Place de Reims, nord de la ville, 1876-1878. 168 m/alt. 729 hommes et 37 pièces. Dénommé fort Drouet. Fort pentagonal dont la défense des fossés s'effectuait depuis deux caponnières doubles (saillants I et III) et d'un aileron (saillant IV). Les fossés étaient relativement étroits, mais celui de gorge allait s’élargissant depuis les saillants vers l’entrée, ce qui est exceptionnel. La plus grande largeur était ainsi obtenue à hauteur de l’entrée laquelle était située légèrement en retrait de la ligne d’escarpe et défendue par deux minuscules coffres de courtine n’ayant qu’un seul créneau pour fusil. Le bâtiment d’entrée possédait une porte à translation verticale qui barrait la capitale, à la manière des herses médiévales. Ce bâtiment franchi, on débouchait face aux seize travées du casernement sur deux niveaux. Le rez-de-chaussée était essentiellement occupé par des magasins. On y trouvait aussi les deux fours à pain pour, chacun, 175 rations (rasés). Le fort comprenait aussi, chose rare, trois puits n’assurant au total qu’un débit de 1500 l/jour. Entre les travées 8 et 9 du casernement, une travée plus étroite laissait le passage à la capitale du fort. Derrière le casernement, cette capitale, avant d’aller jusqu’à la caponnière double du saillant III, donnait accès à deux groupes de trois casemates à tir indirect occupant l’épicentre du fort. Ces casemates, placées en arc de cercle par groupe de trois de part et d’autre de la capitale ont été partiellement rasées ; seul le groupe de droite subsiste en bon état, celui de gauche ayant une casemate effondrée, les deux autres étant dégradées et partiellement effondrées suite aux bombardements de la Grande Guerre. Ces mêmes bombardements ont fortement dégradé les caponnières. Toutefois elles sont toujours bien en place, celle de gorge ayant la particularité d’être plus large que ses consoeurs des saillants III et IV, et d’avoir des visières et murs de refend en avant de ces dernières pourvues de grilles. La rue du rempart comprenait 17 traverses dont la plupart sont effondrées aujourd’hui. Les n° 7 et 11 étaient enracinées à un petit massif de terre contourné par la rue du rempart, tandis que les n° 8, 10 et 12 étaient courbes, la n° 9 étant enracinée à la capitale. De chaque côté du casernement on trouvait un magasin à poudre de contenance unitaire de 82.000 kg. Comme dans d’autres forts de la place, chacun de leurs petits flancs comprenait une entrée. Dans l’un des sas, une vaste plage de carreaux de faïence blancs s’étale sous le puits à lumière. Le créneau à lampe du sas du magasin gauche a même son encadrement de pierres recouvert de pareils carreaux. Certains créneaux à lampe possèdent un orifice d’évacuation des gaz de combustion des lampes. Le magasin à poudre droit, qui a été percé par un obus, en a perdu son doublement de parois en briques creuses. À proximité, un magasin aux cartouches se paie le luxe d’aligner trois créneaux à lampe installés côte à côte sur un même plan horizontal. La ligne de casemates du casernement est maintenant dépourvue de façades, les pierres ayant été manifestement récupérées, et il reste encore l’essentiel du bâtiment d’entrée. Les escarpe et contrescarpe ont, elles aussi, subi de graves dommages. Toutes les caponnières ont leur gaine effondrée, mais peuvent être visitées par le fossé. Il demeure deux belles rotondes, en capitale et à proximité du magasin à poudre gauche. Ainsi, avec Montbré et Chenay, intacts, Brimont est le fort de Reims où il reste le plus à voir même si cela nécessite quelque crapahutage. Comparativement, même Nogent-l’Abbesse présente non pas moins d’intérêt, mais moins de locaux accessibles. Le fort de Brimont était flanqué de deux batteries annexes dites du cran de Brimont et de Loivre, ce qui lui a parfois valu la désignation de « fort central de Brimont ». Aujourd’hui (08/2007) propriété municipale, le fort peut parfois être visité moyennant autorisation de la mairie.

