Place de Brest, immédiatement à l'ouest de la position de Bertheaume. Une centaine de mètres en retrait de la corniche de la falaise, une tour modèle 1811 n° 3, dont il ne subsiste que le niveau –1, engoncé au centre d'une fosse carrée de quelque 20 m de côté et de 4 m de profondeur, s'est vu accoler une usine électrique en béton pour deux groupes électrogènes. Un petit bâtiment faisant penser à une ancienne petite bergerie de quelques mètres carrés a été aménagé en corps de garde, avec créneau de défense sur les arrières immédiats. Sur la contrescarpe du flanc nord-est, une ligne de locaux avec latrines a été construite, mais l'époque n'a pu en être définie. Un sémaphore modèle 1861 type 1, abandonné, occupe le sommet (57 m alt) de la contrescarpe du front sud-est et il est relié à la toiture de l'usine électrique par une passerelle en béton, sous laquelle on a établi, sur toute la longueur et largeur restante du fossé, des citernes en béton. En avant, au bord de la falaise, se trouve un poste directeur de tir à trois visières. Bien que réutilisé par les Allemands durant la Seconde Guerre, ce poste est bel et bien français. Il fut en effet question d'installer ici le poste de commandement du groupe de Bertheaume, mais après avoir renoncé à l'installer dans la tour modèle en 1903-04, en décembre 1912, il occupait provisoirement le sémaphore. Le poste bétonné actuel date très probablement de l'entre-deux-guerres. De nombreux volets métalliques sont encore en place devant la visière supérieure. En contrebas, quelques mètres au-dessus de l'eau, se trouvent, décalées en hauteur, deux casemates en béton pour, chacune, un projecteur (feux chercheurs) de 150 cm. Leur embrasure, très large, témoigne d'un vaste champ d'investigation. Au plafond, on distingue encore les vestiges du rail sur lequel était fixé le pivot de la cloche tournante officiant comme un volet obturateur et pouvant au besoin protéger les flancs du projecteur lorsque celui-ci explorait l'entrée du goulet. Nous n'avons jamais rencontré un tel dispositif ailleurs et la désignation même de "cloche tournante sur pivot supérieur" a été dénichée fortuitement en avril 2011 dans les archives du 4è arrondissement maritime (Rochefort) par notre ami et contributeur Stéphane Heurlier. Chaque casemate est reliée par voie métrique à un abri sous roc sis quelques dizaines de mètres en arrière. Ces infrastructures, bien que projetées depuis le 19 octobre 1900, après bon nombre de tergiversations, ne seront commencées qu'en 1911 et les deux projecteurs ne seront en place qu'en avril 1914. Leur poste de commande se trouve quelque part dans la falaise, mais nous ne l'avons pas trouvé, pensant erronément qu'il était dans l'abri bétonné en avant du sémaphore. Le site, surtout les casemates pour projecteur, est superbe et libre d'accès. Notons qu'en décembre 1914, on trouve une batterie de semonce, très probablement à proximité du sémaphore, composée de 2 canons de 90 mm modèle 1878. La batterie installée ici lors de la construction de la tour modèle 1811 était appelée «  batterie Augereau  ». En fébrier 2011, un second passage nous fit constater que le sémaphore est devenu propriété privée et que le creux de l'usine électrique ainsi que la base de la tour modèle, donc plus prosaïquement, le fossé de cette dernière, a été remblayé. L'ensemble en devient nettement moins compréhensible pour celui n'ayant pas eu la chance de voir le site dans son intégrité. Du côté des postes de combat et abris de jour, la situation demeurait inchangée. Trouvé orthographié « Créachemeur ».

