Dept 06 (Alpes-Maritimes) Importante place face à l'Italie, et dont les éléments les plus proches (forteresse du Mont Agel) se situent à 8 500 m à peine de la frontière. Pour défendre son front de mer, la place disposait de trois grosses batteries, dont deux avec annexe, couvrant la baie des Anges et la rade de Villefranche-sur-Mer. Côté front de terre, l'ouest de la place, au-delà de l'ouvrage de Colomars, est dépourvu d'ouvrages permanents, tandis que le nord et le nord-est totalisent, en plus du Mont Agel, 5 forts, 4 ouvrages, 18 batteries et 4 abris sous roc (ces derniers sans comptabiliser ceux des ouvrages d'infanterie du Mont de l'Ubac, du Mas Duc et du Mont de la Bataille). Par ailleurs, chaque batterie possède un voire deux magasins sous roc, généra­lement constitué de deux locaux de 3 × 3 m s'ouvrant de part et d'autre d'un couloir central auquel on accède par un escalier. Ces magasins de batterie constituent une des spécificités de la place de Nice. Enfin, on trouve également quatre magasins intermédiaires ou de secteur et quatre centraux, tous creusés sous le roc. En ce qui concerne les magasins centraux, lire nos réflexions sur le sujet dans l'articulet traitant du magasin du Mont Leuze. Le front de terre peut être divisé en quatre secteurs principaux qui rassemblent pratiquement 80 % des ouvrages défen­sifs. D'ouest en est le pôle des deux monts Chauves regroupe autour de ces deux forts quatre batteries, un abri caverne, un magasin intermédiaire et un de secteur. Vient ensuite celui de la ligne de la Grande Corniche occupée par deux forts, six batteries, trois abris cavernes, trois magasins intermédiaires et un de secteur. Ces défenses, auxquelles il ne manque qu'un retranchement d'infanterie sur leurs devants, ne sont pas sans rappeler l'organisation du Mont Faron à Toulon. En arrière et en contrebas de ce secteur, l'installation de cinq châteaux d'eau a été rendue nécessaire en raison de l'aridité des sommets et de la faiblesse des nappes phréatiques. Tous étaient similaires, avec un réservoir de 100 m³, et alimentés par une même conduite venant d'une source captée près de la Turbie. Bien que les ayant vus tous, nous n'avons pu entrer dans aucun pour y repérer le dispositif élévatoire qui devait les équiper. Notons que le cinquième et dernier château d'eau se situe excentré au sud-ouest, au mont Leuze, tout proche du magasin de secteur homonyme. La crête allant de la Turbie au promontoire de la Tête de Chien, avec ses trois batteries, son fort, son abri caverne et son magasin de secteur constitue le troisième secteur, tandis que le Mont Agel, à lui seul, avec son réduit et ses six batteries, constitue le quatrième. Un important réseau de communications optiques, souvent doublé car aidé par un relief permettant à chaque fort d'avoir des vues directes sur plusieurs de ses confrères, caractérise aussi cette place qui abrite des forts dont l'architecture compte parmi les plus remarquables, esthétiquement parlant, du système. À la veille de la Première Guerre mondiale, la garnison de la place se montait à 45 000 hommes et 269 canons. Pourtant, en 1889, l'état-major général se demandait si la ville ne devrait pas être déclarée ouverte et sa garnison était passée alors de 22 000 à 12 000 hommes. Le 24 février 1875, la commission de défense des côtes avait décidé le déclassement des batteries de l'embouchure du Var et des Sabatties. Visitée presque intégralement en avril et mai 2008, nous aurons constaté que Nice est une des rares places où aucun ouvrage Séré de Rivières n'est ouvert au public. Quasiment dans chaque fort, de braves gens d'associations (scouts, club de tir…) ou autres (conseil général, France Télécom, armée de l'air…) apprécient manifestement le « leur », mais à priori sans réelle volonté de sauvegarde, à tout le moins sur le long terme. Selon nous, et contrairement à ce que nous prétendrions pour d'autres places, tous les forts du front de terre niçois, à l'exception de celui du Mont Chauve de Tourrette, méritent l'attention des responsables du patrimoine. La devan­ture de celui de la Revère, l'entrée du réduit du Mont Agel, la variété des dispositions des locaux de la Drette, la splendeur des façades du Mont Chauve d'Aspremont et les nombreuses singularités de celui de la Tête de Chien constituent un ensemble de réelle valeur architecturale qu'il serait hautement regrettable de galvauder. Jusqu'ici la terrible pression immobilière s'est contentée de phagocyter quelques batteries (annexe de Colomars, Rimiez, Cuolla) et l'ouvrage d'infanterie du Mas Duc. Puissent à présent au moins ces cinq forts échapper au désastre, quitte à rester bardés d'antennes.

