Mont Agel (forteresse du)

Place de Nice, est-nord-est de la ville, 1889-1892. De 1 082 à 1 148 m/alt. Mont Agel, mont qui gèle ; en effet, il constitue la première barrière terrestre de hauteur respectable depuis les Pyrénées et les nuages ne manquent pas de s'y accrocher y créant un microclimat dans lequel les extrêmes se côtoient. La montagne, située en avant de la place, à 8 500 m à peine de la frontière italienne, commandait la route de Menton mais aussi toutes les approches du nord et du nord-est (Sospel). Le plateau sommital lui confère un petit air de Massada. D'une longueur de 1 000 m pour une largeur de 500, il est totalement ceinturé par un mur formant escarpe et parapet. Un seul chemin permet d'y accéder. Il traverse de part en part le réduit (cfr articulet distinct) situé à l'ouest. Ce chemin suit les contours du plateau au centre/est duquel un casernement en baraques de maçonneries de moellons a été construit. Le long de son parcours, il desservait six batteries désignées par des lettres. Un schéma d'ensemble déniché dans un cours de fortification indique que ce chemin était doublé d'une voie ferrée, ce dont nous n'avons pas repéré d'indice in situ, peut-être faute d'en avoir eu connaissance. La première, la batterie A, face au nord-ouest, se situait à une centaine de mètres du saillant III du réduit. Son emplacement coiffe, somme toutes, les entrées (hommes, munitions et téléphérique) de l'ouvrage Maginot construit durant l'Entre-deux-guerres. Peu à la droite, voire à l'emplacement même du bloc 5 (tourelle de 75 Mle 33) de cet ouvrage, se trouvait le magasin de batterie. Ce dernier était agencé comme ceux des autres batteries de la place de Nice, à savoir un escalier creusé dans le roc donnait sur une galerie de 6 à 8 m de longueur venant buter sur une niche aux artifices. Un magasin à projectiles et un magasin à gargousses, tous deux peu ou prou carrés, de 250 à 300 cm de côté, se faisaient face de part et d'autre de la niche. Nous n'avons pas observé de trace de cette batterie, mais il nous faut avouer que nous n'avons eu connaissance de son emplacement exact qu'après notre visite. Nous n'avons eu l'occasion que de faire un tour rapide du plateau et tout au plus a-t-on pu distinguer au passage des vestiges de la batterie D' ou E. L'idéal eut été de faire un tour pédestre, mais nous ne sommes pas à plaindre, vu la sensibilité du site, nous nous considérons même comme des privilégiés. Ceci simplement pour expliquer que nous sommes ici contraints de fournir des explications sur base de documents d'archives, bien plus que sur des constats de terrain. Ce que nous pouvons néanmoins avancer c'est qu'aux endroits où nous nous sommes quelque peu attardés, c'est-à-dire près de cette batterie A et du bloc Maginot 8 (bloc non relié à l'ouvrage principal et proche de la batterie D) il existe des positions de campagne (MOM -main d'œuvre militaire- généralement des positions aménagées durant la drôle de guerre) qui ont tiré le parti le plus rationnel de ce qui existait déjà. Toujours au sein de cette batterie A, en avant du bloc 5 Maginot déjà cité, se trouvait un escalier descendant dans le roc, mais sa facture ne nous a nullement rappelé ceux des autres magasins de la place. Nous n'avons pas pris la liberté de fausser compagnie à notre accompagnateur, lequel était déjà sollicité au-delà du raisonnable. Si nous avions su alors qu'un magasin de batterie était censé se trouver à proximité, nous aurions tout de même insisté… Les regrets sont éternels. En arrière de cette batterie A se trouvaient la maison du gardien de batterie, un hangar d'artillerie et des écuries. Des installations modernes ont remplacé ces bâtiments. Il nous faut gagner la pointe nord-est du plateau pour trouver la batterie B. Nettement plus petite que sa devancière, elle possède à sa droite le même magasin sous roc. À en croire le plan du plateau affiché dans l'ouvrage Maginot à l'intention des visiteurs de jadis (en principe, les visites sont désormais interdites), ce magasin existerait toujours. Il est mentionné comme abri, rôle pour lequel il aura été aménagé durant la drôle de guerre. La batterie C, pour quatre canons de 95 mm, occupe le centre du front oriental du plateau. Elle comprenait deux parapets distincts et avait par conséquent une crête de feu double de la batterie B. Son magasin de batterie, pour lequel la remarque faite pour celui de la batterie B vaut tout autant, se situait une quarantaine de mètres au nord-ouest. Viennent ensuite les batteries D et D' dans l'arrondi sud-est du plateau. Chacune de l'ampleur de la batterie B, c'est-à-dire pour deux à trois pièces maximum et séparées par un espace d'environ 40 mètres au centre duquel se trouvait un magasin commun aux deux positions. Ce magasin figure, lui aussi comme abri, sur le plan exposé dans l'ouvrage Maginot. La sixième batterie, la batterie E, est quant à elle orientée au sud-est, une centaine de mètres au sud-ouest de la D'. Aucun magasin n'est renseigné à proximité. Notons qu'un magasin central, de plus grande capacité, figure sur le schéma repéré dans le cours de fortification déjà évoqué, magasin implanté dans un creux presque au centre du massif. Probablement à dessein, ce schéma est faussé ; les emplacements des batteries et des baraquements y sont situés de façon aléatoire. Il indique aussi une septième batterie entre