Place de Cherbourg, nord de la ville, sur la gauche de la petite rade, 1779-1785. Heptagone irrégulier, situé à la droite du bastion I de l'enceinte de l'arsenal. Enraciné à la base de la digue du même nom, qui enserre l'ouest de la petite rade de Cherbourg, cet ouvrage à deux étages ne subira pratiquement aucune modernisation et son armement sera revu à la baisse jusqu'à disparaître totalement. Un plan de feux de 1881 ne lui attribue aucun champ de tir. Originellement, il était cerné d'un fossé et disposait de deux entrées. Si l'on comptabilise les saillants depuis l'entrée sud, nous noterons qu'une galerie de 31 casemates de tir devançait le fossé sur les fronts II-III, III-IV, IV-V et partiellement V-VI. Ces casemates perdront de leur importance lorsque la digue de l'Ouest sera érigée, ainsi que le fort Chavagnac. Le fort comprend des casemates pour le logement d'environ 400 hommes. On y entreposa, outre les torpilles des sous-marins et des torpilleurs, les munitions de la défense mobile. En 1891, on y aménage l'observatoire de la ligne de torpilles ainsi que deux feux chercheurs, à savoir : un feu de 150 cm à l'angle nord de la batterie enveloppe et un feu de 90 cm sur la banquette de la route d'accès au fort. Il fut un moment envisagé de bétonner ce fort, comme on le fera pour les ouvrages de la grande digue. Précédemment, en 1878, on envisagea de construire dans sa cour un magasin à poudre modèle 1874 d'une contenance de 19600 kg, mais cela resta sans suite. Vers 1900, c'est sur ses superstructures que l'on installera la batterie de salut qui, chaque jour à 05h30, tirait le coup de diane et à 20 heures celui de la retraite. Cette batterie de salut sera ensuite déplacée sur le cavalier XIII-XIV de l'arsenal, ainsi qu'en témoignent de nombreuses cartes postales. De ce superbe fort en granit, il ne demeure aujourd'hui (06/2007), que les fronts III-IV et IV-V ainsi que des moignons des II-III et V-VI. Malgré ces mutilations, la muraille se dresse encore fièrement et arbore la perfection de ses maçonneries mariant granit (arkose?) et schistes verts. Au devant du front III-IV, onze des quatorze casemates de l'enveloppe parallèle à ce front existent encore. En revanche, du fossé les séparant, il ne reste rien. Le porche permettant l'accès du fort à l'enveloppe via le saillant V montre de maigres vestiges d'un système de pont-levis avec deux petits réas placés sur un même plan et distants d'une trentaine de centimètres l'un de l'autre. Les casemates du rez-de-chaussée ont la particularité de posséder chacune cinq fenêtres en deux rangs. Alors que les casemates de l'enveloppe sont désignées par une lettre, celles du premier étage sont numérotées par des chiffres romains à leur fronton. La quatrième est singulièrement désignée IIII. Toutes possèdent encore leur arc sur lequel roulaient les roues arrières des affût P.A. Hormis un petit socle de génératrice difficilement datable, rien ne distingue l'observatoire de la ligne de torpilles des autres casemates. Cependant, il convient de noter dans ce local une fresque murale utilisant en partie le bleu marine typique des ouvrages de côte français de l'Entre-deux-guerres, fresque représentant un orchestre et des danseurs. Le sommet du fort reçut de petites traverses creuses en 1867 mais aussi et surtout une batterie de 2 X 75 mm Sa modèle 1908 Schneider en 1927. Cette batterie, initialement prévue pour six pièces, ramenée ensuite à trois puis finalement à deux, ne fut remise au bataillon de côte qu'en 1931. Ses pièces furent sabordées le 19 juin 1940, mais miraculeusement un des deux canons est encore en place. Son affût et sa cuve sont partiellement ensevelis et la partie supérieur de son masque blindé à échoué chez un ferrailleur, mais cette pièce très rare (un second exemplaire des 160 - nombre sous réserve - construit subsiste à Gâvres) mériterait un meilleur sort. Son poste de commande de tir est situé lui aussi sur les dessus du fort, dans le prolongement d'une ancienne traverse à la droite des deux cuves. Le fort du Homet est situé dans le périmètre de l'arsenal de Cherbourg dépendant de la DGA et est interdit d'accès. Pour information, notons que la digue du Homet, construite entre 1909 et 1917, a également été pourvue d'un mur crénelé.

