Place de Brest, ouest de la ville, dans l'axe du goulet. Position comprenant un fort de Mer projeté par Vauban dès 1695 mais construit seulement peu avant 1776, et un fort de Terre, greffé sur les arrières du premier, en 1793. Notons d'emblée qu'un rapport de 1914 les considère encore comme « solides » ! L'ensemble fait face à la pointe des Espagnols et est établi sur une position clef de la rade, pratiquement dans l'axe du goulet. Cet ensemble avait des actions tant vers l'intérieur des terres que dans le goulet et la rade. Le fort de Mer est à branches pendantes et, à l'est, il possède un bastion détaché qui résulte de la coupure à 45° de la courtine nord-est. Ce cas de figure est assez rare, une demi-lune constituant la norme. Son front le plus important est orienté est-sud-est–ouest-nord-ouest et possède deux bastions allongés séparés par une courtine au centre de laquelle a été ménagé le passage entre les deux forts. Du fort, seules les branches pendantes sont visibles, ainsi que la porte est, résultant du détachement du bastion dont question plus avant. Le rivage couvert par le fort de mer sera littéralement constellé de batteries qui se créeront, fusionneront, seront supprimées, réorganisées, déplacées tout au long du XIXème siècle. Le détail de ces « manœuvres » n'a pas sa place ici. Retenons que d'ouest en est, le front de mer du fort de Mer, alignera les batteries de Sainte-Anne, Mignonne, Anglaise, Neuve, Impériale et du Retranchement. En 1897, la batterie Sainte-Anne sera devenue celle, casematée, de rupture (voir Sainte-Anne du Portzic) ; la batterie Mignonne sera devenue une batterie de 4 x 47 mm à tir rapide ; la batterie Anglaise sera devenue la batterie dite 'du fort de Mer' ; la batterie Neuve aura disparu ; la batterie Impériale est devenue 'Nationale' et possède deux canons de 32 c et enfin, la batterie du Retranchement n'est plus mentionnée. En revanche, une batterie dite 'batterie Haute' domine la batterie Nationale. La batterie du fort de Mer voit ses 4 canons M de 32 c modèle 1870-81 sur affûts M modèle 1882 P.A. repris aux états d'armement de 1900 et de 1914, tandis que les quatre M de 19 c modèle 1864-66 sur affûts M modèle 1869 P.A. de la batterie Haute ne le sont qu'à celui de 1900. À l'est du phare du Portzic, nous trouvons encore une casemate pour projecteur électrique, feu de tir de 90 cm, coulée en 1912-1913. Préalablement, en 1891, on renseigne du côté de Sainte-Anne un projecteur, feu de tir de 90 cm. Ces deux projecteurs seront toujours en place en 1916 et un certain flou demeure quant à l'emplacement de leurs usines et poste de commandement respectifs. Le fort de Terre quand à lui, occupe à peu près le double de la surface du fort de Mer duquel il couvre l'entrée. Ce fort de terre peut être décrit comme un ouvrage à cornes dont la courtine du front de tête est couverte par une demi-lune. Outre sa mission de protection du fort de mer, il concourrait à la défense terrestre de la ville, plus précisément des installations portuaires en avant desquelles il est situé. Un document daté du 26 janvier 1911 indique que la défense terrestre du réduit sera, le cas échéant, garantie par 8 canons de 90 c répartis en deux batteries de 4. Le fort de terre participait aussi à la protection du goulet et à cette fin, il abritait dans son périmètre deux batteries côte à côte. La première, pour 4 x 32 c existe encore. Ses 4 canons M de 32 c modèle 1870-81 sur affûts M modèle 1882 P.A. sont repris aux états d'armement de 1900 et de 1914. Elle possédait un puits sur ses arrières et, à l'ouest, un poste télémétrique à mince toiture métallique dont les volets coulissants sont encore en place (05/2004). La seconde, pour quatre mortiers de 30 cm M modèle 1883-T-93 