Trouée de Charmes. Dépt 88 (Vosges). 425 m alt. Dénommé fort Choiseul. 719 hommes et 31 pièces. Fort d'arrêt situé entre la place de Langres et la position de Pagny-la-Blanche-Côte, dominant le nœud ferroviaire de Neufchâteau. Vu du ciel, ce fort a la forme d’un diamant ; ce qu’il est d’ailleurs. En effet, nous le considérons comme un des joyaux de la France fortifiée de la fin du XIXème siècle. L’entrée, précédée d’un bâtiment avec porche encadré de corps de garde sur la contrescarpe, s’ouvre près du saillant I. Ce saillant, ainsi que le III, sont pourvus d’un aileron. Leurs feux convergent vers le saillant IV. Depuis le saillant II et sa caponnière double, une des plus vastes que nous ayons vues, ç’étaient les front I-II et II-III qui étaient battus. La jolie entrée d’escarpe franchie, on débouche dans une première cour triangulaire depuis laquelle on peut accéder à l’aileron proche. Un passage en tunnel permet de rejoindre la rue du rempart. Celle-ci, puisque nous sommes dans un fort d’arrêt, dessert des plates-formes de tir dont l’action combinée couvre 360°. Ces plates-formes sont au nombre de 18, séparées par autant de traverses-abris, dont 8 enracinées. L’hexagone formé par la rue du rempart, entoure le massif central où sont concentrés casernements et magasins. À l’extérieur de cette figure géométrique, nous ne trouvons guère que les caponnières, la première cour triangulaire déjà citée et l’infirmerie, laquelle est implantée entre la rue du rempart et l’aileron du saillant III. Cette infirmerie comprend deux lignes de trois locaux se faisant face et séparées par une cour étroite. Les locaux du massif central forment un grand rectangle dans lequel deux cours étroites et parallèles ont été positionnées suivant l’axe reliant les ailerons. La première de ces cours est d’ailleurs assise sur cet axe. Elle sépare les deux fois six travées sur un seul niveau d’un premier casernement. En arrière des travées nord-ouest, au-delà d’un couloir de circulation, six autres chambrées donnent sur la seconde cour, en tous points semblables, si ce n’est que les six locaux face aux chambrées de la troupe sont de dimensions moindres (chambrées officiers ou sous-officiers ?). Nous avons donc quatre lignes parallèles de six chambrées. Le couloir de circulation à l’arrière de la dernière ligne mentionnée, sert de gaine latérale aux deux magasins à poudre lesquels partagent une même chambre aux lampes. Ces magasins ont une contenance cumulée de 150.000 kg. Notons encore qu’entre la rue du rempart et le casernement, en arrière du saillant IV, se trouvaient la manutention (aux deux fours de 180 rations malheureusement détruits) et quelques magasins et ateliers divers. Nous avions approché le fort en novembre 1996. Il était fermé, totalement à l’abandon et couvert d’une épaisse forêt. L’année suivante une association s’en éprit et, avec une énergie formidable, allait lui rendre vie et toute sa superbe. Désormais le public peut venir admirer les maçonneries de moellons, l’énorme caponnière de tête aux orillons creux, les voûtes décalées des couloirs du casernement, les impressionnantes citernes, le poste de communication optique casematé à l’unique créneau dirigé vers le fort de Pagny la Blanche Côte et gainé de métal, … La liste est loin d’être exhaustive. Notons encore qu’un second poste optique était implanté dans une construction légère sur les dessus du casernement. Le fort du Bourlémont aurait du, paraît-il, être construit 2500 m au NNE, à l’emplacement du château homonyme, mais de prétendues pressions du propriétaire auraient porté leurs fruits ; tout cela au conditionnel. Le fort n’aura combattu que dans la fiction du capitaine Danrit (La Guerre de demain – la guerre en rase campagne) ; Danrit y décrit avec force détails l’assaut des Prussiens sur les pentes du fort et l’éclatante victoire des Zouaves qui désormais inscriront Neufchâteau sur leur drapeau. L’Association des Amis du fort du Bourlémont fut la première à se jumeler avec une association belge, le Comité de sauvegarde du fort de Hollogne (Liège), le 25 mai 2002.

