Place de Cherbourg, centre de la place. Qu'est-ce au juste qu'un arsenal maritime ? Á lire le cours de fortification du capitaine Randoux, c'est "une usine où se construisent et se réparent les navires de guerre et leur matériel ; c'est aussi un centre d'approvisionnement de toute nature pour les escadres ainsi qu'un centre de mobilisation pour les navires en réserve et un centre de stationnement pour les navires mobilisés." Á Cherbourg, l'essentiel des ateliers et quelques-unes des directions composant l'ossature de l'arrondissement maritime trouvaient place dans le périmètre de l'arsenal. Est-il besoin de préciser que la Divette n'est pas le Scorff ni la Penfeld, ces voies fluviales qui offrent gîte et protection aux arsenaux de Lorient et Brest ? Á Cherbourg il n'existait d'autre possibilité que de gagner la surface nécessaire sur la mer ou, plus exactement, sur un banc rocheux du littoral. Á en croire la "carte de la rade nouvelle de Cherbourg" levée par l'abbé Griel en 1786, deux forts existaient à l'emplacement choisi : le fort d'Artois, qui n'est autre que le fort du Homet, dont le mortier finissait de sécher, et le fort Galet, un fort carré, bastionné, remplacé par ce qui est aujourd'hui l'entrée principale de l'arsenal ou bien le bastion IX, l'absence de repère sur cette carte nous contraignant à cette réserve. Ces deux forts encadraient une étendue d'eau dont le rivage correspondait à peu de choses près à l'actuelle ligne des bastions III à VII. Il fallut pas mal de temps pour creuser les trois bassins principaux. Bien que le premier coup de pioche ait été donné le 16 mai 1803, à ce moment, tous les problèmes cadastraux étaient loin d'être réglés. La construction de l'arsenal avait été déclarée d'utilité publique par les ordonnances royales des 13 juin et 30 septembre 1840. Si certains terrains furent remis au Génie dès le 25 octobre 1841, d'autres ne seront acquis que progressivement ainsi qu'en témoignent les actes de vente des 12 juillet 1842, 20 avril 1843, et 11 octobre 1844. Dès ce moment, les travaux connurent un sérieux coup de fouet qui permit l'inauguration du dernier bassin le 7 août 1858. Allons-y pour quelques dates repères : on commenÁa les terrassements de l'avant-port en 1803 ; les musoirs nord et sud furent construits de 1803 à 1811 ; les quais, de 1803 à 1813 ; les cales 1 à 4 de 1812 à 1824 ; la forme Cachin de 1812 à 1829. Cet avant-port fut approfondi en 1880. Le bassin Charles X fut creusé de 1813 à 1829 et son entrée élargie et approfondie en 1898. Le bassin Napoléon III fut dérocté de 1836 à 1858, sa passe nord fut creusée de 1836 à 1850 avant d'être approfondie en 1898. La passe sud, commencée en 1813 ne sera terminée qu'en 1858 et élargie à 36 m en 1919 seulement. Les formes 1 à 4 seront aménagées de 1844 à 1865, la forme 5 de 1857 à 1865 (agrandie en 1885 et sa longueur portée à 200 m en 1919), la forme 6, elle aussi de 1857 à 1865 (agrandie en 1902), la forme 7 de 1850 à 1865 et le bassin des sous-marins lui, ne vit le jour qu'après des travaux réalisés de 1905 à 1908. La gare de la m‚ture fut construite de 1855 à 1868. L'avant-port Chantereyne fut creusé de 1841 à 1880, le bassin des subsistances de 1878 à 1881 et la forme du Homet de 1908 à 1919, quant aux stations de pompage, celles des formes Nord seront érigées de 1842 à 1852, celles des formes Sud de 1863 à 1867 et celle du Homet de 1912 à 1917. Ces travaux gigantesques terminés, voyons comment on le découvrait, venant par la mer. Un navire entrant dans l'arsenal pénétrait dans un premier bassin désigné comme étant l'avant-port militaire. Pour ce faire, il laissait à tribord le cavalier XIII-XIV et la direction de l'artillerie, à b‚bord le bastion X et l'avant-port Chantereyne, lui même donnant sur le petit bassin des subsistances. Arrivé dans l'avant-port militaire, sur sa droite se trouvait le bassin Charles X derrière lequel un autre petit bassin, désigné "gare de la m‚ture", occupait l'intervalle de la courtine entre le bastion I et le fort du Homet, et, devant lui, un peu plus étendu et donnant sur les formes de radoub, le bassin Napoléon III, lequel communiquait par deux écluses tant avec l'avant-port militaire qu'avec le bassin Charles X. Sur sa gauche, il découvrait les ateliers de construction navale, lesquels ont bien changé aujourd'hui. La direction des mouvements du port occupait le centre de l'arsenal, entourée des trois bassins principaux. Les quais du bassin Napoléon III donnaient sur sept formes de radoub et autant de cales de construction. Au-delà se situaient les différentes casernes, une grande citerne de 8000 m≥ construite en élévation en 1849, en fait le réservoir des eaux de la Divette, la prison et, enfin, l'enceinte bastionnée. Une enceinte provisoire, de moindre développement et adoptant un profil bastionné avec escarpe et contrescarpe en pierres sèches, avait été établie de 1811 à 1815. La chute du Premier Empire retarda le dessein de construire l'arsenal. Ceci étant, ce n'était que partie remise ; l'enceinte que l'on peut encore voir aujourd'hui sera approuvée par l'ordonnance royale du 19 juin 1837. Elle sera élevée par le Génie, de 1840 à 1848. On distingue les fronts de mer du front de terre. Les premiers comprennent le fort du Homet et les bastions I, II et III ; ainsi que le bastion X et le grand cavalier XIII-XIV. Les autres bastions occupent le front de terre. Certaines parties du fossé devant les bastions et courtines du front de terre étaient réputées inondables. Plus rien ne permet de le vérifier in situ aujourd'hui, les fossés étant passés dans le domaine public, ils ont été considérablement remaniés, comblés. De même, il ne subsiste pas la moindre trace de la contrescarpe ni, par conséquent, des petites demi-lunes qui couvraient les courtines. La totalité des bastions du front de terre est construite avec un léger fruit et leur escarpe est attachée. Les bastions sont numérotés depuis le fort du Homet soit dans le sens inverse des aiguilles d'une montre. L'enceinte bastionnée ne laisse une passe aux navires qu'à l'est, passe protégée au nord par ce que l'on appelait le grand cavalier XIII-XIV et, au sud, par le bastion X. Procédons dans l'ordre des bastions. Le bastion I est maintenant détruit. Il était armé de 3 x 27 c modèle 70-87 sur affûts modèle 88 et possédait un magasin à poudre. Ce magasin, au départ, était construit en maÁonneries de moellons et disposait d'un mur d'enceinte. Probablement vers 1890-1895, on décida de le renforcer. Les murs latéraux, épais de 335 cm, encadraient un local de 8,10 m de large. Pour les besoins du renforcement, des piédroits en béton furent coulés à l'intérieur de ce local de stockage, réduisant la largeur de 2 x 155 cm pour la porter à 5,00 m. La voûte fut remplacée par une autre, en plein cintre, de 3,50 m d'épaisseur de béton. L'entrée fut réduite et un sas d'entrée ajouté. Le nouveau local de stockage eut donc comme dimensions : 11,5 m de longueur x 5 m de large x 3 m de hauteur. Le bastion II, anciennement armé de 6 x 27 c, avait reçu un monte-charge en 1902 ainsi qu'un poste de commandement. Ce monte-charge avait été rendu nécessaire en raison de la configuration très particulière de son magasin à poudre aménagé en 1889 dans un ancien local (citerne ou magasin ?) de 10 m de hauteur. L'entrée débouchait environ à mi-hauteur dans ce local. Á son niveau, on y coulera une dalle de béton formant voûte en plein cintre sous laquelle on entreposera des poudres. Singularité, en agissant de la sorte, l'accès au magasin à poudre se fera par un puits avec échelons. La hauteur du magasin sera de 5 m et la longueur approximative de 13 m pour une largeur de 5,5 m. Le mur de fond de ce magasin demeurera celui d'origine, courbe. La partie supérieure de l'ancien local, délaissée, servira ainsi d'éventuelle chambre d'éclatement. Aujourd'hui, ce bastion supporte une belle ligne de casemates d'artillerie allemandes avec poste directeur de tir et son flanc nord a été raboté par les nécessités modernes. Lors de nos visites de l'arsenal, en juin 2005 et juin 2007, nous n'avons rien retrouvé de ce singulier magasin, le bastion ayant subi une sérieuse refonte avec l'installation d'une batterie allemande avec son poste directeur de tir. La courtine II-III était armée d'une petite batterie de 2 canons de 100 mm, batterie dont il ne reste pas la moindre trace. Le bastion III, faisant angle entre les fronts de mer Nord et de terre, était armé de 4 x 47 mm T.R. Avec ce bastion, nous entamons notre revue des bastions du front de terre. Nous l'avons signalé par ailleurs, les fossés ont subi d'importantes modifications, tant et si bien qu'il nous est difficile d'être affirmatifs quant à la présence d'une galerie de fusillade ou non. Pour ce qui est de ce bastion III, nous n'avons rien décelé et son escarpe semble pleine. L'escarpe de la courtine III-IV est également pleine. Au centre de cette courtine on trouve encore la porte de Querqueville datant, elle, de 1846. Elle ne possède qu'un seul porche et à sa gauche, fin 2005 ou début 2006, la porte dite "des Salines" a été remise en service suite à la réorganisation des zones intérieures de l'Arsenal. Cette porte donnait sur la caserne Proteau qui, en 1900, servait de base au 25ème Régiment d'Infanterie. Avec le bastion IV commence une ligne continue de casemates d'escarpe jusqu'à la courtine VI‑VII comprise. Large à sa base de 220 mètres ce bastion IV aligne 45 casemates de 5,00 m de large (en moyenne) sur 5,50 m de profondeur pour une hauteur de 4,80 m. L'arrière de ces casemates, est fait d'un mur en maçonneries courbes. De cette manière sa résistance à la poussée des terres du bastion était plus grande. Dans les fortifications belges, allemandes, néerlandaises et françaises du XIXè siècle, ce principe se rencontre régulièrement. Le bastion possédait trois accès à ces casemates ; un dans le prolongement de chaque flanc et un troisième au niveau du saillant formé par les deux faces. Ce dernier accès possédait un escalier donnant sur les hauts du bastion et rattrapant un dénivelé de 7,50 m. Derrière la moitié sud de ce bastion ainsi que derrière la courtine IV-V, se trouvait la caserne du 2ème Régiment d'artillerie de Marine : le quartier Rochambeau. Cette caserne ne verra le jour qu'en 1899, suite à l'augmentation du nombre des batteries côtières. Face à cette caserne se trouve aujourd'hui un b‚timent occupé par des fusiliers marins. Sur sa façade une plaque commémore la mémoire d'Ernest Psichari, officier tombé à la bataille de Rossignol dans les Ardennes belges le 22 août 1914. Poète et écrivain, né à Paris en 1883, il avait choisi l'armée par idéal. Sa foi catholique s'y affirma tant et si bien que sa vie fut enseignée en tant qu'élite de la Nation à des milliers d'écoliers. Lieutenant au 2 R.A.C., sa disparition fut aussi durement ressentie que celle de Charles Péguy, son contemporain et ami. Psichari repose toujours auprès de ses compagnons d'infortune. Non loin de ces casernements, plus loin vers le centre de l'arsenal, il ne faut surtout pas omettre de mentionner le réservoir des eaux de la Divette. Á l'instar des citernes militaires de Gravelines, Calais ou Bergues, il a été construit en élévation. Datant de 1849, ses dimensions extérieures sont de 53 m de longueur pour 30 de largeur et 12 de hauteur. Le réservoir intérieur mesure 48 m de longueur pour 25 de largeur et 8 m de profondeur d'eau. Une partie de son volume côté entrée étant occupée par une salle des pompes et par un filtre, le volume du réservoir est de l'ordre de 8200 m≥. Des 8 m de hauteur d'eau, 4 sont sous le niveau du sol de l'arsenal. La paroi extérieure au niveau des quatre mètres supérieurs a une épaisseur