Place de Reims, nord-ouest de la ville, 1877-1880. 203 m/alt. Dénommé fort Berbier du Metz. Fort au périmètre assez semblable à celui du fort de Bourlémont (88), c’est-à-dire en losange mais avec un angle très ouvert à la gorge. 497 hommes et 28 pièces. Ce fort comporte de nombreuses singularités. Son porche d’entrée s’ouvrait au centre de la caponnière double défendant les fronts IV-I et III-IV. Cette caponnière double était à oreilles de chat, comme celle, erronément réputée unique, du fort de Sucy-en-Brie. Ce fort est remarquablement symétrique de part et d’autre de sa capitale. Le casernement comprenait dix travées et n’avait aucun bâtiment en vis-à-vis. Au rez-de-chaussée de ce casernement, dans le couloir arrière de circulation, on peut voir 4 puits à lumière en forme de gouttes d’eau inversées. Ce même couloir de circulation, à l’étage cette fois, est doublé d’une galerie parallèle dont le rôle précis nous échappe. Allongés le long de l’arrière du casernement, se trouvent les deux grands magasins à poudre lesquels possèdent une double paroi en briques creuses. Leur capacité était de 80.000 kg/magasin. Petite particularité, les créneaux à lampe des seuls sas d’entrée disposent d’une évacuation des gaz brûlés par les lampes. Ces magasins ont une porte au centre de chacun de leur petits côtés. À l’arrière de chaque extrémité du premier étage du casernement, on peut encore voir une superbe casemate à tir indirect. L’embrasure de ces casemates s’ouvre environ un mètre plus bas que le sol de la rue du rempart. Ainsi, par rapport à la tête du fort, des deux étages du casernement, seule une partie du premier étage dépasse du sol de la rue du rempart, créant un massif de peu de hauteur. Saint-Thierry est conçu quasiment comme un fort d’arrêt. Il possède un total de treize traverses sur l’ensemble de son périmètre, mais celles des fronts IV-I et III-IV sont pleines. Deux autres traverses pleines sont implantées sur le front de tête, de part et d’autre de la capitale. Les neuf traverses restantes sont creuses et ont leur entrée rétrécie par rapport à la normale. Pour effectuer ce rétrécissement, les maçons ont rattrapé la différence de maîtresse manière. Le passage couvert de la rue du rempart en capitale comporte deux passages parallèles et décalés en hauteur. En septembre 1914, les Allemands ont occupé le fort. Ils agiront ici comme ils le feront à Maubeuge ; toute la tête du fort, caponnière double et locaux de la bonnette d’infanterie seront rasés. La caponnière de gorge aussi a été partiellement détruite, tout en maintenant le passage central. Ceci peut expliquer pourquoi à la fin mai 1918, les Français renoncent à résister sur le fort mais qu’un témoin (Émile de Fouchécourt, officier du 4ème zouaves) précise avoir néanmoins entendu des pas résonner sur le tablier du pont-levis. Le demi casernement gauche a été détruit jusqu’au niveau du couloir de circulation, tandis que le demi droit ne perdra "que" sa façade. Il est difficile de distinguer les dégâts dus aux Allemands en 1914, aux bombardements français puis aux récupérations d’après guerre. En effet, si les Allemands ont rasé ici les caponnières, pourquoi n’ont-ils pas agi de même à Montbré ? Ce constat induit le doute dans nos esprits. En revanche, les magasins à poudre seront laissés intacts même si le temps a eu raison partiellement de leur enveloppe de briques intérieures. Malgré ces outrages, le fort a encore belle allure (03/2006), il est propre et pas trop tagué. À l'abandon. Trouvé mentionné comme "fort central de Saint-Thierry". Voir aussi position de Saint-Thierry.

