Dépt 29 (Finistère). Le plus important des ports militaires sur l'Atlantique possédait une rade vaste de 15.000 ha, profonde, bien abritée et protégée par un goulet d'environ 1500 m de large (entre les pointes du Portzic et celle des Espagnols ; 3000 m entre les Capucins et Toulbroc'h) et 6000 m de long. Vers 1875 on envisagera de placer pour sa protection jusqu'à 24 canons sous tourelles, mais ces dernières reviendraient à elles seules plus cher que les 344 autres bouches à feu prévues en même temps pour la défense du front de mer et on décida de s'en passer. La défense terrestre ne comportait que de vieux édifices dus à Charles-Claude Andrault, Marquis de Langeron (1720- ????) tels les forts de terre du Portzic, de Penfeld, de Montbarey et de Keranroux ainsi que la redoute du Questel. Vers 1875 encore, nous relèverons aussi le désintérêt des autorités militaires pour l'ouvrage des Fédérés (OSO du fort de Guelmeur), la redoute de Kéroriou (simple masse informe de terres au SO du fort de Guelmeur), la redoute de Pen ar Créach et le fort de Guelmeur, tous ayant tendance à se perdre dans le tissu urbain. Le château de Brest, à l'embouchure de la Penfeld, bien que déclassé seulement le 10 janvier 1921 de la liste des places de guerre, ne jouera aucun rôle actif durant la période intéressant cet index, sinon pour abriter une prison, une caserne et des magasins divers et, entre 1915 et 1916, un projecteur de 90 cm sera placé sur ses remparts. La défense maritime est complexe à restituer du fait que les positions les plus propices ont été bardées de fortifications dont la construction et l'occupation couvrent plus de 2 siècles. En 1879, la commission de révision de l'état d'armement proposa d'occuper par des ouvrages importants la courbe allant de Guilers à Guipavas en passant par Gouesnou, proposition restant sans suite. En 1900, la défense maritime du port de Brest, non comprises les défenses extérieures, reposent sur 316 bouches à feu. Au 26 janvier 1911, se trouvaient disponibles à Brest, 26 canons de 155 L, 7 de 155 C, 30 de 120 L, 38 de 95 mm, 77 de 90 mm, 26 de 80 mm, 6 de 80 mm de Marine, 8 de 37 mm T.R., 13 canons-revolvers, 5 canons de 12 culasse et 24 mortiers lisses de 15 c. L'essentiel de ces pièces devait être placé dans les ouvrages soit permanents, soit à construire à la mobilisation, de la défense terrestre de Brest et de la presqu'île de Crozon. C'est ainsi qu'à Brest ville, 4 x 90 c étaient désignés pour le bastion 9, 4 x 120 L pour le bastion 13, les trois bastions (15, 16 & 17) de l'ouvrage du Bouguen devaient recevoir respectivement 4 x 90 c, 4 x 120 L et 4 x 155 L ; le bastion 19 quant à lui se voyait octroyer 4 x 90 C tout comme le cavalier de Quéliverzan (8 x 16 c en 1901), et 2 canons-revolvers devaient protéger le tunnel de Lanninon. Pour mémoire nous citerons encore 4 x 95 c à la redoute des Fédérés, canons succédant aux 4 x 16 c prévus par les plans d'armement de 1901 et 1905. En 1911, on avait aussi supprimé l'armement (4 mortiers de 270 mm) de la courtine 16-17 prévus en 1901 et 1905, ainsi que les 4 canons de 5 du bastion 1 et les 4 x 16 c de la redoute de Kéroriou prévus seulement à l'état d'armement de 1901, tout comme les 4 x 16 c du bastion 24 prévus, eux, seulement à l'état d'armement de 1905. En 1914, la place de Brest dispose pour l'armement du front de terre, de 260 canons de tous calibres dont 178 affectés à des ouvrages et 82 disponibles dans des magasins. Pour information, signalons que des torpilles sous-marines avaient été disposées à hauteur de la pointe de Cornouaille entre la rive sud du goulet et la roche Mengam. La passe au nord de cette roche ne pouvait, pour des raisons de profondeur, être défendue de la sorte. En 1911, on mouilla une ligne de 200 mines flottantes entre les pointes du Toulinguet et du Créac'h Meur et on supprima celles de