Place de Brest, nord du goulet Autour d'un réduit remplaçant une vieille tour modèle 1811, cette position comprendra quatre batteries. On en trouve mention, mais pas dans le détail, dans le procès verbal de la Commission de défense des Côtes du 19 février 1886 où elles sont renseignées construites de 1882 à 1884. Elles se situent au voisinage immédiat des batteries de la pointe du Minou dont elles anticipent l'action à l'ouest. Les modifications ont certainement été aussi nombreuses que pour ces dernières, mais nous n'en possédons pas la chronologie. Les batteries sont libres d'accès (06/2005); le sentier côtier G.R. 34 les traversant ; sauf en cas d'exercices de tir lors desquels les batteries de 100 mm et de 24 c sont interdites. En 1913, d'ouest en est, on trouvait la batterie de l'Ouest (4 x 240 mm), celle du centre (4 x 100 mm), celle de l'Est (4 x 24 c) et, une dernière, excentrée, de 4 x 30 c. Entre la première et la deuxième citée, vient le réduit (1884), de forme hexagonale, mais avec la base rectangulaire. Son entrée est percée dans le front est. Au centre, un casernement de quatre chambrées a été creusé de façon à ne pas trahir sa position. En capitale, un couloir étroit même à un petit poste d'observation à ciel ouvert et aux latrines. Un autre poste d'observation (Entre-deux-guerres), recouvert d'une dalle de béton se trouve au saillant IV du réduit, tandis que devant l'étroit front de tête, un bâtiment plus conséquent et à moitié enterré donne sur un observatoire pourvu d'une longue visière et, plus sur la gauche, à un autre observatoire, circulaire cette fois, qui a dû être recouvert d'une tôle épaisse, aujourd'hui disparue. Un document daté du 26 janvier 1911 indique que la défense côté terre du réduit sera, le cas échéant, garantie par 4 canons de 80 c. En arrière de la batterie de l'Est, se trouve une usine électrique à demi enterrée et en arrière de celle de 100 mm, un magasin à poudre modèle 1874 (1883-1884) dont le sas d'entrée a été fortement modifié. En 1895, on trouve à Toulbroch un projecteur de 90 cm et un second de 60 cm. Plus tard, ils seront remplacés par 2 projecteurs (1 feu fixe et 1 feu chercheur) de 150 cm dont les infrastructures ont été construites entre 1909 et 1913. Au 1/4/1914, la casemate d'un troisième, (feu de tir) de même diamètre, était en construction, mais nous ignorons s'il s'agit de la casemate du ravin Est ou d'une des deux autres déjà citées. Les péripéties des projets et contre-projets, modifications et contre modifications de l'installation de ces projecteurs sont telles qu'elles nécessiteraient une page entière pour les résumer. Dans ce ravin Est, on trouve un magasin sous roc (muré et sous eau, mais ayant conservé un magnifique treuil de monte-charge) creusé en 1891, une seconde usine et l'abri de jour et de combat du projecteur. Souvent orthographié Toulbroch. Parfois désignée comme position du Grand Minou.

Festung von Brest, nördlich der Enge (Goulet). Um ein Reduit herum, das einen alten Turm Modell 1811 ersetzt, umfasst diese Stellung vier Batterien. Sie werden, aber nicht im Detail, im Sitzungsprotokoll der Kommission für Küstenverteidigung vom 19. Februar 1886 erwähnt, wo sie als in den Jahren 1882 bis 1884 gebaut angegeben sind. Sie befinden sich in unmittelbarer Nähe der Batterien der Pointe du Minou, deren Wirkung sie im Westen vorwegnehmen. Die Änderungen waren sicherlich ebenso zahlreich wie bei letzteren, aber wir besitzen ihre Chronologie nicht. Die Batterien sind frei zugänglich (06/2005); der Küstenwanderweg G.R. 34 durchquert sie; außer bei Schießübungen, bei denen die 100-mm- und 24-cm-Batterien gesperrt sind. 1913 fand man von West nach Ost: die westliche Batterie (4 x 240 mm), die mittlere (4 x 100 mm), die östliche (4 x 24 c) und eine letzte, abseits gelegene, mit 4 x 30 c. Zwischen der ersten und der zweiten genannten befindet sich das Reduit (1884), sechseckig, aber mit rechteckiger Basis. Sein Eingang ist in der Ostfront durchbrochen. Im Zentrum wurde eine Unterkunft für vier Kammern so ausgehoben, dass ihre Lage nicht verraten wird. In der Hauptachse führt ein schmaler Gang zu einem kleinen offenen Beobachtungsposten und zu den Latrinen. Ein weiterer Beobachtungsposten (Zwischenkriegszeit), bedeckt mit einer Betonplatte, befindet sich am Saillant IV des Reduits, während vor der schmalen Kopffront ein größeres, halb eingegrabenes Gebäude zu einem Observatorium mit einer langen Visieröffnung und weiter links zu einem anderen, diesmal runden Observatorium führt, das einst mit einer dicken Blechplatte abgedeckt gewesen sein muss, die heute verschwunden ist. Ein Dokument vom 26. Januar 1911 gibt an, dass die Landseitenverteidigung des Reduits gegebenenfalls durch 4 Kanonen von 80 c sichergestellt wird. Hinter der östlichen Batterie befindet sich ein halb eingegrabenes Elektrizitätswerk und hinter der 100-mm-Batterie ein Pulvermagazin Modell 1874 (1883-1884), dessen Eingangsschleuse stark verändert wurde. 