la E et le réduit. À tort ? Le doute subsiste. En tous cas, au même endroit et, avec une vue imprenable sur le littoral, un pavillon était réservé aux officiers. Fin juillet 1897, une note (dont la provenance précise nous est inconnue) préconise d'aménager six nouveaux emplacements de batterie, numérotés de 1 à 6. L'emplacement n° 1 devait être prévu pour recevoir quatre canons de 90 mm sur quatre plates-formes Mle 1840. Le n° 2, quatre plates-formes distinctes pour recevoir à volonté des pièces de 12, de 24 de siège, ou des canons de 90 de campagne. Ces deux batteries, proches de la batterie B, auraient fait face au levant. Le n° 3, situé à peu près à l'emplacement du second dôme radar que l'on aperçoit aujourd'hui depuis des kilomètres à la ronde, eût été prévu pour deux mortiers rayés de 220 mm. Le n° 4, à la gauche de la batterie A, eût consisté en un simple arasement d'une surface pour y installer des canons de campagne (pas de précision quant au nombre ni calibre). Quarante mètres au sud, le n° 5 devait recevoir deux plates-formes pour autant de canons de 155 mm de Bange. Enfin, ± 120 m plus au sud encore, on devait aménager 4 plates-formes Mle 1883 pour canons de 120 mm de Bange. La note précise, pour l'ensemble des six batteries, que "des tirs de toute nature pourront être exécutés avec ces bouches à feu (direct, indirect, plongeant, vertical) à la charge maxima et aux charges inférieures, ainsi qu'aux charges équivalentes des autres espèces de poudre, avec des projectiles lestés ou chargés de toutes sortes. En raison des dangers sérieux qu'il présenterait, aucun tir ne pourra être effectué avec les mortiers lisses." Libellé de la sorte, il convient de comprendre qu'il y avait préalablement des mortiers lisses installés sur le plateau. De fait, directement à la droite de la batterie C, un plan y mentionne deux positions de mortiers, ce qui porte à sept le nombre de batteries aménagées avec certitude sur le plateau, ce à quoi il convient d'ajouter les six hypothétiques emplacements que nous venons de passer en revue, plus trois canons de 95 mm au saillant III du réduit. Manifestement, la forteresse était conçue pour offrir une longue résistance. Ses approches sont rendues difficiles par les barrières rocheuses. Son alimentation en eau, sous réserve de vérification, était assurée, outre par la récupération des eaux pluviales, par le captage d'une source un kilomètre à l'ouest, au lieu-dit "Le Faïssé". La montagne eût constitué un sérieux problème pour tout envahisseur. Les Italiens l'apprendront à leur dépends quand, rien que le 23 juin 1940, les deux tourelles de 75 Mle 33 de l'ouvrage Maginot leur délivrèrent pas moins de 1251 coups, annihilant leurs efforts pour se rendre maîtres de l'ouvrage du cap Martin. Au nombre des faits d'armes de ces tourelles, il convient de noter aussi la destruction d'un train blindé italien. Aujourd'hui, le Mont Agel est occupé par la Base Aérienne 943. Le plateau supporte des installations modernes, certes, mais qui n'occupent pas les sites des batteries. Nous avons dégrossi le travail, le constat plus précis in situ reste à faire. Il nous reste à admettre que nous n'avons pas d'explication rationnelle quant à la désignation de "forteresse" pour cet ensemble. Le système défensif français de la période 1874-1914 compte bien d'autres forts bardés de batteries annexes et, pourtant, seul le Mont Agel se voit ainsi désigné. Le lieutenant-colonel Truttmann (cfr bibliographie) soulève le même problème, sans plus de réponse. Terrain militaire, accès interdit.

Festung von Nice, Ost-Nordost der Stadt, 1889-1892. Von 1 082 bis 1 148 M/ü M. Mont Agel, Berg der friert; tatsächlich bildet er die erste Landbarriere von respektabler Höhe seit den Pyrenäen und die Wolken bleiben nicht aus, sich dort festzuhalten, wodurch ein Mikroklima geschaffen wird, in dem Extreme aufeinandertreffen. Der Berg, vor der Festung gelegen, nur 8 500 m von der italienischen Grenze entfernt, beherrschte die Straße nach Menton aber auch alle Annäherungen von Norden und Nordosten (Sospel). Das Gipfelplateau verleiht ihm einen kleinen Hauch von Massada. Mit einer Länge von 1 000 m bei einer Breite von 500 ist es vollständig von einer Mauer umgeben, die Escarpe und Brustwehr bildet. Ein einziger Weg ermöglicht den Zugang. Er durchquert von einem Ende zum anderen die Redoute (siehe separater Artikel) im Westen. Dieser Weg folgt den Konturen des Plateaus, in dessen Mitte/Osten eine Unterkunft in Bruchsteinmauerwerk-Baracken erbaut wurde. Entlang seines Verlaufs erschloss er sechs mit Buchstaben bezeichnete Batterien. Ein Gesamtschema, das in einem Fortifikationskurs aufgestöbert wurde, zeigt, dass dieser Weg von einer Eisenbahnlinie begleitet wurde, wovon wir vor Ort keine Anzeichen festgestellt haben, vielleicht weil wir davon keine Kenntnis hatten. Die erste, Batterie A, nach Nordwesten ausgerichtet, befand sich etwa hundert Meter von der Ausbuchtung III der Redoute entfernt. Ihr Standort überdeckt letztlich die Eingänge (Mannschaften, Munition und Seilbahn) des Maginot-Werks, das in der Zwischenkriegszeit erbaut wurde. Etwas rechts, sogar am genauen Standort des Blocks 5 (Panzerdrehturm 75 Mle 33) dieses Werks, befand sich der Batteriemagazin. Letzterer war wie die anderen Magazine der Festung Nice angeordnet, nämlich eine in den Fels gegrabene Treppe führte zu einem 6 