Festung Reims, nördlich der Stadt, 1876–1878. 168 m ü. M. 729 Mann und 37 Geschütze. Auch Fort Drouet genannt. Fünfeckiges Fort, dessen Gräben durch zwei Doppelkaponniere (Vorsprünge I und III) und einen Flügel (Vorsprung IV) verteidigt wurden. Die Gräben waren relativ schmal, aber der Schluchtgraben weitete sich von den Vorsprüngen zum Eingang hin, was außergewöhnlich ist. Die größte Breite wurde somit auf Höhe des Eingangs erreicht, der etwas hinter der Böschungslinie lag und durch zwei winzige Kurtinen mit nur einer Schießscharte verteidigt wurde. Das Eingangsgebäude hatte ein senkrecht verschiebbares Tor, das das Kapitell versperrte, ähnlich wie mittelalterliche Fallgitter. Durch dieses Gebäude hindurch trat man vor die sechzehn Joche der Kaserne auf zwei Ebenen. Das Erdgeschoss wurde hauptsächlich von Vorräten genutzt. Es gab auch zwei Brotöfen mit jeweils 175 Rationen (abgerissen). Das Fort verfügte außerdem, was selten war, über drei Brunnen, die einen Gesamtdurchfluss von nur 1.500 Litern pro Tag lieferten. Zwischen den Buchten 8 und 9 der Kaserne ermöglichte eine schmalere Bucht den Zugang zum Kapitell des Forts. Hinter den Kasernen bot dieses Kapitell, bevor es die Doppelkaponniere des Frontbogens III erreichte, Zugang zu zwei Gruppen von je drei Kasematten mit indirektem Feuer, die das Zentrum des Forts einnahmen. Diese Kasematten, die in Dreiergruppen bogenförmig zu beiden Seiten des Kapitells angeordnet waren, wurden teilweise zerstört; nur die rechte Gruppe ist noch in gutem Zustand, die linke Gruppe weist eine eingestürzte Kasematte auf, die beiden anderen wurden durch die Bombardierungen des Ersten Weltkriegs beschädigt und teilweise eingestürzt. Dieselben Bombardierungen beschädigten die Kaponnieren schwer. Sie sind jedoch noch gut erhalten, wobei die Kaponniere die Besonderheit hat, breiter zu sein als ihre Schwestern in den Frontbogen III und IV und vor letzteren Visiere und Trennwände mit Gittern zu haben. Die Wallstraße umfasste 17 Traversen, von denen die meisten heute eingestürzt sind. Nr. 7 und 11 waren auf einem kleinen Erdhügel verankert, der von der Wallstraße umgangen wurde, während Nr. 8, 10 und 12 gekrümmt waren und Nr. 9 am Kapitell verankert war. Auf jeder Seite der Kaserne befand sich ein Pulvermagazin mit einer Kapazität von jeweils 82.000 kg. Wie in anderen Forts der Gegend hatte jede ihrer Schmalseiten einen Eingang. In einer der Luftschleusen erstreckt sich unter dem Lichtschacht ein riesiger Streifen weißer Steingutziegel. Sogar der Steinrahmen des Lampenzinns der Luftschleuse des linken Magazins ist mit ähnlichen Ziegeln verkleidet. Einige Lampenzinnen haben eine Öffnung zum Abführen der Verbrennungsgase der Lampen. Das rechte Pulvermagazin, das von einer Granate durchbohrt wurde, hat seine doppelten Hohlziegelwände verloren. In der Nähe bietet ein Patronenmagazin den Luxus, drei nebeneinander auf derselben horizontalen Ebene installierte Lampenzinnen auszurichten. Die Kasemattenreihe der Kaserne weist heute keine Fassaden mehr auf, da die Steine offensichtlich geborgen wurden, und auch vom Eingangsgebäude ist noch ein großer Teil erhalten. Auch die Böschung und die Kontereskarpe wurden schwer beschädigt. Die Verkleidungen aller Kaponnieren sind eingestürzt, können aber über den Graben besichtigt werden. Zwei schöne Rotunden sind erhalten geblieben, im Kapitell und in der Nähe des linken Pulvermagazins. Somit ist Brimont nach den intakten Montbré und Chenay das Fort von Reims, in dem es am meisten zu sehen gibt, auch wenn man dafür etwas stapfen muss. Sogar Nogent-l'Abbesse ist vergleichsweise nicht weniger interessant, hat aber weniger zugängliche Räumlichkeiten. Das Fort Brimont wurde von zwei Annexbatterien flankiert, die als Brimont und Loivre Crans bekannt waren, was ihm manchmal die Bezeichnung „Zentralfort Brimont“ einbrachte. Heute (08/2007) ist das Fort städtisches Eigentum und kann manchmal mit Genehmigung des Rathauses besichtigt werden.

