Dept 06 (Alpes-Maritimes) Avancées nord-est de Nice. 1883-1886. 847 m/alt. 320 hommes, deux tourelles Mougin Mle 1876, dix pièces de rempart, sept mortiers et cinq canons revolver (armement en 1910). Dénommé fort Suchet. Fort d'arrêt, de la forme d’un pentagone étiré, dominant Sospel et interdisant le débouché du col de Tende (lire aussi avancées nord-est de Nice). Alors que son site d’implantation le permettait, plutôt que d’aménager une escarpe en à-pic, on confectionna des glacis de lauzes, formant ainsi un périmètre en fossés secs, étroits et flanqués. Ce flanquement mérite que l’on s’y attarde tant il est particulier. Certes, rien de révolutionnaire dans le principe : trois caponnières protègent cinq fronts à l’aide de canons revolver et il n’y a qu’une embrasure à canon par face. Trois caponnières doubles = six flancs pour cinq canons revolver prévus ; il manque donc un canon. Nous y reviendrons. Pour que le lecteur puisse appréhender les lieux, il nous faut impérativement préciser que l’entrée s’ouvre en fond de fossé dans la contrescarpe. Lorsque l’on se retrouve dans le fossé, sur la droite un mur d’un peu plus de deux mètres de hauteur adopte la courbe de la voie d’accès qui emprunte le fossé vers la gauche. Le mur sur la droite ne matérialise en fait qu’un décrochement vertical du fossé qui continue vers le saillant V. Sur la gauche, une rampe ascendante, occupant toute la largeur du fossé, donne droit sur un tunnel tout aussi large : l’entrée du fort. Ce tunnel, en réalité, est une grande visière de caponnière. En effet, cette grande visière en arc segmentaire, abrite non seulement l’entrée du fort, mais un créneau pour canon revolver, lequel pouvait opérer à volonté dans la rampe d’accès ou dans le fossé au-delà du décrochement vertical, vers le saillant V. Lorsque l’on fait face à cette entrée, on constate que la voie d’accès pénètre un peu sous la voûte de la visière avant d’être coupée par un pont roulant à effacement latéral. Ce pont, se retirant sur la droite, n’est pas suffisamment large pour occuper toute la largeur de la visière et, conséquemment, ne peut atteindre la verticale du créneau du canon revolver. Ce dernier est donc, quelle que soit la position du pont roulant, inaccessible de l’extérieur, à tout le moins sans échelle. Le fossé barrant l’entrée, sous la visière, est donc bien protégé. Le fossé du front V-I -autrement écrit, celui de gorge-, contourne l’entrée par la gauche. Le fossé de dessous la visière coupe ce dernier de façon à empêcher le contournement par le fond du fossé de gorge et, au cas où un imprudent s’y essaierait, un créneau de fusillade, très haut, donc à grand débattement vertical, se trouve entre l’entrée du fort et le créneau du canon. Toujours lorsque l’on fait face à l’entrée, on constate que la visière est supportée sur la droite par le mur d’escarpe et, à gauche par ce qui constitue en fait un orillon creux de caponnière. Cet orillon a un parement de maçonneries soigné et est anguleux alors que d’ordinaire ces organes sont peu ou prou arrondis. Le fronton de la visière, joliment festonné, affiche dans sa pierre le nom du fort et les années 1883 et 1886. Sur la gauche du cartouche, plus discrète mais à ne pas manquer, on trouve la mention "Azibert capitaine" du nom de l’officier concepteur du fort et dont les amateurs s’arrachent désormais les cours de fortifications. Cet officier aura réussi à concevoir un fort unique à plus d’un titre et cette entrée n’en est que l’un des exemples. Notons, avant de continuer le descriptif que le flanc orienté vers le saillant I n’a pas de visière. Le pont roulant est protégé par un large créneau dont les huit ressauts sont tous dans sa partie inférieure. Ce pont manœuvre sur deux chemins de roulement. Il comprend, au centre de son côté droit, une réa dans laquelle passe une chaîne, chaîne reliée à un treuil lequel, grâce à un dispositif de débrayage, pouvait être actionné à volonté depuis le local de retrait du pont ou depuis le local supérieur. Au contraire de celle abritant l’entrée, la caponnière double du saillant II a été coiffée de béton lors de modernisations en 1910. Son flanc orienté vers le saillant I est protégé des coups d’écharpe par un long orillon plein et celle orientée vers le saillant III est sans conteste un des plus étroits de France puisque se limitant à son unique créneau vertical pour le tir au fusil. La longueur de ce front, ± 35 mètres à peine, ne nécessitait pas la mise en place d’un canon ; voici donc le canon manquant dont question plus haut. L’escarpe du front II-III consiste en une courtine dont seule la droite comprend un coffre (le flanc étroit dont il vient d’être question). Notons que la gaine d’accès à la caponnière du saillant II desservait originellement trois créneaux de tir dans cette courtine. Cette gaine d’accès, lors des modernisations, a été comblée de béton et remplacée par une autre débouchant dans la galerie flanquante d’escarpe de la même caponnière, mais du front I-II. La gauche de la courtine est matérialisée par une saillie dominée par un mur à bahut. Sur la seule photo en notre possession (nous n’avons pas eu le temps d’effectuer un tour des fossés), nous peinons à distinguer si ce bastionnet est creux ou non. Dans l’affirmative, nous aurions là un aileron. Le front III-IV, le plus long, est pris à partie par la caponnière double du saillant IV, elle aussi renforcée par une couverture bétonnée. Le flanc battant ce front est plus étroit que l’orillon le protégeant. Cet orillon est creux et abrite une des trois casemates alignées constituant la galerie flanquante de la face est. La face sud, en revanche, comprend une petite courtine en son centre, courtine défendue latéralement par des créneaux de fusillade. Le tracé de cette courtine n’a pas été suivi lors des travaux de bétonnage, tant et si bien qu’aujourd’hui, seule la partie inférieure de cette courtine demeure visible. La gaine d’accès à cette caponnière est extrêmement longue puisqu’elle fait un peu plus du tiers du plus grand axe que l’on puisse tracer entre deux points de l’escarpe. Le saillant V n’est pas anguleux mais arrondi. Sous la contrescarpe, au centre du front IV-V se trouve un élément qui, bien que dûment prévu, dans certains cours de fortification (Goetschy p. ex.) n’est que très rarement rencontré. Il s’agit d’une morgue. Celle-ci, on y accède en descendant une dizaine de marches d’escalier pour se retrouver face à une quarantaine d’alvéoles creusées dans le rocher. Reprenons maintenant notre progression dans le fort. Passé le tunnel de l’entrée, la rampe continue à monter jusqu’au saillant I tout en longeant une terrasse avec mur à bahut surmontant l’escarpe, terrasse où trois canons de 47 mm tir rapide Mle 1887 sont maintenant exposés, tout comme une tourelle démontable STG Mle 35/37 (n° 566). Cette rampe débouche, à hauteur de la moitié du front I-II, dans une petite cour. Deux passages en tunnel s’y ouvrent. Le premier, sur la droite, rejoint la cour du casernement. Le second, face à la rampe, rejoint, après deux virages serrés, l’opposé de cette même cour du casernement. En réalité, ce second passage pourrait être désigné, si la sémantique de la fortification l’autorisait, comme étant une rue du rempart souterraine. Elle donne accès aux traverses-abris du front III-IV, traverses dont la ligne est encadrée par les deux massifs des tourelles Mougin, tourelles aux substructures desquelles on accède depuis le même cheminement. On l’aura compris, cette disposition est unique ; ce cheminement que, par facilité, nous désignerons chemin de desserte, longe l’arrière des huit travées sur un seul niveau des chambrées. En fait, une si brève distance entre chambrées et traverses-abris ne se rencontre que dans les forts à cavalier. Les traverses-abris sont au nombre de quatre (+ une isolée et enracinée sur le front IV-V, mentionnée pour mémoire). Le corps d’abri est très large, il servait à l’entreposage des canons. Les bras sont constitués d’escaliers suffisamment larges pour laisser passer les pièces d’artillerie de rempart, des canons de 95 mm. Singulièrement, ces escaliers d’une dizaine de marches ne sont pas des escaliers-rampe, ce qui imposait le placement de planches sur les volées pour amener les canons sur leurs plates-formes. Cet enfoncement relatif (± 180 cm) des traverses-abris permettait aussi de ne pas interférer dans le champ de tir des tourelles. Les tourelles, venons-y. Le fort du Barbonnet est un des seuls forts de France à pouvoir se targuer de posséder deux tourelles Mougin Mle 1876 pour deux canons longs de Bange de 155 mm (avec Giromagny et Manonviller), et le seul à les avoir conservées. Ces tourelles n’ont pas fait l’objet de travaux d’abaissement comme on peut