Dept 06 (Seealpen) Wichtiger Platz gegenüber Italien, und dessen nächste Elemente (Festung Mont Agel) sich kaum 8 500 m von der Grenze befinden. Um ihre Seefront zu verteidigen, verfügte der Platz über drei große Batterien, davon zwei mit Annex, die die Bucht der Engel und die Reede von Villefranche-sur-Mer deckten. Auf der Landfrontseite ist der Westen des Platzes, jenseits des Werks Colomars, dauerhafter Werke beraubt, während der Norden und Nordosten, zusätzlich zum Mont Agel, 5 Forts, 4 Werke, 18 Batterien und 4 Felsenunterstände aufweisen (letztere ohne die der Infanteriewerke des Mont de l'Ubac, des Mas Duc und des Mont de la Bataille zu zählen). Außerdem besitzt jede Batterie ein bis zwei Felsenmagazine, allgemein bestehend aus zwei Räumen von 3 × 3 m, die sich zu beiden Seiten eines zentralen Korridors öffnen, zu dem man durch eine Treppe Zugang hat. Diese Batteriemagazine stellen eine der Besonderheiten des Platzes Nizza dar. Schließlich findet man ebenfalls vier Zwischen- oder Sektorenmagazine und vier zentrale, alle unter dem Felsen gegraben. Was die Zentralmagazine betrifft, lesen Sie unsere Überlegungen zum Thema im Artikelchen, das das Magazin des Mont Leuze behandelt. Die Landfront kann in vier Hauptsektoren unterteilt werden, die praktisch 80 % der Verteidigungswerke versammeln. Von West nach Ost gruppiert der Pol der zwei Monts Chauves um diese zwei Forts vier Batterien, einen Kavernenunterstand, ein Zwischenmagazin und ein Sektorenmagazin. Kommt dann der der Linie der Grande Corniche, besetzt von zwei Forts, sechs Batterien, drei Kavernenunterständen, drei Zwischenmagazinen und einem Sektorenmagazin. Diese Verteidigungsanlagen, denen nur ein Infanterieverschanzung auf ihren Vorderseiten fehlt, erinnern nicht ohne Grund an die Organisation des Mont Faron in Toulon. Dahinter und unterhalb dieses Sektors wurde die Installation von fünf Wassertürmen notwendig aufgrund der Trockenheit der Gipfel und der Schwäche der Grundwasserleiter. Alle waren ähnlich, mit einem Reservoir von 100 m³, und gespeist von derselben Leitung, die von einer nahe der Turbie gefassten Quelle kam. Obwohl wir sie alle gesehen haben, konnten wir in keinen eintreten, um die Hebevorrichtung zu entdecken, die sie ausrüsten sollte. Wir merken an, dass der fünfte und letzte Wasserturm exzentriert im Südwesten liegt, am Mont Leuze, ganz nahe dem gleichnamigen Sektorenmagazin. Der Kamm, der von der Turbie zum Vorsprung der Tête de Chien geht, mit seinen drei Batterien, seinem Fort, seinem Kavernenunterstand und seinem Sektorenmagazin bildet den dritten Sektor, während der Mont Agel, für sich allein, mit seinem Reduit und seinen sechs Batterien, den vierten bildet. Ein wichtiges Netz optischer Kommunikationen, oft verdoppelt, weil durch ein Relief begünstigt, das jedem Fort erlaubt, direkte Sichten auf mehrere seiner Kollegen zu haben, charakterisiert auch diesen Platz, der Forts beherbergt, deren Architektur zu den bemerkenswertesten, ästhetisch gesprochen, des Systems zählt. Am Vorabend des Ersten Weltkriegs belief sich die Garnison des Platzes auf 45 000 Mann und 269 Kanonen. Doch 1889 fragte sich der Generalstab, ob