Place de Paris, nord de la ville, 1874-1878. 202 m/alt. Grand fort à cavalier pour 1175 hommes et 74 pièces dont 2 sous tourelle Mougin Mle 1876, il affecte la forme d’un pentagone dont les saillants I et V forment pratiquement des angles droits avec la gorge, le front de tête étant brisé en chevron. Pour la défense de ses fossés, il comptait sur deux caponnières simples à trois pièces par direction de tir (Saillants II et IV) et deux doubles (gorge et saillant III). Le fossé de gorge a une largeur de vingt mètres ! L’escarpe est demi-détachée et la contrescarpe aligne les arceaux de voûtes en décharge. L’entrée de contrescarpe possède une petite courtine. Cette entrée franchie, on débouche face à une seconde courtine encadrant deux travées et le porche d’entrée d’escarpe. Cette courtine est défendue par deux coffres de chaque côté et, avant de l’atteindre, il faut passer au devant des embrasures de la caponnière double de gorge. L’entrée d’escarpe possède encore son pont roulant à effacement latéral. Le porche d’entrée franchi, on se retrouve dans un superbe tunnel voûté en anse de panier débouchant au devant des sept travées sur deux étages du casernement des officiers. À sa gauche se trouvent trois casemates à tir indirect, tandis que deux autres occupent sa droit. Derrière lui, le casernement de la troupe a bien perdu de sa superbe ; de ses onze travées, seules demeurent les six de la partie gauche, la partie droite, avec les fours à pains, étant totalement effondrée. Les travées subsistantes servent malheureusement à des exercices d’incendie et les façades sont noircies. En arrière du casernement, une galerie enveloppe dessert, toutes les traverses du cavalier d’artillerie ainsi que, proche de chacune de ses extrémités, deux magasins à poudre totalisant une capacité de stockage maximale de 187.786 kg. Un paratonnerre coiffe encore celui de gauche. Toutes les traverses d’artillerie, quelles soient du cavalier ou de la batterie basse, sont du modèle 1879. Nous noterons toutefois l’exceptionnelle présence d’un chariot à triple essieu coulissant sur des poutrelles métalliques surmontant le puits de la traverse coiffant la première travée du casernement. Ce vestige, peut-être unique, a malheureusement souffert des incendies allumés par-dessous alors qu’il mériterait une attention toute particulière. Certaines traverses du cavalier, dont celle-là, communiquent avec la galerie enveloppe via un large puits d’amenée des munitions et même de canons ; quant aux traverses de la batterie basse, toutes possèdent deux niveaux. En suivant la capitale, entre cavalier et batterie basse, au niveau de cette dernière, on trouve encore deux autres casemates à tir indirect, lesquelles sont installées directement derrière l’énorme massif maçonné de la tourelle Mougin. Cette dernière, réceptionnée le 20/12/1884, bien que dépourvue de ses canons et n’ayant conservé que des moignons d’affûts, a encore fière allure. Il convient de relever la présence de sa chaudière dans un local à la droite de son bâtiment. La caponnière double de tête est impressionnante par ses dimensions, ainsi que celles de ses fossés au-devant des embrasures. À l’instar de nombreux autres forts de la place, un projet de 1911, resté sans suite, lui octroyait une tourelle de 75 mm, deux autres de mitrailleuses, un abri bétonné pour une partie de la garnison et des coffres de contrescarpe. Ce fort a tiré quelques obus en septembre 1914 sur des éléments avancés de cavalerie allemande. De cette époque ou probablement peu après, datent les observatoires bétonnés coiffant le cavalier. Il était assisté à l'est par la batterie de Blémur. Dans l’Entre-deux-guerres, il accueillera une batterie de défense antiaérienne. Aujourd’hui (03/2007), le fort est propriété de l’O.N.F. qui ne semble guère se soucier des dégradations qu’encourent ces vénérables bâtiments, que ce soit par les intempéries ou par les exercices des pompiers.