le constater à Frouard, Pont-Saint-Vincent et Liouville. Il semble même qu’elles n’aient pas été équipées de machines à vapeur pour faciliter leur manœuvre. Ce dernier point mériterait toutefois d’être vérifié car ces machines n’ont pas fait l’unanimité (cheminée d’évacuation trop rapidement obstruée – cfr expériences de Pagny la Blanche Côte en 1901) et certaines n’étaient déjà plus en fonction voire démontées en 1914 (Liouville, Villey-le-Sec, p. ex.) alors que d’autres forts les avaient conservées (Domont, Corbas,…). Dans l’Entre-deux-guerres, ces tourelles recevront quelque amélioration, surtout au niveau de leurs substructures (installation de moteurs électriques pour la rotation) mais peut-être aussi au niveau de leur anneau bétonné qui, selon d’aucuns, serait en béton armé. Ces tourelles ont été entretenues par l’armée jusqu’en 1952 ce qui, autant que par les bons soins de l’association Édelweiss, explique leur excellent état de conservation. Nous nous devons de signaler que des documents de 1957 évoquent une nouvelle modernisation de ces tourelles ainsi qu’une réévaluation de leurs plans de feux, ce qui est stupéfiant. Les tubes de la tourelle sud ont toutefois été cédés au fort de Villey-le-Sec. À hauteur de la tourelle sud, le chemin de desserte effectue un virage à 180° et, avant de déboucher dans la cour du casernement, longe le magasin à poudre. Celui-ci n’a rien de bien particulier ; il montre des murs recouverts d’un enduit de ciment et sa voûte en plein cintre a manifestement été doublée d’un parapluie en tôles aujourd’hui disparu. À hauteur de ce magasin, en 1891 on creusa un magasin sous roc d'une contenance de 54 000 kg de poudre. Il est probable que l’implantation des quatre guérites observatoires en soit contemporaine. Huit autres travées, plus profondes, font face aux chambrées, par delà la cour en puits de lumière. Ces dernières avaient diverses fonctions et nous ne retiendrons que la présence d’un superbe double four modèle Virette-Jomeau et d’un fourneau de cuisine François-Vaillant Mle 1885 n° 1. Ce four et ce fourneau sont désormais des modèles uniques. Comme souvent, des projets d’amélioration firent long feu tels celui de l’implantation d'une tourelle Galopin Mle 1890 pour deux canons de 155 longs (en lieu et place de l’une des Mougin ?), ou celui de deux tourelles de 75 Mle 05, d’une tourelle pour projecteur et de six observatoires cuirassés, voire encore d’une tourelle de mitrailleuses, cette dernière au-dessus de l’entrée. On envisagea également de recouvrir la cour d’une épaisse couche de béton. De novembre 1931 à février 1935, la Commission d’Organisation des régions Fortifiées (CORF) organisa par-dessous le fort un ouvrage Maginot qu’en définitive, les crédits limiteront à deux blocs, dont un d’artillerie. Il n'existe pas de communication entre le fort du XIXème siècle et l’ouvrage Maginot, cependant, le percement d’une galerie devant relier un troisième bloc avait causé quelques soucis dans le fort sommital, dont la fissuration de l’une des citernes, ce qui avait entraîné l’arrêt des travaux. Nous avons eu la chance de pouvoir visiter ce fort en dehors des visites tous publics (05/2008). Malgré sa bonne volonté, notre hôte ne disposait malheureusement que d’une brève tranche horaire, dès lors nous n’avons pas eu le temps de visiter la caponnière du saillant IV, le magasin sous roc ou d’effectuer le tour des fossés. Nous aurons toutefois pu avoir un bon aperçu de ce fort singulier entre tous et d’y noter d’autres particularités telles des avant-becs aux angles extérieurs des caponnières, la présence au fronton de nombreux locaux (toutes les chambrées, tous les accès aux traverses, les substructures des tourelles,…) de noms de héros nationaux, certains rarement cités tels les bourgeois de Saint-Jean-de-Lône, Barbanegre, Dutertre, Bobillot, Calvo, … ; ou remontant plus loin dans le temps (Jeanne d’Arc, Duguesclin, Bayard,…). Le dispositif d’obturation des fenêtres est aussi particulier. Certes, deux poutrelles en U sont disposées verticalement de part et d’autre de la baie, mais l’échancrure par laquelle on y glissait les rails horizontaux se situe un peu plus bas que la naissance de l’arc segmentaire constituant le dessus de la baie. Jusque là, rien d’anormal ; ce qui change c’est que les rails verticaux se prolongent vers le haut, au-dessus de l’échancrure, de façon à ce que même cet arc soit occulté. Pour ce faire, la courbe comprend quatre arrêtoirs pour y immobiliser la partie supérieure du dispositif d’obturation. Le casernement recèle plusieurs jolis croquis muraux datant de l’Entre-deux-guerres. Les descentes d’eau du casernement sont ornées de dauphins à leur partie inférieure L’essentiel des huisseries originelles est en place. La surface vitrée des cloisons arrières des chambrées donnant sur le chemin de desserte, est à peu près le double de la normale. Au moins une des guérites observatoires a conservé sa balancelle. Une de ces guérites se trouve sur un chemin couvert épousant le tracé de la contrescarpe au saillant IV. En ce qui concerne les tourelles, notons pour les puristes que les caissons internes au niveau des embrasures sont très différents de celui de la tourelle de Frouard. Il est donc du domaine du possible que ceux du Barbonnet soient postérieurs à 1914. La liste des détails méritant mention est probablement loin d’être exhaustive. Ce fort est l’ouvrage Séré de Rivières le plus septentrional de la frontière orientale à être ouvert au public ; on l’aura compris, la somme de ses spécificités vaut le déplacement. Plusieurs chambrées sont transformées en musée et plusieurs pièces d’artillerie réjouiront les passionnés.

Dept 06 (Seealpen) Nordöstliche Avancées von Nizza. 1883-1886. 847 M ü M. 320 Mann, zwei Mougin-Geschütztürme Mle 1876, zehn Wallgeschütze, sieben Mörser und fünf Revolverkanonen (Bewaffnung 1910). Bezeichnet als Fort Suchet. Sperrfort, in Form eines gestreckten Fünfecks, dominiert Sospel und sperrt die Ausgänge des Tenda-Passes (siehe auch nordöstliche Avancées von Nizza). Obwohl sein Standort es erlaubte, statt einer steilen Böschung anzulegen, fertigte man Glacis aus Steinplatten an, die so einen Perimeter in trockenen, schmalen und flankierten Gräben bildeten. Diese Flankierung verdient Beachtung, so besonders sie ist. Gewiss, nichts Revolutionäres im Prinzip: drei Kaponnieren schützen fünf Fronten mit Revolverkanonen und es gibt nur eine Kanonen-Scharte pro Face. Drei Doppelkaponnieren = sechs Flanken für fünf vorgesehene Revolverkanonen; es fehlt also eine Kanone. Dazu kommen wir zurück. Damit der Leser die Orte erfassen kann, müssen wir zwingend präzisieren, dass der Eingang sich im Grabengrund in der Kontreskarpe öffnet. Wenn man sich im Graben befindet, nimmt rechts eine Mauer von etwas mehr als zwei Metern Höhe die Kurve des Zufahrtswegs an, der den Graben nach links nutzt. Die Mauer rechts materialisiert in Wirklichkeit nur einen vertikalen Absatz des Grabens, der in Richtung Saillant V weitergeht. Links gibt eine aufsteigende Rampe, die die gesamte Breite des Grabens einnimmt, direkt auf einen ebenso breiten Tunnel: den Eingang des Forts. Dieser Tunnel ist in Wirklichkeit eine große Kaponnierblende. Tatsächlich beherbergt diese große Blende mit Segmentbogen nicht nur den Eingang des Forts, sondern auch eine Scharte für eine Revolverkanone, die nach Belieben in der Zufahrtsrampe oder im Graben jenseits des vertikalen Absatzes, in Richtung Saillant V, operieren konnte. Wenn man diesem Eingang gegenübersteht, stellt man fest, dass der Zufahrtsweg etwas unter das Gewölbe der Blende eindringt, bevor er durch eine Schiebebrücke mit seitlichem Verschwinden unterbrochen wird. Diese Brücke, die sich nach rechts zurückzieht, ist nicht breit genug, um die gesamte Breite der Blende einzunehmen, und kann folglich nicht die Vertikale der Scharte der Revolverkanone erreichen. Letztere ist daher, unabhängig von der Position der Schiebebrücke, von außen unzugänglich, jedenfalls ohne Leiter. Der den Eingang unter der Blende sperrende Graben ist daher gut geschützt. Der Graben der Front V-I - anders geschrieben, der der Kehle -, umgeht den Eingang links. Der Graben unter der Blende schneidet diesen, um die Umgehung durch den Grund des Kehlgrabens zu verhindern und, falls sich ein Unvorsichtiger daran versuchen sollte, befindet sich zwischen dem Eingang des Forts und der Scharte der Kanone eine Gewehrscharte, sehr hoch, also mit großem vertikalen Schwenkbereich. Immer wenn man dem Eingang gegenübersteht, stellt man fest, dass die Blende rechts von der Böschungsmauer und links von dem, was tatsächlich ein hohler Kaponnierohrstock ist, getragen wird. Dieser Orillon hat eine sorgfältige Mauerwerksverblendung und ist eckig, während