Lücke von Charmes. Dept 88 (Vogesen). 425 m ü. M. Genanntes Fort Choiseul. 719 Mann und 31 Kanonen. Ein Verteidigungsfort zwischen dem Platz von Langres und der Position von Pagny-la-Blanche-Côte, oberhalb des Eisenbahnknotenpunkts Neufchâteau. Aus der Luft betrachtet hat dieses Fort die Form eines Diamanten, und das ist es tatsächlich. Tatsächlich betrachten wir es als eines der Juwelen des befestigten Frankreichs am Ende des 19. Jahrhunderts. Der Eingang, dem ein Gebäude mit einem von Wachstuben eingerahmten Portikus auf der Kontereskarpe vorausgeht, öffnet sich in der Nähe von Frontvorsprung I. Dieser Frontvorsprung sowie III sind mit einem Flügel ausgestattet. Ihr Feuer läuft auf Frontvorsprung IV zu. Von Frontvorsprung II und seiner Doppelkaponnere aus, einer der größten, die wir je gesehen haben, wurden die Fronten I-II und II-III bekämpft. Nach dem hübschen Eingang durch die Steilküste gelangen wir in einen ersten dreieckigen Hof, von dem aus wir den nahegelegenen Flügel erreichen. Ein Tunnelgang führt zur Straße des Walls. Da wir uns in einem Sperrfort befinden, dient diese als Feuerplattform, deren kombinierte Aktion 360° abdeckt. Es gibt 18 dieser Plattformen, die durch ebenso viele Schutztraversen voneinander getrennt sind, darunter 8 verwurzelte. Das von der Rue du Rempart gebildete Sechseck umgibt das zentrale Massiv, in dem die Kasernen und Lager konzentriert sind. Außerhalb dieser geometrischen Figur finden wir kaum mehr als die Kaponnieren, den bereits erwähnten ersten dreieckigen Hof und das Lazarett, das sich zwischen der Rue du Rempart und dem Flügel des Frontbogens III befindet. Dieses Lazarett besteht aus zwei Reihen mit je drei Räumen, die einander gegenüberliegen und durch einen schmalen Hof getrennt sind. Die Räume des Mittelblocks bilden ein großes Rechteck, in dem entlang der Verbindungsachse zwischen den Flügeln zwei schmale, parallele Höfe angelegt wurden. Der erste dieser Höfe liegt ebenfalls auf dieser Achse. Er trennt die zwei mal sechs Joche auf einer Ebene einer ersten Kaserne. Hinter den nordwestlichen Jochen, jenseits eines Verkehrskorridors, blicken sechs weitere Kasernen auf den zweiten Hof. Diese sind in jeder Hinsicht ähnlich, außer dass die sechs den Truppenkasernen zugewandten Räume kleiner sind (Offiziers- oder Unteroffizierskasernen?). Wir haben also vier parallele Reihen mit je sechs Kasernen. Der Verkehrskorridor hinter der letztgenannten Reihe dient als seitlicher Schacht für die beiden Pulvermagazine, die sich einen einzigen Lampenraum teilen. Diese Magazine haben eine Gesamtkapazität von 150.000 kg. Erwähnenswert ist auch, dass sich zwischen der Rue du Rempart und der Kaserne, hinter dem Frontbogen IV, die Umschlaganlage (mit zwei leider zerstörten Öfen für 180 Rationen) sowie einige verschiedene Lager und Werkstätten befanden. Wir näherten uns dem Fort im November 1996. Es war geschlossen, völlig verlassen und von dichtem Wald bedeckt. Im folgenden Jahr verliebte sich ein Verein in es und erweckte es mit enormer Energie zu neuem Leben und all seiner Pracht. Von nun an kann die Öffentlichkeit kommen und das Bruchsteinmauerwerk, die enorme Kaponniere mit den hohlen Orillons, die versetzten Gewölbe der Kasernenkorridore, die beeindruckenden Zisternen, den kasemattierten optischen Kommunikationsposten mit der einzigen, mit Metall verkleideten Schießscharten gegenüber dem Fort von Pagny la Blanche Côte bewundern … Die Liste ist bei weitem nicht vollständig. Es ist auch zu beachten, dass ein zweiter optischer Posten in einer Leichtbaukonstruktion auf der Kaserne installiert wurde. Das Fort Bourlémont hätte anscheinend 2500 m nordnordöstlich am Standort des gleichnamigen Schlosses errichtet werden sollen, aber der angebliche Druck des Eigentümers soll Früchte getragen haben; all dies im Konditional. Das Fort wurde nur in Hauptmann Danrits Roman (Der Krieg von Morgen – der Krieg auf offenem Feld) bekämpft; Danrit beschreibt sehr detailliert den preußischen Angriff auf die Hänge des Forts und den durchschlagenden Sieg der Zuaven, die fortan Neufchâteau auf ihre Flagge setzten. Der Verein der Freunde des Forts Bourlémont war am 25. Mai 2002 der erste, der eine Partnerschaft mit einem belgischen Verein, dem Komitee zum Schutz des Forts Hollogne (Lüttich), einging.