Festung Paris, nördlich der Stadt, 1874–1878. 202 m ü. M. Großes Kavalierfort für 1175 Mann und 74 Geschütze, davon 2 unter dem Turm Mougin Mle 1876. Es hat die Form eines Fünfecks, dessen Frontvorsprünge I und V praktisch rechte Winkel zur Schlucht bilden, wobei die Stirnseite in Winkel unterteilt ist. Zur Verteidigung seiner Gräben stützte es sich auf zwei einfache Kaponnieren mit drei Geschützen pro Schussrichtung (Frontvorsprünge II und IV) und zwei Doppelkaponnieren (Schlucht und Frontvorsprung III). Der Schluchtgraben ist zwanzig Meter breit! Die Böschung ist halb freistehend und die Kontereskarpe richtet die Bögen der Gewölbe reliefartig aus. Der Eingang zur Kontereskarpe hat eine kleine Kurtine. Nach Durchschreiten dieses Eingangs steht man gegenüber einer zweiten Kurtine, die zwei Joche und den Vorbau des Steileingangs einrahmt. Diese Kurtine wird auf jeder Seite von zwei Kasematten verteidigt, und bevor man sie erreicht, muss man an den Schießscharten der Doppelkaponniere vorbei. Der Eingang am Steilhang verfügt noch über seine seitlich einziehbare Rollbrücke. Nach dem Durchschreiten des Eingangsportals befindet man sich in einem prächtigen Tunnel mit einem Korbgewölbe, das sich vor den sieben Jochen auf zwei Etagen der Offizierskaserne öffnet. Links davon befinden sich drei Kasematten mit indirektem Feuer, während zwei weitere die rechte Seite einnehmen. Dahinter hat die Truppenkaserne viel von ihrer Pracht verloren; von ihren elf Jochen sind nur noch die sechs auf der linken Seite erhalten, während der rechte Teil mit den Brotöfen vollständig eingestürzt ist. Die übrigen Joche werden leider für Feuerübungen genutzt, und die Fassaden sind geschwärzt. Hinter der Kaserne dient eine Umfassungsgalerie allen Artillerietraversen der Kavaliersmannschaft sowie, nahe ihren Enden, zwei Pulvermagazinen mit einer maximalen Gesamtkapazität von 187.786 kg. Ein Blitzableiter deckt noch immer den linken ab. Alle Artillerietraversen, ob der Kavalier- oder der unteren Batterie, sind vom Modell 1879. Auffällig ist jedoch das außergewöhnliche Vorhandensein eines dreiachsigen Lafettens, der auf Metallträgern gleitet und den Schacht der Traverse überragt, die das erste Buchtschiff der Kaserne abdeckt. Dieses vielleicht einzigartige Überbleibsel wurde leider durch von unten ausgehende Brände beschädigt, verdient aber besondere Aufmerksamkeit. Einige der Kavaliertraversen, darunter auch diese, sind über einen großen Schacht zur Versorgung mit Munition und sogar Kanonen mit der Umschlaggalerie verbunden; die Traversen der unteren Batterie hingegen sind alle zweistöckig. Dem Kapitell folgend, zwischen der Kavalier- und der unteren Batterie, auf Höhe der letzteren, finden wir zwei weitere Kasematten für indirektes Feuer, die direkt hinter dem enormen Mauerwerk des Mougin-Turms installiert sind. Letzteres, das am 20.12.1884 in Betrieb genommen wurde, hat, obwohl es keine Geschütze mehr hat und nur noch Stümpfe von Lafetten übrig sind, immer noch ein stolzes Erscheinungsbild. Bemerkenswert ist der Kessel in einem Raum rechts vom Gebäude. Die Doppelkopfkaponnerie ist beeindruckend durch ihre Ausmaße sowie die ihrer Gräben vor den Schießscharten. Wie viele andere Forts an diesem Ort erhielt es durch ein nicht weiterverfolgtes Projekt aus dem Jahr 1911 einen 75-mm-Turm, zwei weitere für Maschinengewehre, einen Betonunterstand für einen Teil der Garnison und Kontereskarpentruhen. Dieses Fort feuerte im September 1914 einige Granaten auf vorgeschobene Elemente der deutschen Kavallerie ab. Die Betonbeobachtungstürme auf der Spitze der Kaponniere stammen aus dieser Zeit oder wahrscheinlich kurz danach. Es wurde im Osten von der Batterie Blémur unterstützt. Zwischen den beiden Kriegen beherbergte es eine Flugabwehrbatterie. Heute (März 2007) ist das Fort im Besitz des französischen Forstamts ONF, das sich offenbar wenig um die Schäden kümmert, die diese ehrwürdigen Gebäude erleiden, sei es durch schlechtes Wetter oder Feuerwehrübungen.

