui, adossée à la montagne de Reims, laissa libre une vaste trouée au sud-ouest. Bien que des projets eussent existé pour clore la ceinture de forts, le 5 novembre 1888, le Conseil supérieur de la Guerre jugera définitivement que cette fermeture n’est pas nécessaire. Il faut dire que les reliefs en arrière de la ligne des forts furent considérés comme suffisamment dissuasifs. D’autre part, les projets, dont certains englobaient Épernay dans la constitution d’un réduit champenois, se révélaient plutôt coûteux. La place comprendra donc sept forts, trois batteries, un réduit, une vigie et seulement deux magasins sous roc. Le tout pour 3.769 hommes et 245 canons. En 1914, elle est presque abandonnée et on n'y a laissé, à toutes fins utiles, que 3.000 hommes et 62 canons approvisionnés à 300 coups par pièce. Les magasins centraux se trouvaient dans le parc d’artillerie du quartier de Neufchâtel, lequel a été rasé dans les années 1955/1960 pour céder le terrain à des logements sociaux. Aujourd’hui, la place de Reims présente de curieux paradoxes. C’est ainsi qu’à quelques kilomètres de distance, on trouve le fort de La Pompelle extrêmement dégradé par les combats, alors que le fort de Montbré apparaît intact. La même situation se présente à l’ouest avec le fort de Saint-Thierry et le réduit de Chenay. Entre ces deux extrêmes, tous les ouvrages sont restés du côté allemand de la ligne de front. Nogent-l’Abbesse fut aménagé et des galeries profondes creusées. Plus en retrait, Witry et Fresnes ont paradoxalement surtout souffert, tout comme la vigie et la batterie de Berru, de la récupération des pierres par la population pour la reconstruction de la ville après 1918. Les façades du fort de Brimont connurent le même sort, mais le bâtiment d’entrée et une partie des façades de la caserne de Nogent-l’Abbesse ont, eux, été démontés lors de l’aménagement du dépôt de munitions de la base aérienne 112 entre 1937 et 1939. Les batteries du Cran de Brimont et de Loivre ont quant à elles été presque totalement rayées de la carte, tout comme le fort de Fresnes d’ailleurs. Il est malaisé de visiter les forts de Reims dans la mesure où chaque site a un propriétaire différent et qu’aucun sinon les trois sites pratiquement éradiqués, n’est libre d’accès.

Dept 51 (Marne). Einst existierten mehrere Projekte zur Befestigung von Reims, wie jenes von 1845, das eine pentagonale und bastionierte Zitadelle am westlichen Stadtrand vorsah, verbunden mit einer Umwallung, der im Nordwesten eine sogenannte "Cérès"-Kronenwerke und im Südwesten eine weitere, "de la Housse" genannte, vorgelagert worden wäre. Nichts davon wurde verwirklicht. Reims musste bis zum letzten Viertel des 19. Jahrhunderts warten, ehe es geschützt wurde. Seine geografische Lage machte es sofort zu einer Festung zweiter Linie, die, an den Montagne de Reims angelehnt, im Südwesten eine große Lücke offenließ. Obwohl Pläne zum Schließen des Fortgürtels existierten, entschied der Oberste Kriegsrat am 5. November 1888 endgültig, dass dieser Verschluss nicht notwendig sei. Man muss sagen, dass die Höhenzüge hinter der Fortlinie als hinreichend abschreckend angesehen wurden. Andererseits erwiesen sich die Projekte, von denen manche Épernay in die Bildung eines champagnerischen Reduits einbezogen, als recht kostspielig. Die Festung umfasst daher sieben Forts, drei Batterien, ein Reduit, eine Warte und nur zwei Felsmagazine. Alles in allem für 3.769 Mann und 245 Geschütze. 1914 ist sie fast aufgegeben und man hat, für alle praktischen Zwecke, nur 3.000 Mann und 62 Geschütze mit einer Munitionsausstattung von 300 Schuss pro Rohr dort belassen. Die zentralen Magazine befanden sich im Artilleriepark des Viertels Neufchâtel, welcher in den Jahren 1955/1960 abgerissen wurde, um das Gelände für Sozialwohnungen freizugeben. Heute zeigt die Festung Reims eigenartige Paradoxa. So findet man in wenigen Kilometern Entfernung das Fort La Pompelle, durch die Kämpfe äußerst beschädigt, während das Fort Montbré unversehrt erscheint. Die gleiche Situation zeigt sich im Westen mit dem Fort Saint-Thierry und dem Reduit Chenay. Zwischen diesen beiden Extremen blieben alle Werke auf der deutschen Seite der Frontlinie. Nogent-l’Abbesse wurde ausgebaut und tiefe Galerien geschlagen. Weiter zurückliegend, Witry und Fresnes, litten paradoxerweise ebenso wie die Warte und die Batterie Berru hauptsächlich unter dem Steine sammelnden Volk für den Wiederaufbau der Stadt nach 1918. Die Fassaden des Fort Brimont erlitten das gleiche Schicksal, aber das Eingangsgebäude und ein Teil der Kasernenfassaden von Nogent-l’Abbesse wurden beim Ausbau des Munitionsdepots der Luftwaffenbasis 112 zwischen 1937 und 1939 abgebaut. Die Batterien Cran de Brimont und Loivre wurden hingegen nahezu vollständig von der Landkarte getilgt, ganz wie das Fort Fresnes übrigens. Es ist schwierig, die Forts von Reims zu besichtigen, da jeder Standort einen anderen Eigentümer hat und keiner, außer den drei praktisch ausgelöschten Stätten, frei zugänglich ist.

