Place de Langres, nord-est de la ville, 1874-1878. 513 m/alt. Dénommé fort Magalotti. Avec une emprise de 52 hectares (soit deux fois celle de la citadelle de Langres), il occupe le deuxième rang des forts du système Séré de Rivières, après Tamié ; en revanche, par sa puissance de feu, nul ne lui conteste son statut de leader. Dans ce fort à enveloppe, tout apparaît gigantesque, démesuré. Les chiffres sont édifiants : 142 pièces dont 89 de rempart, 2 pour le tir indirect, 25 mortiers et 26 de flanquement ; 43 officiers et 1496 hommes ; garnison quasi doublée en temps de guerre ; des magasins à poudre d’une contenance cumulée de 349.000 kg, 5 casernements distincts, 30 traverses-abris pour le seul réduit, quatre citernes pour un total de 1405 m³, un coût de construction (3.993.389 F) supérieur au fort de Domont pourtant doté d’une coûteuse tourelle Mougin,… En sus, à lire la fiche technique du Génie établie le 31 juillet 1880 : Le fort possède les abris en maçonnerie en arrière des pièces cuirassées pour sept pièces ainsi que les maçonneries sur lesquelles doit poser la cuirasse. L’emplacement des pièces est en ce moment rempli de terre. Si les crédits avaient suivi, ce sont donc sept casemates cuirassées en fonte dure du Mle 1878 que l’on aurait trouvé ici. Le périmètre affecte vaguement la forme d’un triangle renversé. Le front de tête de l’enveloppe, à l’exception d’une batterie annexe accolée sur la gauche, est aussi le front de tête du réduit. Ce réduit occupe plus de la moitié de la surface interne de l’enveloppe. Enveloppe et réduit sont cernés d’un fossé sec. L’enveloppe se rattache au réduit au niveau des saillants II et VI de ce dernier. Le réduit apparaît comme un vaste ensemble s’inscrivant dans un rectangle deux fois plus long que large. La gorge, au niveau de l’entrée, présente un angle rentrant. Les saillants sont au nombre de six dont les II à V délimitent le front de tête. Singulièrement, le front V-VI présente une courtine défendue par des coffres. La caponnière double du saillant II présente la particularité d’avoir à défendre trois fossés distincts, soit celui du front II-III, celui du front I-II et une branche de l’enveloppe. Le flanc gauche de cette caponnière présente donc quatre embrasures pour trois à son flanc droit. La seconde caponnière double, au saillant IV, a également ses flancs dotés de trois embrasures, couvrant ainsi les trois fronts constituant la tête du réduit. L’entrée du réduit s’ouvre en fond de fossé au creux d’une petite courtine. Comme d’autres forts à Langres, le bâtiment d’entrée est recouvert de tuiles. Un pont roulant semble avoir été prévu, mais l’absence totale de vestige et la configuration des lieux nous laissent dubitatifs quant à son installation effective. Le porche d’entrée franchi, on débouche face à une première ligne de six casemates constituant le premier des pavillons des officiers (pavillon E). Pour une question pratique nous allons entamer la description du fort par le saillant I. Là, nous trouvons le second pavillon pour les officiers (pavillon O) lequel comprend quatre casemates sur un seul niveau à la gauche desquelles un tunnel joint le fossé du front I-II. Là, un pont permettait d’accéder à l’enveloppe et aux deux traverses-abris de la batterie annexe dite "du bastion 1". En arrière de ce pavillon commence une galerie enveloppe laquelle va progressivement aller desservir les trente traverses-abris constituant cavalier, lequel cavalier ne s’interrompra qu’à l’approche du saillant VI. À la droite de ce pavillon, un passage enraciné donne accès à la caserne A. Adossées au front de tête (II-III), sept travées avec magasins en sous-sol font face à cinq autres. Comme partout dans le fort, aucune voûte n’est soulignée en façade par un arc de maçonnerie. Chaque chambrée est pourvue d’un âtre. Les magasins sont bas de plafond et l’accès aux chambrées les surmontant s’effectue par des escaliers d’une vingtaine de marches qui gagnent une terrasse devançant la façade des chambrées. Dans le passage enraciné dont il vient d’être question prend naissance la gaine d’accès à la caponnière du saillant II. À la droite de la caserne A, un second passage enraciné, donnant accès à un des trois petits magasins à poudre (magasin R), débouche sur le côté de la caserne B laquelle aligne neuf travées sur un seul niveau. Un nouveau passage enraciné la sépare de sa pareille, la caserne C. Ce passage coupe perpendiculairement la capitale du fort. Cette dernière, venant de l’entrée du fort, a traversé perpendiculairement un énorme merlon de terre sous lequel sont abrités les magasins à poudre (P et Q), tous deux du modèle type 100 tonnes. Ils montrent donc une large voûte en plein cintre et quatre créneaux à lampe. Chacun des passages enracinés encadrant ou séparant les casernes B et C donne aussi accès, par un double escalier, au niveau des sous-sols des traverses-abris. Un énorme puits au devant de ces escaliers permettait d’élever les pièces d’artillerie au niveau du cavalier. Ces ensembles puits/escaliers occupent des volumes écrasants. Le passage enraciné à la droite de la caserne C, possède une galerie plongeant vers l’entrée du fort, passant conséquemment sous l’énorme merlon protecteur des magasins P et Q, et va desservir deux autres magasins à poudre (R et S) de moindre capacité. Ces derniers