Place de Brest, presqu'île de Roscanvel. Il s'agit de l'extrémité nord de la presqu'île de Roscanvel, position éminemment stratégique croisant ses feux avec la position du Portzic en vis-à-vis. Après s'être emparés de la pointe en mars 1594, les Espagnols, débarqués à Camaret, y aménagent un premier fort dont ils seront délogés en novembre de la même année. Vauban fera aménager, une vingtaine de mètres au-dessus des flots, une batterie basse pour 25 canons, batterie enrobant littéralement la pointe rocheuse. En 1749, on construit un fort sur le plateau sommital, (± 65 m/alt), fort dont la gorge barre toute la largeur de l'éperon, avec fossé et courtine pour couvrir l'entrée. Ensuite, un peu en arrière du fort, c'est une tour type 1811 modèle n°1 qui, à 70 m/alt, est érigée en 1812. Viendront alors les vastes aménagements de la fin du XIXè siècle qui verront s'établir sur la corniche supérieure pas moins de six batteries, dont une pour canons de 32 c, et quelques bâtiments dont la fonction précise nous a parfois échappé. Sous la courtine du vieux fort de 1749, on a creusé, vers 1890, un vaste magasin sous roc. On y descend par un escalier rectiligne de 40 marches de 21 cm, soit 8,4 m de profondeur, ce à quoi il faut ajouter la hauteur du fossé au fond duquel l'entrée se situe, soit environ 4 m. Ce magasin, creusé entre 1890 et 1893 et pourvu de deux monte-charge débouchant chacun dans un coin de la courtine du vieux fort de 1749, affecte une longueur de 30 m pour 4 m de largeur. Un rail en parcourt le plafond dans l'axe des locaux et un égout s'échappe en courbe vers le nord-ouest. Immédiatement en arrière de la batterie de 32 c, un petit tunnel étroit permet d'accéder au sentier descendant vers les batteries basses comprenant une batterie de rupture sous roc, et une seconde pour canons de petit calibre, batteries derrière lesquelles subsistent quelques bâtiments en maçonnerie. Aujourd'hui tout le site est d'accès libre. Seule la tour modèle 1811 (dont les Allemands ont arasé la plate-forme sommitale) est fermée ainsi qu'une traverse-abri de la batterie de 32c. Du fort Espagnol, il ne reste rien, tandis que l'essentiel de la gorge du fort de 1749 subsiste.

Festung von Brest, Halbinsel Roscanvel. Dies ist die Nordspitze der Halbinsel Roscanvel, eine strategisch äußerst wichtige Position, die sich im Feuergefecht mit der gegenüberliegenden Stellung von Portzic befindet. Nach der Einnahme dieser Landspitze im März 1594 errichteten die Spanier, die in Camaret landeten, dort ein erstes Fort, aus dem sie im November desselben Jahres vertrieben wurden. Vauban ließ etwa zwanzig Meter über den Wellen eine niedrige Batterie für 25 Kanonen errichten, die die felsige Landspitze buchstäblich umschloss. 1749 wurde auf dem Gipfelplateau (± 65 m/H) ein Fort errichtet, dessen Schlucht die gesamte Breite des Ausläufers versperrte und dessen Eingang mit einem Graben und einer Kurtine geschützt war. Etwas hinter dem Fort befindet sich ein Turm Typ 1811, Modell Nr. 1, der 1812 auf 70 m Höhe errichtet wurde. Dann folgten die umfangreichen Entwicklungen Ende des 19. Jahrhunderts, in deren Rahmen auf dem oberen Gesims nicht weniger als sechs Batterien errichtet wurden, darunter eine für 32-cm-Kanonen, und einige Gebäude, deren genaue Funktion uns manchmal entgangen ist. Unter dem Vorhang des alten Forts von 1749 wurde um 1890 ein riesiges Magazin unter dem Felsen gegraben. Man