bis 8 m langen Gang, der auf eine Nische für Kunstfeuerwerk stieß. Ein Geschossmagazin und ein Kartuschenmagazin, beide mehr oder weniger quadratisch, von 250 bis 300 cm Seitenlänge, standen sich zu beiden Seiten der Nische gegenüber. Wir haben keine Spuren dieser Batterie beobachtet, aber wir müssen gestehen, dass wir von ihrem genauen Standort erst nach unserem Besuch erfahren haben. Wir hatten nur Gelegenheit, eine schnelle Runde über das Plateau zu machen und höchstens konnten wir im Vorbeigehen Überreste der Batterie D' oder E unterscheiden. Ideal wäre ein Fußmarsch gewesen, aber wir sind nicht zu bemitleiden, angesichts der Sensibilität des Standorts betrachten wir uns sogar als Privilegierte. Dies nur um zu erklären, dass wir hier gezwungen sind, Erklärungen auf der Grundlage von Archivdokumenten zu liefern, viel mehr als auf Feldbeobachtungen. Was wir dennoch vorbringen können, ist, dass an den Orten, an denen wir uns etwas aufgehalten haben, das heißt in der Nähe dieser Batterie A und des Maginot-Blocks 8 (Block, der nicht mit dem Hauptwerk verbunden und in der Nähe der Batterie D liegt) Feldstellungen existieren (MOM -militärische Arbeitskraft- generally Stellungen, die während des Sitzkriegs eingerichtet wurden), die den rationalsten Nutzen aus dem bereits Bestehenden gezogen haben. Immer noch innerhalb dieser Batterie A, vor dem bereits erwähnten Maginot-Block 5, befand sich eine in den Fels absteigende Treppe, aber ihre Machart erinnerte uns keineswegs an die der anderen Magazine der Festung. Wir haben uns nicht die Freiheit genommen, uns von unserem Begleiter zu entfernen, der bereits über das Vernünftige hinaus in Anspruch genommen war. Wenn wir damals gewusst hätten, dass sich in der Nähe ein Batteriemagazin befinden sollte, hätten wir dennoch bestanden… Die Bedauern sind ewig. Hinter dieser Batterie A befanden sich das Haus des Batteriewärters, ein Artillerieschuppen und Ställe. Moderne Anlagen haben diese Gebäude ersetzt. Wir müssen zur Nordostspitze des Plateaus gelangen, um die Batterie B zu finden. Deutlich kleiner als ihre Vorgängerin, besitzt sie rechts denselben Felsmagazin. Dem auf der Maginot-Anlage für Besucher von einst ausgestellten Plan des Plateaus zufolge (grundsätzlich sind Besuche nun verboten), würde dieses Magazin immer noch existieren. Es wird als Unterstand erwähnt, eine Rolle, für die es während des Sitzkriegs eingerichtet worden sein wird. Die Batterie C, für vier 95 mm Geschütze, besetzt die Mitte der östlichen Front des Plateaus. Sie umfasste zwei distincte Brustwehren und hatte folglich eine doppelte Feuerlinie der Batterie B. Ihr Batteriemagazin, für den die für den der Batterie B gemachte Bemerkung ebenso gilt, befand sich etwa vierzig Meter nordwestlich. Danach folgen die Batterien D und D' in der südöstlichen Rundung des Plateaus. Jede vom Ausmaß der Batterie B, das heißt für zwei bis drei Geschütze maximum und getrennt durch einen Raum von etwa 40 Metern, in dessen Mitte sich ein den beiden Stellungen gemeinsamer Magazin befand. Dieser Magazin erscheint, ebenfalls als Unterstand, auf dem in der Maginot-Anlage ausgestellten Plan. Die sechste Batterie, Batterie E, ist ihrerseits nach Südosten ausgerichtet, hundert Meter südwestlich der D'. Kein Magazin ist in der Nähe verzeichnet. Beachten wir, dass ein Zentralmagazin, von größerer Kapazität, auf dem im bereits erwähnten Fortifikationskurs entdeckten Schema erscheint, Magazin, der in einer Mulde fast in der Mitte des Massivs angelegt wurde. Wahrscheinlich absichtlich ist dieses Schema verfälscht; die Standorte der Batterien und der Baracken sind darin zufällig angeordnet. Es zeigt auch eine siebte Batterie zwischen der E und der Redoute. Zu Unrecht? Der Zweifel bleibt bestehen. Jedenfalls, am selben Ort und, mit einem atemberaubenden Blick auf die Küste, war ein Pavillon für Offiziere reserviert. Ende Juli 1897 empfiehlt eine Notiz (deren genaue Herkunft uns unbekannt ist) die Einrichtung von sechs neuen Batteriestellungen, nummeriert von 1 bis 6. Stellung Nr. 1 sollte vorgesehen werden, um vier 90 mm Geschütze auf vier Plattformen Mle 1840 zu empfangen. Nr. 2, vier distincte Plattformen, um nach Belieben Geschütze von 12, von 24 Belagerung, oder 90 Feldgeschütze zu empfangen. Diese beiden Batterien, in der Nähe der Batterie B, hätten nach Osten ausgerichtet sein sollen. Nr. 3, located ungefähr am Standort der zweiten Radarkuppel, die man heute von Kilometern in der Runde sieht, wäre für zwei gerippte 220 mm Mörser vorgesehen gewesen. Nr. 4, links der Batterie A, hätte in einer einfachen Einebnung einer Fläche bestanden, um dort Feldgeschütze zu installieren (keine Präzision bezüglich Anzahl noch Kaliber). Vierzig Meter südlich, Nr. 5 sollte zwei Plattformen für ebenso viele 155 mm de Bange Geschütze empfangen. Schließlich, ± 120 m weiter südlich noch, sollte man 4 Plattformen Mle 1883 für 120 mm de Bange Geschütze einrichten. Die Notiz präzisiert, für die Gesamtheit der sechs Batterien, dass "Feuer jeder Art mit diesen Geschützen ausgeführt werden können (direkt, indirekt, streifend, vertikal) mit der Maximalladung und den geringeren Ladungen, sowie mit den äquivalenten Ladungen der anderen Pulverarten, mit ballastierten oder mit aller Art geladenen Geschossen. Wegen der ernsthaften Gefahren, die es darstellen würde, kann kein Feuer mit glatten Mörsern ausgeführt werden." So