Cornouailles. Entre temps, trois batteries lance-torpilles avaient été pressenties au Mengant, au fort Robert et à la pointe de Cornouailles, ces deux dernières seulement vers 1915. Le rapport sur la révision de l'armement, daté du 04 février 1879 évoque la place de Brest-Quélern et, plus tard, il sera question de la place de Brest-Quélern-Ouessant. Le programme de fortification/armement de 1876 a été révisé en 1888, 1904 et 1913. Des fortifications du goulet il subsiste de superbes vestiges, mais, en revanche, des nombreuses batteries installées entre le Portzic et l'actuel Océanopolis, hormis la batterie de la Rose et la batterie Inutile (actuel jardin des explorateurs), bien présentes, nous craignons que plus rien ne soit visible. La pointe de Recouvrance a bien changé et le port a été reconstruit sans s'embarrasser de ces batteries devenues gênantes, à une époque où il était vital d'aller vite pour reconstruire la ville et ses installations portuaires, après les tragiques bombardements de 1944. L'examen attentif d'une carte récente à l'échelle 1/25.000, ne laisse rien deviner au sujet de ces batteries. Pour la période intéressant cet index, du port en lui-même, nous pouvons avancer qu'il verra de nombreux aménagements se concrétiser entre 1900 et 1916, tels la construction du quai d'armement, du quai des flottilles, des grandes formes de Lanninon et du port des torpilleurs. Par ailleurs les énormes stocks de poudres et projectiles que nécessitaient ces batteries ainsi que la flotte, seront établis sur les rives de la rivière Elorn, au lieu-dit Saint-Nicolas. La place de Brest présente encore aujourd'hui (2003-04) un bel assortiment des différents types de batteries côtières couvrant tout le XIXème siècle. Au sein de ce large panel, les éléments les plus intéressants de la place sont sans conteste les cinq batteries de rupture casematées encore accessibles (toutes au sud du goulet). Le vestibule est bordé de positions extrêmement puissantes telles celles de Toulbroch, du Minou, du Portzic, de la presqu'île de Roscanvel,… Si de nombreux sites sont interdits car occupés par la Marine, il en reste suffisamment de libres pour satisfaire la soif de l'amateur de fortifications qui fera dans cette place quelques uns des plus beaux clichés de sa collection. Citons entre autres sites particulièrement photogéniques, l'îlot des Capucins, les projecteurs du Créac'h Meur, la position de Bertheaume, la batterie de Cornouailles, la position du Mengant, etc.

Dept 29 (Finistère). Der wichtigste Militärhafen im Atlantik verfügte über einen riesigen Hafen von 15.000 ha, tief, gut geschützt und durch einen etwa 1500 m breiten (zwischen den Landzungen Portzic und Espagnols; 3000 m zwischen Capucins und Toulbroc'h) und 6000 m langen Kanal geschützt. Um 1875 wurde erwogen, zu seinem Schutz bis zu 24 Kanonen unter Türmen zu platzieren. Diese allein wären jedoch teurer gewesen als die 344 anderen Geschütze, die zur gleichen Zeit zur Verteidigung der Küste geplant waren, und man entschied sich, auf sie zu verzichten. Die Landverteidigung umfasste nur alte Gebäude, die von Charles-Claude Andrault, Marquis de Langeron (1720- ????) erbaut wurden, wie die Erdfestungen von Portzic, von Penfeld, von Montbarey und Keranroux sowie die Redoute von Questel. Um 1875 fällt auch das mangelnde Interesse der Militärbehörden an der Arbeit der Fédérés (OSW des Forts von Guelmeur), der Redoute von Kéroriou (einfach eine formlose Landmasse südwestlich des Forts von Guelmeur), der Redoute von Pen ar Créach und dem Fort von Guelmeur auf, die alle dazu neigten, im Stadtgefüge unterzugehen. Das Schloss Brest an der Mündung des Penfeld wurde zwar erst am 10. Januar 1921 von der Liste der Kriegsfestungen gestrichen, spielte aber im für diesen Index relevanten Zeitraum keine aktive Rolle, außer dass es ein Gefängnis, eine Kaserne und