Place de Nice, est-nord-est de la ville, 1879-1884. 574 m/alt. 206 hommes et 22 pièces. Dénommé fort Masséna. Globalement trapézoïdal, avec son plus grand front à l'est épousant l'arête rocheuse, ce fort n'a de fossé sec que sur ses fronts nord et ouest, ce à quoi il convient d'en ajouter un embryon au nord-est, histoire de faire la jonction avec l'à-pic du front oriental. La gorge et le front I-II n'ont pas de fossé si ce n'est au-devant de l'entrée où une étroite fosse, telle une cour anglaise, a été ménagée pour être surmontée du tablier mobile du pont-levis à bascule en dessous à mouvement assisté. Ce type de pont ne se rencontre que dans les places de Nice et d'Albertville. Pas de fossé écrivons-nous ? Tout est relatif ; une échancrure dans la falaise contourne la gorge et vient longer le front I-II. Elle a été mise à profit pour y creuser un magasin sous roc (cfr articulet distinct) et son sommet dérocté et aplani pour le passage de la route d'accès au fort. Au-devant de l'entrée, une esplanade a ainsi été ménagée et si l'on en a effectivement profité pour creuser un petit abri dans le roc à la droite de l'entrée (pour une pièce devant prendre place derrière le parapet de l'esplanade en question ; ce local abrite maintenant une ancienne pompe à essence), en revanche, la construction anguleuse dont les créneaux bétonnés menacent les approches du fort n'apparaît sur aucun plan. De fait, elle est assise sur le débouché du sentier venant du magasin sous roc et sa facture ne laisse guère planer de doute sur sa postériorité. Par beau temps, l'entrée du fort resplendit sous la lumière ; la blancheur de sa pierre calcaire, la même que celle que l'on utilisa pour le musée océanographique de Monaco, est éclatante. Le porche d'entrée est un des plus majestueux de tous les forts français contemporains. Un imposant parapet le coiffe sur toute sa largeur. Ce parapet repose sur des consoles courbes qui ménagent des ouvertures, assommoirs ou créneaux pour le tir fichant selon les besoins. Les créneaux des deux locaux à la gauche du porche, corps de garde et local de télégraphie optique, ajoutent une plus value à l'ensemble par le soin avec lequel ils ont été conçus. Le débouché de deux créneaux optiques est visible au revers du saillant I ; l'un est braqué sur le fort de la Revère, l'autre sur Cauférat et/ou le Mont Boron. Il n'y a aucune tablette pour asseoir l'appareillage et nous ne retrouvons pas au plafond le puits de l'héliostat. Le sous-sol de ce corps de garde est totalement dévolu aux citernes. Dans le porche d'entrée, la plaque apposée en 1886 suite au décret du général Boulanger pour l'attribution au fort du nom de Masséna existe toujours mais elle est devenue illisible. Le mécanisme du pont-levis est pratiquement complet, arc et levier de manœuvre sont là, ainsi que tous ses axes et contrepoids. Lorsque l'on débouche dans la cour, au revers de la droite, un escalier-rampe permet de rejoindre le parapet dominant l'entrée. Après un replat, un second escalier du même type, sur la droite du casernement, permet de rejoindre une plate-forme. D'après la largeur, seules des pièces de 80, 90 voire 95 mm max eussent pu y accéder. Le casernement de la troupe aligne trois travées sur deux niveaux, encadrées par une demie travée à gauche et une plus étroite encore à droite. La maçonnerie, en opus incertum, entoure les baies, portes, fenêtres, oculi et créneaux dont les pierres de toutes les chaînes d'angles sont taillées en pointe. Cela confère à l'ensemble un cachet aussi singulier qu'unique. Les plus grands oculi sont en sus obturés par des grilles ajourées et joliment ouvragées. L'oculus que tous les amateurs souhaitent voir, celui réputé être entouré par des pierres dont la forme et le relief évoque une croix de la Légion d'Honneur, donne sur cette même cour, mais dans le retour de façade sur la gauche. Remarquable, cet orifice est cerné d'une pierre ronde, taillée d'un seul tenant, sur l'extérieur de laquelle s'appuient cinq autres pierres taillées en épais chevrons. Il s'agit là d'un ouvrage unique. Il surmonte un passage formant un tunnel parallèle au front II-III desservant pas moins de neuf locaux sur sa gauche. Ces derniers concernent surtout l'artillerie, dont un avec un créneau à lampe à évasement singulièrement bref, mais aussi des citernes. Une ancienne plaque indique même la présence d'une "pompe du temps de guerre" ! Dans l'un de ces magasins, l'occupant de la seconde guerre a laissé une inscription murale témoignant y avoir stocké du carburant et de l'huile. À deux reprises, les locaux sont séparés par un passage débouchant en arrière du parapet de l'escarpe demi-détachée et un autre escalier, descendant cette fois, mène à… un coffre d'escarpe. Il est nécessaire de recourir à un plan ancien pour comprendre un tant soit peu la justification de la présence ici d'un tel organe défensif. Le fossé ouest (II-III, orienté sud-nord) comprend une légère brisure qui oriente sa partie nord au NNO. L'angle de cette brisure est occupé par un aileron se chargeant de la protection du fossé en direction du saillant II. En revanche, le petit front en arrière de cet aileron restait non défendu. Il a donc été nécessaire d'aménager un coffre défensif au-devant de l'aileron, mais avec l'impératif de ne pas saillir de l'escarpe. Nous avons donc un coffre totalement intégré à l'escarpe avec un créneau percé obliquement. Nous n'en connaissons pas d'autre exemple. Ce créneau était précédé d'une fosse –aujourd'hui disparue- empêchant son approche. Pour le visiteur une autre énigme, plus intrigante encore, se présente. Le coffre comprend une seconde embrasure, probablement pour un canon-revolver, tirant droit dans le mur de contrescarpe. Nous avons omis de demander à aller voir de plus près ce mur depuis le fossé, hélas ; ceci étant, la fosse protégeant le créneau braqué sur le saillant III ne se prolongeait pas au-devant des créneaux perpendiculaires. Un plan nous indique la présence d'une citerne sous le fossé à la droite de ce coffre, lorsqu'on lui fait face. Manifestement, la contrescarpe était percée face au coffre d'une ouverture relativement large nécessitant une défense appropriée. Pourquoi avoir mis là une citerne ? Pourquoi vouloir y accéder par un passage pratiqué dans la contrescarpe alors qu'il suffisait d'emprunter le fossé de plain pied depuis le saillant II où la contrescarpe disparaît ? Tout ne sera pas dit ici sur ce fort qui conserve matière à chercher et, après tout, tant mieux. Tant que nous en sommes à évoquer les citernes, précisons que le fort, outre via la récupération des eaux pluviales, était alimenté par une conduite en fonte, de 5 cm de diamètre, captant la source Maraïni au lieu-dit "le Faissé" sur les pentes ouest du Mont Agel. Cette alimentation ne fut interrompue qu'en octobre 1964. Revenons dans le tunnel et laissons les locaux déjà explorés pour se reporter sur celui en vis-à-vis qui n'est autre que le magasin à poudre. Le tunnel officie d'ailleurs comme gaine de ventilation latérale pour ce magasin, d'une contenance de 40.000 kg et transformé en chambre anéchoïde. Cette transformation ne semble nullement avoir porté atteinte aux maçonneries qui sont maintenant épousées par une multitude de cônes en mousse bleue. Le tunnel débouche sur une cour où sont également alignées trois travées sur deux niveaux, mais sur une moindre hauteur, le rez-de-chaussée n'étant composé que de magasins (deux aux farines, et un d'artillerie). Le premier étage, outre trois chambrées de la troupe, comprend aussi plusieurs encoignures qui sont autant de lieux de stockage des blindages des portes, fenêtres et autres passages du fort en cas de conflit. Le soin apporté à l'appareillage des maçonneries est identique à celui du casernement. Dans cette cour, on peut observer un lavoir, une forge et une galerie rejoint la casemate à tir indirect du saillant IV. L'aileron de la brisure du front II-III se révèle très propre, et on peut encore y observer les volets blindés coulissant suspendus à un rail devant les embrasures. Notons que l'embrasure de la face en comprend un également, du même type que celui de l'embrasure du flanc, ce qui est plus qu'inhabituel. De fait, il s'agit d'une répétition de l'énigme du coffre d'escarpe dont il vient d'être question au milieu du front II-III ; une embrasure à canon donne droit dans le mur de contrescarpe ! Manifestement, il y a eu modification des maçonneries de ce flanc. Il montre à gauche une embrasure à canon ayant, à sa droite, un créneau vertical. L'embrasure à canon est centrée par rapport au berceau de la voûte, donc la place existe à sa gauche pour y percer un second créneau vertical. De ce côté, la maçonnerie a été modifiée ; pourtant, vu de l'extérieur, ce second créneau donnerait dans l'épaisseur du mur de l'escarpe. Voilà une autre question qui mériterait que l'on se penche sur elle. Pour continuer notre progression, il convient de revenir face au casernement et d'emprunter le passage en tunnel directement sur sa gauche. Dès les premiers mètres, nous longeons la manutention. Le four, du même fabriquant que celui du fort de la Drête (FRADELIZI et IOSSI - ENTR. de FUMISTERIE - CONSTRUCTEURS de FOURS – MANUTENTION – ÉTUVES - ? rue CHORON 9e à PARIS), semble pouvoir être remis en état de fonctionnement sans grand effort. La Tête de Chien pourrait ainsi aisément entrer dans le club très sélect des forts Séré de Rivières où l'on vous sert du pain (très) frais. Le chemin passant sous ce tunnel ne franchit que l'épaisseur du casernement en souterrain avant de grimper jusqu'à une place d'armes sur laquelle donnent trois traverses-abris (n° 1 à 3). Au débouché de dessous le casernement, un petit bâtiment où se logeaient les latrines a aujourd'hui disparu. Juste avant de rejoindre l'horizontale, le chemin, en fait la rue du rempart, passe sous un imposant merlon de terres officiant comme parados pour les traverses nord et empêchant de prendre en enfilade la racine des deux traverses orientales (n° 4 et 5). Le corps d'abri de la traverse n° 1 a conservé ses cloisonnements et huisseries originels et est surmontée d'un observatoire. La n° 2 sort de l'ordinaire. Elle comprend deux entrées. Celle de droite donne de plain pied dans un local depuis le fond duquel on débouche en arrière du bras droit de la traverse. Le seuil de l'entrée gauche franchi, le sol accuse une pente descendante, pente rattrapée par un escalier centré par rapport à la voûte, accolé à la paroi du local droit et donnant sur un palier à hauteur