formuliert, ist zu verstehen, dass es zuvor glatte Mörser auf dem Plateau installiert gab. Tatsächlich, direkt rechts der Batterie C, erwähnt ein Plan dort zwei Mörserstellungen, was die Zahl der mit Sicherheit auf dem Plateau eingerichteten Batterien auf sieben bringt, was zu den sechs hypothetischen Stellungen, die wir soeben überprüft haben, hinzuzufügen ist, plus drei 95 mm Geschütze an der Ausbuchtung III der Redoute. Offensichtlich war die Festung konzipiert, um einen langen Widerstand zu bieten. Ihre Annäherungen werden durch die Felsbarrieren erschwert. Seine Wasserversorgung, vorbehaltlich Überprüfung, war sichergestellt, außer durch die Rückgewinnung von Regenwasser, durch die Erschließung einer Quelle einen Kilometer westlich, am Ort "Le Faïssé". Der Berg hätte ein ernsthaftes Problem für jeden Eindringling dargestellt. Die Italiener werden es zu ihrem Nachteil lernen, wenn, nur am 23. Juni 1940, die beiden Panzerdrehtürme 75 Mle 33 des Maginot-Werks ihnen nicht weniger als 1251 Schüsse lieferten, ihre Bemühungen vereitelnd, sich der Anlage des Kap Martin zu bemächtigen. Unter den Waffentaten dieser Türme ist auch die Zerstörung eines italienischen Panzerzugs zu vermerken. Heute ist der Mont Agel von der Luftwaffenbasis 943 besetzt. Das Plateau trägt moderne Anlagen, sicher, aber die besetzen nicht die Standorte der Batterien. Wir haben die Arbeit grob gemacht, die genauere Feststellung vor Ort bleibt zu tun. Es bleibt uns einzugestehen, dass wir keine rationelle Erklärung für die Bezeichnung "Festung" für dieses Ensemble haben. Das französische Verteidigungssystem der Periode 1874-1914 zählt wohl andere Forts, die mit Annexbatterien bestückt sind, und dennoch wird nur der Mont Agel so bezeichnet. Oberstleutnant Truttmann (siehe Bibliographie) wirft das gleiche Problem auf, ohne weitere Antwort. Militärgelände, Zutritt verboten.

Vesting van Nice, oost-noord-oost van de stad, 1889-1892. Van 1 082 tot 1 148 m/alt. Mont Agel, berg die vriest; inderdaad, hij vormt de eerste landbarrière van respectabele hoogte sinds de Pyreneeën en de wolken blijven niet uit zich er vast te hechten waardoor een microklimaat wordt gecreëerd waarin extremen elkaar ontmoeten. De berg, gelegen voor de vesting, op amper 8 500 m van de Italiaanse grens, beheerste de weg naar Menton maar ook alle benaderingen van het noorden en noordoosten (Sospel). Het topplateau verleent hem een klein luchtje van Massada. Met een lengte van 1 000 m voor een breedte van 500, is het volledig omsingeld door een muur die escarpe en borstwering vormt. Een enkele weg maakt toegang mogelijk. Hij doorkruist van begin tot eind de redoute (zie apart artikeltje) gelegen in het westen. Deze weg volgt de contouren van het plateau in welks centrum/oosten een kazernement in baksteenbarakken werd gebouwd. Langs zijn traject bediende hij zes met letters aangeduide batterijen. Een overallschema opgediept in een fortificatiecursus geeft aan dat deze weg werd verdubbeld door een spoorweg, waarvan we ter plaatse geen aanwijzing hebben opgemerkt, misschien door gebrek aan kennis ervan. De eerste, batterij A, naar het noordwesten gericht, bevond zich op een honderdtal meters van de uitstulping III van de redoute. Haar locatie dekt uiteindelijk de ingangen (mannen, munitie en kabelbaan) van het Maginot-werk gebouwd tijdens het Interbellum. Iets rechts, zelfs op de exacte locatie van blok 5 (koepel 75 Mle 33) van dit werk, bevond zich de batterijmagazijn. Laatstgenoemde was ingericht zoals die van de andere batterijen van de vesting Nice, namelijk een in de rots uitgegraven trap gaf uit op een galerij van 6 tot 8 m lengte die botste op een nis voor kunstvuurwerk. Een projectielenmagazijn en een kardoesmagazijn, beide min of meer vierkant, van 250 tot 300 cm zijde, stonden elkaar tegenover aan weerszijden van de nis. We hebben geen spoor van deze batterij waargenomen, maar we moeten bekennen dat we kennis van haar exacte locatie pas na ons bezoek hebben gehad. We hebben slechts de gelegenheid gehad een snelle ronde over het plateau te maken en hoogstens hebben we onderweg overblijfselen van batterij D' of E kunnen onderscheiden. Ideaal zou een voettocht zijn geweest, maar we zijn niet te beklagen, gezien de gevoeligheid van de site, we beschouwen ons zelfs als bevoorrechten. Dit simpelweg om uit te leggen dat we hier gedwongen zijn verklaringen te geven op basis van archiefdocumenten, veel meer dan op terreinwaarnemingen. Wat we niettemin kunnen aanvoeren is dat op de plaatsen waar we enigszins hebben vertoefd, dat wil zeggen in de buurt van deze batterij A en van Maginot-blok 8 (blok niet verbonden met het hoofdwerk en nabij batterij D) veldposities bestaan (MOM -militaire arbeidskracht- generally posities ingericht tijdens de Schemeroorlog) die het meest rationele voordeel hebben getrokken uit wat reeds bestond. Steeds binnen deze batterij A, voor de reeds vermelde Maginot-blok 5, bevond zich een in de rots afdalende trap, maar haar afwerking deed ons geenszins denken aan die van de andere magazijnen van de vesting. We hebben ons de vrijheid niet genomen ons te verwijderen van onze begeleider, die reeds beyond redelijk werd lastiggevallen. Als we toen hadden geweten dat een batterijmagazijn zich in de buurt moest bevinden, zouden we niettemin hebben aangedrongen… De spijt is eeuwig. Achter deze batterij A bevonden zich het