verschiedene Lager beherbergte. Zwischen 1915 und 1916 wurde auf seinen Wällen ein 90-cm-Suchscheinwerfer angebracht. Die Rekonstruktion der Seeverteidigung ist schwierig, da die geeignetsten Positionen von Befestigungen gesäumt waren, deren Bau und Besetzung sich über mehr als zwei Jahrhunderte erstreckten. Im Jahr 1879 schlug die Kommission zur Revision des Rüstungszustands vor, die Kurve von Guilers über Gouesnou nach Guipavas mit wichtigen Bauwerken zu besetzen; dieser Vorschlag wurde jedoch nicht weiterverfolgt. Im Jahr 1900 basierte die Seeverteidigung des Hafens von Brest, die Außenverteidigung nicht mitgerechnet, auf 316 Geschützen. Am 26. Januar 1911 verfügte Brest über 26 Geschütze 155 L, 7 Geschütze 155 C, 30 Geschütze 120 L, 38 Geschütze 95 mm, 77 Geschütze 90 mm, 26 Geschütze 80 mm, 6 Marinegeschütze 80 mm, 8 Geschütze 37 mm T.R., 13 Revolvergeschütze, 5 Geschütze mit 12 Verschlüssen und 24 Glattrohrmörser 15 c. Der Großteil dieser Geschütze sollte in die entweder permanenten oder bei der Mobilmachung zu errichtenden Anlagen zur Landverteidigung von Brest und der Halbinsel Crozon eingebaut werden. So wurden in der Stadt Brest 4 x 90 C für Bastion 9 und 4 x 120 L für Bastion 13 bestimmt, die drei Bastionen (15, 16 und 17) des Werks von Bouguen sollten jeweils 4 x 90 C, 4 x 120 L und 4 x 155 L erhalten; Bastion 19 erhielt 4 x 90 C, ebenso wie der Kavalier Quéliverzan (8 x 16 C im Jahr 1901) und 2 Revolverkanonen sollten den Lanninon-Tunnel schützen. Der Vollständigkeit halber sei noch auf die 4 x 95 c der Redoute der Fédérés hingewiesen, die die 4 x 16 c ablösten, die in den Rüstungsplänen von 1901 und 1905 vorgesehen waren. Im Jahr 1911 wurde die Bewaffnung (4 Mörser à 270 mm) der Kurtine 16-17, die 1901 und 1905 vorgesehen war, ebenfalls entfernt, ebenso wie die 4 Kanonen à 5 der Bastion 1 und die 4 x 16 c der Redoute von Kéroriou, die erst im Rüstungszustand von 1901 vorgesehen waren, ebenso wie die 4 x 16 c der Bastion 24, die selbst erst im Rüstungszustand von 1905 vorgesehen waren. Im Jahr 1914 verfügte Brest zur Bewaffnung der Landfront über 260 Kanonen aller Kaliber, von denen 178 Werke und 82 im Handel erhältlich. Zur Information sei darauf hingewiesen, dass auf der Höhe der Landspitze Cornouaille zwischen dem Südufer der Schlucht und dem Mengam-Felsen Unterwassertorpedos platziert worden waren. Der Pass nördlich dieses Felsens konnte aus Tiefengründen nicht auf diese Weise verteidigt werden. Im Jahr 1911 wurde zwischen den Landspitzen Toulinguet und Créac'h Meur eine Linie von 200 schwimmenden Minen gelegt und die Landspitzen Cornouailles wurden entfernt. In der Zwischenzeit waren drei Torpedobatterien bei Mengant, bei Fort Robert und an der Spitze von Cornouailles vorgesehen, die beiden letztgenannten erst um 1915. Im Bericht über die Revision der Bewaffnung vom 4. Februar 1879 wird der Ort Brest-Quélern erwähnt, später wird der Ort Brest-Quélern-Ouessant besprochen. Das Befestigungs-/Rüstungsplan von 1876 wurde 1888, 1904 und 1913 überarbeitet. In der Schlucht sind noch einige hervorragende Überreste der Befestigungen zu sehen, doch von den zahlreichen Batterien zwischen Portzic und dem heutigen Océanopolis ist, abgesehen von der noch vorhandenen Batterie Rose und der Batterie Inutile (dem heutigen Jardin des Explorers), befürchten wir, nichts mehr zu sehen. Die Spitze von Recouvrance hat sich stark verändert, und der Hafen wurde ohne Rücksicht auf diese lästig gewordenen Batterien wiederaufgebaut, und das zu einer Zeit, als der schnelle Wiederaufbau der Stadt und ihrer Hafenanlagen nach den tragischen Bombenangriffen von 1944 von entscheidender Bedeutung war. Eine sorgfältige Untersuchung einer neueren Karte im Maßstab 1:25.000 verrät nichts über diese Batterien. Für den für diesen Index interessanten Zeitraum, den Hafen selbst, können wir sagen, dass hier