n’alignent que trois créneaux à lampe, le central étant placé un rien plus bas que les latéraux. Au-delà de cet ultime passage enraciné, nous trouvons une dernière caserne (D) laquelle n’aligne que quatre grandes chambrées avec, sur leur arrière et à droite, la gaine menant à la caponnière double du saillant IV. Cette gaine est surmontée d’une position d’infanterie courant sur les arrières de l’espace entre les saillants IV et V. Un chemin couvert avec trois traverses-abris se situe dans son prolongement gauche, en contrebas du cavalier et ce jusqu’au saillant II. Le fort comprend plusieurs salles de latrines, des lavabos en bon état de conservation et deux puits totalisant un débit de 9 m³/jour. Ces puits s’ouvrent dans le sol sans être précédés de la moindre margelle. Non loin de l’entrée du fort, vers le saillant VI, nous trouvons sous la contrescarpe un petit magasin sous roc. Entre l’entrée du fort et celle de l’enveloppe, il est impossible de ne pas remarquer l’énorme hangar d’artillerie. Ce dernier a ses flancs en maçonneries de moellons percées à intervalles réguliers par des oculi. Une mince charpente métallique prend appui sur ces murs formant voûte en arc brisé. Des tuiles de terre cuite recouvrent cette charpente, mais, hélas, les intempéries en ont déjà démonté de grandes surfaces. Les hangars d’artillerie sont déjà rarissimes (Est des Buis à Besançon,…), mais d’une telle surface, on peut considérer celui-ci comme unique. Le fort servira à plusieurs reprises de dépôt de munitions. Visité en août 2001, il nous était apparu en bon état et sans trop de soufflures. Bon nombre de huisseries étaient en place, tout comme les planchers des magasins à poudre. De belles maçonneries égayent casernes et traverses. Le fort est encore aujourd’hui (11/2007) terrain militaire et interdit d’accès. Dampierre, avec l’ensemble du Plesnoy, constituait le "bouchon" de la trouée de Charmes, là où l’armée de campagne devait pouvoir s’appuyer sur les fortifications de Langres pour s’en prendre aux flancs de l’armée d’invasion. Son rôle, son ampleur, sa puissance, en font un témoin important de la défense française en cette fin de XIXème siècle. Si son avenir ne semble guère assuré, c’est aussi en raison de la tâche attendant le candidat sauveteur. Quel est le particulier, quelle est l’association ou la communauté de communes qui pourra se permettre de subvenir à la restauration de cet immense complexe qui pourrait bien se révéler, en cette région à faible densité de population et encore peu fréquentée par les touristes, un terrible gouffre financier ? Puissions-nous pécher par excès de pessimisme.

Place de Langres, nordöstlich der Stadt, 1874–1878. 513 m ü. M. Genannt Fort Magalotti. Mit einer Fläche von 52 Hektar (doppelt so groß wie die Zitadelle von Langres) ist es nach Tamié das zweitgrößte Fort des Systems Séré de Rivières. Aufgrund seiner Feuerkraft ist es jedoch unbestritten führend. In diesem Granatenfort wirkt alles gigantisch und unverhältnismäßig. Die Zahlen sind aufschlussreich: 142 Geschütze, davon 89 für den Wall, 2 für indirektes Feuer, 25 Mörser und 26 für die Flankenverteidigung; 43 Offiziere und 1496 Mann; die Garnison hat sich im Krieg fast verdoppelt; Pulvermagazine mit einer Gesamtkapazität von 349.000 kg, 5 separate Kasernen, 30 Schutztraversen allein für die Redoute, vier Zisternen mit insgesamt 1405 m³, Baukosten (3.993.389 F), die höher sind als die des Fort de Domont, obwohl es über einen teuren Mougin-Turm verfügte, … Lesen Sie außerdem das technische Datenblatt der Ingenieure vom 31. Juli 1880: Das Fort verfügt hinter den Panzergeschützen über gemauerte Schutzräume für sieben Geschütze sowie über das Mauerwerk, auf dem die Panzerung ruhen muss. Der Standort der Teile ist derzeit mit Erde aufgefüllt. Wären die Credits befolgt worden, hätten wir hier sieben Panzerkasematten aus Hartgusseisen der Mle 1878 gefunden. Der Umfang nimmt vage die Form eines umgekehrten Dreiecks an. Die Stirnfront des Gebäudes ist, mit Ausnahme einer angrenzenden Batterie auf der linken Seite, auch die Stirnfront der Redoute. Diese Redoute nimmt mehr als die Hälfte der Innenfläche des Gebäudes ein. Gebäude und Redoute sind von einem trockenen Graben umgeben. Das Gebäude ist auf Höhe der Vorsprünge II und VI mit der Redoute verbunden. Die Redoute erscheint als ausgedehnter Komplex innerhalb eines Rechtecks, das doppelt so lang wie breit ist. Die Schlucht am Eingang hat einen einspringenden Winkel. Es gibt sechs Vorsprünge, von denen II bis V die Stirnfront begrenzen. Einzigartig ist, dass die Front V-VI eine Kurtine hat, die durch Kassetten geschützt ist. Die Doppelkaponniere des Frontvorsprungs II hat die Besonderheit, drei separate Gräben verteidigen zu müssen, nämlich den der Front II-III, den der Front I-II und einen Seitenarm des Ringwalls. Die linke Flanke dieser Kaponniere verfügt daher über vier Schießscharten, während die rechte Flanke drei besitzt. Die zweite Doppelkaponniere am Frontvorsprung IV ist ebenfalls mit drei Schießscharten ausgestattet und deckt so die drei Fronten ab, die den Kopf der Redoute bilden. Der Eingang zur Redoute öffnet sich am Grund des Grabens in der Vertiefung einer kleinen Kurtine. Wie andere Forts in Langres ist das Eingangsgebäude mit Ziegeln gedeckt. Eine Rollbrücke scheint geplant gewesen zu sein, doch