Position La Fère - Laon – Soissons, nord-est de Soissons, 1877-1882. 168 m alt. 658 hommes dont 20 officiers (y compris l'effectif de la batterie du même nom) et 38 pièces réparties comme suit : 10 de flanquement, 2 sous casemates cuirassées, 6 mortiers, 2 à tir indirect et 18 de rempart. Dénommé fort Pille. Avec le fort de la Malmaison, il assurait la liaison entre Laon et Soissons avec la mission spécifique d'enfiler les vallées de l'Aisne et de la Vesle ainsi que de battre leur confluence. Sa forme est celle d'un trapèze irrégulier avec un angle rentrant à la gorge. Cet angle est occupé par une caponnière double dont, configuration inhabituelle, les deux faces se joignent en un angle obtus. Ses fossés, secs, sont bordés d'une contrescarpe en arceaux en décharge et d'une escarpe détachée. Leur flanquement, outre la caponnière double dont il vient d'être question, est assuré par une seconde au saillant II et un aileron au saillant III. Mais commençons par l'accès au fort. Au devant de l'entrée, coiffant la contrescarpe, se trouve un ravelin dont le mur intérieur est revêtu. Pour éviter les tirs en enfilade, l'accès percé dans le ravelin est oblique. Curieusement, le bâtiment qui abritait l'entrée sur la contrescarpe, bâtiment aujourd'hui rasé, ne comprenait pas de créneaux prenant en enfilade la percée du ravelin. L'entrée du fort se situe à la droite de la caponnière de gorge. Elle était pourvue d'un pont du système Tripier à bascule en dessous. Dans le porche nous trouvons deux corps de garde dont un, celui de gauche, communique avec la galerie flanquante d'escarpe de la caponnière de gorge. Nous devons d'emblée nous attarder sur ces organes de défense des fossés tant ils sont particuliers. Les petites visières flanquant vers le saillant I sont très profondes, tout comme celles du saillant II flanquant vers ce même saillant I. Notons en guise de préambule que les flancs des caponnières orientés pour battre les saillants III et IV sont aussi pourvus de petites visières, mais nettement moins profondes. Pour faire bref, les petites visières profondes couvrent le fossé au-devant des embrasures, ce qui n'est pas le cas des autres petites visières. Manifestement, les pièces devancées par les visières profondes, donc toutes braquées sur le saillant I, n'étaient protégées que par un simple parapet de maçonneries au-devant duquel un glacis en terre battue avait été ménagé jusqu'à la verticale du fossé. Probablement vers 1885, année où des travaux identiques furent programmés pour le fort de Montbérault, ces parapets furent surmontés d'une maçonnerie crénelée assurant la jonction parapet/voûte. Ici, ce fut réalisé sommairement dans la caponnière de gorge, mais pas dans celle du saillant II, à moins que ce renfort n'ait été détruit. Les deux petites visières profondes sont séparées par un mur de refend dont le pied comporte deux arches dont l'ouverture, à défaut d'abolir, amenuise les angles morts au fond du fossé. Le flanquement de ce fond doit conséquemment s'effectuer depuis le même niveau que les arches. La clé de voûte de celles-ci se situant peu ou prou au niveau du sol des caves à canons, il a fallu ménager des créneaux plus bas. Dès lors, chaque caponnière comprend deux escaliers descendants (un seul pour l'aileron) se trouvant dans la caponnière même, dans le prolongement du mur d'escarpe. Cet escalier dessert deux petits créneaux de pied permettant de battre vaille que vaille le fossé sous ou au-devant des visières. La galerie flanquante d'escarpe proprement dite est dépourvue de créneaux de pied et amorce sa ligne de créneaux horizontaux à environ 2,5 voire 3 m plus haut que le fond des fossés. Seul l'aileron est dépourvu d'orillon. Chacun de ces orillons comprend une poterne donnant face à l'escarpe, poterne murée sur 2/3 de sa hauteur. Globalement, les maçonneries sont assez soignées. Le magasin aux projectiles occupant le centre de la caponnière double a perdu ses cloisons légères que l'on ne repère plus que sur plan. La succession des 19 logettes crénelées de la galerie flanquante des flancs de la caponnière double du saillant II permet quant à elle de jolis clichés. L'aileron saillant III a, lui, la particularité d'être gagné par une gaine très courte et courbe. Un dernier mot sur ces caponnières en évoquant les cheminées d'aérage. Si les flancs de la caponnière de gorge en comportent une au-dessus de chaque cave à canon, l'aileron du saillant III et le flanc de la caponnière double du saillant II enfilant le front de tête en comportent une troisième, plus étroite et non décelable depuis l'intérieur, élevée entre les deux autres. Revenons dans le porche de l'entrée. Au-delà des corps de garde, de part et d'autre, se trouvent les retraits des escaliers hélicoïdaux qui donnaient accès à la traverse n°1 laquelle coiffe le tunnel de l'entrée. Le fond de cette traverse abrite le premier des deux postes optiques du fort. Ce dernier comprend deux créneaux parallèles. Celui de gauche, plus large, est devancé par un support en maçonneries pour l'appareillage. Celui de droite, plus étroit ne devait vraisemblablement servir que pour la réception. Cette configuration n'a été repérée ailleurs en France qu'au fort de Mayot. D'après la bibliographie, ce poste communiquait, moyennant un léger débattement latéral, avec Soissons et le fort de Domont à Paris. Le porche d'entrée franchi, on arrive dans une première cour en face d'un second tunnel où s'amorce la rue du rempart. La traverse n° 17 se situe à droite de cette cour. Entre elle et le débouché de la rue du rempart, se trouvait le casernement des officiers, désormais détruit. Pour gagner le casernement de la troupe, il convient d'emprunter le passage en tunnel sur la gauche, passage donnant accès également au plus petit des deux magasins à poudre. Le second se trouve installé parallèlement, à l'opposé du casernement principal. Tous deux ont leur sas d'entrée précédé d'un hall ou antichambre, mais c'est au plafond du sas lui-même que l'on déniche une spécificité propre à Condé-sur-Aisne. D'ordinaire, le puits à lumière comprend une margelle sur laquelle on appuyait des madriers que l'on surchargeait de terres en cas de conflit. Cette margelle se situe au-dessus de la fenêtre surmontant la porte du local de stockage. La voûte du sas, forcément percée du puits à lumière, soit se situe au-dessus de cette fenêtre, soit entre porte et fenêtre auquel cas un escalier donnait accès à un palier au-devant de cette fenêtre pour en manœuvrer les volets. Ce dernier cas est typique des magasins du Mle 1874. Ici, la voûte se situe bien entre porte et fenêtre, mais l'accès au palier de la fenêtre s'effectue par un diverticule du couloir de circulation encadrant le premier étage du casernement. Le palier est percé sur toute sa largeur par deux larges rainures permettant à la lumière du jour de parvenir dans le sas d'entrée du magasin. Curieusement, dans le puits à lumière lui-même, nous n'avons pas décelé de margelle pour les madriers, ce qui tendrait à prouver que l'on avait prévu de poser ces madriers sur l'extrados même de la voûte du sas. Nous n'avons jamais rencontré cela ailleurs. Les locaux de stockage sont pourvus de corbeaux. La contenance cumulée de ces deux magasins était de 126 000 kg. La fiche technique du génie mentionne aussi un magasin à cartouches d'une capacité de 445 200 cartouches. Il est probable que dans l'un des deux magasins, cartouches et poudre aient coexisté. Les chambres aux lampes présentent chaque fois trois créneaux alignés sur un même plan. De curieuses ferrailles en U sont disposées sur l'arrière et de part et d'autre des créneaux, comme si l'on avait prévu d'y glisser, quelque chose. Si oui, quoi et dans quel but ? La seule possibilité nous venant à l'esprit serait un déflecteur complémentaire à celui de la lampe, mais nous ne pouvons rien affirmer. La cour du casernement montre, ou plutôt montrait, face à face, cinq travées au fronton joliment festonné sur deux étages. Les chambrées étaient essentiellement disposées dos au front de tête et toute cette partie du casernement est détruite. Seules demeurent les travées en vis-à-vis. Au rez-de-chaussée de l'une d'elles se trouvaient les deux fours à pain pour 300 rations chacun. À la fin des années 1980, il n'en demeurait plus que la base et lors de notre visite (09/2009) tout était arasé. Le couloir de circulation à l'arrière des travées est doublé, au niveau du sol et dans l'épaisseur du mur, d'une petite gaine basse recueillant les eaux de percolation venues au contact de l'extrados des voûtes des locaux. Au sein des locaux mêmes, le dispositif de chauffage, avec une pierre percée d'un orifice circulaire, placée de part et d'autre du conduit central et communiquant avec lui, nous a interloqués. Jamais nous n'avons rencontré cela. En sus, la disposition varie d'un local à l'autre, surtout au rez-de-chaussée où l'on trouve deux pierres percées côte à côte ou bien deux ouvertures rectangulaires parallèles. Depuis le couloir du premier étage, un escalier permettait de gagner un débouché d'infanterie lequel est parfaitement défilé aux tirs. Sur les dessus, et plus particulièrement sur le front I-II, trois blockhaus, constructions de guerre, émergent des buissons. L'un d'entre eux a toutes les caractéristiques d'un poste optique. Précisément, le second poste optique du fort, casematé lui aussi, se situe en haut du coin du casernement le plus proche du saillant II. Bien qu'inaccessible aujourd'hui, une photo datant d'une vingtaine d'années nous permet d'écrire que son conduit unique est braqué sur la vigie de Berru au nord-est de Reims (via le signal de Montaigu ?). Il n'y a aucun support pour l'appareillage. Extérieurement, le conduit est bouché et seul le puits de l'héliostat est encore visible. Depuis la cour du casernement, si l'on continue la progression en