huis van de batterijbewaker, een artillerieloods en stallen. Moderne installaties hebben deze gebouwen vervangen. We moeten naar de noordoostpunt van het plateau gaan om batterij B te vinden. Duidelijk kleiner dan haar voorgangster, bezit ze rechts hetzelfde rotsmagazijn. Volgens het plan van het plateau dat in het Maginot-werk voor bezoekers van weleer wordt tentoongesteld (in principe zijn bezoeken nu verboden), zou dit magazijn nog steeds bestaan. Het wordt vermeld als schuilplaats, een rol waarvoor het tijdens de Schemeroorlog zal zijn ingericht. Batterij C, voor vier 95 mm kanonnen, bezet het centrum van de oostelijke front van het plateau. Ze omvatte twee distincte borstweringen en had bijgevolg een dubbele vuurlijn van batterij B. Haar batterijmagazijn, waarvoor de voor die van batterij B gemaakte opmerking evenzeer geldt, bevond zich een veertigtal meters noordwestelijk. Vervolgens komen de batterijen D en D' in de zuidoostelijke ronding van het plateau. Elk van de omvang van batterij B, dat wil zeggen voor twee tot drie stukken maximum en gescheiden door een ruimte van ongeveer 40 meter in welks centrum een magazijn gemeenschappelijk aan de twee posities zich bevond. Dit magazijn figureert, eveneens als schuilplaats, op het plan tentoongesteld in het Maginot-werk. De zesde batterij, batterij E, is voor haar part naar het zuidoosten gericht, honderd meter zuidwestelijk van de D'. Geen magazijn is in de buurt genoteerd. Merken we op dat een centraal magazijn, van grotere capaciteit, figureert op het schema ontdekt in de reeds vermelde fortificatiecursus, magazijn geplaatst in een holte bijna in het centrum van het massief. Waarschijnlijk opzettelijk, is dit schema vervalst; de plaatsen van de batterijen en de barakken zijn er willekeurig in gesitueerd. Het geeft ook een zevende batterij aan tussen de E en de redoute. Ten onrechte? De twijfel blijft bestaan. In ieder geval, op dezelfde plaats en, met een adembenemend uitzicht op de kust, was een paviljoen gereserveerd voor officieren. Eind juli 1897 beveelt een nota (waarvan de precieze herkomst ons onbekend is) aan zes nieuwe batterijplaatsen in te richten, genummerd van 1 tot 6. Plaats nr. 1 moest worden voorzien om vier 90 mm kanonnen te ontvangen op vier platforms Mle 1840. Nr. 2, vier distincte platforms om naar believen stukken van 12, van 24 belegering, of 90 veldkanonnen te ontvangen. Deze twee batterijen, nabij batterij B, zouden naar het oosten zijn gericht geweest. Nr. 3, gelegen ongeveer op de plaats van de tweede radar koepel die men vandaag van kilometers in de rondte ziet, zou zijn voorzien voor twee getrokken 220 mm mortieren. Nr. 4, links van batterij A, zou hebben bestaan in een eenvoudige egalisatie van een oppervlak om er veldkanonnen te installeren (geen precisie wat aantal noch kaliber betreft). Veertig meter zuidelijk, nr. 5 moest twee platforms ontvangen voor evenveel 155 mm de Bange kanonnen. Tenslotte, ± 120 m verder zuidelijk nog, moest men 4 platforms Mle 1883 inrichten voor 120 mm de Bange kanonnen. De nota preciseert, voor het geheel van de zes batterijen, dat "vuren van alle aard kunnen worden uitgevoerd met deze vuurmonden (direct, indirect, dalend, verticaal) met de maximale lading en de mindere ladingen, evenals met de equivalente ladingen van de andere soorten poeder, met geballaste of met allerlei soorten geladen projectielen. Omwille van de ernstige gevaren die het zou presenteren, kan geen vuur worden uitgevoerd met de gladde mortieren." Zo geformuleerd, dient te worden begrepen dat er voordien gladde mortieren op het plateau geïnstalleerd waren. Feitelijk, direct rechts van batterij C, vermeldt een plan daar twee mortierposities, wat het aantal met zekerheid op het plateau ingerichte batterijen op zeven brengt, wat dient te worden toegevoegd aan de zes hypothetische plaatsen die we zojuist hebben herzien, plus drie 95 mm kanonnen aan de uitstulping III van de redoute. Klaarblijkelijk was het fort ontworpen om een lang verzet te bieden. Haar benaderingen worden moeilijk gemaakt door de rotsbarrières. Haar watervoorziening, onder voorbehoud van verificatie, was verzekerd, behalve door de recuperatie van regenwater, door de winning van een bron een kilometer westelijk, bij de plaats "Le Faïssé". De berg zou een serieus probleem hebben gevormd voor elke indringer. De Italianen zullen het op hun kosten leren wanneer, alleen al op 23 juni 1940, de twee koepels 75 Mle 33 van het Maginot-werk hen niet minder dan 1251 schoten leverden, hun inspanningen tenietdoend om zich meester te maken van het werk van kaap Martin. Onder de wapenfeiten van deze koepels dient ook de vernietiging van een Italiaanse gepantserde trein te worden genoteerd. Vandaag wordt de Mont Agel bezet door de Luchtmachtbasis 943. Het plateau draagt moderne installaties, zeker, maar die bezetten niet de sites van de batterijen. We hebben het werk grof gemaakt, de preciezere vaststelling ter plaatse blijft te doen. Het rest ons toe te geven dat we geen rationele verklaring hebben voor de aanduiding "vesting" voor dit ensemble. Het Franse verdedigingssysteem van de periode 1874-1914 telt wel andere forten uitgerust met annexbatterijen en, toch, alleen de Mont Agel wordt zo aangeduid. Luitenant-kolonel Truttmann (zie bibliografie) werpt hetzelfde probleem op, zonder verder antwoord. Militair terrein, toegang verboden.

