Place de Brest, SO de la ville. Le fort, datant de 1689, est établi au sommet d'un îlot rocheux et autorise de superbes photos, mais ce n'est pas tout, loin s'en faut. Sur l'îlot, pour la période étudiée, nous ne trouvons que les infrastructures d'un projecteur (feux de tir) de 150 cm construites entre 1909 et 1913. Le procès-verbal de la Commission de défense des Côtes du 19 février 1886 précise qu'une batterie annexe de Bertheaume est en construction. En fait, c'est en 1881, qu'a été étudiée la possibilité de placer une batterie de 2 x 27 c sur l'îlot. En définitive, ce seront 2 x 32 c que l'on installera, en 1887, en arrière de l'îlot, coiffant la falaise continentale. Cette batterie annexe occupe la pointe de Bertheaume, immédiatement en arrière du fort. Un état d'armement de 1895 y indique deux canons de 32 c, orientés vers le SSE ; deux autres de 24 c, tirant vers le SE et le NE et, enfin, deux canons de 16 c, occupant une même plate-forme et dirigés de même vers le NE. Toutes ces pièces tiraient à barbette. De part et d'autre des emplacements de 32 c, un abri bétonné au dôme caractéristique a été coulé. Un magasin à poudre, conventionnel pour l'époque, sert aujourd'hui de local d'accueil du public. Il montre encore ses trois créneaux à lampe et une voûte en arc segmentaire. Le sas de son entrée possède, dans l'axe de la porte du magasin, un puits à lumière à deux surfaces décalées garnies de carreaux de faïence blanche de petites dimensions (10 x 10 cm ou 12 x 12 cm,…j'aurais dû le noter) par rapport aux 20 x 20 cm couramment répandus. Après la construction du magasin sous roc, ce magasin fut dévolu à l'entreposage des projectiles chargés de mélinite. On lui ménagea alors, depuis la galerie latérale gauche, une seconde issue débouchant perpendiculairement par rapport à l'axe du magasin, sur la rue du rempart, face à un imposant merlon de terre (issue percée ultérieurement). Ce merlon a aujourd'hui été nivelé et c'est la tête de puits du monte-charge du magasin sous roc que l'on aperçoit. Le registre d'attachement de ce magasin sous roc date du 16 juillet 1890. Bien protégé par treize mètres de roc, le local de stockage fait 16,20 m de long et est utilisé comme salle audiovisuelle. Son état est exceptionnel et ses tôles ondulées en acier inoxydable sont en place au plafond, de même qu'une partie des rails et chaînes. Les murs paraissent gunités et ce travail est ancien car on a creusé l'enduit pour y ménager un creux pour lampe murale. Signalons aussi qu'il s'agit du seul magasin sous roc rencontré dans la place, possédant un escalier-rampe. Sur le front de terre, cette batterie annexe possédait un fossé avec escarpe revêtue. Le fossé était battu depuis trois bastionnets. Ni les deux canons de 32 c modèle 1870-71 sur affûts M modèle 1882 P.A., ni les 2 canons G de 24 c modèle 1876 sur affûts G.P.C., toujours en place en 1900, seront retirés en juin et août 1904. Les extrémités du mur d'escarpe étaient des branches tombantes. Peu de distance à l'ouest, a été aménagée en novembre et décembre 1896, dans le même temps, une batterie dite basse, orientée au sud-est et comprenant trois pièces de 95 mm (une quatrième sera ajoutée en 1899). Sur les arrières de cette dernière, 2 autres, dites batteries hautes, étaient armées, pour l'une (Ouest 1899-1900) de quatre mortiers de 270 mm (G) modèle 1889 qui ont été retirés en 1915 pour être transférés sur le front et, là où l'artillerie lourde faisait cruellement défaut ; la seconde (Est - 1894) fut armée de 4 x 95 mm L'ensemble de la position, barrait l'accès du goulet en croisant ses feux avec ceux de la batterie du Toulinguet. En 1913, on propose un armement de 4 x 24 c modèle 1870/87 et 4 x 138 mm, mais la guerre interrompra ce dessein. Notons enfin qu'en 1912, on effectue des travaux sur l'îlot pour installer un feu de tir de 150 cm. Ce projecteur sera en place en 1914 ; son usine et son abri de jour seront installés dans l'ancienne poudrière de l'îlot. Si le fort et ses batteries annexes sont ouverts au public, les trois autres batteries sont en dehors du périmètre de la zone touristique. De la batterie basse, il ne subsiste que la tête de l'abri bétonné pour le personnel qui est visible sur les devants du parking visiteurs. La batterie haute est située plus en arrière, dans un camping où les deux blocs de la batterie de 95 mm sont repérables depuis la route. Les soutes et emplacements de tir ne ressemblent plus à rien. Tout a été obturé. En revanche, la soute à munitions, souterraine (16 x 4 m – longée par un vestibule large de 3 m avec voie étroite), subsiste encore non loin du bâtiment d'accueil du camping, tout comme d'ailleurs, de l'autre côté de la route, le hangar à matériel et la maison du gardien accolée.