empruntant le tunnel sur lequel s'ouvre le plus grand des deux magasins à poudre (dont la voûte a été percée par un projectile de gros calibre), on débouche sur une cour, à peu près au centre et en arrière du front I-II. À peine sommes-nous dans cette cour qu'à droite, nous avons les latrines. La cour dessert trois traverses-abris. Elles sont du modèle couramment répandu à Paris, mais aussi, par exemple, à La Malmaison. Reprendre les traverses une par une pour faire l'inventaire des petits détails les différenciant les unes des autres serait trop fastidieux. Retenons que, pour l'essentiel, ces traverses sont à deux niveaux. Leur rez-de-chaussée se situe au niveau de la rue du rempart. La façade de l'étage, quelques mètres en retrait de celle du rez-de-chaussée, comprend deux culées latérales (caractéristique des Mle 1879), culées légèrement obliques par rapport à l'entrée du corps d'abri. Les traverses nos 2 à 15 sont reliées par une galerie enveloppe à leur niveau inférieur. Pour passer d'un étage à l'autre, soit on emprunte un escalier en fond de traverse (nos 3 et 4), soit un escalier longeant le corps de traverse (nos 7, 9, 10, 11, 13, 15 et 17). La traverse n° 2 a son rez-de-chaussée prolongé par une poterne donnant accès à la bonnette d'infanterie du saillant I. Un puits de 87 m de profondeur (aujourd'hui inaccessible) se trouve à gauche de son entrée. Notons au passage qu'un second puits existe dans le fort, mais nous n'avons pu le situer. La fiche technique du génie mentionne que le débit cumulé des deux puits était de l'ordre de 25 m³/jour. La traverse n° 4 a vu ses bras transformés en citerneaux lors de l'occupation allemande de la première guerre mondiale. Les rez-de-chaussée des traverses 7 et 13 sont prolongés par un accès à une casemate cuirassée en fonte dure. Nous y reviendrons. La remarque pour la traverse n° 2 vaut aussi pour la n° 14 sinon qu'il s'agit ici du saillant III et que la bonnette d'infanterie est elle-même prolongée par la gaine d'accès à l'aileron. La traverse 16 était indépendante et pleine. Elle ne servait apparemment qu'à empêcher les tirs d'écharpe aux dépends des plates-formes qu'elle bordait. Enfin, la poterne d'accès à la bonnette du saillant IV se situe à la droite de la traverse n° 17 dont elle est totalement indépendante. Les traverses nos 5, 8 et 12 sont enracinées et seul leur rez-de-chaussée comprend un local. Il nous reste à aborder les deux casemates en fonte dure. Toutes deux sont accessibles par une gaine descendante ce qui les situe légèrement en dessous de la crête principale d'artillerie. Nous savons qu'elles sont désignées par les lettres B et C mais ignorons quelle lettre doit précisément être attribuée à chacune. Dès lors, pour une question de facilité, nous les désignerons, comme le sont celles de la batterie de l'Éperon à Nancy, du nom de la vallée qu'elles protègent à savoir, pour la casemate du saillant II, la vallée de l'Aisne et celle de la Vesle pour la casemate du saillant IV. Aisne a été restaurée pour les visites du public. Elle comporte encore son chariot et son affût. La plaque frontale de la casemate porte le n° 49 tandis que trois de ses quatre voussoirs de ciel sont numérotés (27, 33 et 42). Nous n'avons pu examiner ses sous-sols, mais le verrou obturateur est bien présent. En revanche, les treuils ont disparu. Leurs logements sont aérés par des tubes métalliques en acier riveté, comme on peut le voir au fort du Mont-Bart. L'extérieur est très bien dégagé. Une particularité non négligeable se doit d'être détaillée : la casemate se trouve au-dessus et dans l'axe de la gaine d'accès à la caponnière double du saillant II. Contrairement au Mont-Bart où un cas de figure identique se présente et où il convient de quitter la gaine vers la caponnière pour monter dans la casemate, ici c'est le contraire. La gaine mène à la casemate et il convient d'emprunter un escalier descendant sur la gauche qui conduit à un vestibule où, surmontée du conduit axial et en sous-sol de la casemate cuirassée, nous retrouvons la gaine d'accès à la caponnière. Les escaliers sur ce trajet sont bien entendu des escaliers-rampes. L'extrémité du vestibule quant à elle, était occupée par un monte-charge donnant sur l'arrière droit de la casemate cuirassée et servant aux munitions de la caponnière. Cette configuration est unique. Vesle est conservée en nettement moins bon état et on n'y trouve ni affût ni chariot. Sa plaque frontale porte le n° 46 et ses voussoirs les 6 (9 ?), 11, 19 et 22. Un graffiti mural y témoigne que le 23 juin 1932, un ancien du Chemin des Dames et du Moulin de Laffaux, qui fut des combats d'avril et octobre 1917, vînt ici en excursion « du 21è corps d'Armée – général Maistre ». Les deux casemates furent réceptionnées le 21 juillet 1881. Sur ses glacis, très proches du fort, du saillant I au saillant III se trouvaient pas moins de sept emplacements de batteries, soit prévus, soit réalisés, mais que rien aujourd'hui ne permet de déceler. Le fort fut déclassé par la loi du 17 juillet 1912. Occupé par les Allemands durant la première guerre, il fut bombardé, mais sans commune mesure avec ce que dut subir celui de La Malmaison. Si certains dégâts sont manifestement dus à des impacts, d'autres, telle l'explosion de la moitié du casernement de la troupe et celle de celui des officiers semblent bien relever de pétardages. Il n'est pas impossible non plus qu'après 1918, à l'instar de ce qu'il s'est passé à Reims, la population ne soit venue se servir en pierres, dont celles du corps de garde de contrescarpe. Comme pour confirmer cette impression, en page 36 de la petite publication des Itinéraires du patrimoine (cfr bibliographie) nous lisons : « La commune de Chivres-Val acheta le fort en 1959 pour deux millions de francs aux Domaines. Le fort servit momentanément de carrière de pierres ». Depuis 1978, le fort est choyé et restauré petit à petit par l'association de Françoise et Pierre Potier qui, notamment grâce à des chantiers de réinsertion et de sérieuses aides tant de la défense que de la municipalité, ont rendu leur âme à ces vieux murs. Le fort est inscrit à l'inventaire supplémentaire du Patrimoine historique depuis le 09 juillet 2001 et ouvert au public. La boutique à l'entrée est exceptionnellement bien achalandée, ce qui mérite mention.

Stellung La Fère - Laon – Soissons, Nordosten von Soissons, 1877-1882. 168 M ü M. 658 Mann davon 20 Offiziere (einschließlich der Besatzung der gleichnamigen Batterie) und 38 Geschütze verteilt wie folgt: 10 zur Flankierung, 2 unter gepanzerten Kasematten, 6 Mörser, 2 für indirektes Feuer und 18 für den Wall. Bezeichnet als Fort Pille. Mit dem Fort La Malmaison sicherte es die Verbindung zwischen Laon und Soissons mit der spezifischen Mission, die Täler der Aisne und der Vesle zu bestreichen sowie deren Zusammenfluss zu bekämpfen. Seine Form ist die eines unregelmäßigen Trapezes mit einem einspringenden Winkel an der Kehle. Dieser Winkel wird von einer Doppelkaponniere eingenommen, deren, ungewöhnliche Konfiguration, die zwei Facen sich in einem stumpfen Winkel verbinden. Seine Gräben, trocken, sind von einer Kontereskarpe mit Entlastungsbögen und einer abgesetzten Eskarpe gesäumt. Deren Flankierung, außer der soeben erwähnten Doppelkaponniere, wird durch eine zweite am Stützpunkt II und eine Flankenbatterie am Stützpunkt III sichergestellt. Aber beginnen wir mit dem Zugang zum Fort. Vor dem Eingang, die Kontereskarpe krönend, befindet sich ein Ravelin, dessen Innenwand verkleidet ist. Um Enfiladefeuer zu vermeiden, ist der in den Ravelin gebrochene Zugang schräg. Seltsamerweise umfasste das Gebäude, das den Eingang auf der Kontereskarpe beherbergte, heute abgerissen, keine Scharten, die den Durchbruch des Ravelins enfiladierten. Der Eingang des Forts befindet sich rechts der Kehlenkaponniere. Er war mit einer Brücke des Tripier-Systems mit Wippe darunter versehen. Im Portal finden wir zwei Wachstuben, wovon eine, die linke, mit der Eskarpenflankierungsgalerie der Kehlenkaponniere kommuniziert. Wir müssen sofort bei diesen Grabenverteidigungsorganen verweilen, so besonders sind sie. Die kleinen, zum Stützpunkt I flankierenden Visieren sind sehr tief, ebenso wie die des Stützpunkts II, die zu diesem selben Stützpunkt I flankieren. Wir bemerken einleitend, dass die Flanken der Kaponnieren, die zur Bekämpfung der Stützpunkte III und IV ausgerichtet sind, auch mit kleinen Visieren versehen sind, aber deutlich weniger tief. Kurz gesagt, die tiefen kleinen Visieren decken den Graben vor den Scharten, was bei den anderen kleinen Visieren nicht der Fall ist. Offensichtlich waren die Geschütze, die von den tiefen Visieren vorverlegt waren, also alle auf den Stützpunkt I gerichtet, nur durch eine einfache Brustwehr aus Mauerwerk geschützt, vor der ein Glacis aus gestampfter Erde bis zur Vertikale des Grabens angelegt worden war. Wahrscheinlich gegen 1885, Jahr in dem identische Arbeiten für das Fort Montbérault geplant wurden, wurden diese Brustwehren mit einem gekrönten Mauerwerk überbaut, das die Verbindung Brustwehr/Gewölbe sicherstellte. Hier wurde es notdürftig in der Kehlenkaponniere ausgeführt, aber nicht in der des Stützpunkts II, es sei denn, diese Verstärkung sei zerstört worden. Die zwei tiefen kleinen Visieren sind durch eine Trennwand getrennt, deren Fuß zwei Bögen aufweist, deren Öffnung, anstatt aufzuheben, die toten Winkel am Grund des Grabens vermindert. Die Flankierung dieses Grundes muss folglich von derselben Ebene wie die Bögen aus erfolgen. Da der Schlussstein dieser sich mehr oder weniger auf der Höhe des Bodens der Kanonenkeller befindet, mussten niedrigere Scharten geschaffen werden. Daher umfasst jede Kaponniere zwei absteigende Treppen (nur eine für die Flankenbatterie), die sich in der Kaponniere selbst, in der Verlängerung der Eskarpenmauer befinden. Diese