Place de Brest, presqu'île de Roscanvel. Une tour modèle 1811, de type 1, qui, à la différence de celle de la pointe des Espagnols, n'a pas été étêtée, peut constituer le point de départ de la visite de cette position. La tour, construite en 1813, en est le seul élément qui se situe à l'est de la D 355. Un peu plus au sud, noyée dans la végétation, se situe la batterie dite "du plateau", pour canons de 100 mm. Le projet de sa construction remonte à 1888 et concernait une batterie de 6 x 100 mm, mais ce projet fut réduit à une batterie de 4 pièces lors de sa construction entre 1898 et 1900. Ses 4 canons M de 100 mm modèle 1881 sur affûts Vavasseur sont repris aux états d'armement de 1900 et 1914. Immanquablement, les regards sont attirés par un espace plus dégagé, au nord-ouest de la tour Napoléon. Des blocs de béton sont repérables un peu partout. Ce sont les vestiges d'une batterie de Flak lourde (105 mm) allemande. Ici, vers 1890, on émit l'idée d'installer une batterie haute pour canons de 32 c, mais la présence du poste commandant les torpilles de fond rendit impossible ce dessein. On voulut alors le déplacer plus à l'est au lieu-dit Kerlaër (59 m/alt), mais le secteur de tir étant par trop diminué, on y renonça. Parmi les projets demeurés dans les cartons, nous noterons aussi celui d'installer 4 mortiers de 30 c. Lorsque l'on est face à la mer, c'est n on loin de l'amer qu'il convient de rechercher les vestiges du poste de commandement du secteur du goulet ? En effet, sur la gauche le blockhaus avec deux visières en décalage latéral date, lui, de l'Entre-deux-guerres. Près de l'amer se trouvait aussi le poste de commande des projecteurs et le poste extérieur de la ligne de torpilles de fond. D'ici, les vues sur le Mengant et le Minou, au nord du goulet, sont superbes. Le sentier étroit qui mène à la batterie basse longe cet observatoire. Une descente assez aisée vous conduit à l'extrémité sud de la batterie voulue par Vauban et construite de 1689 à 1694. Creusée dans le rocher, elle est constituée d'une plate-forme de 150 mètres de longueur, avec parapet de tir. Les créneaux des 29 à 32 canons, seront obturés par la suite, les pièces installées ultérieurement tireront donc à barbette. Un casernement pour 60 hommes était installé sur le plateau sommital. La batterie de 4 x 47 mm T.R. sera installée après 1882. Ses 4 canons du modèle M de 47 mm modèle 1885 T.R. sur affûts M modèle 1885 à crinoline sont repris aux états d'armement de 1900 et 1914, et ce, bien qu'il ait été considéré que l'emplacement était devenu dangereux pour les servants qui pourraient pâtir de tirs contre le rocher auquel la batterie était adossée. Un petit abri de 4,5 x 3 m sera creusé dans le roc en arrière des deux premiers emplacements de tir pour abriter les munitions de 47 mm. C'est dans cette batterie qu'est installé en 1884 et à titre provisoire le premier projecteur de Brest. En 1895, il est réputé s'y trouver 2 projecteurs de 90 cm, nombre ramené à 1 seul (feu chercheur), de même calibre dont l'abri est aménagé en 1885. On descend dans cet abri par un escalier sis au beau milieu de la plate-forme, et par lequel il est permis de rejoindre le pied de l'escarpe. Ainsi, nous pouvons notamment nous rendre compte de la qualité des maçonneries et, en étant prudent, aller constater la longueur du creusement dans le rocher pour le passage des obus de la batterie de rupture. En effet, au nord de la plate-forme, en 1888, on a installé là une batterie de rupture pour deux canons de 32 c. Un premier projet de 1882, proposait de creuser le rocher pour y placer 3 canons de 32 c, nombre ramené ultérieurement à 2 canons M de 32 c modèle 1870-84 sur affûts M modèle 1888 qui seront encore repris aux états d'armement de 1900 et 1914. Les embrasures sont très en retrait du parapet de la plate-forme Vauban. Les deux corridors étroits matérialisant l'azimut fixe des canons, apparaissent à ciel ouvert dans le plafond de la plate-forme, passent sous le parapet et se prolongent encore au- delà, vers le goulet. C'est un des spectacles parmi les plus impressionnants qu'il nous ait été donné de contempler durant notre séjour. Les cheminées d'évacuation de fumées de tirs sont, pour l'une, dans un petit local spécialement creusé dans le roc à cet effet, pour l'autre, protégée par un bloc de béton pyramidal, bien plus haut dans la falaise. Comment donc a-t-on fait pour creuser ce second conduit ? Pour accéder à la batterie, il faut emprunter un escalier à l'extrémité nord-ouest de la plate-forme, escalier donnant sur un petit quai par où ont été retirées les pièces en août 1915. Ceci dit en passant, c'est la seule batterie de rupture du goulet à posséder une entrée en plan incliné. Le magasin à projectiles est en assez bon état, mais ce sont les embrasures et leur prolongement extérieur qui font que la visite de cette batterie compte dans une vie d'amateur de fortifications.

