Place de Nice, est-nord-est de la ville, 1889-1892. 1148 m/alt. Dénommé fort Catinat. De la forme d'un parallélogramme irrégulier, le réduit occupe l'extrême ouest du plateau éponyme. Le visiteur ne pourra que rester bouche bée en arrivant au pied de l'escarpe, assurément l'une des plus hautes de tous les forts contemporains. En fait, seule celle du fort de Six Fours à Toulon peut rivaliser avec elle. D'une blancheur éclatante, la pierre calcaire joue mieux que toute autre des ombres portées par les nombreux créneaux de fusillade prévus pour le tir fichant, créneaux qui sont autant de mâchicoulis sur arcs. La route, en tranchée dans le rocher, longe cette escarpe et rejoint le petit côté sud du parallélogramme. Alors qu'au fort de Six Fours on débouche face à une entrée de taille modeste, sans commune mesure avec l'escarpe, l'entrée du réduit du Mont Agel, avec un porche dont la hauteur intérieure est proche des sept mètres, détient assurément le record de France, toujours pour la période 1874-1914 s'entend. Deux énormes pilastres encadrent un porche à la voûte en plein cintre culminant au départ à environ huit mètres avant d'amorcer une arrière voussure ébrasée en quart de cercle du plus bel effet. En retrait de quelques mètres dans ce porche, l'entrée proprement dire s'ouvre, en un second porche haut de quatre mètres, légèrement ogival cette fois, et surmonté de quatre créneaux de tir. Dans le premier porche, deux cartouches rappellent que "de la reddition d'une place avancée ou retardée d'un seul jour peut dépendre le salut du pays" et que les travaux de construction du réduit se firent sous la direction du capitaine du Génie Chavardès. La façade se prolonge en hauteur sur plus de trois mètres, arborant au passage le cartouche du nom des lieux, en toutes lettres : FORTERESSE du MONT-AGEL. Des consoles de pierre s'appuyant sur ce cartouche supportaient un balcon avec assommoirs qui rehaussait l'ensemble d'un bon mètre cinquante supplémentaire, portant la hauteur totale à environ 12,5 m. Hélas, des tirs de l'artillerie navale lors des combats pour la libération de la ville en 1944 ont abattu la partie centrale du sommet de l'entrée, donnant ainsi plus de relief encore aux pilastres latéraux. Telle une cour anglaise, une fosse a été creusée au-devant de l'entrée. Elle fut pourvue d'un pont roulant à effacement latéral se repliant sous un local creusé dans le roc à la droite de l'entrée, mais en retrait de plusieurs mètres. Ainsi, et c'est un cas unique, avons-nous un pont du type susdit à l'air libre, ce qui est exceptionnel, mais en sus, avant d'être mis à l'abri, devait-il franchir sur ses rails plusieurs mètres, toujours à ciel ouvert. Le local de retrait est surmonté d'un coffre défensif à deux niveaux de créneaux de fusillade. L'entrée est protégée par un massif de roc en place officiant comme contrescarpe. Un escalier permet d'en gagner les dessus aménagés en chemin couvert. C'est depuis là que l'on se rend compte que la totalité du réduit a été déroctée et que, somme toute, les maçonneries ne font que couvrir le roc. Hormis le long front ouest (I-II), lequel front ne comprend pas de contrescarpe, sur le reste du périmètre, les fossés ont été creusés à coups d'explosifs. Le roc a été, partout, laissé nu, sauf aux endroits où les aléas de la formation calcaire avaient ménagé des creux qui eussent pu être mis à profit par un éventuel assaillant. Deux caponnières doubles défendent ces fossés. La première, au saillant III, prend en enfilade les fronts II-III et III-IV. La seconde, au saillant IV, prend en charge le front IV-V (l'entrée du réduit, légèrement en retrait ménage un cinquième saillant), mais aussi un fossé rattaché au saillant IV et filant droit vers l'est-nord-est où il débouche sur un à-pic. Ce fossé avait pour mission d'isoler le plateau, d'en barrer toute approche. Il s'agit de rares caponnières-cavernes, dont les faces ne sont absolument pas défendues, constituant ainsi de dangereux angles morts. Celle du saillant IV ne comprend que des créneaux de tir au fusil, quant à celle du saillant II, ses flancs ont été transformés et nous n'avons pu nous prononcer sur ce sujet. Le tunnel de l'entrée est extrêmement long, soit environ 30 mètres. Au risque de nous répéter, les maçonneries ne font que couvrir le roc ; tout, y compris la cour du réduit, a été creusé dans la montagne. Lorsque l'on débouche dans cette cour, idéalement par un après-midi ensoleillé, la façade du casernement surprend par son ampleur. Composé de sept travées alignées sur deux niveaux, son look est unique. Ses travées sont séparées l'une de l'autre par des piédroits de près de six mètres de largeur. Chaque travée est surmontée d'un arc de maçonnerie, mais, cas unique, pas en plein cintre, mais bien légèrement ogival. Le capitaine Chavardès a voulu imprimer sa griffe, et il a pleinement réussi. Ce casernement est une splendeur. Les chambrées sont surmontées d'un mur de quatre mètres de hauteur joliment décoré avec deux ressauts et treize fausses bretèches. Les maçons ont en outre alterné harmonieusement les zones en panneresses et opus incertum. Ce casernement, n'étaient-ce ses deux niveaux, avec ses travées ainsi équidistantes, a un air d'abri caverne… ce qu'il est d'ailleurs ! Concédons que pour un abri caverne, il a tout de même quelques options supplémentaires, en fait tous les attributs d'un fort : magasins divers, citernes, manutention, et…un magasin à poudre sous roc. Rares sont les exemples de forts combinant un abri caverne et un magasin sous roc, tout au plus peut-on citer le Pipaudon à Toulon ou encore l'ouvrage de la Côte d'Essert à Belfort (et encore la caserne de la Côte d'Essert n'a-t-elle aucune ouverture en façade). D'autres, avec des variantes, tel le fort du Mont Chauve de Tourrette, répondent peu ou prou à cette configuration mais moins nettement qu'au Mont Agel qui est réellement un cas unique. Toutes les travées donnant sur la cour sont reliées sur leur arrière par un couloir de circulation. Que ce soit au rez-de-chaussée ou au premier étage, dans le prolongement des magasins et chambrées (le rez-de-chaussée n'avait qu'une seule casemate dévolue au logement, soit la seconde à compter de la gauche), par delà le couloir de circulation, le percement a été prolongé sur des distances variables pour ménager d'autres locaux dont la manutention (four de 300 rations). Derrière ces prolongements et perpendiculairement, ont été creusées deux énormes citernes. Étant dans le prolongement l'une de l'autre, séparées par le laboratoire, leurs extrémités se retrouvent dans l'axe des murs extérieurs des casemates 2 et 6. À l'arrière droit du casernement, vient le magasin à poudre. Ce dernier comprend un sas et un local de stockage d'environ 10 x 4,5 m au bout duquel une chambre aux lampes a été ménagée. Il n'y a pas de gaines latérales. Les