Festung von Reims, Nordwesten der Stadt, 1877-1880. 203 M/ü M. Bezeichnet als Fort Berbier du Metz. Fort mit einem dem Fort de Bourlémont (88) recht ähnlichen Umfang, d.h. rautenförmig, aber mit einem sehr offenen Winkel an der Kehle. 497 Mann und 28 Geschütze. Dieses Fort weist viele Besonderheiten auf. Sein Eingangsportal öffnete sich in der Mitte der Doppelkaponniere, die die Fronten IV-I und III-IV verteidigte. Diese Doppelkaponniere war als Katzenohrkaponniere ausgeführt, wie die, fälschlicherweise für einzigartig gehaltene, des Forts von Sucy-en-Brie. Das Fort ist bemerkenswert symmetrisch zu beiden Seiten seiner Hauptachse. Die Kaserne umfasste zehn Joche und hatte kein gegenüberliegendes Gebäude. Im Erdgeschoss dieser Kaserne, im hinteren Erschließungskorridor, kann man 4 Lichtschächte in Form umgekehrter Wassertropfen sehen. Derselbe Erschließungskorridor, dieses Mal im Obergeschoss, ist von einem parallelen Gang begleitet, dessen genaue Rolle uns entgeht. Entlang der Rückseite der Kaserne erstrecken sich die beiden großen Pulvermagazine, welche eine Doppelwand aus Hohlziegeln besitzen. Ihre Kapazität betrug 80.000 kg pro Magazin. Kleine Besonderheit: Die Lampenscharten der einzigen Eingangsschleusen verfügen über eine Ableitung der von den Lampen verbrannten Gase. Diese Magazine haben eine Tür in der Mitte jeder ihrer Schmalseiten. Hinter jedem Ende des ersten Stocks der Kaserne kann man noch eine prächtige Kasematte für indirektes Feuer sehen. Die Schießscharte dieser Kasematten öffnet sich etwa einen Meter tiefer als der Boden der Wallstraße. Somit ragt, bezogen auf die Spitze des Forts, von den beiden Stockwerken der Kaserne nur ein Teil des ersten Stocks über den Boden der Wallstraße hinaus, was ein Massiv von geringer Höhe schafft. Saint-Thierry ist nahezu als Sperrfort konzipiert. Es besitzt insgesamt dreizehn Traversen über seinen gesamten Umfang, doch jene der Fronten IV-I und III-IV sind voll. Zwei weitere volle Traversen sind an der Kopfseite, zu beiden Seiten der Hauptachse, angelegt. Die neun verbleibenden Traversen sind hohl und haben ihren Eingang im Vergleich zur Norm verengt. Um diese Verengung auszuführen, haben die Maurer den Unterschied in der Meisterweise ausgeglichen. Der überdeckte Gang der Wallstraße in der Hauptachse weist zwei parallele und versetzt angeordnete Durchgänge auf. Im September 1914 besetzten die Deutschen das Fort. Sie werden hier handeln, wie sie es in Maubeuge tun werden; die gesamte Spitze des Forts, Doppelkaponniere und Räume der Infanterie-Bonnette werden geschleift. Die Kehlkaponniere wurde ebenfalls teilweise zerstört, wobei der zentrale Durchgang erhalten blieb. Dies könnte erklären, warum Ende Mai 1918 die Franzosen darauf verzichten, im Fort Widerstand zu leisten, aber ein Zeuge (Émile de Fouchécourt, Offizier des 4. Zuaven) angibt, dennoch Schritte auf dem Boden der Zugbrücke gehört zu haben. Die linke Kasernenhälfte wurde bis auf die Höhe des Erschließungskorridors zerstört, während die rechte Hälfte "nur" ihre Fassade verlor. Es ist schwierig, die Schäden durch die Deutschen 1914, durch französische Bombardierungen und dann durch Nachkriegsbergungen zu unterscheiden. Wenn die Deutschen hier die Kaponnieren geschleift haben, warum haben sie dann nicht dasselbe in Montbré getan? Diese Feststellung erzeugt Zweifel in unseren Köpfen. Hingegen blieben die Pulvermagazine intakt, auch wenn die Zeit teilweise ihre innere Ziegelhülle in Mitleidenschaft gezogen hat. Trotz dieser Schändungen hat das Fort noch immer eine stattliche Erscheinung (03/2006), es ist sauber und nicht zu sehr mit Graffiti bedeckt. Verlassen. Gefunden erwähnt als "Zentralfort von Saint-Thierry". Siehe auch Stellung von Saint-Thierry.

