Place de Langres, nord-est de la ville, 1877-1879. 459 m/alt. Dénommé fort Médavy. 841 hommes et 47 pièces pour le seul réduit, soit 33 pièces de rempart, 10 de flanquement et 4 mortiers. En temps de guerre, la garnison se portait à 1206 hommes. Le môle du Plesnoy formait, avec le fort de Dampierre, un duo redoutablement puissant au fond du goulet de la trouée de Charmes. Le plateau au centre duquel se situe le fort peut être comparé à un trèfle très étalé dont le pétiole, un isthme, est rattaché au mont Lambert. Chaque arrondi de ce trèfle, plus l’isthme, comprend une batterie annexe. Ces dernières sont parfois numérotées de 1 à 4 ou désignées par leur nom Boulanger : Corhm, Lavarande, Noailles, Dupré. Cette profusion d'ouvrages a parfois valu au fort de prendre, très à propos, le nom de réduit. Ce réduit consiste en un fort à batterie basse. Il affecte la forme d’un trapèze régulier dont la gorge est légèrement rentrante. La défense de cette dernière repose sur les feux croisés de deux coffres encadrant une courtine. La défense du périmètre est complétée par une caponnière double au saillant II et simple au saillant III. Au devant de l’entrée, la contrescarpe comprend un petit ravelin à l’escarpe partiellement revêtue, mais dépourvu, à tout le moins de nos jours, de tout corps de garde. L’entrée d’escarpe se situe elle-même légèrement en retrait du fond de la courtine. Les retraits latéraux comprennent, à droite un créneau assurant la défense rapprochée et perpendiculaire du porche d’entrée, à gauche une poterne. Le bâtiment d’entrée et sa couverture de terres protectrices ont été recouverts de tuiles à une époque que nous n’avons pu déterminer. De part et d’autre de cette entrée, le fond de la courtine est occupé par deux fois trois chambrées sous les deux fenêtres desquelles un large créneau de pied a été aménagé. Le couloir de circulation de ces chambrées dessert les chambres aux lampes de deux magasins à poudre. Le local de stockage de ces magasins a pour dimensions 12 x 7 m et leur sas donne sur une galerie perpendiculaire à la gorge, galerie desservant, dans sa partie basse, un coffre de courtine et débouchant dans sa partie haute dans un passage latéral de la première cour du fort. Ces deux magasins ont conservé leur plancher et arborent deux lignes de corbeaux juste au-dessus desquelles un enduit de ciment recouvre la totalité de la voûte. Cet enduit canalisait les eaux tant de condensation que d’éventuelles infiltrations. Les coffres de la courtine sont étonnamment profonds avec douze mètres entre leurs embrasures et le mur opposé. Un très large créneau de pied emprunte toute la largeur des deux petites visières de leur façade. Les embrasures en arrière de ces visières sont ménagées dans de la maçonnerie de briques. Les volets obturateurs de l’embrasure principale, glissants latéralement dans un cadre métallique, sont encore présents. Le porche d’entrée est désormais dépourvu de toute trace de son pont-levis, mais nous subodorons qu’il s’agissait d’un modèle à bascule en dessous. Ce porche franchi, une première cour s’ouvre transversalement, cour sur laquelle s’alignent huit chambrées. À chacune de ses extrémités, un tunnel permet de rejoindre la rue du rempart non sans avoir longé l’extérieur du sas de deux autres magasins à poudre. Un imposant puits délivre sa lumière sur des ouvertures donnant dans le sas. Ce puits, à l’instar de tous les autres du réduit, se resserre dans sa partie supérieure en un magnifique travail de maçon. Ces magasins sont nettement plus grands que ceux accolés au casernement de gorge, avec 35 x 7 m comme dimensions. Eux aussi ont conservé leur plancher, ont leurs flancs garnis de corbeaux et ne comprennent que trois créneaux à lampe. La lumière provenant non du sas, mais bien du passage enraciné, l’ouverture au-dessus de la porte d’entrée du local de stockage est plus grande que de coutume. La fiche technique du Génie renseigne pour les quatre magasins une contenance cumulée de 96.000 kg de poudre en barils + 251.200 kg de poudre en caisses. Revenons dans la première cour et empruntons l’ouverture en capitale, entre les deux séries de quatre chambrées. Ce passage d’à peine trois mètres de largeur, débouche au-delà de la longueur des chambrées sur un gigantesque hall, tout à fait inattendu. La galerie triple pratiquement sa largeur et son plafond s’en va culminer à une hauteur estimée entre 13 et 15 mètres. La vue porte jusqu’à l’extrémité de la capitale, immédiatement en arrière du front de tête. Ce ne sont que courbes, voûtes en plein cintre et en arc segmentaire, arêtes, ouvertures, jeux de lumières. Probablement deux escaliers latéraux devaient-ils, comme à Dampierre, permettre d’accéder non à l’étage, mais bien aux deux niveaux supérieurs. Nous avons sous les yeux l’étonnant particularité, absolument unique, du fort de Plesnoy. Le fort comprend une énorme crête dorsale sous laquelle se trouvent deux niveaux de magasins, niveaux percés sur toute leur largeur et à trois reprises par des puits à lumière garnis de grilles (disparues). À en croire la fiche technique établie le 21 janvier 1880, nous avons là près de 800 m² de magasins d’artillerie. Une telle surface ne peut être justifiée que par le stockage intra muros et non comme à l’ordinaire dans un hangar, de la totalité des canons du môle, batteries annexes comprises. Sous ces magasins court le rez-de-chaussée de la capitale, rez-de-chaussée sur lequel, latéralement, se greffent de nombreux autres magasins dont une partie avec créneaux à lampe et, conséquemment, destinés