Festung von Brest, unmittelbar westlich der Position von Bertheaume. Hundert Meter hinter dem Felsvorsprung steht ein Turm Nr. 3 aus dem Jahr 1811, von dem nur noch Ebene -1 übrig ist. Er ist in der Mitte einer quadratischen Grube mit etwa 20 m Seitenlänge und 4 m Tiefe eingekeilt und verfügt über ein Betonkraftwerk für zwei Generatoren. Ein kleines Gebäude von wenigen Quadratmetern, das an einen alten Schafstall erinnert, wurde in ein Wachhaus umgebaut und verfügt unmittelbar dahinter über eine Verteidigungszinnen. Auf der Kontereskarpe der Nordostflanke wurde eine Reihe von Gebäuden mit Latrinen errichtet, deren Bauzeit jedoch nicht ermittelt werden konnte. Ein verlassener Semaphorturm, Modell 1, Typ 1, aus dem Jahr 1861, steht auf der Spitze (57 m ü. M.) der Kontereskarpe der Südostfront und ist durch einen Betonsteg mit dem Dach des Kraftwerks verbunden, unter dem über die gesamte verbleibende Länge und Breite des Grabens Betontanks errichtet wurden. Davor, am Rand der Klippe, befindet sich ein Feuerleitstand mit drei Visieren. Obwohl dieser Posten im Zweiten Weltkrieg von den Deutschen wiederverwendet wurde, ist er tatsächlich französisch. Es gab tatsächlich Gespräche darüber, hier den Kommandoposten von Bertheaumes Gruppe einzurichten, aber nachdem man die Idee, ihn 1903/04 im Modellturm zu installieren, aufgegeben hatte, belegte er im Dezember 1912 vorübergehend den Semaphorturm. Der aktuelle Betonpfosten stammt höchstwahrscheinlich aus der Zwischenkriegszeit. Vor dem oberen Visier sind noch viele Metallläden angebracht. Darunter, einige Meter über dem Wasser, befinden sich zwei versetzte Betonkasematten mit jeweils einem 150 cm großen Suchscheinwerfer (Suchscheinwerfern). Ihre sehr breite Schießscharte zeugt von einem riesigen Untersuchungsgebiet. An der Decke sind noch die Reste der Schiene zu sehen, an der der Zapfen der rotierenden Glocke befestigt war. Diese diente als Verschluss und schützte die Seiten des Projektors, als dieser den Eingang zur Schlucht erkundete. Wir sind nirgendwo sonst auf ein solches Gerät gestoßen, und die Bezeichnung „rotierende Glocke auf oberem Zapfen“ wurde im April 2011 zufällig in den Archiven des 4. Seebezirks (Rochefort) von unserem Freund und Mitarbeiter Stéphane Heurlier entdeckt. Jede Kasematte ist durch eine metrische Schiene mit einem Felsunterstand verbunden, der sich einige Dutzend Meter dahinter befindet. Obwohl diese Infrastrukturen seit dem 19. Oktober 1900 geplant waren, wurde nach langem Zögern erst 1911 mit dem Bau begonnen, und die beiden Scheinwerfer wurden erst im April 1914 aufgestellt. Ihr Kommandoposten befindet sich irgendwo in der Klippe, aber wir haben ihn nicht gefunden, da wir fälschlicherweise dachten, er befände sich im Betonunterstand vor dem Semaphor. Der Standort, insbesondere die Kasematten für die Scheinwerfer, ist hervorragend und frei zugänglich. Beachten Sie, dass im Dezember 1914 höchstwahrscheinlich in der Nähe des Semaphors eine Warnbatterie gefunden wurde, die aus zwei 90-mm-Geschützen Modell 1878 bestand. Die hier während des Baus des Turms Modell 1811 installierte Batterie wurde „Augereau-Batterie“ genannt. Im Februar 2011 stellten wir bei einem zweiten Besuch fest, dass das Signal in Privatbesitz übergegangen war und dass die Grube des Kraftwerks sowie der Sockel des Modellturms und damit, prosaischer, dessen Graben zugeschüttet worden waren. Für diejenigen, die das Gelände nicht vollständig besichtigen konnten, ist das Ganze viel unverständlicher. Was die Kampfstellungen und Tagesunterkünfte betrifft, blieb die Situation unverändert. Gefunden mit der Schreibweise „Créachemeur“.