diese Organe normalerweise mehr oder weniger abgerundet sind. Der Giebel der Blende, hübsch mit Festons verziert, zeigt in seinem Stein den Namen des Forts und die Jahre 1883 und 1886. Links des Kartusche, dezenter aber nicht zu übersehen, findet sich die Erwähnung "Azibert capitaine" vom Namen des konzipierenden Offiziers des Forts und dessen Fortifikationskurse sich Liebhaber nun reißen. Dieser Offizier wird es geschafft haben, ein in mehrfacher Hinsicht einzigartiges Fort zu entwerfen und dieser Eingang ist nur eines der Beispiele. Wir merken an, bevor wir mit der Beschreibung fortfahren, dass die dem Saillant I zugewandte Flanke keine Blende hat. Die Schiebebrücke ist durch eine breite Scharte geschützt, deren acht Vorsprünge alle in ihrem unteren Teil sind. Diese Brücke manövriert auf zwei Fahrbahnen. Sie umfasst in der Mitte ihrer rechten Seite eine Rolle, in der eine Kette läuft, eine Kette, die mit einer Winde verbunden ist, die dank einer Ausrückvorrichtung nach Belieben vom Lokal des Brückenrückzugs oder vom oberen Lokal aus betätigt werden konnte. Im Gegensatz zu der, die den Eingang beherbergt, wurde die Doppelkaponniere des Saillant II bei Modernisierungen 1910 mit Beton überzogen. Ihre dem Saillant I zugewandte Flanke ist gegen Streifschüsse durch einen langen vollen Orillon geschützt und die dem Saillant III zugewandte ist ohne Zweifel eine der schmalsten Frankreichs, da sie sich auf ihre einzige vertikale Scharte für Gewehrfeuer beschränkt. Die Länge dieser Front, kaum ± 35 Meter, erforderte nicht die Aufstellung einer Kanone; hier also die fehlende Kanone, von der weiter oben die Frage. Die Böschung der Front II-III besteht aus einer Kurtine, von der nur die rechte eine Kasematte umfasst (die soeben erwähnte schmale Flanke). Wir merken an, dass der Zugangsgang zur Kaponniere des Saillant II ursprünglich drei Schießscharten in dieser Kurtine bediente. Dieser Zugangsgang wurde bei den Modernisierungen mit Beton verfüllt und durch einen anderen ersetzt, der in den flankierenden Böschungsgang derselben Kaponniere, aber der Front I-II, mündet. Die Linke der Kurtine wird durch einen Vorsprung materialisiert, der von einer Brustwehr überragt wird. Auf dem einzigen Foto in unserem Besitz (wir hatten keine Zeit, eine Runde der Gräben zu machen) fällt es uns schwer, zu unterscheiden, ob dieses Bollwerk hohl ist oder nicht. Falls ja, hätten wir dort einen Flügel. Die Front III-IV, die längste, wird von der Doppelkaponniere des Saillant IV in Angriff genommen, die ebenfalls durch eine betonierte Abdeckung verstärkt wurde. Die diese Front bestreichende Flanke ist schmaler als der sie schützende Orillon. Dieser Orillon ist hohl und beherbergt eine der drei ausgerichteten Kasematten, die den flankierenden Gang der Ostface bilden. Die Südface hingegen umfasst in ihrer Mitte eine kleine Kurtine, die seitlich durch Gewehrscharten verteidigt wird. Die Linie dieser Kurtine wurde bei den Betonierungsarbeiten nicht befolgt, so dass heute nur der untere Teil dieser Kurtine sichtbar bleibt. Der Zugangsgang zu dieser Kaponniere ist extrem lang, da er etwas mehr als ein Drittel der größten Achse beträgt, die man zwischen zwei Punkten der Böschung ziehen kann. Der Saillant V ist nicht eckig, sondern abgerundet. Unter der Kontrescarpe, in der Mitte der Front IV-V befindet sich ein Element, das, obwohl in einigen Fortifikationskursen (Goetschy z.B.) durchaus vorgesehen, nur sehr selten angetroffen wird. Es handelt sich um eine Leichenhalle. Zu dieser gelangt man, indem man ein Dutzend Treppenstufen hinabsteigt, um sich etwa vierzig in den Fels gegrabenen Nischen gegenüber zu finden. Setzen wir nun unseren Fortschritt im Fort fort. Hinter dem Tunneleingang steigt die Rampe weiter bis zum Saillant I an, während sie eine Terrasse mit Brustwehr begleitet, die die Böschung überragt, eine Terrasse, auf der jetzt drei 47-mm-Schnellfeuerkanonen Mle 1887 ausgestellt sind, ebenso wie ein demontierbarer STG-Turm Mle 35/37 (Nr. 566). Diese Rampe mündet auf halber Höhe der Front I-II in einen kleinen Hof. Zwei Tunnelpassagen öffnen sich dort. Die erste, rechts, führt zum Hof der Kaserne. Die zweite, gegenüber der Rampe, führt nach zwei scharfen Kurven zur Gegenseite desselben Kasernenhofs. In Wirklichkeit könnte dieser zweite Durchgang, wenn die Semantik der Fortifikation es erlauben würde, als unterirdische Wallstraße bezeichnet werden. Sie gibt Zugang zu den Traversen-Schutzräumen der Front III-IV, Traversen, deren Linie von den beiden Massiven der Mougin-Türme eingerahmt wird, Türme, zu deren Unterbauten man vom selben Weg aus gelangt. Wie man verstanden haben wird, diese Anordnung ist einzigartig; dieser Weg, den wir der Einfachheit halber als Versorgungsweg bezeichnen werden, verläuft hinter den acht Jochen auf einer einzigen Ebene der Stuben. Tatsächlich findet man einen so kurzen Abstand zwischen Stuben und Traversen-Schutzräumen nur in Forts mit Kavaliers. Die Traversen-Schutzräume sind vier an der Zahl (+ eine isolierte und auf der Front IV-V verwurzelte, der Vollständigkeit halber erwähnt). Der Schutzraumkörper ist sehr breit, er diente der Lagerung der Kanonen. Die Arme bestehen aus Treppen, die breit genug sind, um die Wallgeschützte, 95-mm-Kanonen, passieren zu lassen. Eigenartigerweise sind diese Treppen mit einem Dutzend Stufen keine Rampentreppen, was die Platzierung von Brettern auf den Läufen erforderte, um die Kanonen auf ihre Plattformen zu bringen. Diese relative Vertiefung (± 180 cm) der Traversen-Schutzräume erlaubte es auch, nicht in das Schussfeld der Türme einzugreifen. Die Türme, kommen wir dazu. Das Fort Barbonnet ist eines der wenigen Forts Frankreichs, das sich rühmen kann, zwei Mougin-Geschütztürme Mle 1876 für zwei 155-mm-Bange-Langrohrkanonen (mit Giromagny und Manonviller) zu besitzen, und das einzige, das sie erhalten hat. Diese Türme wurden nicht abgesenkt, wie man in Frouard, Pont-Saint-Vincent und Liouville feststellen kann. Es scheint sogar, dass sie nicht mit Dampfmaschinen zur Erleichterung ihrer Bedienung ausgestattet waren. Dieser letzte Punkt verdiente jedoch überprüft zu werden, da diese Maschinen nicht unumstritten waren (Ablaufkamin zu schnell verstopft – vergleiche Experimente von Pagny la Blanche Côte 1901) und einige bereits 1914 nicht mehr in Betrieb oder sogar demontiert waren (Liouville, Villey-le-Sec, z.B.) während andere Forts sie behalten hatten (Domont, Corbas,…). In der Zwischenkriegszeit erhielten diese Türme einige Verbesserungen, vor allem auf der Ebene ihrer Unterbauten (Installation von Elektromotoren für die Rotation) aber vielleicht auch auf der Ebene ihren betonierten Rings, der nach einigen in Stahlbeton sein soll. Diese Türme wurden von der Armee bis 1952 instand gehalten, was, ebenso sehr wie durch die gute Pflege des Vereins Edelweiss, ihren ausgezeichneten Erhaltungszustand erklärt. Wir müssen darauf hinweisen, dass Dokumente von 1957 eine neue Modernisierung dieser Türme sowie eine Neubewertung ihrer Feuerpläne erwähnen, was erstaunlich ist. Die Rohre des südlichen Turms wurden jedoch an das Fort Villey-le-Sec abgegeben. Auf Höhe des südlichen Turms macht der Versorgungsweg eine 180°-Wendung und verläuft, bevor er in den Kasernenhof mündet, entlang des Pulvermagazins. Dieses hat nichts Besonderes; es zeigt mit Zementputz überzogene Wände und sein Tonnengewölbe wurde offensichtlich mit einem heute verschwundenen Blech-Regenschirm verdoppelt. Auf Höhe dieses Magazins wurde 1891 ein Felsenmagazin mit einem Fassungsvermögen von 54.000 kg Pulver gegraben. Es ist wahrscheinlich, dass die Errichtung der vier Beobachtungs-Wachhäuschen zeitgleich damit war. Acht andere, tiefere Joche liegen den Stuben gegenüber, jenseits des Hofes als Lichtschacht. Letztere hatten verschiedene Funktionen und wir werden nur die Anwesenheit eines superbem Doppelofens Modell Virette-Jomeau und eines Küchenherds François-Vaillant Mle 1885 Nr. 1 festhalten. Dieser Ofen und dieser Herd sind nun einzigartige Modelle. Wie oft kamen Verbesserungsprojekte nicht über das Planungsstadium hinaus, wie das der Errichtung eines Galopin-Geschützturms Mle 1890 für zwei 155-mm-Langrohrkanonen (anstelle eines der Mougin?), oder das von zwei 75-mm-Türmen Mle 05, eines Scheinwerferturms und von sechs gepanzerten Beobachtungsständen, oder sogar eines Maschinengewehrturms, letzterer über dem Eingang. Man erwog auch, den Hof mit einer dicken Betonschicht zu bedecken. Von November 1931 bis Februar 1935 organisierte die Kommission für die Organisation der befestigten Regionen (CORF) unterhalb des Forts einen Maginot-Werk, den letztlich die Kredite auf zwei Blöcke, davon ein Artillerieblock, beschränken werden. Es besteht keine Verbindung zwischen dem Fort des 19. Jahrhunderts und dem