Dépt 52 (Haute-Marne). Avec un réduit constitué par une citadelle construite entre 1842 et 1850, la place de Langres retînt particulièrement l'attention, et ce dès 1874. Sa position au fond du goulet de la trouée de Charmes en faisait le butoir que les armées ennemies eussent été obligées de venir heurter. Aussi, contrairement à d'autres places de seconde ligne telles Reims, Dijon ou Grenoble, les forts, hormis Montlandon construit plus tardivement, y sont-ils quelque peu hors normes. Ceux constituant le butoir en question, Dampierre et Plesnoy, comptent parmi les plus spectaculaires du pays, pointant à eux seuls près de deux cents canons. Très rares ailleurs, même à Paris, les magasins à poudre de 100 tonnes se retrouvent dans la moitié des huit forts de la place. Les forts de la Bonnelle et de Peigney, commencés avant 1870 et remodelés tant bien que mal selon le tracé polygonal constituent d'authentiques curiosités offrant, surtout la Bonnelle avec ses courtines couvertes, des perspectives spectaculaires. Après la crise de l'obus-torpille on n'aménagea plus que quelques petits ouvrages d'infanterie ainsi que neuf magasins creusés sous le roc. L'ensemble du camp retranché compte huit forts, sept batteries (dont quatre annexes du fort de Plesnoy), huit ouvrages, trois emplacements terrassés au cours de la guerre franco-allemande de 1870-1871 et à peine réaménagés par la suite ainsi que cinq autres magasins à poudre dans l'enceinte de la citadelle. Les ouvrages d'infanterie sont tout fait spécifiques de la chefferie locale. De forme ovale, ils comprennent un casernement souterrain accessible par des entrées latérales bétonnées. Ces entrées présentent à côté de l'escalier une surface plane qui pourrait convenir pour abriter une pièce d'artillerie légère. La présence de rampes en vis-à-vis de ces entrées semble confirmer cette hypothèse. En effet, s'il ne s'agissait que d'infanterie, il y aurait tout intérêt à la faire circuler dans d'étroites tranchées pourvues d'escaliers d'accès aux parapets et non au sein d'une large aire de manœuvre comme c'est le cas. Les parapets, non revêtus, sont singulièrement distants de la tranchée d'accès (donc du parados) et joignables par des plans fortement inclinés ce qui semble confirmer la possible présence d'une ou deux pièces légères à opposer au front d'attaque. Force est toutefois de reconnaître qu'aucun local n'a été spécifiquement aménagé en magasin d'artillerie. Autre particularité de la place, les galeries de flanquement des faces des caponnières dans les forts ont été bétonnées et pourvues de goulottes pour grenades (diamètre 15 cm). Place de manœuvre selon les plans de l'armée de campagne, de vastes espaces furent prévus pour le campement de nombreuses troupes et, chose unique, quatre puits dits "stratégiques" furent foncés pour subvenir aux besoins en eau de ces troupes. Langres présente de nombreux autres intérêts dans le domaine de l'architecture militaire : ses remparts, la porte des Moulins, les tours de Navarre, d'Orval, Piquante, du Petit-Sault ou encore Saint-Jean, transformée en colombier militaire après 1870, valent sans conteste le détour. Il convient d'ajouter la superbe lunette 10 actuellement (10/2007) en cours de restauration. Langres est donc une place de premier intérêt ; pour peu que le lecteur nous autorise un jugement –forcément subjectif–, indépendamment des paysages moins spectaculaires qu'en montagne ou en zone littorale, nous n'hésitons pas à affirmer que les forts de Langres comptent parmi les plus beaux et intéressants du pays. Seuls les forts du rideau de la Meuse leurs sont supérieurs en matière de qualité de maçonnerie. Enfin, élément à ne pas négliger, il s'agit de la seule ville de France où l'office du tourisme peut vous guider et conseiller efficacement sur ces forts détachés superbement ignorés partout ailleurs (hormis les gros morceaux touristiques que sont Douaumont, Vaux et La Pompelle).