Treppe erschließt zwei kleine Fußscharten, die es erlauben, notdürftig den Graben unter oder vor den Visieren zu bestreichen. Die eigentliche Eskarpenflankierungsgalerie ist ohne Fußscharten und beginnt ihre Linie horizontaler Scharten etwa 2,5 bis 3 m höher als der Grund der Gräben. Nur die Flankenbatterie ist ohne Orillon. Jedes dieser Orillons umfasst eine Poterne, die zur Eskarpe zeigt, Poterne, die auf 2/3 ihrer Höhe vermauert ist. Global ist das Mauerwerk ziemlich sorgfältig. Das Geschossmagazin, das die Mitte der Doppelkaponniere einnimmt, hat seine leichten Trennwände verloren, die man nur noch auf dem Plan erkennt. Die Aufeinanderfolge der 19 gekrönten Logetten der Flankierungsgalerie der Flanken der Doppelkaponniere des Stützpunkts II erlaubt ihrerseits hübsche Aufnahmen. Die Flankenbatterie Stützpunkt III ihrerseits hat die Besonderheit, durch einen sehr kurzen und gebogenen Schacht erreicht zu werden. Ein letztes Wort zu diesen Kaponnieren, indem wir die Entlüftungsschornsteine erwähnen. Wenn die Flanken der Kehlenkaponniere einen über jedem Kanonenkeller aufweisen, so weisen die Flankenbatterie des Stützpunkts III und die Flanke der Doppelkaponniere des Stützpunkts II, die die Kopffront enfiliert, einen dritten, schmaleren und von innen nicht feststellbaren, zwischen den beiden anderen erhöhten auf. Kehren wir ins Portal des Eingangs zurück. Jenseits der Wachstuben befinden sich beidseitig die Rückzüge der Wendeltreppen, die Zugang zur Traverse Nr. 1 gaben, welche den Tunneleingang krönt. Das Ende dieser Traverse beherbergt den ersten der zwei optischen Posten des Forts. Letzterer umfasst zwei parallele Scharten. Die linke, breitere, ist von einem Mauerwerkträger für die Ausrüstung vorverlegt. Die rechte, schmalere, sollte wahrscheinlich nur für den Empfang dienen. Diese Konfiguration wurde in Frankreich nur im Fort Mayot anderswo festgestellt. Der Bibliographie zufolge kommunizierte dieser Posten, mittels einer leichten seitlichen Schwenkung, mit Soissons und dem Fort Domont in Paris. Das Eingangsportal passiert, gelangt man in einen ersten Hof gegenüber einem zweiten Tunnel, wo die Wallstraße beginnt. Traverse Nr. 17 befindet sich rechts dieses Hofs. Zwischen ihr und der Mündung der Wallstraße befand sich die Unterkunft der Offiziere, nunmehr zerstört. Um zur Unterkunft der Truppe zu gelangen, muss man den Tunneldurchgang links benutzen, Durchgang, der ebenfalls Zugang zum kleineren der zwei Pulvermagazine gewährt. Das zweite befindet sich parallel, gegenüber der Hauptunterkunft. Beide haben ihre Eingangsschleuse, der eine Halle oder Vorkammer vorangeht, aber an der Decke der Schleuse selbst entdeckt man eine Besonderheit, die eigentümlich für Condé-sur-Aisne ist. Gewöhnlich umfasst der Lichtschacht einen Brunnenrand, auf den man Bohlen stützte, die man im Konfliktfall mit Erde überlud. Dieser Brunnenrand befindet sich oberhalb des Fensters, das die Tür des Lagerraums überragt. Das Gewölbe der Schleuse, notwendigerweise vom Lichtschacht durchbrochen, befindet sich entweder oberhalb dieses Fensters oder zwischen Tür und Fenster, in welchem Fall eine Treppe Zugang zu einem Podest vor diesem Fenster gab, um dessen Läden zu bedienen. Dieser letzte Fall ist typisch für Magazine des Modells 1874. Hier befindet sich das Gewölbe wohl zwischen Tür und Fenster, aber der Zugang zum Fensterpodest erfolgt durch einen Abzweig des Umlaufkorridors, der das erste Stockwerk der Unterkunft umrahmt. Das Podest ist über seine gesamte Breite von zwei breiten Rillen durchbrochen, die es erlauben, dass das Tageslicht in die Eingangsschleuse des Magazins gelangt. Seltsamerweise haben wir im Lichtschacht selbst keinen Brunnenrand für die Bohlen entdeckt, was zu beweisen tendiert, dass man vorgesehen hatte, diese Bohlen auf dem Extrados selbst des Schleusengewölbes zu platzieren. Das sind wir nirgendwo anders begegnet. Die Lagerräume sind mit Konsolen versehen. Die kumulierte Kapazität dieser zwei Magazine betrug 126 000 kg. Die technische Fiche des Genies erwähnt auch ein Kartuschenmagazin mit einer Kapazität von 445 200 Kartuschen. Es ist wahrscheinlich, dass in einem der zwei Magazine Kartuschen und Pulver koexistierten. Die Lampenräume weisen jedes Mal drei auf derselben Ebene ausgerichtete Scharten auf. Seltsame U-förmige Eisen sind hinten und beidseitig der Scharten angeordnet, als ob man vorgesehen hätte, etwas hineinzuschieben. Wenn ja, was und zu welchem Zweck? Die einzige uns in den Sinn kommende Möglichkeit wäre ein zusätzlicher Deflektor zu dem der Lampe, aber wir können nichts behaupten. Der Hof der Unterkunft zeigt, oder besser zeigte, gegenüber, fünf Joche mit hübschem festongeschmücktem Giebel auf zwei Etagen. Die Schlafsäle waren hauptsächlich mit dem Rücken zur Kopffront angeordnet und dieser ganze Teil der Unterkunft ist zerstört. Nur die einander gegenüberliegenden Joche bleiben. Im Erdgeschoss eines von ihnen befanden sich die zwei Brotöfen für je 300 Rationen. Ende der 1980er Jahre blieb davon nur mehr die Basis und während unseres Besuchs (09/2009) war alles eingeebnet. Der Umlaufkorridor hinter den Jochen ist auf Bodenniveau und in der Dicke der Wand von einem kleinen niedrigen Schacht verdoppelt, der die von außen an die Extrados der Gewölbe der Räume gelangten Sickerwässer auffängt. Innerhalb der Räume selbst hat uns die Heizungsvorrichtung, mit einem von einer runden Öffnung durchbrochenen Stein, beidseitig des zentralen Abzugs platziert und mit ihm kommunizierend, verblüfft. Das sind wir nie begegnet. Zusätzlich variiert die Anordnung von einem Raum zum anderen, besonders im Erdgeschoss, wo man zwei durchbrochene Steine nebeneinander oder zwei parallele rechteckige Öffnungen findet. Vom Korridor des ersten Stockwerks erlaubte eine Treppe, einen Infanterieausgang zu erreichen, welcher perfekt vor Schüssen gedeckt ist. Auf den Oberseiten, und mehr besonders auf der Front I-II, tauchen drei Bunker, Kriegskonstruktionen, aus den Büschen auf. Einer von ihnen hat alle Charakteristiken eines optischen Postens. Genau, der zweite optische Posten des Forts, ebenfalls kasemattiert, befindet sich oben an der Ecke der Unterkunft, die dem Stützpunkt II am nächsten ist. Obwohl heute unzugänglich, erlaubt uns ein Foto von vor etwa zwanzig Jahren zu schreiben, dass sein einziger Kanal auf die Warte Berru nordöstlich von Reims gerichtet ist (via das Signal Montaigu ?). Es gibt keinen Träger für die Ausrüstung. Äußerlich ist der Kanal verstopft und nur der Schacht des Heliostats ist noch sichtbar. Vom Hof der Unterkunft, wenn man den Vormarsch fortsetzt, indem man den Tunnel benutzt, auf den sich das größere der zwei Pulvermagazine öffnet (dessen Gewölbe von einem Geschoss großen Kalibers durchbohrt wurde), gelangt man auf einen Hof, ungefähr in der Mitte und hinter der Front I-II. Kaum sind wir in diesem Hof, so haben wir rechts die Latrinen. Der Hof erschließt drei Traversen-Unterstände. Sie sind vom Modell, das weit verbreitet in Paris ist, aber auch, zum Beispiel, in La Malmaison. Die Traversen eine nach der anderen aufzugreifen, um das Inventar der kleinen Details zu machen, die sie voneinander unterscheiden, wäre zu mühsam. Wir behalten, dass, im Wesentlichen, diese Traversen zweistöckig sind. Ihr Erdgeschoss befindet sich auf der Höhe der Wallstraße. Die Fassade des Stocks, einige Meter zurückversetzt von der des Erdgeschosses, umfasst zwei seitliche Widerlager (Charakteristik der Modelle 1879), Widerlager leicht schräg im Verhältnis zum Eingang des Unterstandkörpers. Die Traversen Nr. 2 bis 15 sind durch eine umhüllende Galerie auf ihrer unteren Ebene verbunden. Um von einem Stock zum anderen zu gelangen, entweder benutzt man eine Treppe im Fond der Traverse (Nr. 3 und 4), oder eine Treppe, die den Traversenkörper entlangläuft (Nr. 7, 9, 10, 11, 13, 15 und 17). Traverse Nr. 2 hat ihr Erdgeschoss durch eine Poterne verlängert, die Zugang zur Infanterie-Bonnette des Stützpunkts I gewährt. Ein Brunnen von 87 m Tiefe (heute unzugänglich) befindet sich links seines Eingangs. Wir bemerken nebenbei, dass ein zweiter Brunnen im Fort existiert, aber wir konnten ihn nicht lokalisieren. Die technische Fiche des Genies erwähnt, dass die kumulierte Ergiebigkeit der zwei Brunnen in der Größenordnung von 25 m³/Tag lag. Traverse Nr. 4 hat ihre Arme in Zisternen verwandelt gesehen während der deutschen Besetzung des Ersten Weltkriegs. Die Erdgeschosse der Traversen 7 und 13 sind durch einen Zugang zu einer gepanzerten Kasematte aus Hartguss verlängert. Wir werden darauf zurückkommen. Die Bemerkung für Traverse Nr. 2 gilt auch für Nr. 14, außer dass es sich hier um den Stützpunkt III handelt und dass die Infanterie-Bonnette selbst durch den Zugangsschacht zur Flankenbatterie verlängert ist. Traverse 16 war unabhängig und voll. Sie diente scheinbar nur dazu, Schrägfeuer auf Kosten der Plattformen, die sie säumte, zu verhindern. Schließlich befindet sich die Poterne des Zugangs zur Bonnette des Stützpunkts IV rechts der Traverse Nr. 17, von der sie total unabhängig ist. Die Traversen Nr. 5, 8 und 12 sind verwurzelt und nur ihr Erdgeschoss umfasst einen Raum. Es bleibt uns, die zwei Kasematten aus Hartguss anzugehen. Beide sind durch einen absteigenden Schacht zugänglich, was sie leicht unterhalb des Hauptartilleriekamms situiert. Wir wissen, dass sie mit den Buchstaben B und C bezeichnet sind, aber ignorieren, welcher Buchstabe genau jeder zuzuschreiben ist. Daher, zur Erleichterung, werden wir sie, wie die der Batterie des Éperon in Nancy, mit dem Namen des Tales bezeichnen, das sie schützen, nämlich für die Kasematte des Stützpunkts II, das Tal der Aisne und das der Vesle für die Kasematte des Stützpunkts IV. Aisne wurde für die Besuche der Öffentlichkeit restauriert. Sie umfasst noch ihren Wagen und ihre Lafette. Die Frontplatte der Kasematte trägt die Nr. 49, während drei