1895 findet man in Toulbroch einen 90-cm-Scheinwerfer und einen zweiten von 60 cm. Später werden sie durch 2 Scheinwerfer (1 Festfeuer und 1 Suchscheinwerfer) von 150 cm ersetzt, deren Infrastrukturen zwischen 1909 und 1913 gebaut wurden. Am 1.4.1914 war die Kasematte für einen dritten (Schießlicht) gleichen Durchmessers im Bau, aber wir wissen nicht, ob es sich um die Kasematte im östlichen Ravin oder um eine der beiden anderen bereits genannten handelt. Die Wechselfälle der Projekte und Gegenprojekte, Änderungen und Gegenänderungen der Installation dieser Scheinwerfer sind derart, dass sie eine ganze Seite zur Zusammenfassung benötigen würden. In diesem östlichen Ravin findet man ein Felsenmagazin (vermauert und unter Wasser, aber mit einem prächtigen erhaltenen Aufzugswinde), das 1891 gegraben wurde, ein zweites Elektrizitätswerk und den Tages- und Gefechtsstand des Scheinwerfers. Oft als Toulbroch geschrieben. Manchmal als Stellung des Grand Minou bezeichnet.

Vesting van Brest, ten noorden van de Goulet. Rond een reduit ter vervanging van een oude toren model 1811, omvat deze positie vier batterijen. Ze worden genoemd, maar niet in detail, in het proces-verbaal van de Commissie voor Kustverdediging van 19 februari 1886 waar ze vermeld staan als gebouwd tussen 1882 en 1884. Ze bevinden zich in de onmiddellijke nabijheid van de batterijen van de Pointe du Minou wier werking ze in het westen vooraf lopen. De wijzigingen zijn zeker even talrijk geweest als voor deze laatsten, maar we bezitten de chronologie ervan niet. De batterijen zijn vrij toegankelijk (06/2005); het kustwandelpad G.R. 34 doorkruist ze; behalve tijdens schietoefeningen waarbij de 100 mm en 24 c batterijen verboden zijn. In 1913 vond men van west naar oost: de westelijke batterij (4 x 240 mm), de centrale (4 x 100 mm), de oostelijke (4 x 24 c) en een laatste, excentrische, van 4 x 30 c. Tussen de eerste en de tweede genoemde, komt het reduit (1884), zeshoekig van vorm, maar met een rechthoekige basis. Zijn ingang is doorgebroken in de oostfront. In het centrum is een kwartier voor vier slaapzalen uitgegraven om zijn positie niet te verraden. In de hoofd-as leidt een smalle gang naar een kleine open observatiepost en naar de latrines. Een andere observatiepost (Interbellum), bedekt met een betonnen plaat, bevindt zich op saillant IV van het reduit, terwijl voor de smalle voorhoofd een belangrijker en half ingegraven gebouw uitkijkt op een observatorium voorzien van een lange vizieropening en, meer links, op een ander observatorium, deze keer cirkelvormig, dat ooit bedekt moet zijn geweest met een dikke plaat, vandaag verdwenen. Een document gedateerd 26 januari 1911 geeft aan dat de verdediging aan de landzijde van het reduit, indien nodig, verzekerd zal worden door 4 kanonnen van 80 c. Achter de oostelijke batterij bevindt zich een half ingegraven elektriciteitscentrale en achter die van 100 mm, een kruitmagazijn model 1874 (1883-1884) waarvan de toegangsluis sterk gewijzigd is. In 1895 vindt men in Toulbroch een 90 cm zoeklicht en een tweede van 60 cm. Later zullen ze vervangen worden door 2 zoeklichten (1 vast licht en 1 zoeklicht) van 150 cm wiens infrastructuren tussen 1909 en 1913 gebouwd werden. Op 1/4/1914 was de kazemat voor een derde (schietlicht) van dezelfde diameter in aanbouw, maar we weten niet of het gaat om de kazemat van het oostelijke ravijn of om een van de twee andere reeds genoemde. De perikelen van de projecten en tegenprojecten, wijzigingen en tegenwijzigingen van de installatie van deze zoeklichten zijn zodanig dat ze een volledige pagina zouden vergen om samen te vatten. In dit oostelijke ravijn vindt men een rotsmagazijn (dichtgemetseld en onder water, maar dat een prachtige liftlier behouden heeft) gegraven in 1891, een tweede elektriciteitscentrale en de dag- en gevechtsopstelplaats van het zoeklicht. Vaak gespeld als Toulbroch. Soms aangeduid als stelling van de Grand Minou.

