Place du Havre, nord-ouest de la ville. 86 m alt. À la moitié du XIXè siècle, l’expansion tant des infrastructures portuaires que de l’habitat l’imposèrent comme une évidence : il fallait détruire l’enceinte urbaine et occuper la crête au nord de la ville. On mit une bonne dizaine d’années, de 1854 à 1864 environ, pour araser les remparts, temps durant lequel les projets de fortification firent foison…et souvent long feu tel celui de relier les nouveaux forts par une autre enceinte urbaine jalonnée de redoutes. Dans le domaine de l’entériné quasiment d’emblée, nous trouvons les forts de Sainte-Adresse et de Tourneville qui, associés à celui du Mont Joly (reporté), devaient empêcher un ennemi de prendre pied sur les hauteurs, ce qui n’eût pu qu’être fatal à la place. Construit entre 1852 et 1854 (1858 a été trouvé au sein des archives comme année d’achèvement), le fort de Sainte-Adresse affecte une forme presque carrée avec un bastion à chaque angle. Dans leurs dimensions et angles, ces bastions sont tous légèrement différents les uns des autres. L’entrée à la fois monumentale et sobre, s’ouvre au centre du front sud. Imposante et dépourvue de fioritures elle était devancée par un pont à la Poncelet, pont dont il ne subsiste que les supports des chaînes de masselottes. Bien que relevant incontestablement du système bastionné, le fort ne peut se prévaloir d’aucun organe détaché sinon une unique tenaille. Tout au plus le sommet de la contrescarpe était-il coiffé d’un chemin couvert qu’un projet de 1862 prévoyait de traverser et même d’organiser le centre du front de tête avec un ravelin. Ce ravelin eût, le cas échéant, été relié par une caponnière à la tenaille dont question ci-avant, tenaille que l’on a finalement élevée dans la courtine II-III. Parallèlement au front de gorge, deux imposants bâtiments officiant comme caserne pour la troupe occupaient la plus grande partie de la largeur de la cour intérieure jusqu’à la racine des bastions I et IV. Néanmoins, deux autres casernements, à l’épreuve eux, occupent les courtines II-III et III-IV. Tous deux consistent en une ligne de 17 casemates de 20 x 6 m de dimensions intérieures, ayant chacune trois créneaux de tir au fusil perçant l’escarpe, créneaux surmontés aujourd’hui par une fenêtre. Seul le flanc du bastion IV flanquant la courtine III-IV est pourvu de casemates flanquant perpendiculairement la courtine. Ces deux casemates, de dimensions intérieures de 8 x 6 m, comprennent trois créneaux de tir dont le central était prévu pour une pièce d’artillerie de calibre modeste. Notons au passage que ce que le visiteur pourrait prendre aujourd’hui pour une tenaille au creux de cette courtine III-IV, est un aménagement postérieur à la construction du fort. Sa facture en silex, à l’instar du rétrécissement de l’espace de l’enceinte du magasin à poudre dont question plus loin, pourrait indiquer que l’abandon du flanquement du fossé par la casemate extérieure soit daté de la fin des années 1870 voire début de la décennie 1880 soit tout de même assez tôt après l’achèvement du fort. Ce magasin à poudre, venons-y. Son massif de terre s’élève devant la base du bastion III. Il possède un unique local de stockage de 16,5 m de longueur pour 8,5 m de largeur et 8 m de hauteur ce qui, selon les plans réglementaires d’engerbement des caisses à poudre, donne une estimation de capacité de stockage d’environ 80 tonnes. Les murs de ses flancs ont 3 m d’épaisseur. Nous avons pu voir d’anciens plans partiels de ce magasin, hélas non datés. Ils montrent un magasin aux flancs percés de quatre conduits chicanés pour la ventilation. Le toit, en deux pans inclinés d’une épaisseur d’un mètre, était prévu pour être surmonté d’une épaisseur d’environ 150 cm de terre. Encadré par une enceinte laissant un passage à ciel ouvert de 3 m de largeur, le local de stockage séparé du sol par deux vides ventilés, les flancs du rez-de-chaussée légèrement rentrants de façon à ménager une corniche sur laquelle appuyer le plancher du premier étage, il était ainsi conforme aux instructions sur les magasins à poudre datées du 19 mars 1848. Cependant, sur les plans consultés, un épais talutage de terre s’appuie sur l’extérieur du mur d’enceinte ce qui traduit une sérieuse amélioration, non prévue dans le modèle 1848. Plus encore, un tambour avec entrée latérale devance l’entrée de l’enceinte. Les améliorations ne s’arrêtèrent pas là. En effet, aujourd’hui le magasin et son enceinte sont surmontés d’une épaisseur de terre d’au moins cinq mètres ce qui ne fut préconisé qu’en mai 1874, après les expériences subies durant la guerre franco-allemande. Ce n’est pas tout : dans ce massif, côté entrée, on distingue parfaitement le creux du puits à lumière du sas d’entrée. De tels puits sont la marque de fabrique des magasins prévus par la note du 22 août 1874. Enfin, pas moins de six créneaux à lampe (4 au rez-de-chaussée, 2 à l’étage) sont parfaitement discernables. Les créneaux à lampe dans les magasins à poudre en France n’apparaissent qu’après les directives du 27 juillet 1867. Nous pouvons ajouter que le large passage d’antan, entre magasin et enceinte, a été réduit à une gaine d’un mètre de largeur, gaine menant à la chambre d’éclairage, type de local qui semble n’apparaître, ainsi précisément défini et annoté, qu’à partir d’une circulaire ministérielle du datée du 8 juin 1869. Toutes ces dates ne sont données ici qu’à titre indicatif pour démontrer combien ce magasin n’a plus son look originel. Par ailleurs, il est vraisemblable que ses modernisations se soient faites en deux temps. D’abord protéger l’enceinte avec un talutage et construire le tambour ; ensuite recouvrir l’ensemble de terre, éliminer le tambour, aménager les gaines latérales, la chambre aux lampes et les puits de ventilation. Notons qu’à partir de 1878, nombre de ces larges puits de ventilation donnant sur le sas d’entrée, ont vu leurs dimensions sérieusement réduites, ce qui ne fut pas le cas ici. Cela n’en fait néanmoins pas encore un modèle type à exhiber sans réserve car ici, contrairement au type préconisé, aucun escalier d’accès n’est discernable. L’intérieur du magasin est extrêmement dégradé ; résultat d’années d’abandon et de vandalisme. Les murs sont noircis et toutes les boiseries, planchers et piliers supportant l’étage ont disparu. La grande fresque murale, représentant un Christ sur croix, au sommet du Golgotha, fresque qui occupait la totalité du mur des baies à lampe et due au talent d’Arthur Lenne, semble hélas désormais irrécupérable. Il avait fallu trois mois à cet artiste peintre local pour, à la demande du commandant des forces U.S. du Havre au printemps 1945, peindre ce tableau et faire de ce magasin une chapelle. Pour en terminer avec ce local, notons que la galerie d’entrée, longue de 9 mètres, possède un mur de refend sur sa droite, mur derrière lequel court la gaine de ventilation cernant le local de stockage, gaine accessible immédiatement sur la droite lorsque l’on pénètre dans l’entrée. Cette disposition est très rarement rencontrée (citadelle de Verdun). Un second magasin à poudre semble avoir été prévu à proximité du bastion II, mais nous ignorons s’il fut jamais édifié. L’armement était donc essentiellement disposé sur les terre-pleins surmontant l’escarpe, les canons tirant à barbette. L’écartement du Havre du statut de port de guerre au profit des seuls Cherbourg, Brest, Lorient, Rochefort et Toulon, ne suscita pas, comme dans ces derniers, une multiplication des défenses côtières. En revanche, le rôle du fort allait changer du tout au tout. Si, à la construction, le choix du placement des casernements casematés fut effectué en fonction des axes d’attaque présumés, on n’avait alloué au fort aucune mission de défense côtière. Bientôt seule cette dernière aura lieu d’être. Nous avons découvert, dans un rapport au Conseil supérieur de la guerre d’août 1888, la proposition de construction d'une batterie de mortiers que l’on armerait de 4 pièces de 27 c et de 4 autres de 95 mm, sans autre précision de localisation. Il n’était alors question à Sainte-Adresse que de la création d’une batterie de 24 c. En définitive, deux batteries de mortiers et deux autres de 95 mm seront concrétisées ; au fort de Sainte-Adresse tout d’abord, à Dollemard quelques années plus tard. Si nous ne possédons pas le détail de la chronologie de la construction des trois batteries du fort, nous sommes enclins à penser qu’elles furent érigées quasi simultanément. Seul le grand magasin du bastion I suivra ultérieurement. Voyons cela dans le détail en commençant par le bastion IV et sa batterie de quatre mortiers de 270 mm Mle 1889 sur affût P.C. Les emplacements de pièces (quatre pas de tir, chacun pour un mortier) et le magasin à projectiles sont construits en briques de terre cuite. Le magasin est décalé vers l’entrée du fort, à mi-hauteur du talus de l’escarpe. Il consiste en un local de 28 x 2,5 m avec un accès perpendiculaire à chacune de ses extrémités. Ses deux entrées sont enrobées et on distingue les traces d’un rail au plafond du grand local. Poudres et obus devaient effectuer un trajet considérable jusqu’aux pièces ; soit, depuis l’entrée du magasin la plus proche de la batterie, 45 m pour le premier pas de tir et 90 m pour le dernier ! Les pas de tir étaient en effet séparés par des traverses pleines de 8 m de largeur. Quand on sait que les deux modèles d’obus pour ces mortiers pesaient respectivement 152 et 232 kg, on imagine aisément qu’on les amenait à pied d’œuvre sur des wagonnets circulant sur une voie ferrée étroite. Venons-en maintenant au bastion I, le premier à gauche de l’entrée du fort. C’est lui qui fut choisi pour l’établissement d’une batterie de canons de 24 c Mle 1876 sur affût P.C. (système de Bange). Ce bastion accueillit 4 pièces de ce calibre, sur une ligne dont les pas de tir 2 et 3 étaient séparés par une imposante traverse laquelle devait abriter une partie de la dotation en projectiles. Sous ce bastion fut bétonné un magasin relativement atypique. En fait nous avons affaire à deux magasins. Le premier se tapit désormais derrière… une tour d’ascenseur. Sur plan, il s’agit d’un simple local de 7,5 x 3 m précédé d’un sas. Il est plus que probable qu’il s’agisse là du magasin originel de la batterie, magasin jugé très vite insuffisant ce qui aura motivé la construction du second, en béton cette fois et tapi plus profondément. Ce second magasin est d’une facture rencontrée d’ordinaire après 1890. Deux galeries à l’entrée en chicane s’ouvrent de part et d’autre du premier magasin (reconverti en atelier de