des bras au-devant du magasin de fond de traverse. La pente descendante passe sous ce magasin pour donner dans une casemate à tir indirect. Cette dernière, de facture correcte mais pas exceptionnelle, est bien dégagée et possède sur sa droite son propre magasin à projectiles. La mission de cette casemate était de battre les angles morts du côté de La Turbie et de la route du Mont Agel. À l'arrière du flanc gauche de cette casemate on peut emprunter une galerie qui, après quelques mètres, débouche sur un carrefour. À gauche, on rejoint la seconde cour, tout droit on gagne le parapet de l'escarpe demi-détachée du front III-IV et, à droite, nous pouvons descendre la gaine vers la caponnière double. Si cet organe affiche des maçonneries soignées, les besoins de l'occupation du fort y ont nécessité quelques aménagements sans toutefois que cela porte atteinte aux murs. Le véritable intérêt de cette caponnière n'est décelable que depuis les devants de la traverse n° 3. De là, on peut embrasser du regard la caponnière et le massif protecteur de sa contrescarpe. Ce dernier, composé de roc en place, a été recouvert côté glacis par un mur arrondi en pierres sèches. En fait, nous avons là comme un énorme bourrelet de maçonneries formant une première escarpe et se liant au fossé du front IV-V au moment où ce dernier rejoint l'à-pic longeant tout le front oriental du fort. Une grille défensive, aujourd'hui sérieusement recoupée, coiffe la contrescarpe et traverse le fossé une quinzaine de mètres en avant des embrasures de la caponnière. La traverse n° 3 n'est autre que celle abritant la casemate Mougin Mle 1878 en fonte dure. Organisée à peu de choses près selon des plans cosignés par le lieutenant-colonel Vagner, chef du Génie à Nice et le chef de bataillon du Génie, chef du service des cuirassements, Mougin en personne, en date du 20 décembre 1879, ses infrastructures sont sensiblement identiques à celles des neuf autres casemates réparties en France. Les détails l'en distinguant portent sur l'organisation des locaux à l'arrière. Nous avons là deux fois trois locaux de part et d'autre d'un passage central. Sur la droite, le troisième local, le plus proche de la casemate cuirassée, a une moindre taille que son vis-à-vis en raison du passage d'un diverticule joignant le parapet de l'escarpe. Comme on peut le voir à Joux, la casemate ne se trouve pas exactement dans l'axe du couloir, mais bien obliquant légèrement sur la gauche. Le trapillon couvrant le puits d'accès à l'arrière du sous-sol est de forme carrée aux coins arrondis. L'échelle est toujours en place. Les locaux de manœuvre du sabot obturateur ont conservé leurs portes mais pas leurs treuils. Grossièrement peinte en noir sur leurs murs, l'indication "MONTEZ" indiquait le sens de la manœuvre. Le local de droite bénéficie d'un puits à lumière avec conduit courbe et garni de carreaux de faïence, tandis que le local gauche est ventilé et éclairé par un puits vertical en creux dans le mur extérieur. De gauche à droite, les voussoirs portent les numéros 63, 66, 64 et 72. Si canon, affût et chariot ont disparu, les murs montrent encore quelques éléments intéressants tels les contacteurs électriques, la planchette support des piles Leclanché, quelques isolateurs et même un arrêtoir du chariot. Le sous-sol en revanche est complet ; contrepoids, engrenages, amortisseurs de contrepoids, chaînes, axes de manœuvre, même les roues au sous-sol des locaux des treuils sont-là ainsi que, bien sûr, le sabot obturateur. Il suffirait de replacer les treuils, ajouter un rien de graisse, et tout fonctionnerait comme au premier jour. L'extérieur de la casemate ne réserve guère de surprise au visiteur. En revanche, il n'est pas vain de faire le déplacement car le parapet de l'escarpe est tortueux à souhait. Il n'est pas sans rappeler celui du fort de la Croix Faron à Toulon. Mieux, il supporte un élément rarissime qu'à vrai dire, nous n'avons rencontré qu'ici : un parafoudre horizontal. Vu les activités électroniques de France Télécom en ces lieux, nous avons regardé à deux fois et il s'agit bien d'un élément d'époque. Mieux, notre hôte nous a fait le plaisir de contacter un ancien de France Télécom qui fut parmi les premiers de cette entreprise à travailler dans le fort et ce dernier a confirmé la présence originelle de ce paratonnerre, en évoquant même d'autres, ôtés depuis. Détail plus qu'intéressant, il précise : "nous avons découvert lors des fouilles, des étroites rigoles cloisonnées par des petites briques rouges et remplies de poussière noire ressemblant à du charbon.(…) Certaines ont été laissées en l'état et ont été utilisées parfois pour y déposer les tresses ou les bandes de méplat en cuivre." Nous n'avons jamais été confrontés à pareil cas de figure, il est vrai qu'il s'agit d'un sujet méconnu restant à…creuser. Pour gagner les traverses-abris n° 4 et 5, il faut emprunter un passage sous un merlon prolongeant la gauche de la traverse n° 4, laquelle, ayant sa racine à l'air libre, ne peut être considérée comme enracinée. Ces traverses sont aussi de longueur et disposition particulière. La n° 4 comprend deux locaux à gauche, un à droite et deux escaliers à droite. La n° 5, du Mle 1879 avec des culées latérales en façade, a une longueur quasiment double de sa voisine et possède un unique bras, à droite, à mi-longueur. En arrière de cette traverse, France Télécom a érigé un bâtiment moderne lequel communique avec le casernement. Cette fin de visite (04/2008) fut telle une cerise sur le gâteau. Alors que nous avions des craintes quant à l'occupation moderne du fort et ses inévitables aménagements, plutôt que de raser et faire du neuf, il y a eu ici une volonté manifeste de réhabiliter, de conserver, et même de préserver. Le bâtiment moderne sur les dessus a été implanté de façon discrète et ne nuit nullement à la vue d'ensemble. Après avoir visité bon nombre d' autres forts contemporains en France, dont certains aussi occupés par l'armée ou des entreprises, nous pouvons avancer que la Tête de Chien mériterait d'être pris pour exemple. Ce fort, unique dans sa confection, n'a rien perdu de sa superbe, au contraire et c'est à souligner, l'a conservée. Dominant la principauté de Monaco, et grâce, notamment, à sa casemate cuirassée, il commandait les voies côtières à hauteur de Monaco. Un magasin caverne se situe en contrebas. Trois batteries annexes sont réparties le long de la crête reliant le fort à La Turbie : des Baraques, de la Cuolla et de La Turbie. Fermé au public.

Festung von Nice, Ost-Nordost der Stadt, 1879-1884. 574 M/ü M. 206 Mann und 22 Geschütze. Genannt Fort Masséna. Global trapezförmig, mit seiner größten Front im Osten, die den Felsgrat nachzeichnet, hat dieses Fort nur auf seinen Nord- und Westfronten einen trockenen Graben, wozu man im Nordosten einen Embryo hinzufügen muss, um die Verbindung zum Abgrund der Ostfront herzustellen. Die Kehle und die Front I-II haben keinen Graben, außer vor dem Eingang, wo eine schmale Grube, wie ein englischer Hof, angelegt wurde, um von der beweglichen Fahrbahn der Wippzugbrücke mit unterstützter Bewegung überragt zu werden. Diese Art von Brücke findet man nur in den Plätzen von Nice und Albertville. Kein Graben, schreiben wir? Alles ist relativ; eine Ausbuchtung in der Klippe umgeht die Kehle und verläuft entlang der Front I-II. Sie wurde genutzt, um dort ein Felsmagazin auszuheben (siehe separater Artikel) und ihre Spitze wurde abgetragen und eingeebnet für den Durchgang der Zufahrtsstraße zum Fort. Vor dem Eingang wurde so ein Esplanade angelegt und wenn man tatsächlich davon profitiert hat, um rechts des Eingangs einen kleinen Unterstand im Fels zu graben (für ein Geschütz, das hinter der Brustwehr des besagten Esplanade Platz nehmen sollte; dieser Raum beherbergt jetzt eine alte Benzinpumpe), hingegen erscheint der winklige Bau, dessen betonierte Scharten die Annäherungen des Forts bedrohen, auf keinem Plan. Tatsächlich sitzt er auf der Mündung des Pfades vom Felsmagazin und seine Machart lässt kaum Zweifel an seiner Nachträglichkeit. Bei schönem Wetter strahlt der Eingang des Forts im Licht; die Weiße seines Kalksteins, derselbe, der für das ozeanografische Museum von Monaco verwendet wurde, ist gleißend. Das Eingangsportal ist eines der majestätischsten aller zeitgenössischen französischen Forts. Eine imposante Brustwehr krönt es auf seiner gesamten Breite. Diese Brustwehr ruht auf gebogenen Konsolen, die Öffnungen freilassen, Falltüren oder Scharten für Steilfeuer je nach Bedarf. Die Scharten der beiden Räume links des Portals, Wachraum und Raum für optische Telegrafie, fügen dem Ganzen einen Mehrwert hinzu durch die Sorgfalt, mit der sie entworfen wurden. Die Mündung von zwei optischen Scharten ist auf der Rückseite des Bollwerks I sichtbar; eine ist auf das Fort Revère gerichtet, die andere auf Cauférat und/oder den Mont Boron. Es gibt keine Ablage, um die Ausrüstung abzustellen und wir finden in der Decke nicht den Schacht des Heliostaten. Der Keller dieses Wachraums ist vollständig Zisternen gewidmet. Im Eingangsportal existiert die 1886 angebrachte Plakette infolge des Dekrets von General Boulanger für die Zuweisung des Namens Masséna an das Fort immer noch, aber sie ist unleserlich geworden. Der Mechanismus der Zugbrücke ist praktisch vollständig, Bogen und Bedienhebel sind da, sowie alle seine Achsen und Gegengewichte. Wenn man auf den Hof gelangt, auf der Rückseite rechts, erlaubt eine Treppenrampe, die den Eingang überragende Brustwehr zu erreichen. Nach einem Absatz erlaubt eine zweite Treppe desselben Typs, rechts der Kaserne, eine Plattform zu erreichen. Der Breite nach könnten nur Geschütze von 80, 90 oder maximal 95 mm dort hingelangt sein. Die Mannschaftskaserne reiht drei Joche auf zwei Ebenen, eingerahmt von einem halben Joch links und einem noch schmaleren rechts. Das Mauerwerk, in Opus incertum, umgibt die Öffnungen, Türen, Fenster, Oculi und Scharten, deren Steine aller Eckverbände spitz zugeschlagen sind. Dies verleiht dem Ganzen einen ebenso eigenartigen wie einzigartigen Charakter. Die größten Oculi sind obendrein durch durchbrochene und schön gearbeitete Gitter verschlossen. Das Oculus, das alle Liebhaber sehen möchten, dasjenige, das reputiert ist, von Steinen umgeben zu sein, deren Form und Relief an ein Kreuz der Ehrenlegion erinnert, gibt auf denselben Hof, aber in der Rückwendung der Fassade links. Bemerkenswert, diese Öffnung ist umringt von einem runden Stein, aus einem Stück gehauen, auf dessen Außenseite fünf