das völlige Fehlen von Überresten und die Konfiguration des Geländes lassen Zweifel an ihrer tatsächlichen Anlage aufkommen. Nach dem Durchschreiten des Eingangsportals stehen wir vor einer ersten Reihe von sechs Kasematten, die den ersten der Offizierspavillons (Pavillon E) bilden. Aus praktischen Gründen beginnen wir die Beschreibung des Forts mit Frontbogen I. Dort befindet sich der zweite Pavillon für die Offiziere (Pavillon O), der aus vier Kasematten auf einer Ebene besteht. Links davon führt ein Tunnel in den Graben der Front I-II. Dort ermöglichte eine Brücke den Zugang zum Schutzwall und den beiden Schutztraversen der als „Bastion 1“ bezeichneten Nebenbatterie. Hinter diesem Pavillon beginnt eine Rundgalerie, die nach und nach die dreißig Schutzübergänge bedient, aus denen der Kavalier besteht, der nur an der Annäherung an Frontbogen VI unterbrochen wird. Rechts von diesem Pavillon führt ein gewurzelter Gang zu Baracke A. Hinter der Stirnwand (II-III) liegen sieben Joche mit unterirdischen Magazinen gegenüber fünf weiteren. Wie überall im Fort wird kein Gewölbe an der Fassade durch einen gemauerten Bogen unterstrichen. Jede Baracke hat eine Feuerstelle. Die Magazine haben niedrige Decken, und der Zugang zu den darüber liegenden Baracken erfolgt über eine Treppe mit etwa zwanzig Stufen, die zu einer Terrasse vor der Fassade der Baracke führt. In dem soeben erwähnten gewurzelten Gang beginnt der Zugangsschacht zur Kaponniere von Frontbogen II. Rechts von Baracke A öffnet sich ein zweiter gewurzelter Gang, der Zugang zu einem der drei kleinen Pulvermagazine (Magazin R) bietet, zur Seite von Baracke B, die neun Joche auf einer Ebene aufweist. Ein neuer Erdgang trennt sie von ihrem Gegenstück, der Kaserne C. Dieser Gang verläuft senkrecht durch das Kapitell des Forts. Dieser, vom Eingang des Forts kommend, hat senkrecht einen enormen Erdwall überquert, unter dem die Pulvermagazine (P und Q) geschützt sind, beide vom Typ 100-Tonnen. Sie haben daher ein großes halbrundes Gewölbe und vier Laternenzinnungen. Jeder der Erdgänge, die die Kasernen B und C einrahmen oder voneinander trennen, bietet über eine Doppeltreppe Zugang zum Untergeschoss der Schutztraversen. Ein enormer Schacht vor diesen Treppen ermöglichte es, Artilleriegeschütze auf die Höhe des Reiters zu heben. Diese Schacht-/Treppenkomplexe nehmen beträchtliche Volumina ein. Der Erdgang rechts von der Kaserne C hat eine Galerie, die zum Eingang des Forts hin abfällt und somit unter den enormen Schutzzinn der Magazine P und Q hindurchführt und zwei weitere Pulvermagazine (R und S) mit geringerer Kapazität versorgt. Letztere sind nur mit drei Laternenzinnungen ausgerichtet, wobei die mittlere etwas niedriger liegt als die seitlichen. Jenseits dieses letzten verwurzelten Gangs finden wir eine letzte Kaserne (D), die nur aus vier großen Kasernen besteht, hinter denen sich rechts der Schacht befindet, der zur doppelten Kaponniere von Vorsprung IV führt. Über diesem Schacht befindet sich eine Infanteriestellung, die an der Rückseite des Raums zwischen den Vorsprungen IV und V verläuft. In seiner linken Verlängerung, unterhalb der Kaponniere, befindet sich ein überdachter Weg mit drei Schutztraversen, der bis zu Vorsprung II führt. Das Fort umfasst mehrere Latrinenräume, Waschbecken in gutem Zustand und zwei Brunnen mit einer Gesamtfördermenge von 9 m³/Tag. Diese Brunnen münden in den Boden, ohne dass ihnen die geringste Abdeckung vorangeht. Nicht weit vom Eingang des Forts, in Richtung Vorsprung VI, finden wir unter der Kontereskarpe ein kleines Steinmagazin. Zwischen dem Eingang des Forts und dem des Umschlags ist der enorme Artilleriehangar nicht zu übersehen. Die Seitenwände des Forts bestehen aus Bruchsteinmauerwerk und sind in regelmäßigen Abständen von Oculi durchbrochen. Auf diesen Wänden ruht ein dünnes Metallgerüst, das ein Spitzbogengewölbe bildet. Dieses Gerüst ist mit Terrakottafliesen bedeckt, doch leider hat die Witterung bereits große Teile davon abgetragen. Artilleriehangars sind bereits äußerst selten (östlich von Buis bis Besançon, …), doch angesichts einer derartigen Fläche kann dieser als einzigartig angesehen werden. Das Fort wurde mehrmals als Munitionsdepot genutzt. Bei unserem Besuch im August 2001 schien es in gutem Zustand und ohne allzu viele Lunker zu sein. Viele der Türrahmen waren noch vorhanden, ebenso die Böden der Pulvermagazine. Schönes Mauerwerk verschönert die Baracken und Traversen. Das Fort ist noch heute (11/2007) Militärgelände und der Zutritt ist verboten. Dampierre bildete zusammen mit dem gesamten Plesnoy den „Pfropfen“ der Charmes-Schlucht, wo sich die Feldarmee auf die Befestigungen von Langres stützen konnte, um die Flanken der Invasionsarmee anzugreifen. Seine Rolle, seine Größe und seine Macht machen es zu einem wichtigen Zeugen der französischen Verteidigung am Ende des 19. Jahrhunderts. Wenn seine Zukunft ungewiss erscheint, liegt das auch an der Aufgabe, die den potenziellen Retter erwartet. Welche Einzelperson, welcher Verein oder welche Gemeindegemeinschaft wird es sich leisten können, die Restaurierung dieses riesigen Komplexes zu unterstützen, der sich in dieser dünn besiedelten, noch immer selten von Touristen besuchten Region durchaus als schreckliche finanzielle Belastung erweisen könnte? Dürfen wir eher pessimistisch sein?