die Stadt nicht für offen erklärt werden sollte und ihre Garnison war damals von 22 000 auf 12 000 Mann gesunken. Am 24. Februar 1875 hatte die Kommission für Küstenverteidigung die Herabstufung der Batterien der Mündung des Var und der Sabatties beschlossen. Fast vollständig im April und Mai 2008 besucht, werden wir festgestellt haben, dass Nizza einer der seltenen Plätze ist, wo kein Séré de Rivières-Werk für die Öffentlichkeit geöffnet ist. Praktisch in jedem Fort schätzen brave Leute von Vereinen (Pfadfinder, Schießclub…) oder andere (Generalrat, France Télécom, Luftwaffe…) offensichtlich « das ihre », aber a priori ohne echten Willen zur Bewahrung, jedenfalls auf lange Sicht. Unserer Meinung nach, und im Gegensatz zu dem, was wir für andere Plätze behaupten würden, verdienen alle Forts der Nizzaer Landfront, mit Ausnahme des Mont Chauve de Tourrette, die Aufmerksamkeit der Verantwortlichen für das Erbe. Die Fassade desjenigen der Revère, der Eingang des Reduits des Mont Agel, die Vielfalt der Anordnungen der Räume der Drette, die Pracht der Fassaden des Mont Chauve d'Aspremont und die zahlreichen Besonderheiten desjenigen der Tête de Chien bilden ein Ensemble von wirklichem architektonischem Wert, das höchst bedauernswert zu verschleudern wäre. Bisher hat der terrible Immobiliendruck sich damit begnügt, einige Batterien (Annex von Colomars, Rimiez, Cuolla) und das Infanteriewerk des Mas Duc zu phagozytieren. Mögen nun wenigstens diese fünf Forts der Katastrophe entgehen, notfalls mit Antennen behängt zu bleiben.

Dept 06 (Alpes-Maritimes) Belangrijke plaats tegenover Italië, en waarvan de dichtstbijzijnde elementen (vesting Mont Agel) zich op amper 8 500 m van de grens bevinden. Om haar zeefront te verdedigen, beschikte de plaats over drie grote batterijen, waarvan twee met annex, die de baai der Engelen en de rede van Villefranche-sur-Mer dekten. Aan de landfrontzijde is het westen van de plaats, voorbij het werk van Colomars, verstoken van permanente werken, terwijl het noorden en noordoosten, bovenop de Mont Agel, 5 forten, 4 werken, 18 batterijen en 4 rotsonderkomens tellen (laatstgenoemden zonder die van de infanteriewerken van de Mont de l'Ubac, van de Mas Duc en van de Mont de la Bataille mee te tellen). Bovendien bezit elke batterij een tot twee rotsmagazijnen, algemeen bestaande uit twee lokalen van 3 × 3 m die zich aan weerszijden van een centrale gang openen, waartoe men toegang heeft via een trap. Deze batterijmagazijnen vormen een van de bijzonderheden van de plaats Nice. Ten slotte vindt men eveneens vier tussen- of sectormagazijnen en vier centrale, alle onder de rots uitgegraven. Wat de centrale magazijnen betreft, lees onze overwegingen over het onderwerp in het artikeltje dat het magazijn van de Mont Leuze behandelt. Het landfront kan worden onderverdeeld in vier hoofd sectoren die praktisch 80 % van de verdedigingswerken verzamelen. Van west naar oost groepeert de pool van de twee monts Chauves rond deze twee forten vier batterijen, een grotonderkomen, een tussenmagazijn en een sectormagazijn. Komt dan die van de lijn van de Grande Corniche bezet door twee forten, zes