Place de Paris, nord-nord-est de la ville, 1875-1878. 152 m/alt. Le projet de loi du 27 mars 1874 portant sur les nouveaux forts de Paris indique qu’ « il sera nécessaire d’occuper (…) la belle position d’Écouen, que les murs de clôture, les terrasses et les souterrains de son château rendent facile à mettre rapidement en état de défense. L’action de revers de ce mamelon isolé, sorte de Mont-Valérien du nord, sur la position de Domont, ses grands commandements sur toute la plaine qui l’entoure et son relief supérieur à celui du point sur lequel sera construit l’ouvrage de Stains, en rendent l’occupation indispensable et l’on eût été conduit sans nul doute à y construire un solide ouvrage permanent, si la facilité que présente le terrain pour le fortifier rapidement, et d’autres considérations d’un ordre non militaire n’eussent fait admettre qu’il suffirait d’y exécuter, après une déclaration de guerre, des ouvrages du moment. Nous pensons toutefois qu’il serait prudent d’occuper tout au moins, d’une manière permanente, le sommet du mamelon situé à l’intérieur du parc, par une batterie retranchée qui permettrait de tenir dès le premier jour l’ennemi à distance et qui formerait le réduit des ouvrages du moment destinés à mettre le château et le parc en état de défense ( …) ». En fin de compte, ce sera un fort complet qui sera érigé ; relativement petit pour 335 hommes et 22 pièces. Pentagonal, il comprend trois ailerons (saillants II, IV et V) et une caponnière double (saillant III). Il présente une contrescarpe en arceaux en décharge et escarpe attachée. Le porche d’entrée a sa voûte en arc surbaissé. Le fronton de l’entrée précise les dates 1876-1877. L’entrée d’escarpe était pourvue d’un pont roulant à effacement latéral identique à celui du fort de Cormeilles. Il n’en reste pratiquement plus rien. Les portes blindées sur roues s’effaçant latéralement dans le passage en tunnel de l’entrée sont toujours présentes. Le tunnel de l’entrée débouche sur la droite de la cour centrale, face aux sept travées d’un casernement à deux niveaux à l’appareillage plutôt soigné. Sur la gauche s’élance une rampe permettant de desservir les plates-formes d’artillerie disposées sur les hauts de la gorge et des flancs du fort, ainsi que celles qu’encadrent de singulières traverses à deux niveaux, en arrière des fronts II-III et III-IV. Ces dernières, au lieu de présenter des plans horizontaux à l’extérieur au niveau de l’étage présente des plans en pente assez accentuée, pente ascendante du centre de la traverse vers l’extérieur. Le magasin à poudre, sans grande originalité, est placé au centre et perpendiculairement au front IV-V. Il ne possède plus ses parafoudres. Au niveau des organes de défense de fossés, nous retiendrons que l’essentiel des créneaux ont été modifiés, bétonnés puis recouverts d’un enduit de ciment lissé, probablement lors de l’adoption des canons-revolvers. 200 mètres à peine au devant du front de tête se trouve le château d’Écouen qui, en 1874, était à la fois la Maison de la Légion d’Honneur et pensionnat de jeunes filles. En cas de guerre, son sort eût été pour le moins incertain. Notons qu’aujourd’hui il abrite le musée national de la Renaissance. Le fort, appuyé à l'est par la redoute du Moulin et la batterie des Sablons, cette dernière très proche du saillant V, devait interdire les voies ferrées de Beaumont et Creil. Un projet de 1911, resté sans suite, lui octroyait une tourelle de 2 x 75 mm Mle 05. Dans l’entre-deux-guerres, il abrita des pièces de D.C.A. dont des cuves demeurent sur les superstructures. En mars 2007 ses fossés étaient parfaitement dégagés et il servait d’annexe et de dépôt au musée du château voisin. Son magasin à poudre faisait alors l’objet d’une restauration pour un montant de 125 000 euros. Classé monument historique, le fort est parfois ouvert au public lors des journées du patrimoine mais à l’heure d’aujourd’hui (01/2011), nous n’y avons pas encore eu accès et n’avons pu rédiger ce texte que grâce à des reportages que nous ont aimablement fait parvenir des contributeurs iconographiques.