ihrer vier Gewölbesteine nummeriert sind (27, 33 und 42). Wir konnten ihre Untergeschosse nicht untersuchen, aber der Verschlussriegel ist wohl anwesend. Im Gegensatz dazu sind die Winden verschwunden. Ihre Unterkünfte sind durch metallische Röhrchen aus genietetem Stahl belüftet, wie man im Fort Mont-Bart sehen kann. Das Äußere ist sehr gut freigelegt. Eine nicht unbedeutende Besonderheit muss detailliert werden: die Kasematte befindet sich oberhalb und in der Achse des Zugangsschachts zur Doppelkaponniere des Stützpunkts II. Im Gegensatz zu Mont-Bart, wo ein identischer Fall sich präsentiert und wo es gilt, den Schacht zur Kaponniere zu verlassen, um in die Kasematte zu steigen, hier ist es das Gegenteil. Der Schacht führt zur Kasematte und es gilt, eine absteigende Treppe links zu benutzen, die zu einem Vestibül führt, wo, überragt vom axialen Kanal und im Untergeschoss der gepanzerten Kasematte, wir den Zugangsschacht zur Kaponniere wiederfinden. Die Treppen auf diesem Weg sind selbstverständlich Rampentreppen. Das Ende des Vestibüls seinerseits war von einem Aufzug eingenommen, der auf die rechte Rückseite der gepanzerten Kasematte gab und den Munitionen der Kaponniere diente. Diese Konfiguration ist einzigartig. Vesle ist in deutlich weniger gutem Zustand erhalten und man findet dort weder Lafette noch Wagen. Ihre Frontplatte trägt die Nr. 46 und ihre Gewölbesteine die 6 (9?), 11, 19 und 22. Eine Wandgraffiti zeugt dort, dass am 23. Juni 1932 ein ehemaliger des Chemin des Dames und des Moulin de Laffaux, der an den Kämpfen von April und Oktober 1917 teilnahm, hierher auf Exkursion kam « des 21. Armeekorps – General Maistre ». Die zwei Kasematten wurden am 21. Juli 1881 abgenommen. Auf seinen Glacis, sehr nahe dem Fort, vom Stützpunkt I zum Stützpunkt III befanden sich nicht weniger als sieben Batteriestellungen, entweder vorgesehen oder realisiert, die aber heute nichts erlaubt zu entdecken. Das Fort wurde durch das Gesetz vom 17. Juli 1912 außer Dienst gestellt. Von den Deutschen während des Ersten Weltkriegs besetzt, wurde es bombardiert, aber ohne Vergleich mit dem, was das von La Malmaison erleiden musste. Wenn gewisse Schäden offensichtlich auf Einschläge zurückzuführen sind, andere, wie die Explosion der Hälfte der Truppenunterkunft und die der Offiziersunterkunft scheinen wohl auf Sprengungen zurückzugehen. Es ist nicht unmöglich, dass nach 1918, gleich wie es in Reims geschah, die Bevölkerung kam, sich mit Steinen zu bedienen, darunter die der Wachstube der Kontereskarpe. Um diesen Eindruck zu bestätigen, lesen wir auf Seite 36 der kleinen Publikation der Itinéraires du patrimoine (vergl. Bibliographie): « Die Gemeinde Chivres-Val kaufte das Fort 1959 für zwei Millionen Franken von den Domänen. Das Fort diente momentan als Steinbruch ». Seit 1978 wird das Fort von der Vereinigung von Françoise und Pierre Potier umsorgt und nach und nach restauriert, die, insbesondere dank Wiedereingliederungsbaustellen und ernsthaften Hilfen sowohl der Verteidigung als auch der Gemeinde, diesen alten Mauern ihre Seele zurückgegeben haben. Das Fort ist seit dem 09. Juli 2001 im Zusatzinventar des historischen Erbes eingetragen und für die Öffentlichkeit zugänglich. Der Laden am Eingang ist außergewöhnlich gut sortiert, was Erwähnung verdient.

Stelling La Fère - Laon – Soissons, noordoosten van Soissons, 1877-1882. 168 m/hoogte. 658 man waarvan 20 officieren (met inbegrip van het effectief van de gelijknamige batterij) en 38 stukken verdeeld als volgt: 10 voor flankering, 2 onder gepantserde kazematten, 6 mortieren, 2 voor indirect vuur en 18 voor de wall. Genoemd fort Pille. Met het fort La Malmaison verzekerde het de verbinding tussen Laon en Soissons met de specifieke opdracht de valleien van de Aisne en de Vesle te enfiladeren alsook hun samenvloeiing te bestrijken. Zijn vorm is die van een onregelmatig trapezium met een inspringende hoek aan de keel. Deze hoek wordt ingenomen door een dubbele caponnière waarvan, ongebruikelijke configuratie, de twee facen zich verbinden in een stompe hoek. Zijn grachten, droog, zijn omzoomd door een contrescarpe met ontlastbogen en een losstaande escarpe. Hun flankering, behalve de zojuist vermelde dubbele caponnière, wordt verzekerd door een tweede aan saillant II en een flankbatterij aan saillant III. Maar laten we beginnen met de toegang tot het fort. Voor de ingang, de contrescarpe kappend, bevindt zich een ravelijn waarvan de binnenwand bekleed is. Om enfiladevuur te vermijden, is de toegang doorgebroken in het ravelijn schuin. Vreemd genoeg omvatte het gebouw dat de ingang op de contrescarpe herbergde, vandaag gesloopt, geen schietgaten die de doorbraak van het ravelijn enfiladeerden. De ingang van het fort bevindt zich rechts van de keelcaponnière. Hij was voorzien van een brug van het Tripier-systeem met wip eronder. In het portaal vinden we twee wachtlokalen waarvan een, dat links, communiceert met de escarpeflankeringgalerij van de keelcaponnière. We moeten onmiddellijk bij deze organen van grachtverdediging stilstaan, zo bijzonder zijn ze. De kleine vizieren flankerend naar saillant I zijn zeer diep, evenals die van saillant II flankerend naar dezezelfde saillant I. We merken inleidend op dat de flanken van de caponnières gericht om de saillanten III en IV te bestrijken ook voorzien zijn van kleine vizieren, maar duidelijk minder diep. Om kort te gaan, de diepe kleine vizieren dekken de gracht voor de schietopeningen, wat niet het geval is bij de andere kleine vizieren. Klaarblijkelijk waren de stukken voorafgegaan door de diepe vizieren, dus alle gericht op saillant I, alleen beschermd door een eenvoudige borstwering van metselwerk waarvoor een glacis van aarde was voorzien tot aan de verticale van de gracht. Waarschijnlijk rond 1885, jaar waarin identieke werken geprogrammeerd werden voor het fort Montbérault, werden deze borstweringen overwelfd door een gekanteeld metselwerk dat de verbinding borstwering/gewelf verzekerde. Hier werd het summier uitgevoerd in de keelcaponnière, maar niet in die van saillant II, tenzij deze versterking vernietigd werd. De twee diepe kleine vizieren zijn gescheiden door een tussenmuur waarvan de voet twee bogen omvat waarvan de opening, in plaats van af te schaffen, de dode hoeken vermindert op de bodem van de gracht. De flankering van deze bodem moet bijgevolg uitgevoerd worden vanaf hetzelfde niveau als de bogen. De sluitsteen van deze zich min of meer bevindend op het niveau van de vloer van de kanonkelders, heeft men lagere schietgaten moeten voorzien. Vanaf dan omvat elke caponnière twee afdalende trappen (slechts één voor de flankbatterij) zich bevindend in de caponnière zelf, in het verlengde van de escarpemuur. Deze trap bedient twee kleine voetschietgaten die toelaten hoe dan ook de gracht onder of voor de vizieren te bestrijken. De eigenlijke escarpeflankeringgalerij is verstoken van voetschietgaten en begint haar lijn van horizontale schietgaten op ongeveer 2,5 tot 3 m hoger dan de bodem van de grachten. Alleen de flankbatterij is verstoken van orillon. Elk van deze orillons omvat een poterne die naar de escarpe geeft, poterne dichtgemetseld op 2/3 van haar hoogte. Globaal is het metselwerk vrij zorgvuldig. Het projectielenmagazijn dat het centrum van de dubbele caponnière inneemt heeft zijn lichte tussenwanden verloren die men alleen nog op plan herkent. De opeenvolging van de 19 gekanteelde hokjes van de flankeringgalerij van de flanken van de dubbele caponnière van saillant II laat haarzijds mooie opnamen toe. De flankbatterij saillant III heeft, zelf, de eigenaardigheid bereikt te worden door een zeer korte en gebogen schacht. Een laatste woord over deze caponnières door de ventilatieschoorstenen te vermelden. Als de flanken van de keelcaponnière er een boven elke kanonkelder omvatten, de flankbatterij van saillant III en de flank van de dubbele caponnière van saillant II die de kopfront enfileert omvatten een derde, smallere en niet waarneembaar van binnenuit, verheven tussen de twee andere. Keren we terug in het portaal van de ingang. Voorbij de wachtlokalen bevinden zich aan weerszijden de terugtrekkingen van de wenteltrappen die toegang gaven tot traverse nr.1 welke de tunnelingang kap. Het uiteinde van deze traverse herbergt de eerste van de twee optische posten van het fort. Laatstgenoemde omvat twee parallelle schietgaten. Dat links, breder, is voorafgegaan door een drager in metselwerk voor de apparatuur. Dat rechts, smaller zou waarschijnlijk alleen voor ontvangst moeten dienen. Deze configuratie is elders in Frankrijk alleen in het fort Mayot vastgesteld. Volgens de bibliografie communiceerde deze post, middels een lichte zijdelingse speelruimte, met Soissons en het fort Domont in Parijs. Het toegangsportaal gepasseerd, komt men in een eerste binnenplaats tegenover een tweede tunnel waar de wallstraat aanvangt. Traverse nr. 17 bevindt zich rechts van deze binnenplaats. Tussen haar en de uitmonding van de wallstraat bevond zich de kazerne van de officieren, thans vernietigd. Om de kazerne van de troep te bereiken, past het de tunneldoorgang links te nemen, doorgang die eveneens toegang geeft tot de kleinste van de twee kruitmagazijnen. Het tweede bevindt zich parallel geïnstalleerd, tegenover de hoofdkazerne. Beide hebben hun toegangsluis voorafgegaan door een hal of voorzaal, maar aan het plafond van de sluis zelf ontdekt men een eigenaardigheid eigen aan Condé-sur-Aisne. Gewoonlijk omvat de lichtschacht een boordsteen waarop men balken steunde die men in conflict overladen met aarde. Deze boordsteen bevindt zich boven het venster dat de deur van de opslagplaats overkapt. Het gewelf van de sluis, noodzakelijk doorboord door de lichtschacht, bevindt zich ofwel boven dit venster, ofwel tussen deur en venster in welk geval een trap toegang gaf tot een platform