Doorgang van Charmes. Dept 88 (Vogezen). 425 m hoogte. Fort Choiseul genoemd. 719 manschappen en 31 kanonnen. Een verdedigingsfort gelegen tussen het plein van Langres en de positie van Pagny-la-Blanche-Côte, met uitzicht op het spoorwegknooppunt van Neufchâteau. Vanuit de lucht gezien heeft dit fort de vorm van een ruit; wat het ook is. We beschouwen het dan ook als een van de juwelen van het versterkte Frankrijk aan het einde van de 19e eeuw. De ingang, voorafgegaan door een gebouw met een portaal omlijst door wachtlokalen op de contrescarp, opent zich nabij salient I. Deze salient, evenals III, is voorzien van een vleugel. Hun vuur convergeert naar salient IV. Vanuit salient II en zijn dubbele caponnière, een van de grootste die we hebben gezien, werden de fronten I-II en II-III bevochten. Eenmaal door de fraaie ingang op de contrescarp, komen we uit op een eerste driehoekige binnenplaats van waaruit we toegang hebben tot de nabijgelegen vleugel. Een tunnel leidt naar de walstraat. Deze, aangezien we ons in een stopfort bevinden, dient als schietplatforms waarvan het gecombineerde bereik 360° beslaat. Deze platformen tellen 18, gescheiden door evenzoveel schuilplaatsen, waarvan er 8 vastzitten. De zeshoek gevormd door de rue du rempart omringt het centrale massief waar de kazernes en magazijnen geconcentreerd zijn. Buiten deze geometrische figuur vinden we weinig meer dan de caponnières, de eerste reeds genoemde driehoekige binnenplaats en de ziekenzaal, die zich tussen de rue du rempart en de vleugel van saillant III bevindt. Deze ziekenzaal bestaat uit twee rijen van drie tegenover elkaar gelegen kamers, gescheiden door een smalle binnenplaats. De kamers van het centrale massief vormen een grote rechthoek waarin twee smalle, parallelle binnenplaatsen zijn geplaatst volgens de as die de vleugels verbindt. De eerste van deze binnenplaatsen bevindt zich ook op deze as. Deze scheidt de twee keer zes traveeën op één niveau van een eerste kazerne. Achter de noordwestelijke traveeën, voorbij een circulatiecorridor, kijken zes andere barakken uit op de tweede binnenplaats, in alle opzichten vergelijkbaar, behalve dat de zes kamers tegenover de troepenkazerne kleiner zijn (een officiers- of onderofficierskazerne?). We hebben dus vier parallelle rijen van zes barakken. De circulatiecorridor achter de laatstgenoemde rij dient als laterale schacht voor de twee kruitmagazijnen, die één lampenkamer delen. Deze magazijnen hebben een gezamenlijke capaciteit van 150.000 kg. Opgemerkt dient te worden dat zich tussen de Rue du Rempart en de kazerne, achter saillant IV, de overslaginstallatie (met twee ovens met een capaciteit van 180 kg, helaas verwoest) en een aantal diverse opslagplaatsen en werkplaatsen bevonden. We naderden het fort in november 1996. Het was gesloten, volledig verlaten en bedekt met een dicht bos. Het jaar daarop werd een vereniging er verliefd op en zou het met enorme energie weer tot leven wekken en in al zijn pracht en praal herstellen. Vanaf nu kan het publiek het puinmetselwerk, de enorme caponnière met holle orillons, de verspringende gewelven van de gangen van de kazerne, de indrukwekkende cisternen, de kazemat met optische communicatiepost en het enkele kanteel tegenover het fort van Pagny la Blanche Côte komen bewonderen, omhuld met metaal, … De lijst is verre van volledig. Opgemerkt dient te worden dat er een tweede optische post in een lichtgewicht constructie bovenop de kazerne werd geïnstalleerd. Het fort van Bourlémont had, naar het schijnt, 2500 meter ten noordoosten moeten worden gebouwd, op de plaats van het gelijknamige kasteel, maar vermeende druk van de eigenaar zou zijn vruchten hebben afgeworpen; dit alles in de conditionele vorm. Het fort zag alleen strijd in de fictie van kapitein Danrit (De Oorlog van Morgen - de oorlog in het open veld); Danrit beschrijft zeer gedetailleerd de Pruisische aanval op de hellingen van het fort en de klinkende overwinning van de zoeaven, die voortaan Neufchâteau op hun vlag zouden plaatsen. De Vereniging van Vrienden van het Fort van Bourlémont was de eerste die zich op 25 mei 2002 verbond met een Belgische vereniging, het Comité voor de Bescherming van het Fort van Hollogne (Luik).