zwischen 1900 und 1916 zahlreiche Entwicklungen stattfanden, wie der Bau des Rüstungskais, des Flottillenkais, der großen Festungen von Lanninon und des Torpedoboothafens. Darüber hinaus wurden die enormen Vorräte an Pulver und Geschossen, die diese Batterien sowie die Flotte benötigten, am Ufer des Flusses Elorn, an der Stelle Saint-Nicolas, angelegt. Der Platz von Brest präsentiert noch heute (2003-04) eine schöne Auswahl verschiedener Typen von Küstenbatterien aus dem gesamten 19. Jahrhundert. Innerhalb dieser großen Auswahl sind die interessantesten Elemente des Platzes zweifellos die fünf noch zugänglichen Kasematten-Durchbruchbatterien (alle südlich der Bucht). Das Vestibül ist gesäumt von äußerst mächtigen Stellungen wie denen von Toulbroch, Minou, Portzic, der Halbinsel Roscanvel, … Auch wenn viele Standorte wegen ihrer Besetzung durch die Marine gesperrt sind, gibt es immer noch genügend freie Plätze, um den Durst des Festungsliebhabers zu stillen, der an diesem Ort einige der schönsten Fotos seiner Sammlung machen wird. Zu den weiteren besonders fotogenen Orten zählen die Insel der Kapuziner, die Scheinwerfer von Créac'h Meur, die Position von Bertheaume, die Batterie von Cornouailles, die Position von Mengant usw.

Dept 29 (Finistère). De belangrijkste Atlantische militaire haven had een enorme haven van 15.000 hectare, diep, goed beschut en beschermd door een kanaal van ongeveer 1500 m breed (tussen de punten Portzic en die van de Espagnols; 3000 m tussen de Capucins en Toulbroc'h) en 6000 m lang. Rond 1875 werd overwogen om maximaal 24 kanonnen onder de geschutstorens te plaatsen ter bescherming van het fort. Deze alleen al waren echter duurder dan de 344 andere kanonnen die tegelijkertijd voor de verdediging van de zeekust waren gepland. Daarom werd besloten om ze achterwege te laten. De landverdediging omvatte alleen oude gebouwen gebouwd door Charles-Claude Andrault, markies de Langeron (1720-????), zoals de aarden forten van Portzic, van Penfeld, van Montbarey en Keranroux, evenals het bolwerk van Questel. Rond 1875 merken we ook de geringe belangstelling van de militaire autoriteiten voor het werk van de Fédérés (OSW van het fort van Guelmeur), het bolwerk van Kéroriou (gewoon een vormeloze landmassa ten zuidwesten van het fort van Guelmeur), het bolwerk van Pen ar Créach en het fort van Guelmeur, die de neiging hadden om allemaal in het stedelijk weefsel verloren te gaan. Het Kasteel van Brest, aan de monding van de Penfeld, werd pas op 10 januari 1921 van de lijst van oorlogsvestingen geschrapt. Het zal gedurende de periode die voor deze index van belang is, geen actieve rol spelen, behalve het huisvesten van een gevangenis, een kazerne en diverse opslagplaatsen. Tussen 1915 en 1916 zal er een zoeklicht van 90 cm op de wallen worden geplaatst. De maritieme verdediging is complex om te reconstrueren, omdat de meest geschikte locaties waren omgeven door vestingwerken waarvan de bouw en bezetting meer dan twee eeuwen duurden. In 1879 stelde de commissie voor de herziening van de bewapening voor om de bocht van Guilers naar Guipavas via Gouesnou met belangrijke werken te bezetten, een voorstel dat geen vervolg kreeg. In 1900 was de maritieme verdediging van de haven van Brest, exclusief de externe verdediging, gebaseerd op 316 kanonnen. Op 26 januari 1911 waren er in Brest 26 kanonnen van 155 L, 7 kanonnen van 155 C, 30 kanonnen van 120 L, 38 kanonnen van 95 mm, 77 kanonnen van 90 mm, 26 kanonnen van 80 mm, 6 kanonnen van de Marine van 80 mm, 8 kanonnen van 37 mm TR, 13 revolverkanonnen, 5 kanonnen van 12-loops kanonnen en 24 gladde mortieren van 15 C beschikbaar. Het grootste deel van deze stukken zou worden gebruikt voor de bouw, permanent of na mobilisatie, van de landverdediging van Brest en het schiereiland Crozon. Zo werden in de stad Brest 4 x 90 c toegewezen aan