Festung von Cherbourg, Norden der Stadt, auf der linken Seite der kleinen Reede, 1779-1785. Unregelmäßiges Siebeneck, gelegen rechts von Bastion I der Arsenalmauer. An der Basis des gleichnamigen Damms verwurzelt, der den Westen der kleinen Reede von Cherbourg umschließt, wird dieses zweistöckige Werk praktisch keine Modernisierung erfahren und seine Bewaffnung wird reduziert werden, bis sie völlig verschwindet. Ein Schussplan von 1881 weist ihm kein Schussfeld zu. Ursprünglich war es von einem Graben umgeben und hatte zwei Eingänge. Wenn man die Spitzen vom Südeingang aus zählt, werden wir feststellen, dass eine Galerie mit 31 Schusskasematten den Graben an den Fronten II-III, III-IV, IV-V und teilweise V-VI vornahm. Diese Kasematten werden an Bedeutung verlieren, wenn der Westdamm sowie das Fort Chavagnac errichtet werden. Das Fort umfasst Kasematten für die Unterbringung von etwa 400 Mann. Es wurden dort, neben den Torpedos der U-Boote und Torpedoboote, die Munition der mobilen Verteidigung gelagert. 1891 wurden dort der Beobachtungsposten der Torpedolinie sowie zwei Suchscheinwerfer eingerichtet, nämlich: ein Scheinwerfer von 150 cm an der Nordecke der umhüllenden Batterie und ein Scheinwerfer von 90 cm auf der Bank der Zufahrtsstraße zum Fort. Es wurde zeitweise erwogen, dieses Fort zu betonieren, wie es für die Werke des großen Damms geschehen wird. Zuvor, 1878, wurde erwogen, in seinem Hof ein Pulvermagazin Modell 1874 mit einem Fassungsvermögen von 19600 kg zu bauen, aber das blieb ohne Folge. Um 1900 wurden auf seinen Aufbauten die Salutbatterie installiert, die jeden Tag um 05:30 Uhr den Weckruf und um 20 Uhr den Zapfenstreich schoss. Diese Salutbatterie wurde später auf den Kavalier XIII-XIV des Arsenals verlegt, wie zahlreiche Postkarten bezeugen. Von diesem superbem Granitfort bleiben heute (06/2007) nur noch die Fronten III-IV und IV-V sowie Stümpfe der II-III und V-VI. Trotz dieser Verstümmelungen erhebt sich die Mauer noch stolz und zeigt die Perfektion ihres Mauerwerks, das Granit (Arkose?) und grüne Schiefer vereint. Vor der Front III-IV existieren noch elf der vierzehn Kasematten der zu dieser Front parallelen Umhüllung. Hingegen ist von dem sie trennenden Graben nichts übrig. Das Tor, das den Zugang vom Fort zur Umhüllung über die Spitze V ermöglicht, zeigt magere Überreste eines Zugbrückensystems mit zwei kleinen Rollen, die auf derselben Ebene platziert und etwa dreißig Zentimeter voneinander entfernt sind. Die Kasematten im Erdgeschoss haben die Besonderheit, jeweils fünf Fenster in zwei Reihen zu besitzen. Während die Kasematten der Umhüllung mit einem Buchstaben bezeichnet sind, sind die im ersten Stock mit römischen Zahlen an ihrem Giebel nummeriert. Die vierte ist merkwürdigerweise mit IIII bezeichnet. Alle besitzen noch ihren Bogen, auf dem die Hinterräder der P.A.-Lafetten rollten. Abgesehen von einem kleinen, schwer datierbaren Generatorsockel, unterscheidet sich der Beobachtungsposten der Torpedolinie nicht von den anderen Kasematten. Es ist jedoch in diesem Raum ein Wandgemälde zu erwähnen, das teilweise die für französische Küstenwerke der Zwischenkriegszeit typische Marinefarbe verwendet, ein Gemälde, das ein Orchester und Tänzer darstellt. Die Spitze des Forts erhielt 1867 kleine Hohltraversen, aber auch und vor allem 1927 eine Batterie von 2 x 75 mm Sa Modell 1908 Schneider. Diese Batterie, ursprünglich für sechs Geschütze vorgesehen, dann auf drei und schließlich auf zwei reduziert, wurde erst 1931 an das Küstenbataillon übergeben. Ihre Geschütze wurden am 19. Juni 1940 sabotiert, aber wundersamerweise ist eines der beiden Geschütze noch an Ort und Stelle. Seine Lafette und seine Bettung sind teilweise verschüttet und der obere Teil seiner gepanzerten Maske ist bei einem Schrotthändler gelandet, aber dieses sehr seltene Stück (ein zweites Exemplar der 160 - Anzahl unter Vorbehalt - gebauten existiert in Gâvres) verdiente ein besseres Schicksal. Ihr Feuerleitstand befindet sich ebenfalls auf den Oberseiten des Forts, in der Verlängerung einer alten Traverse rechts der beiden Bettungen. Das Fort du Homet liegt im Gelände des Arsenals von Cherbourg, das der DGA untersteht, und ist nicht zugänglich. Zur Information sei angemerkt, dass der Damm von Homet, gebaut zwischen 1909 und 1917, ebenfalls mit einer Zinnenmauer versehen wurde.

