Place de Nice, nord de la ville, 1885-1888. 853 m/alt. Fort La Palice de son nom Boulanger. Hexagone très irrégulier, ce fort est ramassé sur lui-même. Ici, point de grande cour pour rassembler la troupe, mais une occupation optimale du sommet de ce que l'on appelle localement le Mont Chauve de Nice. Il passe, avec raison, pour être un des plus beaux de tout le système. Pour qui découvre sa gorge, le mot majesté s'impose. C'est une réelle splendeur : soubassements en moellons de pierres calcaires appareillés en panneresses, surmontés de deux étages de casemates logement en opus hexagonal, casemates des supérieures desquelles le berceau des voûtes est souligné en façade par des arcs en moellons équarris ; la partie sommitale est surmontée d'un mur à bahut dont les linteaux de la base sont supportés par une multitude de petits corbeaux. Toutes les chaînes d'angles, y compris celles des fenêtres sont en pierre locale, une brèche au ciment légèrement teinté d'oxyde de fer, du plus bel aspect. À cela, on ajoute des occuli ayant conservé leurs obturateurs joliment ajourés ainsi que beaucoup de relief mis en valeur par les différentes lumières du jour. Si nous ne vivions à une époque où une certaine jeunesse (heureusement minoritaire) s'adonne quasi impunément au vandalisme à outrance, les baies de fenêtres troqueraient volontiers leurs vilains blocs de ciment contre des vitrages sur châssis de bois. Avant d'arriver au fort, le chemin passe successivement devant deux blockhaus de défense érigés sur les glacis. La totalité des grilles défensives a été conservée, donnant un sérieux atout supplémentaire au look de cette gorge, quitte à tomber dans la redondance, superbissime. Le porche de l'entrée, intégralement en brèche, parfois même bouchardée, abrite un pont à bascule en dessous à mouvement assisté dont le levier de déblocage se trouve dans le corps de garde à gauche. Cette entrée s'ouvre entre deux chambrées/corps de garde au creux d'une courtine dont les flancs comprennent des coffres avec une unique embrasure à canon. Servir ces canons devait être chose bien difficile, non seulement en raison de la présence du pont dormant, mais aussi et surtout du fait que les deux branches du fossé de gorge sont en pente descendante assez prononcée, imposant un tir fichant. De part et d'autre de la courtine, le reste du casernement donne sur la gorge, chaque fois deux travées sur deux niveaux, sauf à gauche où le niveau -1 s'étire un peu plus avec en sus, une chambrée et des latrines au niveau -2. Pour les photos, venez à midi, la gorge donne plein sud ; la conjugaison du blanc du calcaire avec le rose/orangé de la brèche ne vous fera pas regretter le déplacement. Le casernement recèle de très nombreux croquis muraux datant, pour la plupart, de l'Entre-deux-guerres. La cuisine apparaît comme dévastée par une puissante tornade et du fourneau ne demeure qu'une partie de la carcasse. En revanche, le four à pain pourrait apparemment aisément reprendre du service. De nombreuses huisseries sont encore en place, tout comme un réservoir métallique, des vestiges de pompe à eau, le mécanisme du pont-levis,… Les citernes remplissent toujours leur rôle. Passés le tunnel de l'entrée, on s'engage tout droit dans la partie orientale de la rue du rempart. Cette dernière occupe trois côtés d'un carré dont la base n'est autre que le couloir de circulation à l'arrière des chambrées du niveau 0. Au centre de ce carré, nous trouvons le magasin à poudre. Ce dernier, à la voûte en plein cintre et aux flancs garnis de corbeaux doit avoir une capacité de l'ordre d'une cinquantaine de tonnes. Un étroit couloir permet de passer de la chambre aux lampes au couloir des chambrées. En avant de ce magasin, cinq petits locaux dévolus à l'artillerie ont conservé leurs huisseries et deux leurs marquages : Chargement des gargousses et Projectiles vides. Magasins et locaux connexes sont bien entendu surmontés d'un épais merlon de terre, lui-même coiffé d'une… Madonne régulièrement fleurie et installée dans ce qui fut le débouché d'infanterie. Les côtés est et ouest de la rue du rempart longent trois traverses-abris dont la centrale est enracinée. Hormis le fait d'avoir des portes coulissant latéralement suspendues à un rail, toutes sont différentes, par leurs dimensions, leurs formes, la présence ou non de bras, leur orientation, etc. Les deux enracinées sont plus larges et, surtout celle du front ouest (n°2), plus profonde et avec un créneau à lampe de part et d'autre de sa porte d'entrée. À en croire les marquages en place, la traverse centrale du front oriental (n°7), quant à elle, alignait côte à côte trois locaux pour le stockage des artifices. Les racines des plates-formes sont constituées d'un mur cranté d'un escalier. Il convenait donc d'y monter les pièces à l'aide de chèvres. Face à la traverse n°8 on peut encore voir des édicules Goux alignant quatre alvéoles et dont les petits côtés de la toiture sont festonnés. La petite cour en arrière des saillants III et IV est bordée par les passages sous les enracinements des traverses 4 et 7 entre lesquels donnent les traverses 5 et 6. La traverse 5 est longée sur sa droite par une gaine donnant accès à une bonnette d'infanterie coiffant le très court front III-IV, ainsi qu'à ne autre gaine, bifide cette fois, donnant accès aux caponnières des saillants correspondants. À la gauche de la traverse 6, un étroit couloir mène au poste optique casematé. Ce dernier comprend quatre créneaux orientés, de gauche à droite, vers le Mont Agel, la Revère, la Corse et le fort du Coudon à Toulon. Alors que, par exemple, au fort du Cognelot à Langres, les créneaux "à longue portée", sont de plus grandes dimensions, ici, tous sont de dimensions