bastion 9, 4 x 120 L aan bastion 13, de drie bastions (15, 16 en 17) van het werk van Bouguen kregen respectievelijk 4 x 90 c, 4 x 120 L en 4 x 155 L; bastion 19 kreeg 4 x 90 C, evenals de Cavalier van Quéliverzan (8 x 16 C in 1901), en twee revolverkanonnen moesten de Lanninon-tunnel beschermen. Voor de goede orde vermelden we ook 4 x 95 c bij het Redoute des Fédérés, kanonnen die de 4 x 16 c opvolgden die waren gepland in de bewapeningsplannen van 1901 en 1905. In 1911 was ook de bewapening (4 mortieren van 270 mm) van het gordijn 16-17, gepland in 1901 en 1905, verwijderd, evenals de 4 kanonnen van 5 van bastion 1 en de 4 x 16 c van het redoute de Kéroriou, alleen gepland in de staat van bewapening van 1901, net zoals de 4 x 16 c van bastion 24, zelf alleen gepland in de staat van bewapening van 1905. In 1914 had de plaats Brest voor de bewapening van het landfront 260 kanonnen van alle kalibers, waarvan er 178 waren toegewezen aan werken en 82 stuks verkrijgbaar in de winkels. Ter informatie: er waren onderwatertorpedo's geplaatst ter hoogte van de punt van Cornouaille, tussen de zuidelijke oever van de geul en de Mengam-rots. De pas ten noorden van deze rots kon vanwege de diepte niet op deze manier worden verdedigd. In 1911 werd een lijn van 200 drijvende mijnen gelegd tussen de punten Toulinguet en Créac'h Meur, en die van Cornouailles werden verwijderd. Intussen waren er drie torpedobatterijen verwacht bij Mengant, bij Fort Robert en bij de punt van Cornouailles, de laatste twee pas rond 1915. In het rapport over de herziening van de bewapening, gedateerd 4 februari 1879, wordt de plaats Brest-Quélern genoemd en later zal de plaats Brest-Quélern-Ouessant worden besproken. Het vesting- en bewapeningsprogramma van 1876 werd herzien in 1888, 1904 en 1913. Er zijn nog steeds enkele prachtige resten van de vestingwerken in de kloof, maar van de talrijke batterijen die tussen Portzic en het huidige Océanopolis zijn geïnstalleerd, vrezen we dat er, afgezien van de Rose-batterij en de Inutile-batterij (nu de Tuin van de Ontdekkingsreizigers), die nog steeds aanwezig zijn, niets meer te zien is. De punt van Recouvrance is aanzienlijk veranderd en de haven is herbouwd zonder dat er aandacht werd besteed aan deze batterijen, die een last waren geworden, in een tijd waarin het cruciaal was om de stad en haar havenfaciliteiten snel te herbouwen na de tragische bombardementen van 1944. Een zorgvuldige bestudering van een recente kaart op schaal 1:25.000 onthult niets over deze batterijen. Wat de periode betreft die voor deze index van belang is, de haven zelf, kunnen we zeggen dat er tussen 1900 en 1916 vele ontwikkelingen plaatsvonden, zoals de aanleg van de bewapeningskade, de flottieljekade, de grote forten van Lanninon en de haven voor torpedoboten. Bovendien werden de enorme voorraden kruit en projectielen die deze batterijen, evenals de vloot, nodig hadden, opgeslagen aan de oevers van de Elorn, op de plaats Saint-Nicolas. Het Brestplein biedt vandaag de dag (2003-2004) nog steeds een mooie verzameling van verschillende soorten kustbatterijen die de hele 19e eeuw bestrijken. Binnen dit brede scala zijn de meest interessante elementen van het plein ongetwijfeld de vijf nog toegankelijke kazemattenbatterijen (alle ten zuiden van de inham). De vestibule is bezaaid met uiterst machtige posities zoals die van Toulbroch, Minou, Portzic, het schiereiland Roscanvel,… Hoewel veel locaties verboden terrein zijn omdat ze door de marine worden bezet, zijn er nog steeds genoeg vrije plekken om de dorst te lessen van de vestingliefhebber die op deze plek enkele van de mooiste foto's uit zijn collectie zal maken. Andere bijzonder fotogenieke plekken zijn onder meer het eilandje Capucins, de schijnwerpers van Créac'h Meur, de positie van Bertheaume, de batterij Cornouailles, de positie van Mengant, etc.