dépôts de projectiles chargés se situent à hauteur du magasin à poudre, de l'autre côté du couloir de circulation. Les niches à artifices et l'atelier de chargement sont un peu plus éloignés, ils donnent dans la gaine d'accès à la caponnière du saillant IV, gaine dont l'autre extrémité aboutit dans le coffre de flanquement de l'entrée du réduit. Bien qu'aucune vitre épaisse ne subsiste, plusieurs créneaux à lampe ont conservé leurs parties en bronze ou laiton, bon nombre de grillages pare flammes sont encore là, tout comme quelques tronçons de fumivores. À la gauche du casernement, on trouve un second magasin à poudre ayant apparemment un second accès latéral (nous n'avons pu le visiter). Le couloir passant devant le sas de ce magasin se prolonge jusqu'au local de défense du second tunnel. Le premier étage s'aligne sur le rez-de-chaussée, uniquement pour les prolongements des travées. Ici, point de local transversal comme le sont les citernes et le magasin à poudre droit. Chose curieuse, nous n'avons pas repéré, ni sur place, ni sur plan, de poste optique casematé. Pourtant, il fallait bien un récepteur pour les signaux émis depuis le fort de la Revère… La cour devant le casernement, large d'une dizaine de mètres, vient buter sur un terre-plein large d'environ six mètres et haut de deux mètres ; solide parapet protégeant la caserne de tout coup direct. Ce terre–plein est bordé par le mur à bahut coiffant l'escarpe du front I-II. En suivant ce mur vers le saillant II, on passe à côté du massif du tunnel donnant accès au plateau et on arrive devant un petit bâtiment abritant six WC (+ 1 pour officiers). Les créneaux du mur à bahut se font à ce moment plus larges et se voient pourvus d'une plaque blindée (3 cm d'épaisseur) et boulonnée. Un sentier permet de rejoindre les dessus du casernement. Le second tunnel, aujourd'hui court-circuité par un nouveau chemin réalisé pour les besoins de l'Armée de l'Air, a une longueur sensiblement identique à celui de l'entrée. Originellement, lui et lui seul permettait l'accès au plateau de la forteresse. Pratiquement en son centre, il comprend une coupure, une fosse sèche, que recouvrait un pont roulant à effacement latéral. Ce modèle de pont était inédit pour nous. Malheureusement, nous n'avons pu aller dans son local de retrait que l'on gagne depuis une trappe dans le sol du local défensif (4 créneaux de tir) le surmontant. Par une ouverture, nous avons pu voir que le pont roulait sur deux rails grâce à des galets relativement petits. À mi-longueur, un gros galet, indépendant, semble soutenir la partie centrale tout en lui servant de guide. Dans son axe, un treuil, à priori manuel, servait à retirer le pont. Nous n'avons pu nous rendre compte de la présence d'une pente qui, comme on le voit dans certains forts de Paris, faciliterait la remise en place de la partie roulante. Le tunnel débouche en fond de fossé du front II-III et une échancrure a été naturellement ménagée dans la contrescarpe pour laisser le passage au chemin vers le plateau. Si la sortie de ce tunnel est infiniment plus discrète que l'entrée du premier, notons tout de même la présence d'un cartouche avec l'inscription "réduit du Mont-Agel". Les dessus du réduit ont bien changé puisque l'un des deux énormes radômes y est installé. Néanmoins, il semble bien que seules des positions d'infanterie y étaient aménagées, sauf en arrière du saillant III où trois canons de 95 mm prenaient place avec pour axe de tir la batterie B (cfr articulet distinct sur la forteresse du Mont Agel). Le réduit est aujourd'hui encore (04/2008), utilisé par la BA 943. De nombreux locaux servent de magasins ou d'ateliers et rares sont ceux auxquels nous avons eu accès. Par exemple, nous ignorons si le four à pain existe encore. Ceci étant, nous avions pleinement conscience d'être des privilégiés et même incomplet, le présent état des lieux n'aurait pu voir le jour sans l'aimable autorisation du commandant et la serviabilité du service Relations Publiques de la base. Qu'ils en soient ici remerciés. On l'aura compris, fort et plateau sont interdits d'accès. La nouvelle carte militaire, dévoilée en juillet 2008, annonce la fermeture de la base aérienne courant 2011. Nous ignorons ce qu'il adviendra du réduit et du plateau.

Photographies mises en ligne avec l'aimable autorisation de M. le colonel ANDREOLI, commandant la BA 943. (Autorisation n° 2690/BA943/CMDT/CAB/SRP)

Festung von Nice, Ost-Nordost der Stadt, 1889-1892. 1148 M/ü M. Bezeichnet als Fort Catinat. Von der Form eines unregelmäßigen Parallelogramms nimmt die Redoute den äußersten Westen des gleichnamigen Plateaus ein. Der Besucher kann nur sprachlos bleiben, wenn er am Fuß der Escarpe ankommt, sicherlich einer der höchsten aller zeitgenössischen Forts. Tatsächlich kann nur die des Forts Six Fours in Toulon mit ihr konkurrieren. Von strahlender Weiße spielt der Kalkstein besser als jeder andere mit den Schattenwürfen der zahlreichen für Steilfeuer vorgesehenen Schießscharten, Scharten, die ebenso viele Maschikulis auf Bögen sind. Die Straße, im Fels im Einschnitt, verläuft entlang dieser Escarpe und erreicht die kleine Südseite des Parallelogramms. Während man beim Fort Six Fours auf einen Eingang von bescheidenem Ausmaß trifft, unvergleichbar mit der Escarpe, hält der Eingang der Redoute des Mont Agel, mit einer Vorhalle deren Innenhöhe nahe sieben Metern liegt, sicherlich den Rekord in Frankreich, immer für die Periode 1874-1914 versteht sich. Zwei enorme Pilaster rahmen ein Portal mit Tonnengewölbe, das anfangs bei etwa acht Metern gipfelt, bevor es eine hintere, ausgestellte Wölbung im Viertelkreis von schönster Wirkung einleitet. Einige Meter zurückversetzt in diesem Portal öffnet sich der eigentliche Eingang, in einem zweiten Portal von vier Metern Höhe, diesmal leicht spitzbogig, und überragt von vier Schießscharten. Im ersten Portal erinnern zwei Kartuschen daran, dass "von der Übergabe eines vorgeschobenen Platzes oder der Verzögerung um einen einzigen Tag das Heil des Landes abhängen kann" und dass die Bauarbeiten der Redoute unter der Leitung des Hauptmanns der Pioniere Chavardès stattfanden. Die Fassade setzt sich in der Höhe über mehr als drei Meter fort, dabei zeigend die Kartusche des Ortsnamens, in voller Länge: FESTUNG des MONT-AGEL. Stein konsolen, die sich auf diese Kartusche stützen, trugen einen Balkon mit Falltüren, die das Ganze um gute anderthalb Meter zusätzlich erhöhten, was die Gesamthöhe auf etwa 12,5 m brachte. Leider haben Schüsse der Marineartillerie während der Kämpfe zur Befreiung der Stadt 1944 den zentralen Teil des oberen Eingangs niedergeschlagen, wodurch den seitlichen Pilastern noch mehr Relief gegeben wurde. Wie ein englischer Hof wurde eine Grube vor dem Eingang ausgehoben. Sie wurde mit einer Seitenschubbrücke versehen, die sich unter einen in den