de 2,5 m, mais la partie inférieure, enterrée, est épaisse quant à elle de 5 m. Ce mur épais existe sur tout le périmètre et a été construit avec des caissons probablement remplis de terre, 1849 étant une année trop précoce pour que l'on ait utilisé du béton. C'est ainsi que chaque longueur de fondation comprend sept caissons de 6 m de longueur pour 2 de largeur et 3,2 à 3,8 m de hauteur selon que l'on considère la face orientale ou occidentale de l'édifice. La b‚timent, est enjolivé par des fen'tres avec baie voûtée en plein cintre, larges de 1,5 m disposées tous les 2,5 m. 24 piliers de 150 x 120 cm de section supportaient la toiture, laquelle fut incendiée lors du bombardement du 3 septembre 1941. Ce réservoir était donc alimenté par les eaux de la Divette. Ces eaux étaient recueillies en amont de l'actuelle gare S.N.C.F. dans le réservoir du Cauchin, y étaient filtrées par décantation et passage dans différents lits de sables et graviers, avant d'être menées dans deux bassins d'où une conduite de 45 cm de section les menait à l'arsenal. Cette courtine IV-V, déjà citée et large de 125 m à la racine des bastions contigus, alignait quant à elle 20 de ces casemates pour feux de mousqueterie. Le bastion V, avec une base de 200 m, en aligne 41, soit, logiquement 4 de moins que le bastion IV. Notons ici qu'un écrit très vague nous indique que chaque bastion possédait son magasin à poudre, ce que nous n'oserions affirmer, à tout le moins pour les III, IV, V, IX et X. Singulièrement, l'escarpe de ce bastion a été surélevée d'une épaisseur de près de deux mètres de béton. La galerie de fusillade se révèle 'tre une petite merveille. Sur plan elle ne diffère guère des dizaines d'autres galeries au rôle identique que l'on peut parcourir dans nombre de places, qu'elles soient de Vauban ou m'me de Séré de Rivières, telle celles du mur de Calluire à Lyon. La différence réside dans la forme des passages entre les casemates. Ceux-ci sont ovoÔdes et l'appareillage de leurs chaînes d'angle particulièrement soigné. Les schistes verts sont omniprésents comme dans l'hémicycle de Querqueville. Ces casemates auront longtemps servi de magasins aux projectiles vides. En effet, dans la période qui nous intéresse, le remplissage des projectiles s'effectuait dans des ateliers spécialement prévus à cet effet. Un réseau de voies Decauville parcourt toute la longueur des casemates de ce bastion, mais aussi du suivant. Ici et là, des réparations en béton sont remarquées au niveau des voûtes, il doit s'agir d'impacts de bombardements de la seconde guerre ou de soufflures dues au temps. Mais au fait, la couverture de béton ne serait-elle pas française d'après la première voire la seconde guerre ? La courtine V-VI est ouverte sur la porte du Centre qui comporte deux porches (1847). Cette porte, flanquée de part et d'autre de deux imposants corps de garde de, chacun, deux locaux casematés de 10,25 m x 5,00 m, était couramment utilisée par le personnel de l'arsenal au début du XXè siècle. Plus encombrante que celle à porche unique de la porte de Querqueville, sa présence réduit à 18 le nombre de casemates d'escarpe. L'appareillage des voûtes et piliers de cette porte se révèle très soigné. Le bastion VI, large à sa base de 190 m et dont le périmètre extérieur montre 42 casemates, en tous points semblables à celles du bastion V, abrite une poudrière de dimensions extérieures de 25 x 14 m. Construite en 1848, elle avait une contenance de 80.000 kg. Sa toiture, épaisse de 2 mètres, était recouverte d'un mètre de terre et son entrée est située côté bastion V. L'épaisseur de ses murs atteint 3,3 m. Cette poudrière existe toujours et n'a pas été renforcée par des bétonnages. Face à elle, de l'autre côté du chemin couvert, nous trouvons la petite caserne Lemarois, suffisante pour la 1ère batterie du 3ème Régiment d'Artillerie à pied. Le reste de ce régiment était installé hors enceinte, au niveau de ce bastion VI, dans le quartier Martin des Pallières qui comprenait les b‚timents de l'abbaye du Vúu datant du XIè siècle. Une partie de ces vénérables b‚timents tombés en ruines fait actuellement l'objet d'une restauration. La courtine VI‑VII, large de 130 m possédait en son centre une porte, presque une poterne, surmontée du chronogramme 1846. Cette porte donnait sur la caserne Brière de Lisle où était installé le 1er Régiment d'Infanterie Coloniale. Elle marque aussi la fin de la galerie de fusillade que nous suivons depuis le bastion IV. Sous le bastion VII, se trouve un magasin à munitions renforcé en 1894, et ayant un local de stockage de 9,5 m x 5 m recouvert de 4 m de béton. Ce magasin et ses deux entrées distantes de ± 50 m existe encore mais n'y ayant pas eu accès, nous en ignorons l'état de conservation. En revanche, l'attachement que nous avons eu l'opportunité de consulter au S.H.M. montre d'impressionnantes fondations. Les murs latéraux sont appuyés sur des bases de 6,60 m de largeur, enfoncés de 4,10 m sous le sol des vides sanitaires courant sous le local de stockage. Derrière ce bastion s'élevait la caserne Badens, fief en 1900 du 5ème Régiment d'Infanterie Coloniale ; mais aussi la prison maritime qui est un bâtiment en équerre dont les branches ont 40 mètres de longueur pour 8,30 de large. …levée en 1848 et prévue pour 140 détenus, on l'agrandira quelque peu en 1870 pour soulager le pénitencier de Brest. La courtine VII-VIII abrite la porte de Cherbourg ou porte du Midi, seule entrée actuelle de l'arsenal. Une très belle grille en fer forgé datant de 1862, aujourd'hui peinte en bleu, a vu passer des générations de militaires et de civils des constructions navales. Le bastion VIII comporte un magasin à priori similaire à celui du n° VII, mais avec une seule entrée côté bastion IX. Nous n'en avons pas retrouvé les plans et n'avons pu le visiter. Le bastion IX, à l'instar du bastion I, a disparu. Derrière son emplacement s'élève encore le b‚timent des subsistances. Achevé en 1863, il comporte cinq niveaux sur une longueur de 293 mètres. Il devait pouvoir contenir six mois de vivres de campagne pour une escadre de 5500 hommes. Le bastion X, à la gorge, possède un tambour avec portail. Les Allemands ont coulé un blockhaus antichars sur ce dernier bastion qui, réorganisé en 1910, fut armé de 6 x 100 mm. Cette batterie existe encore ; elle montre trois pas de tir doubles, avec leurs sous sellettes d'affûts et un grand magasin sous le parapet relié à la cr'te de feu par deux monte-charges qui encadrent la paire centrale. Le grand cavalier XIII-XIV, derrière la direction de l'Artillerie et occupant l'espace entre l'entrée de l'avant-port et le fort du Homet, au crépuscule du XIXè siècle, était occupé par une batterie de quatre canons de 27 c installée sur sa moitié nord. Sur sa moitié sud, la batterie de Salut alignait ses 25 canons. Cette batterie de Salut fait partie des traditions de la Marine, tradition qui veut que chaque arrivée ou départ d'un navire important ou étranger soit salué par une ou plusieurs salves. En sus, chaque jour à 05 h 30 elle tirait le coup de Diane et à 20 h 00 celui de la retraite. Les canons de cette batterie n'ayant aucune action défensive, on ne jugea pas utile de sceller un rail de roulement pour leur affût à pivot avant. Ils se chargeaient par la bouche et une petite tôle formant chevron protégeait le grain de lumière de la pluie. Ce cavalier XIII-XIV aura cependant reçu un tout autre armement. Nous n'en avons trouvé qu'un seul indice, sous forme d'une carte postale montrant un canon de 320 mm court photo dont l'arrière-plan ne laisse aucun doute sur sa situation. Tout n'a donc pas été dit sur cet arsenal dont la visite est interdite.

Festung von Cherbourg, Platzmitte. Was genau ist ein Marinearsenal? Laut Kapitän Randoux' Festungskurs ist es „eine Fabrik, in der Kriegsschiffe und ihre Ausrüstung gebaut und repariert werden; es ist auch ein Versorgungszentrum aller Art für die Geschwader sowie ein Mobilisierungszentrum für Reserveschiffe und ein Parkzentrum für mobilisierte Schiffe.“ In Cherbourg befanden sich die meisten Werkstätten und einige der Abteilungen, die das Gerüst des Seebezirks bildeten, innerhalb des Arsenalgeländes. Muss man darauf hinweisen, dass die Divette nicht der Scorff oder der Penfeld ist, diese Wasserstraßen, die den Arsenalen von Lorient und Brest Schutz und Sicherheit bieten? In Cherbourg gab es keine andere Möglichkeit, als die notwendige Fläche vom Meer oder genauer gesagt von einem felsigen Uferufer zu gewinnen. Laut der „Karte des neuen Hafens von Cherbourg“, die Abt Griel 1786 erstellte, existierten an der gewählten Stelle zwei Forts: das Fort Artois, das nichts anderes ist als das Fort Homet, dessen Mörtel gerade austrocknete, und das Fort Galet, ein quadratisches, bastioniertes Fort, an dessen Stelle sich heute der Haupteingang zum Arsenal oder Bastion IX befindet (das Fehlen einer Markierung auf dieser Karte zwingt uns zu diesem Vorbehalt). Diese beiden Forts umgaben einen Wasserabschnitt, dessen Ufer mehr oder weniger der heutigen Linie der Bastionen III bis VII entsprach. Das Ausheben der drei Hauptbecken dauerte ziemlich lange. Obwohl der erste Spatenstich am 16. Mai 1803 erfolgte, waren zu diesem Zeitpunkt noch lange nicht alle Katasterprobleme gelöst. Der Bau des Arsenals war durch die königlichen Verordnungen vom 13. Juni und 30. September 1840 zum öffentlichen Zweck erklärt worden. Während einige Grundstücke bereits am 25. Oktober 1841 an die Ingenieure übergeben wurden, wurden andere nur nach und nach erworben, wie aus den Verkaufsurkunden vom 12. Juli 1842, 20. April 1843 und 11. Oktober 1844 hervorgeht. Von diesem Moment an erhielten die Arbeiten einen erheblichen Schub, der die Einweihung des letzten Beckens am 7. August 1858 ermöglichte. Schauen wir uns einige wichtige Daten an: Die Erdarbeiten des Außenhafens begannen 1803; die nördlichen und südlichen Pierköpfe wurden von 1803 bis 1811 gebaut; die Kais von 1803 bis 1813; Slipanlagen 1 bis 4 von 1812 bis 1824; die Cachin-Form von 1812 bis 1829. Dieser Außenhafen wurde 1880 vertieft. Das Becken Charles X wurde von 1813 bis 1829 gegraben und seine Einfahrt 1898 verbreitert und vertieft. Das Becken Napoleon III wurde von 1836 bis 1858 ausgehoben, seine nördliche Passage wurde von 1836 bis 1850 gegraben und 1898 vertieft. Die südliche Passage, mit der 1813 begonnen wurde, wurde erst 1858 fertiggestellt und erst 1919 auf 36 m verbreitert. Die Formen 1 bis 4 wurden von 1844 bis 1865 gebaut, Form 5 von 1857 bis 1865 (vergrößert 1885 und seine Länge 1919 auf 200 m erhöht), Form 6, ebenfalls von 1857 bis 1865 (vergrößert in 1902), Form 7 von 1850 bis 1865 und das Unterwasserbecken selbst erblickten erst das Licht der Welt nach Arbeiten, die von 1905 bis 1908 durchgeführt wurden. Die Messstation wurde von 1855 bis 1868 gebaut. Der Außenhafen von Chantereyne wurde von 1841 bis 1880 gegraben, das Subsistenzbecken von 1878 bis 1881 und die Form von Homet von 1908 bis 1919. Was die Pumpstationen betrifft, so wurden die der Nordformen von 1842 bis 1852 errichtet, die der Südformen von 1863 bis 1867 und die von Homet von 1912 bis 1917. Nachdem diese gigantischen Werke fertiggestellt waren, wollen wir sehen, wie sie entdeckt wurden: Sie kamen vom Meer aus. Ein Schiff, das in das Arsenal einlief, fuhr in ein erstes Becken ein, das als militärischer Außenhafen ausgewiesen war. Dazu ließ er an Steuerbord die Kavaliers XIII-XIV und die Artillerieleitung liegen, an Backbord die Bastion X und den Außenhafen von Chantereyne, der selbst das kleine Subsistenzbecken überblickte. Im militärischen Außenhafen angekommen, befand sich zu seiner Rechten das Becken von Charles X, dahinter ein weiteres kleines