batterijen, drie grotonderkomens, drie tussenmagazijnen en een sectormagazijn. Deze verdedigingen, waaraan alleen een infanterieverschansing op hun voorzijden ontbreekt, doen niet zonder herinnering aan de organisatie van de Mont Faron in Toulon. Achter en beneden deze sector is de installatie van vijf watertorens noodzakelijk gemaakt wegens de dorheid van de toppen en de zwakte van de watervoerende lagen. Allen waren gelijkaardig, met een reservoir van 100 m³, en gevoed door eenzelfde leiding komende van een bron gekapt nabij de Turbie. Hoewel we ze allemaal hebben gezien, hebben we in geen kunnen binnengaan om de hefinrichting te ontdekken die ze moest uitrusten. We merken op dat de vijfde en laatste watertoren excentrisch in het zuidwesten ligt, op de mont Leuze, heel dicht bij het gelijknamige sectormagazijn. De kam gaande van de Turbie naar de voorgebergte van de Tête de Chien, met zijn drie batterijen, zijn fort, zijn grotonderkomen en zijn sectormagazijn vormt de derde sector, terwijl de Mont Agel, op zich alleen, met zijn reduit en zijn zes batterijen, de vierde vormt. Een belangrijk netwerk van optische communicaties, vaak verdubbeld omdat begunstigd door een reliëf dat elk fort toelaat directe zichten op verscheidene van zijn collega's te hebben, karakteriseert ook deze plaats die forten herbergt waarvan de architectuur tot de meest opmerkelijke, esthetisch gesproken, van het systeem telt. Op de vooravond van de Eerste Wereldoorlog bedroeg de garnizoen van de plaats 45 000 man en 269 kanonnen. Nochtans, in 1889, vroeg de generale staf zich af of de stad niet open verklaard moest worden en haar garnizoen was toen van 22 000 op 12 000 man gegaan. Op 24 februari 1875 had de commissie voor kustverdediging de declassering beslist van de batterijen van de monding van de Var en van de Sabatties. Bijna integraal bezocht in april en mei 2008, zullen we hebben vastgesteld dat Nice een van de zeldzame plaatsen is waar geen enkel Séré de Rivières-werk voor het publiek open is. Quasi in elk fort appreciëren brave mensen van verenigingen (scouts, schietclub…) of andere (algemene raad, France Télécom, luchtmacht…) klaarblijkelijk « het hunne », maar a priori zonder echte wil tot bewaring, tenminste op lange termijn. Volgens ons, en in tegenstelling tot wat we voor andere plaatsen zouden beweren, verdienen alle forten van het Nizzaase landfront, met uitzondering van dat van de Mont Chauve de Tourrette, de aandacht van de verantwoordelijken voor het erfgoed. De voorgevel van dat van de Revère, de ingang van het reduit van de Mont Agel, de verscheidenheid van de schikkingen van de lokalen van de Drette, de pracht van de gevels van de Mont Chauve d'Aspremont en de talrijke eigenaardigheden van dat van de Tête de Chien vormen een ensemble van reële architecturale waarde dat hoogst betreurenswaardig zou zijn te verkwanselen. Tot hiertoe heeft de verschrikkelijke immobiliëndruk zich tevreden gesteld met het fagocyteren van enkele batterijen (annex van Colomars, Rimiez, Cuolla) en het infanteriewerk van de Mas Duc. Mogen nu tenminste deze vijf forten aan de ramp ontsnappen, desnoods met antennes behangen te blijven.