Vesting van Cherbourg, noorden van de stad, aan de linkerkant van de kleine rede, 1779-1785. Onregelmatige zevenhoek, gelegen rechts van bastion I van de arsenalomwalling. Geworteld aan de basis van de gelijknamige dijk, die het westen van de kleine rede van Cherbourg omsluit, zal dit tweelaagse werk praktisch geen modernisering ondergaan en zijn bewapening zal worden herzien totdat ze volledig verdwijnt. Een schietplan van 1881 kent er geen schootsveld aan. Oorspronkelijk was het omringd door een gracht en had het twee ingangen. Als we de saillanten tellen vanaf de zuidingang, zullen we opmerken dat een galerij met 31 schietkazematten de gracht voorafging op de fronten II-III, III-IV, IV-V en gedeeltelijk V-VI. Deze kazematten zullen aan belang inboeten wanneer de Westdijk wordt opgericht, evenals het fort Chavagnac. Het fort omvat kazematten voor de huisvesting van ongeveer 400 man. Er werd opgeslagen, naast de torpedo's van de onderzeeboten en torpedoboten, de munitie van de mobiele verdediging. In 1891 werd er de observatiepost van de torpedolijn evenals twee zoeklichten ingericht, namelijk: een licht van 150 cm op de noordhoek van de omhullende batterij en een licht van 90 cm op de borstwering van de toegangsweg tot het fort. Er werd overwogen dit fort te betonneren, zoals men zal doen voor de werken van de grote dijk. Voordien, in 1878, werd overwogen in zijn binnenplaats een kruitmagazijn model 1874 te bouwen met een inhoud van 19600 kg, maar dat bleef zonder gevolg. Rond 1900 werd op zijn superstructuren de saluutbatterij geïnstalleerd die elke dag om 05u30 het wake-up schot en om 20 uur het retreat schot afvuurde. Deze saluutbatterij werd vervolgens verplaatst naar de cavalier XIII-XIV van het arsenal, zoals talrijke prentbriefkaarten getuigen. Van dit superbe granieten fort blijven vandaag (06/2007) alleen de fronten III-IV en IV-V evenals stompen van de II-III en V-VI over. Ondanks deze verminkingen rijst de muur nog steeds trots op en vertoont de perfectie van zijn metselwerk dat graniet (arkose?) en groene leisteen combineert. Voor het front III-IV bestaan elf van de veertien kazematten van de met dit front parallelle omhulling nog. Daarentegen, van de gracht die ze scheidt, blijft niets over. De poort die toegang geeft van het fort naar de omhulling via saillant V toont magere overblijfselen van een ophaalbrugsysteem met twee kleine katrollen op hetzelfde vlak geplaatst en op een dertigtal centimeter van elkaar verwijderd. De kazematten op het gelijkvloers hebben de eigenaardigheid elk vijf vensters in twee rijen te bezitten. Terwijl de kazematten van de omhulling worden aangeduid met een letter, zijn die op de eerste verdieping genummerd met Romeinse cijfers op hun fronton. De vierde is eigenaardig aangeduid met IIII. Alle bezitten nog hun boog waarop de achterwielen van de P.A.-affuiten rolden. Afgezien van een kleine, moeilijk dateerbare generatorvoet, onderscheidt de observatiepost van de torpedolijn zich niet van de andere kazematten. Echter, het is gepast in deze lokalen een muurschildering op te merken die deels het marineblauw gebruikt dat typisch is voor Franse kustwerken uit het interbellum, een schildering die een orkest en dansers voorstelt. De top van het fort kreeg in 1867 kleine holle traversen maar ook en vooral in 1927 een batterij van 2 x 75 mm Sa model 1908 Schneider. Deze batterij, oorspronkelijk voorzien voor zes stukken, daarna teruggebracht tot drie en uiteindelijk tot twee, werd pas in 1931 overgedragen aan het bataljon kustartillerie. Haar stukken werden gesaboteerd op 19 juni 1940, maar miraculeus is een van de twee kanonnen nog ter plaatse. Zijn affuit en zijn kuip zijn gedeeltelijk begraven en het bovenste deel van zijn gepantserde masker is bij een schroothandelaar terechtgekomen, maar dit zeer zeldzame stuk (een tweede exemplaar van de 160 - aantal onder voorbehoud - gebouwde bestaat in Gâvres) verdiende een beter lot. Haar vuurleidingspost bevindt zich eveneens op de bovenzijden van het fort, in het verlengde van een oude traverse rechts van de twee kuipen. Het fort du Homet is gelegen in de perimeter van het arsenal van Cherbourg dat afhangt van de DGA en is verboden toegang. Voor de informatie, merken we op dat de dijk van Homet, gebouwd tussen 1909 en 1917, eveneens werd voorzien van een gekanteelde muur.