Dept 52 (Haute-Marne). Mit einem Reduit, bestehend aus einer zwischen 1842 und 1850 erbauten Zitadelle, zog der Festungsplatz Langres besondere Aufmerksamkeit auf sich, und dies bereits ab 1874. Seine Lage am Ende des Engpasses der Charmes-Lücke machte ihn zum Prellbock, den feindliche Armeen hätten anrennen müssen. Daher sind die Forts, abgesehen vom später gebauten Montlandon, im Gegensatz zu anderen Festungsplätzen der zweiten Linie wie Reims, Dijon oder Grenoble, etwas außergewöhnlich. Jene, die den besagten Prellbock bilden, Dampierre und Plesnoy, zählen zu den spektakulärsten des Landes und weisen allein fast zweihundert Geschütze auf. Sehr selten anderswo, selbst in Paris, finden sich 100-Tonnen-Pulvermagazine in der Hälfte der acht Forts des Platzes. Die Forts La Bonnelle und Peigney, vor 1870 begonnen und mehr oder weniger gemäß polygonalem Grundriss umgestaltet, stellen echte Kuriositäten dar, die, besonders La Bonnelle mit ihren gedeckten Kurtinen, spektakuläre Perspektiven bieten. Nach der Granatkrise richtete man nur noch einige kleine Infanteriewerke sowie neun in den Felsen gegrabene Magazine ein. Das gesamte befestigte Lager zählt acht Forts, sieben Batterien (darvier vier Annexbatterien des Forts Plesnoy), acht Werke, drei während des Deutsch-Französischen Krieges 1870-1871 aufgeworfene und später kaum wiederhergestellte Stellungen sowie fünf weitere Pulvermagazine innerhalb der Zitadellen-Umfriedung. Die Infanteriewerke sind ganz spezifisch für die örtliche Chefstelle. Von ovaler Form umfassen sie eine unterirdische Kaserne, zugänglich durch betonierte Seiteneingänge. Diese Eingänge weisen neben der Treppe eine ebene Fläche auf, die geeignet sein könnte, ein leichtes Artilleriegeschütz zu beherbergen. Die Präsenz von Rampen gegenüber diesen Eingängen scheint diese Hypothese zu bestätigen. Tatsächlich, wenn es sich nur um Infanterie handelte, wäre es vorteilhaft, sie in engen Gräben mit Zugangstreppen zu den Brustwehren und nicht innerhalb eines weiten Manövrierbereichs zu bewegen, wie es der Fall ist. Die Brustwehren, nicht verkleidet, sind bemerkenswert weit vom Zugangsgraben (also vom Parados) entfernt und über stark geneigte Flächen erreichbar, was die mögliche Präsenz von ein oder zwei leichten Geschützen zur Abwehr der Angriffsfront zu bestätigen scheint. Es ist jedoch anzuerkennen, dass kein Raum speziell als Artilleriemagazin eingerichtet wurde. Eine weitere Besonderheit des Platzes, die Flankierungsgalerien der Facen der Kaponnieren in den Forts wurden betoniert und mit Granatenschächten (Durchmesser 15 cm) versehen. Als Manöverplatz gemäß den Plänen der Feldarmee wurden weite Flächen für das Lager zahlreicher Truppen vorgesehen und, einzigartig, vier sogenannte "strategische" Brunnen wurden niedergebracht, um den Wasserbedarf dieser Truppen zu decken. Langres bietet viele weitere Interessen im Bereich der Militärarchitektur: seine Wallmauern, das Porte des Moulins, die Türme Navarre, Orval, Piquante, Petit-Sault oder auch Saint-Jean, nach 1870 in einen militärischen Taubenschlag umgewandelt, sind ohne Zweifel einen Umweg wert. Es ist hinzuzufügen die superb Lunette 10, gegenwärtig (10/2007) in Restaurierung. Langres ist also ein Festungsplatz von erstem Interesse; wenn der Leser uns ein Urteil erlaubt –notwendigerweise subjektiv–, unabhängig von weniger spektakulären Landschaften als im Gebirge oder im Küstengebiet, zögern wir nicht zu behaupten, dass die Forts von Langres zu den schönsten und interessantesten des Landes zählen. Nur die Forts des Maas-Vorhangs sind ihnen in Bezug auf Mauerwerksqualität überlegen. Schließlich, ein nicht zu vernachlässigendes Element, es ist die einzige Stadt Frankreichs, in der das Fremdenverkehrsamt Sie wirksam über diese abgesetzten Forts führen und beraten kann, die anderswo superb ignoriert werden (außer den großen touristischen Brocken wie Douaumont, Vaux und La Pompelle).