Vesting Parijs, ten noorden van de stad, 1874-1878. 202 m/alt. Groot cavalierfort voor 1175 man en 74 kanonnen, waaronder 2 onder de Mougin Mle 1876-toren. Het heeft de vorm van een vijfhoek waarvan de saillanten I en V praktisch rechte hoeken vormen met de kloof, waarbij de voorgevel in chevronvorm is gebroken. Voor de verdediging van de grachten vertrouwde het op twee eenvoudige caponnières met drie kanonnen per vuurrichting (salienten II en IV) en twee dubbele (kloof en saillant III). De kloofgracht is twintig meter breed! De helling is halfvrijstaand en de contrescarp lijnt de bogen van de gewelven in reliëf uit. De ingang in de contrescarp heeft een kleine gordijnmuur. Eenmaal door deze ingang komt men uit tegenover een tweede gordijnmuur die twee traveeën en de ingangsportiek van de helling omlijst. Deze gordijnmuur wordt aan weerszijden verdedigd door twee kasten en voordat men deze bereikt, moet men langs de schietgaten van de dubbele caponnière. De ingang van de steile helling heeft nog steeds zijn rolbrug met laterale terugtrekking. Eenmaal door de ingangspoort bevindt men zich in een prachtige tunnel met een korfgewelf dat uitkomt voor de zeven traveeën op twee verdiepingen van de officierskazerne. Links ervan bevinden zich drie indirecte vuurkazematten, terwijl twee andere de rechterkazerne innemen. Daarachter heeft de troepenkazerne veel van zijn pracht verloren; van de elf traveeën zijn alleen de zes aan de linkerkant overgebleven, het rechterdeel, met de broodovens, is volledig ingestort. De resterende traveeën worden helaas gebruikt voor brandoefeningen en de gevels zijn zwartgeblakerd. Achter de kazerne bevindt zich een omhullende galerij die alle artillerietraveeën van de cavalier bedient, evenals, nabij elk uiteinde, twee kruitmagazijnen met een totale opslagcapaciteit van 187.786 kg. Een bliksemafleider bedekt nog steeds de linker. Alle artillerietraversen, zowel van de Cavalier als van de onderste batterij, zijn van het model uit 1879. We merken echter de uitzonderlijke aanwezigheid op van een drieassig onderstel dat over metalen balken glijdt en de schacht van de traverse overspant die de eerste travee van de kazerne afdekt. Dit overblijfsel, misschien wel uniek, leed helaas onder branden die van onderaf ontstonden, terwijl het speciale aandacht verdient. Sommige van de traversen van de Cavalier, waaronder deze, staan in verbinding met de omhullende galerij via een grote schacht voor de aanvoer van munitie en zelfs kanonnen; de traversen van de onderste batterij hebben allemaal twee niveaus. Na het kapiteel, tussen de Cavalier en de onderste batterij, ter hoogte van laatstgenoemde, vinden we twee andere indirecte vuurkazematten, die direct achter de enorme stenen massa van de Mougin-toren zijn geplaatst. Deze laatste, in gebruik genomen op 20 december 1884, heeft, hoewel verstoken van kanonnen en met slechts restanten van onderstellen, nog steeds een trotse uitstraling. De aanwezigheid van de ketel in een ruimte rechts van het gebouw is opmerkelijk. De caponnière met twee koppen is indrukwekkend door zijn afmetingen, evenals die van de grachten vóór de schietgaten. Net als veel andere forten in de omgeving, kreeg het fort in 1911, na een project dat geen vervolg kreeg, een 75 mm-toren, twee andere voor machinegeweren, een betonnen schuilplaats voor een deel van het garnizoen en contrescarpkisten. Dit fort vuurde in september 1914 enkele granaten af op vooruitgeschoven elementen van de Duitse cavalerie. De betonnen observatietorens bovenop de cavalerie dateren uit deze periode, of waarschijnlijk kort daarna. Het werd in het oosten ondersteund door de batterij Blémur. Tussen de twee wereldoorlogen huisvestte het een luchtafweerbatterij. Tegenwoordig (maart 2007) is het fort eigendom van het Franse Staatsbosbeheer (ONF), dat zich weinig lijkt te bekommeren om de schade die deze eerbiedwaardige gebouwen lijden, of het nu gaat om slecht weer of brandweeroefeningen.

