Sud de la ville, 1842-1850. 467 m/alt. Réputée être la dernière fortification bastionnée construite en France, la citadelle aux huit bastions fut érigée sur une surface de 40 hectares à six cents mètres au sud de la ville, à cheval sur la route de Dijon. Cette route, à chacun de ses franchissements de l'enceinte de la citadelle franchissait une porte pourvue de ponts-levis à la Poncelet. La porte sud en conserve de beaux vestiges. Quatre casernes d'une capacité unitaire de 750 hommes encadraient d'importants dépôts dont un parc d'artillerie, un parc à fourrage, etc. D'autres dépôts furent établis à l'extérieur de l'enceinte. Pour ce qui concerne le présent inventaire, nous nous bornerons à considérer les cinq magasins à poudre qui, lors de la création du camp retranché après la guerre de 1870-1871, deviendront les magasins centraux de la place. Sous réserve de confirmation pour le magasin du bastion nord-ouest qui est le seul auquel nous n'avons pas eu accès, aucun nouveau magasin à poudre ne fut érigé dans la citadelle après 1871. Cependant, les cinq existants furent tous mis en conformité avec les standards du Mle 1874. Des cinq magasins, trois occupent le centre d'un bastion, à savoir nord-ouest, nord-est et est. L'urbanisation ayant toutefois rogné l'enceinte à hauteur du bastion nord-ouest, le magasin de ce bastion jouxte désormais un terrain réservé aux gens du voyage. Les magasins des bastions sud-ouest et sud-est sont implantés parallèlement l'un par rapport à l'autre et plus proches du flanc droit de leur bastion respectif. Le magasin du bastion nord-ouest, devenu propriété de la ville de Langres en 1973, possède toujours ses lanterneaux coiffant ses trois puits de lumière côté chambre aux lampes. Son vestibule est similaire à celui du bastion nord-est. Ce dernier, tout comme ceux des bastions est et sud-est, se trouve toujours en terrain militaire, occupé par le 15^e bataillon de soutien et de matériel. Dans ce magasin nord-est, ainsi que dans tous les autres, il est manifeste que le sas d'entrée, les gaines de ventilation latérales et la chambre aux lampes ont été ajoutées postérieurement à l'édification du local de stockage. Seul le magasin sud-ouest montre encore un chronogramme, 1864, lequel apparaît dans le puits à lumière du sas de l'entrée. Le magasin nord-est a un local de stockage de 22 × 6 m. Deux rangs de corbeaux indiquent un stockage sur deux niveaux. L'inférieur était éclairé par trois créneaux à lampe placés sur un même plan, le supérieur par trois autres, mais avec celui du centre décalé vers le bas en raison de la présence au-dessus de lui de la fenêtre du puits à lumière. L'ancienne fenêtre, rebouchée et remaniée est particulièrement bien visible. Ce magasin est très bien conservé. Il possède encore son plancher, ses six barbacanes latérales sont toujours équipées de leur grillage anti-flamme et, détail remarquable, les gonds de la porte extérieure du local de stockage sont en métal ferreux enveloppés d'une épaisse feuille de cuivre. Le fronton de la salle de stockage de ce magasin arbore une pierre marquée de la lettre "R". Le magasin du bastion est est en tous points identiques à celui du nord-est, sinon qu'à son fronton demeure la lettre "Q". Alors que les trois magasins dont il vient d'être question sont très semblables avec, en sus, un tunnel perpendiculaire et ouvert à ses deux extrémités protégeant l'accès au sas d'entrée, les deux magasins sud s'en distinguent en plusieurs points, formant un second groupe. Tous deux ont une seule entrée latérale, donnant droit sur le sas d'entrée. Le fronton de leur entrée a une jolie clef de voûte arborant une bombe enflammée taillée dans la pierre. La partie inférieure des flancs du local de stockage est penchée vers l'intérieur jusqu'à une hauteur d'environ 2,5 m. À ce niveau les cloisons redeviennent verticales non sans laisser un décrochage horizontal permettant la pose de madriers pour supporter un plancher. Ces locaux, voûtés en plein cintre, montrent, au contraire des trois magasins précités, quatre créneaux de ventilation dans la partie inférieure de chacun de leurs petits côtés. La chambre aux lampes a été gagnée sur la surface de stockage, ainsi qu'en témoignent les corbeaux que l'on y a laissé. Dans la chambre aux lampes du magasin sud-est subsiste une superbe porte à claire-voie ayant son grillage pare flamme intact. Comme précisé plus avant, le magasin sud-est se situe dans la partie de la citadelle demeurée sous tutelle militaire et celui du sud-ouest est propriété de la ville de Langres. Tous ceux qu'il nous a été donné de visiter (10/2007) sont dans un état de conservation assez remarquable, quand bien même aucun des créneaux à lampe n'a conservé ni vitre épaisse, ni même cadre en bronze ou laiton. Leur visite est en principe interdite. La nouvelle carte militaire, dévoilée en juillet 2008, annonce la dissolution du détachement de la 15^e base de soutien de matériel courant 2011. Nous ignorons ce qu'il adviendra de la partie de la citadelle occupée aujourd'hui par cette unité.