voor dit venster om zijn luiken te bedienen. Dit laatste geval is typisch voor magazijnen van het Model 1874. Hier bevindt het gewelf zich wel tussen deur en venster, maar de toegang tot het vensterplatform gebeurt door een aftakking van de circulatiegang die de eerste verdieping van de kazerne omlijst. Het platform is over zijn gehele breedte doorboord door twee brede groeven die toelaten dat het daglicht in de toegangsluis van het magazijn aankomt. Vreemd genoeg hebben we in de lichtschacht zelf geen boordsteen voor de balken ontdekt, wat zou neigen te bewijzen dat men voorzien had deze balken op de extrados zelf van het sluisgewelf te plaatsen. Dat zijn we nergens anders tegengekomen. De opslagplaatsen zijn voorzien van consoles. De gecumuleerde inhoud van deze twee magazijnen was 126 000 kg. De technische fiche van de genie vermeldt ook een kardoesmagazijn met een capaciteit van 445 200 kardoesen. Het is waarschijnlijk dat in een van de twee magazijnen kardoesen en kruit samengeleefd hebben. De lampenkamers vertonen elke keer drie schietgaten uitgelijnd op eenzelfde vlak. Vreemde U-vormige ijzers zijn achteraan en aan weerszijden van de schietgaten opgesteld, alsof men voorzien had er iets in te schuiven. Zo ja, wat en met welk doel? De enige mogelijkheid die ons te binnen schiet zou een extra deflector zijn bij die van de lamp, maar we kunnen niets bevestigen. De binnenplaats van de kazerne toont, of beter toonde, tegenover elkaar, vijf traveeën met mooi festoengeschmukt fronton op twee verdiepingen. De slaapzalen waren hoofdzakelijk met de rug naar de kopfront opgesteld en dit hele deel van de kazerne is vernietigd. Alleen de tegenover elkaar liggende traveeën blijven. Op het gelijkvloers van een van hen bevonden zich de twee broodovens voor 300 rantsoenen elk. Eind jaren 1980 bleef daarvan alleen meer de basis en tijdens ons bezoek (09/2009) was alles geëffend. De circulatiegang achter de traveeën is verdubbeld, op vloerniveau en in de dikte van de muur, door een kleine lage schacht die de percolatiewaters opvangt aangekomen in contact met de extrados van de gewelven van de lokalen. Binnen de lokalen zelf heeft de verwarmingsinrichting, met een steen doorboord van een cirkelvormige opening, geplaatst aan weerszijden van de centrale afvoer en communicerend met hem, ons verbaasd. Dat zijn we nooit tegengekomen. Bovendien varieert de opstelling van een lokaal tot een ander, vooral op het gelijkvloers waar men twee doorboorde stenen zij aan zij vindt ofwel twee parallelle rechthoekige openingen. Vanaf de gang van de eerste verdieping liet een trap toe een infanterie-uitgang te bereiken welke perfect gedefileerd is voor schoten. Op de bovenzijden, en meer bepaald op de front I-II, duiken drie bunkers, oorlogsconstructies, op uit de struiken. Een van hen heeft alle kenmerken van een optische post. Precies, de tweede optische post van het fort, eveneens gekazematteerd, bevindt zich boven aan de hoek van de kazerne het dichtst bij saillant II. Hoewel vandaag ontoegankelijk, laat een foto van een twintigtal jaren geleden ons toe te schrijven dat zijn unieke kanaal gericht is op de uitkijk Berru ten noordoosten van Reims (via het sein Montaigu ?). Er is geen drager voor de apparatuur. Uiterlijk is het kanaal geblokkeerd en alleen de schacht van de heliostaat is nog zichtbaar. Vanaf de binnenplaats van de kazerne, als men de voortgang vervolgt door de tunnel te nemen waarop het grootste van de twee kruitmagazijnen opent (waarvan het gewelf doorboord werd door een projectiel van groot kaliber), komt men uit op een binnenplaats, ongeveer in het midden en achter de front I-II. Nauwelijks zijn we in deze binnenplaats of rechts hebben we de latrinen. De binnenplaats bedient drie traversen-schuilplaatsen. Ze zijn van het model algemeen verspreid in Parijs, maar ook, bijvoorbeeld, in La Malmaison. De traversen een voor een te hernemen om de inventaris te maken van de kleine details die ze van elkaar onderscheiden zou te vervelend zijn. We onthouden dat, in wezen, deze traversen tweelaags zijn. Hun gelijkvloers bevindt zich op het niveau van de wallstraat. De gevel van de verdieping, enkele meters teruggetrokken van die van het gelijkvloers, omvat twee zijdelings stutten (karakteristiek van de Modellen 1879), stutten licht schuin ten opzichte van de ingang van de schuilplaatskern. De traversen nr. 2 tot 15 zijn verbonden door een omhullende galerij op hun onderste niveau. Om van een verdieping naar de andere te gaan, ofwel neemt men een trap in het uiteinde van de traverse (nr. 3 en 4), ofwel een trap die de traversenkern langsloopt (nr. 7, 9, 10, 11, 13, 15 en 17). Traverse nr. 2 heeft haar gelijkvloers verlengd door een poterne die toegang geeft tot de infanterie-bonnette van saillant I. Een put van 87 m diepte (vandaag ontoegankelijk) bevindt zich links van haar ingang. We merken terloops op dat een tweede put bestaat in het fort, maar we hebben hem niet kunnen situeren. De technische fiche van de genie vermeldt dat het gecumuleerde debiet van de twee putten in de orde van 25 m³/dag lag. Traverse nr. 4 heeft haar armen zien transformeren in cisterntjes tijdens de Duitse bezetting van de Eerste Wereldoorlog. De gelijkvloers van de traversen 7 en 13 zijn verlengd door een toegang tot een gepantserde kazemat van hard gietijzer. We zullen erop terugkomen. De opmerking voor traverse nr. 2 geldt ook voor nr. 14 behalve dat het hier om saillant III gaat en dat de infanterie-bonnette zelf verlengd is door de toegangsschorst naar de flankbatterij. Traverse 16 was onafhankelijk en vol. Ze diende blijkbaar alleen om schootsveldvuur ten koste van de platforms die ze omzoomde te verhinderen. Tenslotte bevindt de poterne van toegang tot de bonnette van saillant IV zich rechts van traverse nr. 17 waarvan ze volledig onafhankelijk is. De traversen nr. 5, 8 en 12 zijn geworteld en alleen hun gelijkvloers omvat een lokaal. Het rest ons de twee kazematten van hard gietijzer aan te pakken. Beide zijn toegankelijk door een afdalende schorst wat ze licht onder de hoofdartilleriekam situeert. We weten dat ze aangeduid worden door de letters B en C maar negeren welke letter precies aan elk toegekend moet worden. Daarom, voor een kwestie van gemak, zullen we ze, zoals die van de batterij van de Éperon in Nancy, aanduiden met de naam van de vallei die ze beschermen namelijk, voor de kazemat van saillant II, de vallei van de Aisne en die van de Vesle voor de kazemat van saillant IV. Aisne werd gerestaureerd voor de bezoeken van het publiek. Ze omvat nog haar wagen en haar affuit. De frontplaat van de kazemat draagt het nr. 49 terwijl drie van haar vier gewelfstenen genummerd zijn (27, 33 en 42). We hebben haar ondergrondse niet kunnen onderzoeken, maar de sluitvergrendeling is wel aanwezig. Daarentegen zijn de lieren verdwenen. Hun behuizingen zijn geventileerd door metalen buisjes in genageld staal, zoals men kan zien in het fort Mont-Bart. De buitenkant is zeer goed vrijgemaakt. Een niet onbelangrijke eigenaardigheid moet gedetailleerd worden: de kazemat bevindt zich boven en in de as van de toegangsschorst naar de dubbele caponnière van saillant II. In tegenstelling tot Mont-Bart waar een identiek geval zich voordoet en waar het past de schorst naar de caponnière te verlaten om in de kazemat te stijgen, hier is het omgekeerde. De schorst leidt naar de kazemat en het past een afdalende trap links te nemen die naar een vestibule leidt waar, overwelfd door het axiale kanaal en in ondergrond van de gepantserde kazemat, we de toegangsschorst naar de caponnière terugvinden. De trappen op deze weg zijn uiteraard hellingtrappen. Het uiteinde van het vestibule zijnzijde was ingenomen door een lift uitkomend op de rechterachterkant van de gepantserde kazemat en dienend voor de munitie van de caponnière. Deze configuratie is uniek. Vesle is bewaard in duidelijk minder goede staat en men vindt er noch affuit noch wagen. Haar frontplaat draagt het nr. 46 en haar gewelfstenen de 6 (9?), 11, 19 en 22. Een wandgraffiti getuigt daar dat op 23 juni 1932 een oud-strijder van de Chemin des Dames en van de Moulin de Laffaux, die was van de gevechten van april en oktober 1917, hier op excursie kwam « van het 21e Legerkorps – generaal Maistre ». De twee kazematten werden ontvangen op 21 juli 1881. Op zijn glacis, zeer dicht bij het fort, van saillant I tot saillant III bevonden zich niet minder dan zeven batterijplaatsingen, ofwel voorzien, ofwel gerealiseerd, maar die vandaag niets toelaat te ontdekken. Het fort werd buiten dienst gesteld door de wet van 17 juli 1912. Bezet door de Duitsers tijdens de Eerste Wereldoorlog, werd het gebombardeerd, maar zonder vergelijking met wat dat van La Malmaison moest ondergaan. Als bepaalde schades duidelijk te wijten zijn aan inslagen, andere, zoals de ontploffing van de helft van de troepenkazerne en die van de officierskazerne schijnen wel te berusten op springingen. Het is niet onmogelijk dat na 1918, naar het voorbeeld van wat gebeurde in Reims, de bevolking kwam zich van stenen bedienen, waaronder die van de wachtlokaal van de contrescarpe. Om deze indruk te bevestigen, lezen we op pagina 36 van de kleine publicatie van de Itinéraires du patrimoine (verg. bibliografie): « De gemeente Chivres-Val kocht het fort in 1959 voor twee miljoen frank van de Domeinen. Het fort diende even als steengroeve ». Sinds 1978 wordt het fort gekoesterd en beetje bij beetje gerestaureerd door de vereniging van Françoise en Pierre Potier die, in het bijzonder dankzij wederinpassingswerf en serieuze hulp zowel van defensie als van de gemeente, hun ziel aan deze oude muren hebben teruggegeven. Het fort is ingeschreven in het supplementaire inventaris van het Historisch Erfgoed sinds 09 juli 2001 en open voor het publiek. De winkel aan de ingang is uitzonderlijk goed voorzien, wat vermelding verdient.