Becken, genannt „gare de la m‚ture“, das den Abstand der Kurtine zwischen Bastion I und dem Fort von Homet einnahm, und davor, etwas ausgedehnter und mit Blick auf die Trockendocks, das Becken von Napoleon III, das durch zwei Schleusen sowohl mit dem militärischen Außenhafen als auch mit dem Becken von Charles X verbunden war. Zu seiner Linken entdeckte er die Schiffsbauwerkstätten, die sich heute stark verändert haben. Die Richtung der Hafenbewegungen nahm das Zentrum des Arsenals ein, umgeben von den drei Hauptbecken. Die Kais des Beckens von Napoleon III überblickten sieben Trockendocks und ebenso viele Bauslipanlagen. Dahinter befanden sich die verschiedenen Kasernen, eine 1849 auf einer Anhöhe errichtete große Zisterne von 8000 m³, die eigentlich das Reservoir für das Wasser der Divette war, das Gefängnis und schließlich die befestigte Anlage. Von 1811 bis 1815 wurde eine provisorische, weniger stark ausgebaute Anlage mit Bastionsprofil, einer Böschung und Kontereskarpe aus Trockenmauerwerk errichtet. Der Fall des Ersten Kaiserreichs verzögerte den Bau des Arsenals. Allerdings handelte es sich nur um eine Verschiebung; die noch heute sichtbare Anlage wurde durch königliche Verordnung vom 19. Juni 1837 genehmigt. Sie wurde von 1840 bis 1848 von den Ingenieuren errichtet. Die Seefronten unterscheiden sich von der Landfront. Zu den Seefronten gehören das Fort Homet und die Bastionen I, II und III sowie Bastion X und die große Kavaliersanlage XIII-XIV. Die anderen Bastionen liegen an der Landfront. Bestimmte Teile des Grabens vor den Bastionen und Kurtinen der Landfront galten als überflutbar. Davon ist heute vor Ort nichts mehr zu sehen, da die Gräben, die in öffentliches Eigentum übergegangen sind, erheblich überarbeitet und aufgefüllt wurden. Ebenso fehlt die geringste Spur der Kontereskarpe und folglich auch der kleinen Halbmonde, die die Kurtinen bedeckten. Alle Bastionen der Landfront sind aus leichtem Mauerwerk gebaut und ihre Böschung ist befestigt. Die Bastionen sind vom Fort Homet aus nummeriert, das heißt gegen den Uhrzeigersinn. Die Bastionsumfassung lässt den Schiffen nur im Osten einen Durchgang, der im Norden durch das sogenannte große Kavalier XIII-XIV und im Süden durch Bastion X geschützt ist. Gehen wir der Reihe nach vor: Bastion I ist heute zerstört. Sie war mit 3 x 27 c Modell 70-87 auf Lafetten Modell 88 bewaffnet und besaß ein Pulvermagazin. Dieses Magazin war ursprünglich aus Bruchsteinmauerwerk errichtet und hatte eine Umfassungsmauer. Wahrscheinlich um 1890-1895 wurde beschlossen, es zu verstärken. Die 335 cm dicken Seitenmauern umschlossen einen 8,10 m breiten Raum. Zur Verstärkung wurden in diesem Lagerraum Betonpfeiler gegossen, wodurch die Breite um 2 x 155 cm auf 5,00 m reduziert wurde. Das Gewölbe wurde durch ein weiteres, halbrundes Betongewölbe mit einer Dicke von 3,50 m ersetzt. Der Eingang wurde verkleinert und eine Eingangsschleuse hinzugefügt. Der neue Lagerraum hatte somit folgende Abmessungen: 11,5 m Länge x 5 m Breite x 3 m Höhe. Bastion II, ehemals mit 6 x 27 c bewaffnet, hatte 1902 einen Lastenaufzug sowie einen Kommandoposten erhalten. Dieser Lastenaufzug war aufgrund der ganz besonderen Konfiguration des dortigen Pulvermagazins notwendig geworden, das 1889 in einem ehemaligen Raum (Zisterne oder Magazin?) von 10 m Höhe errichtet wurde. Der Eingang öffnete sich etwa auf halber Höhe dieses Raums. Auf seiner Höhe wird eine Betonplatte gegossen, die ein halbrundes Gewölbe bildet, unter dem das Pulver gelagert wird. Einzigartig daran ist, dass der Zugang zum Pulvermagazin durch einen Schacht mit Stufen erfolgt. Die Höhe des Magazins beträgt 5 m, die Länge ca. 13 m und die Breite 5,5 m. Die Rückwand dieses Magazins bleibt die ursprüngliche, gewölbte. Der obere, verlassene Teil des alten Raumes dient somit als mögliche Sprengkammer. Heute beherbergt diese Bastion eine feine Linie deutscher Artilleriekasematten mit einem Feuerleitstand, und ihre Nordflanke wurde nach modernen Erfordernissen geplant. Bei unseren Besuchen des Arsenals im Juni 2005 und Juni 2007 fanden wir nichts von diesem einzigartigen Magazin, da die Bastion mit der Installation einer deutschen Batterie mit Feuerleitstand einer umfassenden Überholung unterzogen worden war. Kurtine II-III war mit einer kleinen Batterie von 2 x 100-mm-Geschützen bewaffnet, von der jedoch nicht die geringste Spur erhalten ist. Bastion III, die einen Winkel zwischen der nördlichen See- und Landfront bildete, war mit 4 x 47-mm-T.R. bewaffnet. Mit dieser Bastion beginnen wir unsere Überprüfung der Bastionen der Landfront. Wie bereits erwähnt, wurden die Gräben erheblich verändert, sodass wir nur schwer mit Sicherheit sagen können, ob dort ein Schießstand vorhanden war oder nicht. Was Bastion III betrifft, haben wir nichts entdeckt und ihre Böschung scheint massiv zu sein. Die Böschung der Kurtine III-IV ist ebenfalls massiv. In der Mitte dieser Kurtine befindet sich noch das Querqueville-Tor aus dem Jahr 1846. Es hat nur einen Vorbau und links davon wurde Ende 2005 oder Anfang 2006 nach der Neuorganisation der Innenbereiche des Arsenals das sogenannte „Salines“-Tor wieder in Betrieb genommen. Dieses Tor öffnete sich zur Proteau-Kaserne, die im Jahr 1900 als Stützpunkt des 25. Infanterieregiments diente. Bei Bastion IV beginnt eine durchgehende Reihe von Böschungskasematten bis einschließlich Kurtine VI-VII. Diese Bastion IV ist an ihrer Basis 220 Meter breit und besteht aus 45 Kasematten mit einer Breite von durchschnittlich 5,00 m, einer Tiefe von 5,50 m und einer Höhe von 4,80 m. Die Rückseite dieser Kasematten besteht aus einer gewölbten Mauer. Auf diese Weise war ihr Widerstand gegen den Vorstoß des Bastionsgeländes größer. Dieses Prinzip ist bei den belgischen, deutschen, niederländischen und französischen Festungsanlagen des 19. Jahrhunderts regelmäßig anzutreffen. Die Bastion hatte drei Zugänge zu diesen Kasematten: einen in der Verlängerung jeder Flanke und einen dritten auf Höhe des von den beiden Flanken gebildeten Vorsprungs. Dieser letzte Zugang hatte eine Treppe, die in den oberen Teil der Bastion führte und einen Höhenunterschied von 7,50 m überwand. Hinter der südlichen Hälfte dieser Bastion sowie hinter der Kurtine IV-V befanden sich die Kasernen des 2. Marineartillerieregiments: das Viertel Rochambeau. Diese Kasernen erblickten erst 1899 das Licht der Welt, nachdem die Zahl der Küstenbatterien erhöht worden war. Gegenüber dieser Kaserne steht heute ein Gebäude, das von Marinefüsilieren genutzt wird. An der Fassade erinnert eine Gedenktafel an Ernest Psichari, einen Offizier, der am 22. August 1914 in der Schlacht von Rossignol in den belgischen Ardennen fiel. Der 1883 in Paris geborene Dichter und Schriftsteller erwählte die Armee zu seinem Ideal. Sein katholischer Glaube war so stark, dass Tausende von Schulkindern an sein Leben als Angehöriger der nationalen Elite erinnerten. Als Leutnant des 2. R.A.C. wurde sein Tod ebenso schmerzlich empfunden wie der seines Zeitgenossen und Freundes Charles Péguy. Psichari ruht noch immer bei seinen Unglücksgefährten. Nicht weit von dieser Kaserne, weiter in Richtung Zentrum des Arsenals, dürfen wir nicht vergessen, das Wasserreservoir von Divette zu erwähnen. Wie die Militärzisternen von Gravelines, Calais oder Bergues wurde es auf einer Anhöhe errichtet. Es stammt aus dem Jahr 1849 und seine Außenmaße betragen 53 m Länge, 30 m Breite und 12 m Höhe. Das innere Reservoir ist 48 m lang, 25 m breit und 8 m tief. Ein Teil seines Volumens auf der Eingangsseite wird von einem Pumpenraum und einem Filter eingenommen; das Volumen des Reservoirs beträgt rund 8200 m³. Von den 8 m Wasserhöhe liegen 4 m unterhalb des Niveaus des Arsenalbodens. Die Außenmauer auf der Höhe der oberen vier Meter ist 2,5 m dick, der untere, vergrabene Teil jedoch 5 m. Diese dicke Mauer verläuft um den gesamten Umfang herum und wurde aus wahrscheinlich mit Erde gefüllten Senkkästen errichtet, da 1849 zu früh für die Verwendung von Beton war. Somit besteht jede Fundamentlänge aus sieben Senkkästen, 6 m lang, 2 m breit und 3,2 bis 3,8 m hoch, je nachdem, ob man die Ost- oder Westseite des Gebäudes betrachtet. Das Gebäude wird durch alle 2,5 m angeordnete Fenster mit halbkreisförmigen Bogenfeldern von 1,5 m Breite verschönert. 24 Pfeiler mit einem Querschnitt von 150 x 120 cm stützten das Dach, das bei dem Bombardement vom 3. September 1941 in Brand geriet. Dieser Stausee wurde daher vom Wasser der Divette gespeist. Dieses Wasser wurde oberhalb des heutigen SNCF-Bahnhofs im Cauchin-Stausee gesammelt, wo es durch Absetzen und Durchlaufen verschiedener Sand- und Kiesschichten gefiltert wurde, bevor es in zwei Becken geleitet wurde, von wo aus ein 45 cm dickes Rohr es zum Arsenal führte. Diese bereits erwähnte, 125 m breite Kurtine IV-V am Fuß der angrenzenden Bastionen richtete 20 dieser Kasematten für Musketenfeuer aus. Bastion V mit einer Basis von 200 m richtete 41 aus, also logischerweise 4 weniger als Bastion IV. Beachten wir hier, dass eine sehr vage Schrift besagt, dass jede Bastion ihr eigenes Pulvermagazin hatte, was wir zumindest für die III., IV., V., IX. und X. nicht zu behaupten wagen. Bemerkenswerterweise wurde die Böschung dieser Bastion mit einer fast zwei Meter dicken Betonschicht versehen. Der Schießstand erweist sich als kleines Wunderwerk. Auf den ersten Blick unterscheidet er sich kaum von den Dutzenden anderer Stände mit derselben Funktion, die man an vielen Orten erkunden kann, seien sie nun von Vauban oder sogar von Séré de Rivières, wie beispielsweise die an der Mauer von Calluire in Lyon. Der Unterschied liegt in der Form der Gänge zwischen den Kasematten. Diese sind eiförmig und die Beschläge ihrer Eckketten sind besonders sorgfältig. Grüne Schiefer sind allgegenwärtig, wie im Halbkreis von Querqueville. Diese Kasematten werden lange Zeit als Lager für leere Geschosse gedient haben. Tatsächlich wurde in der Zeit, die uns interessiert, das Befüllen der Geschosse in speziell zu diesem Zweck eingerichteten Werkstätten durchgeführt. Ein Netz von Decauville-Straßen verläuft über die gesamte Länge der Kasematten dieser Bastion, aber auch der nächsten. Hier und da sind Betonreparaturen auf Höhe der Gewölbe zu sehen; es muss sich um Einschläge von Bombardierungen während des Zweiten Weltkriegs oder um durch die Zeit entstandene Sprenglöcher handeln. Könnte die Betondeckung nicht tatsächlich nach dem Ersten oder sogar Zweiten Weltkrieg französisch sein? Die Kurtine V-VI ist zum Tor des Zentrums hin geöffnet, das über zwei Vorhallen verfügt (1847). Dieses Tor, das auf beiden Seiten von zwei imposanten Wachhäusern mit jeweils zwei Kasemattenräumen von 10,25 m x 5,00 m flankiert wird, wurde zu Beginn des 20. Jahrhunderts häufig vom Arsenalpersonal genutzt. Es ist sperriger als das Tor mit einem Portalvorbau des Querqueville-Tors und reduziert durch seine Anwesenheit die Zahl der Kasematten am Steilhang auf 18. Die Ausstattung der Gewölbe und Pfeiler dieses Tores ist sehr ordentlich. Bastion VI, an ihrer Basis 190 m breit und deren äußerer Umfang 42 Kasematten aufweist, die in jeder Hinsicht denen von Bastion V ähneln, beherbergt ein Pulvermagazin mit Außenmaßen von 25 x 14 m. Es wurde 1848 erbaut und hatte eine Kapazität von 80.000 kg. Sein 2 Meter dickes Dach war mit einem Meter Erde bedeckt und sein Eingang befindet sich an der Seite von Bastion V. Die Dicke seiner Wände erreicht 3,3 m. Dieses Pulvermagazin existiert noch und wurde nicht mit Beton verstärkt. Ihm gegenüber, auf der anderen Seite des überdachten Weges, befindet sich die kleine Lemarois-Kaserne, die ausreichend Platz für die 1. Batterie des 3. Fußartillerie-Regiments bot. Der Rest dieses Regiments