aussi à l’artillerie. Parallèlement à cette dorsale nous trouvons les deux cours du casernement de la troupe. Les couloirs de circulation à l’arrière de ces chambrées se rejoignent en arrière du front de tête, en une courbe donnant à cette galerie la forme d’un fer à cheval dont les branches sont légèrement divergentes. À la racine de ces branches nous trouvons les latrines, elles aussi pourvues d’un superbe puits à lumière resserré dans sa partie haute. Les chambrées sont pourvues d’un dispositif de chauffage assez particulier. Un conduit passant sous le sol amène l’air puisé dans la cour (via quoi ? Une ouverture sous un appui de fenêtre ? La question reste posée !), dans une espèce de chambre de visite circulaire dont l’unique diverticule débouche un mètre plus loin sous un poêle ou calorifère nettement détaché du mur de la chambrée. La partie courbe de la galerie en fer à cheval dessert la manutention dont les deux fours, pour 300 rations chacun, ne sont pas accolés comme d’ordinaire, mais occupent chacun un angle de la boulangerie. De chaque côté de la capitale, d’autres imposants magasins, dont les voûtes sont soutenues par d’épais piliers sont visibles. Dans celui de gauche, de nombreuses inscriptions murales en caractères cyrilliques peuvent être remarquées. Elles datent de la présence au fort de troupes russes durant la première guerre mondiale. Deux puits jouxtés chacun d’une citerne de 200 m³ sont situés à peu près au centre du réduit. Le massif central encadré par la rue du rempart, n’est coiffé que d’une crête d’infanterie. Si de l’artillerie pouvait éventuellement y prendre place, ce ne pouvaient qu’être des pièces de petit calibre. Les traverses de la rue du rempart sont semblables à celles rencontrées ordinairement dans la place, à savoir avec des alvéoles latérales. Toutefois, les traverses d’angle de cette rue, traduisez deux en arrière de chacun des saillants du front de tête, sont très particulières. Leur façade est identique à celle des autres, la première partie de leur local aussi, mais ce local s’élargit dans sa partie postérieure jusqu’à ménager un petit magasin appuyé à un pilier central. En avant de cette rue du rempart, aux saillants II et III, une bonnette d’infanterie a été aménagée. Dans la caponnière double et l’aileron, la plate-forme modèle 1886 du canon de 12 culasse s’avance au-delà de la lèvre supérieure du créneau de pied. La galerie flanquante des faces a, comme partout ailleurs à Langres, été bétonnée et pourvue de goulottes pour grenades. La cloison opposée aux embrasures de l’aileron a, elle aussi, été bétonnée. Au rayon des curiosités, il convient de mentionner l’ouverture dans le mur de contrescarpe, à hauteur du coffre droit de la courtine, d’une galerie en « L » de peu de hauteur, longue de quatre mètres se terminant par le roc naturel. S’agit-il d’une amorce de contremine ? Cela existe-t-il aux saillants du front de tête ? Toujours est-il qu’une légende court sur la présence d’un magasin sous roc que les troupes U.S. auraient fait sauter. Aucun indice d’un tel magasin n’existe, pas même dans les archives que nous avons pu consulter. Dans cette galerie nous avons trouvé deux morceaux de verre épais provenant d’un créneau à lampe du réduit et abandonnés (innocemment ?) sur le sol en ces lieux incongrus. Le fort du Plesnoy est une propriété privée et ne se visite pas. En sus, la présence de déchets toxiques fait que les autorités sont très vigilantes et ce ne fut qu’à titre vraiment exceptionnel que nous avons pu étudier en octobre 2007 ce réduit qui n’a rien à envier aux autres grands forts de la place. Les maçonneries sont encore dans l’ensemble très saines, il ne manque qu’une sérieuse maîtrise de la végétation et les lieux mériteraient d’être ouverts au public, au moins pour les journées du Patrimoine.

Festung von Langres, nordöstlich der Stadt, 1877-1879. 459 M/ü M. Bezeichnet als Fort Médavy. 841 Mann und 47 Geschütze allein für das Reduit, also 33 Wallgeschütze, 10 Flankierungsgeschütze und 4 Mörser. Im Kriegsfall erhöhte sich die Garnison auf 1206 Mann. Die Mole von Plesnoy bildete mit dem Fort de Dampierre ein überaus mächtiges Duo am Ende der Enge der Charmes-Lücke. Das Plateau, in dessen Mitte sich das Fort befindet, kann mit einem sehr ausgebreiteten Kleeblatt verglichen werden, dessen Blattstiel, ein Isthmus, mit dem Mont Lambert verbunden ist. Jede Rundung dieses Kleeblatts, plus der Isthmus, umfasst eine Annexbatterie. Letztere sind manchmal von 1 bis 4 nummeriert oder werden mit ihren Boulanger-Namen bezeichnet: Corhm, Lavarande, Noailles, Dupré. Diese Fülle von Werken hat dem Fort manchmal den sehr passenden Namen Reduit eingebracht. Dieses Reduit besteht aus einem Fort mit niedriger Batterie. Es hat die Form eines regelmäßigen Trapezes, dessen Kehle leicht eingezogen ist. Deren Verteidigung beruht auf dem Kreuzfeuer zweier Kasematten, die eine Kurtine einrahmen. Die Umfassungsverteidigung wird durch eine Doppelkaponniere am Ausfallpunkt II und eine einfache am Ausfallpunkt III vervollständigt. Vor dem Eingang umfasst die Kontereskarpe ein kleines Ravelin mit teilweise verkleideter Escarpe, das jedoch, zumindest heutzutage, jedes Wachhauses entbehrt. Der Escarpeneingang befindet sich selbst leicht zurückversetzt vom Grund der Kurtine. Die seitlichen Rückzüge umfassen rechts eine Scharte für die Nahverteidigung und senkrecht zum Eingangsportal, links eine Poterne. Das Eingangsgebäude und seine schützende Erdabdeckung wurden zu einer von uns nicht bestimmbaren Zeit mit Ziegeln gedeckt. Zu beiden