Vesting van Reims, noordwesten van de stad, 1877-1880. 203 m/hoogte. Genoemd fort Berbier du Metz. Fort met een omtrek nogal gelijk aan die van het fort van Bourlémont (88), dat wil zeggen ruitvormig maar met een zeer open hoek aan de keel. 497 man en 28 stukken. Dit fort vertoont veel bijzonderheden. Zijn ingangsportaal opende in het midden van de dubbele caponnière die de fronten IV-I en III-IV verdedigde. Deze dubbele caponnière was van het kattenoortype, zoals die, ten onrechte als uniek bekendstaande, van het fort van Sucy-en-Brie. Dit fort is opmerkelijk symmetrisch aan weerszijden van zijn hoofdweg. De kazerne omvatte tien traveeën en had geen tegenoverliggend gebouw. Op het gelijkvloers van deze kazerne, in de achterste circulatiegang, kan men 4 lichtschachten zien in de vorm van omgekeerde waterdruppels. Dezezelfde circulatiegang, deze keer op de verdieping, wordt verdubbeld door een parallelle galerij waarvan de precieze rol ons ontgaat. Langs de achterkant van de kazerne liggen de twee grote kruitmagazijnen die een dubbele wand van holle bakstenen bezitten. Hun capaciteit was 80.000 kg per magazijn. Kleine eigenaardigheid: de lampspleten van de enige toegangsluchtsluizen beschikken over een afvoer van de door de lampen verbrande gassen. Deze magazijnen hebben een deur in het midden van elk van hun korte zijden. Achteraan elk uiteinde van de eerste verdieping van de kazerne kan men nog een prachtige kazemat voor indirect vuur zien. De schietopening van deze kazematten opent ongeveer een meter lager dan de vloer van de walstraat. Aldus, ten opzichte van de kop van het fort, steekt van de twee verdiepingen van de kazerne slechts een deel van de eerste verdieping uit boven de vloer van de walstraat, wat een massief van weinig hoogte creëert. Saint-Thierry is bijna ontworpen als een sperfort. Het bezit in totaal dertien traversen over zijn hele omtrek, maar die van de fronten IV-I en III-IV zijn vol. Twee andere volle traversen zijn geplaatst op de kopzijde, aan weerszijden van de hoofdweg. De negen overblijvende traversen zijn hol en hebben hun ingang verkleind in vergelijking met de norm. Om deze verkleining uit te voeren, hebben de metselaars het verschil opgevangen in meestermanier. De overdekte gang van de walstraat in de hoofdweg bevat twee parallelle en in hoogte versprongen doorgangen. In september 1914 bezetten de Duitsers het fort. Zij zullen hier handelen zoals zij zullen doen in Maubeuge; de hele kop van het fort, dubbele caponnière en lokalen van de infanterie-bonnet zullen worden geslecht. De keelcaponnière is ook gedeeltelijk vernietigd, terwijl de centrale doorgang behouden bleef. Dit kan verklaren waarom eind mei 1918 de Fransen afzien van weerstand te bieden in het fort maar een getuige (Émile de Fouchécourt, officier van het 4e Zouaven) aangeeft desalniettemin voetstappen op het dek van de valbrug te hebben gehoord. De linker helft van de kazerne werd vernietigd tot op het niveau van de circulatiegang, terwijl de rechter helft "slechts" zijn gevel verloor. Het is moeilijk de schade door de Duitsers in 1914, door Franse bombardementen en vervolgens door naoorlogse recuperaties te onderscheiden. Immers, als de Duitsers hier de caponnières hebben geslecht, waarom deden zij dan niet hetzelfde in Montbré? Deze vaststelling brengt twijfel in onze geest. Daarentegen zullen de kruitmagazijnen intact gelaten worden, ook al heeft de tijd gedeeltelijk vat gekregen op hun binnenste bakstenen omhulsel. Ondanks deze aantastingen heeft het fort nog steeds een mooi uitzicht (03/2006), het is proper en niet te beklad. Verlaten. Vermeld gevonden als "centraal fort van Saint-Thierry". Zie ook positie van Saint-Thierry.

Fortress of Reims, northwest of the town, 1877-1880. 203 m/alt. Named fort Berbier du Metz. Fort with a perimeter quite similar to that of fort de Bourlémont (88), that is to say diamond-shaped but with a very open angle at the gorge. 497 men and 28 guns. This fort has many singularities. Its entrance porch opened in the center of the double caponier defending fronts IV-I and III-IV. This double caponier was of the cat's ear type, like the one, erroneously reputed unique, of the fort of Sucy-en-Brie. This fort is remarkably symmetrical on either side of its main axis. The barracks comprised ten bays and had no building opposite. On the ground floor of this barracks, in the rear circulation corridor, one can see 4 light wells in the shape of inverted water drops. This same circulation corridor, on the upper floor this time, is doubled by a parallel gallery whose precise role escapes us. Lining the rear of the barracks are the two large powder magazines which possess a double wall of hollow bricks. Their capacity was 80,000 kg per magazine. A small peculiarity: the lamp loopholes of the sole entrance airlocks have an evacuation for the gases burned by the lamps. These magazines have a door in the center of each of their short sides. At the rear of each end of the first floor of the barracks, one can still see a splendid casemate for indirect fire. The embrasure of these casemates opens about one meter lower than the floor of the rampart street. Thus, relative to the head of the fort, of the two floors of the barracks, only a part of the first floor protrudes above the floor of the rampart street, creating a massif of little height. Saint-Thierry is designed almost as a blocking fort. It possesses a total of thirteen traverses over its entire perimeter, but those on fronts IV-I and III-IV are solid. Two other solid traverses are placed on the head front, on either side of the main axis. The nine remaining traverses are hollow and have their entrance narrowed compared to the norm. To effect this narrowing, the masons compensated for the difference in masterly fashion. The covered passage of the rampart street on the main axis features two parallel passages offset in height. In September 1914, the Germans occupied the fort. They will act here as they will at Maubeuge; the entire head of the fort, double caponier and rooms of the infantry bonnet will be razed. The gorge caponier was also partially destroyed, while maintaining the central passage. This may explain why at the end of May 1918, the French give up resisting in the fort but a witness (Émile de Fouchécourt, officer of the 4th Zouaves) specifies having nevertheless heard footsteps echoing on the deck of the drawbridge. The left half of the barracks was destroyed down to the level of the circulation corridor, while the right half lost "only" its façade. It is difficult to distinguish the damage due to the Germans in 1914, French bombardments, and then post-war salvage. Indeed, if the Germans razed the caponiers here, why did they not do the same at Montbré? This observation induces doubt in our minds. On the other hand, the powder magazines were left intact even if time has partially taken its toll on their inner brick envelope. Despite these outrages, the fort still has a fine appearance (03/2006), it is clean and not too tagged. Abandoned. Found mentioned as "central fort of Saint-Thierry". See also position of Saint-Thierry.