Dept 51 (Marne). Vroeger bestonden er meerdere projecten om Reims te versterken, zoals dat van 1845 dat een vijfhoekige en gebastioneerde citadel tegen de westelijke buitenwijken voorzag, verbonden met een omwalling waarvoor in het noordwesten een zogenaamde "de Cérès" kroonwerk en in het zuidwesten een andere, genaamd "de la Housse", zou zijn aangelegd. Niets daarvan werd gerealiseerd. Reims moest wachten tot het laatste kwart van de 19e eeuw voordat het beschermd werd. Haar geografische positie maakte haar meteen tot een vesting van de tweede lijn die, tegen de Montagne de Reims aangeleund, in het zuidwesten een grote opening vrijliet. Hoewel projecten bestonden om de gordel van forten te sluiten, oordeelde de Hoge Oorlogsraad op 5 november 1888 definitief dat deze sluiting niet nodig was. Men moet zeggen dat de reliëfs achter de fortlijn als voldoende afschrikkend werden beschouwd. Anderzijds bleken de projecten, waarvan sommige Épernay omvatten in de vorming van een champenoise reduit, eerder kostbaar. De vesting omvat daarom zeven forten, drie batterijen, een reduit, een uitkijkpost en slechts twee rotsmagazijnen. Het geheel voor 3.769 man en 245 kanonnen. In 1914 is ze bijna verlaten en heeft men, voor alle praktische doeleinden, slechts 3.000 man en 62 kanonnen met een munitievoorraad van 300 schoten per stuk daar achtergelaten. De centrale magazijnen bevonden zich in het artilleriepark van de wijk Neufchâtel, dat in de jaren 1955/1960 werd gesloopt om de grond af te staan voor sociale woningbouw. Tegenwoordig vertoont de vesting Reims eigenaardige paradoxen. Zo vindt men op enkele kilometers afstand het fort La Pompelle, uiterst aangetast door de gevechten, terwijl het fort Montbré ongeschonden lijkt. Dezelfde situatie doet zich voor in het westen met het fort Saint-Thierry en het reduit Chenay. Tussen deze twee uitersten bleven alle werken aan de Duitse kant van de frontlinie. Nogent-l’Abbesse werd ingericht en diepe galerijen uitgegraven. Meer naar achteren, Witry en Fresnes, leden paradoxaal genoeg vooral, net als de uitkijkpost en de batterij Berru, onder het terugwinnen van stenen door de bevolking voor de wederopbouw van de stad na 1918. De gevels van het fort Brimont ondergingen hetzelfde lot, maar het toegangsgebouw en een deel van de kazernegevels van Nogent-l’Abbesse werden afgebroken tijdens de inrichting van het munitiedepot van luchtmachtbasis 112 tussen 1937 en 1939. De batterijen Cran de Brimont en Loivre werden daarentegen bijna volledig van de kaart geveegd, net zoals het fort Fresnes trouwens. Het is lastig de forten van Reims te bezoeken, aangezien elke site een andere eigenaar heeft en geen enkele, behalve de drie praktisch uitgewiste locaties, vrij toegankelijk is.