Südlich der Stadt, 1842-1850. 467 M ü M. Als die letzte in Frankreich erbaute bastionierte Befestigung bekannt, wurde die Zitadelle mit acht Bastionen auf einer Fläche von 40 Hektar sechshundert Meter südlich der Stadt, über die Straße nach Dijon reitend, errichtet. Diese Straße überquerte bei jeder Durchquerung der Umwallung der Zitadelle ein Tor, das mit Poncelet-Hebebrücken ausgestattet war. Das Südtor bewahrt davon schöne Überreste. Vier Kasernen mit einer Einzelkapazität von 750 Mann umrahmten wichtige Depots, darunter einen Artilleriepark, einen Futterpark, usw. Andere Depots wurden außerhalb der Umwallung eingerichtet. Was das vorliegende Inventar betrifft, werden wir uns darauf beschränken, die fünf Pulvermagazine zu betrachten, die bei der Schaffung des befestigten Lagers nach dem Krieg von 1870-1871 die Zentralmagazine der Festung werden. Vorbehaltlich der Bestätigung für das Magazin der Nordwest-Bastion, das das einzige ist, zu dem wir keinen Zugang hatten, wurde nach 1871 in der Zitadelle kein neues Pulvermagazin errichtet. Allerdings wurden die fünf bestehenden alle an die Standards des Modells 1874 angepasst. Von den fünf Magazinen besetzen drei die Mitte einer Bastion, nämlich Nordwest, Nordost und Ost. Da die Verstädterung die Umwallung auf Höhe der Nordwest-Bastion jedoch zurückgedrängt hat, grenzt das Magazin dieser Bastion nun an ein für Reisende reserviertes Gelände. Die Magazine der Südwest- und Südost-Bastion sind parallel zueinander angeordnet und näher am rechten Flankenturm ihrer jeweiligen Bastion. Das Magazin der Nordwest-Bastion, das 1973 Eigentum der Stadt Langres wurde, besitzt immer noch seine Oberlichter, die seine drei Lichtschächte auf der Seite der Lampenkammer überdachen. Seine Vorhalle ähnelt der der Nordost-Bastion. Letztere, ebenso wie die der Ost- und Südost-Bastion, befindet sich immer noch auf militärischem Gelände, besetzt vom 15. Bataillon für Unterstützung und Material. In diesem Nordost-Magazin sowie in allen anderen ist es offensichtlich, dass die Eingangsschleuse, die seitlichen Belüftungskanäle und die Lampenkammer nach der Errichtung des Lagerraums hinzugefügt wurden. Nur das Südwest-Magazin zeigt noch eine Chronogramm, 1864, das im Lichtschacht der Eingangsschleuse erscheint. Das Nordost-Magazin hat einen Lagerraum von 22 × 6 m. Zwei Reihen von Kragsteinen weisen auf eine Lagerung auf zwei Ebenen hin. Die untere wurde durch drei Lampenscharten auf gleicher Ebene beleuchtet, die obere durch drei andere, aber mit der mittleren nach unten versetzt aufgrund des darüber liegenden Fensters des Lichtschachts. Das alte Fenster, zugemauert und umgebaut, ist besonders gut sichtbar. Dieses Magazin ist sehr gut erhalten. Es besitzt noch seinen Fußboden, seine sechs seitlichen Schießscharten sind immer noch mit ihrem Flammenschutzgitter ausgestattet und, bemerkenswerte Einzelheit, die Angeln der Außentür des Lagerraums sind aus Eisenmetall, umhüllt von einem dicken Kupferblech. Der Giebel des Lagerraums dieses Magazins trägt einen Stein mit dem Buchstaben "R". Das Magazin der Ost-Bastion ist in jeder Hinsicht identisch mit dem der Nordost-Bastion, außer dass auf seinem Giebel der Buchstabe "Q" verbleibt. Während die drei eben erwähnten Magazine sehr ähnlich sind und zusätzlich einen senkrechten, an beiden Enden offenen Tunnel haben, der den Zugang zur Eingangsschleuse