Maginot-Werk, jedoch hatte das Graben einer Galerie, die einen dritten Block verbinden sollte, einige Probleme im Gipfelfort verursacht, darunter die Rissbildung einer der Zisternen, was zum Abbruch der Arbeiten führte. Wir hatten das Glück, dieses Fort außerhalb der öffentlichen Führungen besuchen zu können (05/2008). Trotz seines guten Willens hatte unser Gastgeber leider nur ein kurzes Zeitfenster, daher hatten wir keine Zeit, die Kaponniere des Saillant IV, das Felsenmagazin zu besichtigen oder eine Runde der Gräben zu machen. Wir werden dennoch einen guten Überblick über dieses besonders einzigartige Fort haben und andere Besonderheiten feststellen können, wie Vorbossen an den Außenecken der Kaponnieren, die Anwesenheit an den Giebeln zahlreicher Räume (alle Stuben, alle Zugänge zu den Traversen, die Unterbauten der Türme,…) von Namen nationaler Helden, einige selten erwähnt wie die Bürger von Saint-Jean-de-Lône, Barbanegre, Dutertre, Bobillot, Calvo, … ; oder weiter in der Zeit zurückreichend (Jeanne d'Arc, Duguesclin, Bayard,…). Die Vorrichtung zur Verdunkelung der Fenster ist ebenfalls besonders. Zwar sind zwei U-Träger vertikal auf beiden Seiten der Öffnung angeordnet, aber der Ausschnitt, durch den man die horizontalen Schienen gleiten ließ, befindet sich etwas unterhalb des Anfangs des Segmentbogens, der die Oberseite der Öffnung bildet. Bis dahin nichts Abnormal; was sich ändert, ist, dass die vertikalen Schienen sich nach oben, über den Ausschnitt hinaus, verlängern, so dass sogar dieser Bogen verdeckt wird. Dazu weist die Kurve vier Anschläge auf, um den oberen Teil der Verdunkelungsvorrichtung dort zu immobilisieren. Die Kaserne birgt mehrere hübsche Wandskizzen aus der Zwischenkriegszeit. Die Wasserabläufe der Kaserne sind an ihrem unteren Teil mit Delphinen verziert. Der Großteil der originalen Tür- und Fensterbeschläge ist vorhanden. Die Glasfläche der Rückwände der Stuben, die zum Versorgungsweg hin geben, ist etwa doppelt so groß wie normal. Mindestens eines der Beobachtungs-Wachhäuschen hat seine Schwenkvorrichtung erhalten. Eine dieser Wachhäuschen befindet sich auf einem gedeckten Weg, der der Linie der Kontrescarpe am Saillant IV folgt. Was die Türme betrifft, bemerken wir für Puristen, dass die internen Kästen auf Höhe der Scharten sehr unterschiedlich zu dem des Turms von Frouard sind. Es ist daher möglich, dass die des Barbonnet nach 1914 sind. Die Liste der erwähnenswerten Details ist wahrscheinlich weit davon entfernt, erschöpfend zu sein. Dieses Fort ist das nördlichste Séré de Rivières-Werk der Ostgrenze, das für die Öffentlichkeit zugänglich ist; wie man verstanden haben wird, die Summe seiner Besonderheiten ist die Reise wert. Mehrere Stuben sind in ein Museum umgewandelt und mehrere Artilleriestücke werden Enthusiasten erfreuen.

Dept 06 (Alpes-Maritimes) Noordoostelijke avancées van Nice. 1883-1886. 847 m/alt. 320 man, twee Mougin-koepels Mle 1876, tien wallstukken, zeven mortieren en vijf revolverkanonnen (bewapening in 1910). Genoemd fort Suchet. Sperfort, in de vorm van een uitgerekte vijfhoek, domineert Sospel en verspert de uitgang van de Tende-pas (lees ook noordoostelijke avancées van Nice). Hoewel zijn inplantingsplaats het toeliet, in plaats van een steile escarp aan te leggen, vervaardigde men glacis van leistenen, die zo een perimeter vormden in droge, smalle en geflankeerde grachten. Deze flankering verdient dat men er bij stilstaat, zo bijzonder is hij. Zeker, niets revolutionairs in het principe: drie caponnières beschermen vijf fronten met revolverkanonnen en er is slechts één kanonsembrasuur per face. Drie dubbele caponnières = zes flanken voor vijf voorziene revolverkanonnen; er ontbreekt dus een kanon. Daar komen we op terug. Opdat de lezer de plaatsen zou kunnen vatten, moeten we imperatief preciseren dat de ingang zich in de grachtbodem in de contrescarpe opent. Wanneer men zich in de gracht bevindt, neemt rechts een muur van iets meer dan twee meter hoogte de bocht van de toegangsweg aan, die de gracht naar links benut. De muur rechts materialiseert in feite slechts een verticale verspringing van de gracht die naar de saillant V verdergaat. Links geeft een stijgende helling, die de volledige breedte van de gracht inneemt, recht op een even brede tunnel: de ingang van het fort. Deze tunnel is in werkelijkheid een grote caponniervisier. Inderdaad, deze grote visier met segmentboog, herbergt niet alleen de ingang van het fort, maar een schietgat voor revolverkanon, die naar believen kon opereren in de toegangshelling of in de gracht voorbij de verticale verspringing, naar de saillant V. Wanneer men voor deze ingang staat, stelt men vast dat de toegangsweg een beetje onder het gewelf van de visier binnendringt alvorens onderbroken te worden door een rolbrugg met zijdelings verdwijnen. Deze brug, die zich naar rechts terugtrekt, is niet breed genoeg om de volledige breedte van de visier in te nemen en kan bijgevolg niet de verticale van het schietgat van de revolverkanon bereiken. Laatstgenoemde is dus, ongeacht de positie van de rolbrugg, ontoegankelijk van buitenaf, tenminste zonder ladder. De gracht die de ingang onder de visier verspert, is dus goed beschermd. De gracht van het front V-I - anders geschreven, dat van de keel -, omzeilt de ingang links. De gracht onder de visier snijdt deze om de omzeiling door de bodem van de keelgracht te verhinderen en, in het geval een onvoorzichtige het zou proberen, bevindt zich tussen de ingang van het fort en het schietgat van het kanon een geweerschietgat, zeer hoog, dus met grote verticale zwaai. Steeds wanneer men voor de ingang staat, stelt men vast dat de visier rechts door de escarpmuur en links door wat in feite een holle caponnierorillon is, wordt gedragen. Deze orillon heeft een zorgvuldig metselwerkparement en is hoekig terwijl deze organen gewoonlijk min of meer afgerond zijn. Het fronton van de visier, mooi met festoenen versierd, toont in zijn steen de naam van het fort en de jaren 1883 en 1886. Links van de cartouche, discreter maar niet te missen, vindt men de vermelding "Azibert capitaine" van de naam van de ontwerpende officier van het fort en wiens fortificatiecursussen liefhebbers zich nu ontrukken. Deze officier zal erin geslaagd zijn een fort te ontwerpen dat uniek is in meer dan één opzicht en deze ingang is er slechts één van de voorbeelden van. We merken op, alvorens de beschrijving voort te zetten, dat de naar de saillant I georiënteerde flank geen visier heeft. De rolbrugg is beschermd door een breed schietgat waarvan de acht inspringingen alle in het onderste deel zijn. Deze brug manoeuvreert op twee rollijnen. Hij omvat, in het midden van zijn rechterzijde, een schijf waarin een ketting passeert, een ketting verbonden met een lier die, dankzij een ontkoppelingssysteem, naar believen kon worden bediend vanuit de lokalen van de brugterugtrekking of vanuit het bovenste lokaal. In tegenstelling tot die welke de ingang herbergt, is de dubbele caponnière van de saillant II bij moderniseringen in 1910 van beton voorzien. Haar naar de saillant I georiënteerde flank is beschermd tegen meevallende schoten door een lange volle orillon en die naar de saillant III georiënteerde is ongetwijfeld een van de smalste van Frankrijk aangezien ze zich beperkt tot haar unieke verticale schietgat voor geweervuur. De lengte van dit front, nauwelijks ± 35 meter, vereiste niet de plaatsing van een kanon; hier dus de ontbrekende kanon waarvan hierboven de vraag. De escarpe van het front II-III bestaat uit een courtine waarvan alleen de rechterzijde een kazemat omvat (de zojuist genoemde smalle flank). We merken op dat de toegangsgang naar de caponnière van de saillant II oorspronkelijk drie schietgaten in deze courtine bediende. Deze toegangsgang werd tijdens de moderniseringen met beton opgevuld en vervangen door een andere die uitmondt in de flankerende escarpegalerij van dezelfde caponnière, maar van het front I-II. De linkerzijde van de courtine wordt gematerialiseerd door een uitstek gedomineerd door een borstwering. Op de enige foto in ons bezit (we hadden geen tijd om een rondgang van de grachten te maken) hebben we moeite om te onderscheiden of dit bolwerk hol is of niet. In het eerste geval, zouden we daar een aileron hebben. Het front III-IV, het langste, wordt aangevallen door de dubbele caponnière van de saillant IV, eveneens versterkt door een betonnen dekking. De flank die dit front bestrijkt, is smaller dan de orillon die hem beschermt. Deze orillon is hol en herbergt een van de drie uitgelijnde kazematten die de flankerende galerij van de oostface vormen. De zuidface daarentegen omvat in haar centrum een kleine courtine, courtine verdedigd zijdelings door geweerschietgaten. Het