Dept 51 (Marne). Several projects once existed to fortify Reims, such as that of 1845 which envisaged a pentagonal and bastioned citadel adjoining the western suburbs, connected to an enceinte which would have been preceded to the northwest by a crownwork called "de Cérès" and to the southwest by another called "de la Housse". None of this was realised. Reims had to wait until the last quarter of the 19th century before being protected. Its geographical position made it immediately a second-line fortress which, backed against the Montagne de Reims, left a large gap open to the southwest. Although projects existed to close the ring of forts, on 5 November 1888, the Superior Council of War definitively judged that this closure was not necessary. It must be said that the terrain behind the line of forts was considered sufficiently deterrent. On the other hand, the projects, some of which included Épernay in the constitution of a Champenois redoubt, proved rather costly. The fortress will therefore comprise seven forts, three batteries, a redoubt, a lookout and only two underground rock magazines. The whole for 3,769 men and 245 guns. In 1914, it is almost abandoned and, for all practical purposes, only 3,000 men and 62 guns supplied with 300 rounds per piece were left there. The central magazines were in the artillery park of the Neufchâtel quarter, which was razed in the years 1955/1960 to give up the land for social housing. Today, the fortress of Reims presents curious paradoxes. Thus, a few kilometres apart, one finds the fort of La Pompelle extremely degraded by the fighting, while the fort of Montbré appears intact. The same situation occurs to the west with the fort of Saint-Thierry and the redoubt of Chenay. Between these two extremes, all works remained on the German side of the front line. Nogent-l’Abbesse was fitted out and deep galleries dug. Farther back, Witry and Fresnes paradoxically suffered most, just like the lookout and the battery of Berru, from the recovery of stones by the population for the reconstruction of the town after 1918. The façades of the fort of Brimont met the same fate, but the entrance building and part of the barrack façades of Nogent-l’Abbesse were dismantled during the establishment of the ammunition depot of Air Base 112 between 1937 and 1939. The batteries of Cran de Brimont and Loivre were on the other hand almost completely erased from the map, just like the fort of Fresnes indeed. It is difficult to visit the forts of Reims inasmuch as each site has a different owner and none, except the three practically eradicated sites, is freely accessible.

Dept 51 (Marne). Kdysi existovalo několik projektů na opevnění Remeše, jako ten z roku 1845, který předpokládal pětibokou a bastiony opatřenou citadelu přiléhající k západním předměstím, spojenou s hradbami, před nimiž by na severozápadě stála korunní práce zvaná "de Cérès" a na jihozápadě další, zvaná "de la Housse". Nic z toho nebylo realizováno. Remeš musela čekat až do poslední čtvrtiny 19. století, než byla chráněna. Její geografická poloha z ní okamžitě udělala pevnost druhé linie, která, opřená o Montagne de Reims, ponechávala na jihozápadě volnou velkou mezeru. Ačkoli existovaly projekty na uzavření pásu fortů, Nejvyšší válečná rada dne 5. listopadu 1888 definitivně usoudila, že toto uzavření není nutné. Je třeba říci, že terén za linií fortů byl považován za dostatečně odstrašující. Na druhé straně se projekty, z nichž některé zahrnovaly Épernay do vytvoření champagneského reduitu, ukázaly jako poněkud nákladné. Pevnost tedy bude zahrnovat sedm fortů, tři baterie, reduit, pozorovatelnu a pouze dvě skalní prachárny. Celkem pro 3 769 mužů a 245 děl. V roce 1914 je téměř opuštěna a pro všechny praktické účely tam bylo ponecháno jen 3 000 mužů a 62 děl zásobených 300 ranami na hlaveň. Ústřední prachárny se nacházely v dělostřeleckém parku čtvrti Neufchâtel, který byl v letech 1955/1960 srovnán se zemí, aby uvolnil prostor pro sociální bydlení. Dnes představuje pevnost Remeše zvláštní paradoxy. Tak na několika kilometrovou vzdálenost najdeme fort La Pompelle, extrémně poškozený boji, zatímco fort Montbré se jeví neporušený. Stejná situace se vyskytuje na západě s fortem Saint-Thierry a reduitem Chenay. Mezi těmito dvěma extrémy zůstala všechna díla na německé straně frontové linie. Nogent-l’Abbesse byl upraven a byly vyhloubeny hluboké galerie. Více v zázemí, Witry a Fresnes, paradoxně utrpěly zejména, stejně jako pozorovatelna a baterie Berru, kvůli získávání kamene obyvatelstvem pro obnovu města po roce 1918. Průčelí fortu Brimont potkal stejný osud, ale vstupní budova a část fasád kasáren Nogent-l’Abbesse byly rozebrány při zřízení muničního skladu letecké základny 112 mezi lety 1937 a 1939. Baterie Cran de Brimont a Loivre byly naopak téměř úplně vymazány z mapy, stejně jako fort Fresnes mimochodem. Je obtížné navštívit forty Remeše, protože každá lokalita má jiného vlastníka a žádná, kromě tří prakticky vymýcených lokalit, není volně přístupná.