steigt dort über eine gerade Treppe mit 40 Stufen von 21 cm oder 8,4 m Tiefe hinab, zu der noch die Höhe des Grabens hinzugerechnet werden muss, an dessen Grund sich der Eingang befindet, also etwa 4 m. Dieses Magazin, das zwischen 1890 und 1893 gegraben wurde und mit zwei Lastenaufzügen ausgestattet ist, die jeweils in eine Ecke der Vorhangfassade des alten Forts von 1749 führen, ist 30 m lang und 4 m breit. Ein Geländer verläuft entlang der Decke in der Achse des Geländes, und ein Abwasserkanal führt nach Nordwesten. Unmittelbar hinter der Batterie 32c führt ein kleiner, schmaler Tunnel zu dem Weg, der zu den unteren Batterien hinabführt, darunter eine Breschenbatterie unter Fels und eine zweite für Kleinkaliberkanonen. Hinter diesen Batterien befinden sich noch einige gemauerte Gebäude. Heute ist das gesamte Gelände frei zugänglich. Nur der Modellturm von 1811 (dessen Gipfelplattform von den Deutschen eingeebnet wurde) ist geschlossen, ebenso wie ein Schutzübergang der Batterie 32c. Von dem spanischen Fort ist nichts mehr übrig, während der größte Teil der Schlucht des Forts von 1749 noch erhalten ist.

Vesting van Brest, schiereiland Roscanvel. Dit is de noordpunt van het schiereiland Roscanvel, een uiterst strategische positie die het vuur kruist met de tegenoverliggende positie van Portzic. Nadat ze de punt in maart 1594 hadden veroverd, bouwden de Spanjaarden, die bij Camaret landden, daar een eerste fort, waaruit ze in november van datzelfde jaar werden verdreven. Vauban liet een kleine batterij voor 25 kanonnen bouwen, ongeveer twintig meter boven de golven, een batterij die de rotspunt letterlijk omsloot. In 1749 werd er een fort gebouwd op het topplateau, (± 65 m/hoogte), een fort waarvan de kloof de volledige breedte van de uitloper blokkeerde, met een gracht en een ringmuur om de ingang te bedekken. Iets achter het fort staat een toren van het type 1811, model nr. 1, die in 1812 werd gebouwd met een hoogte van 70 m/h. Aan het einde van de 19e eeuw vonden grote ontwikkelingen plaats, waarbij op de bovenste kroonlijst maar liefst zes batterijen werden gebouwd, waaronder één voor 32 kanonnen, en enkele gebouwen waarvan de precieze functie ons soms is ontgaan. Onder het gordijn van het oude fort uit 1749 werd rond 1890 een enorm magazijn onder de rots uitgegraven. Men daalt daar af via een rechte trap met 40 treden van 21 cm, oftewel 8,4 m diep, waarbij de hoogte van de greppel, onderaan de ingang, moet worden opgeteld, oftewel ongeveer 4 m. Dit magazijn, gegraven tussen 1890 en 1893, is uitgerust met twee goederenliften, die elk uitkomen in een hoek van de gordijnmuur van het oude fort uit 1749, en is 30 m lang en 4 m breed. Een rail loopt langs het plafond in de as van het terrein en een riool buigt af naar het noordwesten. Direct achter de 32e-eeuwse batterij geeft een kleine, smalle tunnel toegang tot het pad dat afdaalt naar de lagere batterijen, waaronder een batterij voor het doorbreken van de rots en een tweede batterij voor kanonnen van klein kaliber. Achter deze batterijen zijn nog enkele stenen gebouwen te zien. Tegenwoordig is het hele terrein vrij toegankelijk. Alleen de toren uit 1811 (waarvan het topplatform door de Duitsers werd geëgaliseerd) is gesloten, evenals een schuilplaats van de 32e-eeuwse batterij. Van het Spaanse fort is niets meer over, terwijl het grootste deel van de kloof van het fort uit 1749 bewaard is gebleven.