identiques. Le puits de l'héliostat est aussi d'un diamètre très réduit et une tablette en pierre saillant très peu du mur devance chacun des créneaux. Si la gorge, comme nous l'avons vu, est protégée par les tirs croisés des coffres de la courtine, la défense du reste du périmètre incombe à deux ailerons (saillants II et III) et à une caponnière double au saillant IV. Nous avons là une des principales curiosités du fort du Mont Chauve d'Aspremont. En effet, il a été construit en pleine crise de l'obus-torpille. Aussi, les ingénieurs étant en plein désarroi, on interrompit sa construction et le fort demeura sans défense rapprochée. Le temps de réfléchir et de choisir le béton de ciment comme matériau, on coula des caponnières toutes en rondeurs (comme l'étaient les massifs centraux des tous nouveaux forts belges, intégralement en béton) auxquelles, bien vite ailleurs en France, on préférera des coffres de contrescarpe. Ainsi, les deux ailerons et la caponnière double de ce fort sont-ils des témoins uniques du choix d'un premier pis-aller face à la puissance destructrice des explosifs brisants, explosifs connus depuis plusieurs décennies, mais tout récemment suffisamment stabilisés pour ne pas exploser au coup de départ dans le canon. Extérieurement, ces organes font penser à des pachydermes. Les scouts occupant le fort y dessineraient des oreilles et y colleraient une trompe que l'illusion serait quasi parfaite. Les orillons sont pleins et les faces pourvues d'un ou plusieurs créneaux de pied qui, épaisseur oblige, sont plus en creux que d'ordinaire. Cela induit des angles morts. Dans toutes les caponnières, à hauteur variable, du sol à 1 m, des tubes de fonte de 12 cm de diamètre ont été noyés verticalement dans le béton. Nous avons repéré des issues obliques et d'autres horizontales au niveau du fond du fossé. Si les obliques font immanquablement penser à une goulotte pour grenades (telles celles des forts de Langres, de Mayot ou du Risoux), nous restons dubitatifs devant les horizontales car ces dernières se prolongement sur le même plan dans l'épaisseur du mur… Dans les caponnières des saillants IIIet IV, le canon de 12 culasse se trouvait placé côté escarpe, tandis que l'aileron du saillant II n'avait, bien qu'ayant un front plus long que le III-IV à défendre, des créneaux pour feux de mousqueterie. Dans la contrescarpe au saillant V, surmontée d'une grille composée de 49 barreaux disposés en un arc de cercle de près de 4 mètres de diamètre, débouche le tunnel de communication avec l'abri-caverne implanté le long du chemin d'accès au fort. Le fort abrite aujourd'hui (04/2008) des antennes de plusieurs organismes, E.D.F., aéroport de Nice, et même des sismographes. Ceci étant, cela n'ôte rien à la lisibilité des lieux ni même ne gêne beaucoup les prises de vues. Des scouts s'y relaient pour y passer des vacances dans un cadre des plus inhabituels et de nombreux locaux leur sont dévolus, sans que cela nuise en aucune manière à l'intégrité architecturale. Quelques murs ont bien reçu quelques insignes mais les anciens croquis ont été respectés voire restaurés. Plus étonnante est cette paroi intérieure de l'aileron du saillant III plâtrée et remise aux standards de… Lascaux ! Pour ces scouts, il s'agit du fort Bi-Pi. Ils y ont une salle Baden-Powell (le magasin à poudre) et même des affiches les prévenant de la présence du dahu. Faune moins sympathique oblige, le fort est barricadé et fermé aux visites. Les randonneurs peuvent toutefois librement effectuer le tour des fossés ce qui vaut assurément le déplacement et puis, il est agréable de savoir, chaque scout s'en voit dûment averti, qu'en ces lieux, l'esprit du père Séré vous accompagne.

Festung von Nizza, Norden der Stadt, 1885-1888. 853 M/ü M. Fort La Palice mit seinem Boulanger-Namen. Sehr unregelmäßiges Sechseck, dieses Fort ist in sich zusammengedrängt. Hier, kein großer Hof um die Truppe zu versammeln, sondern eine optimale Besetzung der Spitze dessen, was lokal Mont Chauve de Nice genannt wird. Es gilt, mit Recht, als eines der schönsten des gesamten Systems. Für denjenigen, der seine Kehle entdeckt, drängt sich das Wort Majestät auf. Es ist eine wahre Pracht: Sockel aus Kalksteinbruchsteinen, in Binderstellung gesetzt, überragt von zwei Etagen Wohnkasematten in Opus hexagonal, Kasematten der oberen, von denen der Gewölbekeil an der Fassade durch Bögen aus bossierten Bruchsteinen betont wird… ; der oberste Teil wird von einer Brustwehrmauer überragt, deren Sockelstürze von einer Vielzahl kleiner Kragsteine getragen werden. Alle Ecksteine, einschließlich derer der Fenster, sind aus lokalem Stein, einer Brekzie mit Zement, leicht mit Eisenoxid getönt, von schönstem Aussehen. Dazu kommen Oculi, die ihre hübsch durchbrochenen Verschlüsse bewahrt haben, sowie viel Relief, das durch die verschiedenen Tageslichter zur Geltung kommt. Wenn wir nicht in einer Zeit lebten, in der eine gewisse Jugend (glücklicherweise in der Minderheit) sich quasi straflos exzessivem Vandalismus hingibt, würden die Fensteröffnungen gerne ihre hässlichen Zementblöcke gegen Verglasungen auf Holzrahmen eintauschen. Bevor man das Fort erreicht, passiert der Weg nacheinander zwei auf den Glacis errichtete Verteidigungsbunker. Die Gesamtheit der Verteidigungsgitter wurde bewahrt, was dem Look dieser Kehle einen ernsthaften zusätzlichen Trumpf verleiht, selbst wenn man in Redundanz verfällt, superbißime. Der Eingangsport, vollständig in Brekzie, manchmal sogar bossiert, beherbergt eine Zugbrücke mit Wippe unten und unterstützter Bewegung, deren Entsperrhebel sich in der Wachstube links befindet. Dieser Eingang öffnet sich zwischen zwei Kammern/Wachträumen in der Mulde einer Kurtine, deren Flanken Kasematten mit