schützt, unterscheiden sich die beiden Südmagazine in mehreren Punkten und bilden eine zweite Gruppe. Beide haben einen einzigen seitlichen Eingang, der direkt auf die Eingangsschleuse führt. Der Giebel ihres Eingangs hat einen hübschen Schlussstein, der eine in Stein gehauene brennende Bombe trägt. Der untere Teil der Flanken des Lagerraums ist nach innen geneigt bis zu einer Höhe von etwa 2,5 m. Auf dieser Ebene werden die Wände wieder vertikal, nicht ohne einen horizontalen Absatz zu hinterlassen, der die Platzierung von Bohlen zur Unterstützung eines Fußbodens ermöglicht. Diese Räume, mit Tonnengewölbe, zeigen im Gegensatz zu den drei vorgenannten Magazinen vier Belüftungsscharten im unteren Teil jeder ihrer kleinen Seiten. Die Lampenkammer wurde auf der Lagerfläche gewonnen, wie die dort belassenen Kragsteine bezeugen. In der Lampenkammer des Südost-Magazins besteht eine prächtige Gittertür mit intaktem Flammenschutzgitter. Wie weiter oben angegeben, befindet sich das Südost-Magazin im Teil der Zitadelle, der unter militärischer Aufsicht verblieben ist, und das des Südwestens ist Eigentum der Stadt Langres. Alle, die wir besuchen durften (10/2007), sind in einem ziemlich bemerkenswerten Erhaltungszustand, auch wenn keine der Lampenscharten weder dickes Glas noch sogar einen Bronze- oder Messingrahmen bewahrt hat. Ihr Besuch ist grundsätzlich verboten. Die neue Militärkarte, die im Juli 2008 enthüllt wurde, kündigt die Auflösung des Detachements der 15. Materialunterstützungsbasis im Laufe des Jahres 2011 an. Wir wissen nicht, was mit dem Teil der Zitadelle geschehen wird, der heute von dieser Einheit besetzt ist.

Ten zuiden van de stad, 1842-1850. 467 m/hoogte. Gekend als de laatste gebastioneerde versterking gebouwd in Frankrijk, de citadel met acht bastions werd opgetrokken op een oppervlakte van 40 hectaar zeshonderd meter ten zuiden van de stad, over de weg naar Dijon. Deze weg, bij elke doorgang door de omwalling van de citadel, passeerde een poort voorzien van Poncelet-ophaalbruggen. De zuidpoort bewaart daar mooie overblijfselen van. Vier kazernes met een eenheidscapaciteit van 750 mannen omlijstten belangrijke depots waaronder een artilleriepark, een voederpark, enz. Andere depots werden buiten de omwalling gevestigd. Wat het huidige inventaris betreft, zullen we ons beperken tot de vijf kruitmagazijnen die, bij de oprichting van het verschanste kamp na de oorlog van 1870-1871, de centrale magazijnen van de vesting zullen worden. Onder voorbehoud van bevestiging voor het magazijn van het noordwest-bastion dat het enige is waar we geen toegang toe hebben gehad, werd na 1871 geen nieuw kruitmagazijn opgericht in de citadel. Echter, de vijf bestaande werden allemaal in overeenstemming gebracht met de standaarden van het Model 1874. Van de vijf magazijnen bezetten drie het midden van een bastion, namelijk noordwest, noordoost en oost. Aangezien verstedelijking de omwalling ter hoogte van het noordwest-bastion echter heeft ingekort, grenst het magazijn van dit bastion nu aan een terrein gereserveerd voor reizigers. De magazijnen van de zuidwest- en zuidoost-bastion zijn parallel ten opzichte van elkaar geplaatst en dichter bij de rechterflank van hun respectievelijke bastion. Het magazijn van het noordwest-bastion, dat in 1973 eigendom werd van de stad Langres, bezit nog steeds zijn lantaarns die zijn