Festung Brest, südwestlich der Stadt. Das Fort aus dem Jahr 1689 liegt auf der Spitze einer felsigen Insel und bietet hervorragende Fotomöglichkeiten, aber das ist bei weitem nicht alles. Auf der Insel finden wir für den untersuchten Zeitraum nur die Infrastruktur eines 150-cm-Suchscheinwerfers (Feuerlichter), der zwischen 1909 und 1913 gebaut wurde. Das Protokoll der Küstenverteidigungskommission vom 19. Februar 1886 gibt an, dass eine Nebenbatterie von Bertheaume im Bau ist. Tatsächlich wurde bereits 1881 die Möglichkeit untersucht, auf der Insel eine Batterie von 2 x 27 c zu platzieren. Letztendlich werden es 2 x 32 c sein, die 1887 hinter der Insel installiert werden und die kontinentale Klippe krönen. Diese Nebenbatterie besetzt die Spitze von Bertheaume, direkt hinter dem Fort. Eine Bewaffnungserklärung aus dem Jahr 1895 weist zwei nach SSO ausgerichtete 32-c-Geschütze aus; zwei weitere aus dem 24. Jahrhundert, die nach Südosten und Nordosten feuerten, und schließlich zwei Geschütze aus dem 16. Jahrhundert, die dieselbe Plattform einnahmen und in die gleiche Richtung nach Nordosten ausgerichtet waren. Alle diese Geschütze feuerten Barbetten. Auf beiden Seiten der Stellungen aus dem 32. Jahrhundert wurde ein Betonunterstand mit einer charakteristischen Kuppel gegossen. Ein für die damalige Zeit übliches Pulvermagazin dient heute als öffentlicher Empfangsbereich. Man sieht immer noch seine drei Laternenzinken und ein Segmentbogengewölbe. Die Schleuse am Eingang hat in der Achse der Lagertür einen Lichtschacht mit zwei versetzten Flächen, die mit kleinen weißen Steingutfliesen (10 x 10 cm oder 12 x 12 cm, … ich hätte es notieren sollen) ausgekleidet sind, im Vergleich zu den üblicherweise verwendeten 20 x 20 cm. Nach dem Bau des Lagers unter Fels wurde dieses Lager zur Lagerung von mit Melinit geladenen Projektilen genutzt. Ein zweiter Ausgang wurde dann vom linken Seitenstollen aus geschaffen, der senkrecht zur Achse des Lagers auf die Straße des Walls führte, gegenüber einem imposanten Erdwall (Ausgang später gegraben). Dieser Wall wurde inzwischen eingeebnet, und man sieht den Schachtkopf des Lastenaufzugs des Lagers unter dem Fels. Das Eintragungsregister dieses Felslagers stammt vom 16. Juli 1890. Gut geschützt durch dreizehn Meter Fels ist der Lagerraum 16,20 m lang und wird als audiovisueller Raum genutzt. Sein Zustand ist außergewöhnlich gut, und die gewellten Edelstahlbleche an der Decke sind noch vorhanden, ebenso wie Teile der Schienen und Ketten. Die Wände scheinen mit Spritzbeton verkleidet zu sein, und diese Arbeit ist alt, da der Putz ausgegraben wurde, um eine Vertiefung für eine Wandlampe zu schaffen. Es ist auch zu beachten, dass dies das einzige Felslager an diesem Ort ist, das über eine Treppenrampe verfügt. An der Landseite hatte diese Nebenbatterie einen Graben mit einer gemauerten Böschung. Der Graben wurde von drei Bastionen aus geschlagen. Weder die beiden 32 c Geschütze Modell 1870-71 auf M Modell 1882 P.A.-Lafetten noch die beiden 24 c Geschütze Modell 1876 G auf G.P.C.