Dept 29 (Finistère). The most important of the Atlantic military ports had a vast harbor of 15,000 ha, deep, well sheltered and protected by a channel about 1500 m wide (between the points of Portzic and that of the Espagnols; 3000 m between the Capucins and Toulbroc'h) and 6000 m long. Around 1875, consideration was given to placing up to 24 cannons under turrets for its protection, but these alone would be more expensive than the 344 other guns planned at the same time for the defence of the seafront and it was decided to do without them. The land defense only included old buildings built by Charles-Claude Andrault, Marquis de Langeron (1720- ????) such as the earth forts of Portzic, of Penfeld, of Montbarey and Keranroux as well as the redoubt of Questel. Around 1875, we will also note the lack of interest of the military authorities for the work of the Fédérés (OSW of the fort of Guelmeur), the redoubt of Kéroriou (simply a shapeless mass of land to the SW of the fort of Guelmeur), the redoubt of Pen ar Créach and the fort of Guelmeur, all of which tended to get lost in the urban fabric. The Brest Castle, at the mouth of the Penfeld, although only declassified on January 10, 1921 from the list of wartime strongholds, will not play any active role during the period of interest to this index, except to house a prison, a barracks and various stores and, between 1915 and 1916, a 90 cm searchlight will be placed on its ramparts. Maritime defense is complex to reconstruct because the most suitable positions were lined with fortifications whose construction and occupation spanned more than 2 centuries. In 1879, the commission for the revision of the state of armament proposed to occupy with important works the curve going from Guilers to Guipavas via Gouesnou, a proposal which was not followed up. In 1900, the maritime defense of the port of Brest, not including the external defenses, was based on 316 guns. On January 26, 1911, there were available in Brest, 26 155 L guns, 7 155 C guns, 30 120 L guns, 38 95 mm guns, 77 90 mm guns, 26 80 mm guns, 6 80 mm Marine guns, 8 37 mm T.R. guns, 13 revolver guns, 5 12-breech guns and 24 15 c smoothbore mortars. The bulk of these pieces were to be placed in the works, either permanent or to be built upon mobilization, of the land defense of Brest and the peninsula of Crozon. Thus, in Brest city, 4 x 90 c were designated for bastion 9, 4 x 120 L for bastion 13, the three bastions (15, 16 & 17) of the work of Bouguen were to receive respectively 4 x 90 c, 4 x 120 L and 4 x 155 L; Bastion 19 was granted 4 x 90 C, as was the Quéliverzan cavalier (8 x 16 C in 1901), and 2 revolver cannons were to protect the Lanninon tunnel. For the record, we will also mention 4 x 95 c at the Redoubt of the Fédérés, cannons succeeding the 4 x 16 c planned by the armament plans of 1901 and 1905. In 1911, the armament (4 mortars of 270 mm) of the curtain 16-17 planned in 1901 and 1905 had also been removed, as well as the 4 guns of 5 of the bastion 1 and the 4 x 16 c of the redoubt of Kéroriou planned only in the state of armament of 1901, just like the 4 x 16 c of the bastion 24 planned, themselves, only in the state of armament of 1905. In 1914, the place of Brest had for the armament of the land front, 260 cannons of all calibers of which 178 were assigned to works and 82 available in stores. For information, it should be noted that underwater torpedoes had been placed at the height of the Cornouaille point between the southern bank of the gully and the Mengam rock. The pass to the north of this rock could not, for reasons of depth, be defended in this way. In 1911, a line of 200 floating mines was laid between the points of Toulinguet and Créac'h Meur and those of Cornouailles were removed. In the meantime, three torpedo batteries had been anticipated at Mengant, at Fort Robert and at the tip of