tracé van deze courtine werd niet gevolgd tijdens de betoneringswerken, zodanig dat vandaag alleen het onderste deel van deze courtine zichtbaar blijft. De toegangsgang naar deze caponnière is extreem lang aangezien hij iets meer dan een derde bedraagt van de grootste as die men tussen twee punten van de escarpe kan trekken. De saillant V is niet hoekig maar afgerond. Onder de contrescarpe, in het centrum van het front IV-V bevindt zich een element dat, hoewel degelijk voorzien, in sommige fortificatiecursussen (Goetschy bijv.) slechts zeer zelden wordt aangetroffen. Het betreft een lijkenhuis. Hier geraakt men door een tiental traptreden af te dalen om zich tegenover een veertigtal in de rots uitgegraven nissen te bevinden. Hervatten we nu onze voortgang in het fort. Voorbij de tunneleingang, blijft de helling stijgen tot aan de saillant I terwijl ze een terras met borstwering begeleidt die de escarpe overziet, een terras waarop nu drie 47 mm snelvuur kanonnen Mle 1887 worden tentoongesteld, evenals een demonteerbare STG-koepel Mle 35/37 (nr. 566). Deze helling mondt uit, op halve hoogte van het front I-II, in een kleine binnenplaats. Twee tunneldoorgangen openen zich daar. De eerste, rechts, komt uit op de binnenplaats van de kazerne. De tweede, tegenover de helling, komt uit, na twee scherpe bochten, op de tegenovergestelde zijde van dezelfde kazernebinnenplaats. In werkelijkheid zou deze tweede doorgang, als de semantiek van de fortificatie het toestond, kunnen worden aangeduid als een ondergrondse wallstraat. Ze geeft toegang tot de traverse-schuilplaatsen van het front III-IV, traverses waarvan de lijn wordt omlijst door de twee massieven van de Mougin-koepels, koepels naar welker onderbouw men vanaf dezelfde route toegang heeft. Men zal het begrepen hebben, deze schikking is uniek; deze route die we, voor het gemak, als ontsluitingsweg zullen aanduiden, loopt langs de achterkant van de acht travées op een enkel niveau van de slaapzalen. In feite komt een zo korte afstand tussen slaapzalen en traverse-schuilplaatsen alleen voor in forten met cavalier. De traverse-schuilplaatsen zijn er vier in aantal (+ een geïsoleerde en geworteld op het front IV-V, vermeld voor de herinnering). De schuilplaatskern is zeer breed, hij diende voor de opslag van de kanonnen. De armen bestaan uit trappen die breed genoeg zijn om de wallartilleriestukken, 95 mm kanonnen, door te laten. Eigenaardig genoeg zijn deze trappen met een tiental treden geen hellingtrappen, wat de plaatsing van planken op de vluchten vereiste om de kanonnen op hun platforms te brengen. Deze relatieve verdieping (± 180 cm) van de traverse-schuilplaatsen liet ook toe niet te interfereren in het schootsveld van de koepels. De koepels, laten we ernaar komen. Het fort Barbonnet is een van de weinige forten van Frankrijk dat kan pochen twee Mougin-koepels Mle 1876 te bezitten voor twee 155 mm Bange-langloopkanonnen (met Giromagny en Manonviller), en het enige dat ze heeft behouden. Deze koepels werden niet onderworpen aan verlagingwerken zoals men kan vaststellen in Frouard, Pont-Saint-Vincent en Liouville. Het lijkt zelfs dat ze niet waren uitgerust met stoommachines om hun bediening te vergemakkelijken. Dit laatste punt verdiende evenwel gecontroleerd te worden want deze machines waren niet onomstreden (afvoerschoorsteen te snel verstopt – vergelijk experimenten van Pagny la Blanche Côte in 1901) en sommige waren reeds in 1914 niet meer in functie of zelfs gedemonteerd (Liouville, Villey-le-Sec, bijv.) terwijl andere forten ze hadden behouden (Domont, Corbas,…). In het Interbellum zullen deze koepels enige verbetering ontvangen, vooral op het niveau van hun onderbouw (installatie van elektromotoren voor de rotatie) maar misschien ook op het niveau van hun betonnen ring die, volgens sommigen, in gewapend beton zou zijn. Deze koepels werden door het leger onderhouden tot 1952 wat, evenzeer als door de goede zorgen van de vereniging Edelweiss, hun uitstekende staat van conservatie verklaart. We moeten melden dat documenten van 1957 een nieuwe modernisering van deze koepels evenals een herevaluatie van hun vuurplannen vermelden, wat verbazingwekkend is. De lopen van de zuidelijke koepel werden evenwel afgestaan aan het fort van Villey-le-Sec. Op hoogte van de zuidelijke koepel maakt de ontsluitingsweg een bocht van 180° en, alvorens uit te komen in de kazernebinnenplaats, loopt langs het kruitmagazijn. Dit heeft niets bijzonders; het toont muren bedekt met een cementpleister en zijn tongewelf werd klaarblijkelijk verdubbeld met een paraplu in blikken, nu verdwenen. Op hoogte van dit magazijn, groef men in 1891 een rotsmagazijn met een inhoud van 54.000 kg kruit. Het is waarschijnlijk dat de inplanting van de vier observatiewachthuisjes daar tijdgenoot van is. Acht andere, diepere travées liggen tegenover de slaapzalen, over de binnenplaats als lichtput. Laatstgenoemden hadden diverse functies en we zullen alleen de aanwezigheid onthouden van een superbe dubbele oven model Virette-Jomeau en van een kookfornuis François-Vaillant Mle 1885 nr. 1. Deze oven en dit fornuis zijn voortaan unieke modellen. Zoals vaak, kwamen verbeteringsprojecten niet van de grond zoals dat van de inplanting van een Galopin-koepel Mle 1890 voor twee 155 mm langloopkanonnen (in plaats van een van de Mougin?), of dat van twee 75 mm koepels Mle 05, van een zoeklichtkoepel en van zes gepantserde observatieposten, of zelfs van een mitrailleurkoepel, laatstgenoemde boven de ingang. Men overwoog eveneens de binnenplaats te bedekken met een dikke laag beton. Van november 1931 tot februari 1935 organiseerde de Commissie voor de Organisatie van de Versterkte Regio's (CORF) onder het fort een Maginot-werk dat uiteindelijk de kredieten zullen beperken tot twee blokken, waarvan een van artillerie. Er bestaat geen communicatie tussen het fort van de 19de eeuw en het Maginot-werk, echter, het doorboren van een galerij die een derde blok moest verbinden had enkele zorgen veroorzaakt in het topport, waaronder de scheurvorming van een van de cisterne, wat de stopzetting van de werken had veroorzaakt. We hadden het geluk dit fort te kunnen bezoeken buiten de openbare bezoeken om (05/2008). Ondanks zijn goede wil had onze gastheer helaas slechts een kort tijdslot, bijgevolg hadden we geen tijd om de caponnière van de saillant IV, het rotsmagazijn te bezoeken of een rondgang van de grachten te maken. We zullen niettemin een goed overzicht hebben kunnen hebben van dit bijzonder unieke fort en er andere eigenaardigheden hebben kunnen noteren zoals vooruitstekende punten op de buitenhoeken van de caponnières, de aanwezigheid op de frontons van talrijke lokalen (alle slaapzalen, alle toegangen tot de traverses, de onderbouw van de koepels,…) van namen van nationale helden, sommige zelden geciteerd zoals de burgers van Saint-Jean-de-Lône, Barbanegre, Dutertre, Bobillot, Calvo, … ; of verder teruggaand in de tijd (Jeanne d'Arc, Duguesclin, Bayard,…). Het afsluitingsmechanisme van de vensters is eveneens bijzonder. Zeker, twee U-balken zijn verticaal aan weerszijden van de opening geplaatst, maar de uitsnijding waardoor men de horizontale rails gleed, bevindt zich een beetje lager dan de aanvang van de segmentboog die de bovenkant van de opening vormt. Tot daar niets abnormaal; wat verandert is dat de verticale rails zich naar boven verlengen, boven de uitsnijding, zodanig dat zelfs deze boog wordt afgeschermd. Daartoe omvat de curve vier stophoutjes om het bovenste deel van het afsluitingsmechanisme daar te immobiliseren. De kazerne herbergt verschillende mooie muurschetsen daterend uit het Interbellum. De waterafvoeren van de kazerne zijn aan hun onderste deel met dolfijnen versierd. Het essentieel van de oorspronkelijke deur- en raamwerken is aanwezig. Het glasopperlak van de achterwanden van de slaapzalen die uitgeven op de ontsluitingsweg, is ongeveer het dubbele van de norm. Minstens een van de observatiewachthuisjes heeft zijn schommel bewaard. Een van deze wachthuisjes bevindt zich op een gedekte weg die het tracé van de contrescarpe aan de saillant IV volgt. Wat de koepels betreft, merken we voor puristen op dat de interne kasten op hoogte van de embrasures zeer verschillend zijn van die van de koepel van Frouard. Het is dus mogelijk dat die van de Barbonnet van na 1914 zijn. De lijst van de vermelding verdienende details is waarschijnlijk verre van exhaustief. Dit fort is het meest noordelijke Séré de Rivières-werk van de oostgrens dat openstaat voor het publiek; men zal het begrepen hebben, de som van zijn specificiteiten is de verplaatsing waard. Verscheidene slaapzalen zijn getransformeerd in museum en verscheidene artilleriestukken zullen passioneerden verheugen.