Position La Fère - Laon – Soissons, northeast of Soissons, 1877-1882. 168 m alt. 658 men including 20 officers (incl. the strength of the battery of the same name) and 38 guns distributed as follows: 10 for flanking, 2 under armored casemates, 6 mortars, 2 for indirect fire and 18 for the rampart. Named fort Pille. With the fort of La Malmaison, it ensured the liaison between Laon and Soissons with the specific mission to enfilade the valleys of the Aisne and the Vesle as well as to sweep their confluence. Its shape is that of an irregular trapezoid with a re-entrant angle at the gorge. This angle is occupied by a double caponier whose, unusual configuration, the two faces join in an obtuse angle. Its ditches, dry, are bordered by a counterscarp with relieving arches and a detached scarp. Their flanking, besides the double caponier just mentioned, is ensured by a second at salient II and a flanking battery at salient III. But let's start with the access to the fort. In front of the entrance, capping the counterscarp, is a ravelin whose interior wall is lined. To avoid enfilade fire, the access pierced in the ravelin is oblique. Curiously, the building which housed the entrance on the counterscarp, building today razed, did not include embrasures taking in enfilade the piercing of the ravelin. The entrance of the fort is situated to the right of the gorge caponier. It was provided with a bridge of the Tripier system with bascule underneath. In the porch we find two guardhouses of which one, the left, communicates with the scarp flanking gallery of the gorge caponier. We must immediately dwell on these ditch defense organs so particular they are. The small embrasures flanking towards salient I are very deep, just like those of salient II flanking towards this same salient I. Let us note by way of preamble that the flanks of the caponiers oriented to sweep salients III and IV are also provided with small embrasures, but clearly less deep. To be brief, the deep small embrasures cover the ditch in front of the embrasures, which is not the case for the other small embrasures. Manifestly, the guns advanced by the deep embrasures, thus all aimed at salient I, were protected only by a simple parapet of masonry in front of which a glacis of beaten earth had been arranged up to the vertical of the ditch. Probably around 1885, year when identical works were programmed for the fort of Montbérault, these parapets were surmounted by a crenellated masonry ensuring the junction parapet/vault. Here, it was realized summarily in the gorge caponier, but not in that of salient II, unless this reinforcement was destroyed. The two deep small embrasures are separated by a partition wall whose foot comprises two arches whose opening, failing to abolish, diminishes the dead angles at the bottom of the ditch. The flanking of this bottom must consequently be effected from the same level as the arches. The keystone of these being more or less at the level of the floor of the gun chambers, it was necessary to arrange lower embrasures. Henceforth, each caponier comprises two descending stairs (only one for the flanking battery) located in the caponier itself, in the prolongation of the scarp wall. This stair serves two small foot embrasures allowing to sweep as best as possible the ditch under or in front of the embrasures. The proper scarp flanking gallery is devoid of foot embrasures and begins its line of horizontal embrasures at about 2.5 to 3 m higher than the bottom of the ditches. Only the flanking battery is devoid of orillon. Each of these orillons comprises a postern giving face to the scarp, postern walled up on 2/3 of its height. Globally, the masonry is quite careful. The projectile magazine occupying the center of the double caponier has lost its light partitions that one only locates on plan. The succession of the 19 crenellated loges of the flanking gallery of the flanks of the double caponier of salient II allows for its part pretty shots. The flanking battery salient III has, itself, the particularity of being reached by a very short and curved shaft. A last word on these caponiers by evoking the ventilation chimneys. If the flanks of the gorge caponier comprise one above each gun chamber, the flanking battery of salient III and the flank of the double caponier of salient II enfilading the head front comprise a third, narrower and not detectable from the interior, raised between the two others. Let's return to the entrance porch. Beyond the guardhouses, on either side, are the recesses of the helical stairs which gave access to traverse no.1 which caps the entrance tunnel. The end of this traverse houses the first of the two optical posts of the fort. The latter comprises two parallel embrasures. The left one, wider, is advanced by a masonry support for the apparatus. The right one, narrower should probably only serve for reception. This configuration has been spotted elsewhere in France only at the fort of Mayot. According to the bibliography, this post communicated, by means of a slight lateral play, with Soissons and the fort of Domont in Paris. The entrance porch passed, one arrives in a first courtyard opposite a second tunnel where the rampart street begins. Traverse no. 17 is situated to the right of this courtyard. Between it and the debouchment of the rampart street, was the officers' barracks, now destroyed. To reach the troops' barracks, one should take the tunnel passage on the left, passage also giving access to the smaller of the two powder magazines. The second is installed parallel, opposite the main barracks. Both have their entrance airlock preceded by a hall or antechamber, but it is on the ceiling of the airlock itself that one discovers a specificity proper to Condé-sur-Aisne. Usually, the light shaft comprises a curb on which one rested planks that one overloaded with earth in case of conflict. This curb is located above the window surmounting the door of the storage room. The vault of the airlock, necessarily pierced by the light shaft, is either located above this window, or between door and window in which case a stair gave access to a landing in front of this window to operate its shutters. This last case is typical of magazines of the Model 1874. Here, the vault is well between door and window, but the access to the window landing is effected by a diverticulum of the circulation corridor framing the first floor of the barracks. The landing is pierced over its entire width by two wide grooves allowing the daylight to reach the entrance airlock of the magazine. Curiously, in the light shaft itself, we did not detect a curb for the planks, which would tend to prove that one had planned to place these planks on the extrados itself of the airlock vault. We have never encountered that elsewhere. The storage rooms are provided with corbels. The cumulative capacity of these two magazines was 126,000 kg. The technical sheet of the engineering also mentions a cartridge magazine with a capacity of 445,200 cartridges. It is probable that in one of the two magazines, cartridges and powder coexisted. The lamp rooms present each time three embrasures aligned on the same plane. Curious U-shaped irons are disposed at the rear and on either side of the embrasures, as if one had planned to slide something into them. If yes, what and for what purpose? The only possibility coming to our mind would be an additional deflector to that of the lamp, but we cannot affirm anything. The barracks courtyard shows, or rather showed, facing each other, five bays with nicely festooned pediment on two floors. The dormitories were essentially disposed with their back to the head front and this whole part of the barracks is destroyed. Only the facing bays remain. On the ground floor of one of them were the two bread ovens for 300 rations each. At the end of the 1980s, only the base remained and during our visit (09/2009) everything was razed. The circulation corridor behind the bays is doubled, at floor level and in the thickness of the wall, by a small low shaft collecting the percolation waters arrived in contact with the extrados of the vaults of the rooms. Within the rooms themselves, the heating device, with a stone pierced with a circular orifice, placed on either side of the central conduit and communicating with it, perplexed us. We have never encountered that. In addition, the disposition varies from one room to another, especially on the ground floor where one finds two pierced stones side by side or two parallel rectangular openings. From the corridor of the first floor, a stair allowed to reach an infantry debouchment which is perfectly defiladed from fire. On the tops, and more particularly on front I-II, three blockhouses, war constructions, emerge from the bushes. One of them has all the characteristics of an optical post. Precisely, the second optical post of the fort, also casemated, is located at the top of the corner of the barracks closest to salient II. Although inaccessible today, a photo dating from about twenty years ago allows us to write that its unique conduit is aimed at the lookout of Berru northeast of Reims (via the signal of Montaigu ?). There is no support for the apparatus. Externally, the conduit is blocked and only the shaft of the heliostat is still visible. From the barracks courtyard, if one continues the progression by taking the tunnel on which the larger of the two powder magazines opens (whose vault was pierced by a projectile of large caliber), one emerges onto a courtyard, approximately in the center and behind front I-II. Hardly are we in this courtyard