Vesting Reims, ten noorden van de stad, 1876-1878. 168 m/hoogte. 729 manschappen en 37 kanonnen. Fort Drouet genoemd. Vijfhoekig fort waarvan de grachten werden verdedigd door twee dubbele caponnières (saillant I en III) en een vleugel (saillant IV). De grachten waren relatief smal, maar de kloofgracht verbreedde zich vanaf de saillanten richting de ingang, wat uitzonderlijk is. De grootste breedte werd zo bereikt ter hoogte van de ingang, die iets terug lag van de helling en werd verdedigd door twee kleine gordijnmuren met slechts één schietgat voor kanonnen. Het ingangsgebouw had een verticaal schuivende deur die het kapiteel afsloot, op de manier van middeleeuwse valhekken. Eenmaal door dit gebouw kwam men uit tegenover de zestien traveeën van de kazerne op twee niveaus. De begane grond werd voornamelijk in beslag genomen door magazijnen. Er waren ook twee broodovens, elk met 175 rantsoenen (gesloopt). Het fort omvatte ook, iets zeldzaams, drie waterputten, met een totale waterstroom van slechts 1500 liter per dag. Tussen perron 8 en 9 van de kazerne gaf een smallere perron toegang tot het kapiteel van het fort. Achter de kazerne gaf dit kapiteel, vóór de dubbele caponnière van saillant III, toegang tot twee groepen van drie indirecte vuurkazematten die het epicentrum van het fort bezetten. Deze kazematten, in een boog geplaatst in groepen van drie aan weerszijden van het kapiteel, werden gedeeltelijk met de grond gelijk gemaakt; alleen de rechtergroep is nog in goede staat; de linkergroep heeft een ingestorte kazemat, de andere twee zijn beschadigd en gedeeltelijk ingestort na de bombardementen van de Eerste Wereldoorlog. Deze bombardementen hebben de caponnières zwaar beschadigd. Ze zijn echter nog steeds intact, waarbij de kloof de bijzonderheid heeft dat deze breder is dan de andere salienten III en IV, en dat er vóór deze laatste vizieren en scheidingswanden zijn voorzien van roosters. De walstraat omvatte 17 dwarsbalken, waarvan de meeste vandaag de dag zijn ingestort. Nr. 7 en 11 waren geworteld in een kleine massa aarde die door de walstraat werd omzeild, terwijl nr. 8, 10 en 12 gebogen waren, terwijl nr. 9 geworteld was in het kapiteel. Aan elke kant van de kazerne bevond zich een kruitmagazijn met een capaciteit van 82.000 kg. Net als in andere forten in de omgeving, bevatte elk van hun kleine zijden een ingang. In een van de luchtsluizen spreidt zich een uitgestrekt strand van witte aardewerken tegels uit onder de lichtkoker. Het lampenkanteel van de luchtsluis van het linkermagazijn heeft zelfs zijn stenen frame bedekt met soortgelijke tegels. Sommige lampenkantelen hebben een opening voor de afvoer van de verbrandingsgassen van de lampen. Het rechter kruitmagazijn, dat door een granaat werd doorboord, heeft zijn dubbele holle bakstenen muren verloren. Vlakbij heeft een patroonmagazijn de luxe om drie lampenkantelen naast elkaar op hetzelfde horizontale vlak te plaatsen. De kazemattenrij van de kazerne heeft nu geen gevels meer, de stenen zijn duidelijk geborgen, en het grootste deel van het entreegebouw staat er nog steeds. De steile helling en de contrescarpus zijn eveneens ernstig beschadigd. De omhulsels van alle caponnières zijn ingestort, maar zijn via de gracht te bezoeken. Twee prachtige rotondes zijn bewaard gebleven, in het kapiteel en vlakbij het linker kruitmagazijn. Met Montbré en Chenay intact, is Brimont dus het fort van Reims waar het meest te zien is, ook al is er wat wandelplezier voor nodig. Relatief gezien is zelfs Nogent-l'Abbesse niet minder interessant, maar heeft het minder toegankelijke terreinen. Fort Brimont werd geflankeerd door twee bijgebouwen, bekend als Brimont en Loivre Crans, wat het soms de titel "Brimont Central Fort" opleverde. Tegenwoordig (08/2007) is het fort gemeentelijk eigendom en kan het soms worden bezocht met toestemming van het stadhuis.