war außerhalb der Mauern stationiert, auf Höhe der Bastion VI, im Viertel Martin des Pallières, zu dem auch die Gebäude der Abtei Vúu aus dem 11. Jahrhundert gehörten. Ein Teil dieser ehrwürdigen, verfallenen Gebäude wird derzeit restauriert. Die 130 m breite Kurtine VI–VII hatte in ihrer Mitte ein Tor, fast eine Ausfallpforte, über dem das Chronogramm 1846 angebracht war. Dieses Tor führte zur Kaserne Brière de Lisle, wo das 1. Kolonialinfanterieregiment stationiert war. Es markiert auch das Ende des Schießstandes, dem wir seit Bastion IV folgen. Unter Bastion VII befindet sich ein 1894 verstärktes Munitionsmagazin mit einem 9,5 x 5 m großen und mit 4 m Beton bedeckten Lagerraum. Dieses Magazin und seine beiden ± 50 m voneinander entfernten Eingänge existieren noch, aber da wir keinen Zugang dazu hatten, kennen wir seinen Erhaltungszustand nicht. Der Anhang, den wir im S.H.M. einsehen konnten, zeigt hingegen beeindruckende Fundamente. Die Seitenwände stützen sich auf 6,60 m breiten Sockeln ab, die 4,10 m unter dem Boden der Kriechgänge unter dem Lagerraum versenkt sind. Hinter dieser Bastion befand sich die Badens-Kaserne, im Jahr 1900 Stützpunkt des 5. Kolonialinfanterieregiments; aber auch das Seegefängnis, ein quadratisches Gebäude mit 40 m langen und 8,30 m breiten Seitenarmen. …errichtet 1848 und für 140 Gefangene vorgesehen, wurde es 1870 etwas erweitert, um das Brest-Gefängnis zu entlasten. Kurtine VII-VIII beherbergt das Cherbourg-Tor oder Südtor, den einzigen aktuellen Eingang zum Arsenal. Ein sehr schönes schmiedeeisernes Tor aus dem Jahr 1862, heute blau gestrichen, hat Generationen von militärischen und zivilen Schiffsbauarbeitern durchschreiten sehen. Bastion VIII hat ein Magazin, das offenbar dem von Nr. VII ähnelt, aber nur einen Eingang an der Seite von Bastion IX hat. Wir haben die Pläne nicht gefunden und konnten es nicht besichtigen. Bastion IX ist, wie Bastion I, verschwunden. Dahinter steht noch das Proviantgebäude. Es wurde 1863 fertiggestellt, hat fünf Ebenen auf einer Länge von 293 Metern. Es sollte Feldvorräte für sechs Monate für ein Geschwader von 5.500 Mann enthalten. Bastion X an der Schlucht hat eine Trommel mit einem Tor. Die Deutschen versenkten auf dieser letzten Bastion ein Panzerabwehrblockhaus, das 1910 neu organisiert und mit 6 x 100 mm bewaffnet wurde. Diese Batterie existiert noch; Es zeigt drei doppelte Feuerstellungen mit ihren Untersätteln von Lafetten und einem großen Magazin unter der Brüstung, die durch zwei Lastenaufzüge, die das mittlere Paar einrahmen, mit dem Feuerkamm verbunden sind. Der große Kavalier XIII-XIV, der hinter der Leitung der Artillerie lag und den Raum zwischen der Einfahrt zum Außenhafen und dem Fort von Homet einnahm, war in der Abenddämmerung des 19. Jahrhunderts mit einer Batterie von vier 27-cm-Geschützen besetzt, die auf seiner Nordhälfte installiert waren. Auf seiner Südhälfte richtete die Salut-Batterie ihre 25 Geschütze aus. Diese Salut-Batterie ist Teil der Traditionen der Marine, die vorschreiben, dass jede Ankunft oder Abfahrt eines wichtigen oder ausländischen Schiffes mit einer oder mehreren Salven begrüßt wird. Außerdem feuerte sie jeden Tag um 05:30 Uhr den Schuss auf Diane und um 20:00 Uhr den auf den Rückzug ab. Da die Geschütze dieser Batterie keine Verteidigungswirkung hatten, hielt man es nicht für sinnvoll, eine Rollschiene für ihre vordere Schwenkhalterung abzudichten. Sie wurden durch die Mündung geladen, und ein kleines, winkelförmiges Blech schützte das Lichtkorn vor Regen. Dieser Kavalier aus dem 13. und 14. Jahrhundert dürfte jedoch eine völlig andere Bewaffnung erhalten haben. Wir haben nur einen Hinweis gefunden, nämlich eine Postkarte mit einer kurzen 320-mm-Kanone, deren Hintergrund keinen Zweifel an ihrem Standort lässt. Es ist also noch nicht alles über dieses Arsenal gesagt, dessen Besichtigung verboten ist.

Vesting van Cherbourg, midden op het plein. Wat is precies een marinearsenaal? Volgens kapitein Randoux' cursus over fortificatie is het "een fabriek waar oorlogsschepen en hun uitrusting worden gebouwd en gerepareerd; het is tevens een bevoorradingscentrum voor alle soorten squadrons, evenals een mobilisatiecentrum voor reserveschepen en een parkeerterrein voor gemobiliseerde schepen." In Cherbourg bevonden de meeste werkplaatsen en enkele afdelingen die het maritieme district vormden zich binnen de perimeter van het arsenaal. Is het nodig om te benadrukken dat de Divette niet de Scorff of de Penfeld is, deze waterwegen die beschutting en bescherming bieden aan de arsenalen van Lorient en Brest? In Cherbourg was er geen andere mogelijkheid dan de benodigde oppervlakte te winnen uit de zee, of, preciezer, uit een rotsachtige oever aan de kust. Volgens de "kaart van de nieuwe haven van Cherbourg", opgesteld door abt Griel in 1786, bevonden zich op de gekozen locatie twee forten: het fort Artois, dat niets anders is dan het fort Homet, waarvan de mortel bijna droog was, en het fort Galet, een vierkant, gebastioneerd fort, vervangen door wat nu de hoofdingang van het arsenaal is, ofwel bastion IX. De afwezigheid van een markering op deze kaart dwingt ons tot deze reservering. Deze twee forten omsingelden een waterpartij waarvan de oever min of meer overeenkwam met de huidige lijn van bastions III tot en met VII. Het graven van de drie belangrijkste bassins duurde geruime tijd. Hoewel de eerste spade op 16 mei 1803 werd gelegd, waren de kadastrale problemen toen nog lang niet opgelost. De bouw van het arsenaal was bij koninklijke verordeningen van 13 juni en 30 september 1840 tot openbaar nut verklaard. Hoewel sommige gronden al op 25 oktober 1841 aan de Ingenieurs werden overgedragen, werden andere slechts geleidelijk verworven, zoals blijkt uit de koopakten van 12 juli 1842, 20 april 1843 en 11 oktober 1844. Vanaf dat moment kregen de werkzaamheden een serieuze impuls, waardoor de opening van het laatste bassin op 7 augustus 1858 mogelijk werd. Laten we een paar belangrijke data noemen: de grondwerken van de buitenhaven begonnen in 1803; de noordelijke en zuidelijke pierhoofden werden gebouwd tussen 1803 en 1811; de kades, van 1803 tot 1813; scheepshellingen 1 tot en met 4 van 1812 tot 1824; de Cachin-vorm van 1812 tot 1829. Deze buitenhaven werd in 1880 verdiept. Het Charles X-bekken werd gegraven van 1813 tot 1829 en de ingang ervan werd in 1898 verbreed en verdiept. Het Napoleon III-bekken werd gegraven van 1836 tot 1858, de noordelijke pas werd gegraven van 1836 tot 1850 voordat deze in 1898 werd verdiept. De zuidelijke pas, begonnen in 1813, werd pas in 1858 voltooid en pas in 1919 verbreed tot 36 m. Vormen 1 tot en met 4 werden gebouwd van 1844 tot 1865, vorm 5 van 1857 tot 1865 (vergroot in 1885 en de lengte ervan verhoogd tot 200 m in 1919), vorm 6, ook van 1857 tot 1865 (vergroot in 1902), model 7 van 1850 tot 1865 en het onderzeebassin zelf, zagen pas het daglicht na werkzaamheden uitgevoerd van 1905 tot 1908. Het grondstation werd gebouwd van 1855 tot 1868. De buitenhaven van Chantereyne werd gegraven van 1841 tot 1880, het bassin voor de drinkwatervoorziening van 1878 tot 1881 en het Homet-model van 1908 tot 1919. Wat de pompstations betreft, die van het noordelijke model werden gebouwd van 1842 tot 1852, die van het zuidelijke model van 1863 tot 1867 en dat van Homet van 1912 tot 1917. Nadat deze gigantische werken waren voltooid, laten we eens kijken hoe ze over zee werden ontdekt. Een schip dat het arsenaal binnenvoer, voer een eerste bassin binnen dat was aangewezen als de militaire buitenhaven. Om dit te doen, liet hij aan stuurboord de Cavalier XIII-XIV en de artillerieleiding achter, aan bakboord bastion X en de buitenhaven van Chantereyne, die zelf uitkeek over het kleine bassin voor de levensmiddelen. Aangekomen in de militaire buitenhaven, bevond zich rechts van hem het bassin van Napoleon X, waarachter een ander klein bassin, aangeduid als "gare de la mêture", de tussenruimte van de ringmuur tussen bastion I en het fort van Homet innam, en daarvoor, iets uitgebreider en uitkijkend over de droogdokken, het Napoleon III-bassin, dat via twee sluizen in verbinding stond met zowel de militaire buitenhaven als het bassin van Napoleon X. Aan zijn linkerzijde ontdekte hij de scheepsbouwwerkplaatsen, die tegenwoordig sterk veranderd zijn. De richting van de havenbewegingen bevond zich in het centrum van het arsenaal, omringd door de drie hoofdbassins. De kades van het Napoleon III-bassin keken uit op zeven droogdokken en evenveel bouwhellingen. Daarachter bevonden zich de verschillende barakken, een groot waterreservoir van 8000 m² dat in 1849 op een verhoging werd gebouwd en in feite diende als reservoir voor het water van de Divette, de gevangenis en ten slotte de bastionomheining. Een tijdelijke omheining, van mindere omvang en met een bastionprofiel met een droge stenen helling en een contrescarp, was aangelegd van 1811 tot 1815. De val van het Eerste Keizerrijk vertraagde de bouw van het arsenaal. Het was echter slechts uitstel; de omheining die vandaag de dag nog steeds te zien is, zal worden goedgekeurd bij koninklijk besluit van 19 juni 1837. De bouw ervan zal door de Ingenieurs worden uitgevoerd van 1840 tot 1848. De zeefronten worden onderscheiden van de landfronten. De eerste omvatten het fort Homet en de bastions I, II en III; evenals bastion X en de grote Cavalier XIII-XIV. De andere bastions bevinden zich aan de landfronten. Bepaalde delen van de gracht vóór de bastions en de omheiningen van de landfronten werden beschouwd als overstroombaar. Er is vandaag de dag niets meer dat dit ter plaatse bevestigt, aangezien de grachten nu openbaar domein zijn geworden en aanzienlijk zijn herwerkt en opgevuld. Evenmin is er het minste spoor van de contrescarp, noch van de kleine halvemaanvormige wanden die de gordijnen bedekten. Alle bastions van het landfront zijn gebouwd met een lichte vrucht en hun escarp is bevestigd. De bastions zijn genummerd vanaf het fort van Homet, dat wil zeggen tegen de klok in. De gebastioneerde omheining laat alleen een doorgang naar de schepen over in het oosten, een doorgang die in het noorden beschermd werd door wat de grote cavalier XIII-XIV werd genoemd en, in het zuiden, door bastion X. Laten we verdergaan in de volgorde van de bastions. Bastion I is nu verwoest. Het was bewapend met 3 x 27 c model 70-87 op model 88-rijtuigen en had een kruitmagazijn. Dit magazijn was oorspronkelijk gebouwd van puinmetselwerk en had een ommuring. Waarschijnlijk rond 1890-1895 werd besloten het te versterken. De zijmuren, 335 cm dik, omsloten een ruimte van 8,10 m breed. Ter versterking werden in deze opslagruimte betonnen pijlers gestort, waardoor de breedte met 2 x 155 cm werd teruggebracht tot 5,00 m. Het gewelf werd vervangen door een ander, halfrond, 3,50 m dik beton. De ingang werd verkleind en er werd een toegangssluis toegevoegd. De nieuwe opslagruimte had daardoor de volgende afmetingen: 11,5 m lang x 5 m breed x 3 m hoog. Bastion II, voorheen bewapend met 6 x 27 c, had in 1902 een goederenlift en een commandopost gekregen. Deze goederenlift was noodzakelijk vanwege de zeer bijzondere configuratie van het kruitmagazijn, dat in 1889 werd gebouwd in een voormalige ruimte (cisterne of magazijn?) van 10 m hoog. De ingang opende zich ongeveer halverwege deze ruimte. Op dit niveau zal een betonnen plaat worden gestort die een halfrond gewelf vormt waaronder kruit zal worden opgeslagen. Uniek is dat door deze werkwijze de toegang tot het kruitmagazijn via een schacht met treden zal plaatsvinden. De hoogte van het magazijn zal 5 m bedragen en de lengte ongeveer 13 m bij een breedte van 5,5 m. De achterwand van dit magazijn blijft de