chargement ?) et sans aucune connexion avec lui. Ces galeries, parallèles et longues d’une quinzaine de mètres, ont leur sol fait de marches de 150 cm de longueur, ce qui nous conduit à peine deux mètres sous le niveau de la cour, mais une bonne dizaine de mètres sous la batterie de mortiers. Ce type d’escalier est rarissime dans les magasins à poudre, tout au plus peut-on pointer Villerville, en rive gauche de l’embouchure de la Seine et…le fort du Mont Chauve d’Aspremont à Nice ! Les galeries débouchent sur une transversale de 18 x 4 m. Le mur entre les débouchés des galeries, soit quinze mètres, est devancé à 80 cm de distance, par un autre mur d’un mètre de large devant lequel demeurent donc 2,2 m pour le couloir principal de circulation. Dans l’épaisseur de ce mur de 100 cm, deux niches à artifices ont été percées au niveau du sol. Ainsi que leur désignation l’indique, ces niches étaient prévues pour le stockage des fusées et étoupilles. À cette fin, elles étaient garnies de feuilles de zinc lesquelles isolaient étagères en bois et matériels de l’humidité. Ici, ces niches ont bien entendu perdu toute parure ; mais cette disposition, en travers d’un mur isolé, est tout simplement unique dans la fortification française pour la période 1874—1914. Ainsi, dégarnies, elles sont accessibles des deux côtés du mur, mais l’étaient-elles durant leur période opérationnelle ? Nous ne pouvons jurer de rien, en revanche, le passage de 80 cm permettait d’aller desservir un unique créneau à lampe dont il subsiste quelque métal cuivreux et grillage pare flamme. Sa vitre, dont nous avons retrouvé un morceau, est du type de 6 mm d’épaisseur, soit le plus rarement rencontré. Elle reposait dans un châssis de bronze ou laiton, de forme circulaire. La grande majorité des créneaux à lampe avaient des vitrages de forme carrée mais la réelle fréquence du modèle rond est difficile à établir. En effet, suite aux dégâts commis par les récupérateurs de métaux, il n’est généralement plus possible de distinguer un modèle de l’autre. Aussi, s’il est vrai qu’il ne subsiste plus de châssis métallique à vitre ronde qu’en de rares endroits préservés (parties interdites de la citadelle de Verdun p. ex.) nous sommes bien en peine de définir s’ils étaient jadis réellement aussi rares qu’aujourd’hui. Ce créneau se situe au centre du mur aux niches, face à l’entrée du local des poudres, lequel est disposé perpendiculairement au couloir. Ses dimensions intérieures sont de 13,5 x 5,5 et sa voûte en plein cintre doit culminer à environ 3,5 m. Étonnamment, les murs ne sont que peu tagués ; l’endroit est même relativement propre et surtout bien sec. Mais ce qui doit attirer l’attention est l’absence tout à fait inhabituelle de monte-charge. Nos cogitations n’ont pas permis d’en trouver la raison, mais cette carence imposait un sacré trajet aux artilleurs pour amener les poudres à pied d’œuvre. Jugeons-en : une vingtaine de mètres pour sortir du magasin ; de là, une cinquantaine pour gagner le pied de la rampe montant à la batterie, suivis d’un bon 90 mètres pour gagner le pas de tir le plus proche, soit un total de 160 mètres dont 140 à l’air libre,… avec des gargousses voire des projectiles ! Notons que les trois modèles d’obus de 24 c pour le canon modèle 1876 pesaient tout même respectivement 121, 130 et 141 kg ! Évidemment, une voie Decauville aidait grandement à la manœuvre, mais l’économie d’un monte-charge valait-elle une telle dépense d’énergie, mais aussi et surtout une telle prise de risque ? La batterie de Dollemard, peu au nord-ouest, était équipée de deux monte-charges ! Pourquoi une telle différence de traitement dans deux batteries dotées d’un magasin souterrain et dépendant d’une même chefferie ? Nous sommes preneurs de toute réponse. Précisons pour la fine bouche que la rampe empruntée par la voie étroite n’existe plus aujourd’hui, elle était adossée au front I-II. La troisième et dernière batterie fut implantée sur le bastion II. Il s’agit d’une batterie de 95 mm, dite de moyen calibre. Classique dans sa conception -des dizaines garniront le littoral métropolitain-, toute en briques de terre cuite, elle était constituée d’une ligne de quatre emplacements pour un canon de 95 mm Mle 1888 sur affût de côte. De cette batterie, demeurent l’extrémité gauche de la ligne de pièces avec une niche pour les coups de sûreté, et la soute à munitions. Réplique en réduction du magasin de la batterie de mortiers, le local de ce magasin a pour dimensions 9 m de longueur pour 2 m de largeur. Il serait normal qu’un feu chercheur et/ou un feu de tir ait été dévolu au fort, mais nous n’avons à ce jour rien découvert de concret. Le fort ne prit aucune part dans la première guerre mondiale ; a priori, les seules batteries côtières françaises à avoir effectué des tirs de guerre étant celles de Calais et Dunkerque. Il est même probable que tout ou partie de ses canons aient été prélevés au profit du front. Les Allemands, hélas, parviendront jusqu’au Havre quelques décennies plus tard et prendront possession du fort. Ils couleront trois casemates pour canon de 105 mm dont deux sur le bastion I et la troisième à quelque distance devant l’entrée du fort. Plusieurs blockhaus, abris et cuves pour Flak seront disposés ici et là, surtout en arrière du front I-II. Lors d’un bombardement, trois des quatre casemates les plus proches du bastion II furent proprement soufflées ; laissant ainsi apparaître la structure de leur voûte. À la seconde guerre, succéderont différentes périodes d’occupations militaires. Le fort fut déclassé en 1965, abandonné par l’armée en 1972 et désaffecté en 1979. Durant 20 ans, il sera à la fois terrain de jeu et défouloir, subissant outrage sur outrage. Finalement, c’est en 2000 que la Ville du Havre en devînt propriétaire. Après études de projets, en 2005, commencent les travaux de nettoyage et débroussaillage qui transformeront ce qui était devenu un chancre urbain en petit paradis terrestre : les jardins suspendus. Nous avons visité le fort en mai 2009, soit après la publication de notre livre « l’index de la fortification française 1874-1914 ». Force nous est de constater qu’au sein des centaines de sites parcourus, la réhabilitation du fort de Sainte-Adresse se situe dans le peloton de tête des plus réussies. Certes tout n’a pu être conservé, telles les casernes de la cour intérieure qu’il a fallu raser. La batterie de mortiers a été incorporée dans les jardins mais pas celle de 95. Qu’en restait-il d’ailleurs ? De même, les Allemands avaient totalement dénaturé la batterie de 24 c. Néanmoins, la grande majorité des blockhaus ont été nettoyés, soigneusement murés, puis ensevelis. Ainsi, quand les hommes le décideront, un pan d’histoire pourra toujours refaire surface. Les jardins constituent un espace public de tout premier ordre et la fusion avec le patrimoine militaire est parfaitement pensée. Il s’agit là assurément d’un exemple à citer et même plébisciter.

Festung Le Havre, nordwestlich der Stadt. 86 m ü. M. Mitte des 19. Jahrhunderts machte der Ausbau der Hafeninfrastruktur und des Wohnungsbaus deutlich: Die Stadtmauer musste abgerissen und der Höhenrücken nördlich der Stadt besetzt werden. Es dauerte gut zehn Jahre, von 1854 bis etwa 1864, bis die Wälle eingeebnet waren. In dieser Zeit wurden zahlreiche Befestigungsprojekte durchgeführt, die oft im Sande verliefen, wie etwa das Vorhaben, die neuen Forts mit einer weiteren, mit Schanzen übersäten Stadtmauer zu verbinden. Im Bereich der fast sofort ratifizierten Festungen finden wir die Forts von Sainte-Adresse und Tourneville, die, verbunden mit dem von Mont Joly (verschoben), verhindern sollten, dass ein Feind auf den Höhen Fuß fasste, was für den Ort nur tödlich hätte sein können. Das zwischen 1852 und 1854 erbaute Fort von Sainte-Adresse (in den Archiven wurde 1858 als Jahr der Fertigstellung gefunden) hat eine fast quadratische Form mit einer Bastion an jeder Ecke. In ihren Abmessungen und Winkeln unterscheiden sich diese Bastionen alle leicht voneinander. Der Eingang, zugleich monumental und schlicht, öffnet sich in der Mitte der Südfront. Imposant und ohne Verzierungen, ging ihm eine Poncelet-Brücke voraus, von der nur die Stützen für die Gewichtsketten erhalten sind. Obwohl es zweifellos zum Bastionssystem gehört, kann das Fort außer einer einzigen Tenaille kein freistehendes Organ vorweisen. Allenfalls die Spitze der Kontereskarpe war mit einem überdachten Weg gekrönt, den ein Projekt von 1862 überqueren und sogar die Mitte der Vorderseite des Kopfes mit einem Ravelin organisieren wollte. Dieses Ravelin wäre bei Bedarf durch eine Kaponniere mit der oben erwähnten Tenaille verbunden worden, die schließlich in der Kurtine II-III errichtet wurde. Parallel zur Vorderseite der Schlucht nahmen zwei imposante Gebäude, die als Kasernen für die Truppen dienten, den größten Teil der Breite des Innenhofs bis zum Fuß der Bastionen I und IV ein. Zwei weitere Kasernen, die ihnen Schutz bieten, nehmen jedoch die Kurtine II-III und III-IV ein. Beide bestehen aus einer Reihe von 17 Kasematten mit einer Innenmaß von 20 x 6 m, jede mit drei Schießscharten für Gewehre, die die Böschung durchbrechen und heute von einem Fenster überragt werden. Nur die Seite der Bastion IV, die die Kurtine III-IV flankiert, ist mit Kasematten ausgestattet, die die Kurtine senkrecht flankieren. Diese beiden Kasematten mit einer Innenmaß von 8 x 6 m verfügen über drei Schießscharten, von denen die mittlere für ein Artilleriegeschütz mittleren Kalibers vorgesehen war. Nebenbei sei erwähnt, dass das, was der Besucher heute für eine Zangenbewegung im Hohlraum dieser Kurtine III-IV halten könnte, eine Entwicklung nach dem Bau des Forts ist. Seine Feuersteinkonstruktion sowie die später erläuterte Verengung des Raums um das Pulvermagazin könnten darauf hindeuten, dass die Aufgabe des von der äußeren Kasematte flankierten Grabens aus den späten 1870er oder sogar frühen 1880er Jahren stammt, also noch recht früh nach der Fertigstellung des Forts. Kommen wir zu diesem Pulvermagazin. Seine Erdmasse erhebt sich vor dem Sockel der Bastion III. Es besteht aus einem einzigen Lagerraum von 16,5 m Länge, 8,5 m Breite und 8 m Höhe, der gemäß den Vorschriften für die Lagerung von Pulverbehältern eine geschätzte Lagerkapazität von etwa 80 Tonnen bietet. Die Seitenwände sind 3 m dick. Wir konnten alte Teilpläne dieses Magazins einsehen, die leider undatiert sind. Sie zeigen ein Magazin, dessen Seitenwände von vier Lüftungskanälen mit Leitblechen durchbrochen sind. Das Dach, bestehend aus zwei geneigten Abschnitten mit einer