Cornouailles, the latter two only around 1915. The report on the revision of the armament, dated February 4, 1879, mentions the place of Brest-Quélern and, later, the place of Brest-Quélern-Ouessant will be discussed. The 1876 fortification/armament program was revised in 1888, 1904, and 1913. There are still some superb remains of the fortifications in the gully, but, on the other hand, of the numerous batteries installed between Portzic and the current Océanopolis, apart from the Rose battery and the Inutile battery (currently the Explorers' Garden), which are still present, we fear that nothing is visible anymore. The tip of Recouvrance has changed a lot, and the port was rebuilt without bothering with these batteries, which had become a nuisance, at a time when it was vital to move quickly to rebuild the city and its port facilities after the tragic bombings of 1944. A careful examination of a recent map at a scale of 1:25,000 reveals nothing about these batteries. For the period of interest to this index, the port itself, we can say that it saw many developments take place between 1900 and 1916, such as the construction of the armament quay, the flotilla quay, the large Lanninon fortresses and the torpedo boat port. In addition, the enormous stocks of powder and projectiles required by these batteries, as well as the fleet, were established on the banks of the Elorn River, at the place called Saint-Nicolas. Brest Square still presents today (2003-04) a fine assortment of different types of coastal batteries covering the entire 19th century. Within this wide range, the most interesting elements of the square are undoubtedly the five casemated breakthrough batteries still accessible (all to the south of the inlet). The vestibule is lined with extremely powerful positions such as those of Toulbroch, Minou, Portzic, the peninsula of Roscanvel,… If many sites are forbidden because occupied by the Navy, there are still enough free to satisfy the thirst of the fortification enthusiast who will take some of the most beautiful photos of his collection in this place. Among other particularly photogenic sites, let us mention the islet of the Capucins, the spotlights of Créac'h Meur, the position of Bertheaume, the battery of Cornouailles, the position of Mengant, etc.

Dept 29 (Finistère). Nejdůležitější z atlantských vojenských přístavů měl rozlehlý přístav o rozloze 15 000 ha, hluboký, dobře chráněný a chráněný kanálem širokým asi 1500 m (mezi mysy Portzic a Espagnols; 3000 m mezi Capucins a Toulbroc'h) a dlouhým 6000 m. Kolem roku 1875 se uvažovalo o umístění až 24 děl pod věžemi pro jeho ochranu, ale ta sama o sobě by byla dražší než 344 dalších děl plánovaných ve stejnou dobu pro obranu pobřeží, a proto bylo rozhodnuto se bez nich obejít. Pozemní obrana zahrnovala pouze staré budovy postavené Charlesem-Claudem Andraultem, markýzem de Langeronem (1720- ????), jako například zemní pevnosti Portzic, Penfeld, Montbarey a Keranroux, stejně jako reduta Questel. Kolem roku 1875 si také všimneme nezájmu vojenských úřadů o dílo Fédérés (jihozápadně od pevnosti Guelmeur), reduty Kéroriou (prostě beztvará masa země jihozápadně od pevnosti Guelmeur), reduty Pen ar Créach a pevnosti Guelmeur, které všechny měly tendenci se ztrácet v městské zástavbě. Brestský hrad, který se nachází u ústí řeky Penfeld, ačkoli byl ze seznamu válečných pevností odtajněn až 10. ledna 1921, nehrál v období, které je předmětem tohoto indexu, žádnou aktivní roli, s výjimkou umístění věznice, kasáren a různých skladů. Mezi lety 1915 a 1916 byl na jeho hradbách umístěn 90cm světlomet. Rekonstrukce námořní obrany je složitá, protože nejvhodnější pozice byly lemovány opevněními, jejichž výstavba a užívání trvalo více než 2 století. V roce 1879 komise pro revizi stavu výzbroje navrhla obsadit důležitými díly obloukový úsek vedoucí z Guilers do Guipavas přes