originele, gebogen wand. Het bovenste deel van de oude ruimte, verlaten, zal dus dienen als een mogelijke breekkamer. Tegenwoordig ondersteunt dit bastion een fijne rij Duitse artilleriekazematten met een schietleidingpost en de noordflank is volgens moderne maatstaven geschaafd. Tijdens onze bezoeken aan het arsenaal, in juni 2005 en juni 2007, vonden we niets van dit unieke magazijn. Het bastion had een grondige renovatie ondergaan met de installatie van een Duitse batterij met een schietleidingpost. Gordijnmuur II-III was bewapend met een kleine batterij van 2 x 100 mm kanonnen, een batterij waarvan geen enkel spoor meer over is. Bastion III, dat een hoek vormt tussen de noordelijke zee- en landfronten, was bewapend met 4 x 47 mm T.R. Met dit bastion beginnen we onze bespreking van de bastions van het landfront. Zoals we al vermeldden, hebben de grachten ingrijpende wijzigingen ondergaan, zozeer zelfs dat we moeilijk met zekerheid kunnen zeggen of er wel of geen schietgalerij aanwezig was. Wat betreft bastion III hebben we niets ontdekt en de helling lijkt solide. De helling van de ringmuur III-IV is eveneens solide. In het midden van deze ringmuur vinden we nog steeds de Querquevillepoort uit 1846. Deze heeft slechts één portaal en links ervan werd eind 2005 of begin 2006 de zogenaamde "Salines"-poort weer in gebruik genomen na de reorganisatie van de binnenruimtes van het Arsenaal. Deze poort gaf toegang tot de Proteau-kazerne, die in 1900 dienst deed als basis voor het 25e Infanterieregiment. Met bastion IV begint een ononderbroken lijn van kazematten tot en met de ringmuur VI-VII. Dit bastion IV, met een breedte van 220 meter aan de basis, omvat 45 kazematten van gemiddeld 5,00 meter breed, 5,50 meter diep en 4,80 meter hoog. De achterzijde van deze kazematten bestaat uit een gebogen gemetselde muur. Op deze manier was de weerstand tegen de oprukkende grond van het bastion groter. In de Belgische, Duitse, Nederlandse en Franse vestingwerken van de 19e eeuw komt dit principe regelmatig voor. Het bastion had drie toegangen tot deze kazematten; één in het verlengde van elke flank en een derde ter hoogte van de saillant gevormd door de twee zijden. Deze laatste toegang had een trap die naar het bovenste deel van het bastion leidde en een niveauverschil van 7,50 m overbrugde. Achter de zuidelijke helft van dit bastion, evenals achter de ringmuur IV-V, bevond zich de kazerne van het 2e Regiment Mariniersartillerie: de wijk Rochambeau. Deze kazerne zou pas in 1899 het daglicht zien, na de toename van het aantal kustbatterijen. Tegenover deze kazerne staat vandaag de dag een gebouw dat wordt bewoond door marinierfuseliers. Op de voorgevel herdenkt een plaquette de nagedachtenis van Ernest Psichari, een officier die sneuvelde in de Slag bij Rossignol in de Belgische Ardennen op 22 augustus 1914. Deze dichter en schrijver, geboren in Parijs in 1883, koos het leger als ideaal. Zijn katholieke geloof was zo sterk bevestigd dat zijn leven als elite van de natie aan duizenden schoolkinderen werd bijgebracht. Als luitenant in het 2e Regiment van de Koninklijke Landmacht werd zijn dood net zo diep getroffen als die van Charles Péguy, zijn tijdgenoot en vriend. Psichari rust nog steeds bij zijn lotgenoten. Niet ver van deze kazerne, verder richting het centrum van het arsenaal, mogen we het waterreservoir van Divette niet vergeten. Net als de militaire waterreservoirs van Gravelines, Calais of Bergues, werd het op een verhoogd niveau gebouwd. Het dateert uit 1849 en de buitenafmetingen zijn 53 m lang, 30 m breed en 12 m hoog. Het binnenste reservoir is 48 m lang, 25 m breed en 8 m diep. Een deel van het volume aan de ingangszijde wordt ingenomen door een pompkamer en een filter; het volume van het reservoir bedraagt ongeveer 8200 m≥. Van de 8 m waterhoogte bevinden zich er 4 onder het niveau van de arsenaalvloer. De buitenmuur ter hoogte van de bovenste vier meter is 2,5 m dik, maar het onderste, begraven deel is 5 m dik. Deze dikke muur loopt rond de gehele omtrek en werd gebouwd met caissons, waarschijnlijk gevuld met aarde; 1849 was een te vroeg jaar om beton te gebruiken. Elke funderingslengte bestaat dus uit zeven caissons, 6 m lang, 2 m breed en 3,2 tot 3,8 m hoog, afhankelijk van of men de oost- of westzijde van het gebouw beschouwt. Het gebouw is verfraaid met ramen met halfronde boogtraveeën, 1,5 m breed, om de 2,5 m gerangschikt. 24 pijlers, met een doorsnede van 150 x 120 cm, ondersteunden het dak, dat tijdens het bombardement van 3 september 1941 in brand was gestoken. Dit reservoir werd dus gevoed door het water van de Divette. Dit water werd stroomopwaarts van het huidige SNCF-station in het Cauchin-reservoir verzameld, waar het werd gefilterd door bezinking en door verschillende lagen zand en grind werd gestroomd, alvorens het in twee bassins werd getransporteerd van waaruit een leiding met een doorsnede van 45 cm het water naar het arsenaal leidde. Deze reeds genoemde gordijnmuur IV-V, 125 m breed aan de voet van de aangrenzende bastions, lijnde 20 van deze kazematten uit voor musketvuur. Bastion V, met een basis van 200 m, lijnde 41 uit, of logischerwijs 4 minder dan bastion IV. Laten we hier opmerken dat een zeer vage tekst ons vertelt dat elk bastion een eigen kruitmagazijn had, wat we niet zouden durven beweren, althans niet voor de III, IV, V, IX en X. Opmerkelijk is dat de helling van dit bastion werd opgetrokken met een betondikte van bijna twee meter. De schietgalerij blijkt een klein wonder te zijn. Op de plattegrond verschilt ze nauwelijks van de tientallen andere galerijen met dezelfde functie die men op veel plaatsen kan verkennen, of ze nu van Vauban zijn of zelfs van Séré de Rivières, zoals die van de muur van Calluire in Lyon. Het verschil zit hem in de vorm van de gangen tussen de kazematten. Deze zijn ovaal en de bevestiging van hun hoekkettingen is bijzonder zorgvuldig. Groene leisteen is alomtegenwoordig, zoals in de hemicyclus van Querqueville. Deze kazematten zullen lange tijd dienst hebben gedaan als opslagplaats voor lege projectielen. In de periode die ons interesseert, werd het vullen van projectielen immers uitgevoerd in speciaal voor dit doel ingerichte werkplaatsen. Een netwerk van Decauville-wegen loopt over de gehele lengte van de kazematten van dit bastion, maar ook van het volgende. Hier en daar zijn betonreparaties ter hoogte van de gewelven te zien; dit moeten inslagen zijn van bombardementen tijdens de Tweede Wereldoorlog of door de tijd veroorzaakte gaten. Maar zou de betonnen bekleding eigenlijk niet Frans kunnen zijn, na de Eerste of zelfs de Tweede Wereldoorlog? De ringmuur V-VI staat open voor de deur van het Centrum, met twee portieken (1847). Deze poort, aan weerszijden geflankeerd door twee imposante wachthuisjes met elk twee kazematten van 10,25 m x 5,00 m, werd aan het begin van de 20e eeuw veelvuldig gebruikt door het arsenaalpersoneel. Deze poort is onhandiger dan de poort met één portaal van de Querquevillepoort en reduceert het aantal kazematten tot 18. De inrichting van de gewelven en pijlers van deze poort is zeer netjes. Bastion VI, 190 m breed aan de basis en waarvan de buitenomtrek 42 kazematten vertoont, in alle opzichten vergelijkbaar met die van bastion V, herbergt een kruitmagazijn met buitenafmetingen van 25 x 14 m. Gebouwd in 1848, had het een capaciteit van 80.000 kg. Het 2 meter dikke dak was bedekt met een meter aarde en de ingang bevindt zich aan de zijkant van Bastion V. De dikte van de muren bedraagt 3,3 m. Dit kruitmagazijn bestaat nog steeds en is niet met beton versterkt. Ertegenover, aan de andere kant van de overdekte weg, vinden we de kleine Lemarois-kazerne, voldoende voor de 1e batterij van het 3e Regiment Voetartillerie. De rest van dit regiment was buiten de muren gestationeerd, ter hoogte van Bastion VI, in de wijk Martin des Pallières, waartoe ook de gebouwen van de Vúu-abdij uit de 11e eeuw behoorden. Een deel van deze eerbiedwaardige gebouwen, die in verval zijn geraakt, wordt momenteel gerestaureerd. De gordijnmuur VI-VII, 130 m breed, had in het midden een poort, bijna een achterpoortje, met daarboven het chronogram 1846. Deze poort gaf toegang tot de Brière de Lisle-kazerne, waar het 1e Regiment Koloniale Infanterie was gestationeerd. Het markeert tevens het einde van de schietbaan die we sinds bastion IV hebben gevolgd. Onder bastion VII bevindt zich een munitiemagazijn, versterkt in 1894, met een opslagruimte van 9,5 m x 5 m, bedekt met 4 m beton. Dit magazijn en de twee ingangen, die ± 50 m van elkaar verwijderd zijn, bestaan nog steeds, maar omdat we er geen toegang toe hadden, kennen we de staat van bewaring niet. De bijlage die we bij de S.H.M. hebben kunnen raadplegen, toont daarentegen indrukwekkende funderingen. De zijmuren rusten op 6,60 m brede voetstukken, verzonken 4,10 m onder de vloer van de kruipruimtes die onder de opslagruimte door lopen. Achter dit bastion bevond zich de Badens-kazerne, in 1900 het bolwerk van het 5e Koloniale Infanterieregiment; maar ook de maritieme gevangenis, een vierkant gebouw met zijtakken van 40 meter lang en 8,30 meter breed. …opgericht in 1848 en bestemd voor 140 gevangenen, werd het in 1870 enigszins uitgebreid om de gevangenis van Brest te ontlasten. De gordijnmuur VII-VIII herbergt de Cherbourgpoort, ook wel de zuidelijke poort genoemd, de enige huidige ingang tot het arsenaal. Een zeer mooie smeedijzeren poort uit 1862, tegenwoordig blauw geschilderd, heeft generaties militaire en civiele marinearbeiders doorkruist. Bastion VIII heeft een magazijn dat ogenschijnlijk vergelijkbaar is met dat van nr. VII, maar met een enkele ingang aan de zijkant van Bastion IX. We hebben de plattegronden niet gevonden en konden het niet bezoeken. Bastion IX is, net als Bastion I, verdwenen. Achter de locatie staat nog steeds het gebouw voor levensonderhoud. Het werd voltooid in 1863 en heeft vijf verdiepingen over een lengte van 293 meter. Het was bedoeld om zes maanden veldvoorraden te bevatten voor een squadron van 5500 man. Bastion X, bij de kloof, heeft een trommel met een poort. De Duitsers lieten op dit laatste bastion een antitankbunker zakken, die, gereorganiseerd in 1910, bewapend was met 6 x 100 mm. Deze batterij bestaat nog steeds; Het toont drie dubbele vuurpunten, met hun subzadels van rijtuigen en een groot magazijn onder de borstwering, verbonden met de vuurkam door twee goederenliften die het centrale paar omlijsten. De grote Cavalier XIII-XIV, achter de artillerie en in gebruik in de ruimte tussen de ingang van de buitenhaven en het fort van Homet, werd in de schemering van de 19e eeuw bezet door een batterij van vier 27-inch kanonnen, geïnstalleerd op de noordelijke helft. Op de zuidelijke helft richtte de Salut-batterij haar 25 kanonnen op. Deze Salut-batterij maakt deel uit van de tradities van de marine, een traditie die vereist dat elke aankomst of vertrek van een belangrijk of buitenlands schip wordt begroet door een of meer salvo's. Bovendien vuurde ze elke dag om 05:30 uur het schot van Diane af en om 20:00 uur dat van de terugtocht. Omdat de kanonnen van deze batterij geen verdedigende werking hadden, werd het niet nuttig geacht een rolrail voor hun voorste draaipuntbevestiging af te dichten. Ze werden geladen vanaf de loop en een klein chevronvormig plaatwerk beschermde het lichtkorreltje tegen de regen. Deze 13e-14e Cavalier zal echter een heel andere bewapening hebben gekregen. We hebben slechts één aanwijzing gevonden, in de vorm van een ansichtkaart met een kort 320 mm kanon, een foto waarvan de achtergrond geen twijfel laat bestaan over de locatie. Daarmee is nog niet alles gezegd over dit arsenaal, dat verboden is om te bezoeken.