sur affûts PA modèle 1883, a été désarmée en 1906 ; leur position sera transformée pour accueillir 4 canons M de 100 mm modèle 1897 tir rapide sur affûts M modèle 1897 P.C. qui, eux, seront toujours repris à l'état d'armement de 1914. Cette batterie a été arasée et seul subsiste, entre les deux batteries, un petit poste de commandement. Le fort de Terre possède un magasin à poudre, construit en 1877, avec un alignement de trois créneaux à lampe, et un second, érigé en 1882-83, du modèle pour 100 tonnes de contenance. Il a donc une pièce de stockage avec 4 créneaux à lampes, qui plus est ces créneaux sont complets avec leurs cadres de bronze et leurs vitres épaisses. Sous l'escarpe du front de gorge, on a aménagé un casernement à l'épreuve, pour abriter 600 hommes. De son enceinte, seule semble subsister la gorge. La demi-lune couvrant le front nord est occupée par des énormes citernes mais le fort a miraculeusement conservé sa galerie d'accès et le local défensif qui permettait d'accéder de la courtine à cette demi-lune. Le front ouest a été remblayé et les glacis ont encore des traces de ce qui a dû être une batterie école. En 1897, la position représentait une force de 12 x 32 c, 4 x 30 c, 4 x 194 mm et 4 x 47 mm. L'ensemble fort de Terre/fort de Mer est occupé (05/2004) par les Marins pompiers de Brest qui utilisent le casernement et les deux magasins à poudre pour leurs exercices. Le front de mer est parcouru par le sentier G.R. 34 depuis la plage de Sainte-Anne-du-Portzic jusque derrière la base sous-marine. Pour être complet, signalons que la batterie du retranchement possède encore son petit magasin à poudre à côté duquel débouche une poterne donnant accès à un long tunnel débouchant dans le fossé du fort de Mer. À plusieurs reprises, nous avons été confrontés à l'orthographe "Portzig".

Festung von Brest, westlich der Stadt, in der Achse der Meerenge. Stellung bestehend aus einem von Vauban bereits 1695 projektierten, aber erst kurz vor 1776 erbauten Seefort und einem 1793 auf dessen Rückseite aufgesetzten Landfort. Gleich bemerken wir, dass ein Bericht von 1914 sie noch als „solide“ betrachtet! Das Ensemble liegt gegenüber der Pointe des Espagnols und ist auf einer Schlüsselposition der Reede errichtet, praktisch in der Achse der Meerenge. Diese Anlage hatte Wirkungen sowohl landeinwärts als auch in der Meerenge und der Reede. Das Seefort hat hängende Flanken und besitzt im Osten einen abgetrennten Bastion, der aus dem 45°-Schnitt der nordöstlichen Kurtine resultiert. Dieser Fall ist ziemlich selten, eine Halbmond bildet die Norm. Seine wichtigste Front ist ost-süd-ost–west-nord-west orientiert und besitzt zwei verlängerte Bastionen, die durch eine Kurtine getrennt sind, in deren Mitte der Durchgang zwischen den beiden Forts geschaffen wurde. Vom Fort sind nur die hängenden Flanken sichtbar, sowie das Osttor, das aus der oben erwähnten Abtrennung des Bastions resultiert. Die vom Seefort bestrichene Küste wird buchstäblich mit Batterien übersät sein, die im Laufe des 19. Jahrhunderts entstehen, fusionieren, abgeschafft, neu organisiert und verlegt werden. Das Detail dieser „Manöver“ hat hier keinen Platz. Halten wir fest, dass von West nach Ost die Seefront des Seeforts die Batterien von Sainte-Anne, Mignonne, Anglaise, Neuve, Impériale und du Retranchement aufreihen wird. 1897 wird die Batterie Sainte-Anne zur kasemattierten Breschbatterie geworden sein (siehe Sainte-Anne du Portzic); die Batterie Mignonne wird zu einer Batterie von 4 x 47 mm Schnellfeuer geworden sein; die Batterie Anglaise wird zur sogenannten Batterie 'des Seeforts'; die Batterie Neuve wird verschwunden sein; die Batterie Impériale ist zu 'Nationale' geworden und besitzt zwei 32-cm-Kanonen und