Fels rechts des Eingangs gegrabenen Raum zurückzieht, aber mehrere Meter zurückversetzt. So, und das ist ein einzigartiger Fall, haben wir eine Brücke des besagten Typs im Freien, was außergewöhnlich ist, aber darüber hinaus musste sie, bevor sie in Sicherheit gebracht wurde, auf ihren Schienen mehrere Meter überwinden, immer unter freiem Himmel. Der Rückzugsraum wird von einer defensiven Kasematte mit zwei Ebenen von Schießscharten überragt. Der Eingang ist durch einen Felsmassiv geschützt, der als Kontereskarpe dient. Eine Treppe ermöglicht es, deren Oberseiten zu erreichen, die als gedeckter Weg eingerichtet sind. Von hier aus wird man gewahr, dass die gesamte Redoute ausgebrochen wurde und dass, letztendlich, die Mauern nur den Fels bedecken. Außer entlang der Westfront (I-II), welche Front keine Kontereskarpe umfasst, wurden auf dem restlichen Umfang die Gräben mit Sprengstoff ausgehoben. Der Fels wurde überall nackt belassen, außer an Stellen, wo die Unwägbarkeiten der Kalksteinformation Hohlräume gelassen hatten, die von einem eventuellen Angreifer hätten ausgenutzt werden können. Zweifache Hohltraversen verteidigen diese Gräben. Die erste, am Ausfall III, nimmt die Fronten II-III und III-IV in Enfilade. Die zweite, am Ausfall IV, übernimmt die Front IV-V (der Eingang der Redoute, leicht zurückversetzt lässt einen fünften Ausfall), aber auch einen Graben, der am Ausfall IV ansetzt und gerade nach Ost-Nordost verläuft, wo er auf einen Abgrund trifft. Dieser Graben hatte die Aufgabe, das Plateau zu isolieren, jeden Zugang zu versperren. Es handelt sich um seltene Kavernentraversen, deren Stirnseiten absolut nicht verteidigt sind, wodurch gefährliche tote Winkel entstehen. Jene am Ausfall IV umfasst nur Schießscharten für Gewehrfeuer, was die am Ausfall II betrifft, ihre Flanken wurden umgebaut und wir konnten uns dazu nicht äußern. Der Tunneleingang ist extrem lang, etwa 30 Meter. Auf die Gefahr hin, uns zu wiederholen, die Mauern bedecken nur den Fels; alles, einschließlich des Hofs der Redoute, wurde in den Berg gegraben. Wenn man in diesen Hof gelangt, idealerweise an einem sonnigen Nachmittag, überrascht die Fassade der Kaserne durch ihre Weitläufigkeit. Bestehend aus sieben Achsen, auf zwei Ebenen ausgerichtet, ist ihr Look einzigartig. Ihre Achsen sind voneinander durch Pfeiler von fast sechs Metern Breite getrennt. Jede Achse wird von einem Mauerwerksbogen überragt, aber, einzigartiger Fall, nicht rundbogig, sondern wohl leicht spitzbogig. Hauptmann Chavardès wollte seinen Stempel aufdrücken, und er hat vollkommen Erfolg gehabt. Diese Kaserne ist eine Pracht. Die Stuben werden von einer vier Meter hohen Mauer überragt, hübsch dekoriert mit zwei Vorsprüngen und dreizehn falschen Pechnasen. Die Maurer haben außerdem harmonisch Zonen in Binderlagen und Opus incertum abgewechselt. Diese Kaserne, wären es nicht ihre zwei Ebenen, mit ihren Achsen so äquidistant, hat einen Hauch von Kavernenunterstand… was sie übrigens ist! Zugestanden, für einen Kavernenunterstand hat sie dennoch einige Zusatzoptionen, in der Tat alle Attribute eines Forts: diverse Magazine, Zisternen, Verpflegung, und…ein Fels-Pulvermagazin. Selten sind die Beispiele von Forts, die einen Kavernenunterstand und ein Felsmagazin kombinieren, höchstens kann man den Pipaudon in Toulon oder noch das Werk der Côte d'Essert in Belfort zitieren (und noch hat die Kaserne der Côte d'Essert keine Öffnung in der Fassade). Andere, mit Varianten, wie das Fort Mont Chauve de Tourrette, entsprechen mehr oder weniger dieser Konfiguration, aber weniger deutlich als am Mont Agel, der wirklich ein einzigartiger Fall ist. Alle auf den Hof ausgerichteten Achsen sind auf ihrer Rückseite durch einen Verkehrsgang verbunden. Ob im Erdgeschoss oder im ersten Stock, in der Verlängerung der Magazine und Stuben (das Erdgeschoss hatte nur eine einzige für die Unterbringung bestimmte Kasematte, nämlich die zweite von links gezählt), jenseits des Verkehrsganges, wurde der Durchbruch über variable Entfernungen verlängert, um andere Räume einschließlich der Verpflegung (Ofen für 300 Rationen) zu schaffen. Hinter diesen Verlängerungen und senkrecht dazu wurden zwei enorme Zisternen gegraben. Da sie in der Verlängerung zueinander liegen, getrennt durch das Labor, finden sich ihre Enden in der Achse der Außenwände der Kasematten 2 und 6. Am rechten Hinterteil der Kaserne kommt das Pulvermagazin. Letzteres umfasst eine Schleuse und einen Lagerraum von etwa 10 x 4,5 m, an dessen Ende eine Lampenkammer eingerichtet wurde. Es gibt keine seitlichen Gänge. Die Lager für geladene Geschosse befinden sich auf Höhe des Pulvermagazins, auf der anderen Seite des Verkehrsganges. Die Kunstfeuernischen und die Ladewerkstatt sind etwas entfernter, sie münden in den Zugangsgang zur Hohltraverse des Ausfalls IV, Gang, dessen anderes Ende in der Flankierungskasematte des Eingangs der Redoute endet. Obwohl kein dickes Glas mehr vorhanden ist, haben mehrere Lampenscharten ihre Teile aus Bronze oder Messing bewahrt, viele Flammenschutzgitter sind noch da, ebenso wie einige Abschnitte von Rauchabzügen. Links der Kaserne findet man ein zweites Pulvermagazin, das anscheinend einen zweiten seitlichen Zugang hat (wir konnten es nicht besichtigen). Der Gang, der vor der Schleuse dieses Magazins vorbeiführt, setzt sich bis zum Verteidigungsraum des zweiten Tunnels fort. Der erste Stock richtet sich nach dem Erdgeschoss, nur für die Verlängerungen der Achsen. Hier, kein transversaler Raum wie die Zisternen und das rechte Pulvermagazin. Seltsamerweise haben wir weder vor Ort noch auf dem Plan einen kasemattierten optischen Posten ausfindig gemacht. Doch es brauchte wohl einen Empfänger für die vom Fort la Revère gesendeten Signale… Der Hof vor der Kaserne, etwa zehn Meter breit, stößt auf ein etwa sechs Meter breites und zwei Meter hohes Planum; solide Brustwehr, die die Kaserne vor jedem Direkttreffer schützt. Dieses Planum wird von der Brustwehr gekrönten Escarpe der Front I-II begrenzt. Wenn man dieser Mauer zum Ausfall II folgt, kommt man am Massiv des Tunnels vorbei, der Zugang zum Plateau gibt, und gelangt vor ein kleines Gebäude, das sechs Toiletten (+ 1 für Offiziere) beherbergt. Die Scharten der Brustwehr werden in diesem Moment breiter und werden mit einer gepanzerten (3 cm dick) und verschraubten Platte versehen. Ein Pfad ermöglicht es, die Oberseiten der Kaserne zu erreichen. Der zweite Tunnel, heute durch einen neuen für die Bedürfnisse der Luftwaffe realisierten Weg kurzgeschlossen, hat eine annähernd identische Länge wie der des Eingangs. Ursprünglich ermöglichte er und er allein den Zugang zum Plateau der Festung. Praktisch in seiner Mitte umfasst er eine Unterbrechung, eine trockene Grube, die von einer Seitenschubbrücke bedeckt wurde. Dieses Brückenmodell war für uns neu. Leider konnten wir nur in