andere, in dicke Chevrons gehauene Steine, anlehnen. Es handelt sich hier um ein einzigartiges Werk. Es überragt einen Durchgang, der einen Tunnel parallel zur Front II-III bildet, der nicht weniger als neun Räume auf seiner linken Seite erschließt. Letztere betreffen vor allem die Artillerie, darunter einer mit einer Lampenscharte mit auffallend kurzer Erweiterung, aber auch Zisternen. Eine alte Plakette zeigt sogar die Präsenz einer "Kriegspumpe" an! In einem dieser Magazine hat der Besatzer des Zweiten Weltkriegs eine Wandinschrift hinterlassen, die bezeugt, dass er dort Treibstoff und Öl gelagert hat. Zweimal sind die Räume durch einen Durchgang getrennt, der hinter der Brustwehr der halb abgetrennten Eskarpe mündet und eine andere Treppe, diesmal absteigend, führt zu... einer Eskarpenkasematte. Es ist notwendig, auf einen alten Plan zurückzugreifen, um einigermaßen die Rechtfertigung der Präsenz eines solchen Verteidigungsorgans hier zu verstehen. Der Westgraben (II-III, süd-nord-orientiert) umfasst eine leichte Brechung, die seinen Nordteil nach NNW orientiert. Der Winkel dieser Brechung ist von einem Kanonenstand besetzt, der sich um den Schutz des Grabens in Richtung Bollwerk II kümmert. Hingegen blieb die kleine Front hinter diesem Kanonenstand unbewacht. Es war daher notwendig, eine defensive Kasematte vor dem Kanonenstand einzurichten, aber mit der Auflage, nicht aus der Eskarpe hervorzustehen. Wir haben also eine Kasematte, die vollständig in die Eskarpe integriert ist, mit einer schräg durchbohrten Scharte. Wir kennen kein anderes Beispiel. Dieser Scharte war eine Grube vorangestellt –heute verschwunden–, die seine Annäherung verhinderte. Für den Besucher stellt sich ein anderes Rätsel, noch intrigierender. Die Kasematte umfasst eine zweite Scharte, wahrscheinlich für ein Revolvergeschütz, das geradeaus in die Kontereskarpenmauer schießt. Wir haben versäumt, zu fragen, diese Mauer vom Graben aus näher zu sehen, leider; dies sei dahingestellt, die Grube, die die auf Bollwerk III gerichtete Scharte schützte, verlängerte sich nicht vor die senkrechten Scharten. Ein Plan zeigt uns die Präsenz einer Zisterne unter dem Graben rechts dieser Kasematte, wenn man ihr gegenübersteht. Offensichtlich war die Kontereskarpe gegenüber der Kasematte mit einer relativ breiten Öffnung durchbohrt, die eine angemessene Verteidigung erforderte. Warum hat man dort eine Zisterne platziert? Warum wollte man dort durch einen in der Kontereskarpe praktizierten Durchgang Zugang haben, während es genügte, den Graben ebenerdig vom Bollwerk II aus zu benutzen, wo die Kontereskarpe verschwindet? Nicht alles wird hier über dieses Fort gesagt werden, das Stoff zum Suchen bewahrt und, nach allem, umso besser. Solange wir dabei sind, Zisternen zu erwähnen, präzisieren wir, dass das Fort, außer via Rückgewinnung von Regenwasser, durch eine Gusseisenleitung von 5 cm Durchmesser gespeist wurde, die die Quelle Maraïni am Ort "le Faissé" an den Westhängen des Mont Agel fasste. Diese Versorgung wurde erst im Oktober 1964 unterbrochen. Kehren wir in den Tunnel zurück und lassen die bereits erkundeten Räume, um sich auf den gegenüberliegenden zu beziehen, der kein anderer ist als das Pulvermagazin. Der Tunnel fungiert übrigens als seitlicher Belüftungskanal für dieses Magazin, mit einem Fassungsvermögen von 40.000 kg und umgewandelt in einen schalltoten Raum. Diese Umwandlung scheint keineswegs das Mauerwerk beschädigt zu haben, das jetzt von einer Vielzahl von blauen Schaumstoffkegeln umschlungen wird. Der Tunnel mündet auf einen Hof, wo ebenfalls drei Joche auf zwei Ebenen ausgerichtet sind, aber auf einer geringeren Höhe, das Erdgeschoss besteht nur aus Magazinen (zwei für Mehle, und eines für Artillerie). Die erste Etage, außer drei Mannschaftsräumen, umfasst auch mehrere Ecken, die ebenso viele Lagerorte für die Panzerungen der Türen, Fenster und anderen Durchgänge des Forts im Konfliktfall sind. Die Sorgfalt, die der Anordnung des Mauerwerks gewidmet wurde, ist identisch mit der der Kaserne. In diesem Hof kann man einen Waschplatz, eine Schmiede beobachten und eine Galerie erreicht die indirekt schießende Kasematte des Bollwerks IV. Der Kanonenstand der Brechung der Front II-III erweist sich als sehr sauber, und man kann dort noch die gepanzerten Schiebeläden beobachten, die an einer Schiene vor den Scharten hängen. Wir merken an, dass die Scharte der Face ebenfalls einen umfasst, vom selben Typ wie der der Flankenscharte, was mehr als ungewöhnlich ist. Tatsächlich handelt es sich um eine Wiederholung des Rätsels der Eskarpenkasematte, von der gerade in der Mitte der Front II-III die Rede war; eine Kanonenscharte gibt geradeaus in die Kontereskarpenmauer! Offensichtlich gab es Modifikationen des Mauerwerks dieser Flanke. Es zeigt links eine Kanonenscharte, die rechts einen vertikalen Schießschacht hat. Die Kanonenscharte ist zentriert relativ zum Gewölbeansatz, also existiert der Platz links, um dort einen zweiten vertikalen Schießschacht zu durchbohren. Auf dieser Seite wurde das Mauerwerk modifiziert; dennoch, von außen gesehen, würde dieser zweite Schießschacht in die Dicke der Eskarpenmauer geben. Da ist eine andere Frage, die es verdient, dass man sich darüber beugt. Um unseren Fortschritt fortzusetzen, ist es angebracht, vor die Kaserne zurückzukehren und den Tunneldurchgang direkt links davon zu nehmen. Gleich in den ersten Metern laufen wir entlang der Manutention. Der Ofen, vom selben Hersteller wie der des Forts Drête (FRADELIZI et IOSSI - ENTR. de FUMISTERIE - CONSTRUCTEURS de FOURS – MANUTENTION – ÉTUVES - ? rue CHORON 9e à PARIS), scheint ohne große Anstrengung wieder in Betrieb genommen werden zu können. Die Tête de Chien könnte so leicht in den sehr exklusiven Club der Séré de Rivières-Forts eintreten, wo man Ihnen (sehr) frisches Brot serviert. Der unter diesem Tunnel verlaufende Weg durchquert nur die Dicke der Kaserne im Untergrund, bevor er zu einem Exerzierplatz ansteigt, auf den drei Hohltraversen (Nr. 1 bis 3) ausgeben. An der Mündung unter der Kaserne ist ein kleines Gebäude, wo die Latrinen untergebracht waren, heute verschwunden. Kurz bevor er die Horizontale erreicht, passiert der Weg, eigentlich die Wallstraße, unter einem imposanten Erdmerlon, der als Parados für die nördlichen Traversen fungiert und verhindert, dass die Basis der beiden östlichen Traversen (Nr. 4 und 5) enfiladiert wird. Der Schutzbaukörper der Traverse Nr. 1 hat seine originalen Unterteilungen und Tür- und Fensterrahmen bewahrt und ist von einem Observatorium überragt. Die Nr. 2 fällt aus dem Rahmen. Sie umfasst zwei Eingänge. Der rechte gibt ebenerdig in einen Raum, von dessen Tiefe man hinter den rechten Arm der Traverse gelangt. Sobald die Schwelle des linken Eingangs überschritten ist, weist der Boden eine absteigende Neigung auf, Neigung, die durch eine Treppe ausgeglichen wird, die in Bezug auf das Gewölbe zentriert ist, an die Wand des rechten Raums angelehnt und auf einen Podest in Höhe der Arme vor dem Magazin am Traversenende gibt. Die absteigende Neigung passiert unter diesem Magazin, um in eine indirekt schießende Kasematte zu gelangen. Letztere, von korrekter aber nicht außergewöhnlicher Machart, ist gut freigestellt und besitzt rechts ihr eigenes Projektilmagazin. Die Mission dieser Kasematte war, die toten Winkel auf der Seite von La Turbie und der Straße des Mont Agel zu bestreichen. Hinter der linken Flanke dieser Kasematte kann man eine Galerie nehmen, die, nach einigen Metern, auf eine Kreuzung mündet. Links erreicht man den zweiten Hof, geradeaus gelangt man zur Brustwehr der halb abgetrennten Eskarpe der Front III-IV und, rechts, können wir den Gang zur Doppelkaponniere hinabsteigen. Wenn dieses Organ gepflegtes Mauerwerk zeigt, haben die Bedürfnisse der Besetzung des Forts dort einige Anpassungen erfordert, ohne jedoch die Wände zu beschädigen. Das wahre Interesse dieser Kaponniere ist nur von den Vorderseiten der Traverse Nr. 3 aus erkennbar. Von dort kann man die Kaponniere und die schützende Masse ihrer Kontereskarpe mit einem Blick erfassen. Letztere, aus anstehendem Fels zusammengesetzt, wurde auf der Glacisseite durch eine abgerundete Trockenmauer bedeckt. Tatsächlich haben wir hier wie einen enormen Mauerwerkswulst, der eine erste Eskarpe bildet und sich mit dem Graben der Front IV-V verbindet, wenn letzterer den Abgrund erreicht, der die gesamte Ostfront des Forts entlangläuft. Eine defensive Gitterkrone, heute ernsthaft zurückgeschnitten, krönt die Kontereskarpe und durchquert den Graben ein Dutzend Meter vor den Scharten der Kaponniere. Die Traverse Nr. 3 ist keine andere als die, die die Mougin-Kasematte Mle 1878 in Hartguss beherbergt. Organisiert mehr oder weniger gemäß Plänen, die von Oberstleutnant Vagner, Chef des Genies in Nizza, und dem Chef de bataillon du Génie, Chef des Panzerungsdienstes, Mougin persönlich, unterzeichnet wurden, datiert vom 20. Dezember 1879, sind ihre Infrastrukturen spürbar identisch mit denen der neun anderen in Frankreich verteilten Kasematten. Die Details, die sie unterscheiden, betreffen die Organisation der Räume im Rücken. Wir haben hier zweimal drei Räume zu beiden Seiten eines zentralen Durchgangs. Rechts hat der dritte Raum, der nächste zur gepanzerten Kasematte, eine geringere Größe als sein Gegenüber aufgrund des Durchgangs eines Seitengangs, der die Brustwehr der Eskarpe verbindet. Wie man in Joux sehen kann, befindet sich die Kasematte nicht genau in der Achse des Korridors, sondern leicht nach links schräg. Die Falltür, die den Zugangsschacht zur Rückseite des Kellers abdeckt, ist von quadratischer Form mit abgerundeten Ecken. Die Leiter ist immer an Ort und Stelle. Die Räume für die Bedienung des Verschlusskeils haben ihre Türen bewahrt, aber nicht ihre Winden. Grob schwarz auf ihre Wände gemalt, die Anweisung "MONTEZ" zeigte die Richtung der Bedienung an. Der rechte Raum profitiert von einem Lichtschacht mit gekrümmtem Durchgang und gefüllt mit Fayencekacheln, während der linke Raum durch einen vertikalen Schacht, in die Außenwand gehauen, belüftet und beleuchtet wird. Von links nach rechts tragen die Gewölbsteine die Nummern 63, 66, 64 und 72. Wenn Kanone, Lafette und Wagen verschwunden sind, zeigen die Wände noch einige interessante Elemente wie die elektrischen Kontakte, das Brettchenhalter der Leclanché-Batterien, einige Isolatoren und sogar einen Anschlag des Wagens. Der Keller hingegen ist komplett; Gegengewichte, Zahnräder, Gegengewichtsdämpfer, Ketten, Bedienungsachsen, sogar die Räder im Keller der Windenräume sind da sowie, natürlich, der Verschlusskeil. Es würde genügen, die Winden zu ersetzen, ein bisschen Fett hinzuzufügen, und alles würde funktionieren wie am ersten Tag. Das Äußere der Kasematte bereitet dem Besucher kaum Überraschung. Hingegen ist es nicht vergeblich, den Weg auf sich zu nehmen, denn die Brustwehr der Eskarpe ist wunschgemäß gewunden. Sie erinnert nicht ohne Grund an die des Forts Croix Faron in Toulon. Besser, sie trägt ein äußerst seltenes Element, das wir, wahrhaftig, nur hier angetroffen haben: einen horizontalen Blitzableiter. In Anbetracht der elektronischen Aktivitäten von France Télécom an diesen Orten, haben wir zweimal hingeschaut und es handelt sich tatsächlich um ein Element der Epoche. Besser, unser Gast hatte die Gefälligkeit, einen Ehemaligen von France Télécom zu kontaktieren, der unter den Ersten dieses Unternehmens war, die im Fort arbeiteten, und dieser bestätigte die ursprüngliche Präsenz dieses Blitzableiters, indem er sogar andere erwähnte, die seitdem entfernt wurden. Mehr als interessantes Detail, er präzisiert: "wir haben bei den Ausgrabungen enge Rinnen entdeckt, die durch kleine rote Backsteine unterteilt und mit schwarzem Staub gefüllt waren, der Kohle ähnelte.