Festung Paris, nordnordöstlich der Stadt, 1875–1878. 152 m/Höhe. Der Gesetzentwurf vom 27. März 1874 über die neuen Festungen von Paris besagt, dass "es notwendig sein wird, (…) die schöne Lage von Écouen zu besetzen, die sich dank der Umfassungsmauern, der Terrassen und der unterirdischen Gänge seines Schlosses leicht und schnell in einen Verteidigungszustand versetzen lässt. Die umgekehrte Wirkung dieses isolierten Hügels, einer Art nördlichen Mont-Valérien, auf die Position von Domont, seine große Kontrolle über die gesamte ihn umgebende Ebene und sein Relief, das dem des Punktes überlegen ist, auf dem das Werk von Stains errichtet werden soll, machen seine Besetzung unabdingbar, und man wäre ohne Zweifel dazu veranlasst worden, dort ein solides und dauerhaftes Werk zu errichten, wenn die Leichtigkeit, mit der das Gelände es schnell befestigen kann, und andere Überlegungen nichtmilitärischer Natur nicht zu der Einsicht geführt hätten, dass es ausreichend wäre, um dort nach einer Kriegserklärung die sofortigen Arbeiten durchzuführen. Wir glauben jedoch, dass es klug wäre, zumindest den Gipfel des Hügels im Park dauerhaft zu besetzen, mit einer verschanzten Batterie, die es ermöglichen würde, den Feind vom ersten Tag an in Schach zu halten, und die die Redoute der sofortigen Arbeiten bilden würde, die das Schloss und den Park in einen Verteidigungszustand versetzen sollen (…)”. Schließlich wird ein komplettes Fort errichtet, relativ klein für 335 Mann und 22 Geschütze. Es ist fünfeckig und umfasst drei Flossen (Vorsprünge II, IV und V) und eine doppelte Kaponniere (Vorsprung III). Es hat eine Kontereskarpe in Entlastungsbögen und eine angeschlossene Böschung. Das Eingangsportal hat ein niedriges Bogengewölbe. Der Giebel des Eingangs gibt die Daten 1876-1877 an. Der Eingang zur Böschung war mit einer Rollbrücke mit seitlich verschiebbarer Öffnung ausgestattet, identisch mit der des Forts von Cormeilles. Davon ist praktisch nichts mehr übrig. Die gepanzerten Türen auf Rädern, die seitlich in den tunnelartigen Durchgang des Eingangs gleiten, sind noch vorhanden. Der Eingangstunnel öffnet sich rechts vom zentralen Hof, gegenüber den sieben Jochen einer zweistöckigen Kaserne mit recht ordentlicher Ausstattung. Links führt eine Rampe zu den Artillerieplattformen im oberen Teil der Schlucht und an den Flanken des Forts sowie zu den von ungewöhnlichen zweistöckigen Traversen eingerahmten Plattformen hinter den Fronten II-III und III-IV. Letztere weisen außen keine horizontalen Ebenen auf Bodenhöhe auf, sondern einen ziemlich steilen Grundriss, der von der Mitte der Traverse nach außen ansteigt. Das wenig originelle Pulvermagazin befindet sich mittig und senkrecht zur IV-V-Front. Es verfügt nicht mehr über Blitzableiter. Auf Höhe der Grabenverteidigungsorgane fällt auf, dass die meisten Zinnen verändert, betoniert und anschließend mit einer glatten Zementschicht überzogen wurden, wahrscheinlich im Zuge der Einführung von Revolverkanonen. Knapp 200 Meter vor der Front des Hauptes befindet sich das Schloss von Écouen, das 1874 sowohl das Haus der Ehrenlegion als auch ein Mädcheninternat war. Im Kriegsfall wäre sein Schicksal gelinde gesagt ungewiss gewesen. Beachten Sie, dass es heute das Nationalmuseum der Renaissance beherbergt. Das Fort, das im Osten durch die Redoute Moulin und die Batterie Sablons unterstützt wird, letztere ganz in der Nähe des Frontbogens V, sollte die Eisenbahnstrecken Beaumont und Creil blockieren. Ein nie weiterverfolgtes Projekt aus dem Jahr 1911 sah einen Turm mit 2 x 75 mm Mle 05 vor. In der Zwischenkriegszeit beherbergte es Flugabwehrgeschütze, deren Panzer noch immer auf den Aufbauten stehen. Im März 2007 wurden seine Gräben vollständig geräumt und es diente als Anbau und Depot für das Museum des benachbarten Schlosses. Sein Pulvermagazin wurde damals für 125.000 Euro restauriert. Das Fort steht unter Denkmalschutz und ist anlässlich der Tage des Kulturerbes manchmal für die Öffentlichkeit zugänglich. Bis heute (01/2011) hatten wir jedoch noch keinen Zugang zu ihm und konnten diesen Text nur dank der Berichte verfassen, die uns freundlicherweise von ikonografischen Mitwirkenden zugesandt wurden.