seinen Rückzugsraum gelangen, den man von einer Falltür im Boden des ihn überragenden Verteidigungsraums (4 Schießscharten) erreicht. Durch eine Öffnung konnten wir sehen, dass die Brücke auf zwei Schienen mittels relativ kleiner Rollen rollte. Auf halber Länge scheint eine große, unabhängige Rolle den zentralen Teil zu stützen, während sie ihm als Führung dient. In seiner Achse diente eine Winde, a priori manuell, zum Zurückziehen der Brücke. Wir konnten nicht feststellen, ob eine Neigung vorhanden war, die, wie man in einigen Forts von Paris sieht, das Wiedereinsetzen des rollenden Teils erleichtern würde. Der Tunnel mündet im Grund des Grabens der Front II-III und eine Aussparung wurde natürlich in der Kontereskarpe gelassen, um den Durchgang zum Weg zum Plateau zu ermöglichen. Wenn der Ausgang dieses Tunnels unendlich diskreter ist als der Eingang des ersten, bemerken wir dennoch die Anwesenheit einer Kartusche mit der Inschrift "Redoute des Mont-Agel". Die Oberseiten der Redoute haben sich stark verändert, da einer der beiden enormen Radome dort installiert ist. Nichtsdestoweniger scheint es, dass nur Infanteriestellungen dort eingerichtet waren, außer hinter dem Ausfall III, wo drei 95 mm Geschütze Platz nahmen mit der Schussachse Batterie B (siehe separater Artikel über die Festung des Mont Agel). Die Redoute wird heute noch (04/2008) von der BA 943 genutzt. Zahlreiche Räume dienen als Lager oder Werkstätten und selten sind die, zu denen wir Zugang hatten. Zum Beispiel ignorieren wir, ob der Brotofen noch existiert. Dies being said, wir waren uns voll bewusst, Privilegierte zu sein und selbst unvollständig, der vorliegende Zustandsbericht hätte ohne die freundliche Genehmigung des Kommandanten und die Dienstbereitschaft des Öffentlichkeitsdienstes der Basis das Licht der Welt nicht erblicken können. Sie seien hier gedankt. Man wird verstanden haben, Fort und Plateau sind verbotenes Gelände. Die neue Militärkarte, enthüllt im Juli 2008, kündigt die Schließung des Luftwaffenstützpunkts im Laufe des Jahres 2011 an. Wir ignorieren, was aus der Redoute und dem Plateau werden wird.

Fotografien online gestellt mit freundlicher Genehmigung von Herrn Oberst ANDREOLI, Kommandant des Luftwaffenstützpunkts 943. (Genehmigung Nr. 2690/BA943/CMDT/CAB/SRP)

Vesting van Nice, oost-noord-oost van de stad, 1889-1892. 1148 m/alt. Genoemd fort Catinat. Van de vorm van een onregelmatig parallellogram, neemt de redoute het uiterste westen van het gelijknamige plateau in. De bezoeker kan alleen maar met open mond blijven staan bij aankomst aan de voet van de escarpe, zeker een van de hoogste van alle contemporaine forten. Feitelijk, alleen die van het fort Six Fours in Toulon kan ermee wedijveren. Van een schitterende witheid, speelt de kalksteen beter dan enige andere met de slagschaduwen van de vele voor stekend vuur voorziene schietgaten, gaten die evenveel machicoulissen op bogen zijn. De weg, in insnijding in de rots, loopt langs deze escarpe en bereikt de kleine zuidzijde van het parallellogram. Terwijl men bij het fort Six Fours uitkomt voor een ingang van bescheiden afmetingen, niet te vergelijken met de escarpe, houdt de ingang van de redoute van de Mont Agel, met een portiek waarvan de binnenhoogte de zeven meter benadert, zeker het record van Frankrijk, steeds voor de periode 1874-1914 verstaan. Twee enorme pilasters omlijsten een portiek met tongewelf toppend bij het begin op ongeveer acht meter alvorens een achterwaartse, uitgebogen welving in kwartcirkel van het mooiste effect in te zetten. Enige meters teruggetrokken in deze portiek, opent de eigenlijke ingang, in een tweede portiek van vier meter hoog, deze keer lichtjes spitsboogvormig, en overwelfd door vier schietgaten. In de eerste portiek, herinneren twee cartouches eraan dat "van de overgave van een voorgeplaatste plaats of vertraagd met een enkele dag het heil van het land kan afhangen" en dat de bouwwerken van de redoute plaatsvonden onder leiding van de kapitein der Genie Chavardès. De gevel zet zich in hoogte voort over meer dan drie meter, onderweg tonend de cartouche van de plaatsnaam, in voluit: VESTING van de MONT-AGEL. Stenen consoles leunend op deze cartouche ondersteunden een balkon met valdeuren die het geheel met een goede anderhalve meter extra verhoogden, wat de totale hoogte op ongeveer 12,5 m bracht. Helaas, schoten van de marineartillerie tijdens de gevechten voor de bevrijding van de stad in 1944 hebben het centrale deel van de top van de ingang neergehaald, waardoor de zijpilasters nog meer reliëf kregen. Zoals een Engelse cour, is een put gegraven voor de ingang. Ze werd voorzien van een rolbrugg met zijdelings verschuiving die zich terugtrekt onder een lokaal uitgegraven in de rots rechts van de ingang, maar enkele meters teruggetrokken. Aldus, en het is een uniek geval, hebben we een brug van het bovengenoemde type in open lucht, wat uitzonderlijk is, maar bovendien, alvorens in veiligheid gebracht te worden, moest ze op haar rails verscheidene meters overbruggen, steeds in open lucht. Het terugtreklokaal wordt overwelfd door een defensieve kazemat met twee niveaus van schietgaten. De ingang is beschermd door een massief van rots ter plaatse fungerend als contrescarpe. Een trap maakt het mogelijk de bovenkanten ervan te bereiken ingericht als gedekte weg. Het is vanaf hier dat men zich realiseert dat de totaliteit van de redoute is uitgebroken en dat, alles samengenomen, de metselwerken alleen maar de rots bedekken. Behalve langs de westfront (I-II), welk front geen contrescarpe omvat, op de rest van de omtrek, zijn de grachten uitgegraven met explosieven. De rots is, overal, naakt gelaten, behalve op plaatsen waar de wisselvalligheden van de kalksteenformatie holten hadden gelaten die door een eventuele aanvaller hadden kunnen worden benut. Twee dubbele caponnières verdedigen deze grachten. De eerste, aan de saillant III, neemt de fronten II-III en III-IV enfilade. De tweede, aan de saillant IV, neemt de front IV-V voor haar rekening (de ingang van de redoute, lichtjes teruggetrokken laat een vijfde saillant), maar ook een gracht verbonden aan de saillant IV en recht naar het oost-noord-oost lopend waar hij uitmondt op een steilte. Deze gracht had de opdracht het plateau te isoleren, elke benadering te blokkeren. Het betreft zeldzame grotcaponnières, waarvan de fronten absoluut niet verdedigd zijn, waardoor gevaarlijke dode hoeken ontstaan. Die van de saillant IV omvat alleen schietgaten voor geweervuur, wat die van de saillant II betreft, haar flanken zijn getransformeerd en we hebben ons niet kunnen uitspreken over dit onderwerp. De tunnel van de ingang is extreem lang, ongeveer 30 meter. Op risico van ons te herhalen, de metselwerken bedekken alleen de rots; alles, inclusief de cour van de redoute, is uitgegraven in de berg. Wanneer men in