than to the right, we have the latrines. The courtyard serves three traverse-shelters. They are of the model commonly spread in Paris, but also, for example, at La Malmaison. To take the traverses one by one to make the inventory of the small details differentiating them from each other would be too tedious. Let us retain that, essentially, these traverses are two-leveled. Their ground floor is situated at the level of the rampart street. The facade of the floor, a few meters set back from that of the ground floor, comprises two lateral abutments (characteristic of Models 1879), abutments slightly oblique relative to the entrance of the shelter body. Traverses no. 2 to 15 are connected by an enveloping gallery at their lower level. To pass from one floor to the other, either one takes a stair in the end of the traverse (no. 3 and 4), or a stair running along the traverse body (no. 7, 9, 10, 11, 13, 15 and 17). Traverse no. 2 has its ground floor prolonged by a postern giving access to the infantry bonnet of salient I. A well of 87 m depth (today inaccessible) is found to the left of its entrance. Let us note in passing that a second well exists in the fort, but we could not locate it. The technical sheet of the engineering mentions that the cumulative flow of the two wells was of the order of 25 m³/day. Traverse no. 4 saw its arms transformed into cisterns during the German occupation of the First World War. The ground floors of traverses 7 and 13 are prolonged by an access to an armored casemate in hard cast iron. We will come back to it. The remark for traverse no. 2 also holds for no. 14 except that it is here salient III and that the infantry bonnet is itself prolonged by the access shaft to the flanking battery. Traverse 16 was independent and full. It apparently only served to prevent flanking fire at the expense of the platforms it bordered. Finally, the postern of access to the bonnet of salient IV is situated to the right of traverse no. 17 from which it is totally independent. Traverses no. 5, 8 and 12 are rooted and only their ground floor comprises a room. It remains for us to address the two casemates in hard cast iron. Both are accessible by a descending shaft which situates them slightly below the main artillery crest. We know that they are designated by the letters B and C but ignore which letter should precisely be attributed to each. Therefore, for a question of facility, we will designate them, as are those of the battery of the Éperon in Nancy, by the name of the valley they protect namely, for the casemate of salient II, the valley of the Aisne and that of the Vesle for the casemate of salient IV. Aisne has been restored for public visits. It still comprises its carriage and its mounting. The frontal plate of the casemate bears no. 49 while three of its four vault stones are numbered (27, 33 and 42). We could not examine its subsoils, but the obturator lock is well present. On the other hand, the winches have disappeared. Their housings are ventilated by metallic tubes in riveted steel, as one can see at the fort of Mont-Bart. The exterior is very well cleared. A not negligible particularity must be detailed: the casemate is located above and in the axis of the access shaft to the double caponier of salient II. Contrary to Mont-Bart where an identical case presents itself and where one should leave the shaft towards the caponier to ascend into the casemate, here it is the opposite. The shaft leads to the casemate and one should take a descending stair on the left which leads to a vestibule where, surmounted by the axial conduit and in subsoil of the armored casemate, we find the access shaft to the caponier. The stairs on this route are of course ramp stairs. The end of the vestibule itself was occupied by a lift giving on the right rear of the armored casemate and serving the munitions of the caponier. This configuration is unique. Vesle is preserved in clearly less good state and one finds there neither mounting nor carriage. Its frontal plate bears no. 46 and its vault stones the 6 (9?), 11, 19 and 22. A wall graffiti testifies that on June 23, 1932, a veteran of the Chemin des Dames and of the Moulin de Laffaux, who was in the combats of April and October 1917, came here on excursion « of the 21st Army Corps – General Maistre ». The two casemates were received on July 21, 1881. On its glacis, very close to the fort, from salient I to salient III were found no less than seven battery emplacements, either planned or realized, but which nothing today allows to detect. The fort was declassified by the law of July 17, 1912. Occupied by the Germans during the First World War, it was bombarded, but without common measure with what that of La Malmaison had to undergo. If certain damages are manifestly due to impacts, others, such as the explosion of half of the troops barracks and that of the officers barracks seem well to stem from explosive charges. It is not impossible either that after 1918, following what happened in Reims, the population came to help themselves to stones, including those of the guardhouse of the counterscarp. As to confirm this impression, on page 36 of the small publication of the Itinéraires du patrimoine (cf. bibliography) we read: « The commune of Chivres-Val bought the fort in 1959 for two million francs from the Domains. The fort served momentarily as a stone quarry ». Since 1978, the fort is cherished and restored little by little by the association of Françoise and Pierre Potier who, notably thanks to reintegration worksites and serious aids both from defense and the municipality, have given back their soul to these old walls. The fort is inscribed in the supplementary inventory of the Historical Heritage since July 09, 2001 and open to the public. The shop at the entrance is exceptionally well stocked, which deserves mention.

Postavení La Fère - Laon – Soissons, severovýchodně od Soissons, 1877-1882. 168 m/n.v. 658 mužů včetně 20 důstojníků (vč. stavu baterie téhož jména) a 38 děl rozdělených takto: 10 k flankování, 2 pod pancéřovanými kasematami, 6 moždířů, 2 k nepřímé střelbě a 18 k hradbám. Nazýváno fort Pille. S fortem La Malmaison zajišťovalo spojení mezi Laon a Soissons se specifickým úkolem enfiládovat údolí Aisne a Vesle stejně jako ostřelovat jejich soutok. Jeho tvar je nepravidelného lichoběžníku s vnitřním úhlem u šíje. Tento úhel je obsazen dvojitou kaponiérou jejíž, neobvyklá konfigurace, dvě fas se spojují v tupém úhlu. Jeho příkopy, suché, jsou lemovány kontreskarpou s vykládacími oblouky a odsazenou skarpou. Jejich flankování, kromě právě zmíněné dvojité kaponiéry, je zajištěno druhou u výběžku II a flankovací baterií u výběžku III. Ale začněme přístupem k fortu. Před vchodem, korunujíc kontreskarpu, se nachází ravelin jehož vnitřní stěna je obložena. Aby se zabránilo enfiládní palbě, přístup proražený v ravelinu je šikmý. Podivně, budova která ukrývala vchod na kontreskarpě, budova dnes srovnaná se zemí, neobsahovala střílny enfiládující proražení ravelinu. Vchod fortu se nachází napravo od šíjové kaponiéry. Byl opatřen mostem Tripierova systému s vahadlem pod ním. V portálu nalézáme dvě strážnice z nichž jedna, levá, komunikuje se skarpovou flankovací chodbou šíjové kaponiéry. Musíme se ihned zdržet u těchto orgánů obrany příkopů, tak zvláštní jsou. Malé střílny flankující k výběžku I jsou velmi hluboké, stejně jako ty z výběžku II flankující k tomuto témuž výběžku I. Poznamenejme úvodem že flanky kaponiér orientované k ostřelování výběžků III a IV jsou také vybaveny malými střílnami, ale zřetelně méně hlubokými. Abychom to zkrátili, hluboké malé střílny kryjí příkop před střílnami, což není případ ostatních malých střílen. Zjevně, děla předstihována hlubokými střílnami, tedy všechna namířena na výběžek I, byla chráněna pouze jednoduchou zděnou parapetou před níž bylo zřízeno zemní glacis až k svislici příkopu. Pravděpodobně kolem roku 1885, kdy byly identické práce naprogramovány pro fort Montbérault, byly tyto parapety převýšeny zděným cimbuřím zajišťujícím spojení parapet/klenba. Zde to bylo provedeno zběžně v šíjové kaponiéře, ale ne v té z výběžku II, ledaže by toto zesílení bylo zničeno. Dvě hluboké malé střílny jsou odděleny příčkou jejíž patu tvoří dva oblouky jejichž otvor, namísto zrušení, zmenšuje mrtvé úhly na dně příkopu. Flankování tohoto dna musí následně být provedeno ze stejné úrovně jako oblouky. Základní kámen těchto se nacházeje více méně v úrovni podlahy dělových komor, bylo nutno zařídit nižší střílny. Od té doby každá kaponiéra zahrnuje dvě sestupné schodiště (pouze jedno pro flankovací baterii) nacházející se v kaponiéře samé, v prodloužení skarpové zdi. Toto schodiště obsluhuje dvě malé patní střílny umožňující jakž takž ostřelovat příkop pod nebo před střílnami. Vlastní skarpová flankovací chodba je prostá patních střílen a začíná svou linii horizontálních střílen asi 2,5 až 3 m výše než dno příkopů. Pouze flankovací baterie je prostá ucha. Každé z těchto uší zahrnuje poternu obrácenou ke skarpě, poternu zazděnou na 2/3 její výšky. Celkově je zdivo dosti pečlivé. Granátový sklad zaujímající střed dvojité kaponiéry ztratil své lehké příčky které se rozeznávají pouze na plánu. Následnost 19 kónických boxů flankovací chodby flank dvojité kaponiéry výběžku II umožňuje zato pěkné záběry. Flankovací baterie výběžku III má, sama, zvláštnost být dosažena velmi krátkou a křivkou šachtou. Poslední slovo o těchto kaponiérách zmíněním ventilačních komínů. Jestliže flanky šíjové kaponiéry obsahují jeden nad každou dělovou komorou, flankovací baterie výběžku III a flank dvojité kaponiéry výběžku II