(…) Einige wurden im Zustand belassen und wurden manchmal benutzt, um die Zöpfe oder die flachen Kupferbänder darin abzulegen." Wir sind niemals mit einem ähnlichen Fall konfrontiert worden, es ist wahr, dass es sich um ein unbekanntes Thema handelt, das es zu... ergründen gilt. Um die Hohltraversen Nr. 4 und 5 zu erreichen, muss man einen Durchgang unter einem Merlon nehmen, der die Linke der Traverse Nr. 4 verlängert, welche, mit ihrer Basis im Freien, nicht als verwurzelt betrachtet werden kann. Diese Traversen sind auch von besonderer Länge und Anordnung. Die Nr. 4 umfasst zwei Räume links, einen rechts und zwei Treppen rechts. Die Nr. 5, vom Mle 1879 mit seitlichen Widerlagern in der Fassade, hat eine Länge fast doppelt so groß wie ihre Nachbarin und besitzt einen einzigen Arm, rechts, auf halber Länge. Hinter dieser Traverse hat France Télécom ein modernes Gebäude errichtet, welches mit der Kaserne kommuniziert. Dieses Ende des Besuchs (04/2008) war wie eine Kirsche auf der Torte. Während wir Befürchtungen hatten bezüglich der modernen Besetzung des Forts und ihrer unvermeidlichen Anpassungen, anstatt abzureißen und neu zu machen, gab es hier einen offensichtlichen Willen zu rehabilitieren, zu erhalten und sogar zu bewahren. Das moderne Gebäude auf den Oberseiten wurde diskret implantiert und schadet keineswegs der Gesamtansicht. Nachdem wir eine gute Anzahl anderer zeitgenössischer Forts in Frankreich besucht haben, von denen einige auch von der Armee oder Unternehmen besetzt sind, können wir vorbringen, dass die Tête de Chien verdienen würde, als Beispiel genommen zu werden. Dieses Fort, einzigartig in seiner Ausführung, hat nichts von seiner Pracht verloren, im Gegenteil und das ist zu unterstreichen, hat sie bewahrt. Über dem Fürstentum Monaco dominierend, und dank, unter anderem, seiner gepanzerten Kasematte, beherrschte es die Küstenwege auf der Höhe von Monaco. Ein Felsmagazin befindet sich darunter. Drei Annexbatterien sind entlang des Grats verteilt, der das Fort mit La Turbie verbindet: des Baraques, de la Cuolla und de La Turbie. Geschlossen für die Öffentlichkeit.

Vesting van Nice, oost-noord-oost van de stad, 1879-1884. 574 m/alt. 206 mannen en 22 stukken. Genoemd fort Masséna. Globaal trapeziumvormig, met zijn grootste front in het oosten de rotskam volgend, dit fort heeft alleen droge grachten op zijn noord- en westfronten, waaraan men een embryo in het noordoosten moet toevoegen, om de verbinding met de afgrond van het oostelijk front te maken. De keel en het front I-II hebben geen gracht behalve voor de ingang waar een smalle kuil, als een Engelse binnenplaats, werd aangelegd om overstegen te worden door het beweegbare dek van de wip-ophaalbrug met geassisteerde beweging. Dit type brug komt alleen voor in de plaatsen van Nice en Albertville. Geen gracht schrijven we? Alles is relatief; een inham in de klif omzeilt de keel en komt langs het front I-II lopen. Ze werd benut om er een ondergronds magazijn uit te graven (zie afzonderlijk artikeltje) en haar top werd afgebroken en geëffend voor de doorgang van de toegangsweg tot het fort. Voor de ingang werd zo een esplanade aangelegd en als men er inderdaad van geprofiteerd heeft om rechts van de ingang een kleine schuilplaats in de rots te graven (voor een stuk dat plaats moest nemen achter de borstwering van de betrokken esplanade; dit lokaal herbergt nu een oude benzinepomp), daarentegen, de hoekige constructie wiens betonnen schietgaten de benaderingen van het fort bedreigen, verschijnt op geen enkel plan. Feitelijk, ze is gezet op de uitmonding van het pad komend van het ondergrondse magazijn en haar afwerking laat nauwelijks twijfel bestaan over haar posterioriteit. Bij mooi weer straalt de ingang van het fort in het licht; de witheid van zijn kalksteen, dezelfde als die men gebruikte voor het oceanografisch museum van Monaco, is schitterend. De ingangsportaal is een van de meest majestueuze van alle contemporaine Franse forten. Een imposante borstwering kroont het over zijn gehele breedte. Deze borstwering rust op gebogen consoles die openingen vrijlaten, valdeuren of schietgaten voor stijlvuur naar behoefte. De schietgaten van de twee lokalen links van de portaal, wachtlokaal en lokaal voor optische telegrafie, voegen een meerwaarde toe aan het geheel door de zorg waarmee ze ontworpen zijn. De uitmonding van twee optische schietgaten is zichtbaar op de keerzijde van de saillant I; de een is gericht op het fort van de Revère, de andere op Cauférat en/of de Mont Boron. Er is geen plankje om de apparatuur te zetten en we vinden in het plafond niet de put van de heliostaat. De kelder van dit wachtlokaal is volledig gewijd aan cisternes. In de ingangsportaal bestaat de in 1886 aangebrachte plaquette volgend op het decreet van generaal Boulanger voor de toewijzing van de naam Masséna aan het fort nog steeds maar ze is onleesbaar geworden. Het mechanisme van de ophaalbrug is praktisch compleet, boog en bedieningshendel zijn er, evenals al zijn assen en tegengewichten. Wanneer men op de binnenplaats uitkomt, op de keerzijde rechts, laat een traphelling toe de borstwering die de ingang domineert te bereiken. Na een tussenplateau laat een tweede trap van hetzelfde type, rechts van de kazerne, toe een platform te bereiken. Volgens de breedte, alleen stukken van 80, 90 of maximum 95 mm hadden er kunnen toegang toe hebben. De kazerne van de troep rijgt drie traveeën op twee niveaus, omlijst door een halve travee links en een nog smallere rechts. Het metselwerk, in opus incertum, omringt de openingen, deuren, vensters, oculi en schietgaten wiens stenen van alle hoekverbindingen puntig zijn gehouwen. Dit verleent aan het geheel een even eigenaardig als uniek cachet. De grootste oculi zijn bovendien afgesloten door opengewerkte en mooi bewerkte traliewerken. Het oculus dat alle amateurs wensen te zien, datgene dat reputeert omringd te zijn door stenen wiens vorm en reliëf een kruis van het Legioen van Eer oproept, geeft op dezezelfde binnenplaats, maar in de terugkeer van de gevel links. Opmerkelijk, deze opening is omringd door een ronde steen, uit één stuk gehouwen, op de buitenkant waarvan vijf andere in dikke chevrons gehouwen stenen, leunen. Het betreft hier een uniek werk. Het overstijgt een doorgang die een tunnel parallel aan front II-III vormt, die niet minder dan negen lokalen op zijn linkerzijde bedient. Deze laatste betreffen vooral de artillerie, waaronder een met een lampnis met opvallend korte verbreding, maar ook cisternes. Een oude plaquette duidt zelfs de aanwezigheid aan van een "oorlogspomp"! In een van deze magazijnen heeft de bezetter van de tweede wereldoorlog een muurinscriptie achtergelaten getuigend er brandstof en olie te hebben opgeslagen. Tweemaal zijn de lokalen gescheiden door een doorgang die uitmondt achter de borstwering van de half losgemaakte escarpe en een andere trap, deze keer afdalend, leidt naar... een escarpekazemat. Het is nodig een oud plan te raadplegen om enigszins de rechtvaardiging van de aanwezigheid hier van een dergelijk verdedigingsorgaan te begrijpen. De westelijke gracht (II-III, zuid-noord georiënteerd) omvat een lichte breuk die zijn noordelijk deel naar NNW oriënteert. De hoek van deze breuk is bezet door een kanonopstelplaats die zich belast met de bescherming van de gracht in de richting van de saillant II. Daarentegen bleef het kleine front achter deze kanonopstelplaats onverdedigd. Het was daarom nodig een defensieve kazemat voor de kanonopstelplaats in te richten, maar met de imperatief om niet uit de escarpe uit te steken. We hebben dus een kazemat volledig geïntegreerd in de escarpe met een schuin doorboord schietgat. We kennen er geen ander voorbeeld van. Dit schietgat werd voorafgegaan door een kuil –vandaag verdwenen– die zijn benadering verhinderde. Voor de bezoeker stelt zich een ander raadsel, nog intrigerender. De kazemat omvat een tweede schietopening, waarschijnlijk voor een revolverkanon, schietend recht in de muur van de contrescarpe. We hebben verzuimd te vragen om deze muur van uit de gracht van dichterbij te gaan zien, helaas; dit zijnde, de kuil die het op saillant III gerichte schietgat beschermde, verlengde zich niet voor de loodrechte schietgaten. Een plan toont ons de aanwezigheid van een cisterne onder de gracht rechts van deze kazemat, wanneer men er tegenover staat. Klaarblijkelijk was de contrescarpe tegenover de kazemat doorboord met een relatief brede opening die een aangepaste verdediging vereiste. Waarom daar een cisterne geplaatst? Waarom er toegang toe willen via een doorgang aangebracht in de contrescarpe terwijl het volstond de gracht op gelijke hoogte te nemen vanaf de saillant II waar de contrescarpe verdwijnt? Niet alles zal hier gezegd worden over dit fort dat stof tot zoeken bewaart en, alles welbeschouwd, des te beter. Zolang we bezig zijn met het vermelden van cisternes, preciseren we dat het fort, behalve via de recuperatie van regenwater, gevoed werd door een gietijzeren leiding, van 5 cm diameter, die de bron Maraïni vatte aan de plaatsaanduiding "le Faissé" op de westelijke hellingen van de Mont Agel. Deze voeding werd pas in oktober 1964 onderbroken. Keren we terug in de tunnel en laten we de reeds verkende lokalen om zich te richten op