Gap of Charmes. Dept 88 (Vosges). 425 m alt. Called fort Choiseul. 719 men and 31 guns. A defensive fort located between the square of Langres and the position of Pagny-la-Blanche-Côte, overlooking the Neufchâteau railway junction. Seen from the air, this fort has the shape of a diamond; which it is, in fact. Indeed, we consider it one of the jewels of fortified France at the end of the 19th century. The entrance, preceded by a building with a porch framed by guardrooms on the counterscarp, opens near salient I. This salient, as well as III, are equipped with a wing. Their fire converges towards salient IV. From salient II and its double caponier, one of the largest we have seen, it was fronts I-II and II-III that were being fought. Once through the pretty scarp entrance, we emerge into a first triangular courtyard from which we can access the nearby wing. A tunnel passage leads to the rampart street. This, since we are in a stopping fort, serves firing platforms whose combined action covers 360°. These platforms number 18, separated by as many shelter traverses, including 8 rooted. The hexagon formed by the rue du rempart surrounds the central massif where the barracks and stores are concentrated. Outside this geometric figure, we find little more than the caponiers, the first triangular courtyard already mentioned and the infirmary, which is located between the rue du rempart and the wing of salient III. This infirmary comprises two lines of three rooms facing each other and separated by a narrow courtyard. The rooms of the central massif form a large rectangle in which two narrow and parallel courtyards have been positioned following the axis connecting the wings. The first of these courtyards is also located on this axis. It separates the two times six bays on a single level of a first barracks. Behind the northwest bays, beyond a circulation corridor, six other barracks overlook the second courtyard, similar in all respects, except that the six rooms facing the troop barracks are smaller (officers' or non-commissioned officers' barracks?). We therefore have four parallel lines of six barracks. The circulation corridor behind the last-mentioned line serves as a lateral shaft for the two powder magazines, which share a single lamp room. These magazines have a combined capacity of 150,000 kg. It should also be noted that between the rue du rempart and the barracks, behind salient IV, were the handling (with two 180-ration furnaces, unfortunately destroyed) and a few various stores and workshops. We approached the fort in November 1996. It was closed, completely abandoned and covered with a thick forest. The following year, an association fell in love with it and, with tremendous energy, would bring it back to life and all its splendor. From now on, the public can come and admire the rubble masonry, the enormous head caponier with hollow orillons, the staggered vaults of the barracks corridors, the impressive cisterns, the casemated optical communication post with the single crenel facing the fort of Pagny la Blanche Côte and sheathed in metal, … The list is far from exhaustive. It should also be noted that a second optical post was installed in a lightweight construction on top of the barracks. The Bourlémont fort should, it seems, have been built 2500 m to the NNE, on the site of the homonymous castle, but alleged pressure from the owner is said to have borne fruit; all this in the conditional. The fort only saw combat in Captain Danrit's fiction (Tomorrow's War - the war in the open field); Danrit describes in great detail the Prussian assault on the slopes of the fort and the resounding victory of the Zouaves, who would henceforth include Neufchâteau on their flag. The Association of Friends of the Bourlémont Fort was the first to twin with a Belgian association, the Committee for the Safeguarding of the Hollogne Fort (Liège), on 25 May 2002.