Seiten dieses Eingangs ist der Grund der Kurtine von zweimal drei Kammern eingenommen, unter deren je zwei Fenstern eine breite Fußscharte eingerichtet wurde. Der Zirkulationskorridor dieser Kammern erschließt die Lampenkammern von zwei Pulvermagazinen. Der Lagerraum dieser Magazine misst 12 x 7 m und ihre Schleuse mündet auf einen zur Kehle senkrechten Gang, der in seinem unteren Teil eine Kurtinenkasematte versorgt und in seinem oberen Teil in einen Seitengang des ersten Hofs des Forts mündet. Diese beiden Magazine haben ihren Bodenbelag bewahrt und weisen zwei Reihen von Kragsteinen auf, knapp oberhalb derer ein Zementputz das gesamte Gewölbe bedeckt. Dieser Putz leitete sowohl Kondensations- als auch eventuelles Infiltrationswasser ab. Die Kurtinenkasematten sind erstaunlich tief mit zwölf Metern zwischen ihren Scharten und der gegenüberliegenden Wand. Eine sehr breite Fußscharte nimmt die gesamte Breite der beiden kleinen Sehschlitze ihrer Fassade ein. Die Scharten hinter diesen Sehschlitzen sind in Ziegelmauerwerk ausgespart. Die Verschlussklappen der Hauptscharte, die seitlich in einem Metallrahmen gleiten, sind noch vorhanden. Das Eingangsportal ist mittlerweile jeder Spur seiner Zugbrücke beraubt, aber wir vermuten, dass es sich um ein unterkippendes Modell handelte. Dieses Portal durchschritten, öffnet sich quer ein erster Hof, an dem sich acht Kammern aufreihen. An jedem seiner Enden erlaubt ein Tunnel, die Wallstraße zu erreichen, nicht ohne außen an der Schleuse zweier weiterer Pulvermagazine entlanggelangt zu sein. Ein gewaltiger Lichtschacht lässt sein Licht auf Öffnungen fallen, die in die Schleuse führen. Dieser Schacht verengt sich, wie alle anderen des Reduits, in seinem oberen Teil zu einer prächtigen Maurerarbeit. Diese Magazine sind deutlich größer als die an der Kehlkaserne anliegenden, mit den Maßen 35 x 7 m. Auch sie haben ihren Bodenbelag bewahrt, haben ihre Seiten mit Kragsteinen versehen und weisen nur drei Lampenscharten auf. Da das Licht nicht von der Schleuse, sondern vom verwurzelten Gang kommt, ist die Öffnung über der Eingangstür des Lagerraums größer als üblich. Das technische Merkblatt des Genie gibt für die vier Magazine eine kumulierte Kapazität von 96.000 kg Pulver in Fässern + 251.200 kg Pulver in Kisten an. Kehren wir in den ersten Hof zurück und nehmen die Öffnung in der Hauptachse, zwischen den beiden Reihen von vier Kammern. Dieser kaum drei Meter breite Durchgang mündet jenseits der Länge der Kammern in eine gigantische, völlig unerwartete Halle. Der Gang verdreifacht praktisch seine Breite und seine Decke gipfelt auf einer auf 13 bis 15 Meter geschätzten Höhe. Der Blick reicht bis zum Ende der Hauptachse, unmittelbar hinter dem Kopf-Front. Es sind nur Kurven, Tonnengewölbe und Segmentbögen, Kanten, Öffnungen, Lichtspiele. Wahrscheinlich sollten zwei seitliche Treppen, wie in Dampierre, den Zugang nicht zur Etage, sondern zu den zwei oberen Stockwerken ermöglichen. Wir haben vor Augen die erstaunliche, absolut einzigartige Besonderheit des Forts von Plesnoy. Das Fort umfasst einen gewaltigen Rückenkamm, unter dem sich zwei Ebenen von Magazinen befinden, Ebenen, die auf ihrer gesamten Breite und dreimal durch vergitterte (verschwundene) Lichtschächte durchbrochen sind. Dem am 21. Januar 1880 erstellten technischen Merkblatt zufolge haben wir hier fast 800 m² Artilleriemagazine. Eine solche Fläche lässt sich nur durch die intramurale Lagerung – und nicht wie üblich in einem Schuppen – der Gesamtheit der Geschütze der Mole, einschließlich der Annexbatterien, rechtfertigen. Unter diesen Magazinen verläuft das Erdgeschoss der Hauptachse, ein Erdgeschoss, an das sich seitlich zahlreiche andere Magazine anfügen, von denen ein Teil mit Lampenscharten und folglich ebenfalls für Artillerie bestimmt ist. Parallel zu diesem Rücken finden wir die beiden Höfe der Mannschaftskaserne. Die Zirkulationskorridore hinter diesen Kammern vereinigen sich hinter dem Kopf-Front zu einer Kurve, die diesem Gang die Form eines Hufeisens mit leicht divergierenden Schenkeln verleiht. An der Wurzel dieser Schenkel finden wir die Latrinen, ebenfalls mit einem prächtigen, oben verjüngten Lichtschacht versehen. Die Kammern sind mit einer ziemlich besonderen Heizvorrichtung ausgestattet. Ein unter dem Boden verlaufender Kanal bringt Luft, die im Hof angesaugt wird (wie? Eine Öffnung unter einer Fensterbank? Die Frage bleibt offen!), in eine Art runde Revisionskammer, deren einziger Ausläufer einen Meter weiter unter einem deutlich von der Kammerwand abgesetzten Ofen oder Heizkörper mündet. Der gekrümmte Teil des hufeisenförmigen Gangs versorgt die Bäckerei, deren zwei Öfen für jeweils 300 Rationen nicht wie üblich aneinander gebaut, sondern jeweils eine Ecke der Bäckerei einnehmen. Zu beiden Seiten der Hauptachse sind weitere gewaltige Magazine sichtbar, deren Gewölbe von dicken Pfeilern getragen werden. In dem linken können zahlreiche Wandinschriften in kyrillischen Buchstaben bemerkt werden. Sie stammen aus der Anwesenheit russischer Truppen im Fort während des Ersten Weltkriegs. Zwei Brunnen, jeweils von einer Zisterne von 200 m³ flankiert, befinden sich etwa in der Mitte des Reduits. Der von der Wallstraße eingefasste Zentralmassiv wird nur von einer Infanteriekuppe bekrönt. Falls Artillerie dort allenfalls Platz nehmen konnte, konnten es nur Geschütze kleinen Kalibers sein. Die Traversen der Wallstraße gleichen denen, die gewöhnlich in der Festung angetroffen werden, nämlich mit seitlichen Nischen. Allerdings sind die Ecktraversen dieser Straße, also