Festung von Brest, Halbinsel Roscanvel. Ein Turm Modell 1, Typ 1, Modell 1811, der im Gegensatz zu dem der Pointe des Espagnols nicht überragt wurde, kann Ausgangspunkt für einen Besuch dieser Position sein. Der 1813 erbaute Turm ist das einzige Element östlich der D 355. Etwas weiter südlich, versteckt in der Vegetation, befindet sich die sogenannte „Plateau“-Batterie für 100-mm-Geschütze. Das Bauprojekt stammt aus dem Jahr 1888 und sah eine Batterie von 6 x 100 mm vor, wurde jedoch während der Bauzeit zwischen 1898 und 1900 auf eine Batterie von 4 Stück reduziert. Die 4 M-Geschütze des 100-mm-Modells 1881 auf Vavasseur-Lafetten stammen aus den Rüstungsständen von 1900 und 1914. Der Blick wird unweigerlich auf einen offeneren Raum nordwestlich des Napoleonturms gelenkt. Überall sind Betonblöcke zu sehen. Dies sind die Überreste einer schweren deutschen Flakbatterie (105 mm). Hier wurde um 1890 die Idee vorgebracht, eine Hochbatterie für 32 C-Geschütze zu installieren, aber die Anwesenheit des Kommandopostens für die Bodentorpedos machte diesen Plan unmöglich. Man beschloss daraufhin, sie weiter nach Osten an einen Ort namens Kerlaër (59 m/Höhe) zu verlegen, aber der Feuersektor war zu klein, sodass man davon abkam. Zu den noch in Planung befindlichen Projekten gehört auch die Installation von vier Mörsern des 30. Jahrhunderts. Wenn man aufs Meer blickt, ist es nicht weit vom Orientierungspunkt, wo man nach den Überresten des Kommandopostens des Schluchtenabschnitts suchen sollte. Tatsächlich stammt das Blockhaus auf der linken Seite mit den zwei seitlich versetzten Visieren aus der Zwischenkriegszeit. In der Nähe des Orientierungspunkts befanden sich auch der Scheinwerfer-Kontrollposten und der Außenposten der unteren Torpedolinie. Von hier aus hat man einen herrlichen Blick auf Mengant und Minou nördlich der Schlucht. Der schmale Pfad, der zur unteren Batterie führt, verläuft neben diesem Observatorium. Ein relativ einfacher Abstieg führt Sie zum südlichen Ende der von Vauban entworfenen und von 1689 bis 1694 erbauten Batterie. Sie ist in den Fels gehauen und besteht aus einer 150 Meter langen Plattform mit einer Feuerbrüstung. Die Zinnen der 29 bis 32 Kanonen werden später geschlossen, sodass die später installierten Geschütze mit Barbetten feuern werden. Auf dem Gipfelplateau wurden Unterkünfte für 60 Mann eingerichtet. Die Batterie 4 x 47 mm T.R. wurde nach 1882 errichtet. Ihre 4 47-mm-Geschütze Modell M, Modell 1885 T.R., auf Käfiglafetten Modell M 1885 stammten aus den Rüstungsständen von 1900 und 1914, obwohl man der Ansicht war, dass der Standort für die Besatzung gefährlich geworden war, da sie durch Schüsse auf den Felsen, an dem die Batterie errichtet war, Schaden nehmen konnte. Hinter den ersten beiden Feuerstellungen wurde ein kleiner Unterstand von 4,5 x 3 m in den Felsen gegraben, um die 47-mm-Munition unterzubringen. In dieser Batterie wurde 1884 vorübergehend der erste Brest-Scheinwerfer installiert. 