Vesting Parijs, ten noordnoordoosten van de stad, 1875-1878. 152 m/hoogte. De wet van 27 maart 1874 betreffende de nieuwe forten van Parijs stelt dat "het noodzakelijk zal zijn (…) de prachtige ligging van Écouen te bezetten, die dankzij de omheiningen, de terrassen en de ondergrondse gangen van het kasteel gemakkelijk snel verdedigbaar is. De omgekeerde werking van deze geïsoleerde heuvel, een soort noordelijke Mont-Valérien, op de positie van Domont, zijn grote uitzicht over de gehele vlakte eromheen en zijn reliëf dat superieur is aan dat van het punt waarop het werk van Stains zal worden gebouwd, maken de bezetting ervan onmisbaar en men zou er ongetwijfeld toe zijn gekomen er een solide, permanent werk te bouwen, indien het gemak dat het terrein biedt voor een snelle versterking, en andere overwegingen van niet-militaire aard niet tot de erkenning hadden geleid dat Het zou voldoende zijn om daar, na een oorlogsverklaring, de werken van het moment uit te voeren. Wij zijn echter van mening dat het verstandig zou zijn om ten minste permanent de top van de heuvel in het park te bezetten met een loopgraafbatterij die het mogelijk zou maken de vijand vanaf de eerste dag op afstand te houden en die de schans zou vormen van de werken van het moment die bedoeld waren om het kasteel en het park in staat van verdediging te brengen (…) ”. Uiteindelijk zal het een compleet fort zijn dat zal worden opgetrokken; relatief klein voor 335 man en 22 manschappen. Het is vijfhoekig, omvat drie vinnen (salienten II, IV en V) en een dubbele caponnière (salient III). Het heeft een contrescarp in de reliëfbogen en een aangebouwde helling. De ingangsportiek heeft een gewelf in een lage boog. Het fronton van de ingang vermeldt de data 1876-1877. De ingang van de steile helling was voorzien van een rolbrug met een zijdelings schuivende opening, identiek aan die van het fort van Cormeilles. Er is vrijwel niets meer van over. De gepantserde deuren op wielen, die zijdelings in de tunnelvormige doorgang van de ingang schuiven, zijn nog steeds aanwezig. De ingangstunnel komt uit op de rechter binnenplaats, tegenover de zeven traveeën van een kazerne met twee verdiepingen en een vrij nette uitrusting. Links leidt een helling naar de artillerieplatforms op de bovenste delen van de kloof en de flanken van het fort, evenals de platforms die worden omlijst door ongebruikelijke traversen met twee verdiepingen, achter de fronten II-III en III-IV. Deze laatste vertonen, in plaats van horizontale vlakken aan de buitenkant ter hoogte van de vloer, plattegronden met een vrij steile helling, een opgaande helling vanuit het midden van de travers naar buiten. Het kruitmagazijn, zonder veel originaliteit, is in het midden en loodrecht op de IV-V-frontlinie geplaatst. Het heeft geen bliksemafleiders meer. Ter hoogte van de verdedigingswerken van de gracht zien we dat de meeste kantelen zijn aangepast, gebetonneerd en vervolgens bedekt met een gladde cementlaag, waarschijnlijk tijdens de invoering van revolverkanonnen. Amper 200 meter voor de voorgevel bevindt zich het kasteel van Écouen, dat in 1874 zowel het Huis van het Legioen van Eer als een kostschool voor meisjes was. In geval van oorlog zou het lot ervan op zijn zachtst gezegd onzeker zijn geweest. Merk op dat het tegenwoordig het Nationaal Museum voor de Renaissance herbergt. Het fort, in het oosten ondersteund door de redoute Moulin en de batterij Sablons, de laatste vlakbij saillant V, was bedoeld om de spoorlijnen Beaumont en Creil te blokkeren. Een project uit 1911, dat nooit werd voortgezet, voorzag het van een geschutskoepel van twee 75 mm Mle 05. In het interbellum huisvestte het luchtafweergeschut, waarvan de tanks nog steeds op de bovenbouw staan. In maart 2007 werden de grachten volledig vrijgemaakt en diende het als bijgebouw en opslagplaats voor het museum van het naburige kasteel. Het kruitmagazijn werd toen gerestaureerd voor een bedrag van 125.000 euro. Het fort staat op de lijst van historische monumenten en is af en toe open voor publiek tijdens de Open Monumentendagen. Tot op heden (01/2011) hebben we er echter nog geen toegang toe gehad en konden we deze tekst alleen schrijven dankzij de vriendelijke verslagen die we van iconografische bijdragers ontvingen.

