Trouée de Charmes, chevauche les dépt 54 et 55 (Meurthe-et-Moselle & Meuse) au sud de Vaucouleurs, 1879-1883. 384 m alt. Dénommé fort Dejean. Fort d'arrêt prolongeant le camp retranché de Toul vers le sud pour, avec le fort de Bourlémont, baliser le flanc nord de la trouée de Charmes et contraindre les armées d’invasion à se diriger vers le fond de l’entonnoir constitué par la place de Langres. Ce fort est jouxté par deux batteries, d’Uruffe et de Pagny la Blanche Côte, avec lesquelles il forme un ensemble aux éléments connectés par des chemins couverts. Fort quadrangulaire aux quatre fronts d’égales dimensions, il affecte la forme d’un losange. L’entrée s’ouvre très près du saillant I. Les fossés sont défendus par deux vastes caponnières doubles accrochées aux saillants II et IV. Le tunnel de l’entrée franchi, on débouche dans une petite cour sur laquelle donne un second passage en tunnel. Ce dernier débouche sur la rue du rempart qui entoure totalement le massif central où sont tapis casernements et magasins. Ce massif central comprend deux cours perpendiculaires l’une par rapport à l’autre. La première, en travers de la capitale, abritait notamment le logement des officiers. La seconde, sur et dans le sens de la capitale, un rien moins longue, est bordée des deux fois quatre travées sur deux niveaux du casernement de la troupe, soit un total de 16 chambrées. Si l’on continue dans la capitale au-delà de cette cour, on arrive sous les substructures d’une tourelle Mougin Mle 1876. Chaque saillant dispose d’une bonnette d’infanterie et la rue du rempart ne dessert en définitive que dix traverses, soit deux lignes de cinq (dont deux enracinées) en arrière des saillants pairs. Ainsi, l’armement de rempart se limitait-il à 8 pièces à peine, non compris les canons de flanquement (huit également) et les deux 155 L de la tourelle. Les deux magasins à poudre longent le couloir arrière de circulation des chambrées du casernement de la troupe. Nous avons visité ce fort en novembre 1996. Il était alors totalement à l’abandon. Un petit corps de garde défensif accolé à un porche protégeait l’accès au fort depuis la contrescarpe. Pour entrer dans le fort, il fallait passer par une des tranchées de repli des contrepoids du pont-levis à bascule en dessous. L’entrée nous était apparue majestueuse au fond de sa petite courtine. Un escalier hélicoïdal, métallique permettait de passer du corps de garde à la poterne sous l’entrée. Les maçonneries, bien que souffrant quelques soufflures et effondrements, nous avaient laissé bonne impression. Dans nombre de traverses abris, on trouvait encore les supports d’écouvillons, tout comme dans les caponnières d’ailleurs. Le flanc droit de celle du saillant II exposait sa grande visière en arc segmentaire. Dans l’un des enracinements coiffant la rue du rempart, une pompe à eau, à balancier, surmontait un profond puits. Dans le local voisin, une citerne métallique était encore en place. Le casernement recelait de très nombreux graffitis muraux attestant de la présence de troupes américaines en ces lieux en 1919-1920. De la tourelle Mougin, il ne demeurait que le pot de presse. Les écuries avaient conservé leurs auges en pierre, de nombreuses huisseries, restaient vaillantes, les magasins à poudre avaient leurs trois créneaux à lampe sur le même mur que leur porte d’entrée et les tags étaient rares pour ne pas écrire inexistants. Malheureusement, nous n’avions pu accéder aux substructures de la Mougin, ni à l’étage du casernement, faute d’escaliers. Pagny fut le théâtre d’expériences en 1901 sur la résistance des cuirassements. Lors de celles-ci, le blindage fut installé sur la cour en puits de lumière. Ensuite, le fort sera déclassé en 1912, puis réarmé dans l'urgence en 1914. Devenu privé en 1998, dès 1999, le nouveau propriétaire rasa le porche et le corps de garde de la contrescarpe pour, avec leurs gravats, combler le fossé de gorge devant l’entrée d’escarpe. Une demande de visite lui avait été adressée en mai 2002, sans succès.