Dept 06 (Alpes-Maritimes) North-eastern avancées of Nice. 1883-1886. 847 m/alt. 320 men, two Mougin turrets Mle 1876, ten rampart pieces, seven mortars and five revolver cannons (armament in 1910). Named fort Suchet. Barrier fort, in the shape of a stretched pentagon, dominating Sospel and blocking the exit of the Col de Tende (read also north-eastern avancées of Nice). Although its implantation site allowed it, rather than arranging a steep scarp, glacis of stone slabs were made, thus forming a perimeter in dry, narrow and flanked ditches. This flanking deserves attention, so particular it is. Certainly, nothing revolutionary in the principle: three caponiers protect five fronts with revolver cannons and there is only one cannon embrasure per face. Three double caponiers = six flanks for five planned revolver cannons; one cannon is therefore missing. We will come back to this. For the reader to be able to apprehend the places, we must imperatively specify that the entrance opens in the bottom of the ditch in the counterscarp. When one finds oneself in the ditch, on the right a wall of a little more than two meters high adopts the curve of the access road which uses the ditch towards the left. The wall on the right in fact only materializes a vertical setback of the ditch which continues towards the saliant V. On the left, an ascending ramp, occupying the entire width of the ditch, gives directly onto an equally wide tunnel: the entrance of the fort. This tunnel, in reality, is a large caponier visor. Indeed, this large visor with a segmental arch, houses not only the entrance of the fort, but an embrasure for a revolver cannon, which could operate at will in the access ramp or in the ditch beyond the vertical setback, towards the saliant V. When one faces this entrance, one notices that the access road penetrates a little under the vault of the visor before being cut by a rolling bridge with lateral disappearance. This bridge, retracting to the right, is not wide enough to occupy the entire width of the visor and, consequently, cannot reach the vertical of the revolver cannon's embrasure. The latter is therefore, whatever the position of the rolling bridge, inaccessible from the outside, at the very least without a ladder. The ditch blocking the entrance, under the visor, is therefore well protected. The ditch of the front V-I - otherwise written, that of the gorge -, bypasses the entrance to the left. The ditch under the visor cuts the latter so as to prevent bypassing through the bottom of the gorge ditch and, in case an imprudent person would try it, a rifle embrasure, very high, thus with a large vertical traverse, is located between the entrance of the fort and the cannon's embrasure. Still when one faces the entrance, one notices that the visor is supported on the right by the scarp wall and, on the left by what constitutes in fact a hollow caponier orillon. This orillon has a careful masonry facing and is angular whereas ordinarily these organs are more or less rounded. The pediment of the visor, nicely festooned, displays in its stone the name of the fort and the years 1883 and 1886. To the left of the cartouche, more discreet but not to be missed, one finds the mention "Azibert capitaine" of the name of the designing officer of the fort and whose fortification courses are now sought after by enthusiasts. This officer will have managed to design a fort unique in more than one respect and this entrance is only one of the examples. Let us note, before continuing the description, that the flank oriented towards the saliant I has no visor. The rolling bridge is protected by a wide embrasure whose eight setbacks are all in its lower part. This bridge maneuvers on two rolling paths. It includes, in the center of its right side, a sheave in which a chain passes, a chain connected to a winch which, thanks to a disengagement device, could be operated at will from the bridge withdrawal room or from the upper room. Contrary to the one housing the entrance, the double caponier of the saliant II was topped with concrete during modernizations in 1910. Its flank oriented towards the saliant I is protected from enfilading fire by a long full orillon and the one oriented towards the saliant III is undoubtedly one of the narrowest in France since it is limited to its unique vertical embrasure for rifle fire. The length of this front, barely ± 35 meters, did not require the installation of a cannon; here therefore the missing cannon from the question above. The scarp of the front II-III consists of a curtain wall of which only the right includes a coffre (the narrow flank just mentioned). Let us note that the access gallery to the caponier of the saliant II originally served three firing embrasures in this curtain wall. This access gallery, during the modernizations, was filled with concrete and replaced by another opening into the flanking scarp gallery of the same caponier, but of the front I-II. The left of the curtain wall is materialized by a projection dominated by a parapet wall. On the only photo in our possession (we did not have time to make a tour of the ditches), we struggle to distinguish if this small bastion is hollow or not. If so, we would have a wing there. The front III-IV, the longest, is engaged by the double caponier of the saliant IV, also reinforced by a concrete covering. The flank sweeping this front is narrower than the orillon protecting it. This orillon is hollow and houses one of the three aligned casemates constituting the flanking gallery of the east face. The south face, on the other hand, includes a small curtain wall in its center, a curtain wall defended laterally by rifle embrasures. The trace of this curtain wall was not followed during the concreting works, so much so that today, only the lower part of this curtain wall remains visible. The access gallery to this caponier is extremely long since it is a little more than a third of the major axis that can be drawn between two points of the scarp. The saliant V is not angular but rounded. Under the counterscarp, in the center of the front IV-V is an element which, although duly provided for in some fortification courses (Goetschy for example) is very rarely encountered. It is a morgue. This one, one accesses it by descending a dozen steps of stairs to find oneself facing about forty alcoves dug into the rock. Let us now resume our progression in the fort. Past the tunnel entrance, the ramp continues to climb up to the saliant I while running alongside a terrace with a parapet wall overlooking the scarp, a terrace where three 47 mm quick-firing guns Mle 1887 are now exhibited, as well as a demountable STG turret Mle 35/37 (no. 566). This ramp emerges, at the halfway point of the front I-II, into a small courtyard. Two tunnel passages open there. The first, on the right, leads to the barracks courtyard. The second, facing the ramp, leads, after two tight turns, to the opposite side of the same barracks courtyard. In reality, this second passage could be designated, if the semantics of fortification allowed it, as an underground rampart street. It gives access to the traverse-shelters of the front III-IV, traverses whose line is framed by the two masses of the Mougin turrets, turrets to whose substructures one accesses from the same route. As will have been understood, this arrangement is unique; this route which, for convenience, we will designate service passage, runs along the rear of the eight bays on a single level of the quarters. In fact, such a short distance between quarters and traverse-shelters is only found in forts with a cavalier. The traverse-shelters number four (+ one isolated and rooted on the front IV-V, mentioned for the record). The shelter body is very wide, it was used for storing the cannons. The arms consist of stairs wide enough to let the rampart artillery pieces, 95 mm cannons, pass through. Singularly, these stairs of about ten steps are not ramp stairs, which required placing planks on the flights to bring the cannons onto their platforms. This relative sinking (± 180 cm) of the traverse-shelters also allowed not to interfere in the field of fire of the turrets. The turrets, let's come to them. The fort of Barbonnet is one of the few forts in France that can boast of possessing two Mougin turrets Mle 1876 for two 155 mm Bange long guns (with Giromagny and Manonviller), and the only one to have preserved them. These turrets were not subjected to lowering works as can be seen in Frouard, Pont-Saint-Vincent and Liouville. It even seems that they were not equipped with steam engines to facilitate their operation. This last point would however deserve to be verified