Vesting van Brest, direct ten westen van de positie van Bertheaume. Honderd meter achter de rotsrichel staat een toren nr. 3 uit 1811, waarvan alleen niveau -1 nog over is. Deze toren staat ingeklemd in het midden van een vierkante kuil van ongeveer 20 meter aan elke kant en 4 meter diep. Aan de toren is een betonnen elektriciteitscentrale voor twee generatoren bevestigd. Een klein gebouwtje van een paar vierkante meter, dat doet denken aan een oude schaapskooi, is omgebouwd tot wachthuis, met een verdedigingskanteel direct aan de achterzijde. Op de contrescarp van de noordoostelijke flank werd een rij gebouwen met latrines gebouwd, maar de datering ervan kon niet worden vastgesteld. Een verlaten seinpaaltoren van model 1 uit 1861, type 1, bezet de top (57 m hoogte) van de contrescarp van het zuidoostelijke front en is verbonden met het dak van de elektriciteitscentrale door een betonnen loopbrug, waaronder over de gehele resterende lengte en breedte van de gracht betonnen tanks zijn gebouwd. Aan de voorzijde, aan de rand van de klif, bevindt zich een vuurleidingspost met drie vizieren. Hoewel deze post tijdens de Tweede Wereldoorlog door de Duitsers werd hergebruikt, is deze inderdaad Frans. Er werd inderdaad gesproken over de installatie van de commandopost van Bertheaumes groep hier, maar nadat men in 1903-04 het idee om deze in de modeltoren te installeren had laten varen, werd deze in december 1912 tijdelijk in de seinpaaltoren geplaatst. De huidige betonnen post dateert hoogstwaarschijnlijk uit het interbellum. Veel metalen luiken bevinden zich nog steeds voor het bovenste vizier. Beneden, enkele meters boven het water, bevinden zich twee verspringende betonnen kazematten, elk met een zoeklicht van 150 cm. Hun zeer brede schietgat getuigt van een enorm onderzoeksgebied. Aan het plafond zijn nog steeds de resten te zien van de rail waaraan het draaipunt van de draaiklok was bevestigd. Deze diende als luik en beschermde de zijkanten van de projector bij het verkennen van de ingang van de geul. We zijn een dergelijk apparaat nergens anders tegengekomen en de aanduiding "draaiklok op bovenste draaipunt" werd in april 2011 toevallig opgegraven in de archieven van het 4e maritieme district (Rochefort) door onze vriend en medewerker Stéphane Heurlier. Elke kazemat is via een metrisch spoor verbonden met een rotsschuilplaats enkele tientallen meters verderop. Deze infrastructuur, hoewel al sinds 19 oktober 1900 gepland, zal na veel uitstel pas in 1911 van start gaan en de twee zoeklichten zullen pas in april 1914 op hun plaats zijn. Hun commandopost bevindt zich ergens in de klif, maar we hebben hem niet gevonden, omdat we ten onrechte dachten dat hij zich in de betonnen schuilplaats vóór de semafoor bevond. De locatie, met name de kazematten voor de zoeklicht, is prachtig en vrij toegankelijk. Merk op dat in december 1914 een waarschuwingsbatterij werd gevonden, hoogstwaarschijnlijk vlakbij de semafoor, bestaande uit twee 90 mm kanonnen van model 1878. De batterij die hier tijdens de bouw van de toren van model 1811 was geïnstalleerd, heette de "Augereau-batterij". In februari 2011 realiseerden we ons bij een tweede bezoek dat de semafoor privébezit was geworden en dat de holte van de elektriciteitscentrale, evenals de voet van de modeltoren, en dus, prozaïscher gezegd, de gracht van de laatste, waren opgevuld. Het geheel wordt veel minder begrijpelijk voor degenen die de locatie niet in zijn geheel hebben kunnen bekijken. Wat de gevechtsposities en dagschuilplaatsen betreft, bleef de situatie ongewijzigd. Gevonden met de speling "Créachemeur".

Fortress of Brest, immediately west of the position of Bertheaume. A hundred meters back from the cliff ledge, a model 1811 tower No. 3, of which only level -1 remains, wedged in the center of a square pit some 20 m on each side and 4 m deep, has had a concrete electrical plant for two generators attached to it. A small building reminiscent of an old small sheepfold of a few square meters has been converted into a guardhouse, with a defensive crenel on the immediate rear. On the counterscarp of the northeast flank, a line of premises with latrines was built, but the date could not be determined. An abandoned model 1861 type 1 semaphore tower occupies the summit (57 m alt) of the counterscarp of the south-eastern front and is connected to the roof of the power plant by a concrete footbridge, under which concrete tanks have been built over the entire remaining length and width of the ditch. In front, at the edge of the cliff, is a three-visor firing control post. Although reused by the Germans during the Second World War, this post is indeed French. There was indeed talk of installing the command post of Bertheaume's group here, but after abandoning the idea of installing it in the model tower in 1903-04, in December 1912, it temporarily occupied the semaphore tower. The current concrete post most likely dates from the interwar period. Many metal shutters are still in place in front of the upper visor. Below, a few meters above the water, are two offset concrete casemates, each with a 150 cm searchlight (search lights). Their very wide embrasure testifies to a vast field of investigation. On the ceiling, we can still see the remains of the rail on which the pivot of the rotating bell was fixed, acting as a shutter and able to protect the sides of the projector when it explored the entrance to the gully. We have never encountered such a device elsewhere and the very designation "rotating bell on upper pivot" was unearthed by chance in April 2011 in the archives of the 4th maritime district (Rochefort) by our friend and contributor Stéphane Heurlier. Each casemate is connected by a metric track to a rock shelter located a few dozen meters behind. These infrastructures, although planned since October 19, 1900, after a good deal of procrastination, will not be started until 1911 and the two searchlights will not be in place until April 1914. Their command post is located somewhere in the cliff, but we did not find it, mistakenly thinking that it was in the concrete shelter in front of the semaphore. The site, especially the casemates for the searchlight, is superb and freely accessible. Note that in December 1914, a warning battery was found, most probably near the semaphore, composed of two 90 mm model 1878 guns. The battery installed here during the construction of the model 1811 tower was called the "Augereau battery". In February 2011, a second visit made us realize that the semaphore had become private property and that the hollow of the power plant as well as the base of the model tower, and therefore more prosaically, the latter's ditch, had been filled in. The whole thing becomes much less understandable for those who have not had the chance to see the site in its entirety. As for the combat positions and day shelters, the situation remained unchanged. Found spelled "Créachemeur".