deze cour uitkomt, idealiter door een zonnige namiddag, verrast de gevel van de kazerne door haar omvang. Samengesteld uit zeven traveeën uitgelijnd op twee niveaus, is haar look uniek. Haar traveeën zijn van elkaar gescheiden door stijlen van bijna zes meter breedte. Elke travee wordt overwelfd door een metselwerkboog, maar, uniek geval, niet rondboogvormig, maar wel lichtjes spitsboogvormig. De kapitein Chavardès wilde zijn stempel drukken, en hij is volledig geslaagd. Deze kazerne is een pracht. De slaapzalen worden overwelfd door een muur van vier meter hoogte mooi gedecoreerd met twee verspringingen en dertien valse arkeltorentjes. De metselaars hebben bovendien harmonieus zones in koppenlagen en opus incertum afgewisseld. Deze kazerne, waren het niet haar twee niveaus, met haar traveeën zo equidistant, heeft een lucht van groenschuilplaats… wat ze trouwens is! Toegegeven, voor een groenschuilplaats, heeft ze toch enkele extra opties, in feite alle attributen van een fort: diverse magazijnen, cisterne, bevoorrading, en…een kruidmagazijn onder rots. Zeldzaam zijn de voorbeelden van forten die een groenschuilplaats en een rotsmagazijn combineren, hoogstens kan men de Pipaudon in Toulon of nog het werk van de Côte d'Essert in Belfort citeren (en nog heeft de kazerne van de Côte d'Essert geen opening in de gevel). Andere, met varianten, zoals het fort Mont Chauve de Tourrette, beantwoorden min of meer aan deze configuratie maar minder duidelijk dan aan de Mont Agel die werkelijk een uniek geval is. Alle op de cour uitkomende traveeën zijn op hun achterzijde verbonden door een circulatiegang. Of het nu op het gelijkvloers of op de eerste verdieping is, in het verlengde van de magazijnen en slaapzalen (het gelijkvloers had slechts één voor huisvesting bestemde kazemat, namelijk de tweede vanaf links), voorbij de circulatiegang, is de doorbraak verlengd over variabele afstanden om andere lokalen waaronder de bevoorrading (oven voor 300 rantsoenen) te creëren. Achter deze verlengingen en loodrecht daarop, zijn twee enorme cisterne uitgegraven. Aangezien ze in het verlengde van elkaar liggen, gescheiden door het laboratorium, vinden hun uiteinden zich in de as van de buitenmuren van de kazematten 2 en 6. Aan de rechterachterkant van de kazerne, komt het kruidmagazijn. Laatstgenoemde omvat een sas en een stockagelokaal van ongeveer 10 x 4,5 m aan wiens einde een lampenkamer is ingericht. Er zijn geen zijgangen. De depots voor geladen projectielen bevinden zich op hoogte van het kruidmagazijn, aan de andere kant van de circulatiegang. De kunstvuurnissen en de laadatelier zijn wat verder verwijderd, ze komen uit in de toegangsgang naar de caponnière van de saillant IV, gang wiens andere einde uitmondt in de flankeringskazemat van de ingang van de redoute. Hoewel geen dik glas meer overblijft, hebben verschillende lamgaten hun delen in brons of koperlegering bewaard, veel vlamwerende roosters zijn er nog, evenals enkele stukken rookafvoer. Aan de linkerkant van de kazerne, vindt men een tweede kruidmagazijn dat blijkbaar een tweede zijtoegang heeft (we hebben het niet kunnen bezoeken). De gang die voor de sas van dit magazijn passeert, zet zich voort tot het verdedigingslokaal van de tweede tunnel. De eerste verdieping lijnt zich op het gelijkvloers, alleen voor de verlengingen van de traveeën. Hier, geen transversaal lokaal zoals de cisterne en het rechter kruidmagazijn zijn. Vreemd ding, we hebben noch ter plaatse, noch op plan, een gekazematte optische post opgemerkt. Nochtans, er was wel een ontvanger nodig voor de signalen uitgezonden vanaf het fort la Revère… De cour voor de kazerne, breed een tiental meters, botst op een terrein breed ongeveer zes meter en hoog twee meter; solide borstwering die de kazerne beschermt tegen elk direct treffer. Dit terrein wordt begrensd door de borstwering kroonende escarpe van de front I-II. Volgend deze muur naar de saillant II, passeert men langs het massief van de tunnel die toegang geeft tot het plateau en komt men voor een klein gebouw dat zes toiletten (+ 1 voor officieren) herbergt. De schietgaten van de borstwering worden op dit moment breder en worden voorzien van een gepantserde (3 cm dik) en geboutplaat. Een pad maakt het mogelijk de bovenkanten van de kazerne te bereiken. De tweede tunnel, vandaag kortgesloten door een nieuwe weg gerealiseerd voor de behoeften van de Luchtmacht, heeft een gevoeglijk identieke lengte als die van de ingang. Oorspronkelijk, hij en hij alleen toegang verschafte tot het plateau van de vesting. Praktisch in zijn centrum, omvat hij een onderbreking, een droge put, die bedekt werd door een rolbrugg met zijdelings verschuiving. Dit bruggenmodel was onbekend voor ons. Helaas, we hebben alleen in zijn terugtreklokaal kunnen gaan dat men bereikt vanaf een valdeur in de vloer van het hem overwelfende verdedigingslokaal (4 schietgaten). Door een opening hebben we kunnen zien dat de brug op twee rails rolde dankzij relatief kleine rollen. Op halve lengte, een grote rol, onafhankelijk, schijnt het centrale deel te ondersteunen terwijl het hem als gids dient. In zijn as, een lier, a priori manueel, diende om de brug terug te trekken. We hebben ons niet kunnen vergewissen van de aanwezigheid van een helling die, zoals men in sommige forten van Parijs ziet, het terugplaatsen van het rollende deel zou vergemakkelijken. De tunnel mondt uit in de bodem van de gracht van de front II-III en een uitsparing is natuurlijk gelaten in de contrescarpe om de doorgang van de weg naar het plateau toe te laten. Als de uitgang van deze tunnel oneindig discreter is dan de ingang van de eerste, merken we niettemin de aanwezigheid van een cartouche met het opschrift "redoute van de Mont-Agel". De bovenkanten van de redoute zijn sterk veranderd aangezien een van de twee enorme radomes er geïnstalleerd is. Desalniettemin, het schijnt dat alleen infanterieposities er ingericht waren, behalve achter de saillant III waar drie 95 mm kanonnen plaats namen met als schietas batterij B (zie apart artikeltje over de vesting van de Mont Agel). De redoute wordt vandaag nog (04/2008), gebruikt door de BA 943. Talrijke lokalen dienen als magazijnen of ateliers en zeldzaam zijn die waartoe we toegang hebben gehad. Bijvoorbeeld, we negeren of de broodoven nog bestaat. Dit being said, we waren ons ten volle bewust bevoorrechten te zijn en zelfs onvolledig, de huidige staat van de plaats had niet het licht kunnen zien zonder de vriendelijke toestemming van de commandant en de dienstbaarheid van de dienst Publieke Relaties van de basis. Dat zij hier bedankt worden. Men zal begrepen hebben, fort en plateau zijn verboden toegang. De nieuwe militaire kaart, onthuld in juli 2008, kondigt de sluiting van de luchtmachtbasis aan in de loop van 2011. We negeren wat er van de redoute en het plateau zal worden.