einer einzigen Geschützscharte umfassen. Diese Geschütze zu bedienen muss sehr schwierig gewesen sein, nicht nur wegen der Anwesenheit der festen Brücke, sondern auch und vor allem, weil die beiden Äste des Kehlgrabens in ziemlich ausgeprägter abfallender Neigung sind, was Steilfeuer erzwang. Zu beiden Seiten der Kurtine gibt der Rest der Kaserne auf die Kehle, jedes Mal zwei Travees auf zwei Ebenen, außer links, wo sich Ebene -1 etwas mehr erstreckt mit zusätzlich einer Kammer und Latrinen auf Ebene -2. Für Fotos, kommen Sie mittags, die Kehle geht nach Süden; die Verbindung des Weiß des Kalksteins mit dem Rosa/Orange der Brekzie wird Sie die Anreise nicht bereuen lassen. Die Kaserne birgt sehr viele Wandskizzen, die zum größten Teil aus der Zwischenkriegszeit stammen. Die Küche erscheint wie von einem mächtigen Tornado verwüstet und vom Herd bleibt nur ein Teil des Gestells. Im Gegensatz dazu könnte der Brotofen anscheinend leicht wieder in Betrieb genommen werden. Viele Türrahmen sind noch an Ort und Stelle, ebenso wie ein metallischer Tank, Überreste einer Wasserpumpe, der Mechanismus der Zugbrücke,… Die Zisternen erfüllen immer noch ihre Rolle. Nach dem Eingangstunnel begibt man sich geradeaus in den östlichen Teil der Wallstraße. Letztere nimmt drei Seiten eines Quadrats ein, dessen Basis nichts anderes ist als der Verkehrsgang hinter den Kammern der Ebene 0. Im Zentrum dieses Quadrats finden wir das Pulvermagazin. Letzteres, mit Tonnengewölbe und mit Kragsteinen geschmückten Flanken, muss eine Kapazität in der Größenordnung von etwa fünfzig Tonnen haben. Ein schmaler Gang erlaubt, von der Lampenkammer zum Gang der Kammern zu gelangen. Vor diesem Magazin haben fünf kleine, der Artillerie gewidmete Räume ihre Türrahmen bewahrt und zwei ihre Markierungen: Laden der Kartuschen und Leere Geschosse. Magazine und verbundene Räume sind selbstverständlich von einem dicken Erdmerlon überragt, selbst gekrönt von einer… Madonna, regelmäßig mit Blumen geschmückt und installiert in dem, was der Infanterieausgang war. Die Ost- und Westseiten der Wallstraße verlaufen entlang drei Traversen-Schutzräumen, von denen die zentrale verwurzelt ist. Abgesehen davon, dass sie seitlich gleitende, an einer Schiene aufgehängte Türen haben, sind alle unterschiedlich, durch ihre Abmessungen, ihre Formen, das Vorhandensein oder Fehlen von Armen, ihre Orientierung, usw. Die zwei verwurzelten sind breiter und, besonders die der Westfront (Nr. 2), tiefer und mit einer Lampennische zu beiden Seiten ihrer Eingangstür. Glaubt man den an Ort und Stelle vorhandenen Markierungen, so reihte die zentrale Traverse der Ostfront (Nr. 7) ihrerseits drei Räume für die Lagerung von Kunstfeuerwerk nebeneinander auf. Die Wurzeln der Plattformen bestehen aus einer mit einer Treppe gezahnten Mauer. Es war daher angebracht, die Geschütze mit Hilfe von Lafetten darauf zu heben. Gegenüber der Traverse Nr. 8 kann man noch Goux-Häuschen sehen, die vier Mulden aufreihen und deren kleine Dachseiten ausgebuchtet sind. Der kleine Hof hinter den Saillants III und IV wird begrenzt durch die Durchgänge unter den Verwurzelungen der Traversen 4 und 7, zwischen denen die Traversen 5 und 6 münden. Die Traverse 5 wird auf ihrer rechten Seite von einem Schacht begleitet, der Zugang zu einer Infanterie-Bonnette gibt, die die sehr kurze Front III-IV krönt, sowie zu einem anderen Schacht, diesmal gegabelt, der Zugang zu den Kaponnieren der entsprechenden Saillants gibt. Links der Traverse 6 führt ein enger Korridor zur kasemattierten optischen Station. Letztere umfasst vier Scharten, ausgerichtet, von links nach rechts, auf den Mont Agel, die Revère, Korsika und das Fort Coudon in Toulon. Während zum Beispiel im Fort Cognelot in Langres die "Langstrecken"-Scharten größere Abmessungen haben, sind hier alle von identischen Abmessungen. Der Schacht des Heliostaten ist auch von sehr reduziertem Durchmesser und ein Steinbrett, das sehr wenig aus der Wand hervorsteht, geht jeder der Scharten voraus. Wenn die Kehle, wie wir gesehen haben, durch die Kreuzfeuer der Kasematten der Kurtine geschützt ist, obliegt die Verteidigung des restlichen Umfangs zwei Flügeln (Saillants II und III) und einer Doppelkaponniere am Saillant IV. Wir haben hier eine der Hauptkuriositäten des Forts Mont Chauve d'Aspremont. Tatsächlich wurde es mitten in der Krise der Torpedogranate gebaut. Da also die Ingenieure in voller Verwirrung waren, unterbrach man seinen Bau und das Fort blieb ohne Nahverteidigung. Während der Zeit des Nachdenkens und der Wahl von Zementbeton als Material, goss man Kaponnieren ganz in Rundungen (wie es die Zentralmassive der ganz neuen belgischen Forts, vollständig in Beton, waren), denen man sehr schnell anderswo in Frankreich Kontereskarpenkasematten vorziehen würde. So sind die zwei Flügel und die Doppelkaponniere dieses Forts einzigartige Zeugen der Wahl einer ersten Notlösung angesichts der Zerstörungskraft der Brisanzexplosivstoffe, Explosivstoffe, die seit mehreren Jahrzehnten bekannt, aber ganz kürzlich ausreichend stabilisiert waren, um nicht beim Abschuss im Geschütz zu explodieren. Äußerlich erinnern diese Organe an Pachydermen. Die das Fort belegenden Pfadfinder würden Ohren darauf zeichnen und einen Rüssel ankleben, dass die Illusion quasi perfekt wäre. Die Orillons sind voll und die Gesichter mit einer oder mehreren Fußscharten versehen, die, Dicke erforderlich, mehr eingehöhlt sind als gewöhnlich. Dies induziert tote Winkel. In allen Kaponnieren, in variabler Höhe, vom Boden bis 1 m, wurden 12 cm durchmessende Gussrohre senkrecht in den Beton eingebettet. Wir haben schräge Ausgänge und andere horizontale auf der Höhe des Grabengrundes ausgemacht. Wenn die schrägen unweigerlich an eine