Place de Langres, ten noordoosten van de stad, 1874-1878. 513 m/alt. Het wordt ook wel Fort Magalotti genoemd. Met een oppervlakte van 52 hectare (twee keer zoveel als de Citadel van Langres) staat het op de tweede plaats onder de forten in het Séré de Rivières-systeem, na Tamié; de vuurkracht zorgt er echter voor dat niemand zijn leidende positie betwist. In dit granaatfort lijkt alles gigantisch en onevenredig. De cijfers zijn verhelderend: 142 stukken, waarvan 89 voor de wal, 2 voor indirect vuur, 25 mortieren en 26 voor de flankering; 43 officieren en 1496 manschappen; garnizoen bijna verdubbeld tijdens de oorlog; kruitmagazijnen met een cumulatieve capaciteit van 349.000 kg, 5 aparte barakken, 30 schuilplaatsen alleen al voor de redoute, vier waterreservoirs voor een totaal van 1405 m³, een bouwkost (3.993.389 F) hoger dan die van het fort de Domont, ondanks het feit dat het een dure Mougin-toren had,… Lees daarnaast het technische blad van de genie die op 31 juli 1880 werd opgericht: Het fort heeft stenen schuilplaatsen achter de pantserstukken voor zeven stukken, evenals het metselwerk waarop het pantser moet rusten. De locatie van de stukken is momenteel met aarde opgevuld. Als de aftiteling was gevolgd, zouden we hier dus zeven gepantserde kazematten van hard gietijzer van de Mle 1878 hebben aangetroffen. De omtrek heeft vaag de vorm van een omgekeerde driehoek. De voorgevel van de schans, met uitzondering van een aangrenzende batterij links, is tevens de voorgevel van de redoute. Deze redoute beslaat meer dan de helft van het binnenoppervlak van de schans. De schans en de redoute zijn omgeven door een droge gracht. De schans is verbonden met de redoute ter hoogte van de saillanten II en VI van laatstgenoemde. De redoute verschijnt als een enorm complex binnen een rechthoek die twee keer zo lang als breed is. De kloof, bij de ingang, heeft een inspringende hoek. Er zijn zes saillanten, waarvan II tot en met V de voorgevel begrenzen. Uniek is dat front V-VI een ringmuur heeft die wordt verdedigd door kasten. De dubbele caponnière van saillant II heeft als bijzonderheid dat ze drie afzonderlijke grachten moet verdedigen, namelijk die van front II-III, die van front I-II en een zijtak van de schans. De linkerflank van deze caponnière heeft daarom vier schietgaten voor drie aan de rechterflank. De tweede dubbele caponnière, bij saillant IV, heeft ook drie flanken met schietgaten, waarmee ze de drie fronten die de kop van de schans vormen, afdekken. De ingang van de schans opent zich aan de voet van de gracht in de holte van een kleine ringmuur. Net als andere forten in Langres is het entreegebouw bedekt met tegels. Er lijkt een rolbrug te zijn gepland, maar de totale afwezigheid van resten en de configuratie van het terrein laten twijfels rijzen over de daadwerkelijke plaatsing ervan. Eenmaal door de entreehal komen we uit bij een eerste rij van zes kazematten, die het eerste officierspaviljoen vormen (Paviljoen E). Om praktische redenen beginnen we de beschrijving van het fort met saillant I. Daar vinden we het tweede officierspaviljoen (Paviljoen O), dat bestaat uit vier kazematten op één niveau, links waarvan een tunnel aansluit op de gracht van front I-II. Daar gaf een brug toegang tot de omhulling en de twee overspanningen van de schuilplaats van de bijbatterij, bekend als "bastion 1".Place de Langres, ten noordoosten van de stad, 1874-1878. 513 m/alt. Het wordt ook wel Fort Magalotti genoemd. Met een oppervlakte van 52 hectare (twee keer zoveel als de Citadel van Langres) staat het op de tweede plaats onder de forten in het Séré de Rivières-systeem, na Tamié; de vuurkracht zorgt er echter voor dat niemand zijn leidende positie betwist. In dit granaatfort lijkt alles gigantisch en onevenredig. De cijfers zijn verhelderend: 142 stukken, waarvan 89 voor de wal, 2 voor indirect vuur, 25 mortieren en 26 voor de flankering; 43 officieren en 1496 manschappen; garnizoen bijna verdubbeld tijdens de oorlog; kruitmagazijnen met een cumulatieve capaciteit van 349.000 kg, 5 aparte barakken, 30 schuilplaatsen alleen al voor de redoute, vier waterreservoirs voor een totaal van 1405 m³, een bouwkost (3.993.389 F) hoger dan die van het fort de Domont, ondanks het feit dat het een dure Mougin-toren had,… Lees daarnaast het technische blad van de genie die op 31 juli 1880 werd opgericht: Het fort heeft stenen schuilplaatsen achter de pantserstukken voor zeven stukken, evenals het metselwerk waarop het pantser moet rusten. De locatie van de stukken is momenteel met aarde opgevuld. Als de aftiteling was gevolgd, zouden we hier dus zeven gepantserde kazematten van hard gietijzer van de Mle 1878 hebben aangetroffen. De omtrek heeft vaag de vorm van een omgekeerde driehoek. De voorgevel van de schans, met uitzondering van een aangrenzende batterij links, is tevens de voorgevel van de redoute. Deze redoute beslaat meer dan de helft van het binnenoppervlak van de schans. De schans en de redoute zijn omgeven door een droge gracht. De schans is verbonden met de redoute ter hoogte van de saillanten II en VI van laatstgenoemde. De redoute