Dicke von einem Meter, sollte mit einer etwa 150 cm dicken Erdschicht bedeckt werden. Der von einer Einfriedung umgebene Lagerraum mit einem 3 m breiten offenen Durchgang ist durch zwei belüftete Hohlräume vom Boden getrennt. Die Seiten des Erdgeschosses sind leicht zurückgesetzt, um ein Gesims zu bilden, auf dem der Boden des ersten Stocks aufliegen konnte. Er entsprach somit den Anweisungen für Pulvermagazine vom 19. März 1848. Auf den eingesehenen Plänen liegt jedoch an der Außenseite der Einfriedungsmauer ein dicker Erdhang, was eine erhebliche Verbesserung darstellt, die im Modell von 1848 nicht vorgesehen war. Darüber hinaus befindet sich vor dem Eingang zur Einfriedung ein Fass mit einem Seiteneingang. Doch das waren noch nicht alle Verbesserungen. Tatsächlich sind das Lager und seine Einfriedung heute mit einer mindestens fünf Meter dicken Erdschicht bedeckt, was erst im Mai 1874 nach den Erfahrungen des Deutsch-Französischen Krieges empfohlen wurde. Und das ist noch nicht alles: In dieser Masse ist auf der Eingangsseite deutlich die Vertiefung des Lichtschachts der Eingangsschleuse zu erkennen. Solche Schächte sind das Kennzeichen der in der Mitteilung vom 22. August 1874 vorgesehenen Magazine. Und schließlich sind nicht weniger als sechs Lampenzinnen (4 im Erdgeschoss, 2 im Obergeschoss) deutlich zu erkennen. Lampenzinnen in Pulvermagazinen in Frankreich tauchten erst nach den Richtlinien vom 27. Juli 1867 auf. Wir können hinzufügen, dass der breite Gang von einst zwischen dem Magazin und der Einfriedung auf einen ein Meter breiten Schacht reduziert wurde, einen Schacht, der zur Zündkammer führte, einem Raumtyp, der, so genau definiert und kommentiert, anscheinend erst in einem Ministerialrundschreiben vom 8. Juni 1869 aufgetaucht ist. Alle diese Daten werden hier nur als Anhaltspunkt genannt, um zu zeigen, wie sehr dieses Magazin von seinem ursprünglichen Aussehen abweicht. Darüber hinaus ist es wahrscheinlich, dass seine Modernisierungen in zwei Phasen erfolgten. Zuerst wurde die Einfriedung mit einem Hang geschützt und die Trommel gebaut; dann wurde das Ganze mit Erde bedeckt, die Trommel entfernt und die Seitenkanäle, der Lampenraum und die Lüftungsschächte angelegt. Beachten Sie, dass ab 1878 viele dieser großen Lüftungsschächte, die zur Eingangshalle führten, stark verkleinert wurden, was hier nicht der Fall war. Das macht es jedoch nicht zu einem typischen Modell, das man vorbehaltlos ausstellen könnte, denn hier ist, anders als empfohlen, keine Zugangstreppe zu erkennen. Das Innere des Ladens ist in einem extrem heruntergekommenen Zustand; das Ergebnis jahrelanger Vernachlässigung und Vandalismus. Die Wände sind geschwärzt und alle Holzarbeiten, Böden und Säulen, die das Obergeschoss stützen, sind verschwunden. Das große Wandgemälde, das Christus am Kreuz auf dem Gipfel von Golgatha darstellt, ein Fresko, das die gesamte Wand der Lampenfächer einnahm und dem Talent von Arthur Lenné zu verdanken ist, scheint heute leider unwiederbringlich verloren. Drei Monate brauchte dieser lokale Künstler, um dieses Bild im Frühjahr 1945 auf Ersuchen des Kommandeurs der US-Streitkräfte in Le Havre zu malen und dieses Magazin in eine Kapelle umzuwandeln. Abschließend zu diesem Raum sei bemerkt, dass die 9 Meter lange Eingangsgalerie rechts eine Trennwand aufweist, hinter der der Lüftungsschacht verläuft, der den Lagerraum umgibt und gleich rechts vom Eingang zugänglich ist. Diese Anordnung ist sehr selten (Zitadelle von Verdun). Ein zweites Pulvermagazin scheint in der Nähe von Bastion II geplant gewesen zu sein, aber wir wissen nicht, ob es jemals gebaut wurde. Die Bewaffnung wurde daher im Wesentlichen auf den Plattformen über der Böschung platziert, wobei die Kanonen Barbetten abfeuerten. Die Aufhebung des Status von Havre als Kriegshafen zugunsten von lediglich Cherbourg, Brest, Lorient, Rochefort und Toulon führte nicht zu einer Verstärkung der Küstenverteidigung, wie dies bei letzterem der Fall war. Andererseits sollte sich die Rolle des Forts völlig ändern. Während beim Bau die Wahl des Standorts der Kasemattenkasernen auf der Grundlage der vermuteten Angriffsachsen erfolgte, wurde dem Fort keine Küstenverteidigungsaufgabe zugewiesen. Bald würde nur noch Letzteres notwendig sein. In einem Bericht an den Hohen Kriegsrat vom August 1888 entdeckten wir den Vorschlag, eine Mörserbatterie zu bauen, die mit vier 27-cm-Geschützen und vier weiteren 95-mm-Geschützen bewaffnet sein sollte, ohne weitere Angaben zum Standort. In Sainte-Adresse wurde nur die Errichtung einer 24-cm-Batterie diskutiert. Schließlich sollten zwei Mörserbatterien und zwei weitere 95-mm-Batterien gebaut werden; zunächst im Fort Sainte-Adresse, dann einige Jahre später in Dollemard. Obwohl uns die chronologische Abfolge des Baus der drei Batterien des Forts nicht bekannt ist, neigen wir zu der Annahme, dass sie fast gleichzeitig errichtet wurden. Nur das große Magazin von Bastion I folgt später. Wir wollen dies im Detail untersuchen und dabei mit Bastion IV und seiner Batterie aus vier 270-mm-Mörsern Mle 1889 auf einer P.C.-Lafette beginnen. Die Geschützstellungen (vier Feuerstellungen für jeweils einen Mörser) und das Projektilmagazin sind aus Terrakotta-Ziegeln gebaut. Das Magazin ist zum Eingang des Forts hin versetzt, auf halber Höhe des Steilhangs. Es besteht aus einem 28 x 2,5 m großen Raum mit jeweils einem senkrechten Zugang an seinen Enden. Seine beiden Eingänge sind verkleidet, und an der Decke des großen Raums sind Spuren einer Schiene zu sehen. Pulver und Granaten mussten eine beträchtliche Strecke zu den Geschützen zurücklegen; das heißt, vom nächstgelegenen Magazineingang zur Batterie 45 m zum ersten Feuerstand und 90 m zum letzten! Die Feuerstände waren nämlich durch 8 m breite Schwellen voneinander getrennt. Wenn man weiß, dass die beiden Granatenmodelle für diese Mörser 152 bzw. 232 kg wogen, kann man sich leicht vorstellen, dass sie auf Wagen, die auf einem schmalen Gleis fuhren, zur Baustelle gebracht wurden. Kommen wir nun zu Bastion I, der ersten links vom Eingang des Forts. Diese wurde für die Errichtung einer Batterie von 24 Kanonen des Kalibers Mle 1876 auf einer P.C.-Lafette (System de Bange) ausgewählt. Diese Bastion beherbergte 4 Geschütze dieses Kalibers auf einer Linie, deren Feuerstände 2 und 3 durch eine imposante Schwelle getrennt waren, die einen Teil des Projektilvorrats beherbergen sollte. Unter dieser Bastion wurde ein relativ untypisches Magazin betoniert. Tatsächlich haben wir es mit zwei Magazinen zu tun. Das erste ist jetzt hinter … einem Aufzugsturm verborgen. Im Plan ist es ein einfacher Raum von 7,5 x 3 m, dem eine Luftschleuse vorausgeht. Es ist mehr als wahrscheinlich, dass dies das ursprüngliche Magazin der Batterie ist, ein Magazin, das schnell als unzureichend erachtet wurde, was den Bau des zweiten motiviert haben muss, diesmal aus Beton und tiefer verborgen. Dieses zweite Magazin ist von einem Stil, der nach 1890 häufig anzutreffen war. Zwei Galerien am Schikaneneingang öffnen sich auf beiden Seiten des ersten Magazins (das in eine Ladewerkstatt umgebaut wurde?) und haben keine Verbindung zu diesem. Diese parallelen und etwa fünfzehn Meter langen Galerien haben einen Boden aus 150 cm langen Stufen, die uns kaum zwei Meter unter das Niveau des Hofes, aber gute zehn Meter unter die Mörserbatterie bringen. Diese Art von Treppe ist in Pulvermagazinen äußerst selten; man kann höchstens auf Villerville am linken Ufer der Seinemündung und … das Fort Mont Chauve d’Aspremont in Nizza verweisen! Die Galerien öffnen sich auf einen Querschnitt von 18 x 4 m. Der Mauer zwischen den Galerieausgängen, fünfzehn Meter, geht in einem Abstand von 80 cm eine weitere Mauer von einem Meter Breite voraus, vor der somit 2,2 m für den Hauptverkehrskorridor verbleiben. In die Dicke dieser 100 cm dicken Mauer wurden auf Bodenhöhe zwei Feuerwerksnischen eingelassen. Wie ihre Bezeichnung andeutet, waren diese Nischen für die Aufbewahrung von Zündschnüren und Zündschnüren vorgesehen. Zu diesem Zweck wurden sie mit Zinkblechen ausgekleidet, die Holzregale und Geräte vor Feuchtigkeit isolierten. Hier haben diese Nischen natürlich jeglichen Schmuck verloren; aber diese Anordnung quer durch eine isolierte Mauer ist im französischen Befestigungsbau der Jahre 1874 bis 1914 schlicht einzigartig. Ohne Mauerwerk sind sie also von beiden Seiten der Mauer aus zugänglich, aber waren sie das auch während ihrer Betriebszeit? Wir können nichts beschwören, aber der 80 cm breite Durchgang ermöglichte den Zugang zu einer einzigen Lampennische, von der noch etwas Kupfermetall und ein feuerfestes Netz übrig sind. Ihr Glas, von dem wir ein Stück fanden, ist vom 6 mm dicken Typ, dem am seltensten anzutreffenden. Es ruhte in einem runden Rahmen aus Bronze oder Messing. Die überwiegende Mehrheit der Lampenzinnen hatte eine quadratische Verglasung, aber die tatsächliche Häufigkeit des runden Modells ist schwer festzustellen. Tatsächlich ist es nach den durch Metallfänger verursachten Schäden im Allgemeinen nicht mehr möglich, die beiden Modelle voneinander zu unterscheiden. Auch wenn es stimmt, dass Metallrahmen mit rundem Glas nur noch an wenigen erhaltenen Orten vorhanden sind (z. B. in verbotenen Teilen der Zitadelle von Verdun), können wir nur schwer feststellen, ob sie einst wirklich so selten waren wie heute. Diese Zinne befindet sich in der Mitte der Mauer mit Nischen, gegenüber dem Eingang zur Pulverkammer, die senkrecht zum Korridor angeordnet ist. Ihre Innenmaße betragen 13,5 x 5,5 und ihr halbrundes Gewölbe muss bei etwa 3,5 m gipfeln. Überraschenderweise sind die Wände nur leicht beschädigt; der Ort ist sogar relativ sauber und vor allem sehr trocken. Was jedoch auffallen sollte, ist das völlig ungewöhnliche Fehlen eines Lastenaufzugs. Unsere Überlegungen haben es uns nicht ermöglicht, den Grund dafür zu finden, aber dieser Mangel bedeutete für die Artilleristen eine beträchtliche Entfernung, um das Pulver zur Baustelle zu bringen. Urteilen wir selbst: etwa zwanzig Meter, um das Magazin zu verlassen; von dort aus waren es etwa fünfzig Meter bis zum Fuß der Rampe, die zur Batterie hinaufführte, und dann noch gut 90 Meter bis zum nächsten Feuerpunkt. Insgesamt also 160 Meter, davon 140 im Freien,… mit Kartuschen und sogar Projektilen! Beachten Sie, dass die drei Modelle der 24-c-Granaten für die Kanone Modell 1876 immer noch 121, 130 bzw. 141 kg wogen! Natürlich war ein Decauville-Gleis eine große Hilfe beim Manöver, aber war die Einsparung eines Lastenaufzugs diesen Energieaufwand und vor allem dieses Risiko wert? Die