Fortress of Nice, east-north-east of the city, 1889-1892. From 1 082 to 1 148 m/alt. Mont Agel, mountain that freezes; indeed, it constitutes the first land barrier of respectable height since the Pyrenees and the clouds do not fail to cling to it creating a microclimate in which extremes coexist. The mountain, located in front of the fortress, only 8 500 m from the Italian border, commanded the road to Menton but also all approaches from the north and north-east (Sospel). The summit plateau gives it a slight air of Massada. With a length of 1 000 m for a width of 500, it is completely encircled by a wall forming scarp and parapet. A single path allows access. It crosses from one end to the other the redoubt (see separate article) located to the west. This path follows the contours of the plateau in the centre/east of which a barracks in rubble masonry huts was built. Along its route, it served six batteries designated by letters. An overall diagram unearthed in a fortification course indicates that this path was doubled by a railway, of which we did not spot any evidence in situ, perhaps for lack of knowledge. The first, battery A, facing north-west, was located about a hundred metres from salient III of the redoubt. Its location ultimately covers the entrances (men, ammunition and cable car) of the Maginot work built during the Interwar period. Slightly to the right, even at the very location of block 5 (turret 75 Mle 33) of this work, was the battery magazine. The latter was arranged like those of the other batteries of the fortress of Nice, namely a staircase dug into the rock gave onto a gallery 6 to 8 m long coming to abut on a niche for artifices. A projectile magazine and a cartridge magazine, both more or less square, 250 to 300 cm per side, faced each other on either side of the niche. We did not observe any trace of this battery, but we must confess that we only became aware of its exact location after our visit. We only had the opportunity to take a quick tour of the plateau and at most we could distinguish in passing remnants of battery D' or E. The ideal would have been to take a walking tour, but we are not to be pitied, given the sensitivity of the site, we even consider ourselves privileged. This simply to explain that we are here constrained to provide explanations based on archive documents, much more than on field observations. What we can nevertheless put forward is that at the places where we lingered somewhat, that is to say near this battery A and Maginot block 8 (block not connected to the main work and close to battery D) there exist field positions (MOM -military labour- generally positions arranged during the Phoney War) that drew the most rational advantage from what already existed. Still within this battery A, in front of the already cited Maginot block 5, there was a staircase descending into the rock, but its workmanship in no way reminded us of those of the other magazines of the fortress. We did not take the liberty of parting company with our escort, who was already solicited beyond reasonable. If we had known then that a battery magazine was supposed to be nearby, we would nevertheless have insisted… Regrets are eternal. Behind this battery A were the battery keeper's house, an artillery shed and stables. Modern installations have replaced these buildings. We must reach the north-east tip of the plateau to find battery B. Clearly smaller than its predecessor, it possesses on its right the same rock magazine. According to the plan of the plateau displayed in the Maginot work for visitors of yore (in principle, visits are now forbidden), this magazine would still exist. It is mentioned as a shelter, a role for which it will have been arranged during the Phoney War. Battery C, for four 95 mm guns, occupies the centre of the eastern front of the plateau. It comprised two distinct parapets and consequently had a double fire crest of battery B. Its battery magazine, for which the remark made for that of battery B is equally valid, was located about forty metres to the north-west. Then come batteries D and D' in the south-eastern rounding of the plateau. Each of the magnitude of battery B, that is to say for two to three pieces maximum and separated by a space of about 40 metres in the centre of which was a magazine common to the two positions. This magazine figures, also as a shelter, on the plan exhibited in the Maginot work. The sixth battery, battery E, is for its part oriented to the south-east, a hundred metres south-west of D'. No magazine is indicated nearby. Let us note that a central magazine, of greater capacity, figures on the diagram spotted in the already mentioned fortification course, magazine implanted in a hollow almost in the centre of the massif. Probably on purpose, this diagram is falsified; the locations of the batteries and the huts are situated randomly therein. It also indicates a seventh battery between E and the redoubt. Wrongly? Doubt remains. In any case, at the same place and, with an unrivalled view of the coastline, a pavilion was reserved for officers. End of July 1897, a note (whose precise origin is unknown to us) recommends arranging six new battery