because these machines were not unanimous (evacuation chimney too quickly obstructed – cf. experiments of Pagny la Blanche Côte in 1901) and some were already no longer in operation or even dismantled in 1914 (Liouville, Villey-le-Sec, for example) while other forts had kept them (Domont, Corbas,…). In the Interwar period, these turrets will receive some improvement, especially at the level of their substructures (installation of electric motors for rotation) but perhaps also at the level of their concrete ring which, according to some, would be in reinforced concrete. These turrets were maintained by the army until 1952 which, as much as by the good care of the Edelweiss association, explains their excellent state of preservation. We must point out that documents from 1957 mention a new modernization of these turrets as well as a re-evaluation of their fire plans, which is astounding. The barrels of the southern turret were however transferred to the fort of Villey-le-Sec. At the level of the southern turret, the service passage makes a 180° turn and, before emerging into the barracks courtyard, runs alongside the powder magazine. This has nothing particularly special; it shows walls covered with a cement render and its barrel vault was apparently doubled with a sheet metal umbrella now disappeared. At the level of this magazine, in 1891 a rock magazine with a capacity of 54,000 kg of powder was dug. It is probable that the establishment of the four observation sentry boxes is contemporary with it. Eight other bays, deeper, face the quarters, across the courtyard as a light well. The latter had various functions and we will only note the presence of a superb double oven model Virette-Jomeau and a kitchen stove François-Vaillant Mle 1885 no. 1. This oven and this stove are now unique models. As often, improvement projects came to nothing such as the establishment of a Galopin turret Mle 1890 for two 155 mm long guns (in place of one of the Mougin?), or that of two 75 mm turrets Mle 05, a searchlight turret and six armoured observation posts, or even a machine gun turret, the latter above the entrance. It was also considered to cover the courtyard with a thick layer of concrete. From November 1931 to February 1935, the Commission for the Organization of Fortified Regions (CORF) organized underneath the fort a Maginot work which ultimately, the credits will limit to two blocks, one of artillery. There is no communication between the 19th century fort and the Maginot work, however, the drilling of a gallery intended to link a third block had caused some problems in the summit fort, including the cracking of one of the cisterns, which had led to the stoppage of the works. We were lucky enough to be able to visit this fort outside of public visits (05/2008). Despite his good will, our host unfortunately only had a short time slot, therefore we did not have time to visit the caponier of the saliant IV, the rock magazine or to make a tour of the ditches. We will however have been able to get a good overview of this most singular fort and to note other peculiarities such as forward points on the outer corners of the caponiers, the presence on the pediments of numerous rooms (all the quarters, all the accesses to the traverses, the substructures of the turrets,…) of names of national heroes, some rarely cited such as the bourgeois of Saint-Jean-de-Lône, Barbanegre, Dutertre, Bobillot, Calvo, … ; or going further back in time (Joan of Arc, Duguesclin, Bayard,…). The window blocking device is also particular. Certainly, two U-beams are arranged vertically on either side of the opening, but the notch through which the horizontal rails were slid is located a little lower than the springing of the segmental arch constituting the top of the opening. Until then, nothing abnormal; what changes is that the vertical rails extend upwards, above the notch, so that even this arch is obscured. To do this, the curve includes four stops to immobilize the upper part of the blocking device there. The barracks contain several pretty wall sketches dating from the Interwar period. The water drains of the barracks are adorned with dolphins at their lower part. The majority of the original door and window frames are in place. The glazed surface of the rear partitions of the quarters giving onto the service passage is about double the norm. At least one of the observation sentry boxes has retained its swing mechanism. One of these sentry boxes is located on a covered way following the trace of the counterscarp at the saliant IV. Regarding the turrets, let us note for purists that the internal boxes at the level of the embrasures are very different from that of the turret of Frouard. It is therefore possible that those of Barbonnet are post-1914. The list of details worth mentioning is probably far from exhaustive. This fort is the northernmost Séré de Rivières work on the eastern border to be open to the public; as will have been understood, the sum of its specificities is worth the trip. Several quarters are transformed into a museum and several artillery pieces will delight enthusiasts.

Dept 06 (Alpes-Maritimes) Severovýchodní avancées z Nice. 1883-1886. 847 m/alt. 320 mužů, dvě Mouginovy věže Mle 1876, deset děl na hradbách, sedm moždířů a pět revolverových kanónů (výzbroj v roce 1910). Pojmenován fort Suchet. Zátarasová pevnost, ve tvaru protáhlého pětiúhelníku, dominuje Sospelu a blokuje výstup z Col de Tende (čtěte také severovýchodní avancées z Nice). Ačkoliv to jeho umístění umožňovalo, namísto zřízení strmé eskarpy se zhotovily glacis z kamenných desek, čímž se vytvořil perimetr v suchých, úzkých a flankovaných příkopech. Toto flankování si zaslouží pozornost, tak je zvláštní. Jistě, nic revolučního v principu: tři kaponiéry chrání pět front pomocí revolverových kanónů a na každé face je pouze jedna dělostřelecká střílna. Tři dvojité kaponiéry = šest flank pro pět plánovaných revolverových kanónů; jeden kanón tedy chybí. K tomu se vrátíme. Aby čtenář mohl pochopit místa, musíme imperativně upřesnit, že vchod se otevírá na dně příkopu v kontreskarpě. Když se ocitnete v příkopu, napravo zeď o něco více než dva metry vysoká sleduje křivku přístupové cesty, která využívá příkop doleva. Zeď napravo ve skutečnosti pouze materializuje vertikální odsazení příkopu, který pokračuje k salientu V. Vlevo stoupající rampa, zaujímající celou šířku příkopu, ústí do stejně širokého tunelu: vchod do pevnosti. Tento tunel je ve skutečnosti velká kaponiérová visiera. Tato velká visiera s segmentovým obloukem totiž ukrývá nejen vchod do pevnosti, ale také střílnu pro revolverový kanón, který mohl působit podle potřeby v přístupové rampě nebo v příkopu za vertikálním odsazením, k salientu V. Když stojíte čelem k tomuto vchodu, zjistíte, že přístupová cesta proniká trochu pod klenbu visiery, než je přerušena výsuvným mostem s bočním zasunováním. Tento most, zasouvající se doprava, není dostatečně široký, aby obsadil celou šířku visiery, a nemůže tedy dosáhnout svislice střílny revolverového kanónu. Ten je tedy, bez ohledu na polohu výsuvného mostu, zvenčí nepřístupný, přinejmenším bez žebříku. Příkop blokující vchod pod visierou je tedy dobře chráněn. Příkop frontu V-I - jinak psáno, toho týlového -, obchází vchod zleva. Příkop pod visierou tento přetíná, aby zabránil obchvatu dnem týlového příkopu a, v případě že by se o to nějaký neopatrný pokusil, mezi vchodem do pevnosti a střílnou kanónu se nachází střílna pro pušky, velmi vysoko, tedy s velkým vertikálním rozsahem. Stále když stojíte čelem k vchodu, zjistíte, že visiera je napravo podepřena eskarpovou zdí a vlevo tím, co ve skutečnosti tvoří dutý kaponiérový ušní výstupek. Tento ušní výstupek má pečlivé zděné líce a je hranatý, zatímco tyto orgány jsou obvykle více či méně zaoblené. Štít visiery, pěkně festonovaný, zobrazuje ve svém kameni název pevnosti a roky 1883 a 1886. Vlevo od kartuše, diskrétnější, ale nepřehlédnutelné, se nachází nápis "Azibert capitaine" od jména projektujícího důstojníka pevnosti, jehož kurzy opevňování si nyní nadšenci předhánějí. Tento důstojník dokázal navrhnout pevnost jedinečnou v více než jednom ohledu a tento vchod je jen jedním z příkladů. Poznamenejme, než budeme pokračovat v popisu, že flanka orientovaná k salientu I nemá visieru. Výsuvný most je chráněn širokou střílnou, jejíž osm výkroků je všechny v její spodní části. Tento most manévruje na dvou kolejnicích. Zahrnuje uprostřed své pravé strany kladku, kterou prochází řetěz, řetěz spojený s navijákem, který mohl být díky odpojovacímu zařízení ovládán dle libosti z místnosti pro zasunutí mostu nebo z horní místnosti. Na rozdíl od té, která ukrývá vchod, byla dvojitá