Rinne für Granaten denken lassen (wie jene der Forts von Langres, von Mayot oder des Risoux), bleiben wir angesichts der horizontalen zweifelnd, da sich diese letzteren in derselben Ebene in der Dicke der Mauer fortsetzen… In den Kaponnieren der Saillants III und IV befand sich das 12-cm-Kammergeschütz auf der Escarpenseite, während der Flügel des Saillant II, obwohl er eine längere Front zu verteidigen hatte als III-IV, Scharten für Musketenfeuer hatte. In der Kontereskarpe am Saillant V, überragt von einem Gitter, das aus 49 in einem Kreisbogen von fast 4 Metern Durchmesser angeordneten Stäben besteht, mündet der Kommunikationstunnel mit dem Felsenunterstand, der entlang des Zugangswegs zum Fort angelegt ist. Das Fort beherbergt heute (04/2008) Antennen mehrerer Organisationen, E.D.F., Flughafen Nizza, und sogar Seismographen. Dies jedoch nimmt der Lesbarkeit der Orte nichts noch behindert es viel die Aufnahmen. Pfadfinder lösen sich dort ab, um dort Ferien in einem der ungewöhnlichsten Rahmen zu verbringen und viele Räume sind ihnen gewidmet, ohne dass dies in irgendeiner Weise der architektonischen Integrität schadet. Einige Wände haben wohl einige Abzeichen erhalten, aber die alten Skizzen wurden respektiert oder sogar restauriert. Erstaunlicher ist diese innere Wand des Flügels des Saillant III, verputzt und auf den Standard von… Lascaux gebracht! Für diese Pfadfinder ist es das Fort Bi-Pi. Sie haben dort einen Baden-Powell-Saal (das Pulvermagazin) und sogar Poster, die sie vor der Anwesenheit des Dahu warnen. Weniger sympathische Fauna zwingend, ist das Fort verbarrikadiert und für Besuche geschlossen. Wanderer können jedoch frei den Rundgang der Gräben machen, was sicherlich die Anreise wert ist und dann, es ist angenehm zu wissen, jeder Pfadfinder wird davon gebührend unterrichtet, dass an diesen Orten der Geist des Vaters Séré Sie begleitet.

Vesting van Nice, noorden van de stad, 1885-1888. 853 m/alt. Fort La Palice met zijn Boulanger-naam. Zeer onregelmatige zeshoek, dit fort is op zichzelf samengebald. Hier, geen groot plein om de troep te verzamelen, maar een optimale bezetting van de top van wat lokaal de Mont Chauve de Nice wordt genoemd. Het geldt, met reden, als een van de mooiste van het hele systeem. Voor wie zijn keel ontdekt, dringt het woord majesteit zich op. Het is een ware pracht: sokkel van kalksteenbreukstenen, in strek verband gezet, overwelfd door twee verdiepingen woonkazematten in opus hexagonal, kazematten van de bovenste waarvan de gewelfschelp op de gevel benadrukt wordt door bogen van geblokte breukstenen… ; het bovenste deel wordt overwelfd door een borstweringmuur wier sokkel lateien gedragen worden door een veelvoud van kleine kraagstenen. Alle hoekketenen, inclusief die van de vensters zijn in lokale steen, een breccie met cement licht getint met ijzeroxide, van het mooiste uitzicht. Hieraan voegt men oculi toe die hun mooi doorboorde afsluiters bewaard hebben evenals veel reliëf in de verf gezet door de verschillende lichten van de dag. Als we niet in een tijd leefden waar een zekere jeugd (gelukkig in de minderheid) zich quasi ongestraft aan excessief vandalisme overgeeft, zouden de vensteropeningen gaarne hun lelijke cementblokken ruilen tegen beglazing op houten raamwerk. Voor men het fort bereikt, passeert het pad achtereenvolgens voor twee verdedigingsbunkers opgetrokken op de glacis. De totaliteit van de verdedigingsroosters is bewaard, wat een serieuze extra troef geeft aan de look van deze keel, desnoods vervallend in redundantie, superbissime. De ingangsportaal, integraal in breccie, soms zelfs gebouchardeerd, herbergt een ophaalbrug met wip eronder en ondersteunde beweging wiens ontgrendelingshefboom zich in de wachtkamer links bevindt. Deze ingang opent zich tussen twee kamers/wachtlokalen in de holte van een courtine wier flanken kazematten omvatten met een unieke kanonschietopening. Deze kanonnen bedienen moet zeer moeilijk geweest zijn, niet alleen wegens de aanwezigheid van de vaste brug, maar ook en vooral omwille van het feit dat de twee takken van de keelgracht in vrij uitgesproken dalende helling zijn, wat stijlvuur afdwong. Aan weerszijden van de courtine geeft de rest van de kazerne op de keel, elke keer twee traveeën op twee niveaus, behalve links waar niveau -1 zich wat meer uitstrekt met bovendien, een kamer en latrines op niveau -2. Voor foto's, kom op de middag, de keel geeft vol zuid; de vervoeging van het wit van de kalksteen met het roze/oranje van de breccie zal u de verplaatsing niet doen betreuren. De kazerne herbergt zeer talrijke muurschetsen daterend, voor het grootste deel, van het Interbellum. De keuken verschijnt als verwoest door een krachtige tornado en van het fornuis blijft slechts een deel van het geraamte over. Daarentegen, de broodoven zou blijkbaar gemakkelijk opnieuw in dienst kunnen treden. Talrijke deurkozijnen zijn nog ter plaatse, evenals een metalen reservoir, overblijfselen van een waterpomp, het mechanisme van de ophaalbrug,… De cisterne vervullen steeds hun rol. Voorbij de ingangstunnel, engageert men zich rechtuit in het oostelijke deel van de wallstraat. Deze laatste bezet drie zijden van een vierkant wier basis niets anders is dan de circulatiegang achter de kamers van niveau 0. In het centrum van dit vierkant, vinden we het kruitmagazijn. Deze laatste, met tongewelf en met kraagstenen getooide flanken moet een capaciteit hebben in de orde van een vijftigtal tonnen. Een smalle gang laat toe van de lampenkamer naar de gang van de kamers te gaan. Voor dit magazijn, hebben vijf kleine lokaliteiten toegewijd aan de artillerie hun deurkozijnen bewaard en twee hun markeringen: Laden der kartons en Lege projectielen. Magazijnen en verbonden