Dept 06 (Alpes-Maritimes) Important fortress facing Italy, and whose closest elements (fortress of Mont Agel) are located barely 8,500 m from the border. To defend its sea front, the fortress had three large batteries, two of which with annex, covering the Baie des Anges and the roadstead of Villefranche-sur-Mer. On the land front side, the west of the fortress, beyond the work of Colomars, is devoid of permanent works, while the north and north-east total, in addition to Mont Agel, 5 forts, 4 works, 18 batteries and 4 rock shelters (the latter without counting those of the infantry works of Mont de l'Ubac, Mas Duc and Mont de la Bataille). Moreover, each battery possesses one or even two rock magazines, generally consisting of two rooms of 3 × 3 m opening on either side of a central corridor to which one accesses by a staircase. These battery magazines constitute one of the specificities of the fortress of Nice. Finally, one also finds four intermediate or sector magazines and four central ones, all dug under the rock. Regarding the central magazines, read our reflections on the subject in the short article dealing with the magazine of Mont Leuze. The land front can be divided into four main sectors which gather practically 80% of the defensive works. From west to east the pole of the two Monts Chauves groups around these two forts four batteries, a cavern shelter, an intermediate magazine and a sector one. Then comes that of the line of the Grande Corniche occupied by two forts, six batteries, three cavern shelters, three intermediate magazines and a sector one. These defences, which only lack an infantry entrenchment on their fronts, are reminiscent of the organization of Mont Faron in Toulon. Behind and below this sector, the installation of five water towers was made necessary due to the aridity of the summits and the weakness of the water tables. All were similar, with a 100 m³ reservoir, and supplied by the same conduit coming from a source captured near La Turbie. Although having seen them all, we could not enter any to locate the lifting device that must have equipped them. Let us note that the fifth and last water tower is located off-centre to the south-west, at Mont Leuze, very close to the homonymous sector magazine. The ridge going from La Turbie to the promontory of Tête de Chien, with its three batteries, its fort, its cavern shelter and its sector magazine constitutes the third sector, while Mont Agel, by itself, with its redoubt and its six batteries, constitutes the fourth. An important network of optical communications, often doubled because aided by a relief allowing each fort to have direct views on several of its counterparts, also characterizes this fortress which houses forts whose architecture is among the most remarkable, aesthetically speaking, of the system. On the eve of the First World War, the garrison of the fortress amounted to 45,000 men and 269 cannons. Yet, in 1889, the general staff wondered if the city should not be declared open and its garrison had then gone from 22,000 to 12,000 men. On 24 February 1875, the coastal defence commission had decided the declassification of the batteries of the mouth of the Var and of the Sabatties. Visited almost entirely in April and May 2008, we will have observed that Nice is one of the rare fortresses where no Séré de Rivières work is open to the public. Almost in every fort, good people from associations (scouts, shooting club…) or others (general council, France Télécom, air force…) manifestly appreciate « theirs », but a priori without real will for preservation, at the very least in the long term. In our opinion, and contrary to what we would claim for other fortresses, all the forts of the Nice land front, with the exception of that of Mont Chauve de Tourrette, deserve the attention of heritage officials. The facade of that of La Revère, the entrance of the redoubt of Mont Agel, the variety of the arrangements of the rooms of Drette, the splendor of the facades of Mont Chauve d'Aspremont and the numerous singularities of that of Tête de Chien constitute an ensemble of real architectural value that would be highly regrettable to squander. Until now the terrible real estate pressure has contented itself with phagocytizing some batteries (annex of Colomars, Rimiez, Cuolla) and the infantry work of Mas Duc. May now at least these five forts escape disaster, even if they have to remain bristling with antennas.