kaponiéra salientu II při modernizacích v roce 1910 opatřena betonovou stříškou. Její flanka orientovaná k salientu I je chráněna před enfilačními zásahy dlouhým plným ušním výstupkem a ta orientovaná k salientu III je bezpochyby jedna z nejužších ve Francii, protože se omezuje na svou jedinou vertikální střílnu pro střelbu z pušek. Délka tohoto frontu, pouhých ± 35 metrů, nevyžadovala instalaci kanónu; zde tedy chybějící kanón, o kterém byla řeč výše. Eskarpa frontu II-III se skládá z kurtiny, jejíž pouze pravá část obsahuje kasematu (výše zmíněná úzká flanka). Poznamenejme, že přístupová chodba ke kaponiéře salientu II původně obsluhovala tři střílny v této kurtině. Tato přístupová chodba byla během modernizací zabetonována a nahrazena jinou, ústící do flankovací eskapové galerie stejné kaponiéry, ale frontu I-II. Levá část kurtiny je materializována výstupkem dominovaným parapetní zdí. Na jediné fotografii, kterou máme (neměli jsme čas projít příkopy), se těžko rozlišuje, zda je tento bastionet dutý nebo ne. Pokud ano, měli bychom zde křidélko. Front III-IV, nejdelší, je napadán dvojitou kaponiérou salientu IV, také zesílenou betonovým krytem. Flanka, která jej flankuje, je užší než ušní výstupek, který ji chrání. Tento ušní výstupek je dutý a ukrývá jednu ze tří seřazených kasemat tvořících flankovací galerii východní face. Jižní face naopak zahrnuje ve svém středu malou kurtinu, kurtinu bráněnou bočně střílnami pro pušky. Linie této kurtiny nebyla během betonářských prací dodržena, takže dnes zůstává viditelná pouze spodní část této kurtiny. Přístupová chodba k této kaponiéře je extrémně dlouhá, protože činí něco více než třetinu hlavní osy, kterou lze vést mezi dvěma body eskapy. Salient V není hranatý, ale zaoblený. Pod kontreskarpou, ve středu frontu IV-V se nachází prvek, který, ač řádně předvídaný v některých kurzech opevňování (Goetschy např.), je jen velmi zřídka potkáván. Jedná se o márnici. K té se přistupuje sestoupením asi deseti schodů, aby se člověk ocitl tváří v tvář asi čtyřiceti výklenkům vytesaným do skály. Pokračujme nyní v naší prohlídce pevnosti. Za tunelovým vchodem rampa dále stoupá až k salientu I, přičemž lemuje terasu s parapetní zdí převyšující eskapu, terasu, kde jsou nyní vystavena tři 47mm rychlopalná děla Mle 1887, stejně jako demontovatelná věž STG Mle 35/37 (č. 566). Tato rampa ústí, v polovině frontu I-II, na malé nádvoří. Otevírají se tam dva tunelové průchody. První, vpravo, vede na nádvoří kasáren. Druhý, proti rampě, vede po dvou ostrých zatáčkách na protilehlou stranu téhož kasárenského nádvoří. Ve skutečnosti by tento druhý průchod, pokud by to sémantika opevňování dovolovala, mohl být označen jako podzemní hradbová ulice. Poskytuje přístup k traversovým úkrytům frontu III-IV, travers, jejichž linie je rámována dvěma masivy Mouginových věží, věží, k jejichž podstavcům se přistupuje ze stejné komunikace. Jak bylo pochopeno, toto uspořádání je jedinečné; tato komunikace, kterou pro zjednodušení označíme jako obslužná chodba, probíhá podél zadní strany osmi traktů na jedné úrovni ubikací. Ve skutečnosti se tak krátká vzdálenost mezi ubikacemi a traversovými úkryty vyskytuje pouze v pevnostech s kavalírem. Traversové úkryty jsou čtyři (+ jeden izolovaný a zakořeněný na frontu IV-V, zmíněný pro připomenutí). Těleso úkrytu je velmi široké, sloužilo k uskladnění děl. Ramena se skládají ze schodů dostatečně širokých, aby jimi prošla hradbová dělostřelecká pieces, 95mm kanóny. Zvláštně, tyto schody o asi deseti stupních nejsou schodišťovými rampami, což vyžadovalo umístění prken na ramena, aby se kanóny dopravily na jejich platformy. Toto relativní zapuštění (± 180 cm) traversových úkrytů také umožňovalo nezasahovat do palebného pole věží. Věže, pojďme k nim. Fort Barbonnet je jednou z mála pevností ve Francii, která se může pochlubit tím, že má dvě Mouginovy věže Mle 1876 pro dva 155mm Bangeovy dlouhé kanóny (s Giromagny a Manonviller), a jediná, která je zachovala. Tyto věže nebyly podrobeny pracím na snížení, jak je vidět ve Frouard, Pont-Saint-Vincent a Liouville. Dokonce se zdá, že nebyly vybaveny parními stroji pro usnadnění jejich obsluhy. Tento poslední bod by si však zasloužil ověření, protože tyto stroje nebyly jednomyslné (odkouřovací komín se příliš rychle ucpával – srov. experimenty v Pagny la Blanche Côte v roce 1901) a některé již v roce 1914 nebyly v provozu nebo dokonce demontovány (Liouville, Villey-le-Sec, např.) zatímco jiné pevnosti je zachovaly (Domont, Corbas,…). V meziválečném období tyto věže obdržely nějaká vylepšení, zejména na úrovni jejich podstavců (instalace elektromotorů pro rotaci), ale možná také na úrovni jejich betonového prstence, který by podle některých měl být z železobetonu. Tyto věže byly udržovány armádou do roku 1952, což, stejně jako péče spolku Edelweiss, vysvětluje jejich vynikající stav. Musíme upozornit, že dokumenty z roku 1957 zmiňují novou modernizaci těchto věží a také přehodnocení jejich palebných plánů, což je ohromující. Hlavně jižní věže však byly postoupeny pevnosti Villey-le-Sec. Na úrovni jižní věže obslužná chodba provede obrat o 180° a, než vyústí na kasárenské nádvoří, vede podél prachárny. Ta nemá nic zvláštního; ukazuje zdi pokryté cementovou omítkou a její valená klenba byla zjevně zdvojena deštníkem z plechů, nyní zmizelým. Na úrovni tohoto magazínu byl v roce 1891 vyhlouben skalní magazín s kapacitou 54 000 kg prachu. Je pravděpodobné, že zřízení čtyř pozorovacích strážních budek je s ním současné. Osm dalších, hlubších traktů, čelí ubikacím, přes nádvoří jako světlík. Ty měly různé funkce a my si pouze povšimneme přítomnosti superbního dvojitého pece model Virette-Jomeau a kuchyňského sporáku François-Vaillant Mle 1885 č. 1. Tato pec a tento sporák jsou nyní unikátní modely. Jako často, zlepšovací projekty ztroskotaly, jako například zřízení Galopinovy věže Mle 1890 pro dva 155mm dlouhé kanóny (na místě jedné z Mouginových?), nebo dvou 75mm věží Mle 05, věže pro projektor a šesti pancéřovaných pozorovatelen, nebo dokonce věže pro kulomety, poslední jmenovaná nad vchodem. Uvažovalo se také o pokrytí nádvoří silnou vrstvou betonu. Od listopadu 1931 do února 1935 organizovala Komise pro organizaci opevněných oblastí (CORF) pod pevností Maginotovo dílo, které nakonec kredity omezí na dva bloky, z toho jeden dělostřelecký. Neexistuje žádné spojení mezi pevností z 19. století a Maginotovým dílem, avšak proražení galerie, která měla spojit třetí blok, způsobilo některé potíže v vrcholové pevnosti, včetně praskliny jedné z cisteren, což vedlo k zastavení prací. Měli jsme štěstí, že jsme mohli tuto pevnost navštívit mimo veřejné prohlídky (05/2008). I přes jeho dobrou vůli měl náš hostitel bohužel pouze krátký časový úsek, proto jsme neměli čas navštívit kaponiéru salientu IV, skalní magazín nebo projít příkopy. Budeme však mít dobrý přehled o této zcela jedinečné pevnosti a zaznamenat další zvláštnosti, jako jsou přední hroty na vnějších rozích kaponiér, přítomnost na štítech četných místností (všechny ubikace, všechny přístupy k traversám, podstavce věží,…) jmen národních hrdinů, některých zřídka citovaných, jako měšťané ze Saint-Jean-de-Lône, Barbanegre, Dutertre, Bobillot, Calvo, … ; nebo sahající dále do minulosti (Jana z Arku, Duguesclin, Bayard,…). Zařízení pro zacpání oken je také zvláštní. Jistě, dva U-profily jsou umístěny svisle po obou stranách otvoru, ale výřez, kterým se zasouvaly vodorovné kolejnice, se nachází o něco níže než počátek segmentového oblouku tvořícího vršek otvoru. Až potud nic abnormálního; co se mění, je, že svislé kolejnice se prodlužují nahoru, nad výřez, takže i tento oblouk je zakryt. K tomu oblouk obsahuje čtyři zarážky pro znehybnění horní části zacpávacího zařízení. Kasárna ukrývají několik pěkných nástěnných skic z meziválečného období. Odvodňovače kasáren jsou zdobeny delfíny ve své spodní části. Podstatná část původních křídel a zárubní je na místě. Zasklená plocha zadních příček ubikací vyúsťujících na obslužnou chodbu je asi dvojnásobná oproti normálu. Alespoň jedna z pozorovacích strážních budek si zachovala svůj výkyvný mechanismus. Jedna z těchto strážních budek se nachází na kryté cestě sledující linii kontreskapy u salientu IV. Co se týče věží, poznamenejme pro puristy, že vnitřní skříně na úrovni střílen jsou velmi odlišné od těch věže v Frouard. Je tedy možné, že ty z Barbonnetu jsou po roce 1914. Seznam detailů zasluhujících zmínku je pravděpodobně daleko od vyčerpávajícího. Tato pevnost je nejsevernějším Séré de Rivièresovým dílem na východní hranici, které je otevřeno veřejnosti; jak bylo pochopeno, souhrn jeho specifik stojí za cestu. Několik ubikací je přeměněno na muzeum a několik dělostřeleckých kusů potěší nadšence.