zwei hinter jedem der Ausfallpunkte des Kopf-Fronts, sehr eigenartig. Ihre Fassade ist identisch mit der der anderen, der erste Teil ihres Raums auch, aber dieser Raum erweitert sich in seinem hinteren Teil bis zur Schaffung eines kleinen, an einen Zentralpfeiler angelehnten Magazins. Vor dieser Wallstraße, an den Ausfallpunkten II und III, ist ein Infanterie-Wiegebrett eingerichtet. In der Doppelkaponniere und der Flanke ragt die Plattform Modell 1886 des 12-cm-Hinterladerkanons über die Oberlippe der Fußscharte hinaus. Die die Fronten flankierende Galerie wurde, wie überall sonst in Langres, betoniert und mit Wurfschächten für Granaten versehen. Die den Scharten der Flanke gegenüberliegende Wand wurde ebenfalls betoniert. Im Bereich der Kuriositäten ist die Öffnung in der Kontereskarpenwand, auf Höhe der rechten Kurtinenkasematte, eines nur niedrigen, vier Meter langen, im natürlichen Fels endenden "L"-förmigen Gangs zu erwähnen. Handelt es sich um den Ansatz einer Gegenmine? Gibt es so etwas an den Ausfallpunkten des Kopf-Fronts? Jedenfalls kursiert eine Legende über die Anwesenheit eines Felsmagazins, das US-Truppen gesprengt hätten. Kein Hinweis auf ein solches Magazin existiert, nicht einmal in den von uns konsultierten Archiven. In diesem Gang fanden wir zwei Stücke dickes Glas von einer Lampenscharte des Reduits, die (unschuldig?) auf dem Boden an diesem unpassenden Ort liegen gelassen wurden. Das Fort du Plesnoy ist Privateigentum und kann nicht besichtigt werden. Zudem führt die Anwesenheit von Giftmüll dazu, dass die Behörden sehr wachsam sind, und nur unter wirklich außergewöhnlichen Umständen konnten wir im Oktober 2007 dieses Reduit studieren, das den anderen großen Forts der Festung in nichts nachsteht. Die Mauerwerke sind insgesamt noch sehr gesund, es fehlt nur eine ernsthafte Bewirtschaftung der Vegetation, und der Ort verdiente es, zumindest an den Tagen des Kulturerbes für die Öffentlichkeit geöffnet zu werden.

Vesting van Langres, noordoosten van de stad, 1877-1879. 459 m/alt. Genoemd fort Médavy. 841 man en 47 stukken voor het reduit alleen, zijnde 33 walstukken, 10 flankeringsstukken en 4 mortieren. In oorlogstijd liep het garnizoen op tot 1206 man. De mole van Plesnoy vormde, samen met het fort van Dampierre, een geducht krachtig duo aan het einde van de engte van de bres van Charmes. Het plateau in het midden waarvan het fort zich bevindt kan vergeleken worden met een zeer uitgespreid klaverblad waarvan de bladsteel, een landengte, verbonden is met de mont Lambert. Elke ronding van dit klaverblad, plus de landengte, omvat een annexbatterij. Deze laatsten zijn soms genummerd van 1 tot 4 of aangeduid met hun Boulanger-naam: Corhm, Lavarande, Noailles, Dupré. Deze overvloed aan werken heeft het fort soms de zeer toepasselijke naam reduit opgeleverd. Dit reduit bestaat uit een fort met lage batterij. Het heeft de vorm van een regelmatig trapezium waarvan de keel licht ingesprongen is. De verdediging daarvan berust op het kruisvuur van twee kazematten die een courtine omlijsten. De perimeterverdediging wordt aangevuld door een dubbele caponnière aan saillant II en een enkele aan saillant III. Voor de ingang omvat de contrescarpe een klein ravelin met gedeeltelijk beklede escarp, maar ontbloot, althans heden ten dage, van elk wachthuis. De escarpe-ingang bevindt zich zelf licht teruggetrokken van de bodem van de courtine. De zijwaartse terugtrekkingen omvatten rechts een schietgat voor de nabije verdediging en loodrecht op de ingangsportaal, links een poterne. Het ingangsgebouw en zijn beschermende aardbedekking zijn op een voor ons niet te bepalen tijdstip met pannen bedekt. Aan weerszijden van deze ingang wordt de bodem van de courtine ingenomen door tweemaal drie kamers onder waarvan de twee vensters een breed voetschietgat werd ingericht. De circulatiegang van deze kamers bedient de lampenkamers van twee kruitmagazijnen. De opslagruimte van deze magazijnen meet 12 x 7 m en hun sluis komt uit op een gang loodrecht op de keel, een gang die in zijn lage deel een courtinekazemat bedient en in zijn hoge deel uitmondt in een zijgang van de eerste binnenplaats van het fort. Deze twee magazijnen hebben hun vloer behouden en tonen twee rijen kraagstenen net waarboven een cementpleister het gehele gewelf bedekt. Deze pleister geleidde zowel condensatie- als eventueel infiltratiewater af. De courtinekazematten zijn verrassend diep met twaalf meter tussen hun schietgaten en de tegenoverliggende muur. Een zeer breed voetschietgat neemt de volledige breedte van de twee kleine kijkspleten van hun gevel in beslag. De schietgaten achter deze kijkspleten zijn uitgespaard in baksteenmetselwerk. De afsluitkleppen van het hoofdschietgat, zijdelings glijdend in een metalen frame, zijn nog aanwezig. De ingangsportaal is thans beroofd van elk spoor van zijn ophaalbrug, maar we vermoeden dat het om een onderkantkantelend model ging. Deze portaal gepasseerd, opent zich dwars een eerste binnenplaats, waaraan acht kamers zich oprijen. Aan elk van zijn uiteinden maakt een tunnel het mogelijk de wallstraat te bereiken, niet zonder buitenlangs de sluis van twee andere kruitmagazijnen te zijn gegaan. Een imposante lichtschacht werpt zijn licht op openingen die in de sluis uitkomen. Deze schacht vernauwt zich, zoals alle andere van het reduit, in zijn bovenste deel tot een prachtig metselwerk. Deze magazijnen zijn duidelijk groter dan die aangebouwd aan de keelkazerne, met de afmetingen 35 x 7 m. Ook zij hebben hun vloer behouden, hebben hun zijden met kraagstenen