Fortress Reims, north of the city, 1876-1878. 168 m/alt. 729 men and 37 guns. Called Fort Drouet. Pentagonal fort whose moats were defended from two double caponiers (salients I and III) and a wing (salient IV). The moats were relatively narrow, but the gorge moat widened from the salients towards the entrance, which is exceptional. The greatest width was thus obtained at the height of the entrance, which was located slightly back from the escarpment line and defended by two tiny curtain walls with only one gun embrasure. The entrance building had a vertically sliding door that barred the capital, in the manner of medieval portcullises. Once through this building, one emerged facing the sixteen bays of the barracks on two levels. The ground floor was mainly occupied by stores. There were also two bread ovens, each containing 175 rations (razed). The fort also included, something rare, three wells, providing a total flow of only 1,500 liters per day. Between bays 8 and 9 of the barracks, a narrower bay provided access to the fort's capital. Behind the barracks, this capital, before reaching the double caponier of salient III, gave access to two groups of three indirect fire casemates occupying the epicentre of the fort. These casemates, placed in an arc in groups of three on either side of the capital, were partially razed; only the right group remains in good condition, the left group having a collapsed casemate, the other two being damaged and partially collapsed following the bombardments of the Great War. These same bombardments severely damaged the caponiers. However, they are still well in place, the gorge having the particularity of being wider than its sisters in salients III and IV, and of having visors and partition walls in front of the latter equipped with grilles. The rampart street included 17 traverses, most of which have collapsed today. Nos. 7 and 11 were rooted to a small mass of earth bypassed by the rampart street, while Nos. 8, 10 and 12 were curved, No. 9 being rooted to the capital. On each side of the barracks there was a powder magazine with a unit capacity of 82,000 kg. As in other forts in the area, each of their small sides included an entrance. In one of the airlocks, a vast beach of white earthenware tiles spreads out under the light well. The lamp crenel of the airlock of the left magazine even has its stone frame covered with similar tiles. Some lamp battlements have an orifice for evacuating the combustion gases from the lamps. The right powder magazine, which was pierced by a shell, has lost its double hollow brick walls. Nearby, a cartridge magazine has the luxury of aligning three lamp battlements installed side by side on the same horizontal plane. The line of casemates of the barracks is now devoid of facades, the stones having clearly been salvaged, and most of the entrance building still remains. The escarpment and counterscarp have also suffered serious damage. All the caponiers have their casings collapsed, but can be visited via the ditch. Two beautiful rotundas remain, in the capital and near the left powder magazine. Thus, with Montbré and Chenay, intact, Brimont is the fort of Reims where there is the most to see, even if it requires some trudging. Comparatively, even Nogent-l'Abbesse is not less interesting, but has fewer accessible premises. Brimont Fort was flanked by two annex batteries known as the Brimont and Loivre Crans, which sometimes earned it the designation of "Brimont Central Fort". Today (08/2007) municipal property, the fort can sometimes be visited with permission from the town hall.