-Lafetten, die 1900 noch vor Ort waren, werden im Juni und August 1904 entfernt. Die Enden der Böschungsmauer waren herabfallende Äste. Ein kurzes Stück weiter westlich wurde im November und Dezember 1896 zur gleichen Zeit eine sogenannte untere Batterie aufgestellt, die nach Südosten ausgerichtet war und aus drei 95-mm-Geschützen bestand (eine vierte wird 1899 hinzugefügt). Hinter dieser wurden zwei weitere, sogenannte obere Batterien bewaffnet, eine (West 1899-1900) mit vier 270-mm-Mörsern (G) Modell 1889, die 1915 abgezogen und an die Front gebracht wurden, wo es dringend an schwerer Artillerie mangelte; die zweite (Ost – 1894) war mit 4 x 95 mm bewaffnet. Die gesamte Stellung versperrte den Zugang zur Schlucht, indem sie ihr Feuer mit dem der Batterie Toulinguet kreuzte. 1913 wurde eine Bewaffnung aus 4 x 24 c Modell 1870/87 und 4 x 138 mm vorgeschlagen, aber der Krieg unterbrach diesen Plan. Schließlich ist zu beachten, dass 1912 auf der Insel Arbeiten zur Installation eines 150-cm-Feuerscheinwerfers durchgeführt wurden. Dieser Projektor wird 1914 an Ort und Stelle sein; seine Fabrik und sein Tagesunterstand werden im alten Pulvermagazin der kleinen Insel eingerichtet. Wenn das Fort und seine Nebenbatterien für die Öffentlichkeit zugänglich sind, liegen die anderen drei Batterien außerhalb des Umkreises der Touristenzone. Von der unteren Batterie ist nur der Kopf des Betonunterstands für das Personal übrig, der vor dem Besucherparkplatz sichtbar ist. Die obere Batterie befindet sich weiter hinten auf einem Campingplatz, wo die beiden Blöcke der 95-mm-Batterie von der Straße aus sichtbar sind. Von den Bunkern und Feuerstellungen ist nichts mehr zu sehen. Alles ist versperrt. Unweit des Campingplatz-Rezeptionsgebäudes hingegen existiert noch der unterirdische Munitionsbunker (16 x 4 m – begrenzt durch einen 3 m breiten Vorraum mit schmalem Weg), ebenso wie auf der anderen Straßenseite der Geräteschuppen und das angeschlossene Hausmeisterhaus.

Vesting Brest, ten zuidwesten van de stad. Het fort, daterend uit 1689, is gevestigd op de top van een rotsachtig eilandje en biedt prachtige foto's, maar dat is niet alles, verre van dat. Op het eilandje vinden we, voor de bestudeerde periode, alleen de infrastructuur van een zoeklicht van 150 cm (vuurlichten), gebouwd tussen 1909 en 1913. De notulen van de Kustverdedigingscommissie van 19 februari 1886 vermelden dat er een aanbouwbatterij van Bertheaume in aanbouw is. In feite werd in 1881 de mogelijkheid onderzocht om een batterij van 2 x 27 c op het eilandje te plaatsen. Uiteindelijk zullen er in 1887 2 x 32 c achter het eilandje worden geïnstalleerd, bovenop de continentale klif. Deze aanbouwbatterij bevindt zich op de punt van Bertheaume, direct achter het fort. Een bewapeningsverklaring uit 1895 vermeldt twee 32 c kanonnen, gericht naar het zuidzuidoosten; twee andere van 24 c, vurend naar het zuidoosten en noordoosten en, ten slotte, twee 16 c kanonnen, die hetzelfde platform bezetten en dezelfde kant op gericht waren naar het noordoosten. Al deze kanonnen vuurden met barbette. Aan weerszijden van de 32 c emplacementen werd een betonnen schuilplaats met een karakteristieke koepel gegoten. Een kruitmagazijn, conventioneel voor die tijd, dient nu als een publieke ontvangstruimte. Het toont nog steeds zijn drie lampenkantelen en een segmentbooggewelf. De luchtsluis van de ingang heeft, in de as van de deur van het magazijn, een lichtkoker met twee verspringende vlakken bekleed met kleine witte aardewerken tegels (10 x 10 cm of 12 x 12 cm, … ik had het moeten vermelden) vergeleken