Batterie Dollemard, etwas nordwestlich gelegen, war mit zwei Lastenaufzügen ausgestattet! Warum diese unterschiedliche Behandlung zweier Batterien, die mit einem unterirdischen Magazin ausgestattet und demselben Oberbefehlshaber unterstanden? Wir sind für jede Antwort offen. Für die Umständlicheren sei klargestellt, dass die Rampe, die von dem schmalen Gleis genommen wurde, heute nicht mehr existiert; sie lag hinter der Front I-II. Die dritte und letzte Batterie wurde auf Bastion II installiert. Dies ist eine 95-mm-Batterie, bekannt als Mittelkaliber. Es war klassisch in seiner Bauweise – Dutzende säumten die Küste der Metropole –, vollständig aus Terrakotta-Ziegeln errichtet und bestand aus einer Reihe von vier Stellungen für eine 95-mm-Kanone Mle 1888 auf einer Küstenlafette. Von dieser Batterie sind das linke Ende der Geschützreihe mit einer Nische für Sicherheitsschüsse und der Munitionsbunker erhalten. Der Magazinraum ist eine verkleinerte Nachbildung des Magazins einer Mörserbatterie und 9 m lang und 2 m breit. Es wäre normal, dass dem Fort ein Suchscheinwerfer und/oder ein Schießstand zugeordnet war, aber bis heute haben wir nichts Konkretes herausgefunden. Das Fort nahm nicht am Ersten Weltkrieg teil; a priori waren die einzigen französischen Küstenbatterien, die während des Krieges feuerten, die von Calais und Dünkirchen. Es ist sogar wahrscheinlich, dass alle oder ein Teil seiner Geschütze für die Front erbeutet wurden. Die Deutschen erreichten leider einige Jahrzehnte später Le Havre und nahmen das Fort in Besitz. Sie versenkten drei Kasematten mit 105-mm-Kanonen, zwei davon auf Bastion I und die dritte in einiger Entfernung vor dem Eingang des Forts. Mehrere Blockhäuser, Unterstände und Flakpanzer wurden hier und da postiert, insbesondere hinter der I-II-Front. Bei einem Bombardement wurden drei der vier Kasematten, die Bastion II am nächsten waren, vollständig weggesprengt, wodurch die Struktur ihrer Gewölbe freigelegt wurde. Auf den Zweiten Weltkrieg folgten mehrere Phasen militärischer Besatzung. Das Fort wurde 1965 stillgelegt, 1972 von der Armee aufgegeben und 1979 stillgelegt. Zwanzig Jahre lang war es sowohl ein Spielplatz als auch ein Ort zum Dampfablassen und wurde dabei immer wieder Opfer von Gewalttaten. Im Jahr 2000 wurde es schließlich die Stadt Le Havre. Nach Projektstudien begannen 2005 die Reinigungs- und Aufräumarbeiten, die das, was zu einer städtischen Plage geworden war, in ein kleines Paradies auf Erden verwandelten: die hängenden Gärten. Wir besuchten das Fort im Mai 2009 nach der Veröffentlichung unseres Buches „Der Index der französischen Befestigungsanlagen 1874–1914“. Wir müssen feststellen, dass die Sanierung des Forts Sainte-Adresse unter den Hunderten von besuchten Stätten zu den erfolgreichsten gehört. Natürlich konnte nicht alles erhalten werden, wie beispielsweise die Kasernen im Innenhof, die abgerissen werden mussten. Die Mörserbatterie wurde in die Gärten integriert, die Batterie 95 jedoch nicht. Was blieb überhaupt von ihr übrig? Ebenso hatten die Deutschen die Batterie mit 24 Zivilgeschützen völlig zerstört. Dennoch wurde die überwiegende Mehrheit der Blockhäuser gereinigt, sorgfältig zugemauert und anschließend vergraben. So kann, wenn der Mensch es beschließt, immer ein Stück Geschichte wieder zum Vorschein kommen. Die Gärten sind ein öffentlicher Raum von höchster Qualität, und die Verschmelzung mit dem militärischen Erbe ist perfekt durchdacht. Dies ist sicherlich ein Beispiel, das man anführen und sogar loben sollte.

Vesting Le Havre, ten noordwesten van de stad. 86 m hoogte. Halverwege de 19e eeuw maakte de uitbreiding van zowel de haveninfrastructuur als de woningbouw het duidelijk: het was noodzakelijk om de stadsmuur te slopen en de heuvelrug ten noorden van de stad te bezetten. Het duurde ruim tien jaar, van 1854 tot ongeveer 1864, om de wallen te slechten. In die tijd werden er volop vestingwerken uitgevoerd… die vaak op niets uitliepen, zoals de bouw van de nieuwe forten met een andere stadsmuur bezaaid met schansen. In het rijk van de bijna onmiddellijk geratificeerde forten vinden we de forten Sainte-Adresse en Tourneville, die, samen met die van Mont Joly (uitgesteld), bedoeld waren om te voorkomen dat een vijand voet aan de grond kreeg op de hoogten, wat alleen maar fataal had kunnen zijn voor de plaats. Gebouwd tussen 1852 en 1854 (1858 werd in de archieven teruggevonden als het jaar van voltooiing), heeft het fort Sainte-Adresse een bijna vierkante vorm met een bastion op elke hoek. In hun afmetingen en hoeken verschillen deze bastions allemaal enigszins van elkaar. De ingang, zowel monumentaal als sober, opent in het midden van de zuidgevel. Imposant en zonder enige versiering, werd het fort voorafgegaan door een Ponceletbrug, waarvan alleen de steunen voor de gewichtskettingen overblijven. Hoewel het ongetwijfeld tot het bastionsysteem behoort, kan het fort geen enkel losstaand element hebben, behalve een enkele tenaille. Hooguit werd de top van de contrescarp bekroond door een overdekte weg, die volgens een project uit 1862 de voorgevel van het hoofd moest oversteken en zelfs met een ravelijn moest worden georganiseerd. Deze ravelijn zou, indien nodig, door een caponnière verbonden zijn met de bovengenoemde tenaille, een tenaille die uiteindelijk in de ringmuur II-III werd gebouwd. Parallel aan de voorkant van de kloof besloegen twee imposante gebouwen, die als kazerne voor de troepen dienden, het grootste deel van de breedte van de binnenplaats tot aan de voet van de bastions I en IV. Twee andere kazernes, die hiertegen bestand zijn, bezetten echter de ringmuren II-III en III-IV. Beide bestaan uit een rij van 17 kazematten met een binnenafmeting van 20 x 6 m, elk met drie geweervuurkantelen die de helling doorboren, kantelen die nu bekroond worden door een raam. Alleen de zijde van bastion IV, die de ringmuur III-IV flankeert, is voorzien van kazematten die de ringmuur loodrecht flankeren. Deze twee kazematten, met binnenafmetingen van 8 x 6 m, bevatten drie vuurkantelen, waarvan de middelste bestemd was voor een artilleriestuk van bescheiden kaliber. Terloops zij opgemerkt dat wat de bezoeker vandaag de dag zou kunnen aanzien voor een tangbeweging in de holte van deze ringmuur III-IV, een ontwikkeling is van na de bouw van het fort. De vuurstenen constructie, evenals de vernauwing van de ruimte rond het kruitmagazijn, die later wordt besproken, zou erop kunnen wijzen dat het verlaten van de gracht die de buitenste kazemat flankeert dateert uit de late jaren 1870 of zelfs de vroege jaren 1880, wat nog steeds vrij kort na de voltooiing van het fort is. Laten we eens kijken naar dit kruitmagazijn. De aarden massa rijst op voor de voet van bastion III. Het heeft één opslagruimte van 16,5 m lang, 8,5 m breed en 8 m hoog, wat volgens de wettelijke plannen voor het stapelen van kruithulzen een geschatte opslagcapaciteit van ongeveer 80 ton oplevert. De muren aan de zijkanten zijn 3 m dik. We hebben oude, gedeeltelijke plattegronden van dit magazijn kunnen inzien, helaas zonder datum. Ze tonen een magazijn met aan de zijkanten vier geribbelde ventilatiekanalen. Het dak, bestaande uit twee schuine delen met een dikte van één meter, zou worden bedekt met een laag aarde van ongeveer 150 cm. Omlijst door een omheining met een open doorgang van 3 m breed, de opslagruimte gescheiden van de grond door twee geventileerde holtes, de zijkanten van de begane grond licht teruggetrokken om een kroonlijst te vormen waarop de vloer van de eerste verdieping kon rusten, was het dus in overeenstemming met de instructies op kruitmagazijnen van 19 maart 1848. Op de geraadpleegde plannen rust echter een dikke aarden helling op de buitenkant van de omheiningsmuur, wat een serieuze verbetering vertegenwoordigt, die niet voorzien was in het model van 1848. Bovendien gaat een trommel met een zij-ingang vooraf aan de ingang van de omheining. De verbeteringen hielden daar niet op. Inderdaad, vandaag de dag zijn de opslagruimte en de omheining bedekt met een laag aarde van minstens vijf meter, wat pas in mei 1874 werd aanbevolen, na de ervaringen tijdens de Frans-Duitse oorlog. Dat is niet alles: in deze massa, aan de ingangszijde, kunnen we duidelijk de holte van het lichtkoker van de toegangssluis zien. Dergelijke putten zijn het kenmerk van de magazijnen die in de nota van 22 augustus 1874 worden genoemd. Ten slotte zijn er maar liefst zes lampkantelen (4 op de begane grond, 2 op de bovenverdieping) duidelijk te onderscheiden. Lampkantelen in kruitmagazijnen in Frankrijk verschenen pas na de richtlijnen van 27 juli 1867. We kunnen hieraan toevoegen dat de brede doorgang van weleer, tussen het magazijn en de omheining, werd teruggebracht tot een schacht van een meter breed, een schacht die naar de lichtkamer leidde, een soort ruimte die, aldus nauwkeurig gedefinieerd en geannoteerd, pas lijkt te zijn ontstaan uit een ministeriële circulaire van 8 juni 1869. Al deze data worden hier slechts ter indicatie vermeld om aan te tonen hoezeer dit magazijn niet meer zijn oorspronkelijke uiterlijk heeft. Bovendien is het waarschijnlijk dat de moderniseringen in twee fasen zijn uitgevoerd. Eerst de omheining beschermen met een helling en de trommel bouwen; vervolgens het geheel met aarde bedekken, de trommel verwijderen, de zijkanalen, de lampenkamer en de ventilatieschachten aanbrengen. Merk op dat vanaf 1878 veel van deze grote ventilatieschachten die naar de hal leiden, aanzienlijk kleiner werden, wat hier niet het geval was. Dit maakt het echter geen typisch model om zonder voorbehoud tentoon te stellen, want hier is, in tegenstelling tot het aanbevolen type, geen toegangstrap te bekennen. Het interieur van de winkel is extreem gedegradeerd; het resultaat van jarenlange verwaarlozing en vandalisme. De muren zijn zwartgeblakerd en al het houtwerk, de vloeren en de pilaren die de bovenverdieping ondersteunen, zijn verdwenen. De grote muurschildering, die Christus aan het kruis voorstelt, bovenop Golgotha, een fresco dat de gehele muur van de lampenkappen besloeg en dankzij het talent van Arthur Lenne, lijkt nu helaas onherstelbaar. Het kostte deze lokale kunstenaar drie maanden om dit schilderij te schilderen, op verzoek van de commandant van de Amerikaanse strijdkrachten in Le Havre in het voorjaar van 1945, en dit magazijn om te vormen tot een kapel. Tot slot nog dit: de 9 meter lange entreegalerij heeft aan de rechterkant een scheidingswand, waarachter de ventilatieschacht loopt die de opslagruimte omringt. Deze schacht is direct rechts toegankelijk bij binnenkomst. Deze