lokaliteiten zijn uiteraard overwelfd door een dikke aarden merloen, zelf gekroond door een… Madonna regelmatig gebloemd en geïnstalleerd in wat de infanterie-uitmonding was. De oost- en westzijden van de wallstraat lopen langs drie traverse-schuilplaatsen waarvan de centrale geworteld is. Afgezien van het feit dat ze zijdelings glijdende, aan een rail opgehangen deuren hebben, zijn alle verschillend, door hun afmetingen, hun vormen, de aan- of afwezigheid van armen, hun orientatie, etc. De twee gewortelde zijn breder en, vooral die van de westfront (nr. 2), dieper en met een lampnis aan weerszijden van haar ingangsdeur. Te oordelen naar de ter plaatse aanwezige markeringen, de centrale traverse van de oostfront (nr. 7), quant à elle, rijde drie lokaliteiten voor de opslag van kunstvuurwerk zij aan zij op. De wortels van de platformen bestaan uit een muur getand met een trap. Het was dus aangewezen er de stukken op te hijsen met behulp van laadbomen. Tegenover de traverse nr. 8 kan men nog Goux-gebouwtjes zien die vier alvéolen oprijen en wier kleine dakzijden zijn uitgeboord. De kleine plaats achter de saillanten III en IV wordt begrensd door de doorgangen onder de wortelingen van de traversen 4 en 7 tussen welke de traversen 5 en 6 geven. De traverse 5 wordt op haar rechterzijde begeleid door een schacht die toegang geeft tot een infanterie-bonnette die de zeer korte front III-IV kroont, alsmede tot een andere schacht, ditmaal tweevorkig, die toegang geeft tot de caponnières van de overeenkomstige saillanten. Aan de linkerzijde van de traverse 6, leidt een smalle gang naar de gekazematteerde optische post. Deze laatste omvat vier schietgaten georiënteerd, van links naar rechts, naar de Mont Agel, de Revère, Corsica en het fort Coudon te Toulon. Terwijl, bijvoorbeeld, in het fort Cognelot te Langres, de "lange afstand"-schietgaten, grotere afmetingen hebben, hier, zijn alle van identieke afmetingen. De schacht van de heliostaat is ook van zeer gereduceerde diameter en een stenen plankje zeer weinig uit de muur uitstekend gaat elk der schietgaten vooraf. Als de keel, zoals we gezien hebben, beschermd is door de kruisvuren van de kazematten van de courtine, komt de verdediging van de rest van de omtrek toe aan twee vleugels (saillanten II en III) en aan een dubbele caponnière aan de saillant IV. We hebben hier een van de voornaamste curiositeiten van het fort Mont Chauve d'Aspremont. Immers, het werd gebouwd midden in de crisis van de torpedogranaat. Aldus, de ingenieurs zijnde in volle radeloosheid, onderbrak men zijn bouw en het fort bleef zonder nabije verdediging. De tijd om na te denken en beton als materiaal te kiezen, goot men caponnières helemaal in rondingen (zoals de centrale massieven van de aller nieuwste Belgische forten, integraal in beton, waren) aan welke, zeer snel elders in Frankrijk, men kontereskarpe kazematten zal verkiezen. Aldus, de twee vleugels en de dubbele caponnière van dit fort zijn unieke getuigen van de keuze van een eerste pis-aller tegenover de vernietigingskracht van de brisantexplosieven, explosieven gekend sinds verscheidene decennia, maar heel recent voldoende gestabiliseerd om niet te exploderen bij het afschot in het kanon. Uiterlijk, doen deze organen denken aan pachydermen. De scouts die het fort bezetten zouden er oren op tekenen en er een slurf op kleven dat de illusie quasi perfect zou zijn. De orillons zijn vol en de gezichten voorzien van een of meerdere voetschietgaten die, dikte vereist, meer uitgehold zijn dan gewoonlijk. Dit induceert dode hoeken. In alle caponnières, op variabele hoogte, van de grond tot 1 m, zijn gietijzeren buizen van 12 cm diameter verticaal in het beton ingebed. We hebben schuine uitgangen en andere horizontale op het niveau van de grachtbodem opgemerkt. Als de schuine onvermijdelijk doen denken aan een goot voor granaten (zoals die van de forten van Langres, van Mayot of van de Risoux), blijven we twijfelend tegenover de horizontale aangezien deze laatsten zich op hetzelfde vlak in de dikte van de muur voortzetten… In de caponnières van de saillanten III en IV, bevond het 12-sluitstuk kanon zich aan de escarpezijde, terwijl de vleugel van de saillant II, hoewel een langere front te verdedigen hebbend dan III-IV, schietgaten voor musketvuren had. In de kontereskarpe aan de saillant V, overwelfd door een rooster samengesteld uit 49 staven opgesteld in een cirkelboog van bijna 4 meter diameter, mondt de communicatietunnel uit met de grotenschuilplaats geplaatst langs de toegangsweg tot het fort. Het fort herbergt vandaag (04/2008) antennes van verscheidene organismen, E.D.F., luchthaven van Nice, en zelfs seismografen. Dit zijnde, neemt dit niets af van de leesbaarheid van de plaatsen noch hindert het veel de opnames. Scouts lossen elkaar daar af om er vakantie door te brengen in een kader van de meest ongebruikelijke en talrijke lokaliteiten zijn aan hen toegewijd, zonder dat dit op enige manier de architecturale integriteit schaadt. Enkele muren hebben wel enkele insignes ontvangen maar de oude schetsen werden gerespecteerd of zelfs gerestaureerd. Verbazender is deze binnenwand van de vleugel van de saillant III gepleisterd en teruggebracht naar de standaarden van… Lascaux! Voor deze scouts, is het het fort Bi-Pi. Zij hebben er een Baden-Powell-zaal (het kruitmagazijn) en zelfs affiches die hen waarschuwen voor de aanwezigheid van de dahu. Minder sympathieke fauna verplichtend, is het fort versperrd en gesloten voor bezoeken. Wandelaars kunnen echter vrij de rondgang van de grachten maken wat zeker de verplaatsing waard is en dan, het is aangenaam te weten, elke scout wordt er behoorlijk van verwittigd, dat op deze plaatsen, de geest van vader Séré u begeleidt.