Pevnost Reims, severozápadně od města, 1877-1880. 203 m/n.m. Nazývána fort Berbier du Metz. Pevnost s obvodem dosti podobným tomu u fortu de Bourlémont (88), to znamená kosočtverečného tvaru, ale s velmi otevřeným úhlem u šíje. 497 mužů a 28 děl. Tato pevnost má mnoho zvláštností. Její vstupní portál se otevíral uprostřed dvojité kaponiéry hájící fronty IV-I a III-IV. Tato dvojitá kaponiéra byla typu kočičího ucha, jako ta, mylně považovaná za jedinečnou, u fortu Sucy-en-Brie. Tato pevnost je pozoruhodně symetrická po obou stranách své hlavní osy. Kasárna zahrnovala deset polí a neměla žádnou protilehlou budovu. V přízemí těchto kasáren, v zadní obslužné chodbě, lze vidět 4 světlíky ve tvaru obrácených kapek vody. Táž obslužná chodba, tentokrát v patře, je zdvojena paralelní galerií, jejíž přesná role nám uniká. Podél zadní části kasáren se táhnou dva velké prachové sklady, které mají dvojitou stěnu z dutých cihel. Jejich kapacita byla 80 000 kg na sklad. Malá zvláštnost: střílny na lampy u jediných vstupních přechodových komor mají odvod plynů spálených lampami. Tyto sklady mají dveře uprostřed každé z jejich kratších stran. V zadní části každého konce prvního patra kasáren lze stále vidět nádhernou kasematu pro nepřímou palbu. Střílna těchto kasemat se otevírá asi o metr níže než podlaha ulice valu. Tedy vzhledem k čelu pevnosti z obou pater kasáren vyčnívá nad podlahu ulice valu pouze část prvního patra, čímž vzniká masív malé výšky. Saint-Thierry je navržen téměř jako uzavírací pevnost. Má celkem třináct travers po celém svém obvodu, ale ty na frontách IV-I a III-IV jsou plné. Další dvě plné traversy jsou umístěny na čelním frontu, po obou stranách hlavní osy. Zbývajících devět travers je dutých a mají vstup zúžený oproti normálu. K provedení tohoto zúžení zedníci rozdíl dohnali mistrným způsobem. Krytý průchod ulice valu v hlavní ose obsahuje dva paralelní průchody odsazené do výšky. V září 1914 okupovali pevnost Němci. Budou zde jednat, jako budou jednat v Maubeuge; celé čelo pevnosti, dvojitá kaponiéra a místnosti pěchotní čepice budou srovnány se zemí. Také šíjová kaponiéra byla částečně zničena, přičemž byl zachován centrální průchod. To může vysvětlovat, proč koncem května 1918 se Francouzi vzdali odporu v pevnosti, ale svědek (Émile de Fouchécourt, důstojník 4. zuávů) uvádí, že nicméně slyšel kroky znějící na podlaze padacího mostu. Levá polovina kasáren byla zničena až na úroveň obslužné chodby, zatímco pravá polovina ztratila "pouze" svou fasádu. Je obtížné rozlišit škody způsobené Němci v roce 1914, francouzským bombardováním a poté poválečnou rekuperací. Pokud Němci zde srovnali kaponiéry se zemí, proč neučinili totéž v Montbré? Toto pozorování v nás vyvolává pochybnosti. Na druhou stranu prachové sklady zůstaly nedotčené, i když čas částečně zapůsobil na jejich vnitřní cihlový obal. I přes tato poškození má pevnost stále pěkný vzhled (03/2006), je čistá a příliš nepoznamenaná graffiti. Opuštěna. Nalezena zmíněna jako "centrální fort Saint-Thierry". Viz též postavení Saint-Thierry.