Fortress Paris, north of the city, 1874-1878. 202 m/alt. Large cavalier fort for 1175 men and 74 guns including 2 under Mougin Mle 1876 turret, it has the shape of a pentagon whose salients I and V form practically right angles with the gorge, the head front being broken in chevron. For the defense of its ditches, it relied on two simple caponiers with three guns per direction of fire (Salients II and IV) and two double ones (gorge and salient III). The gorge ditch is twenty meters wide! The scarp is semi-detached and the counterscarp aligns the arches of the vaults in relief. The counterscarp entrance has a small curtain wall. Once through this entrance, one emerges opposite a second curtain wall framing two bays and the scarp entrance porch. This curtain wall is defended by two coffers on each side and, before reaching it, one must pass in front of the embrasures of the double caponier. The escarpment entrance still has its rolling bridge with lateral retraction. Once through the entrance porch, one finds oneself in a superb tunnel with a basket-handle vault opening out in front of the seven bays on two floors of the officers' barracks. To its left are three indirect fire casemates, while two others occupy its right. Behind it, the troop barracks has lost much of its splendor; of its eleven bays, only the six on the left remain, the right part, with the bread ovens, having completely collapsed. The remaining bays are unfortunately used for fire drills and the facades are blackened. Behind the barracks, an envelope gallery serves all the artillery traverses of the cavalier as well as, near each of its ends, two powder magazines totaling a maximum storage capacity of 187,786 kg. A lightning rod still covers the one on the left. All the artillery traverses, whether of the cavalier or the lower battery, are of the 1879 model. We will note, however, the exceptional presence of a triple-axle carriage sliding on metal beams surmounting the shaft of the traverse capping the first bay of the barracks. This vestige, perhaps unique, unfortunately suffered from fires started from below while it deserves special attention. Some of the cavalier traverses, including this one, communicate with the envelope gallery via a large shaft for supplying ammunition and even cannons; as for the traverses of the lower battery, all have two levels. Following the capital, between the cavalier and the lower battery, at the level of the latter, we find two other indirect fire casemates, which are installed directly behind the enormous masonry mass of the Mougin turret. The latter, received on 20/12/1884, although devoid of its guns and having retained only stubs of carriages, still has a proud appearance. It is worth noting the presence of its boiler in a room to the right of its building. The double head caponier is impressive by its dimensions, as well as those of its ditches in front of the embrasures. Like many other forts in the place, a 1911 project, which was not followed up, granted it a 75 mm turret, two others for machine guns, a concrete shelter for part of the garrison and counterscarp chests. This fort fired a few shells in September 1914 on advanced elements of German cavalry. The concrete observation towers atop the cavalier date from this period, or probably shortly after. It was supported to the east by the Blémur battery. Between the two wars, it housed an anti-aircraft battery. Today (March 2007), the fort is owned by the French National Forestry Office (ONF), which seems to have little regard for the damage suffered by these venerable buildings, whether by bad weather or firefighter drills.