Fortress of Cherbourg, north of the town, on the left of the small roadstead, 1779-1785. Irregular heptagon, situated to the right of bastion I of the arsenal enclosure. Rooted at the base of the dyke of the same name, which encloses the west of the small roadstead of Cherbourg, this two-storey work will undergo practically no modernisation and its armament will be revised downwards until it disappears totally. A firing plan of 1881 assigns it no field of fire. Originally, it was surrounded by a ditch and had two entrances. If we count the salients from the south entrance, we will note that a gallery of 31 firing casemates preceded the ditch on fronts II-III, III-IV, IV-V and partially V-VI. These casemates will lose their importance when the West dyke is erected, as well as Chavagnac fort. The fort comprises casemates for housing about 400 men. There were stored, besides the torpedoes of the submarines and torpedo boats, the ammunition of the mobile defence. In 1891, the observation post of the torpedo line as well as two searchlights were set up there, namely: a 150 cm light at the north angle of the envelope battery and a 90 cm light on the banquette of the access road to the fort. It was at one time considered to concrete this fort, as will be done for the works of the large dyke. Previously, in 1878, it was considered to build in its courtyard a powder magazine model 1874 with a capacity of 19600 kg, but that remained without follow-up. Around 1900, it was on its superstructures that the salute battery was installed which, every day at 05:30, fired the reveille and at 20:00 the retreat. This salute battery was later moved to cavalier XIII-XIV of the arsenal, as attested by numerous postcards. Of this superb granite fort, only fronts III-IV and IV-V as well as stumps of II-III and V-VI remain today (06/2007). Despite these mutilations, the wall still rises proudly and displays the perfection of its masonry combining granite (arkose?) and green schists. In front of front III-IV, eleven of the fourteen casemates of the envelope parallel to this front still exist. On the other hand, of the ditch separating them, nothing remains. The porch allowing access from the fort to the envelope via salient V shows meagre remains of a drawbridge system with two small pulleys placed on the same plane and distant about thirty centimetres from each other. The casemates on the ground floor have the particularity of each possessing five windows in two rows. While the casemates of the envelope are designated by a letter, those on the first floor are numbered with Roman numerals on their pediment. The fourth is singularly designated IIII. All still possess their arch on which the rear wheels of the P.A. mountings rolled. Apart from a small generator plinth difficult to date, nothing distinguishes the observation post of the torpedo line from the other casemates. However, it should be noted in this room a mural fresco partly using the navy blue typical of French coastal works of the Interwar period, a fresco representing an orchestra and dancers. The top of the fort received small hollow traverses in 1867 but also and especially a battery of 2 x 75 mm Sa model 1908 Schneider in 1927. This battery, initially planned for six pieces, then reduced to three and finally to two, was only handed over to the coastal battalion in 1931. Its pieces were scuttled on 19 June 1940, but miraculously one of the two guns is still in place. Its mounting and its emplacement are partially buried and the upper part of its armoured mask ended up with a scrap dealer, but this very rare piece (a second example of the 160 - number subject to reservation - built survives in Gâvres) deserves a better fate. Its fire control post is also located on the tops of the fort, in the extension of an old traverse to the right of the two emplacements. Fort du Homet is located in the perimeter of the Cherbourg arsenal depending on the DGA and is forbidden access. For information, let us note that the Homet dyke, built between 1909 and 1917, was also provided with a crenellated wall.