1895 soll es dort zwei 90-cm-Scheinwerfer gleichen Kalibers gegeben haben, deren Anzahl auf einen (Suchscheinwerfer) reduziert wurde. Der Unterstand dafür wurde 1885 errichtet. Wir steigen über eine Treppe in der Mitte der Plattform in diesen Unterstand hinab, über die wir den Fuß der Böschung erreichen können. So können wir insbesondere die Qualität des Mauerwerks bewundern und, wenn wir aufmerksam sind, die Länge der Aushöhlung im Fels erkennen, durch die die Granaten der Breschbatterie hindurchpassten. Tatsächlich wurde dort 1888 nördlich der Plattform eine Breschbatterie für zwei 32-cm-Geschütze installiert. Ein erstes Projekt aus dem Jahr 1882 sah vor, den Fels zu durchgraben, um dort drei Kanonen des Kalibers 32 c aufzustellen. Diese Zahl wurde später auf zwei Kanonen des Kalibers 32 c M Modell 1870–1884 auf Lafetten des Kalibers M Modell 1888 reduziert, die auch in den Rüstungsstaaten von 1900 und 1914 noch verwendet wurden. Die Schießscharten sind weit von der Brüstung der Vauban-Plattform zurückgesetzt. Die beiden schmalen Korridore, die den festen Azimut der Kanonen darstellen, erscheinen im Freien in der Decke der Plattform, verlaufen unter der Brüstung hindurch und sogar noch weiter in Richtung der Schlucht. Dies ist eines der eindrucksvollsten Schauspiele, die wir während unseres Aufenthalts bewundern konnten. Die Schornsteine zur Abzug des Geschützrauchs befinden sich zum einen in einem kleinen, eigens zu diesem Zweck in den Fels gegrabenen Raum und zum anderen, geschützt durch einen pyramidenförmigen Betonblock, viel höher in der Klippe. Wie wurde dieser zweite Kanal gegraben? Um zur Batterie zu gelangen, muss man eine Treppe am nordwestlichen Ende der Plattform nehmen, die zu einem kleinen Kai führt, über den die Geschütze im August 1915 entfernt wurden. Dies ist übrigens die einzige Breschbatterie in der Meerenge, deren Eingang auf einer schiefen Ebene liegt. Das Projektilmagazin ist in recht gutem Zustand, aber es sind die Schießscharten und ihre äußere Erweiterung, die einen Besuch dieser Batterie zu einem wichtigen Teil im Leben eines Befestigungsliebhabers machen.

Vesting van Brest, schiereiland Roscanvel. Een toren model 1811, type 1, die, in tegenstelling tot die van de Pointe des Espagnols, niet is bekroond, kan het startpunt zijn voor een bezoek aan deze positie. De toren, gebouwd in 1813, is het enige element ten oosten van de D 355. Iets zuidelijker, verscholen in de vegetatie, bevindt zich de zogenaamde "plateaubatterij", voor 100 mm kanonnen. Het bouwproject dateert uit 1888 en omvatte een batterij van 6 x 100 mm, maar dit project werd tijdens de bouw, tussen 1898 en 1900, teruggebracht tot een batterij van 4 stuks. De 4 M-kanonnen van 100 mm, model 1881, op Vavasseur-monturen, zijn afkomstig uit de bewapeningsstaten van 1900 en 1914. Onvermijdelijk wordt de blik getrokken naar een meer open ruimte, ten noordwesten van de Napoleontoren. Overal zijn betonblokken te zien. Dit zijn de overblijfselen van een zware Duitse Flak-batterij (105 mm). Rond 1890 werd hier het idee geopperd om een hoge batterij voor 32 c-kanonnen te installeren, maar de aanwezigheid van de post die de onderste torpedo's aanstuurde, maakte dit plan onmogelijk. Vervolgens werd besloten om de batterij verder naar het oosten te verplaatsen naar een plaats genaamd Kerlaër (59 m/hoogte), maar de schietsector was te klein, dus werd de batterij verlaten. Onder de projecten die nog in de pijplijn zaten, valt ook de installatie van vier 30-punts mortieren op. Met uitzicht op zee, is het niet ver van de mijlpaal waar de overblijfselen van de commandopost van de geulsector te vinden zijn? Links staat inderdaad de bunker met twee zijdelings geplaatste vizieren uit het interbellum. Vlakbij