opstelling kom je zelden tegen (Citadel van Verdun). Een tweede kruitmagazijn lijkt gepland te zijn nabij Bastion II, maar we weten niet of het ooit gebouwd is. De bewapening werd daarom in principe op de platforms boven de helling geplaatst, waarbij de kanonnen met weerhaken vuurden. Het schrappen van Havre als oorlogshaven ten gunste van alleen Cherbourg, Brest, Lorient, Rochefort en Toulon leidde niet tot een verbetering van de kustverdediging, zoals in laatstgenoemde stad wel het geval was. Aan de andere kant stond de rol van het fort op het punt volledig te veranderen. Terwijl tijdens de bouw de keuze van de plaatsing van de kazemattenkazerne gebaseerd was op de veronderstelde aanvalsassen, kreeg het fort geen enkele kustverdedigingstaak toegewezen. Al snel zou alleen die laatste nodig zijn. We ontdekten in een rapport aan de Hoge Raad voor de Oorlog van augustus 1888 het voorstel om een mortierbatterij te bouwen die bewapend zou zijn met vier 27 mm kanonnen en vier andere van 95 mm, zonder verdere details over de locatie. In Sainte-Adresse werd alleen de oprichting van een 24 mm batterij besproken. Uiteindelijk zouden er twee mortierbatterijen en twee andere van 95 mm worden gebouwd; eerst in het fort van Sainte-Adresse, en enkele jaren later in Dollemard. Hoewel we geen details hebben over de chronologie van de bouw van de drie batterijen van het fort, zijn we geneigd te denken dat ze vrijwel gelijktijdig werden opgericht. Alleen het grote magazijn van Bastion zal ik later bespreken. Laten we dit eens in detail bekijken, te beginnen met Bastion IV en zijn batterij van vier 270 mm Mle 1889 mortieren op een P.C.-onderstel. De geschutsopstellingen (vier schietpunten, elk voor een mortier) en het projectielmagazijn zijn gebouwd van terracotta bakstenen. Het magazijn is verplaatst richting de ingang van het fort, halverwege de helling van de helling. Het bestaat uit een ruimte van 28 x 2,5 m met aan beide uiteinden een loodrechte toegang. De twee ingangen zijn bekleed en er zijn sporen van een railing te zien op het plafond van de grote ruimte. Kruit en granaten moesten een aanzienlijke afstand afleggen naar de kanonnen; dat wil zeggen, van de dichtstbijzijnde magazijningang tot de batterij, 45 m voor het eerste schietpunt en 90 m voor het laatste! De schietpunten waren in feite gescheiden door massieve dwarsliggers van 8 m breed. Als we weten dat de twee granaatmodellen voor deze mortieren respectievelijk 152 en 232 kg wogen, kunnen we ons gemakkelijk voorstellen dat ze op wagons over een smal spoor naar de werklocatie werden gebracht. Laten we nu naar bastion I gaan, het eerste links van de ingang van het fort. Dit was het bastion dat werd gekozen voor de vestiging van een batterij van 24 kanonnen van het type Mle 1876 op een P.C.-onderstel (de Bange-systeem). Dit bastion huisvestte 4 kanonnen van dit kaliber, op een lijn waarvan de schietpunten 2 en 3 gescheiden werden door een imposante dwarsligger die een deel van de projectielvoorraad moest huisvesten. Onder dit bastion was een relatief atypisch magazijn gebetonneerd. In feite hebben we te maken met twee magazijnen. Het eerste is nu verborgen achter… een lifttoren. Op plattegrond is het een eenvoudige ruimte van 7,5 x 3 m, voorafgegaan door een luchtsluis. Het is meer dan waarschijnlijk dat dit het oorspronkelijke magazijn van de batterij is, een magazijn dat al snel als onvoldoende werd beschouwd, wat de bouw van het tweede, ditmaal in beton en dieper verborgen, zal hebben gemotiveerd. Dit tweede magazijn is van een stijl die na 1890 veel voorkomt. Twee galerijen bij de ingang van de chicane openen aan weerszijden van het eerste magazijn (omgebouwd tot een laadwerkplaats?) en staan er los van. Deze galerijen, parallel en ongeveer vijftien meter lang, hebben een vloer van 150 cm lange treden, die ons nauwelijks twee meter onder het niveau van de binnenplaats brengen, maar een goede tien meter onder de mortierbatterij. Dit type trap is uiterst zeldzaam in kruitmagazijnen; Hooguit kan men wijzen op Villerville, aan de linkeroever van de monding van de Seine, en… het fort van Mont Chauve d’Aspremont in Mooi! De galerijen openen naar een doorsnede van 18 x 4 m. De muur tussen de galerijuitgangen, vijftien meter, wordt op een afstand van 80 cm voorafgegaan door een andere muur van één meter breed, waarvoor dus 2,2 m overblijft voor de hoofdverkeersleiding. In de dikte van deze 100 cm dikke muur zijn op maaiveldniveau twee vuurwerknissen geboord. Zoals hun aanduiding aangeeft, waren deze nissen bedoeld voor het opbergen van lonten en lonten. Daartoe werden ze bekleed met zinken platen die houten planken en apparatuur isoleerden tegen vocht. Hier hebben deze nissen natuurlijk alle versiering verloren; maar deze opstelling, dwars over een geïsoleerde muur, is simpelweg uniek in de Franse vestingbouw uit de periode 1874-1914. Gestript zijn ze dus vanaf beide zijden van de muur toegankelijk, maar waren ze dat ook tijdens hun operationele periode? We kunnen er geen borg voor stellen, maar de 80 cm lange doorgang gaf toegang tot een enkele lampennis waarvan nog wat koper en brandwerend gaas over waren. Het glas, waarvan we een stukje vonden, is van het 6 mm dikke type, het meest zeldzame type. Het rustte in een bronzen of messing frame, rond van vorm. De overgrote meerderheid van de lampenkantelen had vierkante beglazing, maar de werkelijke frequentie van het ronde model is moeilijk vast te stellen. Na de schade veroorzaakt door metaalvreters is het over het algemeen niet meer mogelijk om het ene model van het andere te onderscheiden. Ook al is het waar dat metalen kozijnen met rond glas alleen nog op zeldzame bewaarde plaatsen bewaard zijn gebleven (bijvoorbeeld verboden delen van de citadel van Verdun), het is moeilijk te bepalen of ze ooit echt zo zeldzaam waren als ze nu zijn. Deze kanteel bevindt zich in het midden van de muur met nissen, tegenover de ingang van de poederkamer, die loodrecht op de gang is geplaatst. De binnenafmetingen zijn 13,5 x 5,5 en het halfronde gewelf moet op ongeveer 3,5 m uitkomen. Verrassend genoeg zijn de muren slechts licht gemarkeerd; de plek is zelfs relatief schoon en vooral erg droog. Maar wat de aandacht zou moeten trekken, is de volstrekt ongebruikelijke afwezigheid van een goederenlift. Onze gedachten hebben ons niet toegestaan de reden te vinden, maar dit gebrek legde de artilleristen een aanzienlijke afstand op om het kruit naar de werklocatie te brengen. Laten we zelf oordelen: ongeveer twintig meter om het magazijn te verlaten; vanaf daar ongeveer vijftig meter om de voet van de helling naar de batterij te bereiken, gevolgd door een goede 90 meter om het dichtstbijzijnde schietpunt te bereiken. In totaal was het 160 meter, waarvan 140 meter in de open lucht,… met granaten en zelfs projectielen! Merk op dat de drie modellen 24 c granaten voor het kanon van model 1876 nog steeds respectievelijk 121, 130 en 141 kg wogen! Uiteraard hielp een Decauville-rupsband enorm bij de manoeuvre, maar was het besparen van een goederenlift deze energie-inspanning, maar ook en vooral dit risico, waard? De Dollemard-batterij, iets ten noordwesten van de stad, was uitgerust met twee goederenliften! Waarom zo'n verschil in behandeling tussen twee batterijen met een ondergronds magazijn en afhankelijk van hetzelfde opperbevel? We staan open voor elk antwoord. Laten we voor de meer kritische noot vermelden dat de helling die de smalle rupsband gebruikte, vandaag de dag niet meer bestaat; deze werd ondersteund door front I-II. De derde en laatste batterij werd geïnstalleerd op bastion II. Dit is een 95 mm-batterij, bekend als medium kaliber. Klassiek in zijn ontwerp - tientallen zouden er langs de kustlijn van de stad staan -, volledig opgetrokken uit terracotta bakstenen, bestond het uit een rij van vier emplacementen voor een 95 mm Mle 1888 kanon op een kuststeun. Van deze batterij is het linkeruiteinde van de kanonrij bewaard gebleven, met een nis voor veiligheidsschoten en de munitiebunker. De magazijnruimte, een verkleinde replica van het magazijn van de mortierbatterij, is 9 meter lang en 2 meter breed. Het zou normaal zijn dat het fort een zoeklicht en/of een schietbaan had, maar tot op heden hebben we niets concreets ontdekt. Het fort nam niet deel aan de Eerste Wereldoorlog; a priori waren de enige Franse kustbatterijen die in oorlogstijd vuur hadden uitgevoerd die van Calais en Duinkerken. Het is zelfs waarschijnlijk dat alle of een deel van de kanonnen ten behoeve van het front werden meegenomen. Helaas bereikten de Duitsers enkele decennia later Le Havre en namen het fort in bezit. Ze brachten drie 105mm kanonkazematten tot zinken, waarvan er twee op Bastion I stonden en de derde op enige afstand voor de ingang van het fort. Verschillende bunkers, schuilplaatsen en luchtafweergeschut werden hier en daar geplaatst, vooral achter de I-II fronten. Tijdens een bombardement werden drie van de vier kazematten die het dichtst bij Bastion II lagen volledig weggeblazen, waardoor de structuur van hun gewelven zichtbaar werd. De Tweede Wereldoorlog werd gevolgd door verschillende periodes van militaire bezetting. Het fort werd in 1965 buiten gebruik gesteld, in 1972 door het leger verlaten en in 1979 weer buiten gebruik gesteld. Twintig jaar lang was het zowel een speeltuin als een plek om stoom af te blazen, en leed het onder de ene na de andere verontwaardiging. Uiteindelijk werd de stad Le Havre in 2000 eigenaar. Na projectstudies begonnen in 2005 de schoonmaak- en opruimwerkzaamheden, waardoor wat een stedelijke verloedering was geworden, werd getransformeerd tot een klein paradijs op aarde: de hangende tuinen. We bezochten het fort in mei 2009, na de publicatie van ons boek "De index van de Franse vestingwerken 1874-1914". We moeten constateren dat van de honderden bezochte locaties de restauratie van het fort Sainte-Adresse tot de meest succesvolle behoort. Natuurlijk kon niet alles bewaard blijven, zoals de kazerne op de binnenplaats, die gesloopt moest worden. De mortierbatterij werd opgenomen in de tuinen, maar batterij 95 niet. Wat bleef er eigenlijk van over? Evenzo hadden de Duitsers de batterij met 24 civiele kanonnen volledig vernield. Desondanks werd het overgrote deel van de bunkers schoongemaakt, zorgvuldig dichtgemetseld en vervolgens begraven. Zo kan er, wanneer de mens dat wil, altijd een stukje geschiedenis weer bovenkomen. De tuinen zijn een openbare ruimte van topklasse en de combinatie met het militaire erfgoed is perfect doordacht. Dit is zeker een voorbeeld dat aangehaald en zelfs geprezen moet worden.