die er tegenover die niets anders is dan het kruitmagazijn. De tunnel fungeert trouwens als zijdelingse ventilatiekanaal voor dit magazijn, met een inhoud van 40.000 kg en omgevormd tot een dode kamer. Deze transformatie schijnt geenszins het metselwerk te hebben aangetast dat nu omarmd wordt door een veelvoud van blauwe schuimkegels. De tunnel mondt uit op een binnenplaats waar eveneens drie traveeën op twee niveaus uitgelijnd zijn, maar op een mindere hoogte, het gelijkvloers bestaat alleen uit magazijnen (twee voor meel, en een voor artillerie). De eerste verdieping, behalve drie slaapzalen van de troep, omvat ook verschillende hoeken die evenveel opslagplaatsen zijn voor de bepantseringen van de deuren, vensters en andere doorgangen van het fort in geval van conflict. De zorg besteed aan de aanleg van het metselwerk is identiek aan die van de kazerne. In deze binnenplaats kan men een wasplaats, een smidse observeren en een galerij bereikt de indirect vurende kazemat van de saillant IV. De kanonopstelplaats van de breuk van front II-III blijkt zeer proper, en men kan er nog de gepantserde schuifluiken observeren hangend aan een rail voor de schietopeningen. We merken op dat de schietopening van de face er eveneens een omvat, van hetzelfde type als die van de schietopening van de flank, wat meer dan ongebruikelijk is. Feitelijk, het betreft een herhaling van het raadsel van de escarpekazemat waarvan zojuist sprake was in het midden van front II-III; een kanonschietopening geeft recht in de muur van de contrescarpe! Klaarblijkelijk zijn er wijzigingen geweest aan het metselwerk van deze flank. Het toont links een kanonschietopening hebbend, rechts, een verticale schietgleuf. De kanonschietopening is gecentreerd ten opzichte van het gewelfbegin, dus de plaats bestaat links om er een tweede verticale schietgleuf te doorboren. Aan deze zijde is het metselwerk gewijzigd; toch, van buitenaf gezien, zou deze tweede schietgleuf in de dikte van de muur van de escarpe geven. Ziedaar een andere vraag die het verdient dat men zich erover buigt. Om onze voortgang voort te zetten, is het gepast voor de kazerne terug te keren en de doorgang in tunnel direct links ervan te nemen. Reeds in de eerste meters, lopen we langs de manutentie. De oven, van dezelfde fabrikant als die van het fort Drête (FRADELIZI et IOSSI - ENTR. de FUMISTERIE - CONSTRUCTEURS de FOURS – MANUTENTION – ÉTUVES - ? rue CHORON 9e à PARIS), schijnt zonder grote inspanning weer in werkende staat te kunnen worden gesteld. De Tête de Chien zou zo gemakkelijk kunnen toetreden tot de zeer exclusieve club van Séré de Rivières-forten waar men u (zeer) vers brood serveert. De weg die onder deze tunnel passeert doorsteekt alleen de dikte van de kazerne in de ondergrond alvorens te stijgen tot een wapenplaats waarop drie holle traversen (nr. 1 tot 3) uitgeven. Aan de uitmonding onder de kazerne is een klein gebouw waar de latrinen gehuisvest waren, vandaag verdwenen. Net voor de horizontale te bereiken, passeert de weg, eigenlijk de wallstraat, onder een imposante aarden merlon die fungeert als parados voor de noordelijke traversen en verhindert dat de basis van de twee oostelijke traversen (nr. 4 en 5) enfilade wordt genomen. Het schuilhuis van de traverse nr. 1 heeft zijn oorspronkelijke verdelingen en deur- en raamkozijnen bewaard en is overstegen door een observatorium. De nr. 2 valt uit de ordinary. Ze omvat twee ingangen. Die van rechts geeft op gelijke hoogte in een lokaal van waaruit de diepte men achter de rechterarm van de traverse uitkomt. Zodra de drempel van de linker ingang overschreden is, vertoont de bodem een dalende helling, helling ingehaald door een trap gecentreerd ten opzichte van het gewelf, tegen de wand van het rechter lokaal aangeleund en uitkomend op een bordes op hoogte van de armen voor het magazijn aan het traverse-einde. De dalende helling passeert onder dit magazijn om in een indirect vurende kazemat te komen. Laatstgenoemde, van correcte maar niet uitzonderlijke makelij, is goed vrijgemaakt en bezit rechts haar eigen projectielenmagazijn. De missie van deze kazemat was de dode hoeken aan de zijde van La Turbie en de weg van de Mont Agel te bestrijken. Achter de linkerflank van deze kazemat kan men een galerij nemen die, na enkele meters, uitmondt op een kruispunt. Links bereikt men de tweede binnenplaats, rechtdoor bereikt men de borstwering van de half losgemaakte escarpe van front III-IV en, rechts, kunnen we de gang naar de dubbele caponnière afdalen. Als dit orgel verzorgd metselwerk vertoont, hebben de behoeften van de bezetting van het fort er enkele aanpassingen vereist zonder evenwel de muren aan te tasten. Het ware belang van deze caponnière is alleen waarneembaar vanaf de voorzijden van de traverse nr. 3. Van daaruit kan men de caponnière en de beschermende massa van haar contrescarpe met één blik omvatten. Laatstgenoemde, samengesteld uit in situ rots, werd aan de glaciszijde bedekt door een afgeronde drogestenenmuur. Feitelijk, we hebben hier als het ware een enorme metselwerkwulst die een eerste escarpe vormt en zich verbindt met de gracht van front IV-V op het moment dat deze de afgrond bereikt die de gehele oostelijke front van het fort langsloopt. Een defensief traliewerk, vandaag ernstig ingekort, kroont de contrescarpe en doorkruist de gracht een vijftiental meters voor de schietopeningen van de caponnière. De traverse nr. 3 is geen andere dan die de Mougin-kazemat Mle 1878 in hard gietijzer herbergt. Georganiseerd min of meer volgens plannen medeondertekend door luitenant-kolonel Vagner, chef van de Genie in Nice en de chef de bataillon du Génie, chef van de dienst der bepantseringen, Mougin persoonlijk, gedateerd 20 december 1879, haar infrastructuur is gevoelig identiek aan die van de negen andere in Frankrijk verspreide kazematten. De details die haar onderscheiden betreffen de organisatie van de lokalen aan de achterzijde. We hebben hier tweemaal drie lokalen aan weerszijden van een centrale doorgang. Rechts heeft het derde lokaal, het dichtst bij de gepantserde kazemat, een mindere grootte dan zijn tegenhanger wegens de doorgang van een zijgang die de borstwering van de escarpe verbindt. Zoals men in Joux kan zien, bevindt de kazemat zich niet exact in de as van de corridor, maar wel lichtjes naar links hellend. Het valdeksel dat de toegangsschacht naar de achterkant van de kelder afdekt, is van vierkante vorm met afgeronde hoeken. De ladder is steeds ter plaatse. De lokalen voor de bediening van de versperringswig hebben hun deuren bewaard maar niet hun lieren. Grof zwart op hun muren geschilderd, de aanduiding "MONTEZ" gaf de richting van de bediening aan. Het rechter lokaal geniet van een lichtschacht met gebogen conduit en gevuld met faïencetegels, terwijl het linker lokaal geventileerd en verlicht wordt door een verticale schacht uitgehold in de buitenmuur. Van links naar rechts, dragen de gewelfstenen de nummers 63, 66, 64 en 72. Als kanon, affuit en wagen verdwenen zijn, tonen de muren nog enkele interessante elementen zoals de elektrische contacten, het plankjehouder van de Leclanché-batterijen, enkele isolatoren en zelfs een stop van de wagen. De kelder daarentegen is compleet; tegengewichten, tandwielen, tegengewichtsdempers, kettingen, bedieningsassen, zelfs de wielen in de kelder van de lierenlokalen zijn er evenals, natuurlijk, de versperringswig. Het zou volstaan de lieren te vervangen, een beetje vet toe te voegen, en alles zou functioneren als op de eerste dag. Het buitenste van de kazemat bereidt de bezoeker nauwelijks verrassing. Daarentegen is het niet vergeefs de verplaatsing te maken want de borstwering van de escarpe is gewenst kronkelig. Ze herinnert niet zonder reden aan die van het fort Croix Faron in Toulon. Beter, ze draagt een uiterst zeldzaam element dat we, waarlijk, alleen hier zijn tegengekomen: een horizontale bliksemafleider. Gezien de elektronische activiteiten van France Télécom op deze plaatsen, hebben we tweemaal gekeken en het betreft werkelijk een element van de periode. Beter, onze gast had het genoegen een oudgediende van France Télécom te contacteren die onder de eersten van dit bedrijf was om in het fort te werken en deze bevestigde de oorspronkelijke aanwezigheid van deze bliksemafleider, door zelfs andere te vermelden, sindsdien verwijderd. Meer dan interessant detail, hij preciseert: "we hebben bij de opgravingen smalle gootjes ontdekt, afgescheiden door kleine rode bakstenen en gevuld met zwart stof gelijkend op kool.(…) Sommige werden in de staat gelaten en werden soms gebruikt om er de vlechten of de platte koperen banden in te leggen." We zijn nooit met een gelijkaardige casus geconfronteerd geweest, het is waar dat het zich om een onbekend onderwerp handelt dat het... uitdiepen waard is. Om de holle traversen nr. 4 en 5 te bereiken, moet men een doorgang onder een merlon nemen die de linkerzijde van de traverse nr. 4 verlengt, welke, met haar basis in de open lucht, niet als geworteld kan worden beschouwd. Deze traversen zijn ook van bijzondere lengte en dispositie. De nr. 4 omvat twee lokalen links, een rechts en twee trappen rechts. De nr. 5, van het Mle 1879 met zijdelings stootzijden in de gevel, heeft een lengte bijna dubbel van haar buur en bezit een unieke arm, rechts, op halve lengte. Achter deze traverse heeft France Télécom een modern gebouw opgericht dat met de kazerne communiceert. Dit einde van het bezoek (04/2008) was als een kers op de taart. Terwijl we vreesden betreffende de moderne bezetting van het fort en zijn onvermijdelijke aanpassingen, in plaats van af te breken en nieuw te maken, was er hier een manifeste wil te rehabiliteren, te behouden, en zelfs te bewaren. Het moderne gebouw op de bovenzijden werd discreet geïmplanteerd en schaadt geenszins het geheelzicht. Nadat we een goed aantal andere contemporaine forten in Frankrijk bezocht hebben, waarvan sommige eveneens door het leger of ondernemingen bezet zijn, kunnen we vooropstellen dat de Tête de Chien verdient als voorbeeld genomen te worden. Dit fort, uniek in zijn vervaardiging, heeft niets van zijn pracht verloren, integendeel en dat is te onderstrepen, heeft ze behouden. Boven het prinsdom Monaco dominerend, en dankzij, onder andere, zijn gepantserde kazemat, beheerste het de kustwegen op de hoogte van Monaco. Een rotsmagazijn bevindt zich eronder. Drie annexbatterijen zijn verspreid langs de kam die het fort met La Turbie verbindt: des Baraques, de la Cuolla en de La Turbie. Gesloten voor het publiek.