Pevnost Cherbourg, sever města, na levé straně malého přístavu, 1779-1785. Nepravidelný sedmiúhelník, situovaný napravo od bašty I opevnění arzenálu. Zakotvený u paty stejnojmenné hráze, která obklopuje západ malého přístavu Cherbourg, toto dvoupatrové dílo neprodělá prakticky žádnou modernizaci a jeho výzbroj bude revidována směrem dolů, až úplně zmizí. Plán palby z roku 1881 mu nepřiděluje žádné palebné pole. Původně byl obklopen příkopem a měl dva vchody. Pokud počítáme výběžky od jižního vchodu, všimneme si, že galerie 31 střeleckých kasemat předcházela příkop na frontách II-III, III-IV, IV-V a částečně V-VI. Tyto kasematy ztratí na významu, když bude vztyčena Západní hráz, stejně jako pevnost Chavagnac. Pevnost zahrnuje kasematy pro ubytování asi 400 mužů. Byly tam skladovány, kromě torpéd ponorek a torpédoborců, munice mobilní obrany. V roce 1891 byl tam zřízen pozorovatelný post torpédové linie stejně jako dva hledací reflektory, konkrétně: reflektor 150 cm na severním rohu obalové baterie a reflektor 90 cm na lavičce přístupové cesty k pevnosti. Bylo načas uvažováno o zabetonování této pevnosti, jak bude provedeno u děl velké hráze. Dříve, v roce 1878, bylo uvažováno o stavbě prachárny model 1874 s kapacitou 19600 kg v jeho nádvoří, ale to zůstalo bez pokračování. Kolem roku 1900 byly na jeho nástavbách instalovány salutní baterie, která každý den v 05:30 střílela budíček a ve 20:00 večerku. Tato salutní baterie byla později přemístěna na kavalír XIII-XIV arzenálu, jak dosvědčují četné pohlednice. Z této nádherné žulové pevnosti zůstávají dnes (06/2007) pouze fronty III-IV a IV-V stejně jako pahýly II-III a V-VI. Navzdory těmto zmrzačením se zeď stále hrdě tyčí a předvádí dokonalost svého zdiva kombinujícího žulu (arkóza?) a zelené břidlice. Před frontou III-IV existuje stále jedenáct ze čtrnácti kasemat obalu rovnoběžného s tímto frontem. Naopak, z příkopu je oddělujícího nic nezbylo. Brána umožňující přístup z pevnosti do obalu přes výběžek V ukazuje chatrné pozůstatky systému padacího mostu se dvěma malými kladkami umístěnými ve stejné rovině a vzdálenými od sebe asi třicet centimetrů. Kasematy v přízemí mají zvláštnost, že každá má pět oken ve dvou řadách. Zatímco kasematy obalu jsou označeny písmenem, ty v prvním patře jsou očíslovány římskými číslicemi na jejich štítu. Čtvrtá je zvláštně označena IIII. Všechny stále mají svůj oblouk, po kterém se valila zadní kola lafet P.A. Kromě malého, obtížně datovatelného podstavce generátoru se pozorovatelný post torpédové linie neliší od ostatních kasemat. Je však vhodné v této místnosti poznamenat nástěnnou fresku částečně používající typickou námořní modř pro francouzská pobřežní díla z meziválečného období, fresku představující orchestr a tanečníky. Vrchol pevnosti obdržel v roce 1867 malé duté traversy, ale také a hlavně v roce 1927 baterii 2 x 75 mm Sa model 1908 Schneider. Tato baterie, původně plánovaná pro šest kusů, poté redukovaná na tři a nakonec na dva, byla předána pobřežnímu praporu až v roce 1931. Její kusy byly 19. června 1940 zničeny, ale zázračně jeden ze dvou děl je stále na místě. Jeho lafeta a jeho lože jsou částečně zasypány a horní část jeho pancéřové masky skončila u sběratele šrotu, ale tento velmi vzácný kus (druhý exemplář ze 160 - počet s výhradou - postavených přežívá v Gâvres) by si zasloužil lepší osud. Její palebné řídící stanoviště se také nachází na vršcích pevnosti, v prodloužení staré traversy napravo od dvou loží. Pevnost Homet se nachází v perimetru arzenálu Cherbourg spadajícího pod DGA a je zakázán přístup. Pro informaci, poznamenejme, že hráz Homet, postavená mezi lety 1909 a 1917, byla rovněž opatřena cimbuřím.