drie lichtschachten aan de kant van de lampenkamer overkappen. Zijn vestibule is vergelijkbaar met die van het noordoost-bastion. Deze laatste, net als die van de oost- en zuidoost-bastion, bevindt zich nog steeds op militair terrein, bezet door het 15^e bataljon voor ondersteuning en materieel. In dit noordoost-magazijn, evenals in alle andere, is het duidelijk dat de toegangsluis, de zijventilatiekanalen en de lampenkamer zijn toegevoegd na de bouw van de opslagruimte. Alleen het zuidwest-magazijn toont nog een chronogram, 1864, dat verschijnt in de lichtschacht van de toegangsluis. Het noordoost-magazijn heeft een opslagruimte van 22 × 6 m. Twee rijen kraagstenen duiden op opslag op twee niveaus. De onderste werd verlicht door drie lampschietgaten op hetzelfde vlak, de bovenste door drie andere, maar met de middelste naar beneden verschoven vanwege de aanwezigheid erboven van het raam van de lichtschacht. Het oude raam, dichtgemetseld en verbouwd, is bijzonder goed zichtbaar. Dit magazijn is zeer goed bewaard. Het bezit nog steeds zijn vloer, zijn zes zijdelings schietsleuven zijn nog steeds uitgerust met hun vlamwerend rooster en, opmerkelijk detail, de hengsels van de buitendeur van de opslagruimte zijn van ferrometaal omhuld met een dikke koperen plaat. De fronton van de opslagzaal van dit magazijn vertoont een steen gemarkeerd met de letter "R". Het magazijn van het oost-bastion is in alle opzichten identiek aan dat van het noordoost-bastion, behalve dat op zijn fronton de letter "Q" blijft. Terwijl de drie magazijnen die zojuist zijn besproken zeer gelijkaardig zijn met, bovendien, een loodrechte en aan beide uiteinden open tunnel die de toegang tot de toegangsluis beschermt, onderscheiden de twee zuidmagazijnen zich op verschillende punten, een tweede groep vormend. Beiden hebben een enkele zijingang, die direct uitkomt op de toegangsluis. De fronton van hun ingang heeft een mooie sluitsteen met een vlamgewonde bom uitgehouwen in steen. Het onderste deel van de flanken van de opslagruimte helt naar binnen tot een hoogte van ongeveer 2,5 m. Op dit niveau worden de scheidingswanden weer verticaal, niet zonder een horizontale verspringing achter te laten die de plaatsing van balken mogelijk maakt om een vloer te ondersteunen. Deze lokalen, gewelfd in volle boog, tonen, in tegenstelling tot de drie voornoemde magazijnen, vier ventilatieschietgaten in het onderste deel van elk van hun kleine zijden. De lampenkamer is gewonnen op de opslagoppervlakte, zoals wordt getuigd door de kraagstenen die daar zijn achtergelaten. In de lampenkamer van het zuidoost-magazijn blijft een prachtige deur met open werk met zijn vlamwerend rooster intact. Zoals eerder vermeld, bevindt het zuidoost-magazijn zich in het deel van de citadel dat onder militair toezicht is gebleven en dat van het zuidwesten is eigendom van de stad Langres. Alle die we hebben mogen bezoeken (10/2007) zijn in een vrij opmerkelijke staat van bewaring, ook al heeft geen van de lampschietgaten noch dik glas, noch zelfs een bronzen of messing frame behouden. Hun bezoek is in principe verboden. De nieuwe militaire kaart, onthuld in juli 2008, kondigt de ontbinding aan van de detachering van de 15^e basis voor materieelondersteuning in de loop van 2011. We weten niet wat er zal gebeuren met het deel van de citadel dat vandaag door deze eenheid wordt bezet.