Fortress Le Havre, northwest of the city. 86 m alt. In the mid-19th century, the expansion of both port infrastructure and housing made it obvious: it was necessary to destroy the urban wall and occupy the ridge to the north of the city. It took a good ten years, from 1854 to around 1864, to level the ramparts, during which time fortification projects abounded…and often fizzled out, such as the one to connect the new forts with another urban wall dotted with redoubts. In the realm of the almost immediately ratified, we find the forts of Sainte-Adresse and Tourneville which, associated with that of Mont Joly (postponed), were intended to prevent an enemy from gaining a foothold on the heights, which could only have been fatal for the place. Built between 1852 and 1854 (1858 was found in the archives as the year of completion), the fort of Sainte-Adresse has an almost square shape with a bastion at each corner. In their dimensions and angles, these bastions are all slightly different from each other. The entrance, both monumental and sober, opens in the center of the south front. Imposing and devoid of embellishments, it was preceded by a Poncelet bridge, of which only the supports for the weight chains remain. Although it undoubtedly belongs to the bastioned system, the fort cannot boast any detached organ other than a single tenaille. At most, the top of the counterscarp was topped with a covered way that a project of 1862 planned to cross and even to organize the center of the front of the head with a ravelin. This ravelin would, if necessary, have been connected by a caponier to the tenaille mentioned above, tenaille that was finally built in curtain wall II-III. Parallel to the front of the gorge, two imposing buildings serving as barracks for the troops occupied most of the width of the inner courtyard up to the root of bastions I and IV. However, two other barracks, which are proof against them, occupy curtain walls II-III and III-IV. Both consist of a line of 17 casemates measuring 20 x 6 m in interior dimensions, each with three rifle firing crenels piercing the escarpment, crenels now surmounted by a window. Only the side of bastion IV flanking curtain wall III-IV is equipped with casemates flanking the curtain wall perpendicularly. These two casemates, with interior dimensions of 8 x 6 m, include three firing crenels, the central one of which was intended for a modest-calibre artillery piece. It should be noted in passing that what the visitor might today take for a pincer movement in the hollow of this curtain wall III-IV, is a development subsequent to the construction of the fort. Its flint construction, like the narrowing of the space surrounding the powder magazine, discussed later, could indicate that the abandonment of the ditch flanking by the outer casemate dates from the late 1870s or even the early 1880s, which is still quite early after the fort's completion. Let's come to this powder magazine. Its earthen mass rises in front of the base of bastion III. It has a single storage room 16.5 m long, 8.5 m wide and 8 m high, which, according to the regulatory plans for stacking powder cases, gives an estimated storage capacity of around 80 tons. The walls on its sides are 3 m thick. We have been able to see old partial plans of this magazine, unfortunately undated. They show a magazine with sides pierced by four baffled conduits for ventilation. The roof, in two inclined sections with a thickness of one meter, was intended to be topped with a thickness of approximately 150 cm of earth. Framed by an enclosure leaving an open passage 3 m wide, the storage room separated from the ground by two ventilated voids, the sides of the ground floor slightly recessed so as to provide a cornice on which to rest the floor of the first floor, it was thus in accordance with the instructions on powder magazines dated March 19, 1848. However, on the plans consulted, a thick earth slope rests on the outside of the enclosure wall, which reflects a serious improvement, not foreseen in the 1848 model. Moreover, a drum with a side entrance precedes the entrance to the enclosure. The improvements did not stop there. Indeed, today the store and its enclosure are topped with a thickness of earth of at least five meters, which was only recommended in May 1874, after the experiences during the Franco-German war. That's not all: in this mass, on the entrance side, we can clearly see the hollow of the light well of the entrance airlock. Such wells are the hallmark of the magazines provided for in the note of August 22, 1874. Finally, no fewer than six lamp crenellations (4 on the ground floor, 2 upstairs) are perfectly discernible. Lamp crenellations in powder magazines in France only appeared after the directives of July 27, 1867. We can add that the wide passage of yesteryear, between the magazine and the enclosure, was reduced to a one-meter-wide shaft, a shaft leading to the lighting chamber, a type of room that seems to have appeared, thus precisely defined and annotated, only from a ministerial circular dated June 8, 1869. All these dates are given here only as an indication to demonstrate how much this magazine no longer has its original look. Moreover, it is likely that its modernizations were done in two stages. First, to protect the enclosure with a slope and to build the drum; then cover the whole thing with earth, eliminate the drum, arrange the side ducts, the lamp room and the ventilation shafts. Note that from 1878 onwards, many of these large ventilation shafts leading to the entrance hall saw their dimensions seriously reduced, which was not the case here. This does not, however, make it a typical model to be exhibited without reservation because here, contrary to the recommended type, no access staircase is discernible. The interior of the store is extremely degraded; the result of years of abandonment and vandalism. The walls are blackened and all the woodwork, floors and pillars supporting the upper floor have disappeared. The large mural, representing Christ on the cross, at the top of Golgotha, a fresco which occupied the entire wall of the lamp bays and due to the talent of Arthur Lenne, unfortunately now seems irrecoverable. It took this local artist three months to paint this picture, at the request of the commander of the U.S. forces in Le Havre in the spring of 1945, and turn this magazine into a chapel. To conclude with this room, note that the 9-meter-long entrance gallery has a partition wall on its right, behind which runs the ventilation shaft surrounding the storage room, a shaft accessible immediately on the right when entering the entrance. This arrangement is very rarely encountered (Verdun Citadel). A second powder magazine seems to have been planned near Bastion II, but we do not know if it was ever built. The armament was therefore essentially placed on the platforms above the escarpment, the cannons firing barbette. The removal of Havre from the status of war port in favor of only Cherbourg, Brest, Lorient, Rochefort and Toulon, did not lead to an increase in coastal defenses, as in the latter, as it did in the latter. On the other hand, the role of the fort was about to change completely. While, during construction, the choice of placement of the casemated barracks was made based on the presumed axes of attack, the fort was not assigned any coastal defense mission. Soon, only the latter would be necessary. We discovered, in a report to the High Council of War of August 1888, the proposal to build a mortar battery that would be armed with four 27 c guns and four others of 95 mm, without any further details of location. At Sainte-Adresse, only the creation of a 24 c battery was discussed. Ultimately, two mortar batteries and two others of 95 mm would be built; first at the fort of Sainte-Adresse, then at Dollemard a few years later. While we do not have the details of the chronology of the construction of the three batteries of the fort, we are inclined to think that they were erected almost simultaneously. Only the large magazine of Bastion I will follow later. Let us examine this in detail, starting with Bastion IV and its battery of four 270 mm Mle 1889 mortars on a P.C. mount. The gun emplacements (four firing points, each for a mortar) and the projectile magazine are built of terracotta bricks. The magazine is offset towards the entrance to the fort, halfway up the slope of the escarpment. It consists of a room measuring 28 x 2.5 m with a perpendicular access at each of its ends. Its two entrances are coated and traces of a rail can be seen on the ceiling of the large room. Powders and shells had to travel a considerable distance to the guns; that is, from the nearest magazine entrance to the battery, 45 m for the first firing point and 90 m for the last! The firing points were in fact separated by solid sleepers 8 m wide. When we know that the two models of shells for these mortars weighed 152 and 232 kg respectively, we can easily imagine that they were brought to the work site on wagons traveling on a narrow railway track. Let us now come to bastion I, the first to the left of the entrance to the fort. It was this one that was chosen for the establishment of a battery of 24 c Mle 1876 cannons on a P.C. mount (de Bange system). This bastion accommodated 4 guns of this caliber, on a line whose firing points 2 and 3 were separated by an imposing sleeper which was to house part of the projectile supply. Under this bastion was concreted a relatively atypical magazine. In fact, we are dealing with two magazines. The first is now hidden behind… an elevator tower. On plan, it is a simple room of 7.5 x 3 m preceded by an airlock. It is more than likely that this is the original magazine of the battery, a magazine quickly deemed insufficient, which will have motivated the construction of the second, in concrete this time and hidden more deeply. This second magazine is of a style commonly encountered after 1890. Two galleries at the chicane entrance open on either side of the first magazine (converted into a loading workshop?) and without any connection with it. These galleries, parallel and about fifteen meters long, have their floor made of steps 150 cm long, which takes us barely two meters below the level of the courtyard, but a good ten meters below the mortar battery. This type of staircase is extremely rare in powder magazines; at most, one can point to Villerville, on the left bank of the mouth of the Seine