met de 20 x 20 cm die gewoonlijk werden gebruikt. Na de bouw van het magazijn onder de rotsen, werd dit magazijn gebruikt voor de opslag van projectielen geladen met meliniet. Een tweede uitgang werd vervolgens gemaakt vanaf de linker zijgalerij, loodrecht op de as van de opslagplaats, naar de straat van de wal, tegenover een imposante aarden wal (uitgang later doorboord). Deze wal is nu geëgaliseerd en het is de schachtkop van de goederenlift van de opslagplaats onder de rots die te zien is. Het register van de inbeslagname van deze rotsopslagplaats dateert van 16 juli 1890. Goed beschermd door dertien meter rots, is de opslagruimte 16,20 m lang en wordt gebruikt als audiovisuele ruimte. De staat ervan is uitzonderlijk en de gegolfde roestvrijstalen platen zijn aan het plafond bevestigd, evenals een deel van de rails en kettingen. De muren lijken spuitbeton en dit werk is oud omdat het pleisterwerk werd uitgegraven om een holte voor een wandlamp te creëren. Opgemerkt moet worden dat dit de enige rotsopslagplaats is die hier wordt aangetroffen, met een traphelling. Aan de landzijde had deze bijgebouwbatterij een gracht met een beklede helling. De gracht werd uit drie bastions geslagen. Noch de twee 32c kanonnen van het model 1870-71 op M model 1882 P.A.-onderstellen, noch de twee 24c kanonnen van het model 1876 G op G.P.C.-onderstellen, die in 1900 nog steeds aanwezig waren, zullen in juni en augustus 1904 worden verwijderd. De uiteinden van de hellingmuur waren vallende takken. Een klein stukje naar het westen werd in november en december 1896 tegelijkertijd een zogenaamde lage batterij ingericht, gericht op het zuidoosten en bestaande uit drie 95 mm kanonnen (een vierde zal in 1899 worden toegevoegd). Achter deze laatste waren twee andere, hoge batterijen genaamd, bewapend, waarvan één (West 1899-1900) met vier 270 mm mortieren (G) model 1889, die in 1915 werden teruggetrokken om naar het front te worden overgebracht, waar zware artillerie schromelijk ontbrak; de tweede (Oost - 1894) was bewapend met 4 x 95 mm De hele positie blokkeerde de toegang tot de geul door het vuur ervan te kruisen met dat van de Toulinguet-batterij. In 1913 werd een bewapening van 4 x 24 c model 1870/87 en 4 x 138 mm voorgesteld, maar de oorlog onderbrak dit plan. Merk ten slotte op dat in 1912 op het eiland werd gewerkt aan de installatie van een 150 cm vuurlamp. Deze projector zal in 1914 op zijn plaats zijn; de fabriek en de dagschuilplaats zullen worden geïnstalleerd in het oude kruitmagazijn van het eilandje. Als het fort en de bijbatterijen open zijn voor het publiek, bevinden de andere drie batterijen zich buiten de omtrek van de toeristische zone. Van de onderste batterij blijft alleen de kop van de betonnen schuilplaats voor het personeel over, die zichtbaar is voor de bezoekersparkeerplaats. De bovenste batterij bevindt zich verder naar achteren, op een camping waar de twee blokken van de 95 mm-batterij vanaf de weg zichtbaar zijn. De bunkers en schietposities lijken nergens meer op. Alles is geblokkeerd. De ondergrondse munitiebunker (16 x 4 m - begrensd door een 3 m brede voorhal met een smal pad) daarentegen is nog steeds aanwezig, niet ver van de receptie van de camping, evenals aan de overkant van de weg de materiaalloods en de bijbehorende beheerderswoning.