Fortress of Nice, east-northeast of the city, 1879-1884. 574 m/alt. 206 men and 22 guns. Named fort Masséna. Overall trapezoidal, with its largest front in the east following the rocky ridge, this fort has a dry ditch only on its north and west fronts, to which must be added an embryo in the northeast, to make the connection with the precipice of the eastern front. The gorge and front I-II have no ditch except in front of the entrance where a narrow pit, like an English courtyard, was arranged to be surmounted by the movable deck of the bascule drawbridge with assisted movement. This type of bridge is found only in the places of Nice and Albertville. No ditch, we write? Everything is relative; a notch in the cliff bypasses the gorge and runs along front I-II. It was used to excavate a rock magazine there (see separate article) and its top was rock-cut and leveled for the passage of the access road to the fort. In front of the entrance, an esplanade was thus arranged and if one did indeed take advantage of it to dig a small shelter in the rock to the right of the entrance (for a gun to be placed behind the parapet of the said esplanade; this room now houses an old gasoline pump), on the other hand, the angular construction whose concreted embrasures threaten the approaches of the fort does not appear on any plan. In fact, it is seated on the outlet of the path coming from the rock magazine and its workmanship leaves little doubt about its posteriority. In fine weather, the entrance of the fort shines in the light; the whiteness of its limestone, the same as that used for the oceanographic museum of Monaco, is dazzling. The entrance porch is one of the most majestic of all contemporary French forts. An imposing parapet crowns it over its entire width. This parapet rests on curved consoles that leave openings, murder holes or embrasures for plunging fire as needed. The embrasures of the two rooms to the left of the porch, guardroom and optical telegraphy room, add value to the whole by the care with which they were designed. The outlet of two optical embrasures is visible on the reverse of salient I; one is aimed at Revère fort, the other at Cauférat and/or Mont Boron. There is no shelf to seat the equipment and we do not find in the ceiling the shaft of the heliostat. The basement of this guardroom is entirely devoted to cisterns. In the entrance porch, the plaque affixed in 1886 following the decree of General Boulanger for the attribution of the name Masséna to the fort still exists but it has become illegible. The mechanism of the drawbridge is practically complete, arch and operating lever are there, as well as all its axles and counterweights. When one emerges into the courtyard, on the reverse right, a stair-ramp allows reaching the parapet dominating the entrance. After a landing, a second staircase of the same type, on the right of the barracks, allows reaching a platform. According to the width, only pieces of 80, 90 or maximum 95 mm could have accessed it. The troop barracks align three bays on two levels, framed by a half bay on the left and an even narrower one on the right. The masonry, in opus incertum, surrounds the openings, doors, windows, oculi and embrasures whose stones of all corner bonds are cut to a point. This gives the whole a character as singular as it is unique. The largest oculi are additionally closed by openwork and nicely worked grilles. The oculus that all enthusiasts wish to see, the one reputed to be surrounded by stones whose shape and relief evoke a Cross of the Legion of Honour, gives onto this same courtyard, but in the return of the façade on the left. Remarkable, this orifice is encircled by a round stone, cut from a single block, on the outside of which five other stones cut into thick chevrons lean. This is a unique work. It surmounts a passage forming a tunnel parallel to front II-III serving no less than nine rooms on its left. The latter concern mainly artillery, including one with a lamp embrasure with a singularly short flare, but also cisterns. An old plaque even indicates the presence of a "wartime pump"! In one of these magazines, the occupant of the Second World War left a wall inscription testifying to having stored fuel and oil there. Twice, the rooms are separated by a passage debouching behind the parapet of the semi-detached escarp and another staircase, descending this time, leads to... an escarp cofferdam. It is necessary to resort to an old plan to understand somewhat the justification for the presence here of such a defensive organ. The west ditch (II-III, oriented south-north) includes a slight break that orients its northern part to NNW. The angle of this break is occupied by a gun emplacement taking charge of the protection of the ditch towards salient II. On the other hand, the small front behind this gun emplacement remained undefended. It was therefore necessary to arrange a defensive cofferdam in front of the gun emplacement, but with the imperative of not projecting from the escarp. We thus have a cofferdam totally integrated into the escarp with an obliquely pierced embrasure. We know of no other example. This embrasure was preceded by a pit –today disappeared– preventing its approach. For the visitor another enigma, even more intriguing, presents itself. The cofferdam comprises a second embrasure, probably for a revolver cannon, firing straight into the counterscarp wall. We omitted to ask to go see this wall more closely from the ditch, alas; that being said, the pit protecting the embrasure aimed at salient III did not extend in front of the perpendicular embrasures. A plan indicates to us the presence of a cistern under the ditch to the right of this cofferdam, when facing it. Manifestly, the counterscarp was pierced opposite the cofferdam with a relatively wide opening requiring appropriate defense. Why put a cistern there? Why want to access it by a passage made in the counterscarp when it sufficed to use the ditch at ground level from salient II where the counterscarp disappears? Not everything will be said here about this fort which retains matter to search and, after all, so much the better. As long as we are mentioning cisterns, let us specify that the fort, besides via rainwater recovery, was supplied by a cast iron pipe, 5 cm in diameter, capturing the Maraïni spring at the place called "le Faissé" on the western slopes of Mont Agel. This supply was interrupted only in October 1964. Let us return to the tunnel and leave the already explored rooms to refer to the one opposite which is none other than the powder magazine. The tunnel moreover acts as a lateral ventilation duct for this magazine, with a capacity of 40,000 kg and transformed into an anechoic chamber. This transformation seems in no way to have damaged the masonry which is now embraced by a multitude of blue foam cones. The tunnel opens onto a courtyard where three bays on two levels are also aligned, but on a lesser height, the ground floor consisting only of magazines (two for flours, and one for artillery). The first floor, besides three troop barracks rooms, also includes several corners which are as many storage places for the armors of the doors, windows and other passages of the fort in case of conflict. The care taken in the arrangement of the masonry is identical to that of the barracks. In this courtyard, one can observe a washhouse, a forge and a gallery reaches the indirect firing casemate of salient IV. The gun emplacement of the break of front II-III proves very clean, and one can still observe there the armored sliding shutters hanging from a rail in front of the embrasures. Note that the embrasure of the face also includes one, of the same type as that of the flank embrasure, which is more than unusual. In fact, it is a repetition of the enigma of the escarp cofferdam just discussed in the middle of front II-III; a cannon embrasure gives straight into the counterscarp wall! Manifestly, there have been modifications to the masonry of this flank. It shows on the left a cannon embrasure having, on its right, a vertical embrasure. The cannon embrasure is centered relative to the vault springing, so the space exists on its left to pierce a second vertical embrasure there. On this side, the masonry has been modified; yet, seen from the outside, this second embrasure would give into the thickness of the escarp wall. Here is another question that would deserve to be looked into. To continue our progression, it is appropriate to return facing the barracks and take the tunnel passage directly on its left. From the first meters, we run alongside the bakery. The oven, from the same manufacturer as that of Drête fort (FRADELIZI et IOSSI - ENTR. de FUMISTERIE - CONSTRUCTEURS de FOURS – MANUTENTION – ÉTUVES - ? rue CHORON 9e à PARIS), seems able to be put back into working order without great effort. Tête de Chien could thus easily enter the very selective club of Séré de Rivières forts where you are served (very) fresh bread. The path passing under this tunnel only crosses the thickness of the barracks underground before climbing to a parade ground onto which three hollow traverses (nos. 1 to 3) open. At the outlet from under the barracks, a small building where the latrines were housed has today disappeared. Just before reaching the horizontal, the path, actually the rampart street, passes under an imposing earth merlon acting as a parados for the northern traverses and preventing the enfilading of the root of the two eastern traverses (nos. 4 and 5). The shelter body of traverse no. 1 has preserved its original partitions and door and window frames and is surmounted by an observatory. No. 2 is out of the ordinary. It comprises two entrances. The right one gives at ground level into a room from the back of which one emerges behind the right arm of the traverse. Once the threshold of the left entrance is crossed, the ground shows a descending slope, slope recovered by a staircase centered relative to the vault, leaning against the wall of the right room and giving onto a landing at the height of the arms in front of the magazine at the traverse end. The descending slope passes under this magazine to give into an indirect firing casemate. The latter, of correct but not exceptional workmanship, is well cleared and possesses on its