Pevnost Reims, severně od města, 1876-1878. 168 m/n.m. 729 mužů a 37 děl. Nazývalo se Fort Drouet. Pětiboká pevnost, jejíž příkopy byly bráněny dvěma dvojitými kaponiéry (výběžky I a III) a křídlem (výběžek IV). Příkopy byly relativně úzké, ale příkop rokle se od výběžků směrem ke vchodu rozšiřoval, což je výjimečné. Největší šířky bylo dosaženo ve výšce vchodu, který se nacházel mírně vzadu od linie srázu a byl chráněn dvěma malými obvodovými zdmi s pouze jednou střílnou pro děla. Vstupní budova měla svisle posuvné dveře, které uzavíraly hlavní město na způsob středověkých padacích mříží. Po průchodu touto budovou se člověk dostal do šestnácti polí kasáren na dvou úrovních. Přízemí sloužilo hlavně jako sklady. Byly zde také dvě pece na chléb, každá s kapacitou 175 dávek (srovnáno se zemí). Pevnost zahrnovala, což je vzácné, tři studny, které poskytovaly celkový průtok pouze 1 500 litrů za den. Mezi boxy 8 a 9 kasáren umožňoval užší box přístup k hlavici pevnosti. Za kasárnami tato hlavice, než dosáhla dvojitého kaponiéru III. výběžku, umožňovala přístup ke dvěma skupinám tří kasemat pro nepřímou palbu, které zaujímaly epicentrum pevnosti. Tyto kasematy, umístěné v oblouku ve skupinách po třech na obou stranách hlavice, byly částečně srovnány s zemí; v dobrém stavu zůstala pouze pravá skupina, levá skupina má zřícenou kasematu a další dvě byly poškozeny a částečně zříceny po bombardování během první světové války. Stejné bombardování vážně poškodilo i kaponiéry. Jsou však stále na svém místě, přičemž rokle má tu zvláštnost, že je širší než její sesterské kouty ve III. a IV. výběžku a že před nimi jsou clony a dělicí zdi vybavené mřížemi. Ulice valu zahrnovala 17 příčných mříží, z nichž většina se dnes zřítila. Domy č. 7 a 11 byly zakořeněny v malém hliněném násypu, který obcházela hradební ulice, zatímco č. 8, 10 a 12 byly zakřivené, přičemž č. 9 bylo zakořeněno v hlavici. Na každé straně kasáren se nacházel střelný sklad s jednotkovou kapacitou 82 000 kg. Stejně jako u jiných pevností v oblasti měla každá z jejich menších stran vchod. V jedné z přechodových komor se pod světelnou šachtou rozkládá rozlehlá pláž bílých hliněných dlaždic. Střelecký sloupek přechodové komory levého střelného skladu má dokonce i svůj kamenný rám pokrytý podobnými dlaždicemi. Některá cimbuří lamp mají otvor pro odvádění spalin z lamp. Pravý střelný sklad, který byl proražen granátem, ztratil své dvojité duté cihlové zdi. Nedaleko se nachází nábojový sklad, který má luxus v podobě tří cimbuří lamp instalovaných vedle sebe na stejné horizontální rovině. Řada kasemat kasáren je nyní bez fasád, kameny byly zjevně zachráněny a většina vstupní budovy se dochovala. Sráz a protisráz utrpěly také vážné poškození. Všechny kaponiéry mají zřícené pláště, ale lze je navštívit přes příkop. Dvě krásné rotundy se dochovaly, v hlavě a poblíž levého střelného skladu. S nedotčenými Montbré a Chenay je tedy Brimont pevností v Remeši, kde je toho nejvíce k vidění, i když je potřeba trochu chůze. Naproti tomu ani Nogent-l'Abbesse není o nic méně zajímavý, ale má méně přístupných prostor. Pevnost Brimont lemovaly dvě přístavní baterie známé jako Brimont a Loivre Crans, které jí někdy vynesly označení „Brimont Central Fort“. Dnes (08/2007) je pevnost městským majetkem a je možné ji někdy navštívit s povolením radnice.