verschijnt als een enorm complex binnen een rechthoek die twee keer zo lang als breed is. De kloof, bij de ingang, heeft een inspringende hoek. Er zijn zes saillanten, waarvan II tot en met V de voorgevel begrenzen. Uniek is dat front V-VI een ringmuur heeft die wordt verdedigd door kasten. De dubbele caponnière van saillant II heeft als bijzonderheid dat ze drie afzonderlijke grachten moet verdedigen, namelijk die van front II-III, die van front I-II en een zijtak van de schans. De linkerflank van deze caponnière heeft daarom vier schietgaten voor drie aan de rechterflank. De tweede dubbele caponnière, bij saillant IV, heeft ook drie flanken met schietgaten, waarmee ze de drie fronten die de kop van de schans vormen, afdekken. De ingang van de schans opent zich aan de voet van de gracht in de holte van een kleine ringmuur. Net als andere forten in Langres is het entreegebouw bedekt met tegels. Er lijkt een rolbrug te zijn gepland, maar de totale afwezigheid van resten en de configuratie van het terrein laten twijfels rijzen over de daadwerkelijke plaatsing ervan. Eenmaal door de entreehal komen we uit bij een eerste rij van zes kazematten, die het eerste officierspaviljoen vormen (Paviljoen E). Om praktische redenen beginnen we de beschrijving van het fort met saillant I. Daar vinden we het tweede officierspaviljoen (Paviljoen O), dat bestaat uit vier kazematten op één niveau, links waarvan een tunnel aansluit op de gracht van front I-II. Daar gaf een brug toegang tot de omhulling en de twee overspanningen van de schuilplaats van de bijbatterij, bekend als "bastion 1". Achter dit paviljoen begint een omhullende galerij die geleidelijk de dertig oversteekplaatsen zal bedienen die de cavalier vormen, welke cavalier alleen onderbroken zal worden bij de nadering van saillant VI. Rechts van dit paviljoen geeft een gewortelde gang toegang tot barak A. Tegenover de kopgevel (II-III) staan zeven traveeën met ondergrondse magazijnen tegenover vijf andere. Zoals overal in het fort wordt geen enkel gewelf op de gevel onderstreept door een gemetselde boog. Elke barak heeft een haard. De magazijnen hebben lage plafonds en de toegang tot de barakken erboven is via een trap van ongeveer twintig treden die uitkomt op een terras voor de gevel van de barak. In de zojuist genoemde gewortelde gang begint de toegangsschacht naar de caponnière van saillant II. Rechts van barak A opent een tweede gewortelde gang, die toegang geeft tot een van de drie kleine kruitmagazijnen (magazijn R), naar de zijkant van barak B, die negen traveeën op één niveau uitlijnt. Een nieuwe, gewortelde gang scheidt het van zijn tegenhanger, kazerne C. Deze gang loopt loodrecht door het kapiteel van het fort. Deze laatste, afkomstig van de ingang van het fort, heeft loodrecht een enorme aarden heuvel gekruist waaronder de kruitmagazijnen (P en Q), beide van het 100-tons type, zijn ondergebracht. Ze hebben daarom een groot halfrond gewelf en vier lampkantelen. Elk van de gewortelde gangen die kazerne B en C omlijsten of scheiden, biedt tevens toegang, via een dubbele trap, tot de kelderverdieping van de traversen van de schuilplaats. Een enorme schacht vóór deze trappen maakte het mogelijk om artilleriestukken tot ruiterniveau te tillen. Deze schacht-/trapcomplexen beslaan enorme volumes. De gewortelde gang rechts van kazerne C heeft een galerij die naar de ingang van het fort afdaalt en daardoor onder de enorme beschermende kantelen van de magazijnen P en Q doorloopt, en zal twee andere kruitmagazijnen (R en S) met een kleinere capaciteit bedienen. Deze laatste richten slechts drie lampenkantelen op één lijn, waarvan de middelste iets lager is geplaatst dan de laterale. Voorbij deze laatste gewortelde gang vinden we een laatste barak (D) die slechts vier grote barakken op één lijn plaatst met, aan de achterkant en rechts ervan, de schacht die leidt naar de dubbele caponnière van saillant IV. Deze schacht wordt bekroond door een infanteriepositie die zich uitstrekt over de achterkant van de ruimte tussen saillant IV en V. Een overdekte weg met drie schuilplaatsen bevindt zich in de linker uitbouw, onder de cavalier en deze tot saillant II. Het fort omvat verschillende latrineruimtes, wasbakken in goede staat en twee putten met een totale doorstroming van 9 m³/dag. Deze putten monden uit in de grond zonder dat ze worden voorafgegaan door de minste rand. Niet ver van de ingang van het fort, richting saillant VI, vinden we een klein gesteentemagazijn onder de contrescarp. Tussen de ingang van het fort en die van de ommuring is het onmogelijk de enorme artilleriehangar niet op te merken. De laatstgenoemde heeft zijkanten van puinmetselwerk, op regelmatige afstanden doorboord door oculi. Een dun metalen frame rust op deze muren en vormt een spitsbooggewelf. Terracotta tegels bedekken dit frame, maar helaas heeft het weer grote delen ervan al afgebroken. Artilleriehangars zijn al uiterst zeldzaam (ten oosten van Buis tot Besançon,…), maar met zo'n oppervlakte kan dit fort als uniek worden beschouwd. Het fort werd meerdere malen gebruikt als munitiedepot. Bij een bezoek