Fortress Brest, SW of the city. The fort, dating from 1689, is established at the top of a rocky islet and allows for superb photos, but that is not all, far from it. On the islet, for the period studied, we only find the infrastructure of a 150 cm searchlight (firing lights) built between 1909 and 1913. The minutes of the Coastal Defense Commission of February 19, 1886 specify that an annex battery of Bertheaume is under construction. In fact, it was in 1881, that the possibility of placing a battery of 2 x 27 c was studied on the islet. Ultimately, it will be 2 x 32 c that will be installed, in 1887, behind the islet, capping the continental cliff. This annex battery occupies the Bertheaume point, immediately behind the fort. An armament statement from 1895 indicates two 32 c guns, facing SSE; two others of 24 c, firing towards SE and NE and, finally, two 16 c guns, occupying the same platform and facing the same way towards NE. All these guns fired barbette. On either side of the 32 c emplacements, a concrete shelter with a characteristic dome was cast. A powder magazine, conventional for the time, now serves as a public reception area. It still shows its three lamp battlements and a segmental arch vault. The airlock of its entrance has, in the axis of the door of the store, a light well with two offset surfaces lined with small white earthenware tiles (10 x 10 cm or 12 x 12 cm,…I should have noted it) compared to the 20 x 20 cm commonly used. After the construction of the store under rock, this store was devoted to the storage of projectiles loaded with melinite. A second exit was then provided from the left side gallery, opening perpendicular to the axis of the store, onto the street of the rampart, opposite an imposing earthen berm (exit pierced later). This berm has now been leveled and it is the shaft head of the goods lift of the store under rock that can be seen. The register of attachment of this rock store dates from July 16, 1890. Well protected by thirteen meters of rock, the storage room is 16.20 m long and is used as an audiovisual room. Its condition is exceptional and its corrugated stainless steel sheets are in place on the ceiling, as are part of the rails and chains. The walls appear gunite and this work is old because the plaster was dug out to create a hollow for a wall lamp. It should also be noted that this is the only rock store encountered in the place, with a staircase-ramp. On the land front, this annex battery had a ditch with a lined escarpment. The ditch was beaten from three bastions. Neither the two 32 c model 1870-71 guns on M model 1882 P.A. mounts, nor the two 24 c model 1876 G guns on G.P.C. mounts, still in place in 1900, will be removed in June and August 1904. The ends of the escarpment wall were falling branches. A short distance to the west, was fitted out in November and December 1896, at the same time, a so-called low battery, facing south-east and comprising three 95 mm pieces (a fourth will be added in 1899). To the rear of the latter, 2 others, called high batteries, were armed, for one (West 1899-1900) with four 270 mm mortars (G) model 1889 which were withdrawn in 1915 to be transferred to the front and, where heavy artillery was sorely lacking; the second (East - 1894) was armed with 4 x 95 mm The whole position, blocked access to the gully by crossing its fire with those of the Toulinguet battery. In 1913, an armament of 4 x 24 c model 1870/87 and 4 x 138 mm was proposed, but the war interrupted this plan. Finally, note that in 1912, work was carried out on the island to install a 150 cm firing light. This projector will be in place in 1914; its factory and day shelter will be installed in the old powder magazine of the islet. If the fort and its annex batteries are open to the public, the other three batteries are outside the perimeter of the tourist zone. Of the lower battery, only the head of the concrete shelter for the personnel remains, which is visible in front of the visitor parking lot. The upper battery is located further back, in a campsite where the two blocks of the 95 mm battery are visible from the road. The bunkers and firing positions no longer look like anything. Everything has been blocked. On the other hand, the underground ammunition bunker (16 x 4 m - bordered by a 3 m wide vestibule with a narrow track), still exists not far from the campsite reception building, as does, moreover, on the other side of the road, the equipment shed and the attached caretaker's house.