South of the city, 1842-1850. 467 m/alt. Reputed to be the last bastioned fortification built in France, the citadel with eight bastions was erected on an area of 40 hectares six hundred meters south of the city, straddling the road to Dijon. This road, at each of its crossings of the citadel's enclosure, passed through a gate equipped with Poncelet drawbridges. The south gate preserves beautiful remains of them. Four barracks with a unit capacity of 750 men framed important depots including an artillery park, a forage park, etc. Other depots were established outside the enclosure. As far as the present inventory is concerned, we will limit ourselves to considering the five powder magazines which, upon the creation of the entrenched camp after the war of 1870-1871, will become the central magazines of the fortress. Subject to confirmation for the magazine of the northwest bastion which is the only one we did not have access to, no new powder magazine was erected in the citadel after 1871. However, the five existing ones were all brought into compliance with the standards of the Model 1874. Of the five magazines, three occupy the center of a bastion, namely northwest, northeast and east. However, urbanization having encroached upon the enclosure at the level of the northwest bastion, the magazine of this bastion now adjoins a site reserved for travelers. The magazines of the southwest and southeast bastions are placed parallel to each other and closer to the right flank of their respective bastion. The magazine of the northwest bastion, which became property of the city of Langres in 1973, still has its skylights covering its three light shafts on the lamp room side. Its vestibule is similar to that of the northeast bastion. The latter, as well as those of the east and southeast bastions, is still on military land, occupied by the 15^th support and material battalion. In this northeast magazine, as well as in all the others, it is manifest that the entrance airlock, the lateral ventilation ducts and the lamp room were added subsequent to the construction of the storage room. Only the southwest magazine still shows a chronogram, 1864, which appears in the light shaft of the entrance airlock. The northeast magazine has a storage room of 22 × 6 m. Two rows of corbels indicate storage on two levels. The lower one was lit by three lamp loopholes placed on the same plane, the upper one by three others, but with the central one shifted downward due to the presence above it of the window of the light shaft. The old window, filled in and remodeled, is particularly well visible. This magazine is very well preserved. It still has its floor, its six lateral loopholes are still equipped with their flame-proof grille and, remarkable detail, the hinges of the outer door of the storage room are made of ferrous metal wrapped in a thick sheet of copper. The pediment of the storage hall of this magazine sports a stone marked with the letter "R". The magazine of the east bastion is in every way identical to that of the northeast bastion, except that on its pediment remains the letter "Q". While the three magazines just discussed are very similar with, in addition, a perpendicular tunnel open at both ends protecting access to the entrance airlock, the two southern magazines differ in several points, forming a second group. Both have a single lateral entrance, giving directly onto the entrance airlock. The pediment of their entrance has a pretty keystone sporting a flaming bomb carved in stone. The lower part of the flanks of the storage room is inclined inward up to a height of about 2.5 m. At this level the partitions become vertical again, not without leaving a horizontal setback allowing the placement of planks to support a floor. These rooms, vaulted in a semicircular arch, show, contrary to the three aforementioned magazines, four ventilation loopholes in the lower part of each of their small sides. The lamp room was gained on the storage surface, as evidenced by the corbels left there. In the lamp room of the southeast magazine remains a superb lattice door with its flame-proof grille intact. As specified earlier, the southeast magazine is located in the part of the citadel that remained under military custody and that of the southwest is property of the city of Langres. All those we were given to visit (10/2007) are in a rather remarkable state of preservation, even though none of the lamp loopholes has retained either thick glass, or even a bronze or brass frame. Their visit is in principle forbidden. The new military map, unveiled in July 2008, announces the dissolution of the detachment of the 15^th material support base during 2011. We do not know what will become of the part of the citadel occupied today by this unit.