Dept 06 (Alpes-Maritimes) Důležitá pevnost proti Itálii, a jejíž nejbližší prvky (pevnost Mont Agel) se nacházejí pouhých 8 500 m od hranice. K obraně svého námořního frontu disponovala pevnost třemi velkými bateriemi, z toho dvěma s přílohou, kryjícími Zátoku andělů a roadstead Villefranche-sur-Mer. Na straně suchozemského frontu je západ pevnosti, za dílem na Colomars, prost trvalých děl, zatímco sever a severovýchod čítají, kromě Mont Agel, 5 pevností, 4 díla, 18 baterií a 4 skalní úkryty (posledně jmenované bez započtení těch z pěchotních děl na Mont de l'Ubac, na Mas Duc a na Mont de la Bataille). Mimoto každá baterie vlastní jeden až dva skalní magazíny, obecně složené ze dvou místností 3 × 3 m otevírajících se po obou stranách centrální chodby, k níž se přistupuje schodištěm. Tyto bateriové magazíny tvoří jednu ze specifik pevnosti Nice. Konečně, nalézá se také čtyři mezilehlé nebo sektorové magazíny a čtyři centrální, všechny vytesané pod skálou. Co se týče centrálních magazínů, čtěte naše úvahy k tématu v článku pojednávajícím o magazínu na Mont Leuze. Suchozemský front může být rozdělen do čtyř hlavních sektorů, které sdružují prakticky 80 % obranných děl. Od západu na východ pól dvou Monts Chauves shromažďuje kolem těchto dvou pevností čtyři baterie, jeden jeskynní úkryt, jeden mezilehlý magazín a jeden sektorový. Poté přichází ten linie Grande Corniche obsazený dvěma pevnostmi, šesti bateriemi, třemi jeskynními úkryty, třemi mezilehlými magazíny a jedním sektorovým. Tyto obrany, kterým chybí pouze pěchotní opevnění na jejich čelních stranách, nepřipomínají bez důvodu organizaci Mont Faron v Toulonu. V zázemí a pod tímto sektorem byla instalace pěti vodárenských věží učiněna nezbytnou kvůli vyprahlosti vrcholů a slabosti zvodní. Všechny byly podobné, s nádrží 100 m³, a zásobeny stejným potrubím přicházejícím z pramene zachyceného near La Turbie. Ačkoli jsme je všechny viděli, nemohli jsme do žádné vstoupit, abychom tam nalezli zdvihací zařízení, které je mělo vybavovat. Všimněme si, že pátá a poslední vodárenská věž se nachází excentricky na jihozápadě, na Mont Leuze, velice blízko stejnojmenného sektorového magazínu. Hřeben jdoucí od La Turbie k výběžku Tête de Chien, se svými třemi bateriemi, svou pevností, svým jeskynním úkrytem a svým sektorovým magazínem tvoří třetí sektor, zatímco Mont Agel, sám o sobě, se svým reduitem a svými šesti bateriemi, tvoří čtvrtý. Důležitá síť optických komunikací, často zdvojená, protože podporovaná reliéfem umožňujícím každé pevnosti mít přímé výhledy na několik svých protějšků, charakterizuje také tuto pevnost, která hostí pevnosti, jejichž architektura patří k nejpozoruhodnějším, esteticky vzato, systému. Předvečer první světové války činila posádka pevnosti 45 000 mužů a 269 děl. Přesto, v roce 1889, se generální štáb ptal, zda by město nemělo být prohlášeno za otevřené a jeho posádka tehdy klesla z 22 000 na 12 000 mužů. Dne 24. února 1875 rozhodla komise pro obranu pobřeží o deklasování baterií u ústí Varu a na Sabatties. Téměř celá navštívena v dubnu a květnu 2008, budeme si povšimli, že Nice je jednou z vzácných pevností, kde není žádné Séré de Rivièresovo dílo otevřeno veřejnosti. Téměř v každé pevnosti oceňují zřejmě hodní lidé z asociací (skauti, střelecký klub…) nebo jiní (generální rada, France Télécom, letectvo…) « to své », ale a priori bez skutečné vůle k uchování, přinejmenším v dlouhodobém horizontu. Podle nás, a na rozdíl od toho, co bychom tvrdili pro jiné pevnosti, si všechny pevnosti nicejského suchozemského frontu, s výjimkou té na Mont Chauve de Tourrette, zaslouží pozornost odpovědných za dědictví. Průčelí té na Revère, vchod reduitu na Mont Agel, rozmanitost uspořádání místností na Drette, nádhera fasád na Mont Chauve d'Aspremont a četné zvláštnosti té na Tête de Chien tvoří soubor skutečné architektonické hodnoty, který by bylo vysoce politováníhodné promrhat. Zatím se hrozný tlak developerů spokojil s pohlcením několika baterií (příloha na Colomars, Rimiez, Cuolla) a pěchotního díla na Mas Duc. Kéž nyní alespoň těchto pět pevností unikne katastrofě, i kdyby měly zůstat ověšeny anténami.