in augustus 2001 leek het ons in goede staat en zonder al te veel gaten. Veel deurkozijnen waren nog aanwezig, evenals de vloeren van de kruitmagazijnen. Prachtig metselwerk fleurt de barakken en traversen op. Het fort is vandaag de dag (november 2007) nog steeds militair terrein en de toegang is verboden. Dampierre vormde, samen met het hele Plesnoy, de "plug" van de Charmes Gap, waar het veldleger kon vertrouwen op de versterkingen van Langres om de flanken van het invasieleger aan te vallen. Zijn rol, omvang en macht maken het een belangrijke getuige van de Franse verdediging aan het einde van de 19e eeuw. Als de toekomst ervan onzeker lijkt, komt dat ook door de taak die de potentiële redder wacht. Welk individu, vereniging of gemeenschap van gemeenten zal zich de restauratie van dit immense complex kunnen veroorloven, dat in deze dunbevolkte regio, die nog steeds zelden door toeristen wordt bezocht, wel eens een enorme financiële aderlating zou kunnen blijken te zijn? Mogen we ons vergissen in het pessimisme.

Place de Langres, northeast of the city, 1874-1878. 513 m/alt. Called Fort Magalotti. With an area of 52 hectares (twice that of the Langres Citadel), it ranks second among the forts in the Séré de Rivières system, after Tamié; however, its firepower means that no one disputes its leading status. In this shell fort, everything appears gigantic, disproportionate. The figures are edifying: 142 pieces including 89 for the rampart, 2 for indirect fire, 25 mortars and 26 for flanking; 43 officers and 1496 men; garrison almost doubled in wartime; powder magazines with a cumulative capacity of 349,000 kg, 5 separate barracks, 30 shelter traverses for the redoubt alone, four cisterns for a total of 1405 m³, a construction cost (3,993,389 F) higher than the fort de Domont, even though it had an expensive Mougin turret,… In addition, read the technical sheet of the Engineers established on July 31, 1880: The fort has masonry shelters behind the armored pieces for seven pieces as well as the masonry on which the armor must rest. The location of the pieces is currently filled with earth. If the credits had followed, it would therefore be seven armored casemates in hard cast iron of the Mle 1878 that we would have found here. The perimeter vaguely takes the shape of an inverted triangle. The head front of the envelope, with the exception of an adjoining battery on the left, is also the head front of the redoubt. This redoubt occupies more than half of the inner surface of the envelope. The envelope and redoubt are surrounded by a dry ditch. The envelope is connected to the redoubt at the level of salients II and VI of the latter. The redoubt appears as a vast complex within a rectangle twice as long as it is wide. The gorge, at the entrance, has a re-entrant angle. There are six salients, of which II to V delimit the head front. Singularly, front V-VI has a curtain wall defended by coffers. The double caponier of salient II has the particularity of having to defend three separate ditches, namely that of front II-III, that of front I-II and a branch of the envelope. The left flank of this caponier therefore has four embrasures for three on its right flank. The second double caponier, at salient IV, also has its flanks equipped with three embrasures, thus covering the three fronts constituting the head of the redoubt. The entrance to the redoubt opens at the bottom of the ditch in the hollow of a small curtain wall. Like other forts at Langres, the entrance building is covered with tiles. A rolling bridge seems to have been planned, but the total absence of remains and the configuration of the site leave us doubtful as to its actual installation. Once through the entrance porch, we emerge facing a first line of six casemates constituting the first of the officers' pavilions (Pavilion E). For practical reasons, we will begin the description of the fort with salient I. There, we find the second pavilion for the officers (Pavilion O), which comprises four casemates on a single level, to the left of which a tunnel joins the ditch of front I-II. There, a bridge provided access to the envelope and the two shelter traverses of the annex battery known as "bastion 1". Behind this pavilion begins an envelope gallery which will gradually serve the thirty shelter-crossings constituting the cavalier, which cavalier will only be interrupted at the approach to salient VI. To the right of this pavilion, a rooted passage gives access to barracks A. Backed by the head front (II-III), seven bays with underground magazines face five others. As everywhere in the fort, no vault is underlined on the facade by a masonry arch. Each barracks has a hearth. The magazines have low ceilings and access to the barracks above them is via stairs of about twenty steps which reach a terrace in front of the facade of the barracks. In the rooted passage just mentioned begins the access shaft to the caponier of salient II. To the right of barracks A, a second rooted passage, providing access to one of the three small powder magazines (magazine R), opens onto the