Foto's online geplaatst met de vriendelijke toestemming van de heer kolonel ANDREOLI, commandant van de Luchtmachtbasis 943. (Toestemming nr. 2690/BA943/CMDT/CAB/SRP)

Fortress of Nice, east-north-east of the city, 1889-1892. 1148 m/alt. Named fort Catinat. Of the shape of an irregular parallelogram, the redoubt occupies the extreme west of the eponymous plateau. The visitor can only remain speechless upon arriving at the foot of the scarp, certainly one of the highest of all contemporary forts. In fact, only that of the fort of Six Fours in Toulon can rival it. Of a dazzling whiteness, the limestone plays better than any other with the cast shadows by the numerous embrasures for plunging fire, embrasures which are as many machicolations on arches. The road, in trench in the rock, runs along this scarp and joins the small south side of the parallelogram. Whereas at the fort of Six Fours one emerges facing an entrance of modest size, without common measure with the scarp, the entrance of the redoubt of Mont Agel, with a porch whose interior height is close to seven metres, certainly holds the record of France, always for the period 1874-1914 understand. Two enormous pilasters frame a porch with a barrel vault culminating at the start at about eight metres before initiating a rear splayed vault in quarter circle of the finest effect. Set back a few metres in this porch, the entrance properly speaking opens, in a second porch four metres high, slightly ogival this time, and surmounted by four embrasures. In the first porch, two cartouches recall that "on the surrender of an advanced place or delayed by a single day may depend the salvation of the country" and that the construction works of the redoubt took place under the direction of Captain of Engineers Chavardès. The facade extends in height over more than three metres, displaying in passing the cartouche of the name of the place, in full: FORTRESS of MONT-AGEL. Stone consoles leaning on this cartouche supported a balcony with murder holes which enhanced the whole by a good metre fifty additional, bringing the total height to about 12.5 m. Alas, shots from the naval artillery during the fights for the liberation of the city in 1944 brought down the central part of the top of the entrance, thus giving even more relief to the lateral pilasters. Like an English court, a pit was dug in front of the entrance. It was provided with a lateral sliding drawbridge folding back under a room dug into the rock to the right of the entrance, but set back several metres. Thus, and it is a unique case, we have a bridge of the aforementioned type in the open air, which is exceptional, but in addition, before being put to safety, it had to cross on its rails several metres, always in the open air. The withdrawal room is surmounted by a defensive cofferdam with two levels of embrasures. The entrance is protected by a mass of rock in place acting as counterscarp. A staircase allows to gain its tops arranged as a covered way. It is from here that one realizes that the entirety of the redoubt has been rock-cut and that, all in all, the masonries only cover the rock. Except along the west front (I-II), which front does not include a counterscarp, on the rest of the perimeter, the ditches were dug with explosives. The rock was, everywhere, left bare, except in places where the hazards of the limestone formation had provided hollows which could have been used by a possible assailant. Two double caponiers defend these ditches. The first, at salient III, takes in enfilade fronts II-III and III-IV. The second, at salient IV, takes charge of front IV-V (the entrance of the redoubt, slightly set back provides a fifth salient), but also a ditch attached to salient IV and running straight towards the east-north-east where it debouches on a precipice. This ditch had the mission to isolate the plateau, to bar any approach. These are rare cavern caponiers, whose faces are absolutely not defended, thus constituting dangerous dead angles. That of salient IV includes only rifle embrasures, as for that of salient II, its flanks have been transformed and we could not pronounce on this subject. The tunnel of the entrance is extremely long, about 30 metres. At the risk of repeating ourselves, the masonries only cover the rock; everything, including the court of the redoubt, has been dug into the mountain. When one emerges in this court, ideally on a sunny afternoon, the facade of the barracks surprises by its amplitude. Composed of seven bays aligned on two levels, its look is unique. Its bays are separated from one another by piers of nearly six metres width. Each bay is surmounted by a masonry arch, but, unique case, not round arch, but well slightly ogival. Captain Chavardès wanted to imprint his mark, and he fully succeeded. This barracks is a splendour. The quarters are surmounted by a wall four metres high nicely decorated with two setbacks and thirteen false brattices. The masons have moreover harmoniously alternated zones in headers and opus incertum. This barracks, were it not for its two levels, with its bays thus equidistant, has an air of cavern shelter… which it is besides! Conceded that for a cavern shelter, it nevertheless has some additional options, in fact all the attributes of a fort: various magazines, cisterns, subsistence, and…a rock powder magazine. Rare are the examples of forts combining a cavern shelter and a rock magazine, at most one can cite the Pipaudon in Toulon or still the work of the Côte d'Essert in Belfort (and still the barracks of the Côte d'Essert has no opening in the facade). Others, with variants, such as the fort Mont Chauve de Tourrette, respond more or less to this configuration but less clearly than at Mont Agel which is really a unique case. All the bays giving onto the court are connected on their rear by a circulation corridor. Whether on the ground floor or on the first floor, in the extension of the magazines and quarters (the ground floor had only one casemate devoted to lodging, namely the second counting from the left), beyond the circulation corridor, the piercing was extended over variable distances to provide other rooms including the subsistence (oven for 300 rations). Behind these extensions and perpendicularly, two enormous cisterns were dug. Being in the extension of one another, separated by the laboratory, their extremities find themselves in the axis of the exterior walls of casemates 2 and 6. At the rear right of the barracks, comes the powder magazine. The latter comprises an airlock and a storage room of about 10 x 4.5 m at the end of which a lamp room was provided. There are no lateral passages. The depots for loaded projectiles are located at the level of the powder magazine, on the other side of the circulation corridor. The