Fortress of Nice, north of the town, 1885-1888. 853 m/alt. Fort La Palice with its Boulanger name. Very irregular hexagon, this fort is compact on itself. Here, no large courtyard to assemble the troops, but an optimal occupation of the summit of what is locally called Mont Chauve de Nice. It is considered, rightly, to be one of the most beautiful of the entire system. For whoever discovers its gorge, the word majesty imposes itself. It is a real splendor: foundations of limestone rubble stones laid as stretchers, surmounted by two floors of accommodation casemates in opus hexagonal, casemates of the upper ones of which the vault extrados is underlined on the facade by arches of squared rubble… ; the summit part is surmounted by a parapet wall whose base lintels are supported by a multitude of small corbels. All the corner chains, including those of the windows are in local stone, a breccia with cement slightly tinted with iron oxide, of the finest appearance. To this, one adds oculi having preserved their nicely pierced shutters as well as much relief highlighted by the different lights of the day. If we did not live in an era where a certain youth (fortunately a minority) indulges quasi unpunished in excessive vandalism, the window bays would gladly trade their ugly cement blocks for glazing on wooden frames. Before arriving at the fort, the path passes successively in front of two defence blockhouses erected on the glacis. The totality of the defensive grilles has been preserved, giving a serious additional asset to the look of this gorge, even if it falls into redundancy, superbissime. The entrance porch, entirely in breccia, sometimes even bush-hammered, shelters a drawbridge with bascule below and assisted movement whose unlocking lever is found in the guardhouse on the left. This entrance opens between two quarters/guardrooms in the hollow of a curtain whose flanks comprise coffers with a single cannon embrasure. Serving these cannons must have been very difficult, not only because of the presence of the fixed bridge, but also and especially because the two branches of the gorge ditch are in quite pronounced descending slope, imposing plunging fire. On either side of the curtain, the rest of the barracks gives onto the gorge, each time two bays on two levels, except on the left where level -1 stretches a bit more with in addition, a quarter and latrines at level -2. For photos, come at noon, the gorge faces due south; the combination of the white of the limestone with the pink/orange of the breccia will not make you regret the trip. The barracks conceals very many mural sketches dating, for the most part, from the Interwar period. The kitchen appears as devastated by a powerful tornado and of the stove remains only a part of the frame. On the other hand, the bread oven could apparently easily return to service. Many door frames are still in place, as well as a metallic tank, remains of a water pump, the mechanism of the drawbridge,… The cisterns still fulfill their role. Past the entrance tunnel, one engages straight ahead into the eastern part of the rampart street. The latter occupies three sides of a square whose base is nothing other than the circulation corridor behind the quarters of level 0. In the center of this square, we find the powder magazine. The latter, with a barrel vault and flanks garnished with corbels must have a capacity of the order of about fifty tonnes. A narrow corridor allows passing from the lamp room to the corridor of the quarters. In front of this magazine, five small rooms devoted to artillery have preserved their door frames and two their markings: Loading of cartridges and Empty projectiles. Magazines and connected rooms are of course surmounted by a thick earthen merlon, itself crowned by a… Madonna regularly flowered and installed in what was the infantry outlet. The east and west sides of the rampart street run alongside three traverse-shelters of which the central one is rooted. Apart from having doors sliding laterally suspended from a rail, all are different, by their dimensions, their shapes, the presence or absence of arms, their orientation, etc. The two rooted ones are wider and, especially that of the west front (no. 2), deeper and with a lamp niche on either side of its entrance door. To believe the markings in place, the central traverse of the eastern front (no. 7), for its part, aligned three rooms for the storage of pyrotechnics side by side. The roots of the platforms consist of a wall notched with a staircase. It was therefore appropriate to hoist the pieces onto them using gins. Facing traverse no. 8 one can still see Goux edifices aligning four alveoli and whose small sides of the roof are scalloped. The small courtyard behind salients III and IV is bordered by the passages under the rootings of traverses 4 and 7 between which give traverses 5 and 6. Traverse 5 is flanked on its right by a shaft giving access to an infantry bonnet crowning the very short front III-IV, as well as to another shaft, bifid this time, giving access to the caponiers of the corresponding salients. To the left of traverse 6, a narrow corridor leads to the casemated optical post. The latter comprises four embrasures oriented, from left to right, towards Mont Agel, Revère, Corsica and the fort of Coudon at Toulon. Whereas, for example, at the fort of Cognelot at Langres, the "long range" embrasures, are of larger dimensions, here, all are of identical dimensions. The shaft of the heliostat is also of very reduced diameter and a stone tablet projecting very little from the wall precedes each of the embrasures. If the gorge, as we have seen, is protected by