schließlich wird die Batterie du Retranchement nicht mehr erwähnt. Hingegen überragt eine sogenannte 'Hohe Batterie' die Batterie Nationale. Die Batterie des Seeforts sieht ihre 4 M 32-cm-Geschütze Modell 1870-81 auf M-Lafetten Modell 1882 P.A. in den Bewaffnungsständen von 1900 und 1914 übernommen, während die vier M 19-cm-Geschütze Modell 1864-66 auf M-Lafetten Modell 1869 P.A. der Hohen Batterie nur in dem von 1900 aufgeführt sind. Östlich des Leuchtturms von Portzic finden wir noch eine Kasematte für einen elektrischen Scheinwerfer, 90-cm-Leuchtfeuer, gegossen 1912-1913. Zuvor, 1891, wird bei Sainte-Anne ein 90-cm-Leuchtfeuer-Scheinwerfer gemeldet. Diese beiden Scheinwerfer werden 1916 noch an Ort und Stelle sein und eine gewisse Unklarheit bleibt bezüglich des Standorts ihrer jeweiligen Kraftwerke und Kommandoposten. Das Landfort seinerseits nimmt ungefähr die doppelte Fläche des Seeforts ein, dessen Eingang es deckt. Dieses Landfort kann als Hornwerk beschrieben werden, dessen Kopfkurtine von einer Halbmond gedeckt ist. Neben seiner Aufgabe, das Seefort zu schützen, trug es zur Landverteidigung der Stadt bei, genauer gesagt der Hafenanlagen, vor denen es liegt. Ein Dokument vom 26. Januar 1911 gibt an, dass die Landverteidigung des Reduits gegebenenfalls durch 8 Kanonen 90 cm, aufgeteilt in zwei Batterien zu 4, gewährleistet wird. Das Landfort beteiligte sich auch am Schutz der Meerenge und beherbergte zu diesem Zweck in seinem Umkreis zwei Batterien nebeneinander. Die erste, für 4 x 32 cm, existiert noch. Ihre 4 M 32-cm-Geschütze Modell 1870-81 auf M-Lafetten Modell 1882 P.A. sind in den Bewaffnungsständen von 1900 und 1914 aufgeführt. Sie besaß einen Brunnen auf ihrer Rückseite und, im Westen, einen Entfernungsmessposten mit dünnem Metalldach, dessen Schiebeläden noch vorhanden sind (05/2004). Die zweite, für vier 30-cm-Mörser M Modell 1883-T-93 auf PA-Lafetten Modell 1883, wurde 1906 außer Dienst gestellt; ihre Stellung wird umgebaut, um 4 M 100-mm-Geschütze Modell 1897 Schnellfeuer auf M-Lafetten Modell 1897 P.C. aufzunehmen, die ihrerseits immer noch im Bewaffnungsstand von 1914 verzeichnet sind. Diese Batterie wurde abgetragen und nur ein kleiner Kommandoposten zwischen den beiden Batterien bleibt erhalten. Das Landfort besitzt ein Pulvermagazin, gebaut 1877, mit einer Reihe von drei Lampenscharten, und ein zweites, 1882-83 errichtetes, vom Modell für 100 Tonnen Fassungsvermögen. Es hat also einen Lagerraum mit 4 Lampenscharten, die zudem komplett mit ihren Bronzegehäusen und dicken Glasscheiben sind. Unter der Eskarpe der Halsfront wurde ein gepanzertes Kasernement für 600 Mann eingerichtet. Von seiner Umwallung scheint nur die Kehle zu bestehen. Die Halbmond, die die Nordfront deckt, ist von riesigen Zisternen besetzt, aber das Fort hat wundersamerweise seinen Zugangsgang und den Verteidigungsraum, der den Zugang von der Kurtine zu dieser Halbmond ermöglichte, bewahrt. Die Westfront wurde aufgeschüttet und die Glacis weisen noch Spuren von dem auf, was eine Übungsbatterie gewesen sein muss. 1897 repräsentierte die Stellung eine Feuerkraft von 12 x 32 cm, 4 x 30 cm, 4 x 194 mm und 4 x 47 mm. Das Ensemble Landfort/Seefort ist (05/2004) von den Marinefeuerwehrleuten von Brest besetzt, die das Kasernement und die beiden Pulvermagazine für ihre Übungen nutzen. Die Seefront wird vom Fernwanderweg G.R. 34 von der Plage de Sainte-Anne-du-Portzic bis hinter die U-Boot-Basis durchquert. Zur Vollständigkeit sei darauf hingewiesen, dass die Batterie du Retranchement noch ihr kleines Pulvermagazin besitzt, neben dem eine Poterne ausmündet, die Zugang zu einem langen Tunnel gewährt, der in den Graben des Seeforts mündet. Mehrfach sind wir auf die Schreibweise "Portzig" gestoßen.