Fortress of Brest, Roscanvel Peninsula. This is the northern tip of the Roscanvel Peninsula, an eminently strategic position crossing fire with the opposite position of Portzic. After seizing the point in March 1594, the Spanish, who landed at Camaret, built a first fort there, from which they were dislodged in November of the same year. Vauban had a low battery for 25 cannons built about twenty meters above the waves, a battery literally enveloping the rocky point. In 1749, a fort was built on the summit plateau, (± 65 m/alt), a fort whose gorge blocked the entire width of the spur, with a ditch and curtain wall to cover the entrance. Then, a little behind the fort, there is a tower type 1811 model n°1 which, at 70 m/alt, was erected in 1812. Then came the vast developments of the end of the 19th century which saw the establishment on the upper cornice of no less than six batteries, including one for 32 c cannons, and some buildings whose precise function has sometimes escaped us. Under the curtain of the old fort of 1749, a vast magazine was dug under rock around 1890. One descends there by a straight staircase of 40 steps of 21 cm, or 8.4 m deep, to which must be added the height of the ditch at the bottom of which the entrance is located, or about 4 m. This magazine, dug between 1890 and 1893 and equipped with two freight elevators, each opening into a corner of the curtain wall of the old 1749 fort, is 30 m long and 4 m wide. A rail runs along the ceiling in the axis of the premises and a sewer curves out towards the northwest. Immediately behind the 32 c battery, a small narrow tunnel provides access to the path descending towards the lower batteries, including a breaching battery under rock, and a second for small caliber cannons, batteries behind which some masonry buildings remain. Today the entire site is freely accessible. Only the 1811 model tower (whose summit platform was leveled by the Germans) is closed, as is a shelter traverse of the 32 c battery. Nothing remains of the Spanish fort, while most of the gorge of the 1749 fort remains.

Náměstí Brest, poloostrov Roscanvel. Toto je severní cíp poloostrova Roscanvel, strategicky významná pozice, kde se kříží palba s opačnou pozicí Portzicu. Poté, co Španělé, kteří se vylodili v Camaretu, dobyli tento mys v březnu 1594, postavili zde první pevnost, ze které byli v listopadu téhož roku vytlačeni. Vauban nechal asi dvacet metrů nad vlnami postavit nízkou baterii pro 25 děl, která doslova obklopovala skalnatý mys. V roce 1749 byla na vrcholové plošině (± 65 m nadmořské výšky) postavena pevnost, jejíž rokle blokovala celou šířku výběžku, s příkopem a opláštěním, které kryly vchod. Pak, kousek za pevností, se nachází věž typu 1811 model č. 1, která byla s nadmořskou výškou 70 m postavena v roce 1812. Poté následovala rozsáhlá výstavba konce 19. století, v rámci které bylo na horní římse zřízeno nejméně šest baterií, včetně jedné pro 32 děl, a několik budov, jejichž přesná funkce nám někdy unikla. Pod oponou staré pevnosti z roku 1749 byl kolem roku 1890 vykopán pod skálou rozsáhlý sklad. Sestupuje se tam po rovném schodišti o 40 schodech o výšce 21 cm, tj. hlubokém 8,4 m, k čemuž je třeba připočítat výšku příkopu, na jehož dně se nachází vchod, tj. asi 4 m. Tento sklad, vykopaný mezi lety 1890 a 1893 a vybavený dvěma nákladními výtahy, z nichž každý ústí do rohu opony staré pevnosti z roku 1749, je 30 m dlouhý a 4 m široký. Podél stropu v ose areálu vede kolejnice a směrem na severozápad se vine kanalizace. Bezprostředně za baterií 32. c. se nachází malý úzký tunel, který vede dolů k dolním bateriím. V něm je jedna baterie proražená pod skálou a druhá pro malorážní děla. Za bateriemi se dochovaly některé zdivostavby. Dnes je celý areál volně přístupný. Uzavřená je pouze věž z roku 1811 (jejíž vrcholovou plošinu srovnali se zemí Němci) a také krytý traverz 32. c. Z španělské pevnosti se nic nezůstalo, zatímco většina rokle pevnosti z roku 1749 se dochovala.