and… the fort of Mont Chauve d’Aspremont in Nice! The galleries open onto a cross-section of 18 x 4 m. The wall between the gallery outlets, fifteen meters, is preceded at a distance of 80 cm, by another wall one meter wide, in front of which therefore remains 2.2 m for the main circulation corridor. In the thickness of this 100 cm wall, two fireworks niches were pierced at ground level. As their designation indicates, these niches were intended for the storage of fuses and fuses. To this end, they were lined with zinc sheets which insulated wooden shelves and equipment from humidity. Here, these niches have of course lost all adornment; but this arrangement, across an isolated wall, is quite simply unique in French fortification for the period 1874-1914. Thus, stripped, they are accessible from both sides of the wall, but were they during their operational period? We cannot swear to anything, on the other hand, the 80 cm passage allowed access to a single lamp niche of which some copper metal and fire-proof mesh remain. Its glass, of which we found a piece, is of the 6 mm thick type, the most rarely encountered. It rested in a bronze or brass frame, circular in shape. The vast majority of lamp crenellations had square-shaped glazing, but the true frequency of the round model is difficult to establish. Indeed, following the damage caused by metal scavengers, it is generally no longer possible to distinguish one model from the other. Also, while it is true that metal frames with round glass only remain in rare preserved places (forbidden parts of the Verdun citadel, for example), we are hard pressed to determine whether they were once really as rare as they are today. This crenellation is located in the center of the wall with niches, opposite the entrance to the powder room, which is arranged perpendicular to the corridor. Its internal dimensions are 13.5 x 5.5 and its semicircular vault must culminate at about 3.5 m. Surprisingly, the walls are only slightly tagged; the place is even relatively clean and, above all, very dry. But what should attract attention is the completely unusual absence of a freight elevator. Our thoughts have not allowed us to find the reason, but this deficiency imposed a considerable distance on the artillerymen to bring the powders to the work site. Let us judge for ourselves: about twenty meters to leave the magazine; from there, about fifty to reach the foot of the ramp leading up to the battery, followed by a good 90 meters to reach the nearest firing point, making a total of 160 meters, 140 of which were in the open air,… with canisters and even projectiles! Note that the three models of 24 c shells for the model 1876 cannon still weighed 121, 130 and 141 kg respectively! Obviously, a Decauville track greatly helped the maneuver, but was the saving of a freight elevator worth such an expenditure of energy, but also and above all such a risk? The Dollemard battery, a little to the northwest, was equipped with two freight elevators! Why such a difference in treatment in two batteries equipped with an underground magazine and dependent on the same chiefdom? We are open to any answer. Let us specify for the fussier that the ramp taken by the narrow track no longer exists today; it was backed by front I-II. The third and final battery was installed on bastion II. This is a 95 mm battery, known as medium caliber. Classic in its design - dozens would line the metropolitan coastline -, entirely made of terracotta bricks, it consisted of a line of four emplacements for a 95 mm Mle 1888 cannon on a coastal mount. Of this battery, the left end of the line of guns remains with a niche for safety shots, and the ammunition bunker. A reduced replica of the mortar battery magazine, the magazine room is 9 m long and 2 m wide. It would be normal for a searchlight and/or a firing range to have been assigned to the fort, but to date we have not discovered anything concrete. The fort took no part in the First World War; a priori, the only French coastal batteries to have carried out wartime firing were those of Calais and Dunkirk. It is even likely that all or part of its guns were taken for the benefit of the front. The Germans, alas, reached Le Havre a few decades later and took possession of the fort. They sank three 105mm cannon casemates, two of which were on Bastion I and the third some distance in front of the fort's entrance. Several blockhouses, shelters, and flak tanks were placed here and there, especially behind the I-II front. During a bombardment, three of the four casemates closest to Bastion II were thoroughly blown away, revealing the structure of their vaults. The Second World War was followed by various periods of military occupation. The fort was decommissioned in 1965, abandoned by the army in 1972, and decommissioned in 1979. For 20 years, it was both a playground and a place to let off steam, suffering outrage after outrage. Finally, in 2000, the City of Le Havre became its owner. After project studies, in 2005, the cleaning and clearing work began, transforming what had become an urban blight into a little paradise on earth: the hanging gardens. We visited the fort in May 2009, after the publication of our book "The Index of French Fortification 1874-1914." We are forced to note that among the hundreds of sites visited, the rehabilitation of the Sainte-Adresse fort is among the most successful. Of course, not everything could be preserved, such as the barracks in the inner courtyard, which had to be razed. The mortar battery was incorporated into the gardens, but not the 95 battery. What remained of it, anyway? Similarly, the Germans had completely distorted the 24-civil-gun battery. Nevertheless, the vast majority of the blockhouses were cleaned, carefully walled up, and then buried. Thus, when men decide, a piece of history can always resurface. The gardens are a public space of the highest order, and the blend with the military heritage is perfectly thought out. This is certainly an example to be cited and even praised.

Pevnost le Havre, severozápadně od města. 86 m n. m. V polovině 19. století rozšiřování přístavní infrastruktury i bytové výstavby jasně ukázalo, že bylo nutné zničit městské hradby a obsadit hřeben severně od města. Srovnání valů se zemí trvalo dobrých deset let, od roku 1854 do roku 1864, a během této doby se hojně rozvíjely opevňovací projekty… které často ztroskotaly, jako například projekt spojení nových pevností s další městskou hradbou posetou redutami. V oblasti téměř okamžitě ratifikované pevnosti najdeme pevnosti Sainte-Adresse a Tourneville, které, spolu s pevností Mont Joly (odloženou), měly zabránit nepříteli v upevnění se na kopcích, což mohlo být pro toto místo jedině osudné. Pevnost Sainte-Adresse, postavená v letech 1852 až 1854 (v archivech byl nalezen rok dokončení 1858), má téměř čtvercový tvar s baštou v každém rohu. Svými rozměry a úhly se tyto bašty od sebe mírně liší. Vchod, monumentální i střízlivý, se otevírá uprostřed jižní fronty. Impozantní a bez ozdob mu předcházel Ponceletův most, z něhož se dochovaly pouze podpěry pro závaží. Ačkoli pevnost nepochybně patří k bastionovanému systému, nemůže se pochlubit žádným samostatným orgánem kromě jediné tenaille. Nanejvýš vrchol protisrázu byl zakončen krytou cestou, kterou projekt z roku 1862 plánoval protínat a dokonce uspořádat střed přední části čela ravelinem. Tento ravelin by byl v případě potřeby propojen kaponiérou s výše zmíněným tenaille, tenaille, která byla nakonec postavena v obvodovém valu II-III. Rovnoběžně s přední částí rokle zabíraly většinu šířky vnitřního nádvoří až ke kořenům bašt I a IV dvě impozantní budovy sloužící jako kasárna pro vojsko. V obvodových hradbách II-III a III-IV se však nacházejí další dvě kasárna, která jsou proti nim odolná. Obě se skládají z řady 17 kasemat o vnitřních rozměrech 20 x 6 m, každá se třemi stříbřeními pro střelbu z pušek protínajícími sráz, přičemž stříbření jsou nyní zakončena oknem. Pouze strana bašty IV lemující obvodovou zeď III-IV je vybavena kasematami, které kolmo lemují obvodovou zeď. Tyto dvě kasematy s vnitřními rozměry 8 x 6 m zahrnují tři palebné střílny, z nichž střední byla určena pro dělostřelectvo střední ráže. Je třeba mimochodem poznamenat, že to, co by si dnes návštěvník v prohlubni této obvodové zdi III-IV mohl všimnout jako klešťový pohyb, je vývoj po výstavbě pevnosti. Její pazourková konstrukce, stejně jako zúžení prostoru kolem prachárny, o kterém bude řeč později, by mohlo naznačovat, že opuštění příkopu lemujícího vnější kasematu pochází z konce 70. nebo dokonce začátku 80. let 19. století, což je stále poměrně brzy po dokončení pevnosti. Pojďme k této prachárně. Její hliněná masa se tyčí před základnou bašty III. Má jedinou skladovací místnost o délce 16,5 m, šířce 8,5 m a výšce 8 m, která podle regulačních plánů pro stohování střelných skladů udává odhadovanou skladovací kapacitu kolem 80 tun. Stěny po stranách jsou silné 3 m. Měli jsme možnost vidět staré částečné plány tohoto skladu, bohužel nedatované. Zobrazují sklad se stranami propíchnutými čtyřmi přepážkami pro větrání. Střecha, ve dvou šikmých částech o tloušťce jednoho metru, měla být zakončena vrstvou zeminy o tloušťce přibližně 150 cm. Skladovací místnost, orámovaná ohrazeným prostorem s otevřeným průchodem širokým 3 m, byla od země oddělena dvěma větranými dutinami, boky přízemí byly mírně zapuštěny, aby vytvořily římsu, na které by se mohla opírat podlaha prvního patra, a proto byla v souladu s pokyny pro střelné sklady ze dne 19. března 1848. Na konzultovaných plánech se však na vnější straně ohradní zdi nachází silný zemní svah, což odráží výrazné zlepšení, které model z roku 1848 nepředpokládal. Navíc před vchodem do ohrady stojí buben s bočním vchodem. Vylepšení tím ale neskončila. Dnes je sklad a jeho ohrada zasypána vrstvou zeminy o tloušťce nejméně pěti metrů, což bylo doporučeno až v květnu 1874 po zkušenostech z francouzsko-německé války. To není vše: v této masivě na straně vstupu můžeme jasně vidět prohlubeň světlíku vstupní přechodové komory. Takové studny jsou charakteristickým znakem skladů uvedených v poznámce z 22. srpna 1874. Konečně je dokonale rozeznatelných nejméně šest cimbuří lamp (4 v přízemí, 2 v patře). Cimbuří lamp se v prachárnách ve Francii objevilo až po směrnicích z 27. července 1867. Můžeme dodat, že široká chodba z minulosti mezi skladem a krytem byla zredukována na jeden metr širokou šachtu, šachtu vedoucí do osvětlovací komory, což je