Vesting van Brest, westen van de stad, in de as van de zeestraat. Positie bestaande uit een Zee-fort door Vauban al in 1695 geprojecteerd maar pas vlak voor 1776 gebouwd, en een Land-fort, in 1793 op zijn achterzijde geënt. Laten we meteen opmerken dat een rapport uit 1914 ze nog als „solide“ beschouwt! Het ensemble ligt tegenover de Pointe des Espagnols en is op een sleutelpositie van de rede gebouwd, praktisch in de as van de zeestraat. Deze aanleg had werkingen zowel landinwaarts als in de zeestraat en de rede. Het Zee-fort heeft hangende flanken en bezit in het oosten een afgescheiden bastion dat voortkomt uit de 45°-snede van de noordoostelijke courtine. Dit geval is vrij zeldzaam, een halvemaan vormt de norm. Zijn belangrijkste front is oost-zuid-oost–west-noord-west georiënteerd en bezit twee verlengde bastions gescheiden door een courtine in het midden waarvan de doorgang tussen de twee forten is gemaakt. Van het fort zijn alleen de hangende flanken zichtbaar, evenals de oostpoort, die voortkomt uit de hierboven vermelde afscheiding van het bastion. De kust bestreken door het zee-fort zal letterlijk bezaaid zijn met batterijen die gedurende de 19e eeuw zullen ontstaan, fuseren, worden afgeschaft, gereorganiseerd en verplaatst. Het detail van deze „manoeuvres“ heeft hier geen plaats. Laten we onthouden dat van west naar oost het zeefront van het Zee-fort de batterijen van Sainte-Anne, Mignonne, Anglaise, Neuve, Impériale en du Retranchement zal opstellen. In 1897 zal de batterij Sainte-Anne de gekazematte bresbatterij geworden zijn (zie Sainte-Anne du Portzic); de batterij Mignonne zal een batterij van 4 x 47 mm snelvuur geworden zijn; de batterij Anglaise zal de zogenaamde batterij 'van het Zee-fort' geworden zijn; de batterij Neuve zal verdwenen zijn; de batterij Impériale is 'Nationale' geworden en bezit twee 32 cm kanonnen en ten slotte wordt de batterij du Retranchement niet meer vermeld. Daarentegen domineert een zogenaamde 'Hoge Batterij' de batterij Nationale. De batterij van het Zee-fort ziet haar 4 M 32 cm geschut Model 1870-81 op M-affuiten Model 1882 P.A. overgenomen in de bewapeningsstaten van 1900 en 1914, terwijl de vier M 19 cm geschut Model 1864-66 op M-affuiten Model 1869 P.A. van de Hoge Batterij alleen in die van 1900 staan. Ten oosten van de vuurtoren van Portzic vinden we nog een kazemat voor een elektrische schijnwerper, 90 cm schijnsel, gegoten in 1912-1913. Voorafgaand, in 1891, wordt bij Sainte-Anne een 90 cm schijnwerper gemeld. Deze twee schijnwerpers zullen in 1916 nog ter plaatse zijn en een zekere onduidelijkheid blijft bestaan over de locatie van hun respectievelijke energiecentrales en commandoposten. Het Land-fort zelf neemt ongeveer het dubbele oppervlak in van het Zee-fort, waarvan het de ingang dekt. Dit landfort kan worden beschreven als een hoornwerk waarvan de hoofd-courtine wordt gedekt door een halvemaan. Naast zijn missie om het zee-fort te beschermen, droeg het bij aan de landverdediging van de stad, meer bepaald van de haveninstallaties waarvoor het gelegen is. Een document gedateerd 26 januari 1911 geeft aan dat de landverdediging van het reduit, indien nodig, gewaarborgd zal worden door 8 kanonnen 90 cm, verdeeld in twee batterijen van 4. Het landfort nam ook deel aan de bescherming van de zeestraat en herbergde daartoe in zijn perimeter twee batterijen zij aan zij. De eerste, voor 4 x 32 cm, bestaat nog. Haar 4 M 32 cm geschut Model 1870-81 op M-affuiten Model 1882 P.A. zijn overgenomen in de bewapeningsstaten van 1900 en 1914. Ze bezat een put op haar achterzijde en, in het westen, een afstandmeetpost met dun metalen dak waarvan de schuifluiken nog aanwezig zijn (05/2004). De tweede, voor vier 30 cm mortieren M Model 1883-T-93 op PA-affuiten Model 1883, werd in 1906 buiten dienst gesteld; hun positie zal worden omgebouwd om 4 M 100 mm geschut Model 1897 snelvuur op M-affuiten Model 1897 P.C. te