Gouesnou, ale tento návrh nebyl realizován. V roce 1900 byla námořní obrana přístavu Brest, bez vnější obrany, založena na 316 dělech. K 26. lednu 1911 bylo v Brestu k dispozici 26 děl ráže 155 L, 7 děl ráže 155 C, 30 děl ráže 120 L, 38 děl ráže 95 mm, 77 děl ráže 90 mm, 26 děl ráže 80 mm, 6 děl ráže 80 mm pro námořní pěchotu, 8 děl ráže 37 mm T.R., 13 revolverových děl, 5 děl ráže 12 závěrových děl a 24 hladkohlavňových minometů ráže 15 C. Většina těchto kusů měla být umístěna v dílech, buď trvalých, nebo vybudovaných po mobilizaci, pro pozemní obranu Brestu a poloostrova Crozon. V Brestu byly tedy pro baštu 9 určeny 4 x 90 c, pro baštu 13 4 x 120 L, tři bašty (15, 16 a 17) z dílny Bouguen měly obdržet 4 x 90 c, 4 x 120 L a 4 x 155 L; bašta 19 získala 4 x 90 C, stejně jako queliverzanská kavalírka (8 x 16 C v roce 1901) a 2 revolverové kanóny měly chránit lanninonský tunel. Pro úplnost zmíníme také 4 x 95 c u Reduty Fédérés, kanóny, které nahradily 4 x 16 c plánované v plánech výzbroje z let 1901 a 1905. V roce 1911 byla odstraněna i výzbroj (4 minomety ráže 270 mm) z kurtiny 16-17 plánované v letech 1901 a 1905, stejně jako 4 x 16 c z reduty Kéroriou plánované pouze ve stavu výzbroje z roku 1901, stejně jako samotné 4 x 16 c z bašty 24 plánované pouze ve stavu výzbroje z roku 1905. V roce 1914 měl Brest pro výzbroj pozemní fronty 260 kanónů všech ráží, z nichž 178 bylo přiděleno k dílům a 82 bylo k dispozici ve skladech. Pro informaci je třeba poznamenat, že ve výšce mysu Cornouaille mezi jižním břehem rokle a skálou Mengam byla umístěna podvodní torpéda. Průsmyk severně od této skály nemohl být z důvodu hloubky takto bráněn. V roce 1911 byla mezi mysy Toulinguet a Créac'h Meur položena linie 200 plovoucích min a miny u Cornouailles byly odstraněny. Mezitím se očekávaly tři torpédové baterie v Mengantu, ve Fort Robert a na špičce Cornouailles, poslední dvě až kolem roku 1915. Zpráva o revizi výzbroje ze 4. února 1879 zmiňuje místo Brest-Quélern a později bude projednáno místo Brest-Quélern-Ouessant. Program opevnění/výzbroje z roku 1876 byl revidován v letech 1888, 1904 a 1913. V rokli se stále dochovaly některé nádherné pozůstatky opevnění, ale na druhou stranu z četných baterií instalovaných mezi Portzicem a dnešním Océanopolisem, kromě baterie Rose a baterie Inutile (v současnosti Zahrada průzkumníků), které jsou stále přítomny, se obáváme, že už nic není vidět. Špička obnovy se hodně změnila a přístav byl znovu postaven bez zásahu do těchto baterií, které se staly nepříjemnými, a to v době, kdy bylo nezbytné rychle jednat a obnovit město a jeho přístavní zařízení po tragických bombových útocích v roce 1944. Pečlivé zkoumání nedávné mapy v měřítku 1:25 000 o těchto bateriích nic neodhaluje. Pokud jde o období, které je předmětem tohoto indexu, tedy samotný přístav, můžeme říci, že v letech 1900 až 1916 došlo k mnoha změnám, jako je výstavba zbrojního mola, mola pro flotilu, velkých lanninonských pevností a přístavu pro torpédové čluny. Kromě toho byly na břehu řeky Elorn, v místě zvaném Saint-Nicolas, zřízeny obrovské zásoby prachu a projektilů potřebných pro tyto baterie i flotilu. Náměstí Brest dodnes (2003-2004) představuje bohatou kolekci různých typů pobřežních baterií z celého 19. století. V rámci této široké škály jsou nejzajímavějšími prvky náměstí nepochybně pět stále přístupných průlomových baterií s kasematy (všechny jižně od zálivu). Vestibul lemují mimořádně silné pozice, jako jsou Toulbroch, Minou, Portzic, poloostrov Roscanvel,… I když je mnoho míst zakázáno, protože je obsazeno námořnictvem, stále je zde dostatek volných míst, která uspokojí žízeň nadšenců do opevňování, kteří si na tomto místě pořídí jedny z nejkrásnějších fotografií své sbírky. Z dalších obzvláště fotogenických míst jmenujme ostrůvek Capucins, reflektory Créac'h Meur, polohu Bertheaume, baterii Cornouailles, polohu Mengant atd.