Fortress Paris, north-northeast of the city, 1875-1878. 152 m/alt. The bill of March 27, 1874, concerning the new forts of Paris states that "it will be necessary to occupy (…) the beautiful position of Écouen, which the enclosure walls, the terraces and the underground passages of its castle make easy to quickly put into a state of defense. The reverse action of this isolated hillock, a sort of northern Mont-Valérien, on the position of Domont, its great commands over the entire plain which surrounds it and its relief superior to that of the point on which the work of Stains will be built, make its occupation indispensable and one would have been led without doubt to build a solid permanent work there, if the ease which the terrain presents for fortifying it quickly, and other considerations of a non-military nature had not led to the admission that it would be sufficient to carry out there, after a declaration of war, works of the moment. We believe, however, that it would be prudent to occupy at least, permanently, the summit of the hillock located inside the park, with an entrenched battery which would make it possible to keep the enemy at bay from the first day and which would form the redoubt of the works of the moment intended to put the castle and the park in a state of defense (…)”. Ultimately, it will be a complete fort which will be erected; relatively small for 335 men and 22 pieces. Pentagonal, it includes three fins (salients II, IV and V) and a double caponier (salient III). It has a counterscarp in relieving arches and attached escarpment. The entrance porch has its vault in a low arch. The pediment of the entrance specifies the dates 1876-1877. The escarpment entrance was equipped with a rolling bridge with a side-sliding opening identical to that of the fort of Cormeilles. Practically nothing remains of it. The armoured doors on wheels, which slide laterally into the tunnel-like passage of the entrance, are still present. The entrance tunnel opens onto the right of the central courtyard, opposite the seven bays of a two-level barracks with rather neat equipment. On the left, a ramp leads to the artillery platforms located on the upper parts of the gorge and the flanks of the fort, as well as those framed by unusual two-level traverses, behind fronts II-III and III-IV. The latter, instead of presenting horizontal planes on the outside at the level of the floor, present plans with a fairly steep slope, an upward slope from the center of the traverse towards the outside. The powder magazine, without much originality, is placed in the center and perpendicular to the IV-V front. It no longer has its lightning arresters. At the level of the ditch defense organs, we will note that most of the crenellations were modified, concreted and then covered with a smooth cement coating, probably during the adoption of revolver cannons. Barely 200 meters in front of the front of the head is the castle of Écouen which, in 1874, was both the House of the Legion of Honor and a boarding school for girls. In the event of war, its fate would have been uncertain to say the least. Note that today it houses the National Museum of the Renaissance. The fort, supported to the east by the Moulin redoubt and the Sablons battery, the latter very close to salient V, was intended to block the Beaumont and Creil railways. A 1911 project, which was never followed up, granted it a turret of 2 x 75 mm Mle 05. In the interwar period, it housed anti-aircraft guns, the tanks of which remain on the superstructures. In March 2007, its ditches were completely cleared and it served as an annex and depot for the museum of the neighboring castle. Its powder magazine was then undergoing restoration at a cost of 125,000 euros. Listed as a historic monument, the fort is sometimes open to the public during heritage days, but as of today (01/2011), we have not yet had access to it and were only able to write this text thanks to reports kindly sent to us by iconographic contributors.