typ místnosti, která se zřejmě objevila, takto přesně definovaná a popsaná, až z ministerského oběžníku ze dne 8. června 1869. Všechna tato data jsou zde uvedena pouze jako orientační příklad toho, jak moc tento sklad již nemá svůj původní vzhled. Navíc je pravděpodobné, že jeho modernizace probíhala ve dvou fázích. Nejprve chránit kryt svahem a postavit buben; poté celou věc zasypat zemí, odstranit buben, upravit boční kanály, lampárnu a větrací šachty. Všimněte si, že od roku 1878 se rozměry mnoha z těchto velkých větracích šachet vedoucích do vstupní haly výrazně zmenšily, což v tomto případě nebylo. To však z něj nedělá typický model, který by se dal bez výhrad vystavovat, protože zde, na rozdíl od doporučeného typu, není patrné žádné přístupové schodiště. Interiér obchodu je extrémně zdevastovaný; důsledek let opuštění a vandalismu. Stěny jsou zčernalé a veškeré dřevěné obložení, podlahy a sloupy nesoucí horní patro zmizely. Velká nástěnná malba znázorňující Krista na kříži na vrcholu Golgoty, freska, která zabírala celou stěnu lamp a díky talentu Arthura Lenneho se bohužel nyní zdá být nenávratná. Tomuto místnímu umělci trvalo tři měsíce, než na žádost velitele amerických sil v Le Havre na jaře 1945 namaloval tento obraz a přeměnil tento časopis na kapli. Závěrem o této místnosti si všimněte, že 9 metrů dlouhá vstupní galerie má po pravé straně dělicí stěnu, za níž vede větrací šachta obklopující skladovací místnost, šachta přístupná ihned po pravé straně při vstupu do vchodu. Toto uspořádání se vyskytuje velmi zřídka (Verdunská citadela). Zdá se, že poblíž Bastionu II byl plánován druhý střelný sklad, ale nevíme, zda byl někdy postaven. Výzbroj byla proto v podstatě umístěna na plošinách nad srázem, přičemž kanóny střílely z barbet. Odebrání statusu válečného přístavu Havre ve prospěch pouze Cherbourgu, Brestu, Lorientu, Rochefortu a Toulonu nevedlo ke zvýšení pobřežní obrany, jako tomu bylo v druhém případě. Na druhou stranu se role pevnosti měla zcela změnit. Zatímco během výstavby bylo umístění kasáren s kasematami vybráno na základě předpokládaných útočných os, pevnosti nebyl přidělen žádný úkol pobřežní obrany. Brzy se stal nezbytný pouze ten druhý. Ve zprávě pro Vysokou válečnou radu ze srpna 1888 jsme zjistili návrh na výstavbu minometné baterie, která by byla vyzbrojena čtyřmi děly ráže 27 mm a čtyřmi dalšími ráže 95 mm, bez dalších podrobností o umístění. V Sainte-Adresse se diskutovalo pouze o vytvoření baterie ráže 24 mm. Nakonec měly být postaveny dvě minometné baterie a dvě další ráže 95 mm; nejprve v pevnosti Sainte-Adresse a poté o několik let později v Dollemard. I když nemáme podrobnosti o chronologii výstavby tří baterií pevnosti, kloníme se k domněnce, že byly postaveny téměř současně. Později bude následovat pouze velká skladiště Bastionu I. Prozkoumejme to podrobněji, počínaje Bastionem IV a jeho baterií čtyř 270mm minometů Mle 1889 na karosářské lafetě. Dělostřelecká stanoviště (čtyři palebná stanoviště, každé pro minomet) a zásobník střel jsou postaveny z terakotových cihel. Zásobník je posunut směrem ke vchodu do pevnosti, v polovině svahu srázu. Skládá se z místnosti o rozměrech 28 x 2,5 m s kolmým přístupem na každém konci. Její dva vchody jsou ošetřeny nátěrem a na stropě velké místnosti jsou vidět stopy zábradlí. Prach a granáty musely k dělům urazit značnou vzdálenost; to znamená, že od nejbližšího vstupu do zásobníku k baterii to bylo 45 m pro první palebné stanoviště a 90 m pro poslední! Palebná stanoviště byla ve skutečnosti oddělena plnými pražci o šířce 8 m. Když víme, že dva modely granátů pro tyto minomety vážily 152 a 232 kg, snadno si představíme, že na pracoviště byly dopravovány na vozech jedoucích po úzké železniční trati. Nyní se přesuňme k baště I, první nalevo od vstupu do pevnosti. Právě tato byla vybrána pro zřízení baterie 24 kanónů c Mle 1876 na lafetu PC (systém de Bange). Tato bašta pojala 4 děla této ráže, na linii, jejíž palebná stanoviště 2 a 3 byla oddělena impozantním pražcem, který měl umístit část zásoby střel. Pod touto baštou byl zabetonován relativně atypický zásobník. Ve skutečnosti máme co do činění se dvěma zásobníky. První je nyní skryt za… výtahovou věží. Na plánu se jedná o jednoduchou místnost o rozměrech 7,5 x 3 m, před níž je přechodová komora. Je více než pravděpodobné, že se jedná o původní sklad baterie, sklad, který byl rychle shledán nedostatečným, což motivovalo k výstavbě druhého, tentokrát betonového a hlouběji skrytého. Tento druhý sklad je ve stylu, který se běžně vyskytuje po roce 1890. Dvě galerie u vchodu do šikany se otevírají po obou stranách prvního skladu (přestavěného na nakládací dílnu?) a bez jakéhokoli spojení s ním. Tyto galerie, rovnoběžné a dlouhé asi patnáct metrů, mají podlahu tvořenou schody dlouhými 150 cm, které nás dovedou sotva dva metry pod úroveň nádvoří, ale dobrých deset metrů pod úroveň minometné baterie. Tento typ schodiště je u prachových skladů extrémně vzácný; maximálně lze ukázat na Villerville na levém břehu ústí Seiny a… pevnost Mont Chauve d’Aspremont v Pěkné! Galerie se otevírají do průřezu 18 x 4 m. Zdi mezi vývody galerií, patnácti metrů, předchází ve vzdálenosti 80 cm další zeď široká jeden metr, před níž tedy zbývá 2,2 m pro hlavní cirkulační chodbu. V tloušťce této 100 cm zdi byly v úrovni terénu proraženy dva ohňostrojné výklenky. Jak naznačuje jejich označení, tyto výklenky byly určeny k uložení zápalnic a zápalnic. Za tímto účelem byly obloženy zinkovými plechy, které izolovaly dřevěné police a vybavení před vlhkostí. Zde tyto výklenky samozřejmě ztratily veškerou ozdobu; ale toto uspořádání přes izolovanou zeď je ve francouzském opevnění v období 1874-1914 jednoduše unikátní. Takže bez povlaku jsou přístupné z obou stran zdi, ale byly tam i během jejich provozu? Nemůžeme nic přísahat, na druhou stranu 80cm průchod umožňoval přístup k jediné lampové nice, z níž se dochovaly některé měděné kovové části a nehořlavá síťovina. Její sklo, jehož kus jsme našli, je 6 mm silného typu, což je nejvzácnější typ. Bylo uloženo v bronzovém nebo mosazném rámu kruhového tvaru. Velká většina cimbuří lamp měla čtvercové zasklení, ale skutečnou četnost kruhového modelu je obtížné určit. Po poškození způsobeném kovovými lapači již obecně není možné rozlišit jeden model od druhého. I když je pravda, že kovové rámy s kulatým sklem se dochovaly jen na vzácných dochovaných místech (například v zakázaných částech verdunské citadely), je těžké určit, zda byly kdysi skutečně tak vzácné jako dnes. Toto cimbuří se nachází uprostřed zdi s výklenky, naproti vchodu do toalety, která je uspořádána kolmo k chodbě. Její vnitřní rozměry jsou 13,5 x 5,5 a půlkruhová klenba musí vrcholit asi ve 3,5 m. Kupodivu jsou zdi jen mírně označené; místo je dokonce relativně čisté a především velmi suché. Co by však mělo upoutat pozornost, je zcela neobvyklá absence nákladního výtahu. Naše úvahy nám nedovolily najít důvod, ale tento nedostatek znamenal značnou vzdálenost pro dělostřelce, aby přivezli prach na pracoviště. Posuďme sami: asi dvacet metrů k odchodu ze zásobníku; odtud asi padesát metrů k úpatí rampy vedoucí k baterii, následovalo dobrých 90 metrů k nejbližšímu palebnému stanovišti, celkem tedy 160 metrů, z nichž 140 bylo pod širým nebem… s kanystry a dokonce i s projektily! Všimněte si, že tři modely granátů ráže 24 C pro kanón model 1876 stále vážily 121, 130 a 141 kg! Pás Decauville samozřejmě manévru výrazně pomohl, ale stálo ušetření nákladního výtahu za takovou energii, ale také a především za takové riziko? Dollemardova baterie, která se nacházela kousek severozápadněji, byla vybavena dvěma nákladními výtahy! Proč takový rozdíl v zacházení u dvou baterií vybavených podzemním zásobníkem a závislých na stejném náčelnictví? Jsme otevřeni jakékoli odpovědi. Pro ty nejnáročnější upřesníme, že rampa, kterou vedl úzký výtah, dnes již neexistuje; byla podpořena frontou I-II. Třetí a poslední baterie byla instalována na bastionu II. Jedná se o baterii ráže 95 mm, známou jako baterie střední ráže. Svým klasickým designem – desítky jich lemovaly pobřeží metropole –, celá postavená z terakotových cihel, sestávala z řady čtyř postavení pro 95mm kanón Mle 1888 na pobřežním pahorku. Z této baterie zůstal levý konec řady děl s výklenkem pro bezpečnostní výstřely a muničním bunkrem. Zásobníková místnost, zmenšená replika zásobníku minometné baterie, je 9 m dlouhá a 2 m široká. Bylo by normální, že k pevnosti byl přidělen světlomet a/nebo střelnice, ale dosud jsme neobjevili nic konkrétního. Pevnost se neúčastnila první světové války; a priori byly jedinými francouzskými pobřežními bateriemi, které prováděly válečné střelby, ty z Calais a Dunkerque. Je dokonce pravděpodobné, že všechna její děla nebo jejich část byla odebrána ve prospěch fronty. Němci bohužel o několik desetiletí později dorazili do Le Havre a pevnost zmocnili se. Potopili tři kasematy s kanóny ráže 105 mm, z nichž dvě se nacházely na Baště I a třetí v určité vzdálenosti před vchodem do pevnosti. Několik srubů, krytů a protiletadlových tanků bylo umístěno tu a tam, zejména za frontou I-II. Během bombardování byly tři ze čtyř kasemat nejblíže Baště II zcela zničeny a odhalila se konstrukce jejich sklepení. Po druhé světové válce následovala různá období vojenské okupace. Pevnost byla vyřazena z provozu v roce 1965, opuštěna armádou v roce 1972 a vyřazena z provozu v roce 1979. Po 20 let sloužila jak jako hřiště, tak jako místo k vyproštění si života, a snášela jedno pobouření za druhým. Konečně se v roce 2000 jejím vlastníkem stalo město Le Havre. Po projektových studiích, v roce 2005, začaly čisticí a vyklízecí práce, které proměnily to, co se stalo městskou pustoší, v malý ráj na zemi: visuté zahrady. Pevnost jsme navštívili v květnu 2009, po vydání naší knihy „Index francouzského opevnění 1874-1914“. Musíme konstatovat, že mezi stovkami navštívených míst patří obnova pevnosti Sainte-Adresse k nejúspěšnějším. Samozřejmě se nepodařilo zachovat vše, například kasárna na vnitřním nádvoří, která musela být srovnána se zemí. Minometná baterie byla začleněna do zahrad, ale ne 95. baterie. Co z ní vlastně zbylo? Podobně Němci kompletně zdeformovali 24 civilních dělostřeleckých baterií. Nicméně drtivá většina srubů byla vyčištěna, pečlivě zazděna a poté pohřbena. Když se tedy lidé rozhodnou, může se vždy znovu objevit kus historie. Zahrady jsou veřejným prostorem nejvyššího řádu a propojení s vojenským dědictvím je dokonale promyšlené. To je jistě příklad, který je třeba citovat a dokonce i chválit.