ontvangen, die zelf nog steeds in de bewapeningsstaat van 1914 zijn opgenomen. Deze batterij is geëffend en alleen een kleine commandopost tussen de twee batterijen blijft over. Het Land-fort bezit een kruitmagazijn, gebouwd in 1877, met een rij van drie lampnissen, en een tweede, opgericht in 1882-83, van het model voor 100 ton inhoud. Het heeft dus een opslagruimte met 4 lampnissen, die bovendien compleet zijn met hun bronzen frames en dikke glasruiten. Onder de escarpe van het keelfront is een pantserkazerne voor 600 man ingericht. Van zijn omwalling lijkt alleen de keel te bestaan. De halvemaan die het noordfront dekt, is bezet door enorme cisterne maar het fort heeft op wonderbaarlijke wijze zijn toegangsgalerij en de verdedigingsruimte die toegang gaf van de courtine naar deze halvemaan bewaard. Het westfront is opgehoogd en de glacis vertonen nog sporen van wat een oefenbatterij moet zijn geweest. In 1897 vertegenwoordigde de positie een vuurkracht van 12 x 32 cm, 4 x 30 cm, 4 x 194 mm en 4 x 47 mm. Het ensemble Land-fort/Zee-fort wordt (05/2004) bezet door de Marinebrandweerlieden van Brest die de kazerne en de twee kruitmagazijnen voor hun oefeningen gebruiken. Het zeefront wordt doorkruist door het G.R. 34 wandelpad van het strand van Sainte-Anne-du-Portzic tot achter de onderzeebootbasis. Voor de volledigheid vermelden we dat de batterij du Retranchement nog steeds haar kleine kruitmagazijn bezit, waarnaast een poterne uitmondt die toegang geeft tot een lange tunnel die uitmondt in de gracht van het Zee-fort. Meerdere malen zijn we de spelling "Portzig" tegengekomen.

Fortress of Brest, west of the town, in the axis of the strait. Position comprising a Sea fort projected by Vauban as early as 1695 but built only shortly before 1776, and a Land fort, grafted onto the rear of the first, in 1793. Let us note immediately that a 1914 report still considers them "solid"! The ensemble faces the Pointe des Espagnols and is established on a key position of the roadstead, practically in the axis of the strait. This complex had actions both inland and in the strait and the roadstead. The Sea fort has pendant branches and, to the east, it possesses a detached bastion resulting from the 45° cut of the northeast curtain wall. This case is quite rare, a ravelin constituting the norm. Its most important front is oriented east-south-east–west-north-west and has two elongated bastions separated by a curtain wall in the center of which the passage between the two forts has been made. Of the fort, only the pendant branches are visible, as well as the east gate, resulting from the detachment of the bastion mentioned earlier. The shore covered by the sea fort will literally be strewn with batteries that will be created, merged, abolished, reorganized, moved throughout the 19th century. The detail of these "maneuvers" has no place here. Let us retain that from west to east, the sea front of the Sea fort will align the batteries of Sainte-Anne, Mignonne, Anglaise, Neuve, Impériale and du Retranchement. In 1897, the Sainte-Anne battery will have become the casemated breach battery (see Sainte-Anne du Portzic); the Mignonne battery will have become a battery of 4 x 47 mm quick fire; the Anglaise battery will have become the so-called 'Sea fort battery'; the Neuve battery will have disappeared; the Impériale battery has become 'Nationale' and possesses two 32 cm guns and finally, the du Retranchement battery is no longer mentioned. On the other hand, a so-called 'High Battery' dominates the Nationale battery. The Sea fort battery sees its 4 M 32 cm guns Model 1870-81 on M carriages Model 1882 P.A. taken up in the armament schedules of 1900 and 1914, while the four M 19 cm guns Model 1864-66 on M carriages Model 1869 P.A. of the High Battery are only in that of 1900. To the east of the Portzic lighthouse, we still find a casemate for an electric searchlight, 90 cm