Fortress of Cherbourg, center of the square. What exactly is a naval arsenal? According to Captain Randoux's fortification course, it is "a factory where warships and their equipment are built and repaired; it is also a supply center of all kinds for the squadrons as well as a mobilization center for ships in reserve and a parking center for mobilized ships." In Cherbourg, most of the workshops and some of the departments making up the framework of the maritime district were located within the perimeter of the arsenal. Is it necessary to point out that the Divette is not the Scorff or the Penfeld, these waterways which provide shelter and protection to the arsenals of Lorient and Brest? In Cherbourg there was no other possibility than to gain the necessary surface area from the sea or, more precisely, from a rocky bank on the coast. According to the "map of the new harbor of Cherbourg" drawn up by Abbot Griel in 1786, two forts existed at the chosen location: the fort of Artois, which is none other than the fort of Homet, whose mortar was finishing drying, and the fort Galet, a square, bastioned fort, replaced by what is today the main entrance to the arsenal or bastion IX, the absence of a marker on this map forces us to make this reservation. These two forts surrounded a stretch of water whose shore corresponded more or less to the current line of bastions III to VII. It took quite a while to dig the three main basins. Although the first spade was laid on May 16, 1803, at that time, all the cadastral problems were far from being resolved. The construction of the arsenal had been declared to be of public utility by the royal ordinances of June 13 and September 30, 1840. While some land was handed over to the Engineers as early as October 25, 1841, others were only acquired gradually, as evidenced by the deeds of sale of July 12, 1842, April 20, 1843, and October 11, 1844. From that moment on, the work received a serious boost, which allowed the inauguration of the last basin on August 7, 1858. Let's go for some key dates: the earthworks of the outer harbor began in 1803; The northern and southern pierheads were built from 1803 to 1811; the quays, from 1803 to 1813; slipways 1 to 4 from 1812 to 1824; the Cachin form from 1812 to 1829. This outer harbor was deepened in 1880. The Charles X basin was dug from 1813 to 1829 and its entrance widened and deepened in 1898. The Napoleon III basin was excavated from 1836 to 1858, its northern pass was dug from 1836 to 1850 before being deepened in 1898. The southern pass, begun in 1813, was not completed until 1858 and widened to 36 m only in 1919. Forms 1 to 4 were built from 1844 to 1865, form 5 from 1857 to 1865 (enlarged in 1885 and its length increased to 200 m in 1919), form 6, also from 1857 to 1865 (enlarged in 1902), form 7 from 1850 to 1865 and the submarine basin itself, only saw the light of day after work carried out from 1905 to 1908. The m‚ture station was built from 1855 to 1868. The Chantereyne outer harbour was dug from 1841 to 1880, the subsistence basin from 1878 to 1881 and the Homet form from 1908 to 1919, as for the pumping stations, those of the North forms will be erected from 1842 to 1852, those of the South forms from 1863 to 1867 and that of Homet from 1912 to 1917. These gigantic works completed, let us see how it was discovered, coming by sea. A ship entering the arsenal entered a first basin designated as being the military outer harbor. To do this, it left on the starboard side the cavalier XIII-XIV and the direction of the artillery, on the port side the bastion X and the Chantereyne outer harbor, itself overlooking the small basin of subsistence. Arriving in the military outer harbor, on his right was the Charles X basin, behind which another small basin, designated "gare de la m‚ture", occupied the interval of the curtain wall between bastion I and the fort of Homet, and, in front of it, a little more extensive and overlooking the dry docks, the Napoleon III basin, which communicated by two locks with both the military outer harbor and the Charles X basin. On his left, he discovered the shipbuilding workshops, which have changed a lot today. The direction of the port's movements occupied the center of the arsenal, surrounded by the three main basins. The quays of the Napoleon III basin overlooked seven dry docks and as many construction slipways. Beyond were the various barracks, a large cistern of 8000 m≥ built on an elevation in 1849, in fact the reservoir for the waters of the Divette, the prison and, finally, the bastioned enclosure. A temporary enclosure, of lesser development and adopting a bastioned profile with a dry stone escarpment and counterscarp, had been established from 1811 to 1815. The fall of the First Empire delayed the plan to build the arsenal. However, it was only a postponement; the enclosure that can still be seen today will be approved by the royal ordinance of June 19, 1837. It will be built by the Engineers, from 1840 to 1848. The sea fronts are distinguished from the land front. The first include the Homet fort and bastions I, II and III; as well as bastion X and the large cavalier XIII-XIV. The other bastions occupy the land front. Certain parts of the ditch in front of the bastions and curtain walls of the land front were considered floodable. There is nothing left to verify this in situ today, the ditches having passed into the public domain, they have been considerably reworked, filled. Similarly, there is not the slightest trace of the counterscarp nor, consequently, of the small half-moons which covered the curtains. All the bastions of the land front are built with a light fruit and their escarp is attached. The bastions are numbered from the fort of Homet, that is to say in an anti-clockwise direction. The bastioned enclosure only leaves a passage to the ships to the east, pass protected to the north by what was called the large cavalier XIII-XIV and, to the south, by bastion X. Let us proceed in the order of the bastions. Bastion I is now destroyed. It was armed with 3 x 27 c model 70-87 on model 88 carriages and had a powder magazine. This store was originally built of rubble masonry and had a perimeter wall. Probably around 1890-1895, it was decided to reinforce it. The side walls, 335 cm thick, surrounded a room 8.10 m wide. For the purposes of reinforcement, concrete piers were poured inside this storage room, reducing the width by 2 x 155 cm to 5.00 m. The vault was replaced by another, semi-circular, 3.50 m thick concrete. The entrance was reduced and an entrance airlock was added. The new storage room therefore had the following dimensions: 11.5 m long x 5 m wide x 3 m high. Bastion II, formerly armed with 6 x 27 c, had received a freight elevator in 1902 as well as a command post. This freight elevator had become necessary due to the very particular configuration of its powder magazine, built in 1889 in a former room (cistern or magazine?) 10 m high. The entrance opened approximately halfway up this room. At its level, a concrete slab will be poured forming a semicircular vault under which powders will be stored. Uniquely, by acting in this way, access to the powder magazine will be via a shaft with steps. The height of the magazine will be 5 m and the length approximately 13 m for a width of 5.5 m. The back wall of this magazine will remain the original, curved one. The upper part of the old room, abandoned, will thus serve as a possible bursting chamber. Today, this bastion supports a fine line of German artillery casemates with a firing director's post and its northern flank has been planed by modern necessities. During our visits to the arsenal, in June 2005 and June 2007, we found nothing of this singular magazine, the bastion having undergone a serious overhaul with the installation of a German battery with its firing director's post. Curtain wall II-III was armed with a small battery of 2 x 100 mm guns, a battery of which not the slightest trace remains. Bastion III, forming an angle between the northern sea and land fronts, was armed with 4 x 47 mm T.R. With this bastion, we begin our review of the bastions of the land front. As we have already mentioned, the ditches have undergone significant modifications, so much so that it is difficult for us to be certain as to the presence of a shooting gallery or not. As for this bastion III, we have not detected anything and its escarp seems solid. The escarp of curtain wall III-IV is also solid. In the center of this curtain wall we can still find the Querqueville gate dating from 1846. It has only one porch and to its left, at the end of 2005 or beginning of 2006, the so-called "Salines" gate was put back into service following the reorganization of the interior areas of the Arsenal. This gate opened onto the Proteau barracks which, in 1900, served as a base for the 25th Infantry Regiment. With bastion IV begins a continuous line of escarpment casemates up to and including curtain wall VI–VII. 220 meters wide at its base, this bastion IV aligns 45 casemates 5.00 m wide (on average) by 5.50 m deep and 4.80 m high. The rear of these casemates is made of a curved masonry wall. In this way, its resistance to the thrust of the bastion's land was greater. In the Belgian, German, Dutch and French fortifications of the 19th century, this principle is regularly encountered. The bastion had three accesses to these casemates; one in the extension of each flank and a third at the level of the salient formed by the two faces. This last access had a staircase leading to the upper part of the bastion and making up for a difference in level of 7.50 m. Behind the southern half of this bastion as well as behind the curtain wall IV-V, was the barracks of the 2nd Marine Artillery Regiment: the Rochambeau district. These barracks would not see the light of day until 1899, following the increase in the number of coastal batteries. Opposite these barracks today stands a building occupied by marine fusiliers. On its façade, a plaque commemorates the memory of Ernest Psichari, an officer who fell at the Battle of Rossignol in the Belgian Ardennes on August 22, 1914. A poet and writer, born in Paris in 1883, he chose the army as an ideal. His Catholic faith was so strongly affirmed that his life was taught as an elite of the Nation to thousands of schoolchildren. A lieutenant in the 2nd R.A.C., his death was as deeply felt as that of Charles Péguy, his contemporary and friend. Psichari still rests with his companions in misfortune. Not far from these barracks, further towards the center of the arsenal, we must not forget to mention the Divette water reservoir. Like the military cisterns of Gravelines, Calais or Bergues, it was built on an elevated level. Dating from 1849, its external dimensions are 53 m long, 30 m wide and 12 m high. The inner reservoir measures 48 m long, 25 m wide and 8 m deep. Part of its volume on the entrance side is occupied by a pump room and a filter, the volume of the reservoir is around 8200 m≥. Of the 8 m of water height, 4 are below the level of the arsenal floor. The outer wall at the level of the upper four meters is 2.5 m thick, but the lower, buried part is 5 m thick. This thick wall exists around the entire perimeter and was built with caissons probably filled with earth, 1849 being too early a year for concrete to have been used. Thus, each length of foundation comprises seven caissons, 6 m long, 2 m wide and 3.2 to 3.8 m high depending on whether one considers the eastern or western face of the building. The building is embellished by windows with semicircular arched bays, 1.5 m wide, arranged every 2.5 m. 24 pillars, 150 x 120 cm in section, supported the