Charmes-Lücke, erstreckt sich über die Departements 54 und 55 (Meurthe-et-Moselle & Meuse) südlich von Vaucouleurs, 1879–1883. 384 m ü. M. Genannt Fort Dejean. Ein Sperrfort, das das verschanzte Lager von Toul nach Süden verlängert, um zusammen mit dem Fort von Bourlémont die Nordflanke der Charmes-Lücke zu markieren und die einfallenden Armeen zu zwingen, zum Boden des Trichters vorzudringen, der durch den Ort Langres gebildet wird. An dieses Fort grenzen zwei Batterien, Uruffe und Pagny la Blanche Côte, mit denen es einen Komplex mit durch gedeckte Wege verbundenen Elementen bildet. Das viereckige Fort mit vier gleich großen Fronten hat die Form eines Diamanten. Der Eingang öffnet sich ganz in der Nähe von Frontvorsprung I. Die Gräben werden von zwei großen Doppelkaponnieren verteidigt, die an den Frontvorsprüngen II und IV angebracht sind. Nach dem Durchqueren des Eingangstunnels gelangt man in einen kleinen Hof, auf den ein zweiter Tunneldurchgang hinausführt. Letzterer mündet in die Wallstraße, die das Zentralmassiv, in dem sich Kasernen und Lager befinden, vollständig umgibt. Dieses Zentralmassiv umfasst zwei senkrecht zueinander stehende Höfe. Der erste, gegenüber der Hauptstadt, beherbergte die Offiziersquartiere. Der zweite, etwas kürzere Abschnitt auf und in Richtung des Kapitells wird von den zwei mal vier Jochen auf zwei Ebenen der Truppenbaracken begrenzt, also insgesamt 16 Baracken. Wenn wir im Kapitell über diesen Hof hinaus weitergehen, gelangen wir unter die Unterbauten eines Turms Mougin Mle 1876. Jeder Frontvorsprung hat eine Infanteriehaube und die Wallstraße bedient letztlich nur zehn Traversen oder zwei Linien zu je fünf (darunter zwei verschanzte) hinter den geraden Frontvorsprüngen. Somit war die Bewaffnung des Walls auf kaum 8 Geschütze begrenzt, die Flankengeschütze (ebenfalls acht) und die beiden 155-L-Geschütze des Turms nicht mitgerechnet. Die beiden Pulvermagazine verlaufen entlang des hinteren Verkehrskorridors der Truppenbaracken. Wir besuchten dieses Fort im November 1996. Es war damals völlig verlassen. Ein kleines, an einen Vorbau angeschlossenes Wachhaus schützte den Zugang zum Fort von der Kontereskarpe aus. Um das Fort zu betreten, musste man einen der Gegengewichtsgräben der darunterliegenden Klappbrücke passieren. Der Eingang erschien uns majestätisch am Fuße seiner kleinen Kurtine. Eine Wendeltreppe aus Metall führte vom Wachhaus zum Ausfalltor unterhalb des Eingangs. Das Mauerwerk machte trotz einiger Lunker und Einstürze einen guten Eindruck. In vielen Schutzdachtraversen waren die Bürstenhalter noch zu finden, ebenso in den Kaponnieren. Die rechte Flanke der Kaponniere des Frontbogens II zeigte ihr großes Segmentbogenvisier. In einer der Wurzeln, die die Wallstraße krönten, überragte eine Wasserpumpe mit einem Schwebebalken einen tiefen Brunnen. Im Nebenraum war noch eine Metallzisterne vorhanden. Die Kaserne enthielt zahlreiche Wandgraffiti, die von der Anwesenheit amerikanischer Truppen in den Jahren 1919–1920 zeugten. Vom Mougin-Turm war nur noch der Presskessel erhalten. Die Ställe hatten ihre Steintröge behalten, und viele der Türrahmen blieben standhaft. Die Pulvermagazine hatten ihre drei Lampenzinnen an derselben Wand wie ihre Eingangstür, und Graffiti waren selten, wenn nicht gar nicht vorhanden. Leider konnten wir weder die Unterbauten des Mougin noch das Obergeschoss der Kaserne betreten, da es keine Treppen gab. Pagny war 1901 Schauplatz von Experimenten zur Widerstandsfähigkeit von Panzern. Während dieser Experimente wurde die Panzerung als Lichtschacht im Hof installiert. Das Fort wurde dann 1912 außer Dienst gestellt und 1914 dringend wiederbewaffnet. Nachdem es 1998 in Privatbesitz übergegangen war, ließ der neue Eigentümer 1999 die Veranda und das Wachhaus der Kontereskarpe abreißen, um den Graben vor dem Eingang zur Steilküste mit ihrem Schutt zu füllen. Im Mai 2002 wurde ihm erfolglos ein Besuchsgesuch zugesandt.