emplacements, numbered from 1 to 6. Emplacement no. 1 was to be planned to receive four 90 mm guns on four platforms Mle 1840. No. 2, four distinct platforms to receive at will pieces of 12, of 24 siege, or 90 field guns. These two batteries, close to battery B, would have faced the east. No. 3, located approximately at the emplacement of the second radar dome that one sees today from kilometres around, would have been planned for two rifled 220 mm mortars. No. 4, to the left of battery A, would have consisted of a simple levelling of a surface to install field guns there (no precision as to number nor calibre). Forty metres south, no. 5 was to receive two platforms for as many 155 mm de Bange guns. Finally, ± 120 m further south still, one was to arrange 4 platforms Mle 1883 for 120 mm de Bange guns. The note specifies, for the whole of the six batteries, that "fires of all nature can be executed with these pieces of ordnance (direct, indirect, plunging, vertical) at the maximum charge and at the inferior charges, as well as at the equivalent charges of the other species of powder, with ballasted or charged projectiles of all sorts. Due to the serious dangers it would present, no fire can be effected with the smooth mortars." Worded as such, it should be understood that there were previously smooth mortars installed on the plateau. In fact, directly to the right of battery C, a plan mentions two mortar positions there, which brings to seven the number of batteries arranged with certainty on the plateau, to which should be added the six hypothetical emplacements we have just reviewed, plus three 95 mm guns at salient III of the redoubt. Manifestly, the fortress was designed to offer a long resistance. Its approaches are made difficult by the rocky barriers. Its water supply, subject to verification, was ensured, besides by the recovery of rainwater, by the tapping of a spring one kilometre west, at the place called "Le Faïssé". The mountain would have constituted a serious problem for any invader. The Italians will learn it to their cost when, on 23 June 1940 alone, the two turrets 75 Mle 33 of the Maginot work delivered to them no less than 1251 shots, annihilating their efforts to become masters of the work of Cape Martin. Among the feats of arms of these turrets, the destruction of an Italian armoured train should also be noted. Today, Mont Agel is occupied by Air Base 943. The plateau supports modern installations, certainly, but which do not occupy the sites of the batteries. We have roughed out the work, the more precise observation in situ remains to be done. It remains for us to admit that we have no rational explanation for the designation "fortress" for this ensemble. The French defensive system of the period 1874-1914 counts well other forts equipped with annex batteries and, yet, only Mont Agel is thus designated. Lieutenant-Colonel Truttmann (see bibliography) raises the same problem, without further answer. Military ground, access forbidden.

Pevnost Nice, východ-severovýchod od města, 1889-1892. Od 1 082 do 1 148 m/n.m. Mont Agel, hora která mrzne; skutečně tvoří první pozemní bariéru úctyhodné výšky od Pyrenejí a mraky se na ni neopomenou zachytit, čímž vytvářejí mikroklima, ve kterém se setkávají extrémy. Hora, ležící před pevností, pouhých 8 500 m od italských hranic, ovládala cestu do Mentonu, ale také všechny přístupy ze severu a severovýchodu (Sospel). Vrcholová plošina jí propůjčuje malý nádech Masady. S délkou 1 000 m a šířkou 500 je zcela obklopena zdí tvořící eskarpu a parapet. Jediná cesta umožňuje přístup. Protíná z jednoho konce na druhý redutu (viz samostatný článek) ležící na západě. Tato cesta sleduje obrysy plošiny, v jejímž středu/východě byla postavena kasárna v barácích z lomového zdiva. Podél své trasy obsluhovala šest baterií označených písmeny. Celkový diagram objevený v kursu opevňování naznačuje, že tato cesta byla zdvojena železniční tratí, o čemž jsme na místě nezaznamenali žádné indicie, možná pro nedostatek znalosti. První, baterie A, obrácená k severozápadu, se nacházela asi sto metrů od výběžku III reduty. Její umístění nakonec překrývá vstupy (mužstvo, munice a lanovka) do Maginotova objektu postaveného v meziválečném období. Mírně vpravo, dokonce na samém místě bloku 5 (věž 75 Mle 33) tohoto objektu, se nacházel bateriový sklad. Ten byl uspořádán jako ty ostatních baterií pevnosti Nice, totiž schodiště vytesané do skály ústilo do galerie dlouhé 6 až 8 m narážející na výklenek pro artificiální potřeby. Skladiště projektilů a skladiště nábojů, obě více méně čtvercová, o straně 250 až 300 cm, stála proti sobě po obou stranách výklenku. Nepozorovali jsme žádnou stopu této baterie, ale musíme přiznat, že jsme se o jejím přesném umístění dozvěděli až po naší návštěvě. Měli jsme pouze příležitost udělat si rychlou prohlídku plošiny a nanejvýš jsme mohli při průchodu rozlišit pozůstatky baterie D' nebo E. Ideální by byla pěší prohlídka, ale nejsme k politování, vzhledem k citlivosti lokality se dokonce považujeme za privilegované. Toto pouze k vysvětlení, že jsme zde nuceni poskytovat vysvětlení na základě archivních dokumentů, mnohem více než na terénních pozorováních. Co