Fortress of Brest, north of the Goulet. Around a redoubt replacing an old model 1811 tower, this position will comprise four batteries. They are mentioned, but not in detail, in the minutes of the Coastal Defense Commission of February 19, 1886, where they are reported as built from 1882 to 1884. They are located in the immediate vicinity of the batteries of the Pointe du Minou, whose action they anticipate to the west. The modifications were certainly as numerous as for the latter, but we do not have their chronology. The batteries are freely accessible (06/2005); the coastal trail G.R. 34 crosses them; except during firing exercises when the 100 mm and 24 c batteries are prohibited. In 1913, from west to east, one found the West battery (4 x 240 mm), the center one (4 x 100 mm), the East one (4 x 24 c) and, a last one, off-centered, of 4 x 30 c. Between the first and the second mentioned, comes the redoubt (1884), hexagonal in shape, but with a rectangular base. Its entrance is pierced in the east front. In the center, quarters for four rooms have been excavated so as not to betray its position. On the capital axis, a narrow corridor leads to a small open observation post and to the latrines. Another observation post (Interwar period), covered with a concrete slab, is located at salient IV of the redoubt, while in front of the narrow head front, a more substantial and half-buried building gives onto an observatory with a long visor and, further to the left, to another observatory, circular this time, which must have been covered with a thick metal plate, now disappeared. A document dated January 26, 1911 indicates that the land side defense of the redoubt will, if necessary, be guaranteed by 4 guns of 80 c. Behind the East battery, there is a half-buried electric power plant and behind the 100 mm one, a powder magazine model 1874 (1883-1884) whose entrance airlock has been heavily modified. In 1895, one finds at Toulbroch a 90 cm searchlight and a second one of 60 cm. Later, they will be replaced by 2 searchlights (1 fixed light and 1 searchlight) of 150 cm whose infrastructures were built between 1909 and 1913. On 1/4/1914, the casemate for a third one (firing light) of the same diameter was under construction, but we do not know if it is the casemate of the eastern ravine or one of the two others already mentioned. The vicissitudes of the projects and counter-projects, modifications and counter-modifications of the installation of these searchlights are such that they would require a whole page to summarize. In this eastern ravine, one finds a rock-cut magazine (walled up and under water, but having preserved a magnificent hoist winch) dug in 1891, a second power plant and the day and combat shelter of the searchlight. Often spelled Toulbroch. Sometimes designated as the Grand Minou position.

Pevnost Brest, severně od úžiny (Goulet). Kolem reduty nahrazující starou věž model 1811, tato pozice zahrnuje čtyři baterie. Jsou zmíněny, ale ne detailně, v zápisu Komise pro obranu pobřeží z 19. února 1886, kde jsou uvedeny jako postavené v letech 1882 až 1884. Nacházejí se v bezprostřední blízkosti baterií na mysu Minou, jejichž působnost předjímají na západě. Úpravy byly jistě stejně četné jako u těchto posledních, ale nedisponujeme jejich chronologií. Baterie jsou volně přístupné (06/2005); prochází jimi pobřežní stezka G.R. 34; kromě případů střeleckých cvičení, kdy jsou baterie 100 mm a 24 c zakázány. V roce 1913 se od západu na východ nacházela: západní baterie (4 x 240 mm), střední (4 x 100 mm), východní (4 x 24 c) a poslední, odlehčená, 4 x 30 c. Mezi první a druhou jmenovanou se nachází reduta (1884), šestibokého tvaru, ale s obdélníkovou základnou. Její vchod je proražen ve východním čele. V centru byly vyhloubeny kasárny pro čtyři místnosti tak, aby neprozradily svou polohu. V hlavní ose vede úzká chodba k malé otevřené pozorovatelně a k latrínám. Další pozorovatelna (meziválečné období), krytá betonovou deskou, se nachází na salientu IV reduty, zatímco před úzkým čelním čelem dává rozsáhlejší a polozapuštěná budova přístup na observatoř s dlouhým průzorem a dále vlevo na další observatoř, tentokrát kruhovou, která musela být kryta tlustým plechem, dnes zmizelým. Dokument ze dne 26. ledna 1911 uvádí, že obrana reduty na pozemní straně bude v případě potřeby zajištěna 4 děly 80 c. Za východní baterií se nachází polozapuštěná elektrárna a za 100mm baterií prachárna model 1874 (1883-1884), jejíž vstupní přechodová komora byla silně upravena. V roce 1895 se v Toulbrochu nachází 90cm světlomet a druhý 60cm. Později budou nahrazeny 2 světlomety (1 světlo pevné a 1 světlo hledací) o průměru 150 cm, jejichž infrastruktury byly postaveny mezi lety 1909 a 1913. K 1.4.1914 byla ve výstavbě kasemata pro třetí (palebné světlo) stejného průměru, ale nevíme, zda se jednalo o kasematu ve východním údolí nebo o jednu ze dvou již zmíněných. Peripetie projektů a protinávrhů, úprav a protizměn instalace těchto světlometů jsou takové, že by k jejich shrnutí byla zapotřebí celá stránka. V tomto východním údolí se nachází skalní magacín (zazděný a pod vodou, ale který si zachoval nádherný výtahový vrátek) vyhloubený roku 1891, druhá elektrárna a denní a bojový úkryt světlometu. Často se píše Toulbroch. Někdy označována jako postavení Grand Minou.