Doorgang van Charmes, verspreid over departementen 54 en 55 (Meurthe-et-Moselle en Maas) ten zuiden van Vaucouleurs, 1879-1883. 384 m hoogte. Genaamd fort Dejean. Een stopfort dat het versterkte kamp van Toul naar het zuiden uitbreidde om, samen met het fort van Bourlémont, de noordelijke flank van de kloof van Charmes te markeren en de binnenvallende legers te dwingen op te rukken naar de bodem van de trechter die wordt gevormd door de plaats Langres. Dit fort wordt begrensd door twee batterijen, Uruffe en Pagny la Blanche Côte, waarmee het een complex vormt met elementen die met elkaar verbonden zijn door overdekte gangen. Het is een vierkant fort met vier even grote fronten en heeft de vorm van een ruit. De ingang opent zich vlak bij saillant I. De grachten worden verdedigd door twee grote dubbele caponnières die verbonden zijn met saillant II en IV. Eenmaal door de ingangstunnel komt men uit op een kleine binnenplaats waarop een tweede tunnel uitkomt. Deze laatste komt uit op de walstraat die het centrale massief, waar zich kazernes en magazijnen bevinden, volledig omsluit. Dit centrale massief omvat twee loodrecht op elkaar staande binnenplaatsen. De eerste, tegenover de kapiteel, was de verblijfplaats van de officieren. De tweede, iets korter en in de richting van de hoofdstad, wordt begrensd door de twee keer vier traveeën op twee niveaus van de troepenkazerne, voor een totaal van 16 barakken. Als we verder de hoofdstad ingaan voorbij deze binnenplaats, komen we onder de onderbouw van een Mougin Mle 1876-toren. Elke saillant heeft een infanteriekap en de walstraat bedient uiteindelijk slechts tien traversen, of twee linies van vijf (waarvan twee loopgraven) achter de even saillanten. De bewapening van de wal was dus beperkt tot amper 8 stuks, exclusief de flankerende kanonnen (ook acht) en de twee 155 L-kanonnen van de toren. De twee kruitmagazijnen lopen langs de achterste circulatiegang van de troepenkazerne. We bezochten dit fort in november 1996. Het was toen volledig verlaten. Een klein verdedigingswachthuisje, bevestigd aan een portaal, beschermde de toegang tot het fort vanaf de contrescarp. Om het fort te betreden, moest men door een van de contragewichtsgeulen van de basculebrug beneden. De ingang zag er majestueus uit aan de voet van de kleine ringmuur. Een metalen wenteltrap leidde van het wachthuisje naar de achterpoort onder de ingang. Het metselwerk, hoewel beschadigd door enkele blaasgaten en instortingen, liet een goede indruk achter. In veel van de traverses van de schuilplaatsen waren de borstelhouders nog steeds te vinden, evenals in de caponnières. De rechterflank van de caponnière van saillant II toonde zijn grote segmentboogvizier. In een van de wortels die de walstraat afsloten, bevond zich een waterpomp met een evenwichtsbalk boven een diepe put. In de aangrenzende kamer stond nog een metalen waterreservoir. De barakken vertoonden talloze graffiti op de muren, die getuigden van de aanwezigheid van Amerikaanse troepen in 1919-1920. Van de Mougin-toren was alleen de persketel overgebleven. De stallen hadden hun stenen troggen behouden en veel van de deurposten waren nog dapper. De kruitmagazijnen hadden hun drie lampkantelen op dezelfde muur als hun ingangsdeur, en graffiti was zeldzaam, zo niet onbestaand. Helaas konden we de onderbouw van de Mougin, noch de bovenverdieping van de kazerne, betreden vanwege het ontbreken van trappen. Pagny was in 1901 het toneel van experimenten met de weerstand van pantservoertuigen. Tijdens deze experimenten werd het pantservoertuig op de binnenplaats geïnstalleerd als lichtschacht. Het fort werd vervolgens in 1912 buiten gebruik gesteld en in 1914 met spoed herbewapend. Nadat het fort in 1998 privé was geworden, sloopte de nieuwe eigenaar in 1999 de veranda en het wachthuisje van de contrescarp om de kloofgreppel voor de ingang van de helling met hun puin te vullen. In mei 2002 werd hem een verzoek tot een bezoek toegestuurd, maar zonder succes.