však můžeme uvést je, že na místech, kde jsme se poněkud zdrželi, to znamená v blízkosti této baterie A a Maginotova bloku 8 (blok nepřipojený k hlavnímu objektu a blízký baterii D) existují polní postavení (MOM -vojenská pracovní síla- generally postavení zařízená během Podivné války), která vytěžila nejracionálnější prospěch z toho, co již existovalo. Stále v rámci této baterie A, před již citovaným Maginotovým blokem 5, se nacházelo schodiště sestupující do skály, ale jeho provedení nám nijak nepřipomínalo ta ostatních skladů pevnosti. Nevzali jsme si tu svobodu opustit našeho průvodce, který již byl obtěžován nad rozumnou míru. Kdybychom tehdy věděli, že se v blízkosti má nacházet bateriový sklad, byli bychom přesto trvali… Lítosti jsou věčné. Za touto baterií A se nacházel dům správce baterie, dělostřelecká kůlna a stáje. Moderní instalace nahradily tyto budovy. Musíme se dostat k severovýchodní špičce plošiny, abychom nalezli baterii B. Zřetelně menší než její předchůdkyně, má napravo tentýž skalní sklad. Dle plánu plošiny vystaveného v Maginotově objektu pro návštěvníky zašlých časů (v zásadě jsou návštěvy nyní zakázány), by tento sklad stále existoval. Je zmíněn jako úkryt, role pro kterou byl zařízen během Podivné války. Baterie C, pro čtyři 95 mm děla, zaujímá střed východní fronty plošiny. Zahrnovala dva distinctní parapety a měla tudíž dvojnásobnou palebnou hranu baterie B. Její bateriový sklad, pro který platí poznámka učiněná pro ten baterie B stejně, se nacházel asi čtyřicet metrů severozápadně. Následují baterie D a D' v jihovýchodním zaoblení plošiny. Každá o rozsahu baterie B, to znamená pro dvě až tři děla maximum a oddělené prostorem asi 40 metrů, v jehož středu se nacházel sklad společný pro obě postavení. Tento sklad figuruje, také jako úkryt, na plánu vystaveném v Maginotově objektu. Šestá baterie, baterie E, je pro svou část orientována k jihovýchodu, sto metrů jihozápadně od D'. Žádný sklad není v blízkosti uveden. Všimněme si, že centrální sklad, větší kapacity, figuruje na diagramu objeveném v již zmíněném kursu opevňování, sklad umístěný v prohlubni téměř ve středu masivu. Pravděpodobně záměrně, tento diagram je zkreslen; umístění baterií a baráků jsou v něm situovány náhodně. Ukazuje také sedmou baterii mezi E a redutou. Chybně? Pochybnost přetrvává. V každém případě, na stejném místě a, s nepřekonatelným výhledem na pobřeží, byl pavilon rezervován pro důstojníky. Koncem července 1897, nota (jejíž přesný původ nám není znám) doporučuje zařídit šest nových bateriových míst, číslovaných od 1 do 6. Místo č. 1 mělo být plánováno pro přijetí čtyř 90 mm děl na čtyřech platformách Mle 1840. Č. 2, čtyři distinctní platformy pro přijetí dle libosti děl 12, 24 obléhacích, nebo 90 polních děl. Tyto dvě baterie, blízké baterii B, by byly obráceny k východu. Č. 3, located přibližně na místě druhé radarové kopule, kterou dnes vidíme kilometry kolem, by byl plánován pro dva drážkované 220 mm moždíře. Č. 4, vlevo od baterie A, by spočíval v prostém srovnání povrchu k instalaci polních děl tam (žádná přesnost co do počtu ani ráže). Čtyřicet metrů jižně, č. 5 měl přijmout dvě platformy pro stejný počet 155 mm de Bange děl. Konečně, ± 120 m dále na jih ještě, mělo být zařízeno 4 platform Mle 1883 pro 120 mm de Bange děla. Nota upřesňuje, pro celek šesti baterií, že "střelby veškeré povahy mohou být provedeny s těmito hlavněmi (přímá, nepřímá, střemhlavá, svislá) při maximální náloži a při nižších náložích, stejně jako při ekvivalentních náložích jiných druhů prachu, s zatíženými nebo nabitými projektily všech druhů. Vzhledem k vážným nebezpečím, jež by představovaly, nemůže být provedena žádná střelba s hladkými moždíři." Takto formulováno, je třeba chápat, že byly předtím na plošině instalovány hladké moždíře. Ve skutečnosti, přímo vpravo od baterie C, plán tam zmiňuje dvě moždířová postavení, což přináší na sedm počet baterií zařízených s jistotou na plošině, k čemuž je třeba přidat šest hypotetických míst, jež jsme právě přezkoumali, plus tři 95 mm děla na výběžku III reduty. Zjevně byla pevnost navržena k poskytnutí dlouhého odporu. Její přístupy jsou ztíženy skalními bariérami. Její zásobování vodou, s výhradou ověření, bylo zajištěno, kromě jímání dešťové vody, zachycením pramene jeden kilometr západně, na místě zvaném "Le Faïssé". Hora by představovala vážný problém pro každého vetřelce. Italové se to naučí na své útraty, když, jen 23. června 1940, dvě věže 75 Mle 33 Maginotova objektu jim dodaly ne méně než 1251 ran, anihilujíc jejich úsilí zmocnit se objektu mysu Martin. Mezi bojové činy těchto věží je třeba poznamenat také zničení italského obrněného vlaku. Dnes je Mont Agel obsazen Leteckou základnou 943. Plošina nese moderní instalace, jistě, ale které nezabírají místa baterií. Zhruba jsme provedli práci, přesnější zjištění in situ zůstává učinit. Zbývá nám přiznat, že nemáme racionální vysvětlení pro označení "pevnost" pro tento celek. Francouzský obranný systém období 1874-1914 počítá přece jiné forty vybavené přidruženými bateriemi a, přesto, pouze Mont Agel je takto označován. Podplukovník Truttmann (viz bibliografie) vznesl stejný problém, bez další odpovědi. Vojenský prostor, vstup zakázán.