Na jih od města, 1842-1850. 467 m/n. m. Považována za poslední bastionovou fortifikaci postavenou ve Francii, citadela s osmi bastiony byla vztyčena na ploše 40 hektarů šest set metrů jižně od města, překlenujíc cestu do Dijonu. Tato cesta, při každém překročení obvodu citadely, procházela branou vybavenou Ponceletovými zvedacími mosty. Jižní brána z nich uchovává krásné pozůstatky. Čtyři kasárny s jednotkovou kapacitou 750 mužů rámovaly důležité sklady včetně dělostřeleckého parku, krmivového parku atd. Ostatní sklady byly zřízeny mimo obvod. Pokud jde o současný inventář, omezíme se na zvážení pěti pracháren, které se při vytvoření opevněného tábora po válce 1870-1871 stanou centrálními sklady pevnosti. S výhradou potvrzení pro prachárnu severozápadního bastionu, která je jedinou, k níž jsme neměli přístup, nebyla po roce 1871 v citadele postavena žádná nová prachárna. Avšak všech pět existujících bylo uvedeno do souladu se standardy Modelu 1874. Z pěti pracháren tři zaujímají střed bastionu, konkrétně severozápad, severovýchod a východ. Protože však urbanizace narušila obvod na úrovni severozápadního bastionu, prachárna tohoto bastionu nyní přiléhá k pozemku vyhrazenému pro cestující. Prachárny jihozápadního a jihovýchodního bastionu jsou umístěny rovnoběžně k sobě a blíže k pravému boku jejich příslušného bastionu. Prachárna severozápadního bastionu, která se v roce 1973 stala majetkem města Langres, stále má své střešní okénky kryjící její tři světlíky na straně lampové komory. Její předsíň je podobná té severovýchodního bastionu. Tato poslední, stejně jako ty východního a jihovýchodního bastionu, se stále nachází na vojenském pozemku, obsazeném 15. praporem podpory a materiálu. V této severovýchodní prachárně, stejně jako ve všech ostatních, je zjevné, že vstupní komora, boční ventilační kanály a lampová komora byly přidány následně po vybudování skladovacího prostoru. Pouze jihozápadní prachárna ještě ukazuje chronogram, 1864, který se objevuje ve světlíku vstupní komory. Severovýchodní prachárna má skladovací prostor 22 × 6 m. Dvě řady krakorců naznačují skladování ve dvou úrovních. Dolní byla osvětlena třemi lampovými střílnami umístěnými ve stejné rovině, horní třemi dalšími, ale se střední posunutou dolů kvůli přítomnosti nad ní okna světlíku. Staré okno, zazděné a upravené, je obzvláště dobře viditelné. Tato prachárna je velmi dobře zachována. Stále má svou podlahu, jejích šest bočních střílen je stále vybaveno jejich protiplamennou mřížkou a, pozoruhodný detail, panty vnějších dveří skladovacího prostoru jsou z železného kovu obaleného tlustým měděným plechem. Štít skladovací haly této prachárny nese kámen označený písmenem "R". Prachárna východního bastionu je ve všech ohledech totožná s tou severovýchodního bastionu, až na to, že na jejím štítu zůstává písmeno "Q". Zatímco tři právě zmíněné prachárny jsou velmi podobné s, navíc, kolmým tunelem otevřeným na obou koncích chránícím přístup k vstupní komoře, dvě jižní prachárny se liší v několika bodech, tvoříce druhou skupinu. Obě mají jediný boční vstup, vedoucí přímo na vstupní komoru. Štít jejich vchodu má pěkný vrcholový kámen nesoucí hořící bombu vytesanou do kamene. Spodní část boků skladovacího prostoru je nakloněna dovnitř do výšky asi 2,5 m. V této úrovni se přepážky opět stávají svislými, ne bez zanechání vodorovného odsazení umožňujícího umístění trámů pro podporu podlahy. Tyto prostory, klenuté v plném oblouku, na rozdíl od tří výše uvedených pracháren, ukazují čtyři ventilační střílny v dolní části každé z jejich malých stran. Lampová komora byla získána na skladovací ploše, jak svědčí krakorce, které tam zůstaly. V lampové komoře jihovýchodní prachárny zůstává nádherná mřížová dveř s neporušenou protiplamennou mřížkou. Jak bylo uvedeno dříve, jihovýchodní prachárna se nachází v části citadely, která zůstala pod vojenskou správou, a ta jihozápadní je majetkem města Langres. Všechny, které jsme měli možnost navštívit (10/2007), jsou v poměrně pozoruhodném stavu zachování, ačkoli žádná z lampových střílen si nezachovala ani silné sklo, ani dokonce bronzový nebo mosazný rám. Jejich návštěva je v zásadě zakázána. Nová vojenská mapa, odhalená v červenci 2008, oznamuje rozpuštění oddělení 15. základny materiálové podpory v průběhu roku 2011. Nevíme, co se stane s částí citadely obsazenou dnes touto jednotkou.