Charmes Gap, straddles departments 54 and 55 (Meurthe-et-Moselle & Meuse) south of Vaucouleurs, 1879-1883. 384 m alt. Called fort Dejean. A stopping fort extending the entrenched camp of Toul towards the south to, with the fort of Bourlémont, mark the northern flank of the Charmes gap and force the invading armies to head towards the bottom of the funnel formed by the place of Langres. This fort is adjoined by two batteries, Uruffe and Pagny la Blanche Côte, with which it forms a complex with elements connected by covered ways. A quadrangular fort with four fronts of equal dimensions, it has the shape of a diamond. The entrance opens very close to salient I. The ditches are defended by two large double caponiers attached to salients II and IV. Once through the entrance tunnel, one emerges into a small courtyard onto which a second tunnel passage opens. The latter opens onto the rampart street which completely surrounds the central massif where barracks and stores are located. This central massif includes two courtyards perpendicular to each other. The first, across the capital, housed the officers' quarters. The second, on and in the direction of the capital, a little shorter, is bordered by the two times four bays on two levels of the troop barracks, for a total of 16 barracks. If we continue in the capital beyond this courtyard, we arrive under the substructures of a Mougin Mle 1876 turret. Each salient has an infantry bonnet and the rampart street ultimately serves only ten traverses, or two lines of five (including two entrenched) behind the even salients. Thus, the rampart armament was limited to barely 8 pieces, not including the flanking guns (also eight) and the two 155 L of the turret. The two powder magazines run along the rear circulation corridor of the barracks of the troop barracks. We visited this fort in November 1996. It was then completely abandoned. A small defensive guardhouse attached to a porch protected access to the fort from the counterscarp. To enter the fort, one had to pass through one of the counterweight trenches of the bascule drawbridge below. The entrance appeared majestic to us at the bottom of its small curtain wall. A spiral metal staircase led from the guardhouse to the postern gate below the entrance. The masonry, although suffering from some blowholes and collapses, left a good impression. In many of the shelter traverses, the brush holders could still be found, as well as in the caponiers. The right flank of the caponier of salient II exposed its large segmental arch visor. In one of the roots capping the rampart street, a water pump, with a balance beam, surmounted a deep well. In the neighboring room, a metal cistern was still in place. The barracks contained numerous wall graffiti attesting to the presence of American troops there in 1919-1920. Of the Mougin turret, only the press pot remained. The stables had retained their stone troughs, and many of the door frames remained valiant. The powder magazines had their three lamp crenellations on the same wall as their entrance door, and the graffiti was rare, if not nonexistent. Unfortunately, we were unable to access the substructures of the Mougin, nor the upper floor of the barracks, due to the lack of stairs. Pagny was the scene of experiments in 1901 on the resistance of armor. During these experiments, the armor was installed in the courtyard as a light well. The fort was then decommissioned in 1912, then urgently rearmed in 1914. Having become private in 1998, in 1999 the new owner razed the porch and the guardhouse of the counterscarp to fill the gorge ditch in front of the scarp entrance with their rubble. A request for a visit was sent to him in May 2002, without success.