Dept 52 (Haute-Marne). Met een reduit gevormd door een citadel gebouwd tussen 1842 en 1850, trok de vestingplaats Langres bijzonder de aandacht, en dit reeds vanaf 1874. Zijn positie aan het einde van de engte van de bres van Charmes maakte er de stootblok van dat vijandige legers verplicht zouden zijn geweest te komen stoten. Vandaar, in tegenstelling tot andere plaatsen van de tweede lijn zoals Reims, Dijon of Grenoble, zijn de forten, behalve Montlandon later gebouwd, er ietwat buiten norm. Deze die de betrokken stootblok vormen, Dampierre en Plesnoy, behoren tot de meest spectaculaire van het land, wijzend op zich alleen bijna tweehonderd kanonnen. Zeer zeldzaam elders, zelfs in Parijs, worden 100-ton kruidmagazijnen teruggevonden in de helft van de acht forten van de plaats. De forten van La Bonnelle en Peigney, begonnen voor 1870 en hervormd zo goed als kwaad volgens de polygone tracé vormen authentieke curiositeiten biedend, vooral La Bonnelle met zijn bedekte courtines, spectaculaire perspectieven. Na de crisis van de granaattorpedo richtte men nog slechts enkele kleine infanteriewerken in evenals negen magazijnen uitgegraven onder de rots. Het geheel van het verschanste kamp telt acht forten, zeven batterijen (waarvan vier annexen van het fort Plesnoy), acht werken, drie tijdens de Frans-Duitse Oorlog 1870-1871 aangelegde en nauwelijks heraangelegde emplacementen evenals vijf andere kruidmagazijnen binnen de omsluiting van de citadel. De infanteriewerken zijn heel specifiek van het lokale chefschap. Van ovale vorm, omvatten ze een ondergrondse kazernering toegankelijk door gebetonde zij-ingangen. Deze ingangen vertonen naast de trap een vlak oppervlak dat geschikt zou kunnen zijn om een licht artilleriestuk te herbergen. De aanwezigheid van hellingen tegenover deze ingangen schijnt deze hypothese te bevestigen. Inderdaad, als het slechts om infanterie ging, zou het heel interessant zijn ze te laten circuleren in smalle loopgraven voorzien van trappen voor toegang tot de parapetten en niet binnen een wijs manoeuvreergebied zoals het geval is. De parapetten, niet bekleed, zijn opmerkelijk ver van de toegangsloopgraaf (dus van het parados) en bereikbaar via sterk hellende vlakken wat de mogelijke aanwezigheid van een of twee lichte stukken om de aanvalsfront te weerstaan schijnt te bevestigen. Het moet echter erkend worden dat geen lokaal specifiek als artilleriemagazijn ingericht werd. Andere bijzonderheid van de plaats, de flankeringsgalerijen van de facen van de caponnières in de forten werden gebetonneerd en voorzien van goulottes voor granaten (diameter 15 cm). Plaats voor manoeuvre volgens de plannen van het veldleger, werden wijde ruimten voorzien voor het kamperen van talrijke troepen en, unieke zaak, vier zogenaamde "strategische" putten werden geslagen om in de waterbehoeften van deze troepen te voorzien. Langres biedt vele andere interesses in het domein van de militaire architectuur: zijn wallen, de Porte des Moulins, de torens Navarre, Orval, Piquante, Petit-Sault of ook Saint-Jean, omgevormd tot militaire duiventil na 1870, zijn zonder twijfel de omweg waard. Het is toe te voegen de superb lunet 10 momenteel (10/2007) in restauratie. Langres is dus een plaats van eerste belang; voor zover de lezer ons een oordeel toestaat –noodzakelijkerwijs subjectief–, onafhankelijk van minder spectaculaire landschappen dan in gebergte of in kustzone, aarzelen we niet te bevestigen dat de forten van Langres behoren tot de mooiste en interessantste van het land. Enkel de forten van het gordijn van de Maas zijn hun superieur inzake kwaliteit van metselwerk. Tenslotte, element niet te verwaarlozen, het is de enige stad van Frankrijk waar het toerismebureau u doeltreffend kan gidsen en adviseren over deze afzonderlijke forten die elders superb genegeerd worden (behalve de grote toeristische brokken zoals Douaumont, Vaux en La Pompelle).

Dept 52 (Haute-Marne). With a reduit constituted by a citadel built between 1842 and 1850, the fortress of Langres attracted particular attention, and this from 1874 onwards. Its position at the bottom of the narrows of the Charmes Gap made it the buffer that enemy armies would have been obliged to come and hit. Therefore, unlike other second-line places such as Reims, Dijon or Grenoble, the forts, except for Montlandon built later, are somewhat out of the ordinary there. Those constituting the buffer in question, Dampierre and Plesnoy, are among the most spectacular in the country, pointing nearly two hundred guns by themselves. Very rare elsewhere, even in Paris, 100-tonne powder magazines are found in half of the eight forts of the place. The forts of La Bonnelle and Peigney, started before 1870 and remodelled as best as possible according to the polygonal trace, constitute authentic curiosities offering, especially La Bonnelle with its covered curtains, spectacular perspectives. After the shell-torpedo crisis, only a few small infantry works were arranged as well as nine magazines dug under the rock. The whole of the entrenched camp counts eight forts, seven batteries (including four annexes of Fort Plesnoy), eight works, three emplacements terraced during the Franco-Prussian War of 1870-1871 and barely re-arranged afterwards as well as five other powder magazines within the citadel enclosure. The infantry works are quite specific to the local chiefdom. Of oval shape, they comprise an underground barracks accessible by concreted lateral entrances. These entrances present beside the staircase a flat surface that could be suitable for housing a light artillery piece. The presence of ramps opposite these entrances seems to confirm this hypothesis. Indeed, if it were only infantry, it would be very interesting to have it circulate in narrow trenches provided with access stairs to the parapets and not within a wide manoeuvring area as is the case. The parapets, not revetted, are remarkably distant from the access trench (thus from the parados) and reachable by strongly inclined planes which seems to confirm the possible presence of one or two light pieces to oppose the attack front. It must however be recognised that no room was specifically arranged as an artillery magazine. Another particularity of the place, the flanking galleries of the faces of the caponiers in the forts were concreted and provided with chutes for grenades (diameter 15 cm). Manoeuvre place according to the plans of the field army, vast spaces were foreseen for the camping of numerous troops and, a unique thing, four so-called "strategic" wells were sunk to supply the water needs of these troops. Langres presents many other interests in the field of military architecture: its ramparts, the Porte des Moulins, the towers of Navarre, Orval, Piquante, Petit-Sault or also Saint-Jean, transformed into a military dovecote after 1870, are undoubtedly worth the detour. It should be added the superb lunette 10 currently (10/2007) under restoration. Langres is therefore a place of primary interest; if the reader allows us a judgement –necessarily subjective–, independently of less spectacular landscapes than in mountain or coastal zone, we do not hesitate to affirm that the forts of Langres are among the most beautiful and interesting in the country. Only the forts of the Meuse Screen are superior to them in terms of masonry quality. Finally, an element not to be neglected, it is the only town in France where the tourist office can effectively guide and advise you on these detached forts superbly ignored everywhere else (except for the big tourist pieces that are Douaumont, Vaux and La Pompelle).

Dept 52 (Haute-Marne). S redutou tvořenou citadelou postavenou mezi lety 1842 a 1850, přitáhla pevnost Langres zvláštní pozornost, a to již od roku 1874. Její poloha na konci úžiny průlomu Charmes z ní činila nárazník, o který by se nepřátelské armády musely přihnat. Proto, na rozdíl od jiných pevností druhé linie, jako jsou Remeš, Dijon nebo Grenoble, jsou zde forty, kromě později postaveného Montlandonu, poněkud mimo normu. Ty tvořící dotyčný nárazník, Dampierre a Plesnoy, patří k nejefektnějším v zemi, míříce samy o sobě téměř dvě stě děl. Velmi vzácné jinde, dokonce i v Paříži, se 100tunové prachové magazíny nacházejí v polovině z osmi fortů místa. Forty La Bonnelle a Peigney, započaté před rokem 1870 a přetvořené jak se dalo podle polygonální stopy, tvoří autentické zvláštnosti nabízející, zvláště La Bonnelle se svými krytými kurtinami, spektakulární perspektivy. Po krize torpédového granátu se již zařídilo jen několik malých pěchotních objektů a také devět magazínů vyhloubených pod skálou. Celek opevněného tábora čítá osm fortů, sedm baterií (včetně čtyř přídavků fortu Plesnoy), osm děl, tři postavení terasovitě upravená během prusko-francouzské války 1870-1871 a sotva přebudovaná poté stejně jako pět dalších prachových magazínů uvnitř ohrazení citadely. Pěchotní objekty jsou zcela specifické pro místní velitelství. Oválného tvaru zahrnují podzemní kasárenství přístupné betonovanými bočními vchody. Tyto vchody prezentují vedle schodiště rovnou plochu, která by mohla být vhodná k ukrytí lehkého dělostřeleckého kusu. Přítomnost ramp naproti těmto vchodům se zdá potvrzovat tuto hypotézu. Skutečně, pokud by šlo pouze o pěchotu, bylo by velmi zajímavé nechat ji cirkulovat v úzkých zákopech vybavených přístupovými schody k parapetům a ne uvnitř širokého manévrovacího prostoru, jak je tomu. Parapety, neobložené, jsou pozoruhodně vzdáleny od přístupového zákopu (tedy od paradósu) a dosažitelné silně skloněnými plochami, což se zdá potvrzovat možnou přítomnost jednoho nebo dvou lehkých kusů k odporu útočné frontě. Je však třeba uznat, že žádná místnost nebyla specificky zařízena jako dělostřelecký magazín. Další zvláštnost místa, flankovací galerie fasád kaponiér ve fortech byly zabetonovány a opatřeny šachtami pro granáty (průměr 15 cm). Místo pro manévry podle plánů polní armády, široké prostory byly předvídány pro táboření četných vojsk a, jedinečná věc, čtyři takzvané "strategické" studny byly proraženy, aby pokryly vodní potřeby těchto vojsk. Langres představuje mnoho dalších zájmů v oblasti vojenské architektury: jeho hradby, brána Moulins, věže Navarre, Orval, Piquante, Petit-Sault nebo také Saint-Jean, proměněná v vojenský holubník po roce 1870, stojí bez pochyby za zajížďku. Je třeba dodat skvělou lunetu 10 momentálně (10/2007) v restaurování. Langres je tedy pevnostním místem prvního zájmu; pokud nám čtenář dovolí soud – nutně subjektivní –, nezávisle na méně spektakulárních krajinách než v horách nebo v pobřežní zóně, neváháme tvrdit, že forty Langres patří k nejkrásnějším a nejzajímavějším v zemi. Pouze forty clony Mázy jsou jim nadřazeny v otázce kvality zdiva. Konečně, prvek ne k zanedbání, je to jediné město ve Francii, kde turistická kancelář vás může efektivně vést a radit o těchto samostatných fortech, které jsou jinde skvěle ignorovány (kromě velkých turistických kusů jako jsou Douaumont, Vaux a La Pompelle).