side of barracks B, which aligns nine bays on a single level. A new rooted passage separates it from its counterpart, barracks C. This passage cuts perpendicularly through the capital of the fort. The latter, coming from the entrance to the fort, has perpendicularly crossed an enormous earthen mound under which are sheltered the powder magazines (P and Q), both of the 100-ton type model. They therefore have a large semicircular vault and four lamp crenellations. Each of the rooted passages framing or separating barracks B and C also provides access, via a double staircase, to the basement level of the shelter traverses. An enormous shaft in front of these staircases allowed artillery pieces to be raised to the level of the rider. These shaft/staircase complexes occupy overwhelming volumes. The rooted passage to the right of barracks C has a gallery plunging towards the entrance of the fort, consequently passing under the enormous protective merlon of magazines P and Q, and will serve two other powder magazines (R and S) of lesser capacity. The latter align only three lamp battlements, the central one being placed a little lower than the lateral ones. Beyond this final rooted passage, we find a last barracks (D) which aligns only four large barracks with, to their rear and to the right, the shaft leading to the double caponier of salient IV. This shaft is surmounted by an infantry position running on the rear of the space between salients IV and V. A covered way with three shelter traverses is located in its left extension, below the cavalier and this up to salient II. The fort includes several latrine rooms, washbasins in good condition and two wells totaling a flow of 9 m³/day. These wells open into the ground without being preceded by the slightest coping. Not far from the entrance to the fort, towards salient VI, we find a small rock magazine under the counterscarp. Between the entrance to the fort and that of the envelope, it is impossible not to notice the enormous artillery hangar. The latter has its sides in rubble masonry pierced at regular intervals by oculi. A thin metal framework rests on these walls forming a pointed arch vault. Terracotta tiles cover this framework, but, unfortunately, the weather has already dismantled large areas of it. Artillery hangars are already extremely rare (East of Buis to Besançon,…), but with such a surface area, this one can be considered unique. The fort was used several times as an ammunition depot. Visited in August 2001, it appeared to us to be in good condition and without too many blowholes. Many of the door frames were in place, as were the floors of the powder magazines. Beautiful masonry brightens up the barracks and traverses. The fort is still today (11/2007) military land and access is prohibited. Dampierre, along with the entire Plesnoy, constituted the "plug" of the Charmes Gap, where the field army was to be able to rely on the fortifications of Langres to attack the flanks of the invading army. Its role, its size, and its power make it an important witness to French defense at the end of the 19th century. If its future seems uncertain, it is also because of the task awaiting the potential savior. What individual, association, or community of communes will be able to afford to support the restoration of this immense complex, which could well prove, in this sparsely populated region still rarely visited by tourists, to be a terrible financial drain? May we err on the side of pessimism.

Náměstí Place de Langres, severovýchodně od města, 1874-1878. 513 m n. m. Nazývané Fort Magalotti. S rozlohou 52 hektarů (dvojnásobek rozlohy Citadela Langres) se řadí na druhé místo mezi pevnostmi v systému Séré de Rivières, hned po Tamié; nicméně její palebná síla znamená, že nikdo nezpochybňuje její vedoucí postavení. V této skořápkové pevnosti se vše jeví gigantické, neúměrné. Čísla jsou poučná: 142 kusů, z toho 89 pro val, 2 pro nepřímou palbu, 25 minometů a 26 pro obklíčení; 43 důstojníků a 1496 mužů; posádka se za války téměř zdvojnásobila; prachárny s kumulativní kapacitou 349 000 kg, 5 samostatných kasáren, 30 přístřeškových traverz jen pro redutu, čtyři cisterny o celkovém objemu 1405 m³, náklady na výstavbu (3 993 389 F) vyšší než u fort de Domont, přestože měl drahou Mouginovu věž,… Kromě toho si přečtěte technický list ženistů z 31. července 1880: Pevnost má za pancéřovými kusy zděné přístřešky pro sedm kusů a také zdivo, na kterém musí pancéřování spočívat. Umístění kusů je v současné době zasypáno zeminou. Pokud by následovaly titulky, našli bychom zde tedy sedm obrněných kasemat z tvrdé litiny typu Mle 1878. Obvod má nejasně tvar obráceného trojúhelníku. Přední čelo obalu, s výjimkou sousední baterie vlevo, je zároveň předním čelem reduty. Tato reduta zabírá více než polovinu vnitřního povrchu obalu. Obal a reduta jsou obklopeny suchým příkopem. Obal je s redutou spojen na úrovni výběžků II a VI. Reduta se jeví jako rozsáhlý komplex uvnitř obdélníku, který je dvakrát tak dlouhý, jak široký. Rokle u vchodu má zpětný úhel. Je zde šest výběžků, z nichž II až V vymezují