bezet en bevatten slechts drie lampenkelen. Omdat het licht niet van de sluis komt, maar wel van de gewortelde gang, is de opening boven de toegangsdeur van de opslagruimte groter dan gewoonlijk. De technische fiche van het Genie vermeldt voor de vier magazijnen een cumulatieve inhoud van 96.000 kg kruit in vaten + 251.200 kg kruit in kisten. Keren we terug in de eerste binnenplaats en nemen de opening in de hoofd-as, tussen de twee reeksen van vier kamers. Deze nauwelijks drie meter brede doorgang mondt voorbij de lengte van de kamers uit in een gigantische, volkomen onverwachte hal. De gang verdrievoudigt praktisch zijn breedte en zijn plafond piekt op een tussen 13 en 15 meter geschatte hoogte. Het zicht reikt tot het einde van de hoofd-as, onmiddellijk achter het hoofdfront. Het zijn alleen maar krommen, tongewelven en segmentbogen, randen, openingen, lichtspelingen. Waarschijnlijk moesten twee zijtrapjes, zoals in Dampierre, toegang verlenen niet naar de verdieping, maar wel naar de twee bovenste niveaus. We hebben voor ogen de verbazingwekkende, absoluut unieke eigenaardigheid van het fort van Plesnoy. Het fort bevat een enorme rugkam waaronder zich twee niveaus van magazijnen bevinden, niveaus die over hun hele breedte en driemaal door vergaarde (verdwenen) lichtschachten doorboord zijn. Volgens de op 21 januari 1880 opgestelde technische fiche hebben we hier bijna 800 m² artilleriemagazijnen. Een dergelijk oppervlak kan alleen gerechtvaardigd worden door de intramurale opslag – en niet zoals gewoonlijk in een loods – van de totaliteit der kanonnen van de mole, annexbatterijen inbegrepen. Onder deze magazijnen loopt het gelijkvloers van de hoofd-as, een gelijkvloers waarop zijdelings talrijke andere magazijnen ingeplant zijn, waarvan een deel met lampenkelen en bijgevolg eveneens voor artillerie bestemd. Parallel aan deze rug vinden we de twee hoven van de manschappenkazerne. De circulatiegangen achter deze kamers komen achter het hoofdfront samen in een bocht die aan deze gang de vorm van een hoefijzer met licht uiteenlopende takken geeft. Aan de wortel van deze takken vinden we de latrines, ook voorzien van een prachtige, bovenaan vernauwde lichtschacht. De kamers zijn voorzien van een vrij bijzondere verwarmingsinrichting. Een onder de vloer lopend kanaal brengt lucht, opgezogen in de binnenhof (via wat? Een opening onder een vensterbank? De vraag blijft open!), in een soort ronde inspectiekamer waarvan het enige uitloper een meter verder onder een duidelijk van de kamerwand losstaande kachel of verwarmingstoestel uitmondt. Het gekromde deel van de hoefijzervormige gang bedient de bakkerij, waarvan de twee ovens voor elk 300 rantsoenen niet zoals gewoonlijk tegen elkaar gebouwd zijn, maar elk een hoek van de bakkerij innemen. Aan elke kant van de hoofd-as zijn andere imposante magazijnen zichtbaar, waarvan de gewelven door dikke pijlers gedragen worden. In het linker kunnen talrijke muurinscripties in Cyrillische karakters opgemerkt worden. Ze dateren uit de aanwezigheid van Russische troepen in het fort tijdens de Eerste Wereldoorlog. Twee waterputten, elk geflankeerd door een cisterne van 200 m³, bevinden zich ongeveer in het midden van het reduit. Het centrale massief, omlijst door de wallstraat, wordt slechts door een infanteriekam bekroond. Als artillerie daar eventueel plaats kon nemen, konden het slechts stukken klein kaliber zijn. De traversen van de wallstraat zijn gelijkaardig aan die gewoonlijk in de vesting aangetroffen, namelijk met zijwaartse nissen. Echter, de hoektraversen van deze straat, vertaald twee achter elk der saillanten van het hoofdfront, zijn zeer bijzonder. Hun gevel is identiek aan die der andere, het eerste deel van hun lokaal ook, maar dit lokaal verbreedt zich in zijn achterste gedeelte tot het inrichten van een klein, tegen een centrale pijler geleund magazijn. Voor deze wallstraat, aan de saillanten II en III, is een infanterie-wiegplank ingericht. In de dubbele caponnière en de flank steekt het platform model 1886 van het 12 cm achterlaadgeweer voorbij de bovenlip van het voetschietgat uit. De de fronten flankerende galerij is, zoals overal elders in Langres, gebetonneerd en voorzien van gootjes voor granaten. De wand tegenover de schietgaten van de flank is eveneens gebetonneerd. Op de afdeling curiositeiten dient de opening in de contrescarpemuur, op hoogte van de rechter courtinekazemat, van een slechts lage, vier meter lange, in de natuurlijke rots eindigende "L"-vormige gang vermeld te worden. Gaat het om het begin van een contremijn? Bestaat dit aan de saillanten van het hoofdfront? Hoe dan ook, een legende doet de ronde over de aanwezigheid van een rotsmagazijn dat Amerikaanse troepen zouden hebben opgeblazen. Geen enkele aanwijzing voor een dergelijk magazijn bestaat, zelfs niet in de door ons geraadpleegde archieven. In deze gang vonden we twee stukken dik glas afkomstig van een lampenkeel van het reduit en (onschuldig?) op de grond op deze ongewone plaats achtergelaten. Het fort du Plesnoy is privé-eigendom en is niet te bezoeken. Bovendien leidt de aanwezigheid van giftig afval ertoe dat de autoriteiten zeer waakzaam zijn, en slechts onder werkelijk uitzonderlijke omstandigheden konden wij in oktober 2007 dit reduit bestuderen, dat voor de andere grote forten van de vesting niet onderdoet. De metselwerken zijn over het algemeen nog zeer gezond, alleen een serieuze beheersing van de vegetatie ontbreekt, en de plaats verdiende het om ten minste tijdens de Erfgoeddagen voor het publiek geopend te worden.