the crossfires of the coffers of the curtain, the defence of the rest of the perimeter falls to two wings (salients II and III) and to a double caponier at salient IV. We have here one of the principal curiosities of the fort Mont Chauve d'Aspremont. Indeed, it was built in the midst of the torpedo-shell crisis. Also, the engineers being in full dismay, its construction was interrupted and the fort remained without close defence. The time to reflect and to choose cement concrete as material, one cast caponiers all in curves (as were the central masses of the very new Belgian forts, entirely in concrete) to which, very quickly elsewhere in France, one would prefer counterscarp coffers. Thus, the two wings and the double caponier of this fort are unique witnesses of the choice of a first stopgap facing the destructive power of high explosives, explosives known for several decades, but very recently sufficiently stabilized not to explode at the firing in the cannon. Externally, these organs make one think of pachyderms. The scouts occupying the fort would draw ears on them and stick a trunk that the illusion would be almost perfect. The orillons are full and the faces provided with one or several foot embrasures which, thickness obliging, are more hollowed out than usual. This induces dead angles. In all the caponiers, at variable height, from the ground to 1 m, cast iron tubes of 12 cm diameter have been embedded vertically in the concrete. We have identified oblique outlets and others horizontal at the level of the bottom of the ditch. If the oblique ones inevitably make one think of a chute for grenades (like those of the forts of Langres, of Mayot or of the Risoux), we remain doubtful before the horizontal ones because these latter extend on the same plane in the thickness of the wall… In the caponiers of salients III and IV, the 12 breech-loading gun was placed on the scarp side, while the wing of salient II had, although having a longer front to defend than III-IV, embrasures for musket fire. In the counterscarp at salient V, surmounted by a grille composed of 49 bars arranged in an arc of a circle of nearly 4 meters in diameter, debouches the communication tunnel with the rock shelter established along the access path to the fort. The fort houses today (04/2008) antennas of several organizations, E.D.F., Nice airport, and even seismographs. This being, this takes nothing away from the readability of the places nor even hinders much the photo shots. Scouts relay there to spend holidays in a most unusual setting and many rooms are devoted to them, without this harming in any manner the architectural integrity. Some walls have indeed received some insignia but the old sketches have been respected or even restored. More astonishing is this interior wall of the wing of salient III plastered and brought back to the standards of… Lascaux! For these scouts, it is the fort Bi-Pi. They have a Baden-Powell room there (the powder magazine) and even posters warning them of the presence of the dahu. Less sympathetic fauna obliging, the fort is barricaded and closed to visits. Hikers can however freely make the tour of the ditches which is certainly worth the trip and then, it is pleasant to know, each scout is duly warned of it, that in these places, the spirit of father Séré accompanies you.

Pevnost Nice, sever města, 1885-1888. 853 m/n. m. Tvrze La Palice s jejím Boulangerovým jménem. Velmi nepravidelný šestiúhelník, tato tvrz je stažena do sebe. Zde, žádný velký dvůr pro shromáždění vojska, ale optimální obsazení vrcholu toho, co je místně nazýváno Mont Chauve de Nice. Platí, s právem, za jednu z nejkrásnějších celého systému. Pro toho, kdo objeví její hrdlo, se vnucuje slovo velebnost. Je to opravdová nádhera: podezdívky z vápencových lomového kamene kladených jako panneresses, překonány dvěma podlažími obytných kasemat v opus hexagonal, kasematy horních, z nichž klenák kleneb je na fasádě zdůrazněn oblouky z hraněného lomového kamene… ; vrcholová část je překonána parapetní zdí, jejíž základní překlady jsou podepřeny množstvím malých krakorců. Všechny nárožní záklenky, včetně těch oken jsou z místního kamene, brekcie s cementem lehce zabarvená oxidem železa, nejkrásnějšího vzhledu. K tomu přidáme okénka, která si zachovala své pěkně prořezávané závory stejně jako mnoho reliéfu zvýrazněného různými světly dne. Pokud bychom nežili v době, kde se jistá mládež (naštěstí menšina) oddává quasi beztrestně extrémnímu vandalismu, okenní otvory by ochotně vyměnily své ošklivé cementové bloky za zasklení na dřevěných rámech. Před dosažením tvrze cesta postupně prochází před dvěma obrannými bunkry vztyčenými na glacisech. Celistvost obranných mříží byla zachována, dávajíce vážnou další výhodu vzhledu tohoto hrdla, i kdyby upadalo do redundancy, superbissime. Vstupní portál, celý z brekcie, někdy dokonce bouchardovaný, ukrývá padací most s vahadlem dole a asistovaným pohybem, jehož páka odblokování se nachází ve strážnici vlevo. Tento vchod se otevírá mezi dvěma ubikacemi/strážnicemi v prohlubni kurtiny, jejíž boky zahrnují kasematy s jedinou dělovou střílnou. Obsluhovat tyto děla muselo být velmi obtížné, nejen kvůli přítomnosti pevného mostu, ale také a hlavně proto, že dvě větve hrdlového příkopu jsou v dost výrazném klesajícím sklonu, vynucujícím střelbu s přímou drahou. Po obou stranách kurtiny zbytek kasáren dává na hrdlo, pokaždé dvě pole na dvou úrovních, kromě vlevo, kde se úroveň -1 trochu více táhne s navíc, ubikací a latrínami na úrovni -2. Pro fotky, přijďte v poledne, hrdlo směřuje přímo na jih; spojení bělosti vápence s růžovou/oranžovou brekcie vás nepřiměje litovat cesty. Kasárna skrývají