de mijlpaal bevonden zich ook de zoeklichtcontrolepost en de externe post van de onderste torpedolinie. Vanaf hier is het uitzicht op de Mengant en de Minou, ten noorden van de geul, schitterend. Het smalle pad dat naar de onderste batterij leidt, loopt langs dit observatorium. Een vrij gemakkelijke afdaling leidt naar het zuidelijke uiteinde van de batterij, ontworpen door Vauban en gebouwd tussen 1689 en 1694. Deze is uitgegraven in de rots en bestaat uit een 150 meter lang platform met een schietparapet. De kantelen van de 29 tot 32 kanonnen zullen later worden gesloten, zodat de later geplaatste kanonnen met weerhaken zullen vuren. Op het topplateau werden barakken voor 60 man geïnstalleerd. De 4 x 47 mm T.R.-batterij werd na 1882 geïnstalleerd. De 4 47 mm kanonnen van model M, model 1885 T.R., op kooiconstructies van model 1885 van het type M, waren afkomstig uit de bewapende staten van 1900 en 1914, hoewel men vond dat de locatie gevaarlijk was geworden voor de bemanning, die mogelijk schoten zou kunnen opvangen tegen de rots waartegen de batterij was gebouwd. Achter de eerste twee schietposities werd een kleine schuilplaats van 4,5 x 3 m in de rots gegraven om de 47 mm munitie te herbergen. In deze batterij werd in 1884 tijdelijk het eerste zoeklicht van Brest geïnstalleerd. In 1895 zouden er naar verluidt twee zoeklichten van 90 cm staan, een aantal teruggebracht tot één (zoeklicht), van hetzelfde kaliber, waarvan de schuilplaats in 1885 werd gebouwd. We dalen af naar deze schuilplaats via een trap in het midden van het platform, van waaruit we de voet van de helling kunnen bereiken. Zo kunnen we met name de kwaliteit van het metselwerk bewonderen en, als we goed opletten, de lengte van de uitgraving in de rots voor de doorgang van de granaten van de breekbatterij bekijken. Ten noorden van het platform werd er in 1888 een breekbatterij voor twee 32C-kanonnen geïnstalleerd. Een eerste project uit 1882 stelde voor om de rots uit te graven om 3 32c kanonnen te plaatsen, een aantal dat later werd teruggebracht tot 2 32c M kanonnen, model 1870-84, op M-steunen, model 1888, die nog steeds gebruikt zouden worden in de bewapende staten van 1900 en 1914. De schietgaten liggen ver terug ten opzichte van de borstwering van het Vauban-platform. De twee smalle gangen, die de vaste azimut van de kanonnen materialiseren, verschijnen in de open lucht in het plafond van het platform, lopen onder de borstwering door en lopen zelfs verder door, richting de geul. Het is een van de meest indrukwekkende schouwspelen die we tijdens ons verblijf konden aanschouwen. De rookafvoerbuizen voor het geweervuur bevinden zich enerzijds in een kleine ruimte die speciaal voor dit doel in de rots is uitgegraven, anderzijds, beschermd door een piramidevormig betonblok, veel hoger in de klif. Hoe werd deze tweede leiding gegraven? Om de batterij te bereiken, moet men een trap nemen aan de noordwestkant van het platform, een trap die leidt naar een kleine kade waarlangs de kanonnen in augustus 1915 werden verwijderd. Dit is overigens de enige batterij in de zeestraat met een ingang op een hellend vlak. Het projectielmagazijn verkeert in redelijk goede staat, maar het zijn de schietgaten en hun uitwendige uitbouw die een bezoek aan deze batterij tot een belangrijk onderdeel van het leven van een vestingliefhebber maken.