Fortress of Langres, northeast of the town, 1877-1879. 459 m/alt. Named Fort Médavy. 841 men and 47 pieces for the redoubt alone, i.e., 33 rampart pieces, 10 flanking pieces and 4 mortars. In wartime, the garrison rose to 1206 men. The Plesnoy mole, together with Fort Dampierre, formed a formidably powerful duo at the bottom of the narrows of the Charmes gap. The plateau in the centre of which the fort is located can be compared to a very spread-out clover leaf, the petiole of which, an isthmus, is attached to Mont Lambert. Each rounded part of this clover leaf, plus the isthmus, includes an annex battery. The latter are sometimes numbered from 1 to 4 or designated by their Boulanger names: Corhm, Lavarande, Noailles, Dupré. This profusion of works has sometimes earned the fort the very apt name of redoubt. This redoubt consists of a fort with a low battery. It takes the shape of a regular trapezoid whose gorge is slightly recessed. The defence of the latter relies on the crossfire of two coffers framing a curtain wall. The perimeter defence is completed by a double caponier at salient II and a single one at salient III. In front of the entrance, the counterscarp includes a small ravelin with a partially faced scarp, but lacking, at least nowadays, any guardhouse. The scarp entrance is itself slightly set back from the bottom of the curtain wall. The lateral recesses include, on the right, an embrasure providing close defence perpendicular to the entrance porch, and on the left, a postern. The entrance building and its protective earth covering were tiled at a time we could not determine. On either side of this entrance, the bottom of the curtain wall is occupied by two sets of three chambers, under the two windows of each a wide foot embrasure has been arranged. The circulation corridor of these chambers serves the lamp rooms of two powder magazines. The storage room of these magazines measures 12 x 7 m and their airlock opens onto a gallery perpendicular to the gorge, a gallery serving, in its lower part, a curtain coffer and emerging in its upper part into a side passage of the fort's first courtyard. These two magazines have retained their flooring and display two rows of corbels just above which a cement render covers the entire vault. This render channelled both condensation water and possible infiltrations. The curtain coffers are surprisingly deep, with twelve metres between their embrasures and the opposite wall. A very wide foot embrasure occupies the entire width of the two small vision slits of their façade. The embrasures behind these vision slits are set in brick masonry. The closing shutters of the main embrasure, sliding sideways in a metal frame, are still present. The entrance porch is now devoid of any trace of its drawbridge, but we suspect it was an under-swing model. Once past this porch, a first courtyard opens transversely, on which eight chambers are aligned. At each of its ends, a tunnel allows access to the rampart street, not without passing along the outside of the airlock of two other powder magazines. A massive light well sheds its light onto openings leading into the airlock. This well, like all the others in the redoubt, narrows in its upper part into magnificent masonry work. These magazines are clearly larger than those attached to the gorge barracks, with dimensions of 35 x 7 m. They too have retained their flooring, have their sides fitted with corbels, and include only three lamp embrasures. Since the light comes not from the airlock but from the rooted passage, the opening above the storage room entrance door is larger than usual. The technical sheet of the Engineering Corps indicates for the four magazines a cumulative capacity of 96,000 kg of powder in barrels + 251,200 kg of powder in cases. Let us return to the first courtyard and take the opening in the main axis, between the two sets of four chambers. This passage, barely three metres wide, opens beyond the length of the chambers into a gigantic, completely unexpected hall. The gallery practically triples its width and its ceiling rises to an estimated height of between 13 and 15 metres. The view extends to the end of the main axis, immediately behind the head front. There are only curves, barrel vaults and segmental arches, edges, openings, plays of light. Probably two lateral staircases were intended, as at Dampierre, to provide access not to the floor, but to the two upper levels. Before our eyes is the astonishing, absolutely unique peculiarity of Fort Plesnoy. The fort comprises an enormous dorsal ridge beneath which are two levels of magazines, levels pierced across their entire width and three times by light wells fitted with gratings (now gone). According to the technical sheet established on 21 January 1880, we have here nearly 800 m² of artillery magazines. Such an area can only be justified by the intramural storage – and not as usual in a shed – of all the guns of the mole, including the annex batteries. Beneath these magazines runs the ground floor of the main axis, a ground floor to which, laterally, numerous other magazines are attached, some with lamp embrasures and consequently also intended for artillery. Parallel to this dorsal ridge we find the two courtyards of the troop quarters. The circulation corridors behind these chambers meet behind the head front, forming a curve giving this gallery the shape of a horseshoe with slightly diverging