Pevnost Paris, severo-severovýchodně od města, 1875-1878. 152 m nadmořské výšky. Návrh zákona z 27. března 1874 týkající se nových pařížských pevností uvádí, že „bude nutné obsadit (…) krásnou polohu Écouen, kterou ohradní zdi, terasy a podzemní chodby hradu umožňují snadno a rychle uvést do obranného stavu. Opačný účinek tohoto izolovaného pahorku, jakéhosi severního Mont-Valérien, na polohu Domontu, jeho velké rozlohy nad celou rovinou, která ho obklopuje, a jeho reliéf lepší než reliéf místa, na kterém bude postaveno opevnění Stains, činí jeho obsazení nezbytným a člověk by byl bezpochyby veden k vybudování pevného stálého opevnění na tomto místě, kdyby snadnost, kterou terén nabízí pro jeho rychlé opevnění, a další úvahy nevojenské povahy nevedly k připuštění, že by stačilo provést ho tam po… vyhlášení války, díla okamžiku. Domníváme se však, že by bylo rozumné obsadit alespoň trvale vrchol pahorku nacházejícího se uvnitř parku zakořeněnou baterií, která by umožnila držet nepřítele na uzdě od prvního dne a která by tvořila redutu pro díla okamžiku, jejichž cílem bylo uvést hrad a park do obranného stavu (…)“. Nakonec bude postavena kompletní pevnost; relativně malá pro 335 mužů a 22 kusů. Pětiboká, zahrnuje tři žebra (výběžky II, IV a V) a dvojitý kaponiér (výběžek III). Má protiskluzovou lávku v odlehčovacích obloucích a připojený sráz. Vstupní veranda má klenbu v nízkém oblouku. Štít vchodu uvádí data 1876-1877. Vchod do srázu byl vybaven rolovacím mostem s bočním posuvným otvorem, identickým s otvorem v pevnosti Cormeilles. Z něj se prakticky nic nedochovalo. Pancéřové dveře na kolečkách, které se bočně zasouvají do tunelovité chodby vstupu, jsou stále přítomny. Vstupní tunel se otevírá napravo od centrálního nádvoří, naproti sedmi polím dvoupatrových kasáren s poměrně úhledným vybavením. Vlevo vede rampa k dělostřeleckým plošinám umístěným v horních částech rokle a na bocích pevnosti, stejně jako k těm, které jsou orámovány neobvyklými dvoupatrovými traverzami, za frontami II-III a III-IV. Ty místo horizontálních rovin na vnější straně v úrovni podlahy představují půdorysy s poměrně strmým sklonem, stoupajícím od středu traverzy směrem ven. Prachatný zásobník, bez větší originality, je umístěn uprostřed a kolmo k frontě IV-V. Již nemá bleskojistky. Na úrovni obranných orgánů příkopu si všimneme, že většina cimbuří byla upravena, zabetonována a poté pokryta hladkým cementovým nátěrem, pravděpodobně během zavedení revolverových kanónů. Sotva 200 metrů před průčelím hradu se nachází hrad Écouen, který v roce 1874 sloužil jak jako dům Čestné legie, tak jako jako internátní škola pro dívky. V případě války by jeho osud byl, mírně řečeno, nejistý. Všimněte si, že dnes zde sídlí Národní muzeum renesance. Pevnost, podepřená na východě redutou Moulin a baterií Sablons, z nichž druhá se nachází velmi blízko výběžku V, měla blokovat železnice Beaumont a Creil. Projekt z roku 1911, který nebyl nikdy dokončen, mu přidělil věž děla 2 x 75 mm Mle 05. V meziválečném období zde byly umístěny protiletadlové kanóny, jejichž tanky se dodnes nacházejí na nástavbách. V březnu 2007 byly jeho příkopy kompletně vyčištěny a pevnost sloužila jako přístavba a sklad pro muzeum sousedního hradu. Jeho prachárna tehdy procházela restaurováním za cenu 125 000 eur. Pevnost, která je historickou památkou, je občas přístupná veřejnosti během dnů památkové péče, ale k dnešnímu dni (01/2011) jsme k ní ještě neměli přístup a tento text jsme mohli napsat pouze díky zprávám, které nám laskavě zaslali ikonografičtí přispěvatelé.