right its own projectile magazine. The mission of this casemate was to sweep the dead angles on the side of La Turbie and the road of Mont Agel. Behind the left flank of this casemate one can take a gallery which, after a few meters, debouches onto a crossroads. To the left, one reaches the second courtyard, straight ahead one gains the parapet of the semi-detached escarp of front III-IV and, to the right, we can descend the passage towards the double caponier. If this organ displays careful masonry, the needs of the occupation of the fort have required some arrangements without however damaging the walls. The true interest of this caponier is only discernible from the fronts of traverse no. 3. From there, one can embrace with a glance the caponier and the protective mass of its counterscarp. The latter, composed of in-situ rock, was covered on the glacis side by a rounded dry-stone wall. In fact, we have here like an enormous masonry bulge forming a first escarp and linking with the ditch of front IV-V when the latter reaches the precipice running along the entire eastern front of the fort. A defensive grille, today seriously cut back, crowns the counterscarp and crosses the ditch about fifteen meters in front of the embrasures of the caponier. Traverse no. 3 is none other than the one housing the Mougin casemate Mle 1878 in hard cast iron. Organized more or less according to plans co-signed by Lieutenant-Colonel Vagner, Chief of Engineers in Nice and the Chief de bataillon du Génie, head of the armor service, Mougin in person, dated December 20, 1879, its infrastructure is substantially identical to that of the nine other casemates distributed in France. The details distinguishing it concern the organization of the rooms at the rear. We have here twice three rooms on either side of a central passage. On the right, the third room, the closest to the armored casemate, has a smaller size than its counterpart due to the passage of a diverticulum joining the parapet of the escarp. As can be seen at Joux, the casemate is not exactly in the axis of the corridor, but rather obliquing slightly to the left. The trapdoor covering the access shaft to the rear of the basement is square in shape with rounded corners. The ladder is still in place. The rooms for operating the obturator block have preserved their doors but not their winches. Roughly painted in black on their walls, the indication "MONTEZ" indicated the direction of operation. The right room benefits from a light well with a curved conduit and lined with earthenware tiles, while the left room is ventilated and illuminated by a vertical shaft hollowed into the outer wall. From left to right, the voussoirs bear the numbers 63, 66, 64 and 72. If cannon, carriage and trolley have disappeared, the walls still show some interesting elements such as the electric contacts, the support board for Leclanché batteries, some insulators and even a trolley stop. The basement on the other hand is complete; counterweights, gears, counterweight dampers, chains, operating axles, even the wheels in the basement of the winch rooms are there as well as, of course, the obturator block. It would suffice to replace the winches, add a bit of grease, and everything would function as on the first day. The exterior of the casemate holds little surprise for the visitor. On the other hand, it is not vain to make the trip because the parapet of the escarp is tortuous as desired. It is reminiscent of that of Fort de la Croix Faron in Toulon. Better, it supports an extremely rare element that, truthfully, we have encountered only here: a horizontal lightning rod. Given the electronic activities of France Télécom in these places, we looked twice and it is indeed an element of the period. Better, our host had the pleasure of contacting a former France Télécom employee who was among the first of this company to work in the fort and he confirmed the original presence of this lightning rod, even mentioning others, removed since. More than interesting detail, he specifies: "we discovered during excavations, narrow gutters partitioned by small red bricks and filled with black dust resembling coal.(…) Some were left as is and were sometimes used to place the braids or flat copper strips in." We have never been confronted with a similar case, it is true that it is an unknown subject remaining to... dig into. To reach hollow traverses nos. 4 and 5, one must take a passage under a merlon extending the left of traverse no. 4, which, having its root in the open air, cannot be considered as rooted. These traverses are also of particular length and disposition. No. 4 comprises two rooms on the left, one on the right and two staircases on the right. No. 5, of the Mle 1879 with lateral abutments in the façade, has a length almost double that of its neighbor and possesses a single arm, on the right, at mid-length. Behind this traverse, France Télécom erected a modern building which communicates with the barracks. This end of the visit (04/2008) was like the cherry on the cake. While we had fears regarding the modern occupation of the fort and its inevitable arrangements, rather than razing and making new, there was here a manifest will to rehabilitate, to conserve, and even to preserve. The modern building on the tops was implanted discreetly and does not harm the overall view at all. After having visited a good number of other contemporary forts in France, some of which also occupied by the army or companies, we can advance that Tête de Chien would deserve to be taken as an example. This fort, unique in its making, has lost nothing of its splendor, on the contrary and it must be emphasized, has preserved it. Dominating the principality of Monaco, and thanks, notably, to its armored casemate, it commanded the coastal routes at the level of Monaco. A rock magazine is located below. Three annex batteries are distributed along the ridge connecting the fort to La Turbie: des Baraques, de la Cuolla and de La Turbie. Closed to the public.

Pevnost Nice, východ-severovýchod od města, 1879-1884. 574 m/n.m. 206 mužů a 22 děl. Nazvána pevnost Masséna. Celkově lichoběžníková, se svým největším frontem na východě sledujícím skalní hřeben, tato pevnost má suchý příkop pouze na svých severních a západních frontách, k čemuž je třeba přidat zárodek na severovýchodě, aby se uskutečnilo spojení se srázným východním frontem. Hrdlo a front I-II nemají příkop kromě před vchodem, kde byla upravena úzká jáma, jako anglický dvůr, aby byla převýšena pohyblivou mostovkou vahadlového padacího mostu s asistovaným pohybem. Tento typ mostu se nachází pouze v místech Nice a Albertville. Žádný příkop píšeme? Vše je relativní; zářez ve skále obchází hrdlo a běží podél frontu I-II. Byla využita k vyhloubení podskalsního magacínu (viz oddělený článek) a její vrchol byl odtěžen a srovnán pro průchod přístupové cesty k pevnosti. Před vchodem byla tak upravena esplanáda a pokud se jí skutečně využilo k vyhloubení malého úkrytu ve skále vpravo od vchodu (pro dělo, které mělo zaujmout místo za parapetem dotyčné esplanády; tato místnost nyní ukrývá staré čerpadlo na benzín), naopak, hranatá stavba, jejíž betonované střílny ohrožují přístupy pevnosti, se neobjevuje na žádném plánu. Ve skutečnosti, je usazena na výtoku stezky přicházející z podskalsního magacínu a její zpracování nechává málo pochyb o její pozdější době. Za pěkného počasí vstup pevnosti září ve světle; bělost jeho vápence, stejného jako ten použitý pro oceánografické muzeum v Monaku, je oslnivá. Vstupní portál je jeden z nejmajestátnějších ze všech současných francouzských pevností. Impozantní parapet jej korunuje po celé jeho šířce. Tento parapet spočívá na zakřivených konzolách, které ponechávají otvory, padací dveře nebo střílny pro střelbu svahu dle potřeby. Střílny dvou místností vlevo od portálu, strážnice a místnosti pro optickou telegrafii, přidávají hodnotu celku péčí, s jakou byly navrženy. Výtok dvou optických střílen je viditelný na rubu salientu I; jedna je namířena na pevnost Revère, druhá na Cauférat a/nebo Mont Boron. Není zde žádná deska k usazení zařízení a nenacházíme v stropě šachtu heliostatu. Suterén této strážnice je zcela věnován cisteren. Ve vstupním portálu stále existuje plaketa připevněná v roce 1886 následkem dekretu generála Boulanger pro přidělení jména Masséna pevnosti, ale stala se nečitelnou. Mechanismus padacího mostu je prakticky kompletní, oblouk a ovládací páka jsou tam, stejně jako všechny jeho osy a protizávaží. Když se vynoříme na nádvoří, na rubu vpravo, schodišťová rampa umožňuje dosáhnout parapetu dominujícího vchodu. Po odpočívadle, druhé schodiště stejného typu, vpravo od kasáren, umožňuje dosáhnout platformu. Podle šířky, pouze děla 80, 90 nebo maximálně 95 mm by k ní měla přístup. Kasárna vojska řadí tři pole na dvou úrovních, rámovaná půl polem vlevo a ještě užším vpravo. Zdivo, v opus incertum, obklopuje otvory, dveře, okna, okulusy a střílny, jejichž kameny všech rohových vazeb jsou sešpičatěle tesané. To propůjčuje celku charakter stejně singulární jako jedinečný. Největší okulusy jsou navíc uzavřeny prolamovanými a pěkně zpracovanými mřížemi. Okulus, který všichni nadšenci přejí vidět, ten, který je pověstný obklopen kameny, jejichž tvar a reliéf evokuje kříž Čestné legie, vychází na toto stejné nádvoří, ale v návratu fasády vlevo. Pozoruhodné, tento otvor je obklopen kulatým kamenem, tesaným z jednoho kusu, na jehož vnější straně se opírá pět dalších kamenů tesaných do tlustých chevronů. Jedná se zde o jedinečné dílo. Převyšuje průchod tvořící tunel rovnoběžný s frontem II-III, obsluhující neméně než devět místností na jeho levé straně. Ty se týkají hlavně dělostřelectva, včetně jedné s lampovou střílnou s nápadně krátkým rozšířením, ale také cisteren. Stará plaketa dokonce ukazuje přítomnost "válečného čerpadla"! V jednom z těchto magacínů zanechal okupant druhé světové války nápis na zdi svědčící, že tam skladoval palivo a olej. Dvakrát jsou místnosti odděleny průchodem ústícím za parapetem poloodloučené eskarpy a jiné schodiště, tentokrát sestupné, vede k... eskarpové kaseematě. Je nutné uchýlit se ke starému plánu, aby se poněkud pochopilo ospravedlnění přítomnosti takového obranného orgánu zde. Západní příkop (II-III, orientovaný jih-sever) zahrnuje lehký zlom, který orientuje jeho severní