roof, which was set on fire during the bombardment of September 3, 1941. This reservoir was therefore supplied by the waters of the Divette. This water was collected upstream of the current SNCF station in the Cauchin reservoir, where it was filtered by settling and passing through different beds of sand and gravel, before being carried into two basins from where a 45 cm section pipe led them to the arsenal. This curtain wall IV-V, already mentioned and 125 m wide at the root of the adjoining bastions, aligned 20 of these casemates for musketry fire. Bastion V, with a base of 200 m, aligned 41, or logically 4 less than bastion IV. Let us note here that a very vague writing tells us that each bastion had its powder magazine, which we would not dare to affirm, at least for the III, IV, V, IX and X. Singularly, the escarpment of this bastion was raised with a thickness of nearly two meters of concrete. The shooting gallery turns out to be a small marvel. On plan it hardly differs from the dozens of other galleries with the same role that one can explore in many places, whether they are by Vauban or even by Séré de Rivières, such as those of the wall of Calluire in Lyon. The difference lies in the shape of the passages between the casemates. These are ovoid and the fittings of their corner chains are particularly careful. Green schists are omnipresent, as in the Querqueville hemicycle. These casemates will have long served as stores for empty projectiles. Indeed, in the period that interests us, the filling of projectiles was carried out in workshops specially designed for this purpose. A network of Decauville roads runs the entire length of the casemates of this bastion, but also of the next. Here and there, concrete repairs are noted at the level of the vaults; these must be impacts from bombardments during the Second World War or blowholes due to time. But in fact, could the concrete covering not be French after the First or even the Second World War? The curtain wall V-VI is open onto the door of the Center, which has two porches (1847). This gate, flanked on either side by two imposing guardhouses, each with two casemated rooms measuring 10.25 m x 5.00 m, was commonly used by the arsenal personnel at the beginning of the 20th century. More cumbersome than the single-porch gate of the Querqueville gate, its presence reduces the number of escarpment casemates to 18. The fittings of the vaults and pillars of this gate are very neat. Bastion VI, 190 m wide at its base and whose outer perimeter shows 42 casemates, in all respects similar to those of bastion V, houses a powder magazine with external dimensions of 25 x 14 m. Built in 1848, it had a capacity of 80,000 kg. Its 2-meter-thick roof was covered with a meter of earth, and its entrance is located on the side of Bastion V. The thickness of its walls reaches 3.3 m. This powder magazine still exists and has not been reinforced with concrete. Opposite it, on the other side of the covered way, we find the small Lemarois barracks, sufficient for the 1st battery of the 3rd Foot Artillery Regiment. The rest of this regiment was installed outside the walls, at the level of Bastion VI, in the Martin des Pallières district, which included the buildings of the Vúu Abbey dating from the 11th century. Part of these venerable buildings, which have fallen into ruin, are currently undergoing restoration. Curtain wall VI–VII, 130 m wide, had a gate in its center, almost a postern, surmounted by the chronogram 1846. This gate opened onto the Brière de Lisle barracks where the 1st Colonial Infantry Regiment was installed. It also marks the end of the shooting gallery that we have been following since bastion IV. Under bastion VII, there is an ammunition magazine reinforced in 1894, with a storage room of 9.5 m x 5 m covered with 4 m of concrete. This magazine and its two entrances separated by ± 50 m still exist, but not having had access to it, we do not know its state of preservation. On the other hand, the attachment that we had the opportunity to consult at the S.H.M. shows impressive foundations. The side walls are supported on bases 6.60 m wide, sunk 4.10 m below the floor of the crawl spaces running under the storage room. Behind this bastion stood the Badens barracks, stronghold in 1900 of the 5th Colonial Infantry Regiment; but also the maritime prison which is a square building whose branches are 40 meters long and 8.30 wide. …erected in 1848 and intended for 140 prisoners, it was enlarged somewhat in 1870 to relieve the Brest penitentiary. Curtain wall VII-VIII houses the Cherbourg gate or South gate, the only current entrance to the arsenal. A very beautiful wrought iron gate dating from 1862, today painted blue, has seen generations of military and civilian naval construction workers pass through. Bastion VIII has a magazine apparently similar to that of No. VII, but with a single entrance on the side of Bastion IX. We have not found the plans and were unable to visit it. Bastion IX, like Bastion I, has disappeared. Behind its location still stands the subsistence building. Completed in 1863, it has five levels over a length of 293 meters. It was intended to contain six months of field provisions for a squadron of 5,500 men. Bastion X, at the gorge, has a drum with a gate. The Germans sank an anti-tank blockhouse on this last bastion which, reorganized in 1910, was armed with 6 x 100 mm. This battery still exists; It shows three double firing points, with their sub-saddles of carriages and a large magazine under the parapet connected to the fire crest by two freight elevators which frame the central pair. The large cavalier XIII-XIV, behind the direction of the Artillery and occupying the space between the entrance to the outer harbor and the fort of Homet, at the twilight of the 19th century, was occupied by a battery of four 27 c guns installed on its northern half. On its southern half, the Salut battery aligned its 25 guns. This Salut battery is part of the traditions of the Navy, tradition which requires that each arrival or departure of an important or foreign ship is greeted by one or more salvos. In addition, every day at 05:30 it fired the shot of Diane and at 20:00 that of the retreat. The guns of this battery having no defensive action, it was not considered useful to seal a rolling rail for their front pivot mount. They were loaded by the muzzle and a small chevron-shaped sheet metal protected the grain of light from the rain. This XIII-XIV cavalier, however, will have received a completely different armament. We have found only one clue, in the form of a postcard showing a short 320 mm cannon, a photo whose background leaves no doubt as to its location. So not everything has been said about this arsenal, which is forbidden to visit.

Cherbourgské pevnost, střed náměstí. Co přesně je námořní arzenál? Podle kurzu opevnění kapitána Randouxe je to „továrna, kde se staví a opravují válečné lodě a jejich vybavení; je to také zásobovací středisko všeho druhu pro eskadry, mobilizační středisko pro lodě v záloze a parkovací středisko pro mobilizované lodě.“ V Cherbourgu se většina dílen a některá oddělení tvořící rámec námořního distriktu nacházela v obvodu arzenálu. Je nutné zdůrazňovat, že Divette není Scorff ani Penfeld, tyto vodní cesty, které poskytují úkryt a ochranu arzenálům Lorient a Brest? V Cherbourgu neexistovala jiná možnost, než získat potřebnou plochu z moře, nebo přesněji řečeno, ze skalnatého břehu na pobřeží. Podle „mapy nového přístavu Cherbourg“, kterou v roce 1786 vypracoval opat Griel, existovaly na vybraném místě dvě pevnosti: pevnost Artois, což není nic jiného než pevnost Homet, jejíž malta dosychala, a pevnost Galet, čtvercová pevnost s baštami, nahrazená dnešním hlavním vchodem do arzenálu nebo bašty IX. Absence značky na této mapě nás nutí k této výhradě. Tyto dvě pevnosti obklopovaly úsek vody, jehož břeh víceméně odpovídal současné linii bašt III až VII. Vykopání tří hlavních nádrží trvalo poměrně dlouho. Ačkoli první rýč byl položen 16. května 1803, v té době ještě nebyly všechny katastrální problémy zdaleka vyřešeny. Stavba arzenálu byla královskými nařízeními z 13. června a 30. září 1840 prohlášena za veřejně prospěšnou. Zatímco některé pozemky byly inženýrům předány již 25. října 1841, jiné byly získávány postupně, jak dokazují kupní smlouvy z 12. července 1842, 20. dubna 1843 a 11. října 1844. Od tohoto okamžiku se práce dočkaly značného impulsu, který umožnil slavnostní otevření poslední nádrže 7. srpna 1858. Pojďme se podívat na některá klíčová data: zemní práce na vnějším přístavu začaly v roce 1803; severní a jižní mola byly postaveny v letech 1803 až 1811; nábřeží v letech 1803 až 1813; skluzy 1 až 4 v letech 1812 až 1824; forma Cachin od roku 1812 do roku 1829. Tento vnější přístav byl prohlouben v roce 1880. Nádrž Karla X. byla hloubena od roku 1813 do roku 1829 a její vstup byl rozšířen a prohlouben v roce 1898. Nádrž Napoleona III. byla hloubena od roku 1836 do roku 1858, její severní průsmyk byl hlouben od roku 1836 do roku 1850, než byl prohlouben v roce 1898. Jižní průsmyk, jehož výstavba byla zahájena v roce 1813, byl dokončen až v roce 1858 a na 36 m byl rozšířen až v roce 1919. Formy 1 až 4 byly stavěny od roku 1844 do roku 1865, forma 5 od roku 1857 do roku 1865 (rozšířena v roce 1885 a její délka se zvětšila na 200 m v roce 1919), forma 6, rovněž od roku 1857 do roku 1865 (rozšířena v roce 1902), forma 7 z… 1850 až 1865 a samotná podmořská nádrž spatřily světlo světa až po pracích prováděných v letech 1905 až 1908. Zmrazovací stanice byla postavena v letech 1855 až 1868. Vnější přístav Chantereyne byl vykopán v letech 1841 až 1880, zásobovací nádrž v letech 1878 až 1881 a forma Homet v letech 1908 až 1919. Pokud jde o čerpací stanice, ty severní formy budou postaveny v letech 1842 až 1852, ty jižní formy v letech 1863 až 1867 a ta Homet v letech 1912 až 1917. Tato gigantická díla byla dokončena, podívejme se, jak byla objevena, při příjezdu po moři. Loď vplouvající do arzenálu vplula do první nádrže určené jako vojenský vnější přístav. Za tímto účelem nechal na pravoboku Cavalier XIII-XIV a směr dělostřelectva, na levoboku baštu X a vnější přístav Chantereyne, s výhledem na malý zásobovací bazén. Po příjezdu do vojenského vnějšího přístavu se po jeho pravici nacházel bazén Karla X., za nímž další malý bazén, označený jako „gare de la m‚ture“, zabíral interval obvodové zdi mezi baštou I a pevností Homet, a před ním o něco rozsáhlejší a s výhledem na suché doky, bazén Napoleona III., který byl dvěma plavebními komorami spojen jak s vojenským vnějším přístavem, tak s bazénem Karla X. Po jeho levici objevil lodní dílny, které se dnes hodně změnily. Směr pohybu přístavu zabíral střed arzenálu, obklopený třemi hlavními bazény. Z nábřeží bazénu Napoleona III. bylo vidět sedm suchých doků a stejný počet stavebních skluzů. Za ním se nacházela různá kasárna, velká cisterna o objemu 8000 m≥ postavená na vyvýšeném místě v roce 1849, ve skutečnosti nádrž na vodu z řeky Divette, vězení a nakonec opevněný areál. Dočasný ohrazení, méně rozvinutý a s bastionovým profilem se suchým kamenným srázem a protisrázem, bylo zřizováno v letech 1811 až 1815. Pád První říše plán na výstavbu arzenálu zpozdil. Bylo to však pouze odložení; ohrazení, které je dodnes viditelné, bude schváleno královským nařízením z 19. června 1837. Budou ho stavět inženýři v letech 1840 až 1848. Pobřežní fronty se liší od pevninské fronty. První zahrnuje pevnost Homet a bašty I, II a III; stejně jako baštu X a velký kavalír XIII-XIV. Ostatní bašty zabírají pevninskou frontu. Některé části příkopu před baštami a kurtiny pevninské fronty byly považovány za zatopitelné. Dnes již není nic, co by to