Fortress of Brest, Roscanvel Peninsula. A tower model 1811, type 1, which, unlike that of the Pointe des Espagnols, has not been topped, can be the starting point for a visit to this position. The tower, built in 1813, is the only element located east of the D 355. A little further south, hidden in the vegetation, is the so-called "plateau" battery, for 100 mm guns. The project for its construction dates back to 1888 and involved a battery of 6 x 100 mm, but this project was reduced to a battery of 4 pieces during its construction between 1898 and 1900. Its 4 M guns of 100 mm model 1881 on Vavasseur mounts are taken from the armament states of 1900 and 1914. Inevitably, the eyes are drawn to a more open space, to the northwest of the Napoleon tower. Concrete blocks can be seen everywhere. These are the remains of a heavy German Flak battery (105 mm). Here, around 1890, the idea of installing a high battery for 32 c guns was put forward, but the presence of the post commanding the bottom torpedoes made this plan impossible. It was then decided to move it further east to a place called Kerlaër (59 m/alt), but the firing sector was too small, so it was abandoned. Among the projects that remained in the pipeline, we will also note that of installing four 30 c mortars. When facing the sea, it is not far from the landmark that one should look for the remains of the command post of the gully sector? Indeed, on the left the blockhouse with two laterally offset visors dates from the interwar period. Near the landmark was also the searchlight control post and the external post of the bottom torpedo line. From here, the views of the Mengant and the Minou, to the north of the gully, are superb. The narrow path that leads to the lower battery runs alongside this observatory. A fairly easy descent leads you to the southern end of the battery designed by Vauban and built from 1689 to 1694. Dug into the rock, it consists of a 150-meter-long platform with a firing parapet. The crenellations of the 29 to 32 cannons will be closed later, so the guns installed later will fire with barbettes. Barracks for 60 men were installed on the summit plateau. The 4 x 47 mm T.R. battery was installed after 1882. Its 4 47 mm model M guns, model 1885 T.R., on M model 1885 cage mounts were taken from the armament states of 1900 and 1914, even though it was considered that the location had become dangerous for the crew, who could suffer from shots against the rock against which the battery was built. A small shelter of 4.5 x 3 m was dug into the rock behind the first two firing positions to house the 47 mm ammunition. It was in this battery that the first Brest searchlight was temporarily installed in 1884. In 1895, it was reputed that there were two 90 cm searchlights there, a number reduced to one (searcher light), of the same caliber, the shelter for which was built in 1885. We descend into this shelter by a staircase located in the middle of the platform, and by which we are able to reach the foot of the escarpment. Thus, we can in particular appreciate the quality of the masonry and, if we are careful, go and see the length of the excavation in the rock for the passage of the shells of the breaching battery. Indeed, to the north of the platform, in 1888, a breaching battery for two 32 c guns was installed there. A first project from 1882 proposed digging the rock to place 3 32 c cannons, a number later reduced to 2 32 c M cannons model 1870-84 on M mounts model 1888 which would still be used in the armament states of 1900 and 1914. The embrasures are well set back from the parapet of the Vauban platform. The two narrow corridors materializing the fixed azimuth of the cannons, appear in the open air in the ceiling of the platform, pass under the parapet and continue even beyond, towards the gully. It is one of the most impressive spectacles that we were able to contemplate during our stay. The gunfire smoke evacuation chimneys are, for one, in a small room specially dug into the rock for this purpose, for the other, protected by a pyramidal concrete block, much higher in the cliff. How was this second conduit dug? To access the battery, one must take a staircase at the northwest end of the platform, a staircase leading to a small quay through which the guns were removed in August 1915. Incidentally, this is the only breaching battery in the strait to have an entrance on an inclined plane. The projectile magazine is in fairly good condition, but it is the embrasures and their external extension that make a visit to this battery an important part of a fortification enthusiast's life.