Pevnost Brest, bezprostředně západně od pozice Bertheaume. Sto metrů od útesu stojí věž č. 3 model 1811, z níž se dochovalo pouze patro -1, vklíněná uprostřed čtvercové jámy o straně asi 20 m a hloubce 4 m. K ní byla připojena betonová elektrárna pro dva generátory. Malá budova připomínající starý malý ovčín o rozloze několika metrů čtverečních byla přestavěna na strážnici s obranným sbíjením v bezprostřední zadní části. Na protiskluzu severovýchodního křídla byla postavena řada prostor s latrínami, ale datum nebylo možné určit. Opuštěná semaforová věž model 1 model 1861 zabírá vrchol (57 m n. m.) protiskluzu jihovýchodní fronty a je se střechou elektrárny spojena betonovou lávkou, pod níž jsou po celé zbývající délce a šířce příkopu vybudovány betonové nádrže. Vpředu, na okraji útesu, se nachází tříhledové palebné řídící stanoviště. Ačkoli jej Němci během druhé světové války znovu používali, je skutečně francouzský. O instalaci velitelského stanoviště Bertheaumeho skupiny zde se sice mluvilo, ale poté, co se v letech 1903-04 od myšlenky na jeho instalaci do modelové věže upustilo, v prosinci 1912 dočasně obsadilo semaforovou věž. Současné betonové stanoviště s největší pravděpodobností pochází z meziválečného období. Před horním hledím je stále mnoho kovových okenic. Dole, několik metrů nad vodou, se nacházejí dvě odsazené betonové kasematy, každá se 150cm světlometem (hledacími světly). Jejich velmi široká střílna svědčí o rozsáhlém poli výzkumu. Na stropě stále vidíme zbytky kolejnice, na které byl upevněn čep otočného zvonu, který fungoval jako okenice a dokázal chránit boky projektoru, když zkoumal vstup do rokle. S takovým zařízením jsme se nikde jinde nesetkali a samotné označení „rotující zvon na horním čepu“ bylo náhodou objeveno v dubnu 2011 v archivech 4. námořního distriktu (Rochefort) naším přítelem a přispěvatelem Stéphanem Heurlierem. Každá kasemata je metrickou kolejí propojena s kamenným krytem, který se nachází několik desítek metrů za ní. Tato infrastruktura, ačkoli byla plánována již od 19. října 1900, po značném otálení nebyla zahájena dříve než v roce 1911 a dva světlomety budou na místě až v dubnu 1914. Jejich velitelské stanoviště se nachází někde v útesu, ale my jsme ho nenašli, protože jsme se mylně domnívali, že je v betonovém krytu před semaforem. Místo, zejména kasematy pro světlomet, je vynikající a volně přístupné. Všimněte si, že v prosinci 1914 byla nalezena výstražná baterie, s největší pravděpodobností poblíž semaforu, složená ze dvou 90mm kanónů vzoru 1878. Baterie instalovaná zde během stavby věže modelu 1811 se nazývala „baterie Augereau“. V únoru 2011 jsme si při druhé návštěvě uvědomili, že semafor se stal soukromým majetkem a že prohlubeň elektrárny i základna modelové věže, a tedy prozaičtěji i její příkop, byly zasypány. Celá věc se stává mnohem méně srozumitelnou pro ty, kteří neměli možnost vidět místo v celém rozsahu. Pokud jde o bojové pozice a denní kryty, situace zůstala nezměněna. Nalezeno napsáno „Créachemeur“.