artifices niches and the loading workshop are a little more distant, they give into the access passage to the caponier of salient IV, passage whose other end ends in the flanking cofferdam of the entrance of the redoubt. Although no thick glass remains, several lamp embrasures have preserved their parts in bronze or brass, many flame-proof grilles are still there, as well as some sections of smoke vents. To the left of the barracks, one finds a second powder magazine having apparently a second lateral access (we could not visit it). The corridor passing in front of the airlock of this magazine extends until the defence room of the second tunnel. The first floor aligns on the ground floor, only for the extensions of the bays. Here, no transverse room as are the cisterns and the right powder magazine. Curious thing, we did not spot, neither on site, nor on plan, a casemated optical post. Yet, there must have been a receiver for the signals emitted from the fort la Revère… The court in front of the barracks, about ten metres wide, comes to abut on a terreplein about six metres wide and two metres high; solid parapet protecting the barracks from any direct hit. This terreplein is bordered by the parapet wall crowning the scarp of front I-II. Following this wall towards salient II, one passes beside the massif of the tunnel giving access to the plateau and arrives in front of a small building sheltering six toilets (+ 1 for officers). The embrasures of the parapet wall become at this moment wider and are provided with an armoured (3 cm thick) and bolted plate. A path allows to reach the tops of the barracks. The second tunnel, today short-circuited by a new path realized for the needs of the Air Force, has a sensibly identical length to that of the entrance. Originally, it and it alone allowed access to the plateau of the fortress. Practically in its centre, it comprises a cut, a dry pit, which was covered by a lateral sliding drawbridge. This bridge model was unprecedented for us. Unfortunately, we could only go into its withdrawal room that one gains from a trapdoor in the floor of the defence room (4 embrasures) surmounting it. Through an opening, we could see that the bridge rolled on two rails thanks to relatively small rollers. At mid-length, a large roller, independent, seems to support the central part while serving as a guide to it. In its axis, a winch, a priori manual, served to withdraw the bridge. We could not ascertain the presence of a slope which, as one sees in some forts of Paris, would facilitate the putting back in place of the rolling part. The tunnel debouches in the bottom of the ditch of front II-III and a notch was naturally provided in the counterscarp to let the passage of the path towards the plateau. If the exit of this tunnel is infinitely more discreet than the entrance of the first, let us note all the same the presence of a cartouche with the inscription "redoubt of Mont-Agel". The tops of the redoubt have much changed since one of the two enormous radomes is installed there. Nevertheless, it seems well that only infantry positions were arranged there, except behind salient III where three 95 mm guns took place with as firing axis battery B (see separate article on the fortress of Mont Agel). The redoubt is today still (04/2008), used by the BA 943. Numerous rooms serve as stores or workshops and rare are those to which we had access. For example, we ignore if the bread oven still exists. This being said, we were fully conscious of being privileged and even incomplete, the present state of the place could not have seen the day without the kind authorization of the commander and the serviceability of the Public Relations service of the base. Let them be thanked here. It will have been understood, fort and plateau are forbidden access. The new military map, unveiled in July 2008, announces the closure of the air base during 2011. We ignore what will become of the redoubt and the plateau.

Photographs put online with the kind authorization of Colonel ANDREOLI, commanding Air Base 943. (Authorization No. 2690/BA943/CMDT/CAB/SRP)

Pevnost Nice, východ-severovýchod od města, 1889-1892. 1148 m/n.m. Nazýván fort Catinat. Tvaru nepravidelného rovnoběžníku, zaujímá reduta nejzazší západ stejnojmenné plošiny. Návštěvník může pouze zůstat s otevřenou pusou při příchodu k patě eskarpy, zajisté jedné z nejvyšších ze všech současných fortů. Ve skutečnosti, pouze ta fortu Six Fours v Toulonu s ní může soutěžit. Oslnivé bělosti, vápenec hraje lépe než jakýkoli jiný se stínovými vrhy četných střílen pro střemhlavou palbu, střílen, které jsou stejně tolik machikulací na obloucích. Silnice, v zářezu ve skále, vede podél této eskarpy a připojuje se k malé jižní straně rovnoběžníku. Zatímco u fortu Six Fours se vychází čelem ke vchodu skromné velikosti, nesrovnatelné s eskarpou, vchod reduty Mont Agel, s podjezdem jehož vnitřní výška se blíží sedmi metrům, drží zajisté rekord Francie, stále pro období 1874-1914 rozumějte. Dva obrovské pilastry rámují podjezd s valenou klenbou vrcholící na začátku asi v osmi metrech předtím, než zahájí zadní, rozšířenou klenbu v čtvrtkruhu nejkrásnějšího účinku. V odsazení několika metrů v tomto podjezdu, otevírá se vlastní vchod, ve druhém podjezdu vysokém čtyři metry, tentokrát lehce lomeném, a překlenutém čtyřmi střílnami. V prvním podjezdu, dvě kartuše připomínají, že "o vydání předního místa nebo zpožděném o jediný den může záviset spása země" a že stavební práce reduty se konaly pod vedením kapitána ženijního vojska Chavardèse. Průčelí pokračuje do výšky přes tři metry, přitom vystavujíc kartuši názvu místa, plným názvem: PEVNOST MONT-AGEL. Kamenné konzoly opírající se o tuto kartuši podpíraly balkón s padacími mřížemi, který zvýšil celek o dobrý jeden a půl metru navíc, čímž se celková výška dostala na asi 12,5 m. Bohužel, výstřely námořního dělostřelectva během bojů za osvobození města v roce 1944 srazily centrální část vrcholu vchodu, čímž dodaly ještě více reliéfu bočním pilastrům. Jako anglický dvůr, byla před vchodem vyhloubena jáma. Byla opatřena bočně odsuvným zvedacím mostem zasunujícím se pod místnost vytesanou ve skále vpravo od vchodu, ale v odsazení několika metrů. Tak, a to je ojedinělý případ, máme most zmíněného typu na volném prostranství, což je výjimečné, ale navíc, předtím než byl uveden do bezpečí, musel překonat na svých kolejích několik metrů, stále pod širým nebem. Zásuvná místnost je překlenuta obrannou kasematou se dvěma úrovněmi střílen. Vchod je chráněn masivem skály na místě fungujícím jako kontreskarp. Schodiště umožňuje dosáhnout jeho vrchů zařízených jako krytá cesta. Je odtud, že si člověk uvědomí, že celá reduta byla vylámána a že, celkem vzato, zdivo pouze kryje skálu. Kromě podél západní fronty (I-II), která fronta neobsahuje