Charmeská průrva. Dept 88 (Vosges). 425 m n. m. Nazývané pevnost Choiseul. 719 mužů a 31 děl. Obranná pevnost nacházející se mezi náměstím Langres a pozicí Pagny-la-Blanche-Côte s výhledem na železniční uzel Neufchâteau. Při pohledu z ptačí perspektivy má tato pevnost tvar diamantu, kterým ve skutečnosti je. Považujeme ji za jeden z klenotů opevněné Francie na konci 19. století. Vchod, kterému předchází budova s verandou orámovanou strážnicemi na protisrázu, se otevírá poblíž výběžku I. Tento výběžek, stejně jako III, je vybaven křídlem. Jejich palba se sbíhá směrem k výběžku IV. Z výběžku II a jeho dvojitého kaponiéru, jednoho z největších, jaké jsme viděli, se bojovalo na frontách I-II a II-III. Jakmile projdeme pěkným vchodem do srázu, dostaneme se do prvního trojúhelníkového nádvoří, ze kterého se dostaneme do blízkého křídla. Tunel vede k ulici valu. Ta, protože se nacházíme v zastavovací pevnosti, slouží palebným plošinám, jejichž společný záběr pokrývá 360°. Těchto plošin je 18 a jsou odděleny stejným počtem přístřešků, z nichž 8 je zakořeněných. Šestiúhelník tvořený ulicí rue du rempart obklopuje centrální masiv, kde jsou soustředěna kasárna a sklady. Mimo tento geometrický obrazec najdeme jen málo víc než kaponiéry, první již zmíněný trojúhelníkový dvůr a ošetřovnu, která se nachází mezi ulicí rue du rempart a křídlem výběžku III. Tato lazaretní místnost se skládá ze dvou řad po třech místnostech, které jsou proti sobě a odděleny úzkým nádvořím. Místnosti centrálního masivu tvoří velký obdélník, ve kterém jsou dva úzké a rovnoběžné nádvoří umístěny podél osy spojující křídla. První z těchto nádvoří se také nachází na této ose. Odděluje dva šestidílné boxy na jedné úrovni prvních kasáren. Za severozápadními boxy, za cirkulační chodbou, shlíží na druhé nádvoří dalších šest kasáren, které jsou ve všech ohledech podobné, až na to, že šest místností obrácených k vojenským kasárnám je menších (důstojnická nebo poddůstojnická kasárna?). Máme tedy čtyři rovnoběžné řady po šesti kasárnách. Cirkulační chodba za posledně zmíněnou linií slouží jako boční šachta pro dva prachárny, které sdílejí jednu lampárnu. Tyto prácárny mají celkovou kapacitu 150 000 kg. Je třeba také poznamenat, že mezi ulicí rue du rempart a kasárnami, za výběžkem IV, se nacházela manipulační místnost (se dvěma pecemi na 180 dávek, bohužel zničenými) a několik různých skladů a dílen. K pevnosti jsme se přiblížili v listopadu 1996. Byla uzavřená, zcela opuštěná a pokrytá hustým lesem. Následující rok se do ní zamilovalo jedno sdružení a s obrovskou energií ji znovu přivedlo k životu a celé její kráse. Od nynějška může veřejnost přicházet a obdivovat sutinové zdivo, obrovský kaponiér s dutými římsami, stupňovité klenby chodeb kasáren, impozantní cisterny, kasematizovaný optický komunikační sloup s jediným sbíjecím kruhem obráceným k pevnosti Pagny la Blanche Côte a opláštěný kovem… Seznam zdaleka není vyčerpávající. Je třeba také poznamenat, že druhý optický sloup byl instalován v lehké konstrukci na střeše kasáren. Zdá se, že pevnost Bourlémont měla být postavena 2500 m severoseverozápadně, na místě stejnojmenného hradu, ale údajný tlak majitele prý přinesl ovoce; to vše v podmíněném způsobu. Pevnost se setkala s boji pouze v beletrii kapitána Danrita (Zítřejší válka – válka na otevřeném poli); Danrit velmi podrobně popisuje pruský útok na svahy pevnosti a drtivé vítězství Zouavů, kteří od té doby zařadili Neufchâteau na svou vlajku. Sdružení přátel pevnosti Bourlémont bylo první, které se 25. května 2002 spřátelilo s belgickým sdružením, Výborem pro ochranu pevnosti Hollogne (Lutych).