Pevnost Brest, poloostrov Roscanvel. Výchozím bodem pro návštěvu této pozice může být věž model 1811, typ 1, která na rozdíl od věže Pointe des Espagnols nemá zastřešený vrchol. Věž, postavená v roce 1813, je jediným prvkem nacházejícím se východně od D 355. O něco dále na jih, skrytá v vegetaci, se nachází tzv. „náhorní“ baterie pro 100mm kanóny. Projekt její výstavby pochází z roku 1888 a počítal s baterií 6 x 100 mm, ale tento projekt byl během výstavby v letech 1898 až 1900 zredukován na baterii 4 kusů. Její 4 kanóny M ráže 100 mm model 1881 na lafetách Vavasseur pocházejí z výzbrojních států z let 1900 a 1914. Pohledy nevyhnutelně upoutá otevřenější prostor severozápadně od Napoleonovy věže. Všude jsou vidět betonové bloky. Jsou to pozůstatky těžké německé baterie protiletadlové obrany (105 mm). Zde se kolem roku 1890 objevila myšlenka na instalaci horní baterie pro 32 kanónů ráže 32 mm, ale přítomnost stanoviště velitelství spodních torpéd tento plán znemožnila. Poté bylo rozhodnuto o jejím přesunu dále na východ na místo zvané Kerlaër (59 m n. m.), ale palebný sektor byl příliš malý, takže se od ní upustilo. Mezi projekty, které zbývaly v plánu, patří také instalace čtyř minometů ráže 30 C. Při pohledu na moře není od tohoto orientačního bodu daleko pozůstatky velitelského stanoviště sektoru rokle. Vpravo nalevo pochází srub se dvěma bočně odsazenými průzory z meziválečného období. Nedaleko orientačního bodu se nacházelo také stanoviště řízení světlometů a vnější stanoviště spodní torpédové linie. Odtud jsou nádherné výhledy na Mengant a Minou, severně od rokle. Úzká cesta, která vede k dolní baterii, vede podél této observatoře. Poměrně snadný sestup vás dovede k jižnímu konci baterie navržené Vaubanem a postavené v letech 1689 až 1694. Je vytesána do skály a skládá se ze 150 metrů dlouhé plošiny s palebným parapetem. Cimbuří 29 až 32 kanónů bude později uzavřeno, takže později instalovaná děla budou střílet s barbetami. Na vrcholové plošině byly instalovány kasárny pro 60 mužů. Po roce 1882 byla instalována baterie ráže 4 x 47 mm T.R. Její 4 kanóny model M ráže 47 mm, model 1885 T.R., na klecích pro M model 1885 byly převzaty ze států výzbroje z let 1900 a 1914, přestože se mělo za to, že se toto místo stalo nebezpečným pro osádku, která by mohla utrpět střely o skálu, na níž byla baterie postavena. Za prvními dvěma palebnými pozicemi byl do skály vykopán malý přístřešek o rozměrech 4,5 x 3 m pro uložení munice ráže 47 mm. Právě v této baterii byl v roce 1884 dočasně instalován první brestský světlomet. V roce 1895 se údajně nacházely dva 90cm světlomety stejné ráže, jejichž počet se zkrátil na jeden (hledací světlo), a kryt pro něj byl postaven v roce 1885. Do tohoto krytu sestupujeme po schodišti umístěném uprostřed plošiny, po kterém se dostaneme k úpatí srázu. Můžeme tak zejména ocenit kvalitu zdiva a pokud budeme opatrní, můžeme si prohlédnout délku výkopu ve skále pro průchod granátů prorážecí baterie. Severně od plošiny byla v roce 1888 instalována prorážecí baterie pro dva kanóny ráže 32 cm. První projekt z roku 1882 navrhoval vykopat skálu pro umístění 3 kanónů ráže 32 c, jejichž počet byl později snížen na 2 kanóny ráže 32 c M model 1870-84 na lafetách M model 1888, které se dodnes používaly ve státech s výzbrojí v letech 1900 a 1914. Střílny jsou dostatečně daleko od parapetu plošiny Vauban. Dvě úzké chodby, které zhmotňují pevný azimut kanónů, se objevují pod širým nebem ve stropě plošiny, procházejí pod parapetem a pokračují ještě dál, směrem k rokli. Je to jedna z nejpůsobivějších podívaných, které jsme během našeho pobytu mohli spatřit. Komíny pro odvod kouře z děl se nacházejí jednak v malé místnosti speciálně vyhloubené do skály pro tento účel, a jednak jsou chráněny pyramidálním betonovým blokem, mnohem výše ve skále. Jak byl tento druhý kanál vykopán? Abyste se k baterii dostali, musíte se dostat po schodišti na severozápadním konci plošiny, které vede k malému molu, kudy byla v srpnu 1915 děla odstraněna. Mimochodem, toto je jediná prorážející se baterie v průlivu, která má vchod na nakloněné rovině. Zásobník střel je v poměrně dobrém stavu, ale právě střílny a jejich vnější rozšíření dělo z návštěvy této baterie dělo důležitou součást života nadšence do opevňování.