mohlo potvrdit na místě, příkopy přešly do veřejného vlastnictví, byly značně přepracovány a zasypány. Stejně tak zde není ani stopa po protiskluzové skále, ani po malých půlměsících, které zakrývaly kurtiny. Všechny bašty na pevninské frontě jsou postaveny s lehkým skluzem a jejich skluzavka je připevněna. Bastiony jsou číslovány od pevnosti Homet, tedy proti směru hodinových ručiček. Opevněný prostor ponechává průchod pouze lodím na východě, průchod chráněný na severu takzvaným velkým kavalírem XIII-XIV a na jihu baštou X. Pokračujeme v pořadí bašt. Bašta I je nyní zničena. Byla vyzbrojena 3 x 27 děly kalibru c model 70-87 na lafetách modelu 88 a měla prachárnu. Tento sklad byl původně postaven z lomového zdiva a měl obvodovou zeď. Pravděpodobně kolem let 1890-1895 bylo rozhodnuto o jejím zesílení. Boční zdi o tloušťce 335 cm obklopovaly místnost širokou 8,10 m. Pro účely zpevnění byly uvnitř této skladovací místnosti odlity betonové pilíře, čímž se šířka zmenšila o 2 x 155 cm na 5,00 m. Klenba byla nahrazena další, půlkruhovou, 3,50 m silnou betonovou klenbou. Vchod byl zmenšen a byl přidán vstupní uzávěr. Nová skladovací místnost měla proto následující rozměry: 11,5 m délka x 5 m šířka x 3 m výška. Bašta II, dříve vyzbrojená kanóny 6 x 27 c, dostala v roce 1902 nákladní výtah a také velitelské stanoviště. Tento nákladní výtah se stal nezbytným kvůli velmi specifické konfiguraci jejího prachového skladu, postaveného v roce 1889 v bývalé místnosti (cisterně nebo skladišti?) vysoké 10 m. Vchod se otevíral přibližně v polovině této místnosti. V její úrovni bude odlita betonová deska tvořící půlkruhovou klenbu, pod kterou bude skladován prach. Unikátní je, že tímto způsobem bude přístup do prachového skladu zajištěn šachtou se schody. Výška zásobníku bude 5 m a délka přibližně 13 m a šířka 5,5 m. Zadní stěna tohoto zásobníku zůstane původní, zakřivená. Horní část staré místnosti, opuštěná, tak bude sloužit jako možná střelnice. Dnes tato bašta nese tenkou řadu německých dělostřeleckých kasemat s stanovištěm pro řízení palby a její severní křídlo bylo upraveno podle moderních potřeb. Během našich návštěv arzenálu v červnu 2005 a červnu 2007 jsme z tohoto jediného zásobníku nic nenašli, bašta prošla zásadní rekonstrukcí s instalací německé baterie s stanovištěm pro řízení palby. Opláštění II-III bylo vyzbrojeno malou baterií 2 x 100 mm kanónů, po které baterie nezůstala ani stopa. Bašta III, tvořící úhel mezi severní mořskou a pevninskou frontou, byla vyzbrojena 4 x 47 mm T.R. Touto baštou začneme náš přehled bašt pevninské fronty. Jak jsme již zmínili, příkopy prošly značnými úpravami, a to natolik, že je pro nás obtížné s jistotou určit, zda se zde nachází střelnice. Pokud jde o tuto baštu III, nic jsme nenašli a její zed se zdá být pevná. Zed kurtinových hradeb III-IV je také pevná. Uprostřed této kurtiny se stále nachází brána Querqueville z roku 1846. Má pouze jednu verandu a nalevo od ní byla na konci roku 2005 nebo začátkem roku 2006 po reorganizaci vnitřních prostor Arsenalu znovu uvedena do provozu tzv. brána „Salines“. Tato brána vedla do kasáren Proteau, která v roce 1900 sloužila jako základna pro 25. pěší pluk. U bašty IV začíná souvislá řada srázových kasemat až po kurtiny VI–VII včetně. Tato bašta IV, široká u základny 220 metrů, skládá z 45 kasemat o průměrné šířce 5,00 m, hloubce 5,50 m a výšce 4,80 m. Zadní část těchto kasemat je tvořena zakřivenou zděnou zdí. Tímto způsobem byla jeho odolnost vůči tlaku z pevninské části bašty větší. V belgických, německých, nizozemských a francouzských opevněních 19. století se s tímto principem setkáváme pravidelně. Bašta měla k těmto kasematám tři přístupy; jeden v prodloužení každého křídla a třetí na úrovni výběžku tvořeného oběma stěnami. Tento poslední přístup měl schodiště vedoucí do horní části bašty a vyrovnávající rozdíl v úrovni 7,50 m. Za jižní polovinou této bašty a také za obvodovou zdí IV-V se nacházela kasárna 2. námořního dělostřeleckého pluku: distrikt Rochambeau. Tato kasárna spatřila světlo světa až v roce 1899, v návaznosti na zvýšení počtu pobřežních baterií. Naproti těmto kasárnám dnes stojí budova obývaná námořními střelci. Na jeho fasádě připomíná pamětní deska Ernesta Psichariho, důstojníka, který padl v bitvě u Rossignolu v belgických Ardenách 22. srpna 1914. Básník a spisovatel, narozený v Paříži v roce 1883, si zvolil armádu za ideál. Jeho katolická víra byla tak silně utvrzena, že jeho život byl jako elity národa vyučován tisícům školáků. Jako poručík 2. královského akademického pluku byl jeho smrt stejně hluboce pociťován jako smrt Charlese Péguyho, jeho současníka a přítele. Psichari dodnes odpočívá se svými nešťastnými druhy. Nedaleko těchto kasáren, dále směrem ke středu arzenálu, nesmíme zapomenout zmínit vodní nádrž Divette. Stejně jako vojenské cisterny v Gravelines, Calais nebo Bergues byla postavena na vyvýšeném místě. Její vnější rozměry pocházejí z roku 1849 a jsou 53 m dlouhé, 30 m široké a 12 m vysoké. Vnitřní nádrž měří 48 m dlouhé, 25 m široké a 8 m hluboké. Část objemu na vstupní straně je zabírána čerpací stanicí a filtrem, objem nádrže je okolo 8200 m≥. Z 8 m výšky vody se 4 nacházejí pod úrovní podlahy arzenálu. Vnější zeď na úrovni horních čtyř metrů je silná 2,5 m, ale spodní, zasypaná část je silná 5 m. Tato silná zeď existuje po celém obvodu a byla postavena s kesony pravděpodobně vyplněnými zeminou, přičemž rok 1849 byl na použití betonu příliš brzy. Každý základový úsek tedy zahrnuje sedm kesonů, 6 m dlouhých, 2 m širokých a 3,2 až 3,8 m vysokých v závislosti na tom, zda se uvažuje východní nebo západní strana budovy. Budovu zdobí okna s půlkruhovými klenutými arkýři o šířce 1,5 m, uspořádaná každých 2,5 m. Střechu, která byla 3. září 1941 zapálena během bombardování, podpíralo 24 pilířů o průřezu 150 x 120 cm. Tato nádrž byla tedy zásobována vodami řeky Divette. Tato voda byla shromažďována proti proudu od současné stanice SNCF v nádrži Cauchin, kde byla filtrována usazováním a průchodem přes různé vrstvy písku a štěrku, než byla odvedena do dvou nádrží, odkud ji potrubí o průřezu 45 cm vedlo k arzenálu. Tato již zmíněná obvodová zeď IV-V, široká 125 m u paty sousedních bašt, zarovnávala 20 z těchto kasemat pro palbu z mušket. Bašta V se základnou 200 m zarovnávala 41 m, tedy logicky o 4 m méně než bašta IV. Všimněme si zde, že velmi vágní spis nám říká, že každá bašta měla svůj střelný sklad, což bychom si nedovolili tvrdit, alespoň ne u III., IV., V., IX. a X. Zvláštní je, že sráz této bašty byl vyvýšen o tloušťku betonu téměř dva metry. Střelnice se ukazuje jako malý zázrak. Na půdorysu se sotva liší od desítek dalších galerií se stejnou rolí, které lze prozkoumat na mnoha místech, ať už od Vaubana nebo dokonce Séré de Rivières, jako například ty v hradbě Calluire v Lyonu. Rozdíl spočívá ve tvaru průchodů mezi kasematami. Ty jsou vejčité a kování jejich rohových řetězů je obzvláště pečlivé. Zelené břidlice jsou všudypřítomné, jako například v hemicyklu Querqueville. Tyto kasematy jistě dlouho sloužily jako sklady prázdných střel. V období, které nás zajímá, se plnění střel provádělo v dílnách speciálně určených pro tento účel. Síť dekauvillských silnic vede po celé délce kasemat této bašty, ale i těch sousedních. Tu a tam jsou na úrovni kleneb patrné opravy betonu; musí se jednat o dopady bombardování během druhé světové války nebo o díry způsobené časem. Nemohl by ale betonový kryt být ve skutečnosti francouzský po první nebo dokonce druhé světové válce? Opláštění V-VI je otevřené do dveří Centra, které má dvě verandy (1847). Tato brána, lemovaná po obou stranách dvěma impozantními strážnicemi, každá se dvěma kasematovými místnostmi o rozměrech 10,25 m x 5,00 m, byla na začátku 20. století běžně využívána personálem arzenálu. Jelikož je brána Querqueville s jednou verandou těžkopádnější, její přítomnost snižuje počet srázových kasemat na 18. Klenby a pilíře této brány jsou velmi úhledné. Bašta VI, široká u základny 190 m a jejíž vnější obvod vykazuje 42 kasemat, ve všech ohledech podobných kasematám bastionu V, ukrývá střelnici o vnějších rozměrech 25 x 14 m. Postavena byla v roce 1848 a měla kapacitu 80 000 kg. Její 2 metry silná střecha byla pokryta metrem zeminy a její vchod se nachází na straně bastionu V. Tloušťka jejích zdí dosahuje 3,3 m. Tato střelnice stále existuje a nebyla vyztužena betonem. Naproti nim, na druhé straně kryté cesty, najdeme malá kasárna Lemarois, dostatečná pro 1. baterii 3. pěšího dělostřeleckého pluku. Zbytek tohoto pluku byl umístěn za hradbami, na úrovni bašty VI, v čtvrti Martin des Pallières, která zahrnovala budovy opatství Vúu z 11. století. Část těchto úctyhodných budov, které zchátraly, se v současné době restauruje. Kurínová zeď VI–VII, široká 130 m, měla uprostřed bránu, téměř zadní část, zakončenou chronogramem 1846. Tato brána vedla do kasáren Brière de Lisle, kde byl umístěn 1. koloniální pěší pluk. Zároveň označuje konec střelnice, kterou sledujeme od bašty IV. Pod baštou VII se nachází muniční sklad zesílený v roce 1894 se skladovací místností o rozměrech 9,5 m x 5 m, pokrytou 4 m betonu. Tento sklad a jeho dva vchody od sebe vzdálené ± 50 m stále existují, ale jelikož jsme k němu neměli přístup, neznáme jeho stav zachování. Na druhou stranu příloha, kterou jsme měli možnost nahlédnout v S.H.M., ukazuje působivé základy. Boční zdi jsou podepřeny základy širokými 6,60 m, zapuštěnými 4,10 m pod podlahu prolézacích prostor pod skladištěm. Za touto baštou stály kasárna Badens, v roce 1900 pevnost 5. koloniálního pěšího pluku; ale také námořní věznice, což je čtvercová budova, jejíž pobočky jsou 40 metrů dlouhé a 8,30 metrů široké. …postavena v roce 1848 a určena pro 140 vězňů, byla v roce 1870 poněkud rozšířena, aby ulehčila věznici v Brestu. V obvodové zdi VII-VIII se nachází Cherbourgská brána neboli Jižní brána, jediný současný vstup do arzenálu. Velmi krásná kovaná železná brána z roku 1862, dnes natřená modře, prošla generacemi vojenských i civilních námořních stavebních dělníků. Bašta VIII má skladiště zřejmě podobné tomu č. VII, ale s jediným vchodem na straně Bašty IX. Plány jsme nenašli a nemohli jsme ji navštívit. Bašta IX, stejně jako Bašta I, zmizela. Za jejím místem stále stojí budova pro obživu. Dokončena byla v roce 1863 a má pět pater o délce 293 metrů. Měla pojmout šestiměsíční polní zásoby pro eskadru 5 500 mužů. Bašta X, u rokle, má buben s bránou. Němci na této poslední baště postavili protitankový srub, který byl po reorganizaci v roce 1910 vyzbrojen palbami 6 x 100 mm. Tato baterie stále existuje; ukazuje tři dvojitá palebná stanoviště s podsedly lafet a velký skladiště pod parapetem, které je s palebným hřebenem spojeno dvěma nákladními výtahy, které rámují centrální dvojici. Velký Cavalier XIII-XIV, nacházející se za dělostřelectvem a zabírající prostor mezi vchodem do vnějšího přístavu a pevností Homet, byl za soumraku 19. století obsazen baterií čtyř děl ráže 27 c instalovaných v jeho severní polovině. V jižní polovině seřadila baterie Salut svých 25 děl. Tato baterie Salut je součástí tradic námořnictva, tradice, která vyžaduje, aby každý příjezd nebo odjezd důležité nebo cizí lodi byl uvítán jednou nebo více salvami. Kromě toho každý den v 5:30 vypálila salvu Diane a ve 20:00 salvu ústupu. Děla této baterie neměla obrannou funkci, takže se nepovažovalo za užitečné utěsnit jejich přední otočný úchyt rolovací lištou. Nabíjely se ústím hlavně a malý plech ve tvaru šípu chránil světelný paprsek před deštěm. Tento Cavalier XIII-XIV však dostal zcela jinou výzbroj. Našli jsme pouze jednu stopu v podobě pohlednice s krátkým kanónem ráže 320 mm, jejíž pozadí nenechává nikoho na pochybách o jeho umístění. O tomto arzenálu, jehož návštěva je zakázána, tedy nebylo řečeno vše.