enfiládující čelní hlavu obsahují třetí, užší a nezjistitelný zevnitř, vyvýšený mezi dvěma ostatními. Vraťme se do vstupního portálu. Za strážnicemi, po obou stranách, se nacházejí ústupy šroubovicových schodišť která dávala přístup k traverse č.1 jež korunuje vstupní tunel. Konec této traversy ukrývá první ze dvou optických postů fortu. Posledně jmenovaný zahrnuje dvě paralelní střílny. Levá, širší, je předstižena zděnou podpěrou pro zařízení. Pravá, užší by pravděpodobně měla sloužit pouze pro příjem. Tato konfigurace byla jinde ve Francii zjištěna pouze ve fortu Mayot. Podle bibliografie tento post komunikoval, prostřednictvím lehké boční vůle, se Soissons a fortem Domont v Paříži. Vstupní portál překročen, dostane se do prvního dvora proti druhému tunelu kde začíná hradební ulice. Traversa č. 17 se nachází napravo tohoto dvora. Mezi ní a vyústěním hradební ulice se nacházela kasárna důstojníků, nyní zničena. K dosažení kasáren mužstva, přísluší použít tunelovou chodbu nalevo, chodba poskytující rovněž přístup k menšímu ze dvou pracháren. Druhá je instalována paralelně, proti hlavním kasárnám. Obě mají svou vstupní komoru předcházenou halou nebo předsíní, ale je na stropě komory samé že se objeví specifičnost vlastní Condé-sur-Aisne. Obyčejně, světlík zahrnuje obrubu na kterou se opíraly trámy které se v konfliktu přetížily zeminou. Tato obruba se nachází nad oknem převyšujícím dveře skladovací místnosti. Klenba komory, nutně proražena světlíkem, se nachází buď nad tímto oknem, nebo mezi dveřmi a oknem v kterémžto případě schodiště dávalo přístup k podestě před tímto oknem k ovládání jeho okenic. Tento poslední případ je typický pro sklady Modelu 1874. Zde se klenba nachází mezi dveřmi a oknem, ale přístup k okenní podestě se uskutečňuje odbočkou oběhové chodby rámující první patro kasáren. Podesta je proražena po celé své šířce dvěma širokými drážkami umožňujícími dennímu světlu pronikat do vstupní komory skladu. Podivně, ve světlíku samém jsme neobjevili obrubu pro trámy, což by mělo tendenci dokazovat že se předpokládalo umístit tyto trámy na extrados samotný klenby komory. To jsme nikdy jinde nepotkali. Skladové místnosti jsou opatřeny konzolami. Kumulovaná kapacita těchto dvou skladů byla 126 000 kg. Technický list ženijního vojska zmiňuje také kazetový sklad s kapacitou 445 200 nábojů. Je pravděpodobné že v jednom ze dvou skladů, náboje a střelný prach koexistovaly. Lampové komory představují pokaždé tři střílny seřazené ve stejné rovině. Podivné železa ve tvaru U jsou uspořádána vzadu a po obou stranách střílen, jako by se předpokládalo do nich vsunout, něco. Jestliže ano, co a k jakému účelu? Jediná možnost která nás napadá by byl dodatečný deflektor k tomu lampy, ale nemůžeme nic potvrdit. Dvůr kasáren ukazuje, nebo spíše ukazoval, čelem k sobě, pět polí s pěkně festonovaným štítem na dvou podlažích. Spací místnosti byly podstatně uspořádány zády k čelní hlavě a tato celá část kasáren je zničena. Zůstávají pouze vzájemně si odpovídající pole. V přízemí jednoho z nich se nacházely dvě chlebové pece pro 300 dávek každá. Koncem let 1980 zůstávala pouze základna a během naší návštěvy (09/2009) vše bylo srovnáno. Oběhová chodba za poli je zdvojena, v úrovni podlahy a v tloušťce zdi, malou nízkou šachtou zachycující percolační vody přišlé do kontaktu s extradosy kleneb místností. Uvnitř místností samých nás topné zařízení, s kamenem proraženým kruhovým otvorem, umístěným po obou stranách centrálního průduchu a komunikujícím s ním, zarazilo. To jsme nikdy nepotkali. Navíc, uspořádání se mění z místnosti do místnosti, zvláště v přízemí kde se nalézají dva proražené kameny bok po boku nebo dvě paralelní obdélníkové otvory. Z chodby prvního patra schodiště umožňovalo dosáhnout pěchotního výstupu který je dokonale kryt před střelbou. Na vršcích, a zvláště na frontě I-II, vystupují tři bunkry, válečné konstrukce, z křoví. Jeden z nich má všechny charakteristiky optického postoje. Přesně, druhý optický post fortu, rovněž kasematovaný, se nachází nahoře v rohu kasáren nejblíže výběžku II. Ačkoli dnes nepřístupný, fotografie stará asi dvacet let nám dovoluje napsat že jeho jedinečný kanál je namířen na pozorovatelnu Berru severovýchodně od Remeše (přes signál Montaigu ?). Není zde žádná podpěra pro zařízení. Zevně je kanál ucpaný a pouze šachta heliostatu je ještě viditelná. Z dvora kasáren, jestliže se pokračuje v postupu použitím tunelu na který se otevírá větší ze dvou pracháren (jejíž klenba byla proražena projektilem velkého kalibru), vystoupí se na dvůr, přibližně ve středu a za frontou I-II. Sotva jsme na tomto dvoře že napravo, máme latríny. Dvůr obsluhuje tři traversové-úkryty. Jsou modelu běžně rozšířeného v Paříži, ale také, například, v La Malmaison. Převzít traversy jednu po druhé aby se udělal inventář malých detailů odlišujících je jedna od druhé by bylo příliš zdlouhavé. Podržme, že v podstatě, tyto traversy jsou dvouúrovňové. Jejich přízemí se nachází v úrovni hradební ulice. Fasáda patra, několik metrů zasunutá od té přízemí, zahrnuje dvě boční opěry (charakteristika Modelů 1879), opěry lehce šikmé vzhledem ke vchodu úkrytového tělesa. Traversy č. 2 až 15 jsou spojeny obalovou chodbou na jejich spodní úrovni. K přechodu z jednoho patra do druhého, buď se použije schodiště v konci traversy (č. 3 a 4), nebo schodiště probíhající podél tělesa traversy (č. 7, 9, 10, 11, 13, 15 a 17). Traversa č. 2 má své přízemí prodlouženo poternou dávající přístup k pěchotní čepici výběžku I. Studna hluboká 87 m (dnes nepřístupná) se nachází nalevo jejího vchodu. Poznamenejme mimochodem že druhá studna existuje ve fortu, ale nemohli jsme ji umístit. Technický list ženijního vojska zmiňuje že kumulovaný průtok dvou studní byl řádově 25 m³/den. Traversa č. 4 viděla své ramena transformována v cisterenky během německé okupace první světové války. Přízemí travers 7 a 13 jsou prodloužena přístupem k pancéřované kasematě z tvrdé litiny. Vrátíme se k tomu. Poznámka pro traversu č. 2 platí také pro č. 14 kromě že se zde jedná o výběžek III a že pěchotní čepice je sama prodloužena přístupovou šachtou k flankovací baterii. Traversa 16 byla nezávislá a plná. Zřejmě sloužila pouze k zabránění šikmé palbě na úkor plošin které lemovala. Konečně, poterna přístupu k čepici výběžku IV se nachází napravo od traversy č. 17 od které je úplně nezávislá. Traversy č. 5, 8 a 12 jsou zakořeněny a pouze jejich přízemí zahrnuje místnost. Zbývá nám pojednat dvě kasematy z tvrdé litiny. Obě jsou přístupné sestupnou šachtou což je situuje lehce pod hlavní dělostřelecký hřeben. Víme že jsou označeny písmeny B a C ale ignorujeme které písmeno přesně má být připsáno každé. Proto, pro otázku snadnosti, je označíme, jako jsou ty z baterie Éperon v Nancy, jménem údolí které chrání totiž, pro kasematu výběžku II, údolí Aisne a to Vesle pro kasematu výběžku IV. Aisne byla restaurována pro návštěvy veřejnosti. Obsahuje ještě svůj vozík a své ložisko. Čelní deska kasematy nese č. 49 zatímco tři z jejích čtyř klenáků jsou očíslovány (27, 33 a 42). Nemohli jsme prozkoumat její podzemí, ale závora uzavíradla je přítomna. Naopak, vrátky zmizely. Jejich ubytování jsou větrany kovovými trubkami z nýtované oceli, jak lze vidět ve fortu Mont-Bart. Exteriér je velmi dobře uvolněn. Ne zanedbatelná zvláštnost musí být detailně popsána: kasemata se nachází nad a v ose přístupové šachty k dvojité kaponiéře výběžku II. Na rozdíl od Mont-Bart kde se prezentuje identický případ a kde přísluší opustit šachtu směrem ke kaponiéře k vystoupání do kasematy, zde je to opačně. Šachta vede ke kasematě a přísluší použít sestupné schodiště nalevo které vede k vestibulu kde, převýšena axiálním kanálem a v podzemí pancéřované kasematy, nalézáme přístupovou šachtu ke kaponiéře. Schodiště na této cestě jsou samozřejmě rampová schodiště. Konec vestibulu zato, byl zaujat výtahem dávajícím na pravou zadní stranu pancéřované kasematy a sloužícím munici kaponiéry. Tato konfigurace je jedinečná. Vesle je zachována ve zřetelně méně dobrém stavu a nenachází se zde ani ložisko ani vozík. Její čelní deska nese č. 46 a její klenáky 6 (9?), 11, 19 a 22. Nástěnný graffiti tam svědčí že 23. června 1932, veterán z Chemin des Dames a z Moulin de Laffaux, který byl z bojů dubna a října 1917, přišel sem na exkurzi « z 21. sboru Armády – generál Maistre ». Dvě kasematy byly převzaty 21. července 1881. Na jeho glacisech, velmi blízko fortu, od výběžku I k výběžku III se nacházely neméně než sedm umístění baterií, buď zamýšlených, buť realizovaných, ale které dnes nic neumožňuje zjistit. Fort byl vyřazen zákonem ze 17. července 1912. Obsazen Němci během první světové války, byl bombardován, ale bez srovnání s tím co musel podstoupit ten z La Malmaison. Jestliže určitá poškození jsou zjevně způsobena dopady, jiná, jako exploze poloviny kasáren mužstva a té důstojnických kasáren se zdají opravdu pramenit z odstřelů. Není nemožné že po roce 1918, podle příkladu co se stalo v Remeši, obyvatelstvo nepřišlo brát si kameny, včetně těch ze strážnice kontreskarpy. Jako by potvrzujíc tento dojem, na straně 36 malé publikace Itinéraires du patrimoine (srov. bibliografie) čteme: « Obec Chivres-Val koupila fort roku 1959 za dva miliony franků od Domén. Fort sloužil chvíli jako kamenolom ». Od roku 1978 je fort hýčkán a restaurován ponenáhlu sdružením Françoise a Pierra Potierových kteří, zejména díky reintegračním staveništím a seriózní pomoci jak od obrany tak od municipaly, navrátili jejich duši těmto starým zdem. Fort je zapsán v doplňkovém inventáři Historického Dědictví od 09. července 2001 a otevřen veřejnosti. Prodejna u vchodu je výjimečně dobře zásobena, co si zaslouží zmínku.