část na SSZ. Úhel tohoto zlomu je obsazen dělostřeleckým stanovištěm starajícím se o ochranu příkopu ve směru k salientu II. Naopak, malý front za tímto dělostřeleckým stanovištěm zůstal nebráněný. Bylo tedy nutné zařídit obrannou kaseematu před dělostřeleckým stanovištěm, ale s imperativem nevyčnívat z eskarpy. Máme tedy kaseematu zcela integrovanou do eskarpy se šikmo proraženou střílnou. Neznáme jiný příklad. Této střílně předcházela jáma –dnes zmizelá– bránící jejímu přiblížení. Pro návštěvníka se představuje další hádanka, ještě podivuhodnější. Kaseemata zahrnuje druhou střílnu, pravděpodobně pro revolverové dělo, střílející přímo do zdi kontreskarpy. Opomenuli jsme požádat, abychom šli podívat blíže na tuto zeď z příkopu, bohužel; to being said, jáma chránící střílnu namířenou na salient III se neprodlužovala před kolmými střílnami. Plán nám ukazuje přítomnost cisterny pod příkopem vpravo od této kaseematy, když jí čelíme. Zjevně, kontreskarpa byla proražena proti kaseematě relativně širokým otvorem vyžadujícím přiměřenou obranu. Proč tam umístit cisternu? Proč k ní chtít přístup průchodem provedeným v kontreskarpě, když stačilo vzít příkop v rovné úrovni od salientu II, kde kontreskarpa mizí? Ne vše zde bude řečeno o této pevnosti, která si uchovává látku k hledání a, nakonec, tím lépe. Dokud jsme u zmínky o cisternách, upřesněme, že pevnost, kromě via zpětné získávání dešťové vody, byla zásobována litinovým potrubím, o průměru 5 cm, zachycujícím pramen Maraïni na místě zvaném "le Faissé" na západních svazích Mont Agel. Toto zásobování bylo přerušeno až v říjnu 1964. Vraťme se do tunelu a opusťme již prozkoumané místnosti, abychom se vztáhli na tu naproti, která není ničím jiným než prachárnou. Tunel mimochodem funguje jako boční ventilační kanál pro tento magacín, s kapacitou 40 000 kg a přeměněný na anechoickou komoru. Tato přeměna se zdá nijak nepoškodila zdivo, které je nyní objato množstvím modrých pěnových kuželů. Tunel ústí na nádvoří, kde jsou rovněž seřazena tři pole na dvou úrovních, ale na menší výšce, přízemí se skládá pouze z magacínů (dva na mouky, a jeden na dělostřelectvo). První patro, kromě tří ubikací vojska, zahrnuje také několik koutů, které jsou tolika skladišti pancéřování dveří, oken a dalších průchodů pevnosti v případě konfliktu. Péče věnovaná uspořádání zdiva je totožná s tou kasáren. V tomto nádvoří lze pozorovat prádelnu, kovárnu a galerie dosahuje nepřímé střelecké kasematy salientu IV. Dělostřelecké stanoviště zlomu frontu II-III se ukazuje velmi čisté, a lze tam ještě pozorovat pancéřované posuvné okenice visící na kolejnici před střílnami. Všimněme si, že střílna čela rovněž zahrnuje jednu, stejného typu jako ta střílny boku, což je více než neobvyklé. Ve skutečnosti se jedná o opakování hádanky eskarpové kaseematy, o které byla právě řeč uprostřed frontu II-III; dělové střílna dává přímo do zdi kontreskarpy! Zjevně došlo k úpravám zdiva tohoto boku. Ukazuje vlevo dělovou střílnu mající, vpravo, vertikální střílnu. Dělová střílna je centrovaná vzhledem k počátku klenby, tedy místo existuje vlevo k proražení druhé vertikální střílny. Na této straně bylo zdivo upraveno; přesto, viděno zvenčí, by tato druhá střílna dávala do tloušťky zdi eskarpy. Zde je další otázka, která by si zasloužila, aby se nad ní uvažovalo. Abychom pokračovali v našem postupu, je vhodné vrátit se před kasárna a vzít tunelový průchod přímo na jejich levé straně. Již v prvních metrech míjíme pekárnu. Pec, od stejného výrobce jako ta pevnosti Drête (FRADELIZI et IOSSI - ENTR. de FUMISTERIE - CONSTRUCTEURS de FOURS – MANUTENTION – ÉTUVES - ? rue CHORON 9e à PARIS), se zdá být schopna být uvedena do provozuschopného stavu bez velké námahy. Tête de Chien by tak mohla snadno vstoupit do velmi exkluzivního klubu pevností Séré de Rivières, kde vám servírují (velmi) čerstvý chléb. Cesta procházející pod tímto tunelem překonává pouze tloušťku kasáren v podzemí před stoupáním k cvičišti, na které ústí tři duté traversy (č. 1 až 3). Na výtoku z pod kasáren, malá budova, kde byly ubytovány latríny, dnes zmizela. Těsně před dosažením vodorovné roviny, cesta, vlastně hradbová ulice, prochází pod impozantním zemním merlonem fungujícím jako parados pro severní traversy a bránícím enfilerádě kořene dvou východních travers (č. 4 a 5). Těleso úkrytu traversy č. 1 si zachovalo své původní příčky a dveřní a okenní rámy a je převýšeno observatořem. Č. 2 vystupuje z řádu. Zahrnuje dva vchody. Ten pravý dává v rovné úrovni do místnosti, z jejíž hloubky se vynoříme za pravým ramenem traversy. Jakmile je překročen práh levého vchodu, půda vykazuje klesající sklon, sklon dohnaný schodištěm centrovaným vzhledem ke klenbě, přiléhajícím ke stěně pravé místnosti a ústícím na podestu ve výši ramen před magacínem na konci traversy. Klesající sklon prochází pod tímto magacínem, aby dal do nepřímé střelecké kasematy. Ta, ze správné, ale ne výjimečné faktury, je dobře uvolněna a disponuje vpravo svým vlastním magacínem na projektily. Mise této kasematy byla pokrývat mrtvé úhly na straně La Turbie a cesty Mont Agel. Za levým bokem této kasematy lze vzít galerii, která, po několika metrech, ústí na křižovatku. Vlevo se dosáhne druhého nádvoří, rovně se získá parapet poloodloučené eskarpy frontu III-IV a, vpravo, můžeme sestoupit chodbu k dvojité kaponiéře. Pokud tento orgán vystavuje pečlivé zdivo, potřeby okupace pevnosti tam vyžadovaly některá zařízení, aniž by však byly poškozeny stěny. Skutečný zájem této kaponiéry je rozpoznatelný pouze z předních stran traversy č. 3. Odtud lze jedním pohledem obejmout kaponiéru a ochrannou masu její kontreskarpy. Ta, složená z in-situ skály, byla na straně glacis pokryta zaoblenou suchou zdí. Ve skutečnosti, máme zde jak obrovský zdivový val tvořící první eskarpu a spojující se s příkopem frontu IV-V v okamžiku, kdy tento dosáhne srázu běžícího podél celého východního frontu pevnosti. Obranná mříž, dnes vážně přestřižená, korunuje kontreskarpu a protíná příkop asi patnáct metrů před střílnami kaponiéry. Traversa č. 3 není ničím jiným než ta, která ukrývá Mouginovu kasematu vzor 1878 z tvárné litiny. Organizována více méně podle plánů spolupodepsaných podplukovníkem Vagnerem, šéfem Ženijního vojska v Nice a šéfem batalionu Ženijního vojska, šéfem služby pancéřování, Mouginem osobně, datovaných 20. prosince 1879, její infrastruktura je citelně totožná s tou devíti dalších kasemat rozložených ve Francii. Detaily ji odlišující se týkají organizace místností vzadu. Máme zde dvakrát tři místnosti na obou stranách centrálního průchodu. Vpravo, třetí místnost, nejbližší pancéřované kasematě, má menší velikost než její protějšek z důvodu průchodu odbočky spojující parapet eskarpy. Jak lze vidět v Joux, kasemata se nenachází přesně v ose chodby, ale spíše lehce nakloněna doleva. Poklop kryjící přístupovou šachtu k zadní části suterénu je čtvercového tvaru se zaoblenými rohy. Žebřík je stále na místě. Místnosti pro obsluhu uzavíracího klínu si zachovaly své dveře, ale ne své navijáky. Hrubě namalováno černě na jejich stěnách, označení "MONTEZ" ukazovalo směr obsluhy. Pravá místnost těží ze světlíku s křivým průchodem a vyloženého kachličkami, zatímco levá místnost je větraná a osvětlována vertikální šachtou vyhloubenou ve vnější zdi. Zleva doprava, klenáky nesou čísla 63, 66, 64 a 72. Pokud dělo, lafeta a vozík zmizely, stěny ještě ukazují některé zajímavé prvky jako elektrické kontakty, destičku držáku Leclanchéových baterií, několik izolátorů a dokonce zarážku vozíku. Suterén naopak je kompletní; protizávaží, ozubená kola, tlumiče protizávaží, řetězy, ovládací osy, dokonce kola v suterénu místností navijáků jsou tam stejně jako, samozřejmě, uzavírací klín. Stačilo by nahradit navijáky, přidat trochu maziva, a vše by fungovalo jako v první den. Exteriér kasematy nepřipravuje návštěvníkovi téměř žádné překvapení. Naopak, není marné vykonat cestu, protože parapet eskarpy je žádoucně klikatý. Nepřipomíná bez důvodu ten pevnosti Croix Faron v Toulonu. Lépe, nese extrémně vzácný prvek, který, pravda, jsme potkali pouze zde: horizontální hromosvod. Vzhledem k elektronickým aktivitám France Télécom na těchto místech, jsme se podívali dvakrát a jedná se skutečně o prvek období. Lépe, náš host měl potěšení kontaktovat bývalého zaměstnance France Télécom, který byl mezi prvními této společnosti pracujícími v pevnosti, a tento potvrdil původní přítomnost tohoto hromosvodu, zmíněním dokonce dalších, od té doby odstraněných. Více než zajímavý detail, upřesňuje: "objevili jsme během vykopávek úzké žlábky oddělené malými červenými cihlami a naplněné černým prachem připomínajícím uhlí.(…) Některé byly ponechány ve stavu a byly někdy použity k uložení copů nebo plochých měděných pásků." Nikdy jsme nebyli konfrontováni s podobným případem, je pravda, že se jedná o neznámé téma zůstávající k... prohloubení. K dosažení dutých travers č. 4 a 5, je třeba vzít průchod pod merlonem prodlužujícím levou stranu traversy č. 4, která, majíc svůj kořen pod širým nebem, nemůže být považována za zakořeněnou. Tyto traversy jsou také zvláštní délky a dispozice. Č. 4 zahrnuje dvě místnosti vlevo, jednu vpravo a dvě schodiště vpravo. Č. 5, ze vzoru 1879 s bočními opěrami v fasádě, má délku téměř dvojnásobnou oproti své sousedce a disponuje jediným ramenem, vpravo, v polovině délky. Za touto traversou postavil France Télécom moderní budovu, která komunikuje s kasárnami. Tento konec návštěvy (04/2008) byl jako třešnička na dortu. Zatímco jsme měli obavy ohledně moderní okupace pevnosti a jejích nevyhnutelných úprav, spíše než bourat a dělat nové, byla zde manifestní vůle rehabilitovat, zachovat, a dokonce uchovat. Moderní budova na vršcích byla implantována diskrétně a nijak neškodí celkovému pohledu. Poté, co jsme navštívili dobrý počet dalších současných pevností ve Francii, z nichž některé také okupované armádou nebo podniky, můžeme tvrdit, že Tête de Chien by si zasloužila být vzata za příklad. Tato pevnost, jedinečná ve své zhotovení, neztratila nic ze své nádhery, naopak a to je třeba zdůraznit, zachovala ji. Ovládajíc knížectví Monaco, a díky, mimo jiné, své pancéřované kasematě, ovládala pobřežní cesty na úrovni Monaka. Podskalsní magacín se nachází níže. Tři přídavné baterie jsou rozloženy podél hřebene spojujícího pevnost s La Turbie: des Baraques, de la Cuolla a de La Turbie. Uzavřeno pro veřejnost.