firing light, cast in 1912-1913. Previously, in 1891, a 90 cm firing light searchlight is reported on the Sainte-Anne side. These two searchlights will still be in place in 1916 and some uncertainty remains as to the location of their respective power plants and command posts. The Land fort, for its part, occupies roughly double the area of the Sea fort, the entrance of which it covers. This land fort can be described as a hornwork whose head curtain wall is covered by a ravelin. In addition to its mission of protecting the sea fort, it contributed to the land defense of the town, more precisely the port facilities in front of which it is located. A document dated January 26, 1911 indicates that the land defense of the redoubt will, if necessary, be guaranteed by 8 guns of 90 cm distributed in two batteries of 4. The land fort also participated in the protection of the strait and to this end, it housed within its perimeter two batteries side by side. The first, for 4 x 32 cm, still exists. Its 4 M 32 cm guns Model 1870-81 on M carriages Model 1882 P.A. are taken up in the armament schedules of 1900 and 1914. It had a well at its rear and, to the west, a rangefinder post with a thin metal roof whose sliding shutters are still in place (05/2004). The second, for four 30 cm mortars M Model 1883-T-93 on PA carriages Model 1883, was disarmed in 1906; their position will be transformed to accommodate 4 M 100 mm guns Model 1897 quick fire on M carriages Model 1897 P.C. which, themselves, will still be taken up in the armament schedule of 1914. This battery has been leveled and only a small command post between the two batteries remains. The Land fort has a powder magazine, built in 1877, with an alignment of three lamp embrasures, and a second, erected in 1882-83, of the model for 100 tons capacity. It therefore has a storage room with 4 lamp embrasures, which are moreover complete with their bronze frames and thick glass panes. Under the scarp of the gorge front, a shell-proof barracks for 600 men was set up. Of its enclosure, only the gorge seems to remain. The ravelin covering the north front is occupied by huge cisterns but the fort has miraculously preserved its access gallery and the defensive room that allowed access from the curtain wall to this ravelin. The west front has been filled in and the glacis still bear traces of what must have been a training battery. In 1897, the position represented a strength of 12 x 32 cm, 4 x 30 cm, 4 x 194 mm and 4 x 47 mm. The Land fort/Sea fort complex is occupied (05/2004) by the Naval Firefighters of Brest who use the barracks and the two powder magazines for their exercises. The sea front is traversed by the G.R. 34 trail from the beach of Sainte-Anne-du-Portzic to behind the submarine base. To be complete, let us mention that the du Retranchement battery still has its small powder magazine next to which a postern opens giving access to a long tunnel leading into the ditch of the Sea fort. On several occasions, we have encountered the spelling "Portzig".

Pevnost Brest, západně od města, v ose průlivu. Postavení zahrnující Námořní fort projektovaný Vaubanem již roku 1695, ale postavený až krátce před rokem 1776, a Pozemní fort, naroubovaný na jeho zadní stranu v roce 1793. Hned poznamenejme, že zpráva z roku 1914 je stále považuje za „solidní“! Celek čelí mysu Pointe des Espagnols a je zřízen na klíčové pozici rejdy, prakticky v ose průlivu. Tento komplex působil jak do vnitrozemí, tak do průlivu a rejdy. Námořní fort má visící křídla a na východě má odloučený bastion, který je výsledkem 45° řezu severovýchodní kurtiny. Tento případ je poměrně vzácný, normou je půlměsíc. Jeho nejdůležitější fronta je orientována východ-jihovýchod–západ-severozápad a má dva prodloužené bastiony oddělené kurtinou, v jejímž středu byl vytvořen průchod mezi oběma forty. Z fortu jsou viditelné pouze visící křídla, stejně jako východní