velmi četné nástěnné skici datující se, z větší části, z meziválečného období. Kuchyně se jeví jako zdevastovaná silnou tornádem a z kamen zůstala pouze část kostry. Naopak, chlebová pec by zjevně mohla snadno nastoupit zpět do služby. Četné zárubně jsou stále na místě, stejně jako kovová nádrž, pozůstatky vodní pumpy, mechanismus padacího mostu,… Cisterny stále plní svou roli. Za vstupním tunelem se pokračuje přímo do východní části hradební ulice. Ta zaujímá tři strany čtverce, jehož základnou není nic jiného než oběhový chodba za ubikacemi úrovně 0. V centru tohoto čtverce nacházíme prachový magacín. Ten, s valenou klenbou a boky opatřenými krakorci musí mít kapacitu řádově asi padesáti tun. Úzká chodba umožňuje přejít z lampové komory na chodbu ubikací. Před tímto magacínem, pět malých místností věnovaných dělostřelectvu si zachovalo své zárubně a dvě své značení: Nakládání prachových náloží a Prázdné projektily. Magacíny a spojené místnosti jsou samozřejmě překonány tlustým zemním krycím valem, sám korunován… Madonou pravidelně květinami zdobenou a instalovanou v tom, co byl pěchotní výstup. Východní a západní strany hradební ulice vedou podél tří traversových úkrytů, z nichž centrální je zakořeněn. Kromě toho, že mají dveře klouzající bočně zavěšené na kolejnici, jsou všechny různé, svými rozměry, tvary, přítomností či absencí ramen, orientací, atd. Dva zakořeněné jsou širší a, zejména ten západní fronty (č. 2), hlubší a s lampovou nice po obou stranách své vstupní dveře. Soudě podle značení na místě, centrální traversa východního frontu (č. 7), co se jí týče, seřazovala vedle sebe tři místnosti pro skladování umělých ohňů. Kořeny platforem se skládají ze zdi ozubené schodištěm. Bylo tedy vhodné na ně vytahovat děla pomocí kladkostrojů. Čelem k traverse č. 8 lze ještě vidět Gouxovy stavbičky seřazující čtyři výklenky a jejichž malé strany střechy jsou zubaté. Malý dvůr za salienty III a IV je ohraničen průchody pod zakořeněními travers 4 a 7 mezi nimiž ústí traversy 5 a 6. Traversa 5 je na své pravé straně doprovázena šachtou poskytující přístup k pěchotní čepici korunující velmi krátký front III-IV, stejně jako k další šachtě, tentokrát vidlicovité, poskytující přístup ke kaponiérám odpovídajících salientů. Vlevo od traversy 6, úzký koridor vede ke kasematované optické stanici. Ta zahrnuje čtyři střílny orientované, zleva doprava, k Mont Agel, Revère, Korsice a tvrzi Coudon v Toulon. Zatímco, například, v tvrzi Cognelot v Langres, "dlouhodosahové" střílny, mají větší rozměry, zde, všechny jsou identických rozměrů. Šachta heliostatu je také velmi redukovaného průměru a kamenná deska vystupující velmi málo ze zdi předchází každou ze střílen. Pokud je hrdlo, jak jsme viděli, chráněno křížovou palbou kasemat kurtiny, obrana zbytku obvodu připadá na dvě křídla (salienty II a III) a na dvojitou kaponiéru u salientu IV. Máme zde jednu z hlavních zvláštností tvrze Mont Chauve d'Aspremont. Vskutku, byla postavena uprostřed krize torpédového granátu. Také, inženýři jsouce v plné bezradnosti, přerušila se její stavba a tvrz zůstala bez blízké obrany. Čas na přemýšlení a na volbu cementového betonu jako materiálu, lilo se kaponiéry celé v oblostech (jak byly centrální masivy zcela nových belgických tvrzí, integrálně z betonu), kterým, velmi rychle jinde ve Francii, se dá přednost konteres-karpovým kasematám. Tak, dvě křídla a dvojitá kaponiéra této tvrze jsou jedinečnými svědky volby první nouzového řešení tváří v tvář ničivé síle třaskavin, třaskavin známých několik desetiletí, ale velmi nedávno dostatečně stabilizovaných, aby nevybuchly při výstřelu v děle. Navenek, tyto orgány nutí přemýšlet o pachydermech. Skauti okupující tvrz by na ně nakreslili uši a přilepili chobot, že iluze by byla quasi dokonalá. Orilony jsou plné a tváře opatřeny jednou nebo více střílnami u paty, které, tloušťka nutící, jsou více vydlabané než obvykle. To indukuje mrtvé úhly. Ve všech kaponiérách, v proměnné výšce, od země do 1 m, byly litinové trubky o průměru 12 cm vertikálně zapuštěny do betonu. Zaznamenali jsme šikmé výstupy a jiné horizontální na úrovni dna příkopu. Pokud šikmé nevyhnutelně nutí přemýšlet o žlábku pro granáty (jako ty z tvrzí Langres, z Mayot nebo z Risoux), zůstáváme na pochybách před horizontálními, protože tyto poslední se prodlužují ve stejné rovině v tloušťce zdi… V kaponiérách salientů III a IV, se 12-ti zadovka dělo nacházelo na straně skarpy, zatímco křídlo salientu II mělo, ačkoli mělo delší frontu k obraně než III-IV, střílny pro mušketní palbu. V konteres-karpě u salientu V, překonána mříží složenou z 49 prutů uspořádaných v kruhovém oblouku o téměř 4 metrech průměru, ústí komunikační tunel s skalním úkrytem zřízeným podél přístupové cesty k tvrzi. Tvrze hostí dnes (04/2008) antény několika organizací, E.D.F., letiště Nice, a dokonce seismografy. To jsouce, to neubírá na čitelnosti míst ani moc neobtěžuje pořizování záběrů. Skauti se tam střídají, aby tam trávili dovolenou v nejneobvyklejším rámci a mnoho místností je jim věnováno, aniž by to jakkoli poškozovalo architektonickou integritu. Některé zdi skutečně obdržely nějaké odznaky, ale staré skici byly respektovány nebo dokonce restaurovány. Podivuhodnější je tato vnitřní stěna křídla salientu III omítnuta a uvedena na standardy… Lascaux! Pro tyto skauty je to tvrz Bi-Pi. Mají tam Baden-Powellův sál (prachový magacín) a dokonce plakáty varující je před přítomností dahu. Méně sympatická fauna nutíc, tvrz je zabarikádována a uzavřena pro návštěvy. Turisté mohou však volně provést obchůzku příkopů, což jistě stojí za cestu a pak, je příjemné vědět, každý skaut je toho řádně uvědoměn, že na těchto místech, duch otce Séré vás doprovází.