branches. At the root of these branches we find the latrines, also provided with a splendid light well narrowed in its upper part. The chambers are equipped with a rather particular heating device. A duct passing under the floor brings air drawn from the courtyard (via what? An opening under a window sill? The question remains open!) into a kind of circular inspection chamber, the sole offshoot of which emerges one metre further under a stove or heater clearly detached from the chamber wall. The curved part of the horseshoe-shaped gallery serves the bakery, whose two ovens, for 300 rations each, are not adjoining as usual, but each occupies a corner of the bakery. On each side of the main axis, other imposing magazines are visible, their vaults supported by thick pillars. In the left one, numerous wall inscriptions in Cyrillic characters can be noted. They date from the presence of Russian troops in the fort during the First World War. Two wells, each adjoining a 200 m³ cistern, are located approximately in the centre of the redoubt. The central mass enclosed by the rampart street is crowned only by an infantry firing crest. If artillery could possibly be placed there, it could only be small-calibre pieces. The traverses of the rampart street are similar to those ordinarily encountered in the fortress, namely with lateral niches. However, the corner traverses of this street, i.e., two behind each of the salients of the head front, are very peculiar. Their façade is identical to the others, the first part of their room too, but this room widens in its rear part to make room for a small magazine leaning against a central pillar. In front of this rampart street, at salients II and III, an infantry firing step has been arranged. In the double caponier and the flank, the platform model 1886 of the 12-cm breech-loading gun projects beyond the upper lip of the foot embrasure. The gallery flanking the faces has, as everywhere else in Langres, been concreted and provided with chutes for grenades. The partition opposite the embrasures of the flank has also been concreted. In the realm of curiosities, mention should be made of the opening in the counterscarp wall, at the level of the right curtain coffer, of a low "L"-shaped gallery, four metres long, ending in the natural rock. Is it the start of a countermine? Does this exist at the salients of the head front? In any case, a legend circulates about the presence of a rock magazine that US troops allegedly blew up. No evidence of such a magazine exists, not even in the archives we were able to consult. In this gallery we found two pieces of thick glass from a lamp embrasure of the redoubt, left (innocently?) on the floor in this incongruous place. Fort Plesnoy is private property and cannot be visited. Furthermore, the presence of toxic waste means the authorities are very vigilant, and it was only under truly exceptional circumstances that we were able to study this redoubt in October 2007, which has nothing to envy the other great forts of the place. The masonry is still generally very sound, only serious vegetation control is lacking, and the site deserves to be opened to the public, at least for Heritage Days.

Pevnost Langres, severovýchodně od města, 1877-1879. 459 m/n.m. Nazýváno fort Médavy. 841 mužů a 47 děl pouze pro reditu, tj. 33 hradebních děl, 10 bočních děl a 4 moždíře. Za války se posádka zvyšovala na 1206 mužů. Mola Plesnoy tvořila společně s fortem Dampierre nesmírně mocné duo na konci soutěsky průlomu Charmes. Náhorní plošina, v jejímž středu se fort nachází, může být přirovnána k velmi rozložitému listu jetele, jehož řapík, šíje, je připojen k Mont Lambert. Každé zakulacení tohoto listu, plus šíje, zahrnuje pomocnou baterii. Tyto jsou někdy číslovány od 1 do 4 nebo označovány jejich Boulangerovými jmény: Corhm, Lavarande, Noailles, Dupré. Tato hojnost děl fortu někdy vysloužila velmi příhodný název redita. Tato redita se skládá z fortu s nízkou baterií. Má tvar pravidelného lichoběžníku, jehož hrdlo je lehce vtažené. Jeho obrana spočívá na křížové palbě dvou kasemat rámujících kurtinu. Obrana obvodu je doplněna dvojitou kaponiérou na výběžku II a jednoduchou na výběžku III. Před vchodem obsahuje kontreskarp malý ravelin s částečně obloženou eskarpou, ale postrádající, přinejmenším dnes, jakoukoliv strážnici. Eskarpový vchod se sám nachází mírně v ústupu od dna kurtiny. Boční ústupy zahrnují vpravo střílnu zajišťující kolmou blízkou obranu vstupního portálu, vlevo poternu. Vstupní budova a její ochranná zemní krytina byly v době, kterou jsme nemohli určit, pokryty taškami. Po obou stranách tohoto vchodu je dno kurtiny obsazeno dvakrát třemi místnostmi, pod jejichž dvěma okny bylo zřízeno široké podnožní střílnové okno. Oběžná chodba těchto místností obsluhuje světlíkové komory dvou prachových skladů. Skladovací prostor těchto skladů má rozměry 12 x 7 m a jejich předsíň ústí do galerie kolmé k hrdlu, galerie obsluhující ve své spodní části kasematu kurtiny a vyúsťující ve své horní části do bočního průchodu prvního nádvoří fortu. Tyto dva sklady si zachovaly svou podlahu a vystavují dvě řady krakorců těsně nad nimiž cementová omítka pokrývá celou klenbu. Tato omítka odváděla jak kondenzační, tak eventuální infiltrující vodu. Kasematy kurtiny jsou překvapivě hluboké s dvanácti metry mezi jejich střílnami a protilehlou zdí. Velmi široké podnožní okno zabírá celou šířku dvou malých průzorů jejich fasády. Střílny