Pevnost Paris, severně od města, 1874-1878. 202 m/n. m. Velká kavalírská pevnost pro 1175 mužů a 74 děl, včetně 2 pod věží Mougin Mle 1876, má tvar pětiúhelníku, jehož výběžky I a V svírají s roklí prakticky pravý úhel, přičemž čelní fronta je lomená do šípu. Pro obranu svých příkopů se spoléhala na dva jednoduché kaponiéry se třemi děly na každý směr palby (výběžky II a IV) a dva dvojité (rokle a výběžek III). Příkop rokle je široký dvacet metrů! Skála je částečně oddělená a protiskála reliéfně zarovnává oblouky kleneb. Vchod do protiskály má malou obvodovou zeď. Po průchodu tímto vchodem se člověk dostane naproti druhé obvodové zdi, která rámuje dva zálivy a vstupní verandu skály. Tato obvodová zeď je chráněna dvěma kazetami na každé straně a než se k ní dostane, je nutné projít před střílnami dvojité kaponiéry. Vstupní sráz má stále svůj rolovací most s bočním zasouváním. Po průchodu vstupní verandou se ocitnete v nádherném tunelu s košovou klenbou, který se otevírá před sedmi policí ve dvou patrech důstojnických kasáren. Nalevo od něj se nacházejí tři kasematy pro nepřímou palbu, zatímco dvě další zaujímají napravo. Za nimi ztratily vojáky kasárna velkou část své nádhery; z jedenácti polí zbylo pouze šest nalevo, přičemž pravá část s pecemi na chleba se zcela zřítila. Zbývající pole se bohužel používají k požárním cvičením a fasády jsou zčernalé. Za kasárnami se nachází plášťová galerie sloužící všem dělostřeleckým traverzám Cavalieru a poblíž každého z jejích konců dvěma prachovým skladům s celkovou maximální skladovací kapacitou 187 786 kg. Hromosvod stále zakrývá ten nalevo. Všechny dělostřelecké traverzy, ať už Cavalieru nebo spodní baterie, jsou modelu z roku 1879. Všimneme si však výjimečné přítomnosti trojnápravového lafety posouvající se po kovových nosnících, které překrývají hřídel traverzy lemující první pole kasáren. Tato, možná unikátní, pozůstatek bohužel utrpěl požáry vzniklými zespodu, přesto si zaslouží zvláštní pozornost. Některé traverzy jezdeckých děl, včetně této, komunikují s ochozem pláště velkou šachtou pro zásobování municí a dokonce i kanóny; co se týče traverz spodní baterie, všechny mají dvě úrovně. Za hlavicí, mezi jezdeckou dělem a spodní baterií, na úrovni spodní baterie, najdeme další dvě kasematy pro nepřímou palbu, které jsou instalovány přímo za obrovskou zděnou hmotou věže Mougin. Ta, přijatá 20. 12. 1884, ačkoli postrádá svá děla a zachovala si pouze pahýly lafet, si stále zachovává hrdý vzhled. Za zmínku stojí přítomnost kotle v místnosti napravo od své budovy. Dvojitá kaponiéra je impozantní svými rozměry, stejně jako rozměry příkopů před střílnami. Stejně jako mnoho jiných pevností v místě, i tato pevnost, která nebyla dále rozvíjena, získala v rámci projektu z roku 1911, který nebyl dále rozvíjen, věž ráže 75 mm, dvě další pro kulomety, betonový kryt pro část posádky a protileteckou střechu. V září 1914 tato pevnost vypálila několik granátů na předsunuté jednotky německé kavalérie. Betonové pozorovací věže na vrcholu hradu Cavalier pocházejí z tohoto období, nebo pravděpodobně krátce poté. Na východě ji podporovala baterie Blémur. Mezi dvěma válkami zde sídlila protiletadlová baterie. Dnes (březen 2007) je pevnost ve vlastnictví francouzského Národního lesnického úřadu (ONF), který zřejmě jen málo zohledňuje škody, které tyto úctyhodné budovy utrpěly, ať už v důsledku špatného počasí nebo cvičení hasičů.