Pevnost Brest, jihozápadně od města. Pevnost z roku 1689 stojí na vrcholu skalnatého ostrůvku a umožňuje pořizovat vynikající fotografie, ale to zdaleka není vše. Na ostrůvku se v zkoumaném období nachází pouze infrastruktura 150cm hledacího světla (palebných světel) postaveného mezi lety 1909 a 1913. Zápis z jednání Komise pro obranu pobřeží ze dne 19. února 1886 uvádí, že se staví přístavní baterie Bertheaume. Ve skutečnosti se v roce 1881 zkoumala možnost umístění baterie 2 x 27 děl na ostrůvku. Nakonec to budou 2 x 32 děla, která budou v roce 1887 instalována za ostrůvkem, na vrcholu kontinentálního útesu. Tato přístavní baterie zaujímá mys Bertheaume, bezprostředně za pevností. Výpis zbroje z roku 1895 uvádí dva kanóny ráže 32 děl, směřující jihovýchodně; dva další kanóny ráže 24 cm, střílející směrem na jihovýchod a severovýchod, a konečně dva kanóny ráže 16 cm, které zaujímaly stejnou plošinu a směřovaly stejným směrem k severovýchodu. Všechna tato děla střílela z barbet. Po obou stranách postavení ráže 32 cm byl odlit betonový kryt s charakteristickou kopulí. Prachárna, tehdy konvenční, nyní slouží jako veřejná recepce. Stále má své tři lampové cimbuří a segmentovou klenbu. Přechodová komora jejího vstupu má v ose dveří skladu světelnou šachtu se dvěma odsazenými plochami obloženými malými bílými hliněnými dlaždicemi (10 x 10 cm nebo 12 x 12 cm,…měl jsem si to všimnout) oproti běžně používaným 20 x 20 cm. Po vybudování skladu pod skálou byl tento sklad určen ke skladování projektilů nabitých melinitem. Z levé boční galerie byl poté vytvořen druhý východ, otevírající se kolmo k ose skladu, na ulici valu, naproti impozantnímu hliněnému valu (východ byl proražen později). Tento násyp byl nyní srovnán a je vidět hlava šachty nákladního výtahu skladu pod skálou. Záznam o připojení tohoto kamenného skladu pochází ze 16. července 1890. Skladiště je dobře chráněno třinácti metry skály, je 16,20 m dlouhé a slouží jako audiovizuální místnost. Jeho stav je výjimečný a na stropě jsou vlnité plechy z nerezové oceli, stejně jako část kolejnic a řetězů. Stěny vypadají jako torkretované a tato práce je stará, protože omítka byla vykopána, aby se vytvořila prohlubeň pro nástěnnou lampu. Je třeba také poznamenat, že se jedná o jediné kamenné skladiště, které se v daném místě nachází, se schodišťovou rampou. Na pozemní straně měla tato přístavní baterie příkop s lemovaným srázem. Příkop byl vyhlouben ze tří bašt. Ani dvě děla 32 c vzor 1870-71 na lafetách M vzor 1882 P.A., ani dvě děla 24 c vzor 1876 G na G.P.C. Palubní desky, které byly stále na místě v roce 1900, budou odstraněny v červnu a srpnu 1904. Konce srázové zdi tvořily padající větve. Kousek na západ byla v listopadu a prosinci 1896 vybavena tzv. nízká baterie, směřující na jihovýchod a skládající se ze tří děl ráže 95 mm (čtvrtá bude přidána v roce 1899). V zadní části druhé baterie byly umístěny další dvě, nazývané vysoké baterie, vyzbrojeny, jedna (Západní 1899-1900) čtyřmi 270mm minomety (G) vzor 1889, které byly v roce 1915 staženy k přesunu na frontu, kde zoufale chybělo těžké dělostřelectvo; druhá (Východní - 1894) byla vyzbrojena 4 x 95 mm minomety. Celá pozice blokovala přístup k rokli křížením své palby s palbou baterie Toulinguet. V roce 1913 byla navržena výzbroj 4 x 24 c model 1870/87 a 4 x 138 mm, ale válka tento plán přerušila. Konečně je třeba poznamenat, že v roce 1912 probíhaly na ostrově práce na instalaci 150cm palebného světla. Tento projektor bude na místě v roce 1914; jeho tovární a denní kryt budou instalovány ve starém prachárně ostrůvku. Pokud budou pevnost a její přístavní baterie přístupné veřejnosti, ostatní tři baterie se nacházejí mimo obvod turistické zóny. Z dolní baterie zůstala pouze hlava betonového krytu pro personál, která je viditelná před parkovištěm pro návštěvníky. Horní baterie se nachází dále vzadu, v kempu, kde jsou z cesty viditelné dva bloky 95mm baterie. Bunkry a palebná postavení už nevypadají jako nic. Všechno bylo zablokováno. Na druhou stranu, nedaleko recepce kempu stále existuje podzemní muniční bunkr (16 x 4 m - ohraničený 3 m širokou předsíní s úzkou cestou), stejně jako na druhé straně silnice kůlna na techniku a připojený domek správce.