přední čelo. Přední čelo V-VI má kurtinovou zeď chráněnou kazetami. Dvojitý kaponiér na výběžku II má tu zvláštnost, že musí bránit tři samostatné příkopy, a to příkop na frontě II-III, příkop na frontě I-II a větev obranné clony. Levý bok tohoto kaponiéru má proto na pravém boku čtyři střílny oproti třem na pravém boku. Druhý dvojitý kaponiér na výběžku IV má také svá boky vybavena třemi střílnami, čímž pokrývají tři fronty tvořící čelo reduty. Vchod do reduty se otevírá na dně příkopu v prohlubni malé kurtiny. Stejně jako u jiných pevností v Langres je vstupní budova pokryta taškami. Zdá se, že byl plánován rolovací most, ale naprostá absence pozůstatků a konfigurace místa nás nechávají na pochybách ohledně jeho skutečné instalace. Jakmile projdeme vstupní verandou, vyjdeme tváří v tvář první řadě šesti kasemat, které tvoří první z důstojnických pavilonů (pavilon E). Z praktických důvodů začneme popis pevnosti s výběžkem I. Zde se nachází druhý pavilon pro důstojníky (pavilon O), který se skládá ze čtyř kasemat na jedné úrovni, nalevo od nich se tunel napojuje na příkop fronty I-II. Zde most umožňoval přístup k plášti a dvěma krytým traverzám přístavby baterie známé jako „bašta 1“. Za tímto pavilonem začíná obálková galerie, která bude postupně sloužit třiceti krytým přechodům tvořícím válec, který bude přerušen pouze při přístupu k výběžku VI. Napravo od tohoto pavilonu vede kořenová chodba přístup do kasáren A. Za předním průčelím (II-III) stojí sedm polí s podzemními sklady, naproti pěti dalším. Stejně jako všude v pevnosti, ani zde není na fasádě žádná klenba podtržena zděným obloukem. Každá kasárna mají ohniště. Sklady mají nízké stropy a přístup do kasáren nad nimi je po schodišti o asi dvaceti schodech, které vede na terasu před fasádou kasáren. V právě zmíněné kořenové chodbě začíná přístupová šachta ke kaponiru výběžku II. Napravo od kasáren A se do boku kasáren B otevírá druhá kořenová chodba, která poskytuje přístup k jednomu ze tří malých prachových skladů (zásobník R), a která sjednocuje devět polí na jedné úrovni. Od svého protějšku, kasáren C, ji odděluje nová kořenová chodba. Tato chodba kolmo protíná hlavici pevnosti. Ta druhá, vycházející od vchodu do pevnosti, kolmo křížila obrovský hliněný násyp, pod kterým jsou chráněny prachárny (P a Q), oba stotunového typu. Mají proto velkou půlkruhovou klenbu a čtyři lampové cimbuří. Každá z kořenových chodeb rámujících nebo oddělujících kasárna B a C také poskytuje přístup po dvojitém schodišti do suterénu s traverzami krytu. Obrovská šachta před těmito schodišti umožňovala zvedání dělostřeleckých děl na úroveň jezdce. Tyto komplexy šachet/schodišť zabírají ohromující prostory. Kořenová chodba napravo od kasáren C má galerii směřující ke vchodu do pevnosti, která prochází pod obrovským ochranným cimbuřím pracháren P a Q a bude sloužit dvěma dalším prachárnám (R a S) s menší kapacitou. Ty se skládají pouze ze tří lampových cimbuří, přičemž střední je umístěno o něco níže než boční. Za touto poslední zakořeněnou chodbou nacházíme poslední kasárna (D), která se skládají pouze ze čtyř velkých kasáren a vzadu a vpravo od nich se nachází šachta vedoucí k dvojitému kaponiéru výběžku IV. Tato šachta je zakončena pěchotním postavením, které se táhne v zadní části prostoru mezi výběžky IV a V. V jejím levém prodloužení, pod kavalirem a až k výběžku II, se nachází krytá chodba se třemi přístřešky. Pevnost zahrnuje několik latrín, umyvadla v dobrém stavu a dvě studny s celkovým průtokem 9 m³/den. Tyto studny ústí do země bez sebemenšího předchůdného oplechování. Nedaleko od vchodu do pevnosti, směrem k výběžku VI, nacházíme pod protisrázem malý kamenný sklad. Mezi vchodem do pevnosti a vchodem do obálky si nelze nevšimnout obrovského dělostřeleckého hangáru. Ten má stěny z lomeného zdiva, které je v pravidelných intervalech proraženo okuly. Na těchto zdech spočívá tenká kovová konstrukce tvořící lomenou klenbu. Terakotové dlaždice pokrývají tuto konstrukci, ale bohužel počasí již rozložilo její velké plochy. Dělostřelecké hangáry jsou již extrémně vzácné (východně od Buis až po Besançon,…), ale s takovou rozlohou lze tento považovat za unikátní. Pevnost byla několikrát využívána jako muniční sklad. Při návštěvě v srpnu 2001 se nám zdála v dobrém stavu a bez příliš mnoha větracích otvorů. Mnoho zárubní bylo na místě, stejně jako podlahy pracháren. Krásné zdivo zdobí kasárna a traverzy. Pevnost je dodnes (11/2007) vojenským pozemkem a přístup je do ní zakázán. Dampierre spolu s celým Plesnoy tvořil „zátku“ Charmes Gap, kde se polní armáda měla spolehnout na opevnění Langres k útoku na boky invazní armády. Jeho role, velikost a síla z něj činí důležitého svědka francouzské obrany na konci 19. století. Pokud se jeho budoucnost zdá nejistá, je to také kvůli úkolu, který čeká na potenciálního spasitele. Který jednotlivec, sdružení nebo společenství obcí si bude moci dovolit podpořit obnovu tohoto obrovského komplexu, který by se v této řídce osídlené oblasti, kterou turisté stále zřídka navštěvují, mohl ukázat jako strašlivá finanční zátěž? Smíme se mýlit na straně pesimismu.