za těmito průzory jsou vyloženy v cihelném zdivu. Zavírací okenice hlavní střílny, posouvající se bočně v kovovém rámu, jsou stále přítomny. Vstupní portál je nyní zbaven jakékoliv stopy po svém padacím mostě, ale tušíme, že šlo o model převracející se pod. Po překročení tohoto portálu se příčně otevírá první nádvoří, na němž se řadí osm místností. Na každém jeho konci umožňuje tunel dosáhnout hradební ulice, ne bez toho, aby se prošlo podél vnější strany předsíně dalších dvou prachových skladů. Mohutný světlík vrhá své světlo na otvory vedoucí do předsíně. Tento světlík se, stejně jako všechny ostatní v reditě, zužuje ve své horní části v nádherné zednické práci. Tyto sklady jsou zřetelně větší než ty přiléhající ke kaserně v hrdle, s rozměry 35 x 7 m. Také si zachovaly svou podlahu, mají své boky opatřeny krakorci a obsahují pouze tři světlíkové střílny. Protože světlo pochází nikoliv z předsíně, ale zakořeněného průchodu, otvor nad vstupními dveřmi skladovacího prostoru je větší než obvykle. Technický list ženijního vojska uvádí pro čtyři sklady kumulativní kapacitu 96 000 kg prachu v sudech + 251 200 kg prachu v bednách. Vraťme se na první nádvoří a projděme otvorem v hlavní ose, mezi dvěma řadami po čtyřech místnostech. Tento průchod, sotva tři metry široký, ústí za délkou místností do gigantické, naprosto nečekané haly. Galerie prakticky ztrojnásobuje svou šířku a její strop vrcholí v odhadované výšce mezi 13 a 15 metry. Pohled sahá až na konec hlavní osy, bezprostředně za čelním frontem. Jsou to jen křivky, valené a segmentové klenby, hrany, otvory, hry světel. Pravděpodobně měla dvě boční schodiště, jako v Dampierre, umožňovat přístup nikoliv k patru, ale ke dvěma horním podlažím. Máme před očima udivující, naprosto jedinečnou zvláštnost fortu Plesnoy. Fort obsahuje obrovský hřbetní hřeben, pod nímž se nacházejí dvě podlaží skladů, podlaží proražená po celé své šířce a třikrát světlíky opatřenými mřížemi (zaniklými). Dle technického listu sepsaného 21. ledna 1880 máme zde téměř 800 m² dělostřeleckých skladů. Taková plocha může být ospravedlněna pouze intramurálním skladováním – a ne jako obvykle v kůlně – veškerých děl moly, pomocné baterie včetně. Pod těmito sklady probíhá přízemí hlavní osy, přízemí, na které se bočně napojují četné další sklady, z nichž část se světlíkovými střílnami a tudíž také určené pro dělostřelectvo. Rovnoběžně s tímto hřbetem nacházíme dva dvory ubytovny mužstva. Oběžné chodby za těmito místnostmi se spojují za čelním frontem v oblouk, dávající této chodbě tvar podkovy s mírně divergentními rameny. U kořene těchto ramen nacházíme latríny, rovněž opatřené skvělým světlíkem zúženým ve své horní části. Místnosti jsou vybaveny poměrně zvláštním topným zařízením. Potrubí vedoucí pod podlahou přivádí vzduch nasávaný ze dvora (čím? Otevřením pod okenním parapetem? Otázka zůstává otevřená!) do jakési kruhové revizní komory, jejíž jediná odbočka ústí o metr dál pod kachlová kamna nebo topidlo výrazně oddělené od stěny místnosti. Zakřivená část podkovovité chodby obsluhuje pekárnu, jejíž dvě pece, pro 300 dávek každá, nejsou jako obvykle přisazeny, ale každá zabírá jeden roh pekárny. Na každé straně hlavní osy jsou viditelné další impozantní sklady, jejichž klenby podpírají tlusté pilíře. V levém lze zaznamenat četné nápisy na zdech v cyrilických znacích. Datují se z doby přítomnosti ruských vojsk ve fortu během první světové války. Dvě studny, každá přiléhající k cisterně o objemu 200 m³, se nacházejí přibližně ve středu redity. Centrální masiv ohraničený hradební ulicí je korunován pouze pěchotním palebným hřebenem. Pokud by tam mohlo eventuálně být umístěno dělostřelectvo, mohly to být jen kusy malé ráže. Traverzy hradební ulice jsou podobné těm běžně se vyskytujícím v pevnosti, totiž s bočními výklenky. Avšak nárožní traverzy této ulice, tj. dvě za každým z výběžků čelního frontu, jsou velmi zvláštní. Jejich fasáda je totožná s ostatními, první část jejich místnosti také, ale tato místnost se v zadní části rozšiřuje až k vyčlenění malého skladu opřeného o centrální pilíř. Před touto hradební ulicí, na výběžcích II a III, je zřízen pěchotní střelecký stupínek. V dvojité kaponiéře a křídle přesahuje plošina modelu 1886 12cm zadovky horní okraj podnožní střílny. Boční chodba lící byla, jako všude jinde v Langres, zabetonována a opatřena výhozovými šachtami pro granáty. Příčka naproti střílnám křídla byla rovněž zabetonována. V oddělení zvláštností je třeba zmínit otvor ve zdi kontreskarpy, v úrovni pravé kasematy kurtiny, nízké "L"-tvaré chodby, čtyři metry dlouhé, končící přirozenou skálou. Jde o počátek protiminového podkopu? Existuje toto u výběžků čelního frontu? Každopádně koluje legenda o přítomnosti skalního skladu, který by americká vojska odpálila. Žádný náznak takového skladu neexistuje, dokonce ani v archivech, které jsme mohli prostudovat. V této chodbě jsme našli dva kusy silného skla pocházející ze světlíkové střílny redity a opuštěné (nevinně?) na podlaze na tomto nevhodném místě. Fort Plesnoy je soukromým majetkem a není k návštěvě. Navíc přítomnost toxického odpadu činí, že úřady jsou velmi ostražité, a pouze za skutečně výjimečných okolností jsme mohli v říjnu 2007 studovat tuto reditu, která si v ničem nezadá s ostatními velkými forty pevnosti. Zdivo je celkově stále velmi zdravé, chybí pouze seriózní kontrola vegetace a místo by si zasloužilo být otevřeno veřejnosti, alespoň v rámci Dnů kulturního dědictví.