brána, vyplývající z odloučení výše zmíněného bastionu. Pobřeží kryté námořním fortem bude doslova poseto bateriemi, které budou v průběhu 19. století vznikat, slučovat se, rušeny, reorganizovány a přesunovány. Podrobnosti těchto „manévrů“ zde nemají místo. Pamatujme, že od západu na východ bude námořní fronta Námořního fortu seřazovat baterie Sainte-Anne, Mignonne, Anglaise, Neuve, Impériale a du Retranchement. Roku 1897 se baterie Sainte-Anne stane kasematovanou průlomovou baterií (viz Sainte-Anne du Portzic); baterie Mignonne se stane baterií 4 x 47 mm rychlopalných; baterie Anglaise se stane takzvanou baterií 'Námořního fortu'; baterie Neuve zmizí; baterie Impériale se stane 'Nationale' a má dvě 32cm děla a konečně baterie du Retranchement již není zmiňována. Naopak takzvaná 'Vysoká baterie' dominuje baterii Nationale. Baterie Námořního fortu má své 4 M 32cm děla Model 1870-81 na M lafetách Model 1882 P.A. převzaté ve výzbrojních stavech z let 1900 a 1914, zatímco čtyři M 19cm děla Model 1864-66 na M lafetách Model 1869 P.A. Vysoké baterie jsou pouze v tom z roku 1900. Východně od majáku Portzic ještě nacházíme kasematu pro elektrický projektor, 90cm světlomet, odlitý v letech 1912-1913. Předtím, v roce 1891, je na straně Sainte-Anne hlášen 90cm světlomet. Tyto dva projektory budou v roce 1916 stále na místě a určitá nejasnost přetrvává ohledně umístění jejich příslušných elektráren a velitelských stanovišť. Pozemní fort zaujímá zhruba dvojnásobnou plochu než Námořní fort, jehož vchod kryje. Tento pozemní fort lze popsat jako rohový srub, jehož hlavní kurtina je kryta půlměsícem. Kromě své mise ochrany námořního fortu přispíval k pozemní obraně města, přesněji přístavních zařízení, před nimiž se nachází. Dokument ze dne 26. ledna 1911 uvádí, že pozemní obrana reduitu bude v případě potřeby zajištěna 8 děly 90 cm rozdělenými do dvou baterií po 4. Pozemní fort se také podílel na ochraně průlivu a k tomuto účelu hostil ve svém perimetru dvě baterie vedle sebe. První, pro 4 x 32 cm, stále existuje. Její 4 M 32cm děla Model 1870-81 na M lafetách Model 1882 P.A. jsou převzata ve výzbrojních stavech z let 1900 a 1914. Měla studnu na svých zadních stranách a na západě dálkoměrné stanoviště s tenkou kovovou střechou, jejíž posuvné okenice jsou stále na místě (05/2004). Druhá, pro čtyři 30cm moždíře M Model 1883-T-93 na PA lafetách Model 1883, byla odzbrojena v roce 1906; jejich postavení bude přeměněno, aby pojmulo 4 M 100mm děla Model 1897 rychlopalná na M lafetách Model 1897 P.C., která budou stále ve výzbrojním stavu z roku 1914. Tato baterie byla srovnána se zemí a zůstává jen malé velitelské stanoviště mezi oběma bateriemi. Pozemní fort má prachárnu, postavenou v roce 1877, s řadou tří střílen pro lampy, a druhou, vztyčenou v letech 1882-83, modelu pro 100 tun obsahu. Má tedy skladovací místnost se 4 střílnami pro lampy, které jsou navíc kompletní se svými bronzovými rámy a silnými skly. Pod eskarpou týlové fronty bylo zřízeno odolné kasárenství pro ubytování 600 mužů. Z jeho obvodu se zdá, že zůstává jen týl. Půlměsíc kryjící severní frontu je obsazen obrovskými cisternami, ale fort zázračně zachoval svou přístupovou chodbu a obranný prostor, který umožňoval přístup z kurtiny k tomuto půlměsíci. Západní fronta byla zavezena a glacisy stále nesou stopy toho, co musela být cvičná baterie. V roce 1897 představovala pozice sílu 12 x 32 cm, 4 x 30 cm, 4 x 194 mm a 4 x 47 mm. Komplex Pozemního fortu/Námořního fortu je obsazen (05/2004) Námořními hasiči z Brestu, kteří kasárna a obě prachárny využívají ke cvičením. Námořní frontu prochází turistická stezka G.R. 34 od pláže Sainte-Anne-du-Portzic až za ponorkovou základnu. Pro úplnost uveďme, že baterie du Retranchement stále má svou malou prachárnu, vedle které ústí poterna poskytující přístup k dlouhému tunelu vyúsťujícímu do příkopu Námořního fortu. Několikrát jsme se setkali s pravopisem "Portzig".