kontreskarpu, na zbytku obvodu, byly příkopy vyhloubeny pomocí výbušnin. Skála byla, všude, ponechána holá, kromě na místech, kde nahodilosti vápencové formace poskytly prohlubně, jež by byly mohly být využity eventuálním útočníkem. Dvojité kaponiéry brání tyto příkopy. První, na výběžku III, bere do enfilády fronty II-III a III-IV. Druhá, na výběžku IV, se stará o frontu IV-V (vchod reduty, lehce odsazený poskytuje pátý výběžek), ale také o příkop připojený k výběžku IV a běžící rovně k východu-severovýchodu, kde ústí na sráz. Tento příkop měl za úkol izolovat plošinu, zablokovat jakýkoli přístup. Jedná se o vzácné jeskynní kaponiéry, jejichž čela nejsou absolutně bráněna, čímž vznikají nebezpečné mrtvé úhly. Ta na výběžku IV zahrnuje pouze střílny pro puškovou palbu, co se týče té na výběžku II, její boky byly přeměněny a my jsme se nemohli k této věci vyjádřit. Tunel vchodu je extrémně dlouhý, asi 30 metrů. Na riziko, že se budeme opakovat, zdivo pouze kryje skálu; vše, včetně nádvoří reduty, bylo vytesáno do hory. Když člověk vstoupí na toto nádvoří, ideálně za slunečného odpoledne, průčelí kasáren překvapí svou rozlehlostí. Složené ze sedmi os soustředěných na dvou úrovních, jeho vzhled je jedinečný. Jeho osy jsou od sebe odděleny pilíři téměř šesti metrů šířky. Každá osa je překlenuta zděným obloukem, ale, ojedinělý případ, ne půlkruhovým, ale lehce lomeným. Kapitán Chavardès chtěl vtisknout svou pečeť, a plně uspěl. Tato kasárna jsou nádhera. Společenské místnosti jsou překlenuty zdí čtyř metrů výšky pěkně zdobenou dvěma odsazeními a třinácti falešnými arkýři. Zedníci navíc harmonicky střídali zóny v hlavách a opus incertum. Tato kasárna, nebýt jejích dvou úrovní, se svými osami tak rovnoměrně vzdálenými, mají nádech jeskynního úkrytu… což také jsou! Připusťme, že pro jeskynní úkryt, má přesto několik dodatečných možností, ve skutečnosti všechny atributy fortu: rozličné sklady, cisterny, zásobování, a…podskalní prachárna. Vzácné jsou příklady fortů kombinujících jeskynní úkryt a podskalní sklad, nejvýše lze citovat Pipaudon v Toulonu nebo ještě objekt Côte d'Essert v Belfortu (a ještě kasárna Côte d'Essert nemá žádný otvor v průčelí). Jiné, s obměnami, jako fort Mont Chauve de Tourrette, odpovídají více méně této konfiguraci, ale méně zřetelně než na Mont Agel, který je skutečně ojedinělý případ. Všechny osy ústící na nádvoří jsou spojeny na své zadní straně oběhovou chodbou. Ať už v přízemí nebo v prvním patře, v prodloužení skladů a společenských místností (přízemí mělo pouze jednu kasematu určenou k ubytování, totiž druhou počítaje zleva), za oběhovou chodbou, byl proražený prostor prodloužen na proměnné vzdálenosti, aby poskytl další místnosti včetně zásobování (pec na 300 dávek). Za těmito prodlouženími a kolmo, byly vyhloubeny dvě obrovské cisterny. Jelikož jsou v prodloužení jedna druhé, odděleny laboratoří, jejich konce se nacházejí v ose vnějších stěn kasemat 2 a 6. V zadní pravé části kasáren, přichází prachárna. Ta zahrnuje předsíň a skladovací místnost asi 10 x 4,5 m, na jejímž konci byla zřízena lampárna. Nejsou zde boční chodby. Sklady nabitých projektilů se nacházejí v úrovni prachárny, na druhé straně oběhové chodby. Výklenky pro artificiální potřeby a nabíjecí dílna jsou o něco vzdálenější, ústí do přístupové chodby ke kaponiéře výběžku IV, chodby, jejíž druhý konec vyúsťuje do flankovací kasematy vchodu reduty. Ačkoli žádné tlusté sklo nezbývá, několik lampových střílen si zachovalo své části z bronzu nebo mosazi, mnoho protipožárních mříží je stále na místě, stejně jako několik úseků kouřovodů. Vlevo od kasáren, se nachází druhá prachárna mající zjevně druhý boční přístup (nemohli jsme ji navštívit). Chodba procházející před předsíní tohoto skladu se prodlužuje až k obranné místnosti druhého tunelu. První patro se řadí k přízemí, pouze pro prodloužení os. Zde, žádná příčná místnost jako jsou cisterny a pravá prachárna. Podivná věc, nezaznamenali jsme, ani na místě, ani na plánu, kasematovaný optický post. Přesto, byl zapotřebí přijímač pro signály vysílané z fortu la Revère… Nádvoří před kasárnami, široké asi deset metrů, naráží na val široký asi šest metrů a vysoký dva metry; solidní parapet chránící kasárna před jakýmkoli přímým zásahem. Tento val je ohraničen parapetní zdí korunující eskarpu fronty I-II. Při sledování této zdi k výběžku II, se prochází vedle masivu tunelu poskytujícího přístup k plošině a přijde se před malou budovu ukrývající šest toalet (+ 1 pro důstojníky). Střílny parapetní zdy se v tomto okamžiku stávají širšími a jsou opatřeny pancéřovanou (3 cm tlustou) a přišroubovanou deskou. Stezka umožňuje dosáhnout vrchů kasáren. Druhý tunel, dnes zkratovaný novou cestou realizovanou pro potřeby Letectva, má citelně stejnou délku jako ten vchodu. Původně, on a jen on umožňoval přístup k plošině pevnosti. Prakticky v jeho středu, zahrnuje přerušení, suchou jámu, kterou pokrýval bočně odsuvný zvedací most. Tento model mostu byl pro nás nevídaný. Bohužel, mohli jsme jít pouze do jeho zásuvné místnosti, kterou se dosáhne z poklopu v podlaze jej překlenující obranné místnosti (4 střílny). Skrz otvor jsme mohli vidět, že most se valí po dvou kolejích díky relativně malým válcům. V polovině délky, velký válec, nezávislý, zdá se podpírat centrální část, zatímco mu slouží jako vodítko. V jeho ose, naviják, a priori manuální, sloužil k odtažení mostu. Nemohli jsme se přesvědčit o přítomnosti sklonu, který, jak se vidí v některých fortech Paříže, by usnadnil opětovné umístění valivé části. Tunel ústí na dně příkopu fronty II-III a výklenek byl přirozeně ponechán v kontreskarpě, aby umožnil průchod cesty k plošině. Pokud je výstup tohoto tunelu nekonečně diskrétnější než vchod prvního, poznamenejme přesto přítomnost kartuše s nápisem "reduta Mont-Agel". Vrchy reduty se hodně změnily, protože jeden ze dvou obrovských radomů je tam instalován. Nicméně, zdá se, že pouze pěchotní postavení tam byla zařízena, kromě za výběžkem III, kde tři 95 mm děla zaujala místo s palebnou osou baterie B (viz samostatný článek o pevnosti Mont Agel). Reduta je dnes stále (04/2008), využívána BA 943. Četné místnosti slouží jako sklady nebo dílny a vzácné jsou ty, k nimž jsme měli přístup. Například, nevíme, zda pec na chléb ještě existuje. To being said, plně jsme si uvědomovali, že jsme privilegovaní, a i neúplný, současný stav místa by nemohl spatřit světlo světa bez laskavého povolení velitele a ochoty služby Veřejných Vztahů základny. Ať jsou zde poděkováni. Bude pochopeno, fort a plošina jsou zakázaného přístupu. Nová vojenská mapa, odhalená v červenci 2008, oznamuje uzavření letecké základny v průběhu roku 2011. Nevíme, co se stane s redutou a plošinou.

Fotografie zveřejněné online s laskavým svolením pana plukovníka ANDREOLI, velitele Letecké základny 943. (Povolení č. 2690/BA943/CMDT/CAB/SRP)