Charmeská průrva, rozkládá se nad departmenty 54 a 55 (Meurthe-et-Moselle a Meuse) jižně od Vaucouleurs, 1879-1883. 384 m n. m. Nazývaná pevnost Dejean. Zastavující pevnost rozšiřující zakořeněný tábor Toul směrem na jih, aby s pevností Bourlémont označila severní křídlo Charmes Gap a donutila invazní armády zamířit ke dnu trychtýře tvořeného místem Langres. K této pevnosti přiléhají dvě baterie, Uruffe a Pagny la Blanche Côte, s nimiž tvoří komplex s prvky propojenými krytými chodbami. Je to čtyřúhelníková pevnost se čtyřmi průčelími stejných rozměrů, která má tvar diamantu. Vchod se otevírá velmi blízko výběžku I. Příkopy jsou bráněny dvěma velkými dvojitými kaponiéry připevněnými k výběžkům II a IV. Po průchodu vstupním tunelem se dostanete na malé nádvoří, na které se otevírá druhá tunelová chodba. Ta se otevírá na hradební ulici, která zcela obklopuje centrální masiv, kde se nacházejí kasárna a sklady. Tento centrální masiv zahrnuje dvě nádvoří kolmá na sebe. První, naproti hlavnímu městu, sídlilo důstojnické ubytovny. Druhá, na a směrem k hlavnímu městu, o něco kratší, je ohraničena dvakrát čtyřimi zátokami na dvou úrovních vojenských kasáren, celkem tedy 16 kasáren. Pokud budeme pokračovat v hlavním městě za toto nádvoří, dorazíme pod spodní stavby věže Mougin Mle 1876. Každý výběžek má pěchotní kapotu a hradební ulice nakonec slouží pouze deseti traverzám, tedy dvěma řadám po pěti (včetně dvou zakopaných) za sudými výběžky. Výzbroj valu byla tedy omezena na sotva 8 kusů, nepočítaje boční děla (také osm) a dvě děla kalibru 155 L věže. Dva prachové sklady vedou podél zadní cirkulační chodby kasáren vojenských kasáren. Tuto pevnost jsme navštívili v listopadu 1996. Tehdy byla zcela opuštěna. Malá obranná strážnice připojená k verandě chránila přístup do pevnosti z protiskluzu. Pro vstup do pevnosti bylo nutné projít jedním z protizávaží zvedacího mostu pod ní. Vchod se nám na úpatí malé ohradní zdi zdál majestátní. Z hlídnice vedlo k zadní bráně pod vchodem točité kovové schodiště. Zdivo, ačkoli trpělo několika dírami a zříceními, zanechalo dobrý dojem. V mnoha příčnících krytu se stále nacházely držáky na kartáče, stejně jako v kaponiérách. Pravý bok kaponiéru druhého výběžku odhaloval svůj velký segmentový oblouk. V jednom z kořenů lemujících ulici valu se nacházelo vodní čerpadlo s kladinou, které zakončovalo hlubokou studnu. V sousední místnosti stále stála kovová cisterna. V kasarnách se nacházely četné nástěnné graffiti svědčící o přítomnosti amerických vojsk v letech 1919–1920. Z mouginovy věže zůstala pouze lisovací pec. Stáje si zachovaly kamenné žlaby a mnohé zárubně zůstaly zachovalé. Sklady prachu měly na stejné zdi jako vstupní dveře tři cimbuří s lampami a graffiti bylo vzácné, ne-li žádné. Bohužel jsme se kvůli nedostatku schodů nemohli dostat do spodních konstrukcí Mouginu ani do horního patra kasáren. Pagny bylo v roce 1901 dějištěm experimentů s odolností pancéřování. Během těchto experimentů bylo pancéřování instalováno na nádvoří jako světelná šachta. Pevnost byla poté v roce 1912 vyřazena z provozu a v roce 1914 naléhavě znovu vyzbrojena. Poté, co se v roce 1998 stala soukromou